Já nemusím hodně věcí a nemám řadu schopností, ale vždycky , když o tom dumám, tak nakonec vyloučím všechny praktické a pokaždé skončím u toho, že bych chtěla umět zpívat. Ne ve smyslu, že bych chtěla být zpěvačka, Prostě umět čistě a melodicky zapět. Mám ráda hudbu, něco si poslechnu skoro každý den, ráda zpívám, ale blbě.
Mám to tak, že slysším, že zpívám mimo rytmus a falečně, ale netrefím to dobře ani za zlatý prase
Nezž začnu pět, tak "v duchu" přesně melodii slyším, cítím, jakmile se o ni pokusím tak se to vypaří sama sebe týrám
Co byste si vybrali vy, kdybyste si přes noc mohli nejakým kouzlem něco osvojit? A proč?
(29.11.2015 22:57:13) no, právě když mne to mo nebaví, tal netrpím tím, že mi to moc nejde .... ale mne zpívat fakt baví, a ani nemám to požehnání, že bych alespn neslyšela, jak blbě a falešně pěju
(29.11.2015 23:21:43) ale když to vezmu střízlivě, tak když já se neučím zpívat tak je t istejněj zázrak , jalo když ty budeš neviditelná, a navíc jsme v šoumenkách
(29.11.2015 23:29:13) jo mandel a hlavně, nemusela bys do práce dlouho, stačí si pomyslet a jsi tam bez navlíkání do kabátu a do kozaček. s nákupem se přemístíš ihned do kuchyně...
tisíc výhod, žádný negativum. rozhodně teleportace
(29.11.2015 23:42:10) chapes, to bych nosila, kdybych mela naladu
ale treba zitra. musim vybehnout rano navlecena do kabatu, kozackach na jehlach, baretu, rukavicich, sale, v ruce talar, prejet pulku Prahy, dojet do kanclu, narvat do kabelky tlustospis, s tim jit pesky na soud, protoze jsem tam rychlejc nez tramvaji, tahnout se tam s tim talarem, a pak zase zpatky, a s tim talarem pak vecer domu...grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
mozna si vezmu v kanclu koncipientky talar, nechce se mi s tim furt litat jak blba
(30.11.2015 5:59:05) Aha tak proto meli advokati ten talar vzdycky jak kdyz ho krave z tlamy vytahne... SZ ho mivaly nepomackany pac prebehli jen pres jednu ulic...
(29.11.2015 23:44:56) Taky mě hned napadla teleportace! Tajně po tom toužím už roky. Celej život něco někam vozím, nosím, přemísťuju, nekodážu si vyjít jen tak s malou kabelčičkou.... Teleportace by byla velká úleva! A mám radost, že to má někdo taky tak! :-D
(29.11.2015 23:22:21) Plavat. Kraula - rychle, bez námahy, prostě jako ryba ono to na těch videích vypadá tak nádherně přirozeně a jednoduše. Miluju vodu, ale jsem strašný kopyto a učení se novému pohybu v dospělosti mi fakt nejde, což mě deptá... ale já se nevzdám a ten zatracenej zázrak prostě musí časem přijít!
(30.11.2015 15:48:27) Pokud ti není líto peněz, jdi na kurz totálního plavání - total immersion. Den za 4 tis., ale naučí tě za den styl, na který se přihlásíš. Jejich krédem je časově neomezeně vydržet plavat. U mě se jim to povedlo dokonale.
(29.11.2015 23:26:19) Pamatovat si tváře lidí, umět k nim přiřadit jména a vědět, odkud se známe. S tim mám problém i u spolužáků ze školy, se kterými jsem strávila roky. A nebo získat orientační smysl.
(29.11.2015 23:34:00) já kdybych musela, tak bych do chorvarska dojela, ale to nic nemění na tom, že nesnáším řízení a snažm se mu vyhýbat - ale bych si za volantem mohla zpívat, čistě a zněle, to by mne pak začalo bavit a dojela bych až do Lisabonu
zaplatila jsem si kondiční jízdy a kápla na dobrýho chlapa
v podstatě mi řekl, že jezdám velice neelegantně, huntuju spojku, jezdím na velkou spotřebu, ale doslova řek, že si myslí, že jezdím ale bezpečně, že nehodu nezpůsobím , jen občas nekoho odřu na parkovišti. To mne odblokovalo.
