| Source |
 |
(7.4.2017 14:44:57)
Slupko, ale ono "kdybys chtěl, tak bys mohl" je pravda, i když jsou objektivní překázky, pokud jsou překonatelné (s výsledkem nejistým). Správný postoj je chci, i když se bojím. Bojím se, ale chci. Často skutečně jedinou překážkou v "pohybu" z místa je to, že ten nehybný ve skutečnosti nechce. Nechce, protože má strach, nebo nechce investovat čas a energii (má pocit, že toho jí má málo). Díky nakopávači nebo tahači na svůj strach zapomene. Nic víc v tom není, cítí energii z nakopávače nebo tahače a necítí svůj strach. A najednou může, protože chce.
|
| sovice | 
|
(7.4.2017 14:53:42)
Taky ovšem není možné druhým změny nadirigovat či vnutit. Můžeš inspirovat, popostrčit, ale když se druhý nehne, je dobré ho nechat žít. Přece jen je to jeho život.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(7.4.2017 15:09:54)
Já jsem spíš optimista, miluju svůj život, ale tu energii jako někteří prostě nemám. Jako svobodná bezdětná, bez nějakých extra povinností jsem si myslela že jo, jedinej večer jsem nebyla doma, všechno mě zajímalo, milovala jsem cestování a seznamování s cizíma lidma.
Jak přišla vlastní domácnost a děti, tak jsem "měla na výběr", buď bejt pořád plná energie a pořád se bavit, nebo splnit povinnosti kolem zaměstnání, bytu a dětí a padnout. Vybrala jsem si to plnění povinností. Ale vidím, že někdo zvládá oboje a třeba málo spí.
Příval energie nastává až teď, asi po 45.roce (ale jen na moje poměry, 24 hodin vzhůru jsem třeba nikdy nevydržela a nevydržím), kdy jsou děti velký, v práci jsem 20 let a byt se snažím mít bezúdržbový. Už se zase dokážu pořádně bavit a odpočívat, ale stačila by třeba nějaká kalamita v podobě zahrady nebo chaty a jsem v háji.
Takže zakladatelce bych poradila, ať klidně leží, když se jí chce, až se dost "vyleží", přijde doba, kdy se bude chtít zase bavit a poznávat lidi.
|
|
|
| . . |
|
(7.4.2017 15:16:15)
Hele, vy správněpostojné, dokážete pochopit, že ten, kdo nemá sílu zaujmout správný postoj, ji prostě NEMÁ?
Asi každý rozumí tomu, že fyzicky slabý člověk neuzvedne balení iks mlík, nebo je to pro něj tak vyčerpávající či hrozící zablokováním zad, že to přenechává silnějšímu v okolí (kolikrát se tu psalo, že je nesmysl, aby "slabá" žena rvala karton sama do auta z auta...)
a psychicky slabý člověk opravdu nemá duševní energii - buď absolutně, nebo relativně. Je pro něj optimismus tak vysilující (nebo nemožný), že je pesimistou, a nechává nadšení na silnějších. Když to hodně zjednoduším.
|
| . . |
|
(7.4.2017 15:21:52)
Mandelinko, to je jedno, jak to nazveš, no tak ten člověk nemá sílu hnout se svým životem. A není to tím, že by nechtěl. Je na to jednoduše slabý.
EDIT: kromě toho odpovídám na:
"Správný postoj je chci, i když se bojím. Bojím se, ale chci. Často skutečně jedinou překážkou v "pohybu" z místa je to, že ten nehybný ve skutečnosti nechce. Nechce, protože má strach, nebo nechce investovat čas a energii (má pocit, že toho jí má málo).
Přesně. Nemám ráda změny, obecně. Přesto jsou prostě momenty, kdy jsou potřeba udělat - i když se jich bojím, nechce se mi, vím že to bude těžký apod. Ale to je život. Není možný ustrnout na jednom místě."
kde si notujete, co je správný postoj.
|
|
| Kudla2 | 
|
(7.4.2017 15:23:55)
Slupko,
řeknu to hnusně, ale takovej člověk má pak prostě smůlu, protože nikdo jinej to za něj neudělá, ani nemůže.
|
| . . |
|
(7.4.2017 15:27:02)
Kudlo, jo, má smůlu, ale není "špatný", vadný, líný... je pouze slabý. Jako ta křehká žena s kartonem mlíka.
