| Monika |
 |
(18.9.2015 17:04:32)
Včera i dnes jsem shodou okolností četla v novinách články, v nichž se jen tak "mimochodem" zmiňovaly situace, kdy:
V prvním případě lékař, který získal výsledky z magnetické rezonance pacientky (které odhalily roztroušenou sklerózu) v době, kdy ta pacientka byla zrovna na dovolené, ty výsledky dřív než pacientce sdělil jejímu bratrovi
V druhém případě paní přes osmdesát let, ale normálně svéprávná, při vědomí, bez demence - lékař psal do lékařských zpráv "rodině pacientky doporučena amputace nohy z důvodů ..." a následně "rodina odmítá amputaci" - a dali to podepsat těm příbuzným ...
Chápete to? Já vím, že dřív se považovalo za běžné, že pacientům se i tajilo, co jim je, když šlo o nepříznivou diagnózu a ta se sdělovala raději příbuzným. Vždycky mi to přišlo dost děsné, ale myslela jsem, že tato praxe už byla dávno opuštěna. A tady to vypadalo jako zcela běžná záležitost, nešlo o to, že by to v těch článcích bylo kritizováno jako selhání lékaře nebo tak, ty články byly v podstatě o něčem jiném a to byla "jen tak" zmíněno.
Přijde Vám to tady tak divné nebo jsem jenom já v této záležitosti nějaká přecitlivělá? Mám představu, že pokud mi normálně funguje mozek, mám právo být o svém zdravotním stavu informována jako první a sama rozhodnout, zda a kdy a komu se s tím chci případně svěřit a že by za mně v případě nemoci měla rozhodovat "rodina" (resp. že by lékaři mělo snad víc záležet na názoru rodiny než mém), to už mi přijde úplně mimo mísu ...
|
| Klauri |
|
(18.9.2015 17:23:03)
Články jsem četla a v prvním případě jde asi o to, že bratr pacientky se s dotyčným lékařem znal velmi dobře a myslím,že to nebylo myšleno jako něco co by mělo sestru poškodit, spíše v tom, aby dg. RS kdy to může být šok, řešila v kruhu rodiny.
V druhém případě autorka článku to píše pěkně a jde o to, že pacientka nebyla v takovém stavu, aby byla schopna rozhodnutí, ale šlo spíše zamyslet se nad tím co chce apcient a rodina a jak vidí kvalitu života lékař...
|
| Monika |
|
(18.9.2015 18:55:45)
No, ale já osobně bych si rozhodně nepřála, aby můj lékař, byť znal celou moji rodinu a byl třeba s nimi větší kamarád/známý než se mnou (tak to asi bylo v tom konkrétním případě), řekl diagnózu nejdřív jim, prostě určitě ne a to právě jsem se ptala, jestli to tak většina lidí vnímá stejně jako já nebo naopak jim popsaný připadá normální a nevadil by jim ...
V tom druhém případě chápu samozřejmě smysl článku (a souhlasím s jeho závěry) a dokonce mě ani nepřekvapuje, že lékař s rodinou možné postupy konzultuje (tam je jasné, že tetička s tím byla srozuměna, naopak chtěla od rodiny účast v této záležitosti), případně se snažil je použít k přesvědčování, ale že nenapíše do zprávy "pacientka si nepřeje" (její názor tam vůbec není), ale "rodina si nepřeje" ...
|
| Klauri |
|
(18.9.2015 19:02:24)
v tom máš pravdu
někdy takový přístup taky nechápu...
|
|
| Žžena |
|
(18.9.2015 19:05:24)
S přihlédnutím k vlastní zkušenosti to pochopím u dezorientovaného seniora ležícího ve špitále, který tu informaci nepobere, byť není zbaven svéprávnosti, na druhé straně já jsem ještě ve věku, kdy si troufnu říct, že to chci vědět první... pokud teda nejsem v bezvědomí... a sama rozhodnout o tom, kdy, jak a jestli se svěřit.