(29.11.2015 23:47:12) maargitt, člověk, který se narodí s tím, že dobře vidí, bere brýle jako pomůcku, jak vidět. Já mám kombinovanou oční vadu, neoperovatelnou, a mám ji od narození. Nikdy jsem neviděla tak, jak vidím, když si vezmu brýle... a nezvyknu si na to. Pro mne je to jinej svět. Blbě se to vysvětluje, ale je to tak.
(29.11.2015 23:32:51) Chtěla bych umět lítat. Nebo třeba ovládat teleportaci. Nebo cestovat časem. Zpívat taky neumím, ale na tomhle bych trhla tolik, že bych si pak mohla dovolit pořídit učitele, co udělá Emu Destinovou i z dřeva bez sluchu .
(29.11.2015 23:36:40) Hroudo, tenhle sen už jsme si splnila. Jestli to máš takhle, tak se naučit zpívat můžeš - chce to jen dobrého učitele. A stejně jako dryjáda bych chtěla zase řídit. Bohužel se bojím. A přitom jsem kdysi řídila moc ráda.
(29.11.2015 23:46:28) Náhodou. Byla jsem nejspíš jediný člověk na Moravě, kterého kdy odmítli přijmout na nástroj do Lidové školy umění. Konkrétně to bylo na Vídeňské v Brně a starý pan učitel, který mě zkoušel ze zpěvu na přijímacích zkouškách řekl mé mamince, že berou fakt všechny, ale tohle opravdu, ale opravdu nemá smysl. No přesto se můj zpěv pod dobrým vedením hodně lepší. Dobrý učitel udělá hodně. Furt je to u mě sice mizerný, ale je to jak nebe a dudy oproti minulosti. Dnes už by mě tam třeba i vzali
(29.11.2015 23:55:48) Slyším to taky dobře. V duchu zpívám dokonale, ale z pusy mi to leze úplně na šišato a všechno to vnímám. Učitel s tím dokáže pomoct. Je to něco jako logopedie. Pacient taky ví, že neříká ř, ale neví jak na to. S tím zpěvem je to totéž. I nemehlu se dá trochu pomoct. Na operní zpěv to nebude nikdy, ale dá se s tím aspoň ustát táborák bez ostudy. Pak je tu samozřejmě taky druhá možnost, a to že zpívám pořád stejně hrozně a narostlo mi jen sebevědomí, ale tu si cíleně nepřipouštím.
(30.11.2015 0:01:17) Nedávno jsem byla nucena s bílým vínem a s generálním ředitelem na team-buildingu zpívat U stánků na levnou krásu. Tam by mi nepomohly ani čtyři litry, abych se cítila sebevědomě a přirozeně, ale byla jsem v tu chvíli fakt ráda, že jsem na ten zdokonalovací kurz pro nemehla kdysi chodila.
(29.11.2015 23:57:30) Já bych brala i to, že bych uměla zpívat třeba jen v kostele nábožné písně. Dost by se mi zvedlA docházka a cítila bych se jako anděl
(29.11.2015 23:59:01) no já do kostela nechodím, ale kdyby Pánbůh dal a já bych uměla najednou zpívat krásně alespon ty kostelní písně, tak bych tam byla třikrát do tejdne
(30.11.2015 1:09:46) Ja zpivala par let v opravdu dobrym chramovym sboru. Dirigent a nejeden clen byli profici. Chce to ale silnou osobnost byt impotentnim retardem.
(30.11.2015 1:11:28) Jste jak banda impotentů. A nebo: Holky, když vás slyším zpívat, tak jsem rád, že jsem starej. A podobné hlášky pronášené na zkouškách sboru...
(30.11.2015 1:19:17) Myslím, že profesionalita dirigenta v dirigování s tímhle moc nesouvisí, aspoň odpozorováno z praxe to tak je. U sbormistra to může, ale nemusí být jiné. Já jsem chodila na konzervatoř s X lidmi, kteří na nástrojích vyhrávali soutěže a nezaintonovali kvintakord.... někteří z nich jsou dneska hudební pedagogové, jiní dál hrající a dál "neumějící zpívat". Já umím dirigovat jen veeeeelmi chatrně, přesnější je říct, že to neumím, ale zpívat čistě a v rytmu už jsem naučila víckrát. Děti i dospělé.
