| H&M | 
 |
(1.1.2016 22:02:45)
 uvažovali jsme o tom déle, ale s novým rokem v tom chci něco udělat .
Jsme oba rozvedení, vytvořili jsme "novou rodinu" a postupně nám nezůstali skoro žádní kamarádi. Neměli jsme ani jeden ty "opravdové" a po rozvodech... se vztahy postupně změnily, vytrácely... a teď vidíme, že máme kolem sebe minimum přátel.
Na jednu stránku nás to mrzí, ale na druhou jsme za to rádi, dává nám to možnost poznat nové lidi, kteří nebudou připomínat minulost...
Ale jak je hledat???
Máte podobnou zkušenost.
Jsme často s dětmi venku, sportujeme, doma nesedíme... ale tak jsme za 2 roky nikoho nepoznali . Já v práci nemám žádné kolegyně, manžel si od nové práce sliboval nové kolegy, ale nemá kolem sebe kolektiv kde by někoho vhodného potkal.
Co s tím??
|
| Monika |
|
(1.1.2016 22:25:37)
Jak máte staré děti? U nás to je tak, že máme s manželem každý kamarády "z minula", někteří se stali v podstatě i společnými, ale v místě, kam jsme se přestěhovali (pro oba "cizí"), jsme známé (až kamarády) našli hlavně přes děti - nejsem nijak zvlášť komunikativní, takže "přátelství ze hřiště" vznikla spíš z iniciativy těch druhých, ale vznikla, další pak v sokole (cvičení rodičů s dětmi), ve školce, ve škole (rodiče spolužáků) ... Teď syn začíná ve sportovním oddíle, to taky skýtá šance ... Jestli máte děti už velké, je to těžší, protože už asistenci rodičů moc nepotřebují. V každém případě je větší šance získat přátele, pokud někam "chodíte" pravidelně - cvičit, do divadla, na procházku se psem, s dětmi, v rámci nějaké místní aktivity ... Při různých "jednorázových činnostech" (výlet, výběh, občas do bazénu atd.) se na přátele narazí těžko, to musí být fakt náhoda ...
|
| H&M |
|
(1.1.2016 22:34:21)
Děti máme 7, 10 a 13 let. Měla jsem přes děti hromadu přátel - ne těch kamarádů, ale bylo to všechno fajn. Jezdila jsem od mala na plavání s dětmi, na cvičení... a poznala jsme dost lidí.
Jenže když jsem postupně seznamovala se všemi těmi "lepšími" nového partnera, zjistili jsme, že nám je občas jejich připomínání minulosti nepříjemné. Jak tomu koho se to týká, tak i tomu druhému. Neposlouchá se nám to pěkně. A jsou lidé taktní víc, nebo míň, ale skoro všichni něco připomenou,... asi se tomu nedá vyhnout úplně.
Chtěli bychom někoho úplně nového.
Teď holky hrají volejbal a chodí cvičit (ale už jen samotné) a všichni tři hrají fotbal. A i od toho jsme si nové lidi slibovali a ani tam se zatím nezdá nikdo pro nějaké přátelení...
|
| Kudla2 | 
|
(1.1.2016 22:35:34)
Jak, připomínání minulosti?
|
| H&M |
|
(1.1.2016 22:39:59)
...připomenutí nějaké původní humorné situace, dotazy na ex partnera, nebo jen přeřeknutí kdy mému partnerovi řekli jako bývalému manželovi... Cokoliv, jsou to úplné maličkosti, ale nejsou i tak příjemné. Dá se v tom žít , ale budeme rádi za nové vztahy které budou už jen "naše"
|
| Kudla2 |
|
(1.1.2016 22:42:16)
no jo, ale je vůbec v lidských silách se nikdy "neuřeknout"?
Obecně jak to popisuješ, tak se mi to jeví spíš jen jako známí, když stačí, aby něco připomněli nebo se spletli, a už se s nima nechcete nikdy vidět?
|
| H&M |
|
(1.1.2016 22:46:25)
Je to tak, byli to všechno nějací kolegové, známí... ale nemáme ani jeden skutečného kamaráda. U toho by se asi něco překouslo . Já mám jako kamarádku sestru, ale i tu jsem musela poprosit aby si dala fakt pozor co říká... Je pravda, že dokud jsem to nezažila, taky jsem netušila, že to může být tak nepříjemné.
|
| Kudla2 |
|
(1.1.2016 22:48:42)
Napadá mě nějaká společná pravidelná aktivita, ale bez jistoty úspěchu... jak říkáš, lidi si musí sednout a to se nedá nijak navodit.
|
| H&M |
|
(1.1.2016 22:56:16)
jj, cítím to taky tak .
