| Elwing |
 |
(28.7.2016 10:46:23)
Monty, tak s tím by se dalo souhlasit. Nicméně já brala to batole k moři kvůli staršímu dítěti, aby si taky něco užilo, pro mě to byl opruz. Byla to z mé strany jednoznačná OBĚŤ. Tak se může stát, že i rozumný rodič vezme na nějaké nevhodné místo i batole, protože tam jde třeba se staršími dětmi a batole nemá komu udat.
|
| Monty | 
|
(28.7.2016 10:49:36)
Elwing,
já vzala batole k moři jednou. Jeli jsme s partou kamarádů do Chorvatska. Měla jsem s sebou jak babičku, tak aupairku, a stejně to byl opruz, i když hlavně kvůli tomu, že babička (moje matka) žárlila na aupairku a dětinsky se dožadovala toho, abych se jí věnovala a pořádala truc akce typu "vypnu si telefon a na osm hodin se ztratím", načež následně plakala, že jsem ji nešla hledat. Syn byl hodný, neřval, nezlobil, ale prostě preferoval jiný program než banda lidí ve věku 25 - 35. Což je vždycky komplikace.
|
| 77kraska |
|
(28.7.2016 10:53:38)
Monty, my jsme tehdy jeli k mori s tim, ze nas rezim se bude ridit rezimem ditete a jeli jsme tam sami tri......neumim si predstavit, ze jsem tam s ditetem a jeste chci byt s partou dalsich lidi a chci travit cas i s nimi po svem - to podle mne nejde dohromady
|
| Monty |
|
(28.7.2016 10:57:19)
Sedmi,
proto jsem měla s sebou tu babičku a aupairku - proč by měla parta kamarádů přizpůsobovat režim jednomu dítěti?
Malému dítěti se přizpůsobuješ pořád, já chci mít na dovolený od přizpůsobování klid a užít si ji podle sebe, ne podle dítěte. Batole z toho stejně prdlačku má.
Mně tohle přijde bezohledný. Jsou akce/dovolené pro děti a jsou akce/dovolené pro dospělý. Když je někde banda dospělých a jedna rodina vezme dítě/děti, otráví dovolenou všem.
Bohužel jsem ty lidi otrávila spíš svojí matkou než batoletem, ale chybami se člověk učí.
|
| Drop | 
|
(28.7.2016 11:01:46)
"otrávila spíš svojí matkou než batoletem"  
jezdíme do 5 hvězdičkových kempů, naprostá spokojenost, dokonalý luxus a jezdí tam lidi co mají rádi přírodu a jsou k ní ohleduplní, neplýtvají a třídí odpad, přesně naše kategorie a většinou jsou to rodiny s pejsky, takže ani těch dětí tam není tolik
čistě z filosofického pohledu ti do velkého 5 hvězdového hotelu pojede nabubřelec, kterému nic není svaté a potřebuje se na světě roztahovat a plýtvat a ukazovat jakej je borec
|
|
| 77kraska |
|
(28.7.2016 11:10:17)
no podle mne takova dovolena s ditetem a partou nema na 100% uspokojive reseni, stejne budu muset delit svuj cas mezi dite a partu (i kdyz tam bude babicka nebo au pairka) a prizpusobovat rezim cele party memu diteti je nesmysl, to bych ani nechtela.....takze podle mne je nejlepsi jet s batoletem sami
|
| Monty |
|
(28.7.2016 11:11:55)
Sedmi,
souhlasím, proto jsem to taky už nikdy neopakovala.
Syn jezdil do 6 let na dovolené s babičkou a já jezdila s partou sama.
A když začal chodit do školy, tak jsem začala jezdit na dovolené s ním, ale sama, bez party.
|
| 77kraska |
|
(28.7.2016 11:16:29)
ja tedy nakonec nejradeji vzpominam na dovolene u more s malym ditetem.....nedavne dovolene na rozestavene zaprášené chate s umirajici tchyni byly proti tomu hrozne
|
| Monty |
|
(28.7.2016 11:25:25)
Sedmi,
jasně, koho baví dovolené u moře, tak si to s dítětem třeba užije.
Nás to nebaví nikoho, pro mne je ideální dovolená buď být pořád v pohybu nebo sice mít základnu na jednom místě, ale denně odtud někam vypadnout a v hotelu jen přespat.
A to je pro malé dítě prostě opruz, navíc má úplně jiné představy o tom, jak by chtělo trávit čas - nezajímají ho památky, galerie, prohlídky různých zajímavostí... dítě bude spokojený u moře, kde si plácá bábovky, hledá mušličky a cáká se ve vodě. Já ne, takže k moři jezdil syn s babičkou, dokud ho to bavilo. Zhruba v těch šesti ho to bavit přestalo.
|
| 77kraska |
|
(28.7.2016 11:35:29)
Monty, my jsme hledali muslicky a placali babovky a staveli hrady a lezeli v tom melkem mori, protoze neco podobneho bychom stejne delali....k mori na tyden se vymachat bychom byvali jeli asi stejne. Ted uz nejsme tak bezstarostni, musime dodelat chatu atd.
|
| Drop |
|
(28.7.2016 11:47:20)
my na ležení na dovolené tak nějak nemáme čas, rádno vstaneme, v klidu a pohodě se nasnídáme, před tím většinou jeden člen výpravy dojde pro čerstvé pečivo, pak jedem na trh nakoupit ovoce zeleninu nebo čerstvou rybu, pak zabalůíme věci na pláž, pak se jdeme vykoupat do moře, uschneme a vracíme se na oběd, po obědě k moři nechodíme protože je vedro, takže máme naplánovánu nějakou památku, kolem 4 se jdeme opět vykoupeme a dáme si něco na plážovém baru a začneme se chystat z pláže domů, večer jdeme na procházkdu do města, většinou nemám ani čas si přečíst kapitolu v knížce
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(28.7.2016 11:51:35)
Na dovolené u moře jenom ležím na pláži, koupu se a opaluju. Ničím jiným neztrácím čas. Ostatní můžu dělat jinde a jindy.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 11:56:04)
"Ostatní můžu dělat jinde a jindy."
Inko,
tak to mám přesně naopak - válet se u vody můžu někde na Mácháči.
Když jsem v zahraničí, chci co nejvíc vidět a poznat. Ochutnat místní jídlo a pití, poznat místní zvyky, podívat se na nějaký zajímavý místa...
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2016 12:03:59)
Mácháč není moře a taky tam není jistý počasí. Taky ráda cestuju a poznávám, ale týden v roce potřebuju ležet na pláži a smažit se střídavě s namáčením v moři.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 12:06:39)
Inko,
jasně, někdo to potřebuje, někdo ne.
Pro mne je taková dovolená za trest. Když k moři, tak na loď. Už se těším, až si manžel konečně dodělá papíry. Zatím můžeme leda na Lipno.
|
|
|
|
| Lída+4 |
|
(28.7.2016 13:13:12)
Inko, válet se u vody a koupat se - to nedávám kontinuálně dýl než tři dny, pak už bych byla na zabití. Na tejden bych to měla už za trest, chce to proložit přinejmenším nějakým výletem. Tohle fakt ne, ani sama, ani s malým dítětem. Brrrrr.
|
|
|
| Vaitea | 
|
(28.7.2016 11:56:41)
Commer,
tak i na dovolený se shodneme  .
Jinak nechápu, proč má někdo problém na pár let přizpůsobit tempo a způsob dovolený kvůli dětem. Vždyť to trvá pár let.
Cestovat, velmi aktivně se dá ještě dlouho po padesátce, fakt
|
| Monty |
|
(28.7.2016 11:58:59)
vaiteo,
protože to dítě z toho má prdlačku. Do určitého věku si ani nic nepamatuje. Dvouletýmu je fuk, kde si plácá bábovky. A navíc - dítě nepracuje. Dítě má dovolenou celej rok. Jo, je to na pár let, ale proč se pár let omezovat ve svým odpočinku, když ho reálně oproti tomu dítěti mám přes rok minimum? 
|
|
| arsiela, | 
|
(28.7.2016 12:05:24)
Jo to nechápu taky,ani by mě nenapadlo nechat dítě babičce a jet na dovolenou.Přišlo by mě to hodně sobecké.Těch pár let,co je potřeba se přizpůsobit strašně rychle uteče.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 12:11:01)
arsielo,
sobecké? V čem?
Malé dítě máš furt doma, je to práce na plný úvazek.