(30.11.2015 10:10:34) Můžu tě to naučit, nebo tě to může naučit někdo jiný k tomu ochotný a didakticky vybavený. Teoreticky by takových lidé měl být v Brně na konzevatoři a JAMU mrak, Ptala bych se rovnou mezi vyučujícími IRS, ale prakticky samozřejmě hrozí, že tě budou posílat od čerta k ďáblu a zkoušet ti něco nakecat. Tak může často být lepší volbou hudebka, kde se můžeš optat, smíš-li si tam dát inzerát nebo třeba rovnou se optat vrátné, která bývá informovaná o erudici vyučujících dobře. Pokud jsi vrozeně arytmická, tak to sama nepoznáš, ale lehce to pozná hudební pajdagog, resp. trošku se bude muset dát práci, když to nebude chtít odfláknout a budeš se jevit nerytmicky. Od tebe by to vyžadovalo soustředění, vůli, píli, aktivitu, motivaci. Jinak špička oboru je Dr. Prokeš, ten ale působí v Liberci a nejsem si jistá, jestli dává hodiny. Za optání nic nedáš.
jak jsem oprásklá dost, tak prostě najednou v tomhle si neumím představit, že za sřízliva obcházím hudebky a hledám nekoho, kdo mne na starý kolena naučí zpívat
musela bych jít najisto a to za nekým šíleně podporujícím
když se budu třeba chtít učit jazyk,vůbec mne nedemotivuje drson a cholerik, co na mne bude řvát , že jsem úplně tupá, protože tam nemám žádný bloky
ale jakmile se na mne potenciální učitel zpevu podívá jedním očkem nevlídne, sám od sebe se mi zašktrí krk, vyschne jazyk a šlus
(30.11.2015 12:20:35) Hroudo, předloni jsme bylka v situaci, kdy jsme dostala příkazem a proti své vůli naučit se zpívat. Kolegyně si platily učitele zpěvu, fakt, ve 30 a víc letech, já jsem se svou hrdostí a studem řekal ,že v žádným případě, nemám na to, nechci to, a buď to zvládnu nebo odejdu ze školy. Fakt jsme to zvládla, nevím jak, ale zazpívala jsem, i když mi zkoušející pár měsíců před tím řekl, že bez učitele zpěvu nemám šanci
jak se mi to povedlo nevím, netrénovala jsem, nenechala jsem si od nikoho poradit, jen jsem byla fakt odhodlaná to zvluádnout a hodně, ale opravdu hodně naštvaná :)))
ale vím, že jde i v pozdnějším věku než je dětství naučit se zpívat
mimochodem ve škole bych nezpívala ani za celý úvazek, učit hudebku jsem odmítla, i když nemám celý vazek, jsou věci ,který prostě neudělám, nejde to
(30.11.2015 13:44:49) Njn... škoda, že sis nevzpomněla dřív, dokavad byly malé děti opravdu malinké, bývali jsme v Brně celkem často. Teď už to nejde, chodím do zaměstnání. Zároveň ty lidi v Brně neznám, znám jen pár lidí z jazzové scény a ti by ti nejspíš ke tvému záměru neposloužili, i když jsou jinak velmi inspirativní. Ale jak tu někdo psal o těch kursech, Kelarová a tak, to můžeš klidně zkusit, tam se určitě na tebe nikdo zle dívat nebude. A litovat taky nebudeš. Čtyři papíry jde prošustrovat daleko blběji.
(30.11.2015 12:02:47) Neříkej, že bys to naučila i někoho, kdo prostě neslyší rozdíl mezi dvěma (ba i třemi) tóny stupnice. Prostě nic, připadají mu stejné (ty tóny). Přece nenaučíš tancovat někoho, kdo nemá nohy?
(30.11.2015 11:58:55) Nene. To je jako když je někdo těžkej, opravdovej třeba dyspraktik nebo dyskalkulik, neřkuli dysortografik. Jsou i dysmúzici, fakt. Asi jsem jedna z nich.