A že to za něj nikdo neudělá je pravda, ale může mu někdo pomoci, a to aniž by se strhal, protože pro toho tahouna, pomocníka, to může být "levou zadní". A ten, co je slabý na nějakou životní situaci, může být silný zas v něčem jiném, a tahounovi to jindy vrátit (což je odpověď i Mandelince, že nejde o depresi, ale neschopnost, slabost v nějaké oblasti, v nějakém ohledu).
|
| . . |
|
(7.4.2017 17:56:04)
Mandelinko,stýkáš se s takovými lidmi, vždyť jsi psala:
"Když vidím lidi, kterým se objektivně nic špatnýho nestalo, nemají za sebou existenční problémy, nemoci, smrti, a přesto se tváří jak je všechno špatně, bila bych je klackem do hlavy, aby se probrali."
Že si s nimi nemáš co říci to je jiná věc, a je jasné proč: vůbec jim nerozumíš.
|
| Kudla2 |
|
(7.4.2017 18:07:43)
Slupko,
ano, přiznám se, že já jim taky nerozumím.
|
| . . |
|
(7.4.2017 18:52:54)
Kudlo, já jim rozumím, protože to chápu úplně stejně, jako tu fyzickou slabost. Nebo jako schopnost se soustředit u dětí ve škole. Jako malá jsem si myslela, že všichni mohou dávat pozor, vždycky všechno umět, vyšplhat po laně, doběhnout osmistovku, udělat kotoul, nebrečet nad každou domnělou křivdou... stačí, když se budou snažit.
A ne, není tomu tak. Někdy během dospívání a rané dospělosti se mi to postupně poskládalo.
Jsou lidi, kterým dá soustředění na daný úkol asi tak dvacetkrát víc práce, než mně, a u všeho ostatního obdobně. Opravdu někomu nestojí zato trénovat tak dlouho, až na to lano vyšplhá.
Někoho prostě "rozbrečí" kdeco, a má-li být "silný", musí k tomu vyvinout daleko větší snahu, úsilí vidět ve věci "něco pozitivního", že mu to třeba ani nestojí zato. No, tak si pofňuká, no. Stejně jako někdo nedoběhne autobus. No, tak nedoběhne.
Mně jako optimistickému cynickému flegmatikovi s pochopením pro téměř každého něčí nářky "nic nedělaj", neobtěžují mě, netáhnou dolů, nemám chuť dotyčného praštit po hlavě... beru, že to je jeho způsob, jeho pravda. Nemám tedy v okolí osobu, která by do mě hodiny hučela nějaká negativa, to je fakt.
|
| Kudla2 |
|
(7.4.2017 19:02:00)
Slupko,
možná taky záleží na intenzitě, s jakou je tomu člověk vystaven.
Měla jsem takovou kamarádku, která ty negativistický věci do do mě hustila HODINY. Jak je všecko v práci blbě, ve vztazích blbě, s dětma blbě, prostě všecko blbě. Zpětně pohlíženo mě to tedy nestáhlo dolů v tom smyslu, že bych si taky začala myslet, že je všechno blbě, zpočátku jsem měla tendence jí i trochu pomáhat (což spočívalo hlavně v chápavém vyslechnutí), ale tak cca za 3 roky se přiznám, že už mě to přestalo bavit a začalo mě to obtěžovat (pořád to byly ty litanie, aniž by se zajímala o to, co já). Tak jsem to utla, protože jí nebylo pomoci a já nejsem žádná matka Tereza, abych dlouhodobě dělala věci, který mě štvou a ze kterejch nic nemám (a to "nemám" rozhodně nemyslím materiálně). 
|
| . . |
|
(7.4.2017 19:10:04)
Kudlo, v tom případě je ovšem tvoje vnímání pesimistů a slabých lidí ovlivněno tímto traumatizujícím kamarádstvím 
|
|
|
| Z+2 | 
|
(7.4.2017 19:48:38)
Kudlo. Jo dobrá kamarádka se v Tobě nezapře. 
|
| Z+2 |
|
(7.4.2017 19:58:21)
Mandelinko, proč si proboha myslíš, že nejsem empatický?A ne, proč bych to dělal, lidi měním.
