Mr. Miçkey |
|
(22.9.2017 17:02:34) Ja zas nechapu prinos odpusteni. Jako jo, kdyz nekoho hryze svedomi, tak se omluvi, to chapu, ale fakticky mu muze bejt jedno, jestli mu dotycny odpusti, nebo ne, na cini to nic nemeni, a co si o tom kdo mysli, je fuk. Navic je to zhusta jen fraze, do hlavy obeti clovek nevidi, treba ji to hryze furt, ale uz to nedava nahlas najevo. Takovej zbytecnej alibismus.
|
Sio |
|
(22.9.2017 17:12:06) a vůbec nejhorší je domáhání se odpuštění, takový to: "omluvil jsem se už 1000x, tak kdy už mi to konečně odpustíš?"
|
|
Epepe |
|
(22.9.2017 18:50:48) Křesťanovi to jedno být nemůže. Dost na tom záleží, kam se po smrti dostane.
|
PavlaSukova |
|
(22.9.2017 20:02:59) Myslíš, že "spása duše" křesťana závisí v jeho pohledu na tom, jak se k jeho pokání postaví ten, vůči komu se provinil? To neplatí ani v případě, že by křesťané přijímali bezpodmínečně a fundamentalisticky koncept "věčný život = dostatek dobrých skutků jako zářezů v holi".
|
Epepe |
|
(22.9.2017 21:04:28) No, pokud vim, tak v očistci docela pomůže, když se za tebe někdo pomodlí, ne?
|
Mr. Miçkey |
|
(22.9.2017 21:29:09) Ocistec Na pohadky neverim, snad i Harry Potter ma k realite bliz, nez story o pekle a ocistci.
|
Epepe |
|
(23.9.2017 11:09:05) Hm. A ty jsi nacista, co upálil lidi? Nebo proč máš pocit, že tahle diskuze je o tobě?
|
|
|
Eudo |
|
(23.9.2017 11:19:30) Kam to prilepit.
Nejake to krestanske odpousteni - na tom si taky cirkev vybudovala urciteho casu dobrej prijem. "chovej se jak debil - vyzpovidej se, parkrat se pomodli a mas to doma".
Takze nejakej krestanskej vojak, kterej v okamziku smrti ma strach, ze se do toho nebe nedostane, dokud mu nekdo neodpustil, prosi o odpusteni.
Ja bych to rozlozila.
KDO muze odpoustet? "Dotycny vojak" neudelal neco MNE, takze co ja mam za pravo mu odpustit, jaky je? Ti, kterym ublizil, uz tu nejsou. To, co udelal, je lidsky neodpustitelne.
CO se muze odpoustet? - to muze rozhodnout jen ten, komu bylo ublizeno.
Jinak jako - co je ODPUSTENI? Kazdy ma nejakou hranici neco prominout - nechat bejt - se kterou nejak musi pracovat - a to SAM kvuli SOBE, aby nezil zatrpkly a nejak si tim sam donicil svuj zivot, ze mu bylo nejak ublizeno. Nektere veci proste nezpracuje, a asi je to tak, ze nektere veci nejsou nijak zpracovatelne jako humanne. Jako lidstvo jsme si nastavili spolecnou hranici (a ta se taky meni jak casem, tak v ruznych kulturach), a pres tu hranici nemuzeme jit, protoze nam samotnym to neda ji prekrocit. A pak mame osobni, pres kterou nemuzeme (a tim padem nam neni co odpoustet). Kdyz tu lidskou prekrocime, nema nam kdo pravo odpoustet. Kdyz tu svou prekrocime, muze nam odpustit jen ten, komu jsme ublizili.
Odpustit = ublizeny se muze prestat sam trapit. Vinikovi to bud muze pomoct nebo ne.
Tenhle tyden jsem videla v TV jednu skoro stoletou zidovku, ktera v mladi se sestrou prezila v Auschwitz cast roku 1944 a zacatek 1945. Desitky let jezdi do skol a mluvi o tom s detmi ve stejnem veku.
Nejake odpusteni nechce diskutovat - to prechazi mlcenim. TO neni to podstatne. Chce vypravet, aby se to nezapomnelo a neopakovalo. Aby nebylo CO "odpoustet".
|
libik |
|
(23.9.2017 12:07:18) Eudo, "chovej se jak debil" je nekorektní, hrubé a urážlivé, PB ti to odpustí
|
Eudo |
|
(23.9.2017 12:11:45) Dik, libik, ani odpustky teda nemusim platit??? Se mi ulevilo.
|
sovice |
|
(23.9.2017 12:15:24) Nemusíš, stejně by ti to nepomohlo, v první řadě má být pokání upřímně míněno
|
Eudo |
|
(23.9.2017 12:43:28) nojo, sovice, ovsem ja tak nekrestansky pod tim pojmem mam na mysli, ze kdyz uz ujedu a fakt mne to mrzi (=zamyslim se nad svym jednanim), tak uz se tak chovat nebudu, protoze vidim, ze to nekomu ublizuje. Tohle ucim i svy deti a vnoucata. A to v jakykoli situaci - kdyz to nejak postihne my okoli a mne to driv nedoslo.
A tak nak v ty historii tohle nikde nevidim. jednani se opakuje - priznam se, pomodlim se, pokaju se, a jedu dal ve podobnych kolejich.
(a tedko tim fakt nemyslim sebe. Ja se teda snazim, kdyz mi to nevyjde, popremejslim, snazim se poucit a snazim se vo to vic nebejt svedena).
Takze kdyz ten vojak vi, ze nema zabijet, a zabiji, kdyz ten general vi, ze se nema zabijet, a prikaze, a kdyz se delaj zverstva ve jmenu nejakych bohu i bez jejich jmena, ac je dotycnej veden v nakym krestanskym duchu, a pak se ocekava nejaky "odpusteni", tak mi to fakt nejde dohromady s nakym pokanim. Kdyz to vim PREDEM a stejne to delam, a pak mam v hlave, ze se pokaju, hnusoty mi budou odpusteny a bude vsecko v poradku?
|
sovice |
|
(23.9.2017 12:49:02) Eudo, tohle je mimo téma a někdy jindy možná, spíš v jiném diskusním koutě, teď už odcházím od netu, omlouvám se.
|
Eudo |
|
(23.9.2017 13:01:03) Sovice, nic se nedeje.
Tema je zajimave, a mne pripada, ze tohle je prave ta podstata temata - kdy kdo komu a proc je schopen "odpustit".
Ja osobne nemam rada vyrazy "odpusteni, hrich, pokani," dalsi takovy, co vlastne MNE a plno dalsim nic nerikaji, protoze jsou to vyrazy zalozene na necem, co neni tak nejak podstatou myho zivota. Coz ovsem nijak neznamena, ze se nechovam HUMANNE. Aby mi nikdo odpoustet pokud mozno nic nemusel, abych nikomu vedome neublizila, a kdyz tak, tak abych se z toho nejak poucila a neopakovala to, a pod.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|