(30.11.2015 0:13:22) Kdybys chtěla, tak čistě zpívat tě naučím. Nebo někdo jiný, kdo je v oboru větší machr než já. Co nejde naučit, a nějaké malé procento lidí to postrádá, je rytmické cítění. Pokud doopravdy nemáš, tak nikdy hezky zpívat nebudeš, ani na nic hrát a nepoznáš ani plný prožitek hudby. Ale intonace samotná je věc cviku, nic víc ani míň.
(30.11.2015 0:17:25) "a nepoznáš ani plný prožitek hudby" Tante, a to mi přijde vrcholná nepravedlnost! že to tak nemají všichni znám tolik lidí, co by si zpěv tak dokázali užít, a fakt místo zpěvu hýkají
"intonace samotná je věc cviku, nic víc ani míń" jednohlasá možná, ale zazpívat bez cviku kdejaký šestá hlas a hlavně si užít, jak to ladí
čímž opět uzavírám, že je to vrcholně nepravedlivé
(30.11.2015 0:23:50) No ale skutečně a doopravdy zpívat jde naučit, i zpívat ve vícehlase, zpívat z listu, zpívat všelijak různě. Ani to není nic tak moc těžkého (didakticky). OD toho, kdo se to učí, to vyžaduje to samé jako všechno jiné učení, motivaci a vytrvalost, píli. Je to věc tréningu, častého opakování. I pódiový zpěvák musí cvičit, každý muzikant, i ten nejlepší musí cvičit. Chybějící rytmické cítění je zřejmě nějak dané geneticky, s tím hnout nejde, ale i chabější jde tréningem kultivovat a rozvinout.
(30.11.2015 0:30:41) já ti věřím, ale celý život jsem měla kolem sebe mimořádně hudebně nadané lidi, kteří "slyší" a na to aby si hudbu amatérsky užili nemuseli dělat celkem nic a potom skupinu s hudebním hluchem. A máš pravdu, že mimo i rytmicky.
(30.11.2015 12:45:25) Tante, já zpívám velmi slušně, včetně náročnýho klasickýho repertoáru. Své neintonující děti (6 a 4) to nejsem schopna naučit, nijak. Neměla bys tip na literaturu, web, na cokoli? Dík
(30.11.2015 13:37:41) Většinou to nejde u vlastních dětí. Mně to u mých starších taky nejde (mladší jsou přirozeně hodně muzikální), až když jsem je dala do práce někomu jinému, začalo se dařit. Literaturu úplně nevím, já jsem se učila přímo od Prokeše a vlastně jedná literatura byla Kofroň.
(30.11.2015 14:35:51) Tak dík za tip, už mám Kofroně objednanýho z knihovny. U nás doma to šlo zcela hladce, my jsme byly velmi muzikální a nebylo potřeba nic dolovat. Takže u mých dětí uzavřela muzikální část rodiny, že jsou prostě hluchý. Ale já si to nemyslím, minimálně rytmicky jsou na tom docela dobře, co se intonace týče, tak jsou i jakž takž schopný kopírovat směr melodie (ne tak intervaly).
Ale zas jim to nechci rvát coby zklamaná matka hluchých dětí , furt nevím, jestli je do tý lidušky na talentovky vzít nebo ne. Oni mírnej zájem deklarujou, ale nějak vysoce zatím motivovaný nejsou. Krom toho se tu nesou zkazky, jak neintonující dítě vůbec není v místní ZUŠ považováno za hudebně nadaný.