Brát si ho na dovolenou je pro mne na úrovni toho, když si bereš na dovolenou celou kancelář a osm hodin nebo víc hodin denně tam makáš, stejně jako doma, akorát že v jiným prostředí.
Dítěti je s babičkou na chalupě určitě líp, než když ho vláčíš autem po Evropě a bereš na místa, který ho nebaví a nezajímají, protože by si mnohem radši hrálo někde na písku a cákalo se v bazénku.
Sobecké pro mne naopak je tahat děti na místa, kde se otravují.
Pokud někoho fakt baví válet se u moře, tak tam je fakt asi jedno, jestli je tam s dítětem nebo bez něj.
Kdo má rád akčnější dovolený, tak s sebou malý děti nebere, pokud není omezený sobec.
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 12:13:17)
No myslim si že babička si užila dost s výchovou a péčí o své děti a rozhodně není povinná pečovat o mé dítě abych já měla volno a mohla si užívat dovolenou podle své představy.Držím se hesla moje dítě moje starost.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 12:18:37)
arsielo,
naše babička s vnukem trávit čas CHCE.
Dodnes. A to je mu třináct.
To, že dítě stráví 14 dní nebo tři neděle s babičkou je dobrý pro obě strany.
|
| x x |
|
(28.7.2016 12:21:15)
No jo, nám třeba babička odletěla na 3 měsíce do států, takže je chtě nechtě musíme tahat všude sebou.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2016 12:40:19)
Jsou babičky, které jezdí na dovolenou s vnoučaty rády. Naše k nim patřila.
|
|
|
| libik | 
|
(28.7.2016 12:14:42)
Monty, dítě není kancelář a jeho interakce s rodičem, kterej momentálně nelozí po zdi z termínů či jiných oserů, ale odpočívá, tudíž je šťastnější, je pro něj důležitá.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 12:20:37)
libiku,
má to háček - pokud rodič nechce odpočívat válením, je u toho moře možná víc zpruzelý než doma.
Zkus si představit tatínka z "Jak vytrhnout velrybě stoličku", jak by byl nadšenej, kdyby se měl s batoletem placatit někde na Krku.
|
| libik |
|
(28.7.2016 12:24:50)
hele, je to o jednou, náš tatínek v době výjezdních doložek dokázal i takovou frajeřinku, že prošel jarní Julky sám (bylo to o hubu, ale nikdo z party nedostal výjezdní doložku) a v životě si neuměl představit, že někde leží.
A jakpak posléze s výrazem šťastného idiota sledoval, jak se Magdalenka placatí v bazénu u hotelu a dával si k tomu spokojeně drinky
|
| Monty |
|
(28.7.2016 12:27:37)
libiku,
možná jsem v tomhle směru nějak zrůdně zmutovaná... ale mně to fakt nebavilo a byla jsem dost ráda, že to bavilo babičku a k tomu moři ho brala, aby si tam nasbíral mušličky a postavil pár hradů z písku.
|
|
|
|
|
| x x |
|
(28.7.2016 12:17:26)
Monty to je o nastavení rodiny, my provádíme akčnější dovolené i s dětmi a nikoho to neprudí, program se přizpůsobuje všem zúčastněným a vždycky je to bomba. Zrovna jsem se z takové dovolené vrátili.
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 12:31:15)
Žubko my takhle se starším jezdili furt.Manžel ten ho tahal sebou od mimina ke kolejím fotit vlaky,prostě všude kde bylo potřeba.Žádné válení se na pláži se nekonalo,to by bavilo akorát tak mě.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 12:40:41)
arsielo,
tak já nevím, jestli by sis uměla představit s miminem nebo batoletem dovolenou toho typu, na jaký jsem jezdila já, když byl syn malej. Dám příklad.
Letadlem do Manchesteru, odtud vlakem do Sheffieldu, kde tehdy bydleli kamarádi, tam jsme večer popili, pokecali, druhý den mne odvezli autem do Doncasteru, odtud jsem jela vlakem do Edinburghu. Tam jsem se sešla s ostatními a jeli jsme autem přes Anglii, Francii a Německo zpátky do ČR. Každý den spaní v jiným hotelu, cca 4 hodiny denně v autě, atrakce typu návštěva palírny nebo místních vinařství... to není dovolená pro dítě. To není v podstatě ani pro puberťáka, protože ten nemůže nikde degustovat. Ale aspoň by to dal a nebyl tak úplně otrávený. Pro dvouletý dítě je to za trest. Takže tam prostě nepojede. A opravdu o nic nepřijde.
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 12:45:58)
Monty jasně v tomhle se lišíme,já bych prostě o takovéhle dovolené vůbec neuvažovala,když sem měla malé dítě.A nebrala bych to jako opruz,prostě pojedu až bude dítě starší.přijde mi to normální.každej to máme nastavený jinak.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 12:48:21)
arsielo,
jenže až bude dítě starší, tak už třeba nebude ta možnost - třeba zrovna tahle parta se do tří let rozpadla a lidi se rozprchli po světě. Kdybych nejela tehdy, tak už by se to jaksi nekonalo.
|
|
|
| libik |
|
(28.7.2016 13:24:16)
Monty, řekněme, žes praštěnými nebo originálními dovolenými roztomile leč úporně posedlá
Jednu moji známou dost svrběl zadek na jednom místě a tak, když bylo špuntovi 18m, vyrazili se staroušem na nějaký track podobného střihu. Než se vrátili, u mladýho se rozvinul regres u dítěte postiženého autismem (zapomněl svých 17 slov, ztratil oční kontakt, od té doby je prostě hodně jiný a zhoršuje se to). Chraň Bůh, že bych si myslela, že to konkrétně souvisí, stalo by se to stejně. Jenže ji z toho léčili 3 roky.(beznaděj, pocity viny) Jako, všechno má prostě svůj čas, si myslím..
|
| Monty |
|
(28.7.2016 13:27:24)
libik,
proč posedlá? Prostě mě to baví. Naopak válet se u moře mne nebaví.
Nepřijde mi na tom nic úchylného... a dokonce ani originálního ne. Když pominu kategorii 60+, tak podobně cestuje kdekdo.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 13:29:06)
Tedy na upřesnění, kategorie 60+ jezdí často podobně, ale s cestovkou.
|
|
| x x |
|
(28.7.2016 13:35:33)
Jo to máš pravdu, leč myslím, že valná většina rodin s dětmi se jezdí k moři válet. Mě by omyli už po 3 hodinách. Koupání v moři je super, ale vykoupat, podívat se co je kde zajímavého a zase dál, na nová místa. Válet se týden v jednom resortu, tak je po mně.
|
|
| libik |
|
(28.7.2016 13:35:42)
Myslela jsem posedlá myšlenkou, že to musíš mít i kdyby hrom bil, dítěti bylo 6 neděl, tátu věšeli ap, bylo to v linii dovolená s dítětem a přizpůsobení jejího charakteru té skutečnosti, že je malý..
Jinak tvůj způsob cestování nezřídka provádím i nedobrovolně a nic úchylného na něm nespatřuji, je fakt, že mám děti velké.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 13:38:28)
libiku,
nemusím. Chci. To je trochu rozdíl.
Jo, když dlouho sedím na zadku, tak nejsem ve své kůži, ale to vůbec nesouvisí s nějakými cestami do horoucích pekel, mně stačí jet vlakem třeba do Budějovic. Prostě jsem v pohybu víc v pohodě než ve stavu statickém. Možná je to ta světská krev.
|
|
|
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(28.7.2016 15:33:31)
J, taky nevím, jak s malým deckem dát měsíc v ubytovnach a na cestě X hodin desivejma busama, chůzi pralesem a tak. Kamarádka se mnou byla měsíc v Kostarice, roční dítě doma s babi. Zvládli to v pohodě všichni. Takhle to hodlám dělat já.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 16:11:48)
kambalo,
však naši rodiče to tak většinou dělávali také.
Mně to přijde trochu jako "odezdikezdismus" - za totáče se malé děti nebraly často vůbec nikam, dneska se berou všude. Tábory v létě bývaly na tři neděle a žádné návštěvní dny, dneska je tábor max. na 14 dní a ještě se v půlce zvou rodiče, aby to dětem nebylo moc dlouhý. Atd.
Ani jeden extrém nepokládám za zdravý.
