| petka111111 | 
 |
(25.11.2015 22:07:08)
Ahojte...snažím se nepřipouštět si tu situaci..atentáty, uprchlíci, vyhrožování, nálety, bomby, pády letadel..atd.... Ale nejde mi to.... Mám neskutečný strach z toho co bude, co se může stát, aby mi nezabili manžela, děti, aby nebyla válka , chce se brečet...druhou noc jsem už nespala...nejsem blázen, netrpím na deprese..ale nějak se toho nedokážu zbavit. Manžel říká, že si to nesmím připouštět a nevztahovat na sebe a rodinu...ale to sakra nejde!!! Je mi z toho všeho zle... Jak to zvládáte ??? přece nejsem posera....sakra...vím, že kohokoliv může přejet auto atd...ale tahle situace je tak ojedinělá...mám vážně strach. Jak z toho ven...prosííííím
|
| Alraune | 
|
(25.11.2015 22:12:05)
Tahle situace není nijak ojedinělá, studená vállka přestala jen na velmi krátkou dobu. Jak z toho ven? Vykašli se na media na fb, pokud tě to deprimuje. Stavy, které ty popisuješ, jsem měla jako dítě.
|
| Kudla2 | 
|
(25.11.2015 22:14:07)
Alraune 
|
|
| petka111111 |
|
(25.11.2015 22:23:59)
Už jsem si říkala, že bych na to neměla koukat. žádná tv, zprávy v pc..atd....abych byla v klidu...asi to tak budu muset udělat....díky
|
|
| TaJ | 
|
(25.11.2015 22:50:12)
Petko, výborný nápad , já na zprávy v TV už nekoukám prakticky vůbec, noviny už taky nečtu a je mi o hodně líp...nemusím vědět o každé katastrofě, která se někde ve světě stane, úplně mi stačí, co na mě občas vykoukne na netu...a pokud by se něco opravdu dělo tady u nás, co by se bezprostředně dotýkalo mne a mojí rodiny, tak se ke mně ty zprávy docela určitě dostanou, o to se nebojím...ono totiž s většinou těch věcích stejně nemůžeš udělat vůbec nic, takže se tím fakt nehodlám stresovat....co se má stát, to se stane a řešit to budu, až ta situace nastane a bude potřeba něco řešit...
|
|
| Dana | 
|
(26.11.2015 12:47:08)
Úplně se odsekni od zpráv, neposlouchej je. Ono vyslechnout si takové večerní zprávy, je jen pro silné nátury, ostatní z nich pak upadají do deprese. Tady se ti zatím nic neděje a třeba ani dít nebude, nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(26.11.2015 8:28:15)
Buchli,
tak mě nukleární válka jako dítě nikdy moc nevzrušovala, ne že by to nebylo šílený, ale asi ke mně ta propaganda dostatečně nepronikla.
A myslím, že dneska je to stejný - pokud by se něco fakt stalo, tak to nemáme šanci ovlivnit, ale daleko větší šance je, že se nestane nic a to, jestli budeme mít uvnitř hlavy soukromé peklíčko nebo ne, na to nebude mít žádný vliv.
Já hlasuju pro to peklíčko nemít nebo se ho zbavit. Z hlediska toho, jestli se něco stane nebo ne, to vyjde úplně nastejno (Ty ses v dětství trápila, já třeba ne, ale výsledek pro nás obě je stejnej), ale pro jednotlivce to může být rozdíl zcela zásadní, život máme jen jeden a prožít a neprožít ho ve strachu je obrovskej rozdíl.
|
| Alraune |
|
(26.11.2015 9:09:38)
Ono jde o to, kolik ti je, brácha je o 6 let mladší, bude mu čtyřicet a tolik už to nevnímal. Tak půlka sedmdesátek byla nejdrsnější a bylo to všude. A do toho válečný filmy, drasťáky, furt dokola omílaná druhá světová...
My nemáme televizi a minimálně dceru tyhle věci vůbec nezasahují.
|
| Chloé |
|
(26.11.2015 10:30:43)
Ja si nektery ty filmy pamatuju do ted. A dodneska se nemuzu divat na zadny valecny filmy, mela jsem z nich jako dite nocni mury.
|
| Rodinová | 
|
(26.11.2015 10:37:11)
Chloe, nejses ja Ja se na valecny filmy divala a porad divam rada doted.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(26.11.2015 10:30:25)
Alraune, souhlasím, jsem předhusákovský ročník a studenou válku jsem také hodně prožívala. Často jsem se bála usnout, chodila jsem spát po TV zprávách a živě si pamatuji, jak se mi to honilo v hlavě. Pamatuji, jak mi jednou stál tatínek u postele a odpovídal mi na otázky, proč vznikají války a tak.
Dneska žádnou panikou netrpím.
|
|
| libik | 
|
(26.11.2015 23:45:22)
Tak já jsem byla asi malý pitomeček, jelikož do té doby než mě začali bavit chlapi(4. třída), jsem věřila, že nás Sojuz ochrání a pak už jsem měla jiné starosti.
Což je i rada, pořiď si nějakou jinou radost(starost), co tě zaměstná.
|
| Kafe | 
|
(29.11.2015 14:30:13)
libiku - to u nás, na čáře, jsme jako malé děti debatovaly, jestli náš imperialisté (nejhorší jsou Američané) ušetří, když jsme ještě malí. Že by nám někdo stihl pomoc, jsme nedoufaly, protože imperialisté byli jen 4 km daleko. 
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(27.11.2015 0:57:11)
Jsem 68. a ve škole 1974-1982 jsme to měli pořád, jako malí jsme se báli všichni. Vždycky jsme diskutovali, kam se nejlíp schovat. Navíc tu byla spřátelená armáda, všude cizí vojáci, vojenský auta, jak z filmu.
Jo a válečný filmy od tý doby taky nemůžu, na první jsme museli se školou asi ve druhý třídě, byl o chlapečkovi-statečném vojákovi, ale před tím, než se stal vojákem, mu vyvraždili celou rodinu.
|
|
|
|
Že by v dnešní době nechtěla být mladá. Říká to s takovým tím "přežili jsme kde co, ale tohle bychom jako mladí nedali..." Říká, že nejdůležitější je, aby člověk sám za sebe žil tak, aby mohl říct, že byl dobrým člověkem. Můžeš milovat svoji rodinu a veškerou energii soustředit na to, abys sama za sebe měla dobrý pocit. To, co ovlivnit nemůžeš, s tím se netrap. Jsme jako brouci na chodníku, někdy na někoho prostě někdo větší šlápne, no....A třeba budeme mít kliku a obrovská noha se nám vyhne. Možná zašlápne brouka vedle nás. 
Tak co je lepší?
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)