Často na to ale myslím a tak mi pomáhá o tom psát
|
|
|
| Pruhovaná | 
|
(2.1.2016 0:07:47)
To je ale hrozné, aby se s tebou nepřestala kamarádit i sestra. Nedovedu si představit, že si musím při běžném hovoru mezi kamarády dávat pozor na ústa a přemýšlet, co mohu a nemohu říct, aby se tě to náhodou nedotklo.
|
| H&M |
|
(2.1.2016 0:24:30)
Nemyslím, že jde o mě. Ale pro toho druhého to myslím není příjemné nikdy. Já taky rozhovory o manželově bývalé rozhodně nevyhledávám.
|
| H&M |
|
(2.1.2016 0:27:50)
A při rozhovoru s každým se snažím brát ohledy na jeho život, prožitky, zkušenosti. Co jednoho rozesměje, druhého po nějakém prožitku třeba bolí... Nemyslím, že by takový ohled někoho svazoval, stresoval... myslím, že je naopak docela fajn .
|
| Monty | 
|
(2.1.2016 0:41:54)
"A při rozhovoru s každým se snažím brát ohledy na jeho život, prožitky, zkušenosti."
Jasně. Jenže ono je něco jiného brát ohled na závažné věci typu nemoci, postižení, ztráta zaměstnání... a něco jiného vyhýbat se normálním hovorům o životě.
Ty se snažíš vymazat minulost, ale to jaksi nejde. Ta minulost je součást tvého života. Tím, že o ní nebude smět nikdo mluvit nezmizí.
Přiznám se, že bych měla dost problém kamarádit se s člověkem, který by mi určoval téma hovoru a měl pocit, že jakákoli poznámka o jeho minulosti ho zraňuje (myslím tím o normální, standardní minulosti, a k té jaksi rozchody a bývalé vztahy patří).
|
| Kudla2 |
|
(2.1.2016 0:50:58)
Monty,
i já to tak vnímám.
HM, neuraž se, jinak působíš velmi sympaticky, ale to s těmi "užitkovými" lidmi, jak říká Šuplík, mě napadlo trošku taky. A to s tou háklivostí na minulost - chápu, že jsou některé věci citlivé, sama bych se snažila nezmiňovat, ale nemůžu zaručit, že by se mi to povedlo úplně vždycky a kdybych věděla, že jsi kvůli tomu schopná mě odepsat, tak bych se možná "odepsala" radši sama preventivně, protože by mě pravidelný tanec mezi vejci nebavil. A Monty má pravdu - i naše minulost je přece součástí nás, a i když by člověku vadily SCHVÁLNĚ netaktní hovory, tak úplně to odříznout a vnímat to tak, že když se o tom VUBEC nemluví, tak to nikdy nebylo, je trochu zvláštní. Vždyť koneckonců oba máte z předchozích vztahů nějaké děti, takže to úplně odříznout nejde.
Fakt nemáš ani jednu kamarádku (na rozdíl od známé)? Chápu, že od známých se člověk odřízne mnohem snáz, ale to znamená, že jste vlastně nikdy žádné kamarády neměli, je to vůbec možné?
|
|
| Kudla2 |
|
(2.1.2016 0:51:15)
Monty,
i já to tak vnímám.
HM, neuraž se, jinak působíš velmi sympaticky, ale to s těmi "užitkovými" lidmi, jak říká Šuplík, mě napadlo trošku taky. A to s tou háklivostí na minulost - chápu, že jsou některé věci citlivé, sama bych se snažila nezmiňovat, ale nemůžu zaručit, že by se mi to povedlo úplně vždycky a kdybych věděla, že jsi kvůli tomu schopná mě odepsat, tak bych se možná "odepsala" radši sama preventivně, protože by mě pravidelný tanec mezi vejci nebavil. A Monty má pravdu - i naše minulost je přece součástí nás, a i když by člověku vadily SCHVÁLNĚ netaktní hovory, tak úplně to odříznout a vnímat to tak, že když se o tom VUBEC nemluví, tak to nikdy nebylo, je trochu zvláštní. Vždyť koneckonců oba máte z předchozích vztahů nějaké děti, takže to úplně odříznout nejde.