(30.11.2015 16:27:45) Kopřivo, mám to velmi podobně, jsem z rodiny intuitivních muzikantů, sluchařů, nástrojových autodidaktů. Moje velké mají rytmické cítění velmi dobré (syn je tanečník, jednu dobu i závodil), jsou muzikální, ale intonačně velmi slabé. Oba strašně chtěli do hudebky ve čtyřech letech, samozřejmě je nevzali kvůli věku. PAk s oběma neúspěšné pokusy na nástrojích, oba mají ještě ke všemu po mě velmi špatnou jemnou motoriku. Vzali je, ale asi spíš kvůli mě, než že by jim připadali perspektivní, oba měli vůbec ne špatné učitele, ale prostě nezvyklé pracovat s dětmi, které nejsou ideálně disponované, syn navíc začal hrát, když ještě nechodil do školy, a učitelka nemohla pochopit, že neumí číst, u dcery zase dyslektické obtíže, nešikovné ručičky... nakonec oba brečeli, když se mělo jít na hodinu, čili konec. Pak jsem s nimi zkoušela něco sama, ale nešlo to, pak se objevila soukromá učitelka klavírní, která si vzala syna v patnácti a během roku ho naučila hrát. Během ROKU! Podle not, podle značek, transponovat od bílých přímo při hraní. Hraje tak, že spolu můžeme hrát z listu jednoduché čtyřručky, doprovodí, co si zamane. Dcera nehraje, zůstala jen u tancování a chtěla by zpívat do sboru, ale nějak jí nezbývá čas. Na rozdíl od obvyklého postoje hudebních pedagogů si nemyslím, že pokud je dítěti víc než šest, nemá cenu, aby se učilo na něco hrát, dokonce si nemyslím, že pozdní začátek vylučuje profesionální hudební uplatnění. Znám moc lidí, kteří to svojí existencí popírají. U dětí, kde v těch cca šesti letech není úplně jasná výrazná dispozice a není ani silná motivace, bych já osobně - třeba kdyby to znovu byly moje děti - spíš než nástroj volila sbor a hudebně-pohybové aktivity, ideálně rytmiku, to se ale dneska blbě shání. Nebo bicí, ale tam se zase budeš dohadovat, že jsou moc malí a blablabla... ¨když se dostanou do ruky někomu ne moc invenčnímu a didakticky disponovanému v hudebce, může to napáchat dost škod, zvlášť když si všimneš pozdě, lepší je hlídat. Bohužel ta naše hudební pedagogika nějak uvízla v Rakousko-Uhersku.
(30.11.2015 0:54:02) Chtěla bych umět vydržet v pohodě bez jídla. Aspoň měsíc. Jím ráda a i ráda vařím, ale ta představa, že bych mohla vyrazit na dlouhý trek a netáhnout přitom na zádech tunu jídla
(30.11.2015 0:55:17) Hroudo, to mam temer stejne. Chtela bych byt muzikalni, nevorat to v orchestru, podle sluchu se zapojit u taboraku, udrzet druhy hlas, v dobrem sboru zpivat nahlas! To za zadny prachy nekoupis.
(30.11.2015 1:08:29) Koupíš, opakuji, pokud nepostrádáš rytmické cítění (ne že ho máš zakrnělé), jde to naučit, za prachy nejčastěji, ale můžeš najít i filantropa, co to udělá zadarmo. Je to doopravdy tak. Já to třeba umím. Umím naučit, vím jak. Naučila jsem se to od jiného, daleko lepšího a zkušenějšího učitele, než jsem já, který to kromě mě naučil i jiné lidi. Ti, které zmiňovala vlad, že to mají "zadarmo"...oni to nemají zadarmo. Často mají talent, nebo i velký talent, ale to samo o sobě nestačí, každý talent se musí kultivovat, musí žít v prostředí, které ho neudusí. Jen ten opravdu největší se prodere sebenepřátelštějším prostředím a sebevětším zanedbáním a prosadí se. Je škoda, že dneska už lidé tohle asi nevědí, nebo nechtějí vědět, věří na hudební sluch či hluch a současně si myslí, že hudební výchova je "odpočinkový předmět" (nebo rovnou blbost). Výsledek je pak přesně tenhle. Něco, co je dostupné a na dosah, je považováno náhodný počin štěstěny.
(30.11.2015 1:18:32) To je radostna zvest. Ja se za leta cviku zlepsila zasadne, ani z toho sboru mne vylozene nevybodili, ale oni ani ty ucitele se do toho nehrnou. Posledni ucitelka hudby zretelne prohlasila, ze bohuzel nema cas. Smysl pro rytmus taky nemam. Jedine blizci pratele to muzicirovani se mnou vydrzeli, ale ti jsou bohuzel daleko.