Proč by třeba dvouleté dítě nemohlo trávit část prázdnin s babičkou, když o to ta babička stojí?
|
| Bouřka | 
|
(28.7.2016 16:33:53)
Protože o to jaksi nemusí vůbec stát to dítě? Ale dvouletého dítěte se asi nikdo na názor nezeptá. Mimochodem 14 dní bez rodičů nedá bez problémů ani leckteré starší dítě. Když mi byly dva, tak máma musela s několikaměsíční ségrou na delší dobu do nemocnice. Já zůstala s tátou. Po jejím návratu jsem se k ní nechtěla znát a odmítala ji. Trvalo nějakou dobu, než se to urovnalo. Čím si to dvouleté dítě asi procházelo? A to to bylo z nutnosti, ne z plezíru.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 16:43:33)
Bouřko,
pokud je to dítě s babičkou - nebo kýmkoli jiným - pravidelně odmalička, proč by mu to mělo vadit? Je to "jeho" člověk, jeho smečka, není to doktor Mengele, proboha.
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 17:24:21)
Monty, nejspíš proto, že malé děti mají těsnou vazbu na matku. Já taky byla s vlastním tátou, osobou denně se vyskytující v mém životě, těžce jsem se na něj nafixovala, nejspíš ani nebyl výrazný problém, když tam máma nebyla, nic nad rámec běžného stýskání, nic takovýho nikdy nikdo nezmiňoval. Ale že tam problém byl, se ukázalo, až když se vrátila. Kamarádka tříletou dceru poslala k babičce v době kolem porodu. Dnes říká, že už by to nikdy neudělala. Malá to tehdy nějak zvládla, jenže...časem se ukázalo, že má určité psychické problémy a došlo i na medikaci...a dnes se může jen dohadovat, jak moc jí to poznamenalo, a co tenkrát prožívala. Jo, jsou děti, co to bez problémů dají, ale ne vždy se to dá odhadnout dopředu.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 17:26:35)
Bouřko,
většina jich to dá, pokud je to pro ně přirozené.
Když ne, tak to samozřejmě mohou nést špatně.
Lidé jsou "naprogramovaní" žít v tlupě.
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 17:40:01)
Mládě je naprogramované na to, být s matkou. Osobně si myslím, že dětí, co to dají v útlém věku, bude spíš menšina. Akorát dospělí mívají tendence ta dětská traumátka zlehčovat a přehlížet.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 17:42:37)
Bouřko,
bude jich většina, pokud budou žít v té tlupě.
Což se dnes bude nějak "empiricky ověřovat", když to většina rodičů odmítá.
|
|
| Monty |
|
(28.7.2016 17:43:51)
Šuplíku,
rozebíraj u psychologa, že byli o prázdninách u babičky?
To jako myslíš vážně?
|
| Monty |
|
(28.7.2016 17:46:39)
Šuplíku,
neuvěřitelný. 
V případech, jako je tento, mi opravdu dochází řeč.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 17:55:20)
Šuplíku,
tím myslím, že někdo dokáže vážně tvrdit, že má dítě trauma ze svý vlastní babičky.
Jo, ještě bych pochopila, kdyby mělo trauma z celotýdenních jeslí nebo nějakýho úplně cizího člověka, ke kterému bych ho jen tak bez ohlášení šoupla... ale babička je pro mne dostatečně blízkej člověk a co tak vidím kolem sebe, tak to tak má zhruba 90% lidí kolem. Těch 10% bohužel babičky nemaj nebo jsou nějakým způsobem dysfunkční.
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 17:58:31)
Monty já z pobytu u babičky měla trauma taky.Znala sem ji od mala, byla hodná,všechno ok.Přesto sem se prej,podle vyprávění po 14 dnech vrátila zpět v dovednostech atd.Jako u batolete víš houby jak na co zareaguje.
|
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 18:04:58)
Monty, to není trauma z babičky! To je trauma z opuštění matkou.
|
|
| libik |
|
(28.7.2016 18:16:01)
V tom případě bych ale v roli matky váhala, jestli jít vykonat velkou potřebu, jelikož malinkému dítěti to nevysvětlíš.
Monty zřetelně formulovala, že jde o situaci, kdy je malinkaté (tedy batolecí) dítě svěřené důverně známé osobě.
|
|
| Monty |
|
(28.7.2016 18:22:46)
Šuplíku,
a co mu chceš proboha vysvětlovat?
Malinké dítě - batole - ani nevnímá čas stejně jako dospělý. Pokud je odmalička zvyklé být s babičkou, je to pro něj blízký člověk, a jestli je s ní dva večery nebo týden pro něj nehraje roli. Dítě potřebuje pocit bezpečí. S babičkou jakožto s jedním z nejbližších lidí v bezpečí je. Jasně, když ji do věku dvou let uvidí 3x za bedlivého dozorování matky, tak asi cizí bude. Já se pohybuju ve společnosti lidí, co babičky berou jako nejbližší osoby a kupodivu, všichni ti lidé mají úplně normální a pohodové děti. I když podle tebe a několika dalších jsou prorostlé traumaty jako bůček.
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 18:25:32)
Monty tak tomu,že batole nevnímá čas a je mu jedno jestli je bez rodičů den nebo týden mi přijde jako hloupost.Hele u vás to fungovalo,ke spokojenosti všech,super není co řešit.Jinde to tak nefunguje,tak to řešej.Co je na tom k nepochopení.
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(28.7.2016 18:28:38)
Jak které děti.
Naše vyrůstaly v baráku s babičkou - tj. viděly ji denně a přesto na noc do cca 2,5 let beze mě prostě řvaly. ( přes den ne, jen večery).
Když byly synovi 2 roky, tak jsem odjela na 3 noci se známými do Chorvatska a pamatuju moc dobře, že na mě čekali jak na spásu, kdy už budu doma.
|
| libik |
|
(28.7.2016 18:32:59)
Stejně bych ale řekla, že východisko ke sporu (jet na dovolenou s dítětem nebo bez) je situace, kdy dítě zvládá odloučení od matky. Nemyslím si, že by Monty tripovala po světě, kdyby malej doma každou noc bez ní plakal.
Já si myslím (a už jsem to psala), že dovolená s dítětem je obohacující, ale nemyslím si, že bez něj je traumatizující, jsou-li lidi připravení.
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(28.7.2016 18:40:12)
Dneska jsme se s holkou smály. Koupaly jsme se v přehradě a koupal se tam ještě manželský pár a žena vedla monolog:
" Hm takže přijedou děti. No to je super! Já myslela, že budeme spolu taky chvíli sami! vždyť já ty děti mám za prdelí furt, ty to nevidíš?"...
|
|
|
|
| Monty |
|
(28.7.2016 18:35:08)
Šuplíku,
tady nejde o to, jestli tomu věřím - jde o to, že dokud to nezkusíš, tak NEVÍŠ.
Pokud někdo preventivně držel dítě doma se sebou samým a stál mu za zadkem třeba do osmi let nebo i déle, tak prostě NEVÍ, jak by dítě reagovalo, kdyby bylo od narození v blízkém kontaktu s babičkou a ve dvou letech u ní mělo strávit týden.
Jen to PŘEDPOKLÁDÁ - možná správně, možná mylně.
Já kolem sebe takové děti mám v hojném počtu a nevšimla jsem si, že by je to nějak poznamenalo. Vč. těch, co jsou dneska dospělí.
|
|
|
|
| Drop |
|
(28.7.2016 18:33:15)
Autoři teorie citové vazby jsou John Bowlby a Mary Ainsworth. Citová vazba je pouto mezi dítětem a osobou, která o něj pečuje. Rozlišují se čtyři typy této vazby: jistá vazba, úzkostně-vyhýbavá vazba, úzkostně-ambivalentní vazba a dezorganizovaná vazba. Za nejpříznivější pro další vývoj je považována jistá vazba. [3] Separační úzkost může být spojena s úzkostně vyhýbavou vazbou mezi dítětem a matkou (primární pečovatelem). Byly totiž potvrzeny souvislosti mezi tímto typem vazby a úzkostnými poruchami dětí a dospívajících. Při jisté citové vazbě má dítě v matce bezpečné útočiště a ví, že mu bude nablízku při nejrůznějších obtížích a nebezpečných situacích, což může redukovat úzkostné rekace.
|
| libik |
|
(28.7.2016 18:43:35)
Commer, ale správně píšeš, že jde o teorii .
Já nepopírám, že lidstvo je velice labilní, ale jestli nějaký teoretik dokáže určit proč to je..
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(28.7.2016 17:50:21)
Monty, oni dneska psychologové rozebírají kdeco, to bych neviděla jako důvod nejet do Tramtárie bez dítěte.