Fakt nemáš ani jednu kamarádku (na rozdíl od známé)? Chápu, že od známých se člověk odřízne mnohem snáz, ale to znamená, že jste vlastně nikdy žádné kamarády neměli, je to vůbec možné?
|
| H&M |
|
(2.1.2016 1:00:33)
A to já kamarádky mám, ale dnes jsem psala o společných přátelích. Pokud mám kamarádku, která bydlí 150km, nebo bližší, ale zas nemá děti, popř. má o dost staršího partnera,... nemám takovou, se kterou by šlo trávit společný rodinný čas.
Chápu Vaše postřehy a máte v nich určitě kus pravdy , ale prostě máme myšlenku, že bychom chtěli poznat i někoho nového. Tím neříkám, že nemáme vůbec nikoho, to ano. Ale umíme si představit poznat nové lidi .
|
| Kudla2 |
|
(2.1.2016 1:38:38)
HM, PŘÁTELÉ je hodně silný slovo, vnímám PŘÁTELE jako ještě vyšší level kamarádů, to, co popisuješ, je spíš na úrovni "dobří známí" (ze kterých se časem můžou přátelé nebo kamarádi stát, ale to budete spolu muset něco prožít a bude to trvat).
Jedinou cestu vidím v tom začít provozovat jakoukoli společnou činnost (když i t ty kamarády chcete společné), který by vás bavila i sama o sobě a při které byste přicházeli do kontaktu s různými lidmi a měli s nimi společné zážitky. Asi je tohle těžší a časově náročnější než za studií ,ale nic jiného mě nenapadá (a když se to nepodaří, tak vám pořád zbudou zážitky z té činnosti)
|
|
| Epepe | 
|
(2.1.2016 10:08:41)
H&M, chtěla jsem tě politovat, protože najít si dobré přátelé je pomalu těžší, než najít si partnera. Ale teď vidím, že jsi ke svým kamarádům přistupovala lehkovážně.
A podle mě nechápeš podstatu přátelství. To není nějaký automat, do kterého hodíš korunu a vypadne ti zábava. Moji přátelé jsou dobří PRÁVĚ Proto, že znají mou minulost.
|
|
|
|
| Epepe |
|
(2.1.2016 10:13:13)
Zefýr, přesně tak.
Přátelství je vztah se vším všudy.
My už jsme si spolu poplakali, pohádali se, nemluvili spolu, neviděli se dlouho, pomáhali si v nouzi, ale to vše nemůže pravému přátelství ublížit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(1.1.2016 22:43:48)
Tak to si neumím představit, opustit kamarádky. Mám mezi nej kamarádkama dvě rozvedený, jednu i znovu vdanou a kamarádíme spolu pořád. O bejvalejch se normálně bavíme, když na to přijde řeč, a nikomu to nevadí.
|
| Pam-pela | 
|
(1.1.2016 23:49:28)
Inko, jo, taky bych řekla...však ten čas před tímto partnerstvím prostě existoval a ta léta a ty prožitky a ten čas se neztratí, prostě je to minulost....lidi si zvyknou postupně na nový stav, budou se víc věnovat blízké minulosti a přítomnosti...to citlivé odezní....prostě minulost je minulost.
Škoda dávat pryč ze života někoho, kdo mě zná delší čas...a je mi blízký, takoví lidi jsou přece vzácní.
|
|
|
| Pam-pela |
|
(1.1.2016 23:44:01)
H&M, tak nějak přemýšlím, zda se dá udělat střih za starými kamarády a "udělat si" cíleně nové, navíc společné. Známé ano, tojo, to jde snadno, kamarád to už je jinačí level, a přátelé - ty mám já třeba téměř celoživotní nebo hodně dlouhodobé, postupně přibývají---ale nejsou nás obou, až na jeden pár.
Já myslím, že přítel "se hledá" stejně tak, jak partner...cíleně a na písknutí velmi těžko, že to musí vyplynout.
Jinak známých má člověk dost...a tady bych se seznamovala na nějakých akcích, co vás baví.