(30.11.2015 1:25:23) Ono je to namáhavé. Ne složité, ale namáhavé. Tím, že při výchově profesionálních hudebníků se zanedbává všechno kromě tlaku na co nejvyšší výkon na nástroji, vzniká situace, že mnoho muzikantů neví ani že to jde, natož jak se to dělá. Zní to hnusně a divně, ale já znám fakt mnoho a mnoho klavíristů, kteří neumí z hlavy transponovat aspoň od bílých kláves, nedoprovodí bez not jednoduchou písničku, nezahrají podle akordových značek, natož číslovaného basu. Neučili se to. Nechybí jim to. Hrají podle not a hrají rychle. Zpívat "neumí". Tak se u nás učí hudba a takoví absolvent jsou považování za "dobré".
(30.11.2015 10:52:15) "kromě tlaku na co nejvyšší výkon na nástroji", jj. Tante, naprosto stejna zkusenost, lidi, co virtuozne hrajou a nejsou schopni zaimprovizovat pisnicku z radia.
(30.11.2015 7:07:57) No vidíš, já jsem hrála na flétnu i zpívala ve sboru, ale pak jsem se nějak (za vydatné pomoci rodiny) přesvědčila, že hudbu dělat "neumím" a od té doby ani ťuk.
(30.11.2015 12:07:46) Přece nemůže jít jenom o rytmické cítění? Snad i o sluch, nebo ten nemá roli? Ptám se opravdu. Já fakt neslyším (nerozliším) zhola nic. Ale emočně hudbu ted prožívat dovedu, i tancovat.
(30.11.2015 13:40:48) To rytmické cítění je základní. Je to úhelný kámen veškeré hudby, když ho máš, můžeš být intonačně úplně v kopru a hrát nádherně. Bez něj žádná hudba není. Samotné intonování není hudba. To je jen intonování.
(30.11.2015 2:02:01) Rok 93, devadesatileta dama, ktere jsem za poplatek pomahala v domacnosti a ona mi pak uvarila kafe: Zasjaj, vy jste opravdu stastny clovek. ??hmm, proc myslite? Vy si pri luxovani zpivate. Jo a jo. No to jo.......A nevadi vam to? Vadi.
(30.11.2015 6:23:58) já bych hrozně chtěla být pořádná... jako že bych byla schopná uklízet a třeba by mě to i bavilo... je to děsně přízemní (teleportace je the best, to je jasný ), ale mně by to děsně pomohlo... nebo kdybych se aspoň dokázala přimět to udělat - co to je? sebekázeň? jsem založením děsnej chaotik a bordelář a vždycky jsem záviděla těm přirozeně uklízecím lidem... a možná by mi k tomu stačil i jen nějaký smysl pro řád, ono to spolu asi souvisí... tak něco takového
(30.11.2015 6:27:30) Být milá, zábavná a oblíbená. Ale tuším, že to musí být děsná dřina. Ale nehazejme flintu do zita. Vizualizovala jsem si ve 20-ti jako neplavec , jak plavu opálená ve sportovních plavkách motýlka v padesátimetrovem bazénu a je mi 40. Tenkrát mi to připadalo jako zcela nemožné, teď je to jedna z mála příjemných věci, které mi dodávají energii.
(30.11.2015 7:46:42) Jsem neskutečně nešikovná na jakékoliv ruční činnosti, zašívání dírky atd.děsné,když jsem kdysi pekla sladké, tak létala mouka po celé kuchyni, měla jsem ji snad všude, neustřihnu nic rovně,takže být šikovná..
(30.11.2015 8:00:46) je toho hodne, co neumim a chtela bych umet
asi lip vychazet s lidma
z tech praktickych bych chtela umet jeste jeden jazyk - dokonale, slovem i pismem a nejaky uzitecny, treba cinstinu, to bych mela hodne pracovnich moznosti
z tech nepraktickych bych chtela umet lyzovat, ale fakt dobre, ze by kazdemu spadla brada (ted to umim hodne spatne, presto se s tim statecne rvu)
(30.11.2015 8:46:01) abych vsechno chapala strasne lehce a to tak, ze bych s tim mohla bez problemu pracovat...vsechny obory, proste vsechno. Treba by nastal technicky problem, ja bych to dokazala analyzovat a problem zaroven dokazala i odstranit.
