janinajurka |
|
(8.2.2016 15:07:32) Jsem už úplně zdeptaná psychicky z toho, jak můj syn jí. Je to od narození pořad stejně. Když byl kojený, tak ještě jakž takž. Od té doby už to jde od 10 k 5. Jsou mu 3 roky a váží 10,5 kg. Je zdravý, zjevně jeho jediný problém s jídlem jsou všichni ti, kdo chtějí, aby něco snědl. Já už jsem ale úplně na nervy. Vím, ze nesmím dítě trestat nebo mu nadávat, ze by mohl k jídlu získat odpor. Ale 3 roky je to pořad stejně, já už mám nervy jako špagaty jen si na to vzpomenu. Už se mi hnusí jen myšlenka toho, ze mu mám zase jít dávat jídlo. Vím, ze mi budete psát, ze se mám první hodit do klidu a půjde to samo. Je to stejně, po dobrém i po zlem. Ji pořad stejně, jestli se zlobim nebo ne. Mamka mi říká, jak bych to měla dělat, ale sama potom uzná, ze už jsme zkusili snad všechno a bez efektu. Syn nemá vyloženě odpor k jídlu, ale porce jsou tak malé, co dokáže sňist, ze nemá z čeho přibrat. Nejí moc ani čokoládu nebo sladké, nereaguje ani na věty typu... Dokud nedojis, nepůjdes ven. Navíc velmi často se k němu přiblížíme s jídlem a on si zakryje pusu a utíká se schovat. Nebo proste vezme lžičku do pusy a to jídlo tam drží. Je schopny po půl hodině vytáhnout z pusy úplně neporušenou jahodu. Umí jist sám, ale proste když ho nechám jist jen když sám chce a ma hlad, vezme si tak 2x denně mini porci a to je vše. Naštěstí pije.
Kvůli jídlu jsou u nás v poslední době fakt hrůzy, už jsem mu parkrát nevydržela a liskla jsem mu. Poslední dny na nej v 80 % jen rvu při jídle. Počítala jsem tu, ze pokud ji oběd a sní celou porci nakonec, trvá mu to kolem 1 hodiny a 20 minut. Jsem psychicky úplně na dne. Přemýšlím nad chuvou a jít do práce se uklidnit. Ať ho krmí někdo jiný. Ovšem to nejde... Mám ještě dceru. Roční. Je moc malá, ale hlavně bude v jídle zřejmě po něm. Taky začínají problémy, po celou dobu ve stejné časy vážili i měřili stejně. Teď když ho dcera vidí, začína mi jídlo plivat, bojím se, ze začíná jist stejně jako on a já budu tuto chimeru řešit ještě znovu a další 2 roky.
Snažila jsem se byt v klidu. Fakt jsem dlouho odolávala a snažila se byt v klidu, vysvětlovat, nenabizet, vařit to, co si myslím, ze by mohl hezky jist. Teď poslední měsíce mi však témeř vždycky rupnou nervy a já mám pocit, ze po nich jen rvu.
Manžel mi pomáhá co muže, ale ma aspoň na vyber, ze od těch děti muže na chvíli zmizet do práce. Já takovou možnost moc nemám, snažím se občas do divadla nebo vypadnout ven, ale převažuje to, ze už jsem úplně vyhořela těmi mateřskými povinnostmi.
Nemáte nějakou radu maminky, které jste zažily to stejne? Syn je jinak úžasný, dcera taky, ale to jídlo to je taková věc... V poslední době už mě nebaví si s nimi ani hrát. Mám jen pocit, ze potrebuju byt bez nich, ale jinak už se mi po 10 minutách stýská. Prosím ne odsuzujte mě, tak dlouho se snažím dělat pro ne všechno, ale začíná mě to zmáhat.
|
Černá kronika |
|
(8.2.2016 15:15:33) Zažila jsem to taky - s dcerou. I jsem někdy brečela. Kdo nezažil takový dítě, tak nepochopí.