Co já vídám děti (včetně mých), tak to berou tak jako matka. Blbý je, když se připoutaná maminka , co víceméně nikdy dítě nespustí ze zřetele, najednou vychopí k cestě kolem světa a bez tréninku někam děcko zaparkuje. To může být problém klidně v deseti. Ale když je dítě plynule půjčovací od malička, asi mu tlupa matku vynahradí.
Což ovšem neznamená, že bych jela na dovču bez dětí, mám tedy smůlu, že ony jezděj beze mě
|
| Monty |
|
(28.7.2016 17:51:19)
"Co já vídám děti (včetně mých), tak to berou tak jako matka."
libiku,
bingo.
To jsem tu už dávno psala v souvislosti se školkou.
|
|
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 18:02:57)
Monty, ono se to asi projeví v jiné rovině. Můžou to být problémy s důvěrou, problémy se k němu opravdu připoutat nebo naopak na někom příliš viset, iracionální strach z některých situací apod. Hele, já bych mohla vyprávět. A moje máma nad tím dodnes akorát vrtí hlavou "Vždyť to přeci nic nebylo" No, ona byla ve vnímání podobných věcí vždycky poněkud natvrdlejší. I když v porovnání s tebou je ještě dost vnímavá. To neber nijak zle, jen konstatuji. Ale všímám si roky, že tohle prostě moc nedáváš. S ohledem na rodinnné poměry to ale není nijak překvapující. Osobně bych řekla, že někde za tím budou tvá traumátka útlého věku, ať už si to připustíš nebo ne.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 18:18:19)
Bouřko,
to je zvláštní, protože zatím každý v mém reálném okolí se diví, jak otevřený a důvěrný vztah má ke mně můj syn. Kdyby vaše teorie fungovala, tak by mne logicky musel nenávidět až za hrob.
Ale nemá smysl to rozebírat. Já vám ty vaše teorie neberu, ani to nejde. Jen se nad nimi podivuji a podivovat budu. Pokud je pro někoho trávení času s blízkým a milovaným člověkem podhoubí pro vznik traumatu, budiž mu to přáno.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 18:26:29)
"...pro některá batolata je holt jediný blízký člověk matka (nebo otec)"
Šuplíku,
ale to já chápu, jen jsem přesvědčena o tom, že by byla babička stejně blízký člověk, kdyby bylo zvyklé s ní ten čas trávit.
Já vyrůstala v "tlupě" a mám tu někde matčiny zápisky z doby, kdy jsem byla batole. Milovala jsem babičku, dědu i strejdu, protože se mnou byli denně v kontaktu. Matku v té době možná taky, ale o tom v těch poznámkách nic nestojí. Otce pochopitelně ne, ten se na mne vysral - takže ano, možná bych jako batole brečela a byla frustrovaná, kdyby se najednou zjevil a chtěl si mne na týden někam odvézt. Ze svojí smečky jsem fakt nikdy žádné trauma neměla.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 18:39:52)
Šuplíku,
což je podle mne chyba. Dítěti může jedině prospět, pokud nebude chorobně fixovaný na jednu jedinou osobu. Vztah jako takový se pak stejně v pozdějším věku mění a je pro něj daleko víc důležitý, jak si ti dva povahově sednou, než to, kolik času kdo strávil nebo nestrávil u babičky na chalupě.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 18:44:23)
"Kromě celkového pojetí výchovy a také genetických dispozic, bývá klíčovým faktorem v chování dítěte právě postoj matky, a to z pochopitelných důvodů. Matka obvykle tráví s dítětem většinu času a dítě je na ni zvyklé, hledá u ní ochranu i pochopení.
U matky se však někdy vyvine tzv. přílišný ochranitelský pud, kdy nejen že nepodporuje samostatnost dítěte, ale dokonce jí brání. Nevyhledává pro dítě kontakt s vrstevníky, snahu o samostatnou činnost bere jako ohrožení vlastní nepostradatelnosti.
Velmi často matka podvědomě cítí úzkost z pouhého očekávání odloučení a neuvědomuje si, že dítě je k těmto jejím pocitům a náladám stále velmi vnímavé. Situaci pak může vnímat velmi negativně a opakovaně dochází k separační úzkosti, k pocitu strachu z nutnosti být třeba i jen chvíli bez matky."
http://pece-o-dite.zdrave.cz/jak-predejit-nezdrave-fixaci-ditete-na-matce/
|
|
| Monty |
|
(28.7.2016 18:46:27)
Šuplíku,
a všimla sis, že se tu bavíme o batolatech, nikoli o miminkách?
Kupodivu, i můj syn jakožto dítě ukázkové krkavčí matky byl poprvé přes noc u babičky až v roce a půl.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 18:49:32)
Šuplíku,
já tedy v celé diskusi nezaznamenala jediný "miminko".
Samá batolata.
I Kambala psala o "ročním dítěti", čili batoleti.
Pokud někdo odkládá k prarodičům miminka, aby mohl jet na dovolenou, v této diskusi se nevyjádřil.
Mmch., poznámka o synovi byla učiněna z tohoto důvodu - jako upozornění na to, že se NEBAVÍME o miminkách.
|
| libik |
|
(28.7.2016 18:57:05)
Monty, já s ní(o ní) sice nemluvím, nicméně si myslím, že zrovna Kambala se svou precizností bude méně ležérní matka než ty , to jen mimo téma o tom, jak opouštíš děti.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 19:16:56)
libiku,
ale já si nemyslím, že bych byla ležérní matka. Jen nedělám a nepodporuju věci, který pokládám za nepřirozený. Např. mimino jsem si šoupla do postele okamžitě po narození, protože novorozenec prostě NENÍ schopný pobrat, že zničehož nic není s matkou jedno tělo jedna duše a pokládat ho do postýlky pokládám za dost brutální záležitost (která mj. podporuje tu separační úzkost). Je zajímavý, kolik matek, který v pozdějším věku dítě nesvěří vlastní babičce to mimino do postýlky šoupne, klidně i do postýlky v jiným pokoji - asi je mimino na odloučení velký dost - ale k batoleti se chovají tak, jako k tomu novorozenci.
|
| libik |
|
(28.7.2016 19:22:29)
Já nemám tak promakanou češtinu jako ty, pojmom "ležérní" rozumí Kefalín matku, co nevyvařuje, nepřehání, nehysterčí, nevozí tříměsíční děti na angličtinu a dá je někdy babičce(bez ohledu na to, jestli pozřou rohlík z bílé mouky), je to pro mě pozitivní hodnocení.
Já jsem třeba před Madlenou deklarovala, že budu ležérní a dítě bude všech, ale jak jsem ji povila kolem čtyřicítky, tak jsem se z ní úplně poprděla a kromě škol v přírodě a lyžáků je teď (když už jí rostou prsa) poprvé někde bez matinky
|
| Monty |
|
(28.7.2016 19:23:26)
libiku,
jo tak!
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(28.7.2016 19:47:22)
Šuplíku,
nepostřehla jsem mladší než roční. Což už je batole. Ale je možný, že jsem nečetla dost pozorně.
|
|
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 19:01:51)
Monty, pro batolata to v zásadě bude platit taky. Normální citlivější matka dítěti v osamostatňování se nebrání, ale ani ho do ničeho netlačí, pokud nemá dojem, že nazrál správný čas. To nevylučuje normální matky s poněkud omezenější citlivostí vůči projevům dítěte, zejména je-li to dítě povahově hodně jinde než matka - viz ta moje. Jako nemusím odcházet od 16 měsíční dcery na to, abych konstatovala, že pokud by měla být přes noc jen s milovaným, doma neustále přítomným tatínkem, tak to nedá, protože hlavní osobou pro ni jsem já. Nepřítomnost otce dává bez problémů, i když je znát, že jí chybí. Ale taky už teď můžu říct, že až bude ve věku syna, tak jí na 90% budu moct na týden bez problémů šoupnout k babičce a žíly mi to trhat nebude. Syn je po mně psychická křehotina, ten to bez maminky zatím nedá. A nemusím to zkoušet, abych to věděla, prostě vidím, jak se projevuje. A rozhodně mu v ničem nebráním, ale jsem opatrná na to, ho někam tlačit, to jo.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 19:10:10)
Bouřko,
pro batolata to bude platit, pokud půjde o CIZÍ lidi.
Včetně babičky, když s ní jaksi nebude mít blízký kontakt.
Mně je jasný, že dvouletý dítě, který bylo celý svůj život výhradně s matkou bude ve stresu, když ho najednou matka šoupne k "cizí paní". Ať je to kdo chce.
