| Alena | •
 |
(20.5.2015 20:21:00)
"Já se tedy taky přiznám, že nevím, jak šestiletému dítěti, které není zvyklé bát se doma i uprdnout "utnout sušenky" jinak než řvaním nebo fyzickým násilím."
Vysvetlit mu, ze od ukolu se nevstava a susenky mu vzit? Spousta deti se doma neboji a presto rodice respektuji.
|
| Monty | 
|
(20.5.2015 20:31:36)
"Já jsem rodičovská nařízení respektovat musela, ale některá jen tehdy, když se dívali, když ne..."
Val,
no právě. Já jsem nechtěla a nechci, aby syn dělal cokoli za mými zády a naoko se tvářil, jak respektuje každou pitomost, kterou si vymyslím.
Nikdy jsem od něj nechtěla nic, co by nebylo možné podložit rozumnými argumenty. A pokud jde o sezení u úkolu, tam moc rozumných argumentů není, kromě toho, že zdržuje sám sebe a zbytečně si prodlužuje dobu nad něčím, co ho nebaví. Ovšem pokud to tak bude sám chtít a vadit mu to nebude, jiný už neznám.
|
| Alena | •
|
(20.5.2015 20:35:25)
Ale dabata prece neni o tom, jestli je od ukolu dobre vstavat ci ne.To muze posuzovat kdekdo ruzne. Debata byla o tom, ze mu ty susenky ani "prisna" babicka nebyla schopna zakazat (a ta zrejme chtela, jinak by o tom nebyla rec), takovy je syn bourak.
|
| Monty |
|
(20.5.2015 20:40:30)
Aleno,
proč bourák? 
Psala jsem, že babička rezignovala, protože pochopila, že se nedá zlomit. Že ho nepřiměje, aby dělal věci, které "se dělají" nebo neříkal věci, které "se nesluší". Má zkrátka takovou povahu. Jsou děti, které se zlomit nechají a děti, které ne. Ostatně, mně kdysi vlastní matka taky ve slabé chvilce přiznala, že mne mlátila hlavně proto, že byla vzteklá a naštvaná, že se nenechám zlomit. A že chtěla, protože mi tu povahu záviděla. Ono na tom sice není extra co závidět, ale vcelku ji chápu, že ji to muselo štvát neskutečně.
|
| Alena | •
|
(20.5.2015 20:45:00)
Protoze to tak vyzniva. Pokud nekdo povazuje potrebu respektovani dospeleho a vychovu za "lamani" ditete, tak mi to pripada prinejmensim zvlastni.
|
| Monty |
|
(20.5.2015 20:46:41)
Aleno,
pak je otázka, co kdo bere za "respektování dospělého".
Já si např. nemyslím, že by to mělo znamenat, že dítě poslechne na slovo a vyplní i polodementní (nebo úplně dementní) "příkaz". Dítě není voják na buzerplace. 
|
| Alena | •
|
(20.5.2015 20:49:39)
Ne, vypada to, ze dite zrejme nemusi plnit zadny prikaz. Otazka je, jestli je to pro nej dobre.
|
| Monty |
|
(20.5.2015 20:55:25)
Aleno,
a čemu říkáš "příkaz"?
My si doma nepřikazujeme, my se slušně žádáme.
|
| Alena | •
|
(20.5.2015 21:01:05)
ANo a vidis jake ma to slusne zadani efekt - nejses schopna pritahnout dite k matematicke latce seste tridy, i kdyz vis, ze je to pro nej dobre a pomohlo by to splnit jeho sny. Misto toho se od nej ocekava vytrvalost, kterou jste mu nedali sanci nacvicit ani u blbeho ctvrthodinoveho ukolu v prvni tride, protoze by to bylo "lamani ditete".
|
|
|
|
| . . |
|
(20.5.2015 20:54:20)
Aháááá, tak já tu naivně věcně reaguju na zadané téma, a tady se zas řeší Montysyn. Nooo, popravdě posedět potřebnou dobu u úkolu bez zbytečného odbíhání považuji za celkem smysluplný požadavek, který ovšem běžně klade na sebe samo dítě, a žádné "respektování dospělého" v té věci není tudíž třeba.
|
| Monty |
|
(20.5.2015 20:56:22)
"...který ovšem běžně klade na sebe samo dítě, a žádné "respektování dospělého" v té věci není tudíž třeba."
Slupko,
bingo! A když ho na sebe neklade, tak nevím, jak by v tom mohlo pomoci nějaké "respektování dospělého".
|
| JaninaH |
|
(20.5.2015 21:02:55)
No jo, jenže tuhle schopnost koncentrace má málokteré dítě "od přírody", většina dětí se to musí naučit.
|
|
| . . |
|
(20.5.2015 21:07:12)
Monty, pokud dítě je natolik nevyspělé (nezodpovědné), tak holt pomůže jediné, a to je respektování dospělého. Buď si se školou poradí samo, anebo mu musí pomoci rodič. Pokud mu rodič pomáhat nechce, (neumí, nedokáže) musí naopak rodič respektovat výsledky, kterých dítě svým (nezodpovědným) přístupem ve škole dosahuje.
|
|
|
|
|
| Chloé |
|
(20.5.2015 20:48:03)
Aleno,
Ano, presne tak. Ja jsem palicak, otec ditete jeste vetsi, takze dite je palicaty az az. Ale zahy jsem pochopila, ze duslednost a trvani si na svem v podstatnych vecech je nutny. Jinak bychom se nedobrali nikam.
|
|
| Monty |
|
(20.5.2015 21:41:32)
"Tyhle věci jsou pro mě ospravedlnitelné jen při ohrožení života nebo zdraví. Sezení u úkolu mi za to nestojí."