|
|
Juldafulda |
|
(8.2.2016 15:20:58) Mam doma to same, uz jsem to vzdala. Ona z toho vyroste jako jsem vyrostla ja . Byla jsem to same .
|
|
Len |
|
(8.2.2016 15:22:18) No, mam takove dite doma uz 12 let. Klidne reknu, ze uz to neresim. Neustale reseni jidla je mor. Proste mu dam, co vim, ze ma rad a on sni, kolik zrovna chce. Momentalne uz je v takove predpuberte, takze zacal jist fakt dost, ale jidelnicek ma hodne omezeny. Je hodne vysoky, kolik vazi momentalne, to netusim. Druhe dite puvodne jedlo vic, ale po tretim roce veku si zacala taky hodne vybirat. Je ji osm, meri nejakych 135cm a vazi 22kg. Je hubenoucka, ale to jsem byla taky. Taky jsem malo jedla, takze co cekat od deti
Krik a biti opravdu nepomuzou, je lepsi se s tim smirit. Proste nektere ji malo a jsou hubene. Nestresuj sebe ani dite
|
|
Epepe |
|
(8.2.2016 15:25:47) Radu nemám, jen stejnou zkušenost. Dneska je mu 6, žije. A celkem spokojeně, řekla bych. To je to nejdůležitější. Že má 17 kg a 110 cm a je ze všech nejmenší, to už je vedlejší.
Nejvíc mi pomohlo oprostit se od toho, že nejí MNĚ. On to nedělal někomu naschvál, není to kapric. A taky to není moje vina, moje vizitka, můj problém. On je jiná osoba než já a jí jinak než já. Když jsem si to uvědomila, poptala jsem se po příbuzenstvu, a zjistila jsem, že "příběh" jídla má každý svůj a jiný. Chápeš mě?
(Jo, ale nedá mi nenapsat, že je potřeba vyloučit příčiny zdravotní.)
|
|
Žžena |
|
(8.2.2016 15:28:54) Hlavní a nejdůležitější, co na tom jídle teď musíš vyřešit, jsi Ty. Dej se do kupy abys nebyla takhle s nervama v kýblu, facky a řvaní jsou horší jak hladovka. Takže zkus si domluvit víc osobního volna třeba s manželem, ať si oddechneš. U jídla se spokoj s minimem. Pokud kluk pije, zkus využít aspoň toho, třeba do něj nějaký vitamíny propašovat v podobě čerstvých ovocných šťáv, to je fuk. Ale první řeš sebe. To je teď nejdůležitější.
|
|
TaJ |
|
(8.2.2016 15:31:53) Taky mám doma nejedlíka, sice ve 3 letech vážil víc, ale jinak s jídlem jsme zažívali něco podobného, měla jsem pocit, že by mohl být živý snad jenom ze vzduchu, navíc i málo pil....možná mě tu někdo ukamenuje, ale u nás z nejhoršího pomohlo jíst u pohádek, to přece jen do sebe dostal o něco víc...postupně se to pomaličku lepšilo a trošku se rozjedl...bude mu 8 sice to pořád není žádná sláva, ale už jí tak nějak normálně, ve škole jí skoro všechno, doma taky, sice žádné velké porce, polévka a hlavní jídlo najednou u nás neexistuje, to jen výjimečně při nějaké rodinné oslavě a to mezi polévkou a druhým jídlem necháváme pauzu....velký jedlík z něj nikdy nebude, gurmán asi taky ne, ale jinak je zdravý, nemocný bývá úplně minimálně a prostě bude vždycky trochu střízlík...za měsíc mu bude 8 a váží 21 kg, měří asi 125 cm... Nejhorší je dělat z toho jídla problém a pořád na to upozorňovat...snažila jsem se kdykoli jakkoli prostě do něj trochu jídla dostat, i když kolikrát nevýchovně i jinde než u stolu, ale vždycky když jsem to začala před ním moc řešit a třeba ho kvůli tomu hubovat, tak se zaseknul ještě víc, nemá to cenu si tím ničit nervy...oni hlady neumřou a pokud to neřeší doktorka, že by to bylo nějak extrémní, tak bych to taky neřešila...