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 19:49:20)
Monty, moje batolata nedávají ani vlastního otce. Syn ho místo mě začal akceptovat nějak po 2. roce, ale až kolem 3. roku dozrál k tomu, že se beze mě obešel celou noc. Nemělo smysl to lámat, vedlo to jen k hysteráku. Dozrál do toho sám bez nějaké naší snahy.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:04:00)
Bouřko,
nevylučuju, že je to možný. Zažila jsem dvě děti, který byly chorobně fixovaný na rodiče, jedno jen na matku. Ovšem v tomhle případě to byla zásluha matky, u toho druhého zřejmě povaha (znám rodiče i sourozence). Ovšem nepokládám to za masový jev.
Možná tě to překvapí, ale mne měly odjakživa děti rády. Když jsem byla ještě na základce, moje nejlepší kamarádka chtěla dělat učitelku v MŠ. Milovala děti. A kamkoli jsme přišly, tak ty děti chodily za mnou, smály se na mne, jí ignorovaly. Pokládala to za děsnou nespravedlnost a nakonec na tu učitelku nešla. Mám to tak dodnes. Choděj za mnou i úplně cizí, třeba v obchoďáku, v MHD, dost běžně je zabavuju v metru nebo ve frontě v sámošce. Ty, co jsou chorobně fixovaný na rodiče mi přijdou divný a nesympatický - i když za to třeba nemůžou. Na dětech je právě hezká ta bezprostřednost, chuť objevovat, zkoušet nový věci... dítě, který se rozbrečí, když se na něj podívá někdo cizí, je jaksi mimo normu a jako rodič bych to spíš lámala než podporovala.
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 20:11:09)
Monty,ale v určité fázi života má strach z cizích snad skoro každé dítě, dyť to je věc popisovaná i v učebnicích psychoogie atd.Takže jaký mimo normu?
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:17:02)
arsielo,
v batolecím věku to je mimo normu.
Batolecí věk je období odpoutávání a osamostatňování.
U každého dítěte je ten vývoj jinak "rychlý" a samozřejmě hraje velkou roli i to, jestli jako mimino/mladší batole bylo zvyklé čistě na rodiče nebo mělo okruh "svých" lidí širší, nicméně dítě, které ve dvou nebo třech letech nesnese nikoho jiného než matku do té normy prostě nezapadá.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:19:36)
Batolecí věk
od 1. do 3. narozenin dítěte (trvá 2 roky);
období postupného osamostatňování dítěte;
díky samostatnému pohybu se seznamuje s okolním světem, díky rozvoji řeči zdokonaluje komunikaci s ostatními lidmi
...chůze umožní dítěti opouštět matku a zkoumat okolí, a to je počátek nezávislosti a samostatnosti; batole se aktivně vzdaluje od matky tím dále, čím je starší; ale pokud je matce odňato cizí osobou a je násilně odneseno (např. v nemocnici), vzbuzuje to v něm úzkost a bezmoc (je pasivní obětí situace, nedokáže ji ovládat); trvá-li odloučení déle, vzniká nebezpečí opožďování psychomotorického vývoje a narušení základů osobnosti; odloučení od matky snáší lépe, pokud zůstane v navyklém prostředí domova s lidmi, na které si zvyklo, než když je bez matky a navíc v cizím prostředí;
...přestože je mezi 1. a 3. rokem ještě značně závislé na matce, postupně si rozšiřuje okruh sociálních vztahů, zejména uvnitř širší rodiny; krátké odchody matky lépe snáší, pokud jsou přítomní jiní členové rodiny
http://www.wikiskripta.eu/index.php/Rozd%C4%9Blen%C3%AD_d%C4%9Btsk%C3%A9ho_v%C4%9Bku
|
| . . |
|
(28.7.2016 20:22:41)
Jsou "krátké odchody matky" ty na týden?
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:25:41)
Slupko,
pokud do té doby bylo dítě výhradně s matkou, tak asi ne.
Povšimni si, že se v citaci mluví o cizích lidech vs. rodinných příslušnících.
|
| . . |
|
(28.7.2016 20:31:34)
Monty právě, že jsem si všimla. Krátké odchody matky, během kterých je dítě mezi rodinnými příslušníky, jsou ok.
Delší odloučení je traumatizující, s cizími (i krátké) je traumatizující.
Nerozporuji, že je hodně dětí, které ve dvou letech jsou týden s babičkou (ačkoli normáně žíjí s rodiči) bez potíží. Jen upozorňuji, že dle tvé citace to není běžné. Běžné je, že kolem těch dvou let si dítě postupně zvyká.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:38:58)
Slupko,
tak jsem si vytáhla z knihovny Matějčka.
Ve věku dvou let uvádí: "Je to totiž doba, kdy si dítě vytváří tzv. identitu neboli vědomí vlastního já - a pro to jsou nejvhodnější podmínky mezi stálými, milujícími dospělými - "jeho lidmi", jak říkají psychologové."
Dál píše (je to kapitola o nástupu do jeslí), že podle odhadu je asi 10% dětí, které se ve dvou letech nedovedou přizpůsobit NOVÉMU prostředí, úzkostně lpí na matce a každé odloučení "odstůňou".
Vím, že ke konci života (byť těžko říct, do jaké míry to odpovídalo jeho názorům a nakolik v tom fungovala společenská poptávka) názor na jesle změnil, nicméně jako podstatné vnímám dvě věci: "stálí, milující dospělí" - což jistě bude babička, kterou dítě vídá denně nebo několikrát týdně - a "10% dětí, které úzkostně lpí na matce"; 10% skutečně není většina, ale přesně naopak.
|
| . . |
|
(28.7.2016 20:49:42)
Monty, nesledovala jsem celou diskuzi, nevím, komu se tu ty děti na týden svěřují, ale kolik procent dětí se vídá s babičkou denně, nebo alespoň několikrát týdně? Pro všechny, které se nevídají dost často, není babička blízký člověk, a cítí se u ní jako v jeslích, na které Matějček opravdu změnil názor poměrně razantně, a velmi se za původní pomýlení kál, pokud vím, protože i ty děti (90 procent možná), které nehysterčí, mohou být jeslemi poškozovány - netvrdí on ani já, že všechny děti jsou, ale MOHOU, a předem se neví, které. I když neřvou, jen si tak tiše sedí v koutku a dumlaj paleček...
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:55:16)
"Pro všechny, které se nevídají dost často, není babička blízký člověk..."
Slupko,
možná se vyjadřuji nějak nesrozumitelně, ale od začátku se tu snažím vysvětlit, že mi přijde přirozený (pokud to je možný), aby se dítě s babičkou vídalo několikrát týdně, protože to JE jeho blízký člověk.
U nás v rodině je to běžný, i v rodině bývalého manžela - babička se několikrát týdně vídala se všemi svými vnoučaty, trávila s nimi hodně času; její dcera, která je dnes už taky babička se se svými vnoučaty vídá několikrát týdně rovněž od miminka, bere si je na dovolené a tráví s nimi hodně času. Podotýkám, že přitom pracuje a to na poměrně vysoké a zodpovědné funkci. A v mém okolí (pokud ty babičky nebydlí 100 a více km daleko nebo nejsou např. alkoholičky) je to TAKY běžný.
Chápu, že to vždycky nejde nebo že jsou babičky, co to ani nechtějí - ale kde to jde a zájem babičky je, nevidím důvod, proč to nepodporovat.
|
| . . |
|
(28.7.2016 21:01:52)
Monty, babička nemusí bydlet 100 km, stačí půl Prahy, a už je to při jejím zaměstnání docela náročný trávit s batoletem obden iks hodin. Nevím, jak to dělaly ty "tvoje" babičky, ale "moje", i když vstřícné a milující a milované toho prostě fyzicky, logisticky, nebyly schopné. Jedna bydlela docela daleko, druhá těch vnoučat má 9 ve čtyřech různých bydlištích.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 21:11:44)
Slupko,
když se narodili dva starší vnuci, byla naše babička ještě zaměstnaná a bydlela přes půl Prahy od nich. Zvládala to. Především proto, že to zvládat chtěla, chtěla s těmi vnoučaty být co nejvíc. A já mám kolem sebe většinu babiček, co chtějí; když nemůžou několikrát týdně, tak minimálně jednou týdně si ten čas udělají. Berou si vnoučata na víkend, jezdí s nimi na dovolené, hlídají je, když chtějí rodiče někam jít...
