•
 |
(22.9.2015 9:23:39)
U nás celkem není problém, pokud požaduji práci a děláme ji společně, popř. vedle sebe. Např. dítě věší prádlo na sušák v kuchyni, kde já vařím. Nebo dítě sbírá spadlá jablka a já vedle hrabu listí.
Jenže já potřebuju, aby dělaly věci, když doma nejsem, protože nechávat vše na dobu, až přijdu domů, to nejde. Chodím v 5 a to se pak všechno stihnout nedá.
Pokud jde o svačiny, tak jsem důrazně vysvětlila, že nedojedenou strčí do lednice. A pokud mají něco, co jim nechutnalo, tak mi to řeknou a už jim to nedám. Osvědčilo se, že dostávají suchý rohlík nebo "suchary" (takové ty různé plátky, "polystyren" apod.) a k tomu tvrdé ovoce nebo zeleninu - jablko, hruška, mrkev, kedluben. S nošením krabičky od svačiny z tašky do myčky není problém od té doby, co si dcera krabičku i ze zbytkem svačiny nechala v pátek v tašce, vrátili jsme se po víkendu a už to tam bylo pěkně přirostlé a zelené.  Musela si to umýt sama. (Předem jsem avízovala, že si krabičky budou včas uklízet, že plesnivé nemeju.)
Uklízení po sobě - nádobí, rozlité, vysypané, se osvědčila hra. Když něco takového objevím, volám hlasitě "Máry, uklidila po milostslečně hrnek!" A pak se obrátím na dceru - "tak smůla, Máry má dneska volno, budeš si to muset po sobě uklidit sama." Dneska už stačí, když zavolám "Máry" a už se rozhlížejí, co kdo zapomněl. 
Ale bordel v pokoji mají děsnej. O prázdninách jsem provedla generální úklid včetně třídění. Je přes polovinu září a zas už není místo na zemi ani na stole. Takže chystám večer, že tam projdu s tašku na odpadky.
Pokud jde o oblečení, tak se psychicky odhodlávám k akci "hromady ve skříni". štve mě zejm. dcera, která už je dost velká na to, aby si udržela oblečení v "komínkách". A to to nemá skládané klasicky, ale velmi jednoduše, v podstatě vše jen na půl, protože máme dost hluboké skříně. Ale stejně, když se jí tam podívám, tak jak si věci vyndavá, nechá je zmuchlané. Takže dostane upozornění, že pokud jí to nestojí za námahu, aby to udržovala složené, když už to skládám já, tak se s tím já párat nebudu. Budu to věšet jen za jeden kolíček a pak to budu všechno házet do skříně na hromadu. Musím se ovšem psychicky připravit na to, že jí to nebude vadit  a bude to tak na dlouho (předpokládám, že na furt ne, že jí časem začne vadit, že to má zmuchlané, ale může to trvat ještě pár let).
|
"mamíííí,kde mám to tričko(tepláky,svetr,mikinu,ponožky spo´dáry) ?? "Jééé,tady je to polité,kam si mám/můžu asi sednout!?" atd. Dokud funguje servis v pdoobě toho,že maminka "slouží" a "myslí" za dítě,tak se nic nezmění,protože oni mají v těchto věcech "zablokovaný příjem" z venčí...
)
. Ale vylity po sobe utiram, to jo.
Nebo, pokud budou zrovna Velikonoce, tak řezat, řezat a řezat
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Valdštejnské slavnostiJičín 
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Valdštejnské slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)