Ale ne cíleně, mimoděk...ono to nejde na povel.
Všichni zajímaví lidi, co mám/e kolem sebe a mám/e je ráda/i, tak nějak vešli nepozorovaně...a už tam zůstali.
Vždycky jsme taky měli docela dobré kamarády aspoň jedny sousedy...na posezení a různé akce. je pravda, že když jsou menší děti, ta kamarádství přicházejí tak nějak spontánně přes ně.
|
| H&M |
|
(1.1.2016 23:54:21)
Měla jsem asi tak normální počet "známých", ale až jsem si myslela, že i kamarádek, zřejmě to byly jen ty známé...
V dětství jsem se po úmrtí taťky stěhovala a chodila do jiné školy, kamarády nemám ani tam ani tam. Pozdravíme si se všemi, popovídáme, zasmějeme se... ale kamarádství se přetrhalo a nové už tak pevné nenavázalo. Na střední škole jsme byli ze všech koutů, z různých krajů... taky nic co by vydrželo a překonalo dálku. Navíc po tom jak se každý dostal jinam, žije jinak, v jinou dobu má děti...
Známé jsme měli přes děti, moc jich nyní nezůstalo . Bývalý jezdí i za těma co nemusel a ti odvážnější mi pak řeknou co o mě povídá... ty míň odvážní se už neozvou . S ohledem na všechno kolem bych prostě chtěla poznat nové lidi .
Je pravda, že to nejde "na povel", ale partnerství jsem našla na netu , tak to možná zkouším i teď .
|
| Pam-pela |
|
(2.1.2016 0:08:17)
aha...nojo, proč ne?
Ono to přijde stejně asi spíš nějak spontánně, myslím, chce to vyvinout snahu, ale ne velký tlak, to se mi nikdy nic nevede ...
Moje kamarádky teda vždycky přestály nějak i ty moje "otřesy"...tím víc si jich všech vážím, vím, že mít přátele není samozřejmost. My si teda hodně dáváme vzájemně...ony dokonce mají pocit, že já jim dávám víc (nemyslím) a je možný, že často "dávat" začnu, stejně jak psala Ráchel, dřív já....třeba jen úsměvem a dobrým slovem.
Taky bych nevěděla, jak hledat takové lidi cíleně.
Jednu přítelkyni mám taky z netu (z jedné diskuze) asi 12 let, byly jsme si blízké ihned, ale viděly jsme se naživo až asi za 3 roky .
Nikdy jsem nad tím, jak získat kamarády nepřemýšlela  , to až teď tady.
|
|
|
|
| Epepe |
|
(2.1.2016 9:54:08)
A dmi ěti můžou mluvit o svém (zřejmě biologickém otci/matce?
|
|
|
|
| Monika |
|
(1.1.2016 22:46:08)
Tak když už jsou děti větší, možná byste mohli někam "chodit" sami? Třeba do tanečních pro dospělé, na nějaké cvičení, amatérský sport v okolí? Amatérské divadlo, jestli na to jste (já v žádném případě )?Nebo se zapojit do nějaké občanské aktivity? U nás toho třeba je celkem dost, co by mě zajímalo (samozřejmě není jisté, že bych tam zrovna získala přátele), ale děti máme ještě malé, doma je můžu nechat tak do půl hodiny a s sebou se brát je nehodí, u Vás by to už jí mohlo?
|
| Monika |
|
(1.1.2016 22:48:13)
Ještě mě napadá třeba v rámci toho volejbalu nebo fotbalu zkusit třeba uspořádat nějaký "srandaturnaj" pro děti s rodiči (např. vánoční, k příležitosti čarodějnic, konce školního roku ...), který by ani nemusel být vázán jen na oddíl Vašich dětí, ale spíš třeba v rámci obce nebo čtvrti ...
|
| H&M |
|
(1.1.2016 22:53:41)
Na takové turnaje chodíme a je to o tom popovídání, 20 minut, půl hodiny se smějeme,... ale není mezi těmi lidmi nikdo koho bychom zvali a oni nás. Je to taky tím, že všichni už tak nějaké přátelé mají a pokud si my ve 40 rozmyslím,e že bychom chtěli lidi nové... nemůžeme čekat zázraky
|
| Kudla2 |
|
(1.1.2016 22:57:46)
hele, tady se de fakto nedá dělat nic jinýho, než že tomu budete otevření a budete trpěliví, s tím, že se to třeba nemusí povést vůbec nikdy... jo a taky bych asi, pokud si chci najít kamarády, spíš snažila udělat ten první vstřícnej krok já (navrhnout jim třeba nějakou společnou aktivitu)..
|
| H&M |
|
(1.1.2016 23:02:09)
Jen co někoho takového potkáme, vymyslíme cokoliv  nebo alespoň něco . S tím problém nemáme .
