| Lassiesevrací |
 |
(10.10.2015 11:18:11)
Vlastnost to není. Ale chybí mi radost ze života. Zřejmě to mám už od dětství. Ne, že bych se nedokázala nadchnout nebo se z něčeho radovat. Spíš nemám takovou tu schopnost těšit se na každý nový den a užít se to, když je zrovna dobře. Ono to moc lidí nemá, ale já bych takovou povahu chtěla. Přitom toho mám dost, abych mohla být pozitivní, ale už moje rána bývají špatná a táhne se to se mnou celý den. Večery jsou celkem dobrý, ale to už na mojí lepší náladu není nikdo zvědavej 
|
| Pam-pela | 
|
(10.10.2015 11:21:49)
Jj, víc radosti - té každodenní. Nejde o to, že by nebyla a že bych si jí nevážila, nejsem vyložený pesimista, spíš někde ve středu...je radost a uvědomuju si jí, jen prožít jí naplno nějak neumím.
Možná je to nevděk  , možná ztráta "dětského" přístupu k životu
|
| Ropucha + 2 | 
|
(10.10.2015 11:28:00)
Radost ze života mít umím, jsem takový spokojený prosťáček  , jenže odvrácenou stranou té radosti a spokojenosti je nedostatek ambicí, které by mě mohly někam posunout, což není ideální.
|
| Kafe | 
|
(10.10.2015 11:32:21)
"spokojený prosťáček"
Anett - ale to je přeci milé, když je někdo spokojený. Jsem také spokojená, tak dětsky spokojená. Dýchám, nic mě nebolí, děti zlobí, manžel je furt stejný - dost důvodů k radosti.
|
|
| Lassiesevrací |
|
(10.10.2015 11:33:09)
Spokojený prosťáče se nepotřebuje nikam posunovat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.10.2015 11:45:42)
Lassie, umím si představit, že trochu posunutá bych byla ještě spokojenější.
Ona to není nejlepší vlastnost, raději být spokojený s málem, než aby člověk máknul a dostal se dál.
|
| Merylin5 | 
|
(10.10.2015 11:47:36)
|
|
| Lassiesevrací |
|
(10.10.2015 11:48:08)
Já vidím spíš problém v soužití s ostatními, pokud jde o spokojené prosťáčky. Tam ten prosťáček občas může být tlačen rodinou k větším výkonům... Ale když je někdo spokojený a nikdo ho kvůli tomu neprudí, není důvod k posunování se za každou cenu
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.10.2015 11:57:04)
Lassie, když to je těžké.
My tu neambicióznost dědíme v jedné rodinné linii a každý ten člověk pak ke stáru přijde na to, že mohl být trochu jinde a že to asi byla škoda, trochu se nezasnažit.
Takže vkládá naděje do svých potomků a propadá zoufalství, když vidí, že dělají stejnou chybu - spokojeně si vegetí a nikam je to netáhne.
Mně to kladli na srdce už moji prarodiče, o rodičích nemluvíc, samozřejmě marně, a já teď sleduji své dítě, které je ještě mnohem nadanější a inteligentnější, než jsem byla já, jak bez ambicí vegetí a je mu dobře 
A co teď - nutit, nenutit, nechat žít ... ?
|
| Merylin5 |
|
(10.10.2015 12:08:04)
Anett, to je zajímavý pozorování Já bych řekla, že pokud vůbec chceš něco v tomhle smyslu od svých dětí, tak musíš v první řadě zabrat ty - dokud to neuvidí u tebe, je marný v cokoliv doufat. Já jsem taky léta žila takhle, ale teď mi fakt dochází, že je škoda nevyužít potenciál - nejde o nějakou kariéru, chtít něčeho ""dosáhnout"", ale nevyužít potenciál je prostě škoda.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.10.2015 12:14:48)
Medvědice, ano, to je jeden z důvodů, proč mě mé špatné nebo chybějící vlastnosti mrzí: že nemohu dát dětem takový příklad, jaký bych chtěla.
Jedno dítě naštěstí zdědilo ambicióznost a tah na bránu odjinud, z toho mám samozřejmě radost, ale ten marný flegmouš je prostě po mně a těžko ho mohu nějak drtit, když jsem stejná  Max. mu mohu klást na srdce, ať si ze mě vezme odstrašující příklad, což je ovšem generacemi prověřeno jako zcela nefunkční.
|
| Merylin5 |
|
(10.10.2015 12:18:59)
Ano, odstrašující příklady obvykle nefungují
|
|
|
|
|
|
|
| libik | 
|
(10.10.2015 13:10:52)
Mně z té diskuse vyplývá, že téměř každý (jsou tu vyjímky) má v sobě neuvěřitelný potenciál.
Taky se ptám k čemu. Ke štěstí?