...ale když tak přemýšlím a povznesu se od schopnosti, která by mi náležitě usnadnila život, k těm, které by mi ho "pouze" zpříjemnily, tak bych si přála umět hrát na klavír, ale ne našprtané skladby, ale sednout třeba někde, kde je víc lidí, spontánně ke klavíru a začít hrát "cajdáky"...měla vlasy samou loknu...a ne jen tu základní melodii, ale umět v tom mezičase tam přidat taková ta vylepšeníčka různá...ach....
(30.11.2015 10:07:55) Chtěla bych umět 10 cizích jazyků na vynikající úrovni a zároveň tím neztratit současnou úroveň citu pro češtinu. (umět je bez té dřiny se je učit, prostě z nuly je zítra umět) Zpívám skvěle, jsem přírodní talent, zpívám si pro radost, nemám nejmenší problém kdybych měla zazpívat veřejně třeba před padesátkou kolegů v práci. Druhá strana mince je, že k sobě běžně nemám dobrého parťáka, třeba u toho ohně nebo když se pije a dalo by se zpívat, tak nepotkám parťáka, se kterým bych si mohla střihnout dvojhlas, trojhlas. Okolí zpívá blbě a já to slyším, trpím. Doma si jen tak pro sebe zpívám občas dvojhlasy - druhé hlasy nahlas, první si zpívám v duchu a slyším v hlavě. Nemám dojem, že by mou zpěvnost okolí nějak zvlášť cenilo. Hlušce zpěv nezajímá, oceňují ho lidi s hudebním sluchem, stejně zpěvní jako já, se kterýma si občas zazpívám, tam si na zpěvu spolu smlsnem :) . Nejsem na svoje hudební schopnosti nijak zvlášť pyšná, mám je odmala, bez práce, prostě se doma jen hodně zpívalo a mně to přešlo do krve, padlo na úrodnou půdu vrozeného talentu. Každý umí něco.
(30.11.2015 11:06:20) Violo, ráda bych Tě u toho ohně poslouchala . Tohle se stalo loni v létě, byla u nás kamarádka - shodou okolností taky Rodinkářka, která zpívá i v kapele. Já miluju spojení oheň a kytara. Jak začne oheň praskat, jdu pro sladké dřevo . Tak jsem byla nadšená, že mám parťáka, ale cítila jsem se děsně, že jí ten zpěv tím svým kazím. Ale ona to statečně nedávala najevo .
(30.11.2015 10:13:06) Umět brát věci tak jak jsou a nehroutit se, když něco vychází jinak než jsem si představovala prostě takovou tu schopnost lehkosti žití nebo jak to správně nazvat.
(30.11.2015 13:39:59) Chtela bych videt lidem do hlavy a vedet, co v kterou chvili potrebujou slyset, respektive co je ta nejlepsi vec, kterou muzu rict ja, abych nenadelala vic skody nez uzitku.
(30.11.2015 17:34:08) Buchli, kdybys viděla mě jak tancuju (tedy pokouším se o to), to bys teprve viděla dřevo, jsem levá na jakýkoli pohyb a rytmus v těle zrovna nemám. Ale na ples tak jednou do roka jdu, doufám, že se ztratím v davu.
(30.11.2015 17:14:30) Jak čtu příspěvky, tak mě toho napadá čím dál víc. tak alespoň tři hlavní 1. Nebát se začít řídt (řidičák mám) 2. Nebýt dřevo na jakýkoli pohyb 3. A vlasně nejdůležitějš: umět si lépe zorganizovat čas.
Teleportace by byla taky dobrá.
že neumím zpívat mi nevadí, zpívám si falešně a neslyším to.
(30.11.2015 17:45:42) Chtěla bych schopnost totální regenerace. Jak nezmar. Kdyby mi upadla noha, narostla by mi jiná. Kdybych onemocněla, okamžitě bych se uzdravila. Vadný buňky by se prostě nahradily zdravýma. A tak.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
? 
co tam někde se brodit potmě v zatopeném lomu, to je proti tomu čajíček 
,takže být šikovná..
.
a nepribrať. 
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)