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 21:21:25)
Monty tak to máš opravdu nadstandartní babičku.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 21:23:37)
arsielo,
jak píšu - většina babiček kolem jsou tohoto ražení.
Jo, naše babička je nadstandardní hlavně v tom, že ještě v 79 letech zvládá to, co bych já nedala ani omylem, protože by mi to nestálo za to. Ty ostatní jsou, pravda, o dost mladší.
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 21:31:26)
Monty okolo mě ne.Já si u prvního syna stěžovat fakt nemužu,máma coby babička fungovala suprově a nebejt jí tak sem byla v herdeli totálně.Tchýně bohužel zemřela,když bylo prvnímu 6 let.A u druhého raději nemluvím,jestli ho vidí za rok máma pár hodin no nutit ji nebudu a tchán neviděl kluky už přes rok.
|
|
|
|
| . . |
|
(28.7.2016 21:24:13)
Monty, jsem věku, kdy bych mohla být babičkou batolat, a mít dvoje na opačných koncích téhož města neumím si představit, jak moc bych musela chtít, abych pro ně v jejich dvou letech již byla blízký člověk. Tedy vídat se s nimi od miminka víckrát týdně (ne, jednou batolatům opravdu nestačí k pocitu blízkého člověka v tom smyslu, jak jsi citovala Matějčka).
Tak, jak žiju teď, mám sice dost času pro manžela i čistě pro sebe, ale i kdybych ho chtěla trávit s batolaty tak nevím, zda by to po mé práci někde mezi tou sedmou a desátou večer úplně dávaly, no nebo běhat chodím ráno od šesti, tak na to bych se taky z lásky k vnoučatům mohla vyprdnout a zajet radši za nimi (pokud by to byly spavci, měly by ze mě obzvláštní radost, než bych v osm odjížděla do práce).
|
| Martina, 3 synové | 
|
(28.7.2016 21:40:22)
ale i kdybych ho chtěla trávit s batolaty
Naše babičky bydlely 70 km daleko a chodily do práce, měly i další vnoučata, koničky, přátele - přesto si s mými dětmi od útlého věku zvládly vybudovat těsný vztah. 
|
| . . |
|
(28.7.2016 21:42:45)
Martino, máš sociálně a emočně geniální babičky i jejich vnoučata 
Moje babičky s vnoučaty taky vřelé vztahy, ale na týden samy v pohodě až tak od tří let
|
| Martina, 3 synové |
|
(28.7.2016 21:51:20)
ale na týden samy v pohodě až tak od tří let
Moje matka si je brala na ŠvP od dvou let - druhá babička tam dělala noční vychovatelku, to bylo na tři týdny. Dosud na to všichni vzpomínají velmi rádi (tchyně ne, ta je mrtvá, ale kdyby nebyla, vzpomínala by taky). 
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(28.7.2016 22:12:56)
Martino, tak gratuluju, jste všichni úžasní.
|
|
|
|
| Monty |
|
(28.7.2016 22:22:52)
Martino,
jo, taky to mám v okolí jako většinový model. Ale pak taky extrémy, kdy si prarodiče ten vztah nevybudují a ani nechtějí, i když bydlí v jednom baráku.
Co je ale hodně zásadní je to, že dítě hodně intenzivně vnímá pocity matky. Ona to nemusí ŘÍCT, stačí, když to uvnitř cítí jako "špatný", že někam dítě "odkládá" (byť k babičce) a to dítě je logicky v nepohodě, když je v nepohodě ta matka.
Výjimky existují, ale kolem sebe to vidím celkem jednoznačně: neurotické matky mají obvykle neurotické a přecitlivělé děti.
|
| Martina, 3 synové |
|
(28.7.2016 22:27:26)
dítě hodně intenzivně vnímá pocity matky
To vnímám jak zásadní. My jsme o babičkách často mluvili, hlavně o tom, jak jsou úžasné a jak je skvělé být s nimi. Děti se těšily, i když vlastně ani nechápaly, co to znamená.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2016 22:29:24)
Přesně tak, jít k babičce bylo za odměnu a ne odložení.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 22:34:44)
Tak o tom tady celej den píšu - babička je blízký člověk a to, že s ní dítě tráví čas, není žádné ODKLÁDÁNÍ, ze kterýho by měl mít rodič (a následně pak dítě) trauma.
Pokud někdo babičku jako blízkýho člověka nebere a vnímá ji jako cizí, nemůže se pak divit, že z toho má dítě ujímání.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 22:45:54)
Šuplíku,
právě naopak. Pochopila jsem toho až dost.
|
|
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 23:04:08)
A kdy Monty někdy něco pochopila? Hergot, já bych brečela štěstím, kdybych synátora mohla sbalit a vrazit na týden babičce. Babička by taky byla ráda. Dítě furt mele o tom, jak by chtěl jet za babičkou. Jenže existuje hned několik důvodů, proč to nelze a jen jeden z nich je, že samo dítě tam bez maminky být nechce. A to jeho nechce má dost hysterický podton.
|
| arsiela, |
|
(29.7.2016 7:27:11)
Bouřko nápodobně
|
|
| Monty |
|
(29.7.2016 9:00:08)
Bouřko,
kdybych dělala jen to, co batole chce, ad jedna bych si připadala jako blbec a ad dvě asi skočila brzo na antidepresivech. Batole si může dělat co chce jen tehdy, pokud tím nikoho nijak neohrožuje/neomezuje nad běžný rámec. O závažných věcech rozhoduje rodič, protože batole jaksi nemá dost rozumu na to, aby to mohlo převzít za něj.
Ale tahle debata nemá cenu... pro mne je svět, kde diktuje batole a kde se rodič plně přizpůsobuje jeho rozmarům sci-fi. Stejně jako představa, že nedám batole k babičce, i když babička chce, není to smažka ani násoska, vím, že o batole bude dobře postaráno jen proto, že batole nechce a dělalo by hysteráky.
Jak se asi to batole naučí, že se matka po odchodu VRÁTÍ, když se mu preventivně zkušenost toho odchodu odpírá?
|
| Bouřka |
|
(29.7.2016 9:46:49)
Syn batole není, jsou mu 4 a půl. Já jsem ta poslední, kdo by skákal, jak děti pískají, ve skutečnosti jsem poměrně autoritativní rodič, ono syna je v určitých ohledech nutné držet poměrně zkrátka. Ale má své problémy a já to respektuju, jak jsem psala, je hodně po mně, takže mu v tomhle dost rozumím a chápu, že nemá cenu věci lámat, ale někdy pomůže nechat ho do něčeho dozrát vlastním tempem. Moje máma je naopak dost tlačící osoba, myslí to dobře, ale není moc s to pochopit, že tím situaci jen zhoršuje. Což je další důvod, proč k ní nechci dávat dítě, které se situací není srovnané a není v psychické pohodě, schopnost poradit si s takovýma situacema není zrovna její silná stránka, pokud vůbec pozná, co se děje a nevyhodnotí situaci zcela mylně. S čímž mám bohužel řadu osobních neblahých zkušeností. Upřímně, pokud jde o první pobyt bez rodičů, mnohem víc bych preferovala manželovo rodiče, jenže ti už jsou starší a obávají se, že sami by ho už nezvládli, což naprosto chápu.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(29.7.2016 9:53:15)
Můj syn byl poprvé týden bez nás, s babičkou v osmi měsících. Takže byl zvyklý. Možná, že kdybych čekala do čtyř let, taky by se asi divil co to po něm chci.
|
|
|
|
| Lída+4 |
|
(29.7.2016 9:34:07)
Bouřko, to je ovšem už tvůj problém. Já bych to dítě u babičky prostě nechala, zvlášť když tam samo chtělo. Někdy se to naučit musí.
|
| Bouřka |
|
(29.7.2016 9:53:28)
Lído, nechala bys ho tam i za cenu toho, že pak dlouhodobě můžeš žehlit následky na jeho psychice? Mluvíme o dítěti, které má širší problémy a problémy i s méně náročnýma situacema. A babičce, která s nima v jeho podání nemá zkušenosti, neb bydlí přes 200 km daleko, děti osobně vídá tak 3x do roka na prodloužený víkend a o většině věcí si myslí, že přeháníme. A u mě pohnojila v dobré víře kde co.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(29.7.2016 9:57:12)
Ale tady je řeč o zdravých věcech, jestli je nějak vážně nemocný, tak je to jiná situace.