Všeobecně říkám, že raději první pomáhám a pak až pomoc přijímám, ráda první pozvu a pak až na návštěvu jedu
|
|
|
|
|
| H&M |
|
(1.1.2016 22:49:33)
taneční jsme dali loni . S úsměvem na to vzpomínáme a bojíme se, že i mistři , byli to nezapomenutelné zážitky .
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(2.1.2016 11:37:04)
v reálu znám ale hodně takových situací. kdy se lidi přestali kamarádit, protože se rozvedli.Takže zase tak ojedinělé to není..
My třeba máme hodně známých, kteří byli původně mého muže.( on je extrovert, já spíše introvert). Takže si umím představit, že kdybychom se rozešli, tak by zůstali jeho přáteli a se mnou by se bavili, kdyby mě potkali, ale že by mě někam cíleně zvali, to asi ne..
Navíc na mě často ani nemají telefon - schůzky domlouvá můj muž.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(2.1.2016 11:44:32)
My máme naštěstí kamarády z obou stran. Já mám 4 kamarádky z gymplu a manžel dokonce ze základky, scházíme se společně i s manžely a manželkama. Je fakt, že s tou částí od manžela bych se asi po rozvodu nestýkala.
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(2.1.2016 11:56:54)
já mám taky i svoje přátele samozřejmě. Jen těch od muže je prostě víc a dělají se od nich různé akce, což od těch mých moc ne..
|
|
|
|
| Drop | 
|
(2.1.2016 11:59:55)
tak Mandelinko, nelze čekat, že se budou zvát na společné akce zase on i ona
|
| Kudla2 |
|
(2.1.2016 12:42:26)
nojo, ale co když to byli společní dlouholetí kamarádi?
Máme partu, kde se kamarádíme spoustu let a poznali jsme se společně, tj. není to tak, že by to byli původně kamarádi jen jednoho z partnerů.
Doufám, že se nikdo z nás nerozejde, protože si to vůbec neumím představit jinak, než že na společné akce se zvou OBA DVA...
|
| Drop |
|
(2.1.2016 13:13:34)
Kudlo, to je těžký, když se rozvedu s manželem, tak se s ním asi nechci ani scházet při trávení volného času.
|
|
|
|
|
|
Kamarádi měli také své životy, známosti a rozchody... Rádi vzpomínáme na školu, na kterou jsme chodili i na roky krátce po revoluci, kdy všechno bylo takové nějaké nové. Dotýkáme se tak i věcí a lidí, kteří byli před současnými partnery. Můj manžel s tím neměl a nemá žádný problém. Moji kamarádi jsou už dlouho i jeho kamarády. On měl jednoho opravdového kamaráda a ten už tu bohužel není. K jednomu mému spolužákovi dnes jedeme.
. Někdo dělal setkání u sebe doma (no zrovna toto ale byl časem problém, nikdo toto doma nechtěl dělat). Ještě by se našli lidé na organizování srazu typu v tu a tu dobu přijeďte tam a tam a také by se našlo dost lidí, tzv. samozvaných bavičů, co by rádo jen " druhé bavilo" a přitom by se živilo tím, jak si berou společný časový prostor pro sebe a užívají si obdivu ostatních.
My sami jsme se nerozvedli,nerozešli a přesto jsme v průběhu pár let přišli vinou výše uvedeného o 3 páry nám nejbližších známých. Získáváme nové přátele, to ano, ale lepší by bylo udržet si dlouhodobě ty, kteří již znají nás a my známe je... Nové přátele jsme získali např. díky nástupu naší dcerky do 1. třídy ZŠ a pár dalších pro nás blízkých máme z církve případně díky našim známým. Jednu momentálně asi pro nás nejbližší rodinnou přítelkyni jsme našli v sousedce, je to již staší paní s životním nadhledem a je moc fajn. 
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)