|
|
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(18.9.2015 17:44:13)
moniko, právně to je naprosto jasný, to víš sama
ale reálně....mojí babce je 86, svéprávná je, protože jí nikdo svéprávnost neomezil (a myslím, že by to u soudu ani neprošlo). je jenom extrémně depresivní a chová se jak malá. nejsme nikdo, včetně doktorů, schopný ji přesvědčit, že jí bolí žaludek vždycky, když si kousne jídla, proto, že už víc než týden nejí. tak prostě nejí. protože jí pak bude špatně. a třicet takových dalších věcí. o svém zdravotním stavu není schopna rozhodovat už tak deset let, protože a) bojí se doktorů, b) je hluchá a radši nebude rozumět, než aby si řekla, že neslyší, c) nerozumí komplikovaným slovům, d) je depresivní a tak nechce nic řešit, e) ona nic nepotřebuje, nikdy nic (od doktorů, od nás všechno).
právně je to jasný. má právo nejíst, bejt hluchá, nechtít léčbu , chtít prudit svoje příbuzný a tak, ale s realitou to moc společnýho nemá
|
| Monika |
|
(18.9.2015 19:09:15)
Jenže ta paní v tom článku právě na tom nebyla tak, jako tvoje babička, dávala své názory a přání najevo zcela jasně (rodina jí v tom byla jen oporou v tom smyslu, aby jí lékaři "nepřeválcovali"), přesto nenapíše do zprávy "pacientka", ale "rodina pacientky"??? Jinak samozřejmě situace v životě jsou různé a já tuhle diskusi nechtěla vést rozhodně z právního hlediska, naopak z takového normálně lidského ...
|
| kambala pláááckááá |
|
(18.9.2015 19:20:53)
Jenže naše babka taky dává svoje přání jasně najevo - nic nechce a nic ji nezajímá. Žel bohu je to proto, že neslyší a je depresivní
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(18.9.2015 19:20:53)
Jenže naše babka taky dává svoje přání jasně najevo - nic nechce a nic ji nezajímá. Žel bohu je to proto, že neslyší a je depresivní
|
|
|
|
| withep | 
|
(18.9.2015 17:59:15)
Souhlasím s tebou, nedávno jsem to zažila na vlastní kůži a byla jsem v šoku. Jednak z nepříznivé diagnózy a jednak z toho, že já jako příbuzná to vím dřív než pacientka. V mezičase mi volala celá optimistická (po akutní operaci, že už to bude dobré), připadala jsem si jak největší hlupák pod sluncem (na rozdíl od ní jsem věděla, co jí v útrobách lékaři uviděli). Nedovedu si to vysvětlit jinak, než že ji nechtěli tou informací zatěžovat v tom bezprostředním pooperačním stavu. Ale potom to neměli hned říkat ani příbuzným. Nebo mají mít příbuzní náskok, aby to stihli vstřebat a byli pacientovi oporou, až se to dozví sám?
Každopádně já jako pacient bych uvítala, pokud budu při vědomí a při smyslech, abych byla první, kdo se něco dozví.
|
| Klauri |
|
(18.9.2015 18:25:29)
Ten první případ bude poněkud specifický, asi v tom bylo osobní přátelství prof. Koláře a J. Voráčka ..... myslím, že tady šlo o něco jiného , spíše o urychlení diagnostiky a léčby. Založil i svou sestrou nadaci a nijak se netají, že má RS.
|
| Monika |
|
(18.9.2015 19:00:10)
Ale oni přeci tím, že lékař jako první informoval bratra, nic neurychlili. Stejně čekali, až se pacientka vrátí z dovolené, nic pro "diagnostiku a léčbu" se v té době nedělalo, rozhodně ne nic, co by se nemohlo obejít bez informování bratra. Nadaci samozřejmě založili až později. Ani v situaci, kdy se dalo očekávat, že pacientka nebude svou nemoc nijak tajit, prostě nepovažuji ten postup za správný.
|
| MrakovaK | 
|
(18.9.2015 19:51:33)
ještě možnost, že byl bratr se sestrou předem domluvený, že tu informaci může slyšet dřív.
|
|
|
| Lada5 | 
|
(19.9.2015 7:51:33)
Pokud jde o prof. Koláře, známého fyzioterapeuta, tak ten není žádný lékař, tudíž by neměl žádné diagnózy nikomu sdělovat. Ale zejména je podivné, že se diagnózu dozvěděl ten fyzioterapeut dříve než pacientka, předpokládám, že vyšetření MRI indikoval nějaký lékař, takže diagnózu měl pacientce sdělit indikující lékař, nejspíše v případě RS neurolog.
