| Manka+Cipísek | 
 |
(25.5.2015 7:40:33)
Nevím, jestli mě tu někdo pochopí, ale pokusím se vyjadřovat co nejlépe. Za něco přes 10 let manželství žijeme v malém starším bytě. Dlouho jsem se nemohla chytit v práci, když už se zdálo, že to půjde, tak maželův zaměstnavatel zkrachoval, když si našel práci on, přišla jsem o práci já. Teprve teď máme oba obstojné příjmy, smlouvy na neurčito a rozhodli jsme se koupit si dům a byt prodat. A já nevím, co se to se mnou děje, mám pocit, že si to nezasloužím. Že chci víc, než na co mám jakýsi "morální" nárok nebo jak to říct. Mí rodiče mají finanční problémy, ségra nemůže najít bydlení a my se budeme stěhovat do baráku. Přitom nepracuji líp nebo víc než oni. Nějak se stydím za to, co děláme. Mám pocit, že jsem nenažraná a že se mi moje neskromnost jednou v životě vymstí. Ale neumím si představit, žít celý život v 3+1, chtěla bych zahradu, chtěla bych v létě pít kafe na svojí terase, chtěla bych, aby u nás mohli známí přespávat a když to mám na dosah ruky, tak mám pocit, jako bych dělala něco nepatřičného vůči těm, kterým se teď nedaří. Měl jste někdo takové pocity? Je to normální?
|
| HelenaPa | 
|
(25.5.2015 7:47:06)
A jak ti pomohli ti, kterým se teď nedaří, když se nedařilo vám? Předpokládám, že nijak. Myslím, že když slušně pracuješ, není důvod, proč bys nemohla bydlet v domě s terasou a pozvat známé přespat. Ještě bych chápala jakýsi pocit viny, kdybyste jeli na cestu kolem světa, nakupovali diamantové šperky nebo tak něco. Uspokojivé bydlení není žádný přehnaný luxus.
|
|
| Kudla2 | 
|
(25.5.2015 8:01:55)
tak nějak... Manko, pokud vás vaši nejbližší mají rádi, tak vám budou přát, že se "zvednete", pokud nemají a nebudou přát, nebo budou dokonce závidět, tak ať si trhnou.
Pocit, který popisuješ (že si něco hezkýho "nezasloužím") znám, ono to chvilku trvá, než si zvykneš, zkus se trochu přemlouvat a myslím, že si časem zvykneš  , nakonec proč by sis nezasloužila? Mám pocit, že jsi sem řadu let psala spíš smutně, tak teď se karta obrátila a je to super, ale věřím, že když jsi léta jela v modu "je to mizerný", tak potřebuješ čas, aby sis zvykla na to, že to teď až tak mizerný není. 
|
|
|
.
a potom si uvedomíš, že to bude každý mesiac najbližších 10-20-30 rokov? To je taký bič nad hlavou, strach či sa bude aj naďalej dariť a či neprídete o prácu. A je to cena za to, že v lete si vypijes kavu na terase. A tiež cena za to že možno budete odolavat najazdom rodiny ktora si tiez bude chciet uzit grilovacky a kavu na terase, bazen...Myslím že pocit viny alebo toho že si to nezaslúžiš veľmi rýchlo zmizne a vystriedaju ho ine pocity 
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)