|
| Bouřka |
|
(29.7.2016 10:43:23)
Vážně nemocný není, i když jeho zdravotní stav je bídnej, je psychicky hodně labilní a máme silné podezření na ADHD. Problém je, že on na první pohled působí hodně suverénně, protože je hodně bezprostřední, komuniktivní a dost gauner, žádné zakřiknuté dítě. Takže je těžké uvěřit, že pod povrchem je dost uzlíček nervů. Nicméně, on je specifický nestandartní případ. A i u něj trvalo nějakou dobu, než se ukázalo, že tam budou hlubší problémy. Čímž se vracím k tomu, že odlučovaní hodně malých dětí od matky považuju za velmi rizikové, protože je strašně snadné podcenit možný rozsah napáchaných škod. A to i u dětí, které to zdánlivě ustojí v pohodě. Mnohé se totiž ukáže až v pozdějším věku.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(29.7.2016 10:45:34)
Jaký pozdější věk máš na mysli?
|
| Bouřka |
|
(29.7.2016 12:18:39)
Inko, tohle bude hodně individuální. U nás to začalo krystalizovat tak koncem třetího roku. Ale on dlouho nemluvil, tak některý věci nemohl sdělit. Zpětně tam vidím řadu věcí vlastně už od narození, ale tehdy to vyhodnotit nešlo. U dcery kamarádky se to třeba výrazněji ukázalo až když začala chodit do školy a zvýšil se stres. Asi hodně záleží, v čem je problém a jakou nálož dítě dokáže unést.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Senedra | 
|
(28.7.2016 21:37:40)
No, tak jedna naše babička ještě v době narození starší dcery chodila do práce a bydlela 150 km daleko, navíc dělala ve směnném a vyloženě sezonním provozu. Takže se třeba přijela na dceru podívat v den, kdy jsme se vrátili z porodnice a pak jí dva měsíce neviděla - prostě to nešlo. Pravda, děda přijel na pár dnů, když už manžel zase začal chodit do práce. Druhá babička bydlí 400km, ta vídá naše děti cca jednou za dva měsíce. Takže jaksi nešlo, aby se s dětmi viděly denně. A co mám lidi kolem sebe, tak moc z nich babičku/dědečka na dosah nemají. Nebo když mají, tak prarodiče neprojevují zájem.
|
| Senedra |
|
(28.7.2016 21:39:53)
Jo, jinak, když nastal fakt průšvih a já zůstala s mladší v porodnici 80 km od domova a na dva a půl měsíce, tak hlavně organizoval manžel, pomohli i kamarádi a babičky, co mohli a zvládli to, abych nemusela nechat mladší samotnou v nemocnici. Ale to už i druhá babička byla v důchodu a bylo vidět, že po týdnu péče o poměrně klidné čtyřleté dítě mají obě babičky už dost.
|
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(28.7.2016 20:56:34)
a cítí se u ní jako v jeslích
Jeden týden v roce je s každodenní docházkou nesrovnatelný. A hlavně: babička má jen jedno dítko, kterému se může plně věnovat. 
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2016 20:59:12)
Pokud nevaří a nešůruje celý dny domácnost.
|
| Martina, 3 synové |
|
(28.7.2016 21:04:09)
Pokud nevaří a nešůruje celý dny domácnost.
To se dá s batoletem docela dobře: moje tchyně to tak dělala. Pořád vařila, pekla a uklízela - děti se od ní vracely spokojené a tlusté. 
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2016 21:10:24)
My jsme tam byly nešťastné (postupně, jsme do sebe 7 let), nikdo si nás celý dny nevšiml, ale bylo vypíglováno do vysokého lesku a denně jídla typu svíčková, polívka a domácí dezert, o tom je myslím diskuze, že je každé dítě jiné. Je fajn, že to některé děti snášejí dobře
|
| Martina, 3 synové |
|
(28.7.2016 21:13:17)
nikdo si nás celý dny nevšiml
Nejen děti, ale i babičky jsou různé: ta naše děti zapojovala.
Moje děti tedy separační úzkost neměly nikdy - v každém věku byly schopny odejít s kýmkoli a ani si nevzdechly. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:24:13)
Základní charakteristika vývoje v období batolete
Rozdělení období dle věku batolete:
- mladší batole ( 12 – 24 měsíců),
- starší batole (24 – 36 měsíců).
Mladší batole poprvé vyhledává společenské prostředí. Má velkou touhu se do něj začlenit (socializace dítěte). Proto je velmi důležité podněcovat jeho vlastní aktivitu a vnitřní spoluúčast při žádoucím sociálním kontaktu. Tento věk nese i negativní rys, důvěřivost batolete.
http://is.muni.cz/el/1411/podzim2014/BSPD051x/um/rust_vyvoj/Rust_a_vyvoj_ditete.pdf
|
|
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 20:25:24)
"Separační úzkost u batolat
Jakmile dítě oslaví 1. rok života, stává se z něj batole. V tomto věku už velmi dobře rozpozná jemu blízké osoby a jakmile od něj odejdou, vzdálí se a nebo je předáno do náruče někoho jiného, může spustit okamžitý křik, pláč až záchvat hysterie. Dítě se bojí cizích lidí, má strach z neznámého prostředí, ale protože už daleko více vnímá a rozumí mluvenému slovu, mohou s ním rodiče o dané situaci mluvit. Obvykle u batolat separační úzkost probíhá nejvýrazněji okolo dvou let života dítěte."
každej zdroj na to zřejmě kouká jinak.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:29:12)
arsielo,
separační úzkost klade většina zdrojů do období 7 - 9 měsíců.
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 20:34:52)
Matějíček : 1 až 2 roky – dítě se učí samostatnosti, separační úzkost se projevuje především strachem z neznámých lidí a neznámého prostředí. Zatímco dříve dítě odpovídalo cizím lidem na jejich úsměv svým úsměvem, nyní je stydlivé, mlčí, schovává se za maminku nebo se dožaduje nošení.
2 až 4 roky – separační úzkost by měla v tomto období postupně mizet. Dítě získává sebedůvěru, učí se komunikovat s dospělými lidmi i s ostatními dětmi. Je snadné ho něčím zaujmout a tak překonat případnou nejistotu a strach.
Další zdroje už nehledám nemám na to ani čas ani náladu.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:40:33)
"...separační úzkost se projevuje především strachem z neznámých lidí a neznámého prostředí"
arsielo,
vždyť je to pořád dokola.
Babička NENÍ neznámý člověk.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2016 20:41:04)
A táta teprve ne.
|
|
| arsiela, |
|
(28.7.2016 20:43:29)
já reagovala na tohle "arsielo,
v batolecím věku to je mimo normu.
Batolecí věk je období odpoutávání a osamostatňování.
U každého dítěte je ten vývoj jinak "rychlý" a samozřejmě hraje velkou roli i to, jestli jako mimino/mladší batole bylo zvyklé čistě na rodiče nebo mělo okruh "svých" lidí širší, nicméně dítě, které ve dvou nebo třech letech nesnese nikoho jiného než matku do té normy prostě nezapadá. "
o babičce co je s ním x krát týdně tam nepíšeš.Končím se v tom akorát zamotáváme,každá máme svůj názor.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 20:21:54)
Monty, můj na rodiče velmi fixovaný syn je odjakživa velmi bezprostřední užvaněné dítě, co přeochotně konverzuje kde s kým, okouzluje dospělé znalostma nečekanýma na jeho věk a drze si řekne o lízátko, kde se dá Ale potřebuje mít jistotu rodičů v dosažitelné blízkosti nebo důvěrně známé prostředí. Kritické jsou stále ty noci. Dcera má už v útlém věku rodiče na háku, udělá pápá a jde si kam chce, jedno kde má matku, to syn si mě sakra hlídal. Na rozdíl od syna se u ní zatím nijak neprojevilo takové to období separační úzkosti, kdy jsem sama nemohla ani na záchod, a pochybuju, že se ještě projeví. Mohla jsem ji nechat na nějakou dobu v péči tatínka už v několika týdnech a nebyl problém, u syna nemyslitelné víc jak půl rok. Ale ty noci...neexistuje abych se vzdálila, pokud tvrdě nespí.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2016 20:24:05)
Tak to je ale divný. Syn bral tátu jako svého člověka od začátku.