Val,
přesně!  Beru to úplně stejně jako ty.
|
| Chloé |
|
(20.5.2015 21:51:28)
Vzdyt to tak berte, mne to prijde ok. Ale pak nevim, proc tady vedeme debatu o M.synovi a resime pul dne, ze se mu nechce a presto na ten gympl chce. Holt bude asi tim pokladnim v Lidlu, no.
|
|
|
|
|
| Delete | 
|
(20.5.2015 22:08:45)
Udržet dítě u úkolu není o tom, že na něj člověk řve nebo ho mlátí. Stačí poměrně málo...být u toho s ním a udržovat jeho pozornonost nebo jeho pozornost k úkolu opakovaně přitahovat a nedovolit mu "ulítnout".
Pokud dítě nevydrží 5 minut, má problém, který je třeba řešit, většinou cvičením, která zdánlivě nemají s učením nic společného. Pokud dítě 5 minut vydrží, většinou stihne vypočítat víc než 1 příklad, u mých prvňáků je to 6 - 60 příkladů, bez ohledu na schopnost udržet pozornost.
Po 5 minutách lze udělat pauzu na cokoliv, následuje dalších 5 minut udržování pozornosti.
|
| adelaide k. | 
|
(20.5.2015 22:10:31)
Delete, tak nějak.
|
|
| Monty |
|
(20.5.2015 22:23:16)
Stačí poměrně málo...být u toho s ním a udržovat jeho pozornost nebo jeho pozornost k úkolu opakovaně přitahovat a nedovolit mu "ulítnout".
Delete,
no, o to se právě pokoušela babička. Po třech letech to vzdala. A nejde o to, že by neseděl nebo chodil pro sušenky, to se dá zařídit celkem snadno, ale on i když sedí a nic nejí, tak mezi příklady položí úplně nesouvisející otázku typu "Myslíš si, že opravdu žil Ježíš?"
On se nepotřebuje rozptylovat ničím zvenčí, protože je neustále rozptylovanej sám sebou a svými vnitřními pochody.
|
| JaninaH |
|
(20.5.2015 22:39:13)
Já bych tedy zkusila tu poradnu, to opravdu vypadá na poruchu soustředění, třeba by poradili nějaké metody, nikdy není pozdě začít.
|
|
| Delete |
|
(20.5.2015 22:39:22)
Monty,
ale i v tomto případě se dá vracet pozornost, kam má být upřena. Ne, fakt nemáš doma nic extra výjimečného, tohle dělá každý druhý prvňák, jak už tu padlo, jen ne každý rodič se nechá uchvátit genialitou svého dítěte a hloubkou jeho myšlenek, takže místo diskuze na téma Ježíš odpoví otázkou, kolik je 10 - 5, případně odpoví, že o tom zapřemýšlíme, až bude hotový úkol.
Mám jich z 25 ve třídě minimálně 8, co při sebemenší příležitosti zdrhají do svého světa, jídlo, záchod, kreslení, hraní si....ale to neznamená, že je tam nechám zdrhnout, jen vyvinu větší úsilí na to, aby dokončili zadaný úkol. A většinou jsou to chytré děti, co se samotným počítáním nebo napsáním jednoho řádku fakt nemají problém, takže nemají důvod hledat cestičky, jak úkolu uniknout. Ale holt se potřebují naučit to, co jim samo nejde, tedy vydržet....
To je totiž taky něco, co se člověk musí naučit a někomu to jde snadno, skoro samo, vypadá to, jako by to měl vrozené...a někoho to stpjí sakra hodně úsilí a třeba nikdy nedosáhne dokonalosti...ale při poctivé práci má šanci dosáhnout alespoň významného zlepšení. A jako se někdo sám naučí číst a nad někým někdo musí denně sedět a číst s ním, tak u výdrže a soustředění je to totéž. A k úspěchu ve škole i v životě potřebuješ oboje, ne jen to čtení, proto energie vynaložená na naučení výdrže je stejně důležitá, jako energie vynaložená na naučení čtení.
Ale ono je mnohem jednodušší říct si, že se s tím nedá nic dělat.
|
| Monty |
|
(20.5.2015 22:46:23)
Delete,
já v tom nevidím geniálního vůbec nic.
Pouze vidím, že se neumí soustředit na věci, které ho nebaví a které nechce dělat. A ani to nepovažuji za nijak výjimečné.
|
| Delete |
|
(20.5.2015 23:08:14)
Monty,
jenže taky odmítáš přijmout, že se v tomto směru dá s dítětem pracovat a situaci zlepšit, přičemž to neznamená dítě nějak lámat nebo terorizovat.
Ale ono je to jak s tou zlomenou nohou, jak psala šuplík. Nebo ještě lépe, třeba jako s rozštěpem patra. Bez řešení se dá normálně žít. Přináší to řadu komplikací, s mluvením a tak, které by člověk mít nemusel. Je jasné, že když mu nepomůžeš s rzoštěpem, tak i kdyby se přetrhl, řečník z něj nebude...ale když mu pomůžeš, tak z něj ten řečník být může..nemusí, ale může..teprve po odstranění té prvotní překážky ,á dotyčný šanci zjistit a případně dokázat, na co má...
Pokud ale prvotní problém vyhodnotíš jako nedůležitý, nehodný řešení....no pak se ty možnosti holt zúží, no. Nic to nezmění na touhách toho člověka, ty nebudou jiné jen proto, že se dítě narodilo s tím nebo oním problémem...Zústanou nenaplněné touhy a taky pocit, že když byla možnost udělat něco, co by pomohlo (i kdyby to nakonec k cíli nevedlo), tak rodič tu šanci dítěti vzal...