|
| Klauri |
|
(19.9.2015 8:24:32)
Tady se nedá moc určit jak to nakonec bylo.
|
|
|
|
|
| Raduza | 
|
(18.9.2015 18:16:42)
Myslím, že se nic moc nezměnilo. Pořád se to neříká. Babička na jaře umřela na rakovinu. Přišlo se na to před vánoci. Řekli jí, že má ucpaná střeva a že neví proč. Když musela do nemocnice znovu, tak, že jen na výplach. Po CT jí řekli, že tam má polypy. Na onkologii, kde jsem byla v ordinaci s ní, jen napsali do zprávy, že pacientka je o svém stavu informovaná. Neřekli ani slovo. Co máme dělat dál, jsem si přečetla ze zprávy, protože jsem nevěděla, jestli mám vůbec právo jí něco říkat, když jí nic neřekly její děti. Ona jen pořád říkala, že neví proč tak zhubla a proč ji bolí břicho. Když jsem to viděla, tak mi bylo úplně špatně a zapřísahala jsem všechny, že to chci vědět, všechno.
|
| Li | •
|
(19.9.2015 9:09:41)
Setkávám se s opačným postupem. Lékař si ještě není jistý, o co se jedná (neproběhla všechna vyšetření), ale už upozorňuje na nejhorší diagnozy. Nakopala bych jim zadek. Naposledy mi řekl, že mám rakovinu štítné žlázy. Prý je to jasné z počtu, velikosti a tvaru uzlů. Prožila jsem děsivý půlrok, než mi to v nemocnici odoperovali a zjistili, že to zhoubné není.
|
|
|
| libik | 
|
(18.9.2015 18:28:20)
"Já vím, že dřív se považovalo za běžné, že pacientům se i tajilo, co jim je, když šlo o nepříznivou diagnózu a ta se sdělovala raději příbuzným. Vždycky mi to přišlo dost děsné, "
Dneska ti sdělej smrtíci dg, aniž by si byli jisti a to i v případě, kdy ústně a písemně uvedeš, že tu info nechceš. A navíc k tobě jako k mrtvému přistupují i v případě, že potřebuješ vytrhnout zub.(to už nemá cenu)
|
|
| Tante Bante | 
|
(18.9.2015 18:32:32)
Tohle stále dělají lékaři častěji než výjimečně.
Tenhle druh doktora považuje pacienta jako takového za pitomce neschopného úsudku a pokud je pacientem někdo jiný než muž v plné síle, nepovažují ho v podstatě ani za člověka.
|
| Monika |
|
(18.9.2015 19:16:34)
Jo, přesně takhle to na mě působilo. Jakmile máš nějakou vážnější nemoc, tak najednou už nejsi subjekt, ale jen objekt (léčby, péče atd.). Předtím jsi mohla být třeba "kandidát věd", ale teď už nemá moc smysl se s Tebou vybavovat bez vědomí nějakého "poručníka" ...:-(
|
|
|
| Tizi | 
|
(18.9.2015 19:02:02)
Není to jednoduché. Moje babička nevěděla, že má rakovinu, bylo ji 90 let a nebyla zbavena svéprávnosti, přesto to s lékaři řešila její dcera a rozhodla se to babičce neříkat. Zřejmě ji tím o dost prodloužila život, byla na tom psychicky dobře hodně dlouho. Já vím, že si všichni myslíme, že já bych tu zprávu unesla (já si to myslím taky), ale člověk neví, pokud to neprožije, já osobně jsem byla překvapena i v blízkém okruhu rodinu jak reagoval člověk, o kterém jsem si vždycky myslela, že by tu zprávu unesl, ale dostalo ho to do těžkých depresí.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(18.9.2015 23:01:19)
Tizi, já bych tedy brala jako velký podraz, pokud bych se svou diagnozu nedozvěděla. Například proto, že chci mít čas a prostor se rozloučit, uspořádat si věci a třeba se i vybrečet, co já vím.
Například ale tchýně je typ člověka, co vědět nechce. A i to je potřeba respektovat. Ideálně by se lékař měl předem s pacientem domluvit, zda chce, aby probíral diagnózu a postup léčby přímo s ním, nebo zda chce v tomto směru pacient někomu dát plnou moc.
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)