Ó, co je štěstí
Já bych řekla.. nebát se.
|
| Ruth | 
|
(10.10.2015 13:19:06)
Libiku, za tu poslední větu 
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.10.2015 16:38:41)
"Mně z té diskuse vyplývá, že téměř každý (jsou tu vyjímky) má v sobě neuvěřitelný potenciál.
Taky se ptám k čemu. "
Libiku, potenciál zvládnout v životě více věcí. A náročnějších.
Někdo dokáže využít a "prodat" své průměrné předpoklady na 200% a někdo dokáže využít své nadprůměrné předpoklady na 30% a to jsem bohužel já.
Protože mi holt chybí některé ty důležité vlastnosti.
|
| libik |
|
(10.10.2015 17:40:59)
Anett a zaručilo by ti využití svých schopností štěstí? Nemyslím teď, že zdraví je nejdůležitější, ale pocit štěstí.
Čím by vznikl? Lidi by tě respektovali, měla bys víc peněz či věcí, mohla bys cestovat.. nebo v čem to je?
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.10.2015 18:01:47)
Libiku, asi bych měla lepší pocit sama ze sebe.
Víc peněz a větší respekt bych asi měla také, to s tím souvisí, i když prvoplánová záruka štěstí to samozřejmě není.
|
| . . |
|
(10.10.2015 18:18:46)
Přesně, jde o ten "lepší pocit ze sebe". Že člověk lépe využívá, co mu bylo dáno.
Asi takhle: když někdo neumí zpívat, není na zpěv nadaný, no tak holt ostatní svým zpěvem neoblažuje, ale rozhodně toho nemusí litovat. Ale když někdo zpívat umí, opravdu krásně, ale nezpívá ostatním, tak to je škoda, protože by to těm ostatním mohlo zpříjemnit nějakou tu chvilku - to je pak tomu "zpěvákovi" líto, že je líný své schopnosti poskytnout okolí. (zdůrazňuji, že u mě tedy rozhodně nejde o hudební nadání )
|
| . . |
|
(10.10.2015 18:29:58)
jentakj, uvádím to jako příklad lenosti, což v sobě právě obsahuje to "nebaví mě to". Sice by to pro ostatní bylo fajn, ale mě se nechce. Ne že to nestíhám pro nával jiné práce, nebo na to nemám sílu. Prostě jsem jen líná. Pro mě (toho zpěváka) by na tom byl pozitivní ten pocit, že využívám svých schopností ve prospěch ostatních.
|
| . . |
|
(10.10.2015 20:13:23)
Taky to nevidím jako synonyma. Píšu "jentakj, uvádím to jako příklad lenosti, což v sobě právě obsahuje to "nebaví mě to".
Zkusím vysvětlit:
Pokud mě něco baví, tak to dělám, i když jsem líná (protože mě to baví). Pokud mě něco nebaví, tak to mohu dělat jen, jsem-li dostatečně pilná, pracovitá, schopná dělat i to, co mě nebaví, "jen" proto, že by to zlepšilo život lidem kolem mě, a tedy i můj, případně přímo můj. Pracovitá žena doma uklízí i když ji to nebaví, protože má ráda uklizeno (dělá to proto, že se bude cítit lépe AŽ to udělá, ne přímo při té činnosti). Líná žena neuklízí, i když má ráda uklizeno.
|
| . . |
|
(10.10.2015 20:36:56)
jentakj, ale tak to je právě ten problém lenosti, kterou já mám, ale ty ne, ty jsi pracovitá, když uklízíš aby bylo uklizeno, protože se ti líbí uklizeno, ne proto, že tě baví úklid. Nedonutím zpívat ani uklízet (připadá mi to stejné, pokud mě to nebaví, tak je jedno co to je) dětem, i když mi na nich záleží, protože vím, že ony bez zpěvu (či uklizena) pochopitelně přežijí, není to nutné, jen by to bylo "lepší". Lidi kolem sebe myslím ty nejbližší i vzdálenější, jak jsem psala hned napoprvé. Tedy počínaje dětmi a manželem, přes rodiče, širší rodinu, přátele, kamarády, známé až po sousedy, a celou společnost potažmo lidstvo jako celek. Mám co dát, ale jsem líná. Chybí mi pracovitost, aby můj život byl lepší.
|
| . . |
|
(10.10.2015 20:45:26)
Valkýro ano, všimla jsem si. Princip máme stejný, akorát u mě to asi nemá tak markantní vnější projevy - žiju celkem spokojeně a i okolím jaksi "uznávaně". Mám větší štěstí než ty.
