| Lexi. |
 |
(30.9.2016 15:30:35)
Můj životní sen v dětství byl dělat egyptologa. Okolím mi bylo promptně vysvětleno, že o ten obor je velký zájem, otevírá se jen jednou za několik let, berou tam jenom děsně chytrý, což já, jak jistě uznám, nejsem + se toto povolání neslučuje s rodinou - jak bych se asi mohla starat o děti, když bych se hrabala někde v písku u Káhiry, že.
Hrozně ráda jsem četla - takže další vysněné povolání - knihovnice. Nad tím naši několik let blahosklonně pokyvovali hlavou, ale když se měli podávat přihlášky na střední, rázně rozhodli, že budu zubní laborantka. Nevím, co je to napadlo, k drobné ruční práci jsem nikdy neinklinovala a ani jsem na ni nebyla šikovná - tudíž jsem neudělala talentovky, což konkrétně matku děsně rozhodilo. Tahle zdrávka byla navíc dost daleko od bydliště, musela bych tam být na intru, což bych tehdy se svou introvertní povahou nedala. Zaplať PB, že mě tam nevzali.
Pak mi naši předložili, ať si vyberu z obchodní akademie a 2 různých průmyslovek. Vůbec jsem netušila, kterou z těch škol si vybrat, nedovedla jsem si představit, co se tam učí a čím bych se potom živila. Už ani nevím, dle čeho byla vybrána jedna z průmyslovek. Naprosto nepoužitelný, prapodivně široký obor.
Jeden z okrajových předmětů na SŠ mě nasměřoval na technickou VŠ, tam jsem vystudovala obor který mě živí a celkem i baví.
Ale často mám pocit, že jsem k povolání přišla tak nějak nahodile, to po čem jsem v mládí toužila nedělám, zůstalo mi to pouze jako okrajoví koníček, na který mám málo času.
|
| 1kulička | 
|
(15.10.2016 18:54:59)
vím, že už je tohle 14 dní stará diskuze, ale nedá mi to....Lexi, je to škoda, že tě rodiče nepodpořili, na VŠ jsem měla jeden semestr právě tu egyptologii, vůbec není pravda, že by se tam normální smrtelník nedostal, naopak, studenti jsou celkem vítáni, neboť je to levná pracovní síla (mám na mysli vykopávky). A kdo je vytrvalý, nakonec se uchytí a nějaký ten grant získá.
Já se kdysi strašně bála, že by byla medicína pro mě moc náročná, že jsem založením lenoch, odrazovala mě nutnost pitev apod, v zásadě trochu lituju, že jsem nešla, ale dělám v oboru, který má s medicínou hodně společného a můj nerovnomerný výkon nikoho neozhrožuje, ikdyž mi mnozí lékaři řekli, že oproti mému oboru je praktická medicína pohoda (což je fakt, jsem strašně přetížená, ale to je jiný příběh). Moje práce mě ale dost baví, takže celkem spokojenost. moje kamárádka měla na gymplu co dělat, aby mi stačila, dost věcí jsem jí musela vysvětlovat, měla trojky,nešla jí moc chemie ani matika, ale rodiče jí podpořili a tu medicínu udělala - nikdo by si to nemyslel. A věřím, že je dobrá lékařka, naposled jsem o ní jen slyšela, že je na stáži někde v USA.
Chci tím, říct, že ta podpora a odrazování rodiny je strašně důležitá - někdy je užitečné trochu zatlačit, aby se dítě nepodceňovalo. Někdy to rodiče zase pěkně podělají, což je fakt škoda. naštěstí dnes už je lepší doba a všemožné dodělávání vzdělání je možné, takže to máme velkou výhodu!
|
|
|
Mam rada kdyz zivot plyne podle planu!
A vzali.
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)