|
mrakova |
|
(8.2.2016 15:36:10) Co říká doktorka na to, že v 8 letech váží 21 kg? Někde na interntu jsem četla, že při rozhodování o nástupu do první třídy se přihlíželo dříve i k váze dítěte, která měla být 20 kg.
|
Žžena |
|
(8.2.2016 15:40:19) To není tak striktní. Ostatně děti se vážej na preventivce v pěti a pak až v sedmi, takže před první třídou ne. Náš sedmileťák váží 21, měří 128, je jak kostnatá žížala, ale je zdravej, doktorka akorát konstatovala "to budou rodinné dispozice, že?", no je to tak, tatínek byl to samý.
|
TaJ |
|
(8.2.2016 15:46:36) Žženo, u nás to třeba na rodinnou dispozici nevypadá, nebo spíš po mně nebo po manželovi to určitě nemá, váhu máme tak nějak akorát, takoví hubeňouři, jako je syn, nikdo z nás nebyl
|
Žžena |
|
(8.2.2016 15:54:47) Tino, když jsem manžela poznala, vážil 63 kilo při výšce 190 cm. Takže u nás to bylo celkem jasný. Říkal mi, že u něj se to v dětství doktoři pokoušeli řešit třeba předepsáním sportovních aktivit v naději, že se osvalí, tak ho přihlásili do Sokola a když za půl roku přišel na převážení o 4 kila lehčí, radši to nechali bejt :)
|
|
|
|
N. | •
|
(8.2.2016 15:51:06) Kdyby se do prvni tridy mohlo az s 20 kg, nastoupila bych do prvni tridy asi v 9 letech , mladsi dcera taktez.
|
Red apple |
|
(8.2.2016 18:52:26) Myslím, že ve 3. tříde jsem měla 17 kg
|
|
|
Anni&Annika |
|
(8.2.2016 15:51:39) mrakova, tak to by me jiste podle te vahy co uvadis nevzali do prvni tridy...a vidis...vzali
|
|
TaJ |
|
(8.2.2016 15:58:58) Mrakova - doktorka na to nic, řešili jsme to už několikrát, dělala mu i krevní rozbor, nechybí mu nic, nemocný prakticky nebývá - za celý život měl 2 angíny a jednou neštovice, jinak jen sem tam rýma, ATB poprvé v 5 letech, energie má na rozdávání, roste....tak co s ním? Do školy šel v 6,5 letech, měl tuším necelých 19 kg a 119 cm...
|
|
Beruška+J02A07T10 |
|
(8.2.2016 16:08:18) Mrakova moje dcera ma cerstve 9 a na prevencni ji namerili 128,5 cm a 21 kg
|
|
Dooly. |
|
(8.2.2016 18:13:54) Já šla do školy s 18 kg , v roce 1984. Nikomu to nevadilo.Jen moje máma sháněla úzkou sustakovou aktovku,že prý tu klasickou koženou širokou bych tenkrát neunesla. A to jsem byla mimino které mělo v roce 12kg. Jenže jak jsemzacala běhat,nebyl na jidlo cas
|
|
cinnamon |
|
(8.2.2016 19:14:58) Mrakova, to by moje dítě šlo do školy asi v 10 letech a polovina jeho spolužáků by taky měla "váhový odklad". Některé děti mají drobnou konstituci. Se školní zralostí to nemá co společného.
|
|
mrakova |
|
(8.2.2016 20:33:40) Mandelinko - neříkám, že dítě s váhou pod 20 kg nemůže do školy, nicméně je to jedno z kritérií viz zde - Kapalínův index zjišťuje poměr míry a hmotnosti dítěte. V ideálním případě má školsky zralé dítě měřit 120 cm a vážit 20 kg. Tím získáme ideální věk 120:20 = 6 let Zdroj: http://ona.idnes.cz/skolni-zralost-skolni-pripravenost-dvc-/deti.aspx?c=A141203_145729_deti_haa
|
|
|
|
|