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 20:43:47)
Inko, to syn taky, ale nezvládal odloučení ode mě, musela jsem být vždycky někde poblíž. Postupně se to lepšilo, zvládl třeba 10 minut. V 6 měsících jsem si poprvé dovolila nákup - 30 minut bez něho. Paradox je, že on nikdy neměl problém s cizíma lidma, šel ochotně ke každýmu, nechával se chovat, ale musela jsem být v dosahu. Jinak virvál neskutečnej.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.7.2016 20:48:57)
Tak já jsem chodila cvičit od 6-ti týdnů, tak to byly tak 3 hodiny. A nakoupit nebo někam se projít jsem chodila od začátku, jak se někdo objevil doma, vyběhla jsem. Myslím, že miminko nepozná, jestli jsem vedle v místnosti nebo venku, když je najedený v teple a v suchu.
|
|
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(28.7.2016 18:53:38)
Batolátko se nám stalo miminkem?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ája Fíková | 
|
(28.7.2016 19:00:15)
Přilepím to třeba sem.
Na týdnu dovolené bez dětí nevidím nic špatného, pokud jsou děti s babičkou nebo osobou, na kterou jsou zvyklé a jsou v pohodě. Asi od dvou let to děti zvládaly dobře a ten týden prospěl všem.
|
| libik |
|
(28.7.2016 19:07:24)
Já si myslím, že by se děti měly trénovat už z důvodu, že každé matce hrozí neplánovaná odluka (třeba hospitalizace) a ta by si naopak z důvodu vlastní psychické pohody neměla fixovat, že dítěti způsobí trauma na celý život.
Moje máti proležela celý druhý těhotenství mezi mým 2.-3. rokem a jelikož byla z ranku objímajících maminek, z počátku to byla taková soda, že si ty zážitky z dvou a pul roka pamatuju. Protože to přišlo naráz.
Přesto si myslím, že z toho nemám žádné trauma a navzdory složitému životu nepodstupuji žádné terapie ani nezobu antidepresiva.
|
| Bouřka |
|
(28.7.2016 20:05:10)
libik a jaký je rozdíl, jestli k odluce u nepřipraveného dítěte dojde plánovaně nebo neplánovaně? Přičemž ta druhá situace vůbec nemusí nastat? Pro to dítě je to stejně těžký. Jo, tiše jsem doufala, že taková situace nenastane, protože syn by se z toho lízal dlouho, a doufám stále kvůli dceři. Ale prostě nechat je hysterčit jen tak kvůli tréninku mi přijde neakceptovatelný.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:08:18)
Bouřko,
to je právě omyl - pro běžný, "většinový" dítě to není těžký.
Děti, pro který to těžký je, stojí mimo normu.
|
|
| libik |
|
(28.7.2016 20:10:43)
Já jsem psala, že je třeba dítě trénovat a myslela jsem tím nikoliv ho jednorázově zanechat napospas babičce, která ho 3x vyvezla, když spalo, ale právě mu od mala dát možnost pocítit bezpečí a klid i u jiných lidí než je matka. Ta babička se přirozeně nabízí.
Zkrátka ho nechávat hlídat. To, že já jsem to nedělala, má svou výjimku, Madla měla dospělé sourozence a ti tlupu tvořili, akorát jsme spali všichni doma.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Dana | 
|
(28.7.2016 18:26:26)
Ono jak které dítě. Já jsem si třeba od malička s matkou příliš nerozuměla a dovolené s ní se mi zdaleka tak nelíbily, jako když jsem mohla být o prázdninách u babičky. Babičku jsem měla raději než matku, byla mi mnohem bližší i povahově.
|
|
|
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(28.7.2016 16:57:59)
Naopak, čím menší dítě, tím lip to zvlada ;)
|
| Monty |
|
(28.7.2016 17:00:43)
kambalo,
taky bych řekla.
Co bylo, když mi byl rok nebo dva si nepamatuju - to, že mne mrzelo, když mne matka s dědou nevzali do Severní Koreje, když mi bylo šest, to si pamatuju dodnes. A dodnes mne to mrzí, protože tam se člověk hned tak nedostane.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2016 17:08:15)
Já jsem byla úzkostné a citlivé dítě a nezvládala jsem to. Jen jsem svoje strachy a depky dusila v sobě, nikoho jsem tím neobtěžovala. Akorát jsem se budila ve 3 ráno a nemohla už spát a skoro jsem nemohla jíst.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2016 20:32:47)
Jakožto správné dítě(ročník 1968)emancipované matky, pracující od mého roku, a celoživotně studující, jsem fakt nijak zvlášť opečovávaná nebyla. Zvyklá jsem byla na ledacos, což neznamená, že mi to nevadilo.
|
| . . |
|
(28.7.2016 20:41:33)
Ročník 64, týdenní jesle několik měsíců (rok?) od věku cca 10 měsíců. Jestli mi to vadilo tehdy si nepamatuji, mám jen kusé vzpomínky na upoutání v rohu ohrádky (postýlky?) na nočníku, ale nevybavuji si svoje pocity tehdejší. Jako dospělá (i zde ještě před pár lety) jsem byla přesvědčena, že to na mě nezanechalo negativní následky (celé ty týdenní jesle, nikoli ten nočník). Ale v posledních letech připouštím, že to, s čím jsem měla (mám) nepříjemné potíže (nepříjemné i pro mé blízké), má patrně původ v takovém dětství.
Nikdy jsem to rodičům nevyčetla a ani to neudělám, a vypadala jsem jako vzorné milé dítě a nyní i tak pro ně vypadám i jako dospělá, takže oni si pochopitelně myslí dodnes, že to bylo ok.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:46:43)
Slupko,
jsem o deset let mladší a byla jsem do pěti let doma. S milujícími dospělými. Když jsem šla poslední rok před nástupem do školy do školky, už jsem stála mimo a spravilo se to až ve škole. Ten rok ve školce vnímám negativně ne proto, že jsem tam musela chodit, ale proto, že jsem přišla jako nová do kompaktního kolektivu a stála "stranou". Oni se už znali, měli společné zážitky, já byla nová a tudíž podezřelá.
U syna, který šel do školky přesně ve třech letech ten rozdíl jasně vidím - a přitom je ve své podstatě mnohem větší sociopat, než jsem byla v tomto věku já.
|
| . . |
|
(28.7.2016 20:55:22)
Monty, a co to vypovídá o dvouletých dětech a jejich týdenním pobytu bez matky?
Nejsem proti školce (naopak, a obě moje děti v ní od prvních dnů ve třech letech - syn možná i dřív - byly v pohodě), nejsem ani proti týdenním pobytům batolat u milovaných babiček žijících ve společné domácnosti. Jen si myslím, že není běžné, aby dvouleté dítě bylo v pohodě týden s babičkou, kterou to té doby vidělo jedno odpoledne v týdnu plus občas o víkendu za přítomnosti maminky. A ty citace, co jsi sem dala, to potvrzují.
|
| Monty |
|
(28.7.2016 20:56:13)
"Jen si myslím, že není běžné, aby dvouleté dítě bylo v pohodě týden s babičkou, kterou to té doby vidělo jedno odpoledne v týdnu plus občas o víkendu za přítomnosti maminky."
Slupko,
viz níže.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(28.7.2016 20:49:00)
Moje dvouletá sestra kdysi z opakovaných týdenních pobytů u babičky (něco jako týdenní jesle, ale u babičky) začala koktat a vývojově šla zpátky, to ji osvobodilo a už tam nemusela.
|
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(28.7.2016 16:51:18)
Monty, díky, už jsem se obávala, že vzhledem k tomu, že Zufi nemá formu, letos nebudou letní evergreeny, nakonec se, pokud vím, ani neřešilo, jestli se koupat nahoře bez, až tys z mírně rozmrzelé ale legitimní kritiky tureckého hotelu udělala klasiku
A my víme (postopadesátéšesté), že dovolená na pláži (navíc s vlastním dítětem )je naprostá zhovadilost, něco, co by tě dozajista zbavilo života.
Miluji snoby všeho druhu a miluji i tebe
|
| Monty |
|
(28.7.2016 16:55:47)
libiku,
to víš, některé věci mne nepřestanou překvapovat.
To, že svěřit dítě vlastní babičce, abych si mohl/a užít dovolenou podle sebe je zločin srovnatelný se střelbou v obchoďáku je jedna z nich.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Festival Svátky písní OlomoucOlomouc 
Jedna země, jeden králČeská Lípa 
Karneval zvířatPraha 1 
Za Babičkou Boženy Němcové do RatibořicNáchod 
Ondrášova valaškaVsetín 
Festival Svátky písní Olomouc
Jedna země, jeden král
Karneval zvířat
Za Babičkou Boženy Němcové do Ratibořic
Ondrášova valaška
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)