| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
 |
(13.7.2015 21:37:30)
jak to chápu, je tam první den... ten týden bych ji nechala, do telefonu bych se snažila o maximální optimismus s tím, že je to přece jen týden a uvidíme, jak to bude v září...
já šla na intr ve 14 (červnové dítě), byla jsem děsný mamánek, s tím, že jsem věděla, že i máma trpí (bohužel mi to dávala hodně najevo), fňukala jsem každou neděli, ale v pondělí už jsem o tom ani nevěděla  bylo to asi hlavně díky skvělé spolubydlící - jsem poměrně samotářská, těžko navazuju nové kontakty... byla to pro mne nejlepší věc, která mě mohla potkat, ty 4 roky mi dali samostatnost, kterou bych si doma určitě nezískala... díky bohu nebyly v té době mobily, takže jsem s mámou mluvila max 1-2 krát týdně, jinak by mě asi její stesky nahlodaly víc...
dneska jako dospělá si uvědomuju, že každé odloučení jsem v dětství nesla hrozně těžce právě proto, že máma vždycky dávala najevo, jak tím trpí, já pak mívala i pocit viny z toho, že se mi bez ní někde líbí  ... po škole jsem se vlastně kvůli ní vrátila domů, ale stejně jsem vydržela jen dva roky a utekla(v dobrém) zase zpátky do města... neříkám, že je to i váš případ, ale přesto radím, pohlídej si své emoce před dcerou, čím větší jistotu od tebe vycítí, tím jistější si bude sama sebou...
držím palce, abyste to společně zvládly 
|
| alldy | 
|
(13.7.2015 21:44:13)
Přesně jsi to vystihla. Taky mi děsně chybí a bude chybět Ale před ní to nedávám najevo. nebo se snažím Asi to vycítila. Máme skvělý vztah
|
| Annie01 | 
|
(14.7.2015 10:24:31)
Alldy - držím palce, ať si to všechno sedne a jste obě v pohodě.
Moc uvítám nějakou pozdější zpětnou vazbu. Jsem v podobné situaci, jen s menším dítětem (nejde o SŠ, ale o osmiletou školu 140 km od domova).
Přesně jak píšeš - někde v hloubi duše si uvědomuju, že jestli to klapne, dítě se odstěhuje, ve škole bude spokojené, prostě už se na trvalo domů nevrátí. Ani své pozdější povolání by nemohlo vykonávat u nás na maloměstě. Není to jednoduché. Ale pomáhá mi mantra, že dítě není můj majetek, musí žít svůj život a tohle je pro něj navíc obrovská šance (pokud se rozhodne ji využít - stát se může spousta věcí).
Vždycky jsem nesnášela tvrzení - malé děti, malé starosti.....
A teď chtě-nechtě přicházím na to, že to je svým způsobem pravda.
|
| Annie01 |
|
(14.7.2015 10:37:12)
První rok na intru nebude, manžel si tam našel práci a budou bydlet spolu. A pak se uvidí.
To víš, že jsem z intru měla strach, na druhou stranu, tohle je hodně specifické - děti bydlí přímo ve škole, většina je na intru (snad 80 %), žádné dojíždění přes město atd., jsou to děti výhradně z dané školy. Působilo to na mě fakt pěkným dojmem, i když tohle řešení mi pochopitelně přišlo snesitelnější. A možnost studia tohoto oboru v pozdějších letech prostě není, buď začne teď nebo nikdy. A chápu, že to chce zkusit. To mi přijde rozumné, lepší, než aby si dítko v budoucnu řešilo - to kdybych tenkrát....
|
| Annie01 |
|
(14.7.2015 10:43:50)
Já anglické internátní školy chápu, ono mít doma dva teenagery
zvlášť teď o prázdninách bych uvítala, kdyby jim vařil někdo jiný
Myslím, že pro nás je to hůř pochopitelné, protože tady taková zvyklost není (a i v UK se to týká, myslím, jen upper class).
|
|
|
| Annie01 |
|
(14.7.2015 10:46:26)
Jasně, chápu - to víš, že jsem si prošla "peklem", než jsme to všechno nějak pořešili. To rozhodování co a jak bylo děsný - pro nás dospělé, natož pro dvanáctiletý dítě. Sami od sebe bychom to asi vůbec nezvažovali, ale ze školy nás oslovili a měli o potomka obrovský zájem.
No a nikde není psáno, že za rok za dva řekne, že v tomhle svou budoucnost nevidí a rozhodne se vrátit. Ale bude vždycky vědět, že ta šance nezůstala nevyužitá.
|
|
|
|
| Jahala. | 
|
(14.7.2015 10:50:34)
Vypadá to na taneční konzervatoř. Vaše řešení mi přijde výborné. U nás jde na školu takhle holcina 500 km šesťáka bych nepustila raději bych se přestěhovala, ale po devitce klidně. Intr byl jedinečná zkušenost, byla jsem 5 let, jeden rok ucnak každý týden domů, to byla hrůza hrůz, ale pak 550 km vzdálená SŠ domů jednou za měsíc, ale pohoda. Moc mi to dalo. Dcera byla taky na intru a dost ji to dalo a ta puberta pak jen o víkendu byla snesitelnejsi.
|
| Annie01 |
|
(14.7.2015 11:05:55)
Jahalo, Jentakj - díky za podporu. Jo, jo, je to tahle škola. A vnitřně cítím, že je to takhle správně. Čas ukáže, jestli se tomu bude chtít (moct) věnovat.
Loni tam šla kamarádky holčička a taky se s ní přestěhovali - táta je tam pořád a mamka pendluje kvůli práci. Je to náročné, ale zase věřím, že v životě není (a nemělo by být) nic zadarmo. Pak si člověk těch úspěchů víc váží.
Známá šla takhle studovat 1000 kilometrů od domova. Ale to bylo před dvaceti lety a v zemi, kde navíc rodina viděla takovou možnost jako životní šanci, že dítě bude žít život, jaký se mu v tamních běžných podmínkách nenabízí.
A kdo četl knihu Poslední Maův tanečník....
|
|
|
|
. Měla jsem za to,že už je dost stará,ale teď mi do telefonu dokonce brečela.
Pak z intru odešla a zanedlouho i ze školy.
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)