|
|
|
| JaninaH |
|
(10.10.2015 20:56:15)
Slupko,
to je výborná definice lenosti! Podle ní líná nejsem, hurá. Stejně jako Evelyn jsem si doteď myslela, že líná jsem, ale že mám v sobě nějakého pochopa, který mě k tomu úklidu donutí, na rozdíl od měho manžela, který ho nemá. On je tedy fakt línej, protože nejen že v sobě nemá toho nutiče, ale potřebuje, abych mu ho dělala já.
|
|
|
| . . |
|
(10.10.2015 20:43:12)
Tedy rozdíl mezi zpíváním a úklidem je v tom (a proto jsem uvedla původně jako příklad ten zpěv), že přijatelně uklidit je celkem běžná dovednost, kdežto "dar" krásného zpěvu má jen málokdo. Takže nezpívat je jaksi více odsouzeníhodné, než neuklízet, protože uklidit může kdekdo. Opět prosím brát jako příklad - obojí - jak zpěv, tak úklid. Prostě zahazovat nadání.
|
| . . |
|
(10.10.2015 21:02:34)
jentakj, my si v zásadě myslím neoponujeme, jen to máme každá jinak, a to ve dvou ohledech (minimálně) v této věci. Já pociťuji nedostatek pracovitosti u sebe, ty u sebe ne. Jednak proto, že ty jsi odhaduji pracovitější než já (nebo víc nesnášíš bordel, těžko říct) a jednak proto, že mně připadá ne snad povinné, ale vhodné (vůři společnosti) využívat své nadání, kdežto tobě ne (uklidíš veřejné prostranství, aby se líbilo tobě, je ti jedno, že se tak budou cítit líp i cizí lidi).
|
| . . |
|
(10.10.2015 21:14:51)
jentakj, žiju celkem dobře a spokojeně, ale aby to bylo JEŠTĚ LEPŠÍ, tak by se hodila ta pracovitost. Mám prostě lehký pocit mírného dluhu vůči společnosti i sobě, není to frustrace. Jak já bych to... no třeba je možné mít ve škole jedničky a dvojky a být s nimi spokojená, ale trošku si myslet na samé jedničky. Není to vyložená frustrace, ale takové "mohlo by to být i lepší, kdyby...". A o tom je to zadání - jaká vlastnost vám chybí k lepšímu životu. Život je velmi dobrý, ale mohl by být ještě lepší
|
| . . |
|
(10.10.2015 21:34:39)
jentakj, tak to máš nejlepší
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kubula K. |
|
(11.10.2015 9:00:05)
Slupko, sice to neni uplne jadro pudla, ale neda mi to. Ja celkem slusne zpivam, k tomu hraju na par nastroju, nebo spis jsem hravala. No a doslo to do situace, ze jsem zacala tajit, ze tyhle veci umim. Bylo kolem me moc lidi, ktery to brali tak, ze kdyz to umim, tak si to nemam co chrtit pro sebe a je odsouzenihodne neprosvetlit jim kazdou volnou chvilku. Navic chteli, abych vetsinou hrala veci, ktery sama zase tolik nemusim, nebo ne petkrat za den.. Takze bych s dovolanim rada mluvila do toho, jak se svym darem nalozim.
Na druhou stranu je mi samozrejme lito, kdyz muj fyzicky znacne nadanej syn odmita delat jakejkoliv sport.. Je to tezky, no.
|
| . . |
|
(11.10.2015 9:48:25)
Kubulo, to je druhá stránka věci - že lidi kolem mohou zneužívat toho daru. To co píšeš ty znám u kytaristů v partě (ten večer se jim nechce hrát, a jsou hned za sobce), u sebe to znám taky, ale aspoň jsem některým roky, kdy jsme se nechala "nadužívat" si trochu omouvám roky jiné, kdy svůj potenciál nevyužívám. Blbý je, že jsem díky lenosti nevystudovala v příslušném věku příslušnou VŠ, to se později dohání těžko (ne že by to nešlo, šlo, jen píšu, že těžko).
|
| Kubula K. |
|
(11.10.2015 10:43:10)
Val, taky je mozny, ze problem neni to, jak zijes, ale ze to, jak zijes, vidis jako problem..?
|
|
|
|
|
|
|
|
, protože se v tobě v mnoha směrech vidím, akorát jsem měla zhola nezaslouženě větší kliku na životní okolnosti.
,jen prostě ty lidi nevyhledávám anebo s nimi pokud možno nezůstávám sama,aby komunikace nevázla.
Na druhé straně jsou chvíle, kdy mi dojde trpělivost, do jejich pokoje nejde ani vkročit, tak to řvu jak tur. Takže to co ty umíš - pravidelně uklízet - neumíme třeba my. Děláme to nárazově, kdy už je toho moc. Chtěla bych to změnit, ale zatím se mi to nepodařilo
V její náručí
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
VědaFest 2024Praha 6 
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
VědaFest 2024
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)