Ale rozhodně kamarády neodřezávám. Prakticky za žádných okolností.
|
| Z+2 |
|
(7.4.2017 20:08:41)
Mandelinko, no nejspíš bych mu to řekl, aby si všimnul, že to tak na hovno asi není. Proč tři roky poslouchat to samé.
|
| Z+2 |
|
(7.4.2017 20:11:30)
Píše, že ji odřízla. To je něco úplně jiného.
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(7.4.2017 20:34:30)
Muze by fnukal i dlouhodoby. Ale pouze v objektivne tezke situaci a i pres to vsechno z toho vykreseme smich. Pokud je clovek upir, odmitam kontakt. Kamaradku jsem schopna poslouchat treba rok a pul. Ale i v tech pruserech ona obcas posloucha me, zasmejeme se a moje problemy ji neprijdou stupidni, i kdyz ona ryje hubou v zemi.
|
| Jahala. | 
|
(7.4.2017 20:56:16)
Kat jo přesně 
|
| Jahala. |
|
(7.4.2017 21:02:37)
Jinak ja přímo tady našla skupinku lidí z kterých jsou teď moji kamarádi a to jsem sem začala chodit v opravdu blbem období kdy vše bylo špatně a neviděla jsem světlo na konci tunelu a i tak to tu semnou ne dali a i díky nim se mi podařilo vstát a jít a doufat v lepší zítřky a nakonec k lepším zítřkům i dojít.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(7.4.2017 21:01:20)
"Ale i v tech pruserech ona obcas posloucha me, zasmejeme se a moje problemy ji neprijdou stupidni, i kdyz ona ryje hubou v zemi."
Tohle myslím je hodně důležitý.
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(7.4.2017 20:11:32)
Zetko,
samozřejmě, mám své meze a nikdy jsem to nepopírala. Činit někomu dobro do roztrhání vlastního těla nikdy nebylo mou ambicí
|
|
|
|
| . . |
|
(7.4.2017 20:01:16)
mandelinko, ovšem to poněkud pesimisticky předjímáš, že někdo slabý ve všem se na tebe takto "pověsí". Jsi pesimista od přírody, kdežto Kudla je pesimista vzniklý poučením z krizového vývoje.
Já si mohu dovolit být ohledně kamarádů optimistkou, protože mi ještě žádný po léta pravidelně hodinově nelkal, jak jeho objektivně pohodový život je strašný
|
| . . |
|
(7.4.2017 20:17:22)
mandelinko, tak to já mám prostě štěstí. Kamarády ani přátele jsem si nijak nevybírala (natož pečlivě), tak nějak se mi přihodili (mám je tedy již desítky let), a jsou fajn 
Teda... z jednoho je k stáru docela bručoun, negativista, ale rozhodně mě tím nekrmí hodiny. Další vlastně většinu času, co se mnou mluví (ale my jsme spolu víc bez řečí a něco taky popovídám já), nadává na řemeslníky, politiky, klouby, doktory, příbuzenstvo... no popravdě na všechno
To jsou ti nejbližší.
Ti vzdálenější - jen kamarádi, jsou horší, ti skuhrají ohledně nemocí a nadávají na kdeco daleko víc, ale zase se míň vídáme Jinak je s nimi se všemi ale pohoda, někdy velká legrace (jsou vesměs tvořiví a maj nápady jak malí...), mohu se na ně absolutně spolehnout... a to všechno bez výběru, jen jak život šel.
|
| . . |
|
(7.4.2017 21:03:14)
"Ostatní se mi sice přihodili, ale kdyby byli fňukalové, tak se s nimi prostě nezačnu stýkat a nebyli by z nich přátelé."
S přáteli, co se mi přihodili, jsem neměla šanci se nestýkat. Byl to původně "kroužek", a tam, jak tu z mnohých diskuzí víme, mě "nacpali" rodiče a chodila jsem bez odmlouvání No a pak už bylo pozdě, byli jsme přátelé a nevybrala jsem si je - ale jak píšu, mám štěstí, jsou báječní, ti moji dědci nerudní 
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)