A je úplně jedno, jestli jde o učení nebo "jen" o zálibu.
Mým handicapem v mých touhách bylo, že jsem žila 20 km jinde, než kde se mohla má touha odehrávat. Naši měli možnost mě tam pouštět...a nepustili. A já tak neměla ani možnost zjistit, jestli jsem na to skutečně měla nebo jsem si to jen myslela (a tehdy celkem oprávněně, když jsem dosahovala výsledků chlapsů o kategorii výš). A je úplně jedno, co si o mých možnostech naši mysleli. Ve mně je jen to, že jsem nedostala šanci to ani zkusit.
A tys nedala šanci svému klukovi ani v té školce, ani v té první třídě, a nechceš ji dát ani teď....bude si to pamatovat, a bude o to víc, o co je jinačí.
Dosáhne pravděpodobně spousty cílů, i těch zdánlivě nereálných...ale nejspíš nikdy nezapomene na ten, ve kterém mu zabránil někdo jiný, vlastní máma.
Dítě, které má problém s pozorností, tak nedonutíš dávat pozor jen tím, že mu to stanovíš jako podmínku pro podporu v jeho plánech. Naopak. Pro něj se v tu chvíli stane cíl nedosažitelným, ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, že prostě ten druhý nad ním má moc. A pak je lepší se tím vůbec netrápit, než se trápit a stejně s tím nemoct nic udělat.
A tvůj syn evidentně s pozorností problém má. Přitom ho mít dávno nemusel. Chybka, no...
|
| Monty |
|
(20.5.2015 23:16:28)
Delete,
problém s pozorností není zlomená noha.
Problém s pozorností není vůbec žádná "nemoc" a nevidím ani důvod, proč by to měla být diagnóza. Je to něco, co holt musí ten, kdo ho má překonat; a musí na tom zapracovat víc než ten, co se umí přimět soustředit i na to, co ho nebaví a nezajímá. Je to určitá nevýhoda. Jenže nějakou nevýhodu má ve škole/v životě každý.
Slabí na překážkách padnou, silní rostou.
Pokud je někdo slabý, i s tím se dá žít.
Nevím, jak si představuješ "nepodporování". Pokud tím myslíš, že ho netahám jak cvičenou opici po psycholozích, tak to ho asi nepodporuji, protože obecně vzato nepodporuji celý tenhle praštěný trend. A silně pochybuji, že by mi zrovna tohle syn někdy vytýkal, i když si pravděpodobně - jako většina dětí - něco na vytýkání najde.
|
| Hanka | •
|
(20.5.2015 23:30:54)
Papír ti nepomůže. Práce s dítětem pomůže. Moje starší dítě bylo nešikovné, to taky není žádná vada a taky je to na překážku. Pomohl taneční kroužek, ke kterému se dostala po mém experimentování, jaký pohyb ji nabídnout - k čemu ji popostrčit. Lidové tance ji bavily a zároveň se nebála, nebylo to nijak akrobatické; taky to nebylo soutěživé a pomáhalo to i s rozvojem smyslu pro rytmus a tak. Dnes je šikovná dost.
Zajímala ses někdy o to, jak syna soustředění učit, jak ho podporovat? Ty, která máš načteno kdeco z psychologie - věnovala jsi někdy cílené úsilí, abys ho podpořila v rozvoji schopnosti soustředit se? Můj osobní pocit je, že tvůj syn, který nebyl nijak významný extrém, ti posloužil jako demonstrace tvého postoje "diagnózy jsou nanic", ale nějaká cílená práce s ním / přístup k tomu zbyla akorát na babičku, a tam sis jen hezky potvrdila, že snaha něco dělat je na nic...
No nic.
|
|
| Delete |
|
(20.5.2015 23:34:14)
Monty,
jenže já psala především o rozštěpu patra, což je vrozená vada stejně jako porucha pozornosti .
Rozštěp patra vede k problémům s mluvením, i když primárně jde o tělesnou vadu. Problém s pozorností vede k problémům ve všech oblastech života, i když primárně jde o neurologický problém.
Papírem tu dokola mlátíš jen ty. Já to slovo nepoužila v souvislosti s problémy s pozorností ani jednou. Takže co...takže nic, na papír nereaguju, to je tvůj problém, ne můj.
Nevím, jak si představuješ "nepodporování". Pokud tím myslíš, že ho netahám jak cvičenou opici po psycholozích, tak to ho asi nepodporuji, protože obecně vzato nepodporuji celý tenhle praštěný trend.
Psala jsem někde, že máš tahat dítě po psycholozích? Tak proč mi to podsouváš? Neumíš číst? Nebo nerozumíš psanému textu?
Psala jsem o nemožnosti ověřit si vlastní schopnosti. Což je třeba nemožnost jít na přijímačky, protože mu máma odmítne podepsat přihlášku. Nebo mu jen neposkytne adekvátní péči při jeho problémech. Práce s dětmi s problémy s pozorností vůbec není o papírech. Je mimo jiné o tom, že děti mají řád, který dodržují a který jim většinou hodně uleví v jejich problémech.
A silně pochybuji, že by mi zrovna tohle syn někdy vytýkal, i když si pravděpodobně - jako většina dětí - něco na vytýkání najde.
Syn ti zrovna tohle pravděpodobně nikdy nevyčte. To ovšem neznamená, že mu to navždy nebude líto. Pro někoho i tyhle pocity mají cenu.
|
| Monty |
|
(20.5.2015 23:39:10)
"Což je třeba nemožnost jít na přijímačky, protože mu máma odmítne podepsat přihlášku."
Delete,
ale on tam přece může, když nebude mít trojky. 
Může tedy i s trojkami, pouze s tím já nebudu souhlasit.
|
| Delete |
|
(20.5.2015 23:48:51)
Monty,
ale není v jeho silách ovlivnit, jestli bude mít trojky. Nebo jen do určité míry. Jestliže má v šesté třídě v matice ty obtíže, které popisuješ, že má, tak ano, asi se na gympl nedostane...
Ale proč? Protože s ním máma nepracovala, když mohla, protože je přesvědčená, že poradny jsou na nic, poruchy pozornosti neexistujou a že on je jen lempl, co se mu nic nechce.
|
| Monty |
|
(20.5.2015 23:50:26)
"Protože s ním máma nepracovala, když mohla, protože je přesvědčená, že poradny jsou na nic, poruchy pozornosti neexistujou a že on je jen lempl, co se mu nic nechce."
Delete,
x krát jsem psala, že se s ním doma učíme. Má i možnost doučování. Do školy za něj fakt nikdo chodit nemůže.
|
| Delete |
|
(21.5.2015 0:05:05)
Monty,
a já ti po x té, stejně jako řada lidí přede mnou, píšu, že to vůbec není o učení se s ním. Tvůj syn nemá problém s učením, sama jsi několikrát zdůraznila, že matiku chápe. Jenže dělá specifické chyby, a projevy, které popisuješ, že měl už v první třídě, napovídají, že má problém s pozorností. Porucha pozornosti není o tom, že dítě se nesoustředí vůbec, jako spíš o tom, že není schopen pozornost ovládat. Proto se tak snadno zabere do toho, co ho baví, ale nepřinutí se zaměřit pozornost tam, kde ho nic neupoutá. A když zaměří, tak neudrží.
On od mala potřeboval pracovat právě s pozorností. Existuje na to řada cvičení, ani kvůli tomu nemusíš lézt k psychologům, když nechceš. Nepotřebuješ žádnou diagnózu na to, abys ve chvíli, kdy dítě nedokáže zaměřit pozornost, nekoupila třeba Šimonovy listy nebo ho nepřihlásila na nějaký kurz nebo s ním nedělala nápravná cvičení, kde dítě zpívá a u toho skládá obrázky a jiné...je to snazší přes tu PPP, protože tě nasměrují, ukážou ti možnosti. Ale i bez poradny to jde a ty už rodinu čteš dostatečně dlouho, abys tyhle informace měla.
Jenže by sis musela připustit, že existují problémy s pozorností, že tyto problémy jsou řešitelné, že tento problém má tvůj syn, že tyto problémy mají vliv na učení, a že samo se to prostě nepsraví.
Jo, teď už budete pravděpodoně jen honit známky. Syn je dost chytrý na to, aby svůj problém dokázal částečně vykompenzovat. Holt je stav takový, jaký je. Ale házet vinu za jeho výsledky čistě na něj je prostě mimo. A nenechat ho dělat přijímačky nebo mu dávat najevo, jak je ti proti mysli, když už konečně nějaký cíl má, je další přešlap, který ještě pořád můžeš neudělat.
Nezměníš už nic na tom, co se stalo nebo nestalo, i když mohlo...ale máš šanci změnit svůj přístup k tomu, co je před vámi. A při všem, co o synovi píšeš, mi gympl přijde jako fajn cesta, která může vyjít...pak fajn, nebo nemusí vyjít, pak se až tak moc neděje. A zrovna šestileté gymply bývají ty nejvíc humanitně (jazykově) zaměřené, což, jak jsem pochopila, je to, co syn potřebuje. Trojka z matiky je v tomto případě opravdu prd....a je docela možné, že ji bude mít pořád...což zase vůbec není špatné....
|
|
|
|
|
| Tragika | 
|
(20.5.2015 23:45:47)
Delete, na reakci Monty koukám jako tele. Nepsala jsi nic o papírech a psycholozích. Jenže někdo prostě nechce slyšet a raději se točí v kruhu výmluv. No nic, jdu si vařit čaj.
|
| Monty |
|
(20.5.2015 23:48:53)
Tragiko,
dneska tu padly papíry a psychologové tolikrát, že si nemůžu pamatovat, kdo to kdy kde psal a kdo ne. Já to tu nesleduju celý den, protože u toho překládám. Pokud to Delete nikde nezmiňovala, tak se jí omlouvám.
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(21.5.2015 9:33:41)
Monty, vlastně máš pravdu, není to nemoc, je to jen určitý vrozený handicap se kterým se každý musí poprat. A někdo (s tím handicapem), má štěstí na nápomocné okolí, které udělá maximum pro to, aby na ten boj nebyl sám a aby dopadl co nejúspěšněji. Někdo jiný je prostě hozen do vody a musí si pomoct jak umí, nebo nepomoct, to už je na něm. A o tom to celé je
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(20.5.2015 22:52:49)
Delete,
jen podotýkám, že syn není prvňák, ale šesťák, a přestože se jistě všichni jeho učitelé snažili, co mohli, tak s tím nenadělali vůbec nic.
Jistě, že se s tím dá něco dělat, nicméně to dítě s tím musí něco CHTÍT dělat, protože v šesté třídě už je mentálně trochu jinde než prvňák.
|
| Tragika |
|
(20.5.2015 23:12:37)
Pochopila jsem Delete příspěvek tak, že je potřeba s takovými dětmi cíleně pracovat již od první třídy. Že se o to učitelé marně snažili, je jedna věc. Druhá věc je pak to, jak se snaží rodiče.
V šesté třídě rodič poněkud zaspal tu správnou dobu. Vypěstovat si určité návyky, které nám při studiu ve vyšších ročnících mohou být k užitku, to bych čistě na učiteli nenechávala.
|
| Alena | •
|
(20.5.2015 23:15:27)
Ja bych Tragiko doplnila - ze to ani samotny ucitel bez rodicovske podpory dokazat nemuze.
|
| Monty |
|
(20.5.2015 23:18:25)
Aleno,
a co má být ta rodičovská podpora? Papír z PPP?
Zatím mne tu celý den přesvědčujete o tom, že jsem defektní rodič, protože moje dítě nemá na nic papír.
|
| N. | •
|
(21.5.2015 8:59:18)
Monty: Kdyz se ti nehcce k psychologovi pro papri, tak si aspon prostuduj nasledujici:
http://www.anag.cz/porucha-pozornosti-bez-hyperaktivity/d-96536/
a nejaka napravna cviceni:
http://www.martinus.cz/?uItem=160285&z=heureka
|
|
|
| adelaide k. |
|
(21.5.2015 9:38:36)
Val, a fakt mezi "pro dítě bych se rozkrájela a ryla hubou v zemi" a "nechám ho v tom plácat" už nic není?
|
| Monty |
|
(21.5.2015 9:56:36)
Val,
ale co to je, "kamarádská výchova"? Kamarády přece nevychováváš.
Výchova je podle mne buď demokratická do míry, do které to lze, nebo autoritativní. Event. "osobním příkladem". I v demokratické existují práva a povinnosti, a dokonce i možnost "přehlasování", jako v parlamentu, zásadní rozdíl oproti autoritativní je v neuplatňování jakékoli převahy silou.
|
|
|
| jentak | •
|
(21.5.2015 10:03:14)
Valkýro - já užívám termín - přátelská výchova - a nemá to nic společného s tím, jak vnímáme přátelství. A tím asi myslíš termín - kamarádská výchova.
Jen je potřeba si uvědomit, že rodič bude vždy rodič a ne kamarád.
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(21.5.2015 9:46:32)
Val,
ale tady o nějaké "rozkrajování se" vůbec nejde. Potíž je v tom, že z nějakého plácání na netu si každý vyvodí závěr podle svých zkušeností nebo svých názorů a přebere si to "po svém". To dělá každý, já taky; jakmile narazím na formulaci, která mi připomíná nějaký negativní zážitek nebo nepříjemnou osobu, dosazuji si do napsaného další "reálie", které vůbec reálné být nemusí. Takže tu nikdo neposuzuje skutečné rodiče a skutečné děti, ale virtuální obrazy. Já třeba nikdy nenapsala a dokonce ani neřekla, že je moje dítě "geniální" nebo "výjimečný", přesto se tu najde dost lidí, kteří mi to předhazují.
Mně jen přijde normální, že jsou lidé vč. dětí různí, že každému jde/nejde něco jiného, že někdo v něčem vyniká a někdo třeba nevyniká vůbec v ničem a je ve všem "průměrný". Na tom není nic špatného, to je přirozená věc. Jenže stačí jedna negativní zkušenost a ty už vidíš/slyšíš ve větě "náš Pepíček krásně zpívá" vytahování a mateřskou nesoudnost. Já ne, ale tomu, že Pepíček krásně zpívá budu ochotná uvěřit, až ho uslyším. Do té doby je to tvrzení, které může a nemusí být pravda. Ovšem pokud mi deset dalších lidí, kteří slyšeli Pepíčka zpívat řekne, že je to druhý Caruso, už to pro mne bude mít nějakou váhu, aniž bych ho sama slyšela. Takže jaksi z principu neberu až tak vážně to, co říkají lidé "od stolu", to je jen názor, se kterým můžu a nemusím souhlasit, nad kterým se můžu zamyslet nebo pousmát. Důležitý je ten skutečný svět. Kdyby v něm existovaly např. zničené učitelky, které mi budou neustále vyprávět, jak mám nezvladatelné dítě, které se neumí chovat, ovládat, které o hodinách lítá po třídě a fackuje spolužáky, budu to brát vážně - když mi tohle napíše někdo, kdo nezná moje dítě ani z obrázku, tak to vážně brát nemůžu a nebudu.
I kdyby nakrásně existovaly poruchy pozornosti a x dalších diagnóz, které něco "ospravedlňují" nebo "vysvětlují" (resp. ony existují, když je někdo vymyslel), neznamená to nic jiného, než to znamenalo v době, kdy to ještě byly jen odlišnosti mezi lidmi/dětmi a nikam se s nimi nechodilo - to, že dá víc práce nějakou věc zvládnout, když na ni, jak se říkalo postaru "nemám buňky". Anebo nezvládnout, když je to nad moje síly. Snažit se o něco, co mi nejde, co mne nebaví a co nemá v podstatě žádný smysl (např. zvednou činku, která váží 100 kg) můžu úplně s přehledem vzdát rovnou, i když to někdo jiný dokáže.
Jsem toho názoru, že chtít je samo o sobě málo, protože to většinou nestačí, a je třeba, aby dítě vědělo, že k dosažení cílů je třeba překonávat nějaké překážky. Není moc lidí, děti nevyjímaje, které by to bavilo a kteří by to dělali s nadšením. Je to holt práce a opruz. Ale bez ní to nejde. OK, může to pro Šuplíka a další být známkou "defektního rodiče", ale já to pokládám za přirozenou věc. Takže syn má podporu, jakou může mít, ale té vlastní práce a vlastního úsilí ho nikdo zbavovat nebude a nikdo mu to nebude ulehčovat. Buď se do té prdele kousne nebo ne, to není antická tragédie, to je život. Těch, co se nekousli, jsou plný pracáky a plný pokladny v Lidlu. Sedí tam s těmi, co na víc neměli a je to přirozený světa běh.
|
| N. | •
|
(21.5.2015 9:54:26)
Manty: ale tu cinku 100 kg napoprve nezvedne skoro nikdo. Ale kdyz nekdo trenuje na mensich cinkach a trenuje poctive, tak jednou i tu 100 kg zvedne.
A stejne je to s nacvikem pozornosti...bez treninku to dite nezacne najednou mit pozornost uplne v poradku. Ale kdyz s ni nekdo tu pozornost bude cvicit, tak to dite casem zvladne lepe a lepe.
Ale to by holt rodic musel chtit diteti pomoci, protoze to dite si s tim samo neporadi.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 9:58:19)
N.,
no jistě, ale může se taky rozhodnout, že nebude trénovat vůbec, protože mu to za to nestojí, zvedat nějakou činku.
A když ji bude chtít zvednout, když to pro něj ten smysl má, tak musí trénovat. Stejně jako se dítě musí učit, když chce jít na gympl, a jako se může rozhodnout, že vlastně nechce, že mu ta práce za to nestojí.
|
| N. | •
|
(21.5.2015 10:03:29)
Monty: ano, ale mylsim si ,ze dite do urciteho veku neni kompetentni na nektera rozhodnuti.
Ted v seste tride uz ano, ale to uz je mozna pozde, navic k otmu rozhodnuti nema potrebne informace. Zkusila jsi mu navrhnout, ze by se ty chyby , co dela, daly odstranit cvicenim? Nabidla jsi mu nejaka napravna cviceni? Protoze v PPP fakt nejde o ulevy, ale spis o praci navic...je to drina, ale ma to vysledky. A PPP k otmu nepotrebujes, odkaz na napravna cviceni jsem tu dala.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 10:12:19)
N.,
navrhla jsem mu doučování, našli jsme na netu x příkladů k procvičování, učíme se ním doma. Ví, že může kdykoli přijít, když mu něco nepůjde a bude potřebovat poradit. Bohužel se už taky stalo, že nepřišel, protože si myslel, že je něco lehký a že to umí (geometrie - to mu jde líp, než počítání), ale v písemce stejně popletl označení stran a úhlů. Takže teď se dělá i geometrie, protože ničím jiným než nácvikem a opakováním tohle nevyřeší.
|
| Hanka | •
|
(21.5.2015 10:23:41)
Monty,
ničím jiným než nácvikem a opakováním tohle nevyřeší
Pravděpodobně jde i o způsob nácviku a opakování. Dcera teď doučuje češtinu holčičku, jejíž maminka je Ukrajinka. Holčička dělá chyby v délce samohlásek, to, že žije na Ostravsku taky nepomáhá. A fakt je nácvik a nácvik - dcera si našla metody na rytmizování, signály na dlouhé samohlásky, a holčička se chytá významně lépe než při klasickém způsobu.
Třeba by se dal najít způsob, jak pomoct s nácvikem i tvému synovi.
|
|
| N. | •
|
(21.5.2015 10:26:04)
Monty: ale on zjevne nepotrebuje doucovani matematiky, te rozumi. On potrebuje napravu pozornosti a to se opravdu nezlepsi pocitanim dalsich prikladu.
Zkus mu koupit ta napravna cviceni, jak jsem tu na ne davala odkaz. Ono to vypada, zeje to hra, ale ta pozornost se u toho trenuje.
Ad vic casu na pisemku: pro moje dite je to napriklad na nic, protoze jeho porucha pozornosti je zkombinovana s touhou vse odevzdavat jako prvni( a ze je to spatne je mu jedno, hlavne kdyz je prvni). Takze nema vic casu ,ale ucitelka mu pisemku dava po kouskach(treba ctvrtletku po ctvrt hodinach dostane tretinu) a musi se vzdy soustredit jen na ten kus co ma pred sebou.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 10:34:14)
N.,
ještě jinak. Já se o jeho výsledcích v matice samozřejmě i bavila s učitelkou, už na prvním stupni. Jeho "porucha pozornosti" spočívá hlavně v tom, že nad příkladem, který to umožňuje, přemýšlí poněkud nežádoucím směrem. Za prvé, pokud je to slovní zadání, řeší, jestli je to logické (což je částečně moje chyba, protože na logické uvažování jsem vždycky kladla dost velký důraz), a pokud je to jen příklad bez omáčky, tak nepoužije automaticky "naučený" postup, ale vymýšlí si svůj vlastní. Což ho zdržuje a pak samozřejmě dělá o to víc chyb, protože je v časovém presu.
|
| JaninaH |
|
(21.5.2015 10:45:06)
Monty, v tom případě by to chtělo doučujícího, který by mu tuhle kreativitu rázně zatrhnul.
|
|
| libik | 
|
(21.5.2015 10:49:43)
je to rozromilý chlapec a ještě mu neteče do bot, myslím, že by tě s nápravnýma cvikama lehounce vyfakoval rp. dostal by tě na "logice" jejich zadání.
Už je skoro "dospělej", časem pozná kolik sebestřednosti si ve vztahu k tomu, co chce a potřebuje, může dovolit a trochu přibrzdí, a začne počítat normálně
|
|
|
| N. | •
|
(21.5.2015 11:17:23)
Suplik: Ano, presne, pokud ucitelka da cas navic na opravu, dite si opravi to co melo dobre a chyby tam necha. Zadavani po prikladu je prima, ale dite(aspon to moje), pak zase zavidi spoluzakum, ze oni dostanou celou pisemku najednou.
|
| N. | •
|
(21.5.2015 11:29:01)
Suplik: ale to je skvela zprava, ze naprava je mozna i u 16-leteho.
|
|
|
|
| koa | 
|
(21.5.2015 11:22:31)
Val,
přesně tak, strašení lidlem apod. se mi nelíbí.
Nepochybuju, že se tady najdou lidi, co se podobným způsobem živí a mají se tady o sobě dočíst, že jiní tím straší svoje děti?
Moji práci by taky kdekdo nedělal, ale urazilo by mě, kdyby mi někdo dávala najevo takové opovržení.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 11:27:14)
koa,
ale to přece není žádný strašení.
Spousta lidí je v krámě za kasou určitě i spokojená a na té práci samotné není nic "ponižujícího", kromě toho, že je mizerně placená; ale za to ti prodavači nemůžou.
To je zhruba na té úrovni, jako když by trenér nároďáku řekl hráči, že když nehne zadkem, skončí v obecním přeboru.
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(21.5.2015 11:31:49)
je to strašení.
mimochodem . za kasou bylo fajn, jedna z mých top prací v životě ( ale nebylo to v potravinách).
Ale holt je to blbě placené, na služku by mu asi nezbylo. Leda se dobře oženit.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 11:38:53)
Šuplíku,
a jak mu prosím tě řekneš důstojně, že člověk se základním vzděláním nemá zrovna moc vysokou šanci uspět na trhu práce? Vždyť je to pravda.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 11:49:53)
Šuplíku,
ale prosím tě.
Mého syna vůbec nezajímá, kdo má jakou profesi a nehodnotí lidi podle toho, co dělají a kde. Statusové záležitosti jdou úplně mimo něj. Podstatný je, co chce dělat on, ne to, co dělá někdo jinej. Nevím, co je pohrdlivýho na konstatování, že někdo holt nemá dost nadání nebo ctižádosti, tak se musí spokojit s hůř placenou prací, a někdo jinej nemusí. To je jen konstatování faktu. Ty si do toho opět dosazuješ svoje myšlenky a názory.
|
|
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(21.5.2015 11:51:09)
v dnešní době je to irelevantní, neboť člověk se základním vzděláním si může udělat rekvalifikaci v oboru, který ho baví, může založit živnost a vydělávat víc než méně schopný vysokoškolák. O tom to není.
Záleží, zda je zručný a chce pracovat.Ale pokud chce být biolog, tak mu na to asi zákl. vzdělání stačit nebude..
|
| Monty |
|
(21.5.2015 11:56:29)
margotko,
on ví ve dvanácti prd, málokterý dítě je ve dvanácti pevně rozhodnutý, co chce dělat a jde si za tím. Může maximálně vědět, co dělat určitě nechce. Ale právě proto, aby se mohl rozhodovat až ve chvíli, kdy bude aspoň tušit, by měl jít na gympl. S maturitou z gymplu se rozhoduje jinak, než s výučním listem nebo maturitou na odborný škole. Já mám odbornou školu a moji spolužáci, co šli na VŠ, šli všichni na "oborovou" školu, i když třeba ani tak moc nechtěli, ale věděli, že při přijímačkách na jiný typ školy nemají proti gymnazistům moc šanci.
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(21.5.2015 12:00:39)
v tom máš jistě pravdu, ale taky je možnost, že na tu vejšku vůbec chtít jít nebude. Pak by zase bylo lepší vybrat něco jiného než to všeobecné vzdělání.Ono těch 8 ( 6) let je taky dost. Vidím to u nás ve třídě, mají za sebou polovinu a někteří už přecházejí jinam, jiní jsou otrávení ( 99 %). To na tom budou mnohem líp, co k nim teď dorazí z devítky, dle mého.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 12:04:42)
margotko,
jasně, třeba vůbec nebude. To je taky možnost. Jenže ve chvíli, kdy se po gymplu rozhodne nejít na VŠ bude zase v jiné situaci, než když půjde na odbornou školu a v 19 - 20 přijde na to, že vlastně na VŠ chce. A pak bude v situaci, o který psala Val - sice bude chtít, ale při představě, kolik by tomu musel věnovat úsilí, se na to radši vykašle a pak si to bude vyčítat nebo se tím trápit. Proč to dělat složitě, když to jde relativně jednoduše.
|
|
|
| Monty |
|
(21.5.2015 12:07:24)
"Víc jsou důležité ty povahové vlastnosti, sebevědomí a bohužel i ty známosti a umění vycházet s lidi..."
Val,
a když jako rodič o svém dítěti víš, jaké je a naopak jaké není, asi je lepší ho směřovat tak, aby se uplatnil, ne tak, aby si rozbil hubu a skončil frustrovaný na té kase v Lidlu. Bez ohledu na to, že tam někdo jinej může být spokojenej. Protože ten jinej má právě jiné povahové vlastnosti, jiné sebevědomí atd.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 12:18:04)
Šuplíku,
když myslíš.
Podívej, syn občas s něčím přišel, že by ho to možná bavilo. Nebo že mu to přijde jako prima práce. Třeba s tím herectvím. Šel párkrát do komparsu a na pár castingů a velice rychle pochopil, že to není práce, která by ho bavila a kterou by chtěl dělat. Cokoli, co kdy zvažoval nebo o čem přemýšlel, konzultoval s okolím, měl možnost se potkat s lidmi z toho povolání, nějak si to "osahat". A nejen díky mně, že jsem mu to umožnila, on si je schopný tyhle věci "prokonzultovat" i samostatně. Jeho zajímají názory a zkušenosti jiných lidí a celkem bych řekla, že s nimi umí pracovat.
Momentální dilema je to, že on sice plus mínus ví, co by chtěl dělat, i když ne přesně, jsou to řekněme okruhy profesí, mezi kterýma by se DNESKA rozhodoval (samozřejmě s možností, že za těch 6 - 7 let bude všechno jinak). A ví, že jít na odbornou školu HNED mu ten výběr zkomplikuje. Byť by to pro něj bylo daleko pohodlnější, protože se tam nedělají přijímačky z matiky.
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(21.5.2015 12:41:57)
Monty, a není ještě lepší mu maximálně pomoct v tom, aby svuj potenciál mohl co nejlépe uplatnit (třeba korekcí problémů s pozorností)?
|
| Monty |
|
(21.5.2015 12:54:58)
Adelaide,
a je fakt tak těžký pochopit, že "defektní rodič" mého ražení jaksi bazíruje na tom, aby si to dítě samo uvědomilo, že je třeba něco dělat? Jasně, on ten přechod od bezstarostnýho dětství k určitý zodpovědnosti je bolestivej, asi pro každýho, ale podle mého skromného mínění je daleko bolestivější pro toho, kdo na něj narazí po létech "umetání cestiček" než pro toho, kdo je zvyklej se do něj aktivně zapojit a nebýt jen pasivní objekt v rukou nějakých psychologů, učitelů a jiných "mentorů". U nás doma výmluvy moc nefungujou. Nechce se ti něco dělat? OK, ale vyplývají z toho nějaké následky. Chce se ti? Tak tomu musíš něco obětovat. Pokud to dítě samo nechce, nevidím důvod, proč mu sedět na krku a nutit ho k tomu násilím nebo ho stresovat nějakýma "poruchama". A ve dvanácti letech i průměrně inteligentní dítě ví, kde ho tlačí bota.
|
| adelaide k. |
|
(21.5.2015 13:04:45)
Pro mě je těžký pochopit, že někdo s tvojí inteligencí, nevidí rozdíl mezi umetáním cestiček a pomocí (s tím co dítě nemá šanci ani rozklíčovat natož na tom samostatně zapracovat).
Že nechápeš, že pokud prvňákovi pomůžeš najít metody, jak jeho problém kompenzovat, a jak na něm pracovat, je to vklad a zlepšení NA CELÝ ŽIVOT a žádný střet s realitou se neodehraje.
Že by to jeho budoucí kariéře dalo víc, než všechna mořská akvária světa.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 13:12:06)
adelaide,
protože jako prvňák žádný problémy neměl. To, že neposeděl u úkolu nepokládám za problém, to snad dělá každý dítě nebo skoro každý. Do třetí třídy měl snad samý jedničky, možná dvojku z češtiny, protože píše jako prase, to už si přesně nepamatuju. Problém má teď, a ne s tím, že by byl poruchanej, ale s tím, že se "nenaučil učit". Ono do určitý doby stačí jakž takž dávat ve škole pozor a i průměrně chytrý dítě s dobrou pamětí to na ty dvojky dá. Pak ale přijde chvíle, kdy to už nestačí, což se očividně děje teď.
|
| . . |
|
(21.5.2015 14:16:43)
" Pak ale přijde chvíle, kdy to už nestačí, což se očividně děje teď. "
Monty, dobře se pamatuji, že o tvém vyhrožování synovi (dobře, tak o věcném konstatování), že skončí u lopaty, jsem tu od tebe četla již před pár lety, a již tehdy mi to přišlo tak nějak kách. Tedy jako pro tak malé dítě nevhodná motivace, navíc možná neúčinná i tím, že si dítko představuje lopatu jako prima činnost na čerstvém vzduchu (no dobře, Staník asi ne, ale znám takové...), a dále jak tu o "kase" píšou ostatní. Takže bych neřekla, že problém se objevil až teď.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 14:18:38)
Slupko,
to každopádně, když se začal ve škole flákat, ale to byla ta čtvrtá třída, ne první.
|
| . . |
|
(21.5.2015 14:30:54)
Monty, ano, všimla sis toho pozdě (že syn v pohodě zvládá školu proto, že je šikovný, ne proto, že by k ní přistupoval zodpovědně jako ke své povinnosti), a že neposezení u úkolu je problém sis asi nepřipustila dosud, jak tu čteme. Všimla sis potíží někdy v té čtvrté, ale určitě dříve než teď v šesté po čtvrtletním hodnocení, kdy se zhoršil.
Hele to je celkem jedno - ty ses tím nechtěla zabývat jako "poruchou", že by ho to jen zbytečně stresovalo, domníváš se, že "když bude chtít", tak se ve škole zlepší (přeci to chvíli zvládnul), dobře, je to tvůj přístup. Většina matek a učitelek si tu myslí, že ten přístup není optimální, ale je jasné, že ne všichni musí vše dělat dobře (neřkuli nejlépe). Jak jsem psala už včera: nejjednodušší řešení pro tebe i syna je zapsat ho v září na přípravné kurzy k PZ na tom "vašem" gymplu, zkoušky budou již nadohled a tlačit S víc k učení, a hlavně bude jasné, že se učí přesně to, co pak bude potřebovat k dosažení cíle, ne "jen" trénovat obecnou schopnost překonávat překážky a vylepšovat známky.
|
|
| . . |
|
(22.5.2015 7:56:20)
Milado, reaguji právě na situaci, jaká je teď, a jaká je rodina. Tj. doučování s babičkou již není, jiné také ne, tvoje odkazy tuším Monty děkovala ale (zatím?) nevyužila, takže se zdá, že se "něco změní" opravdu až když budou přijímačky blízko. Nevypadá to, že by Monty (a/nebo S otec) byli mocni nějakého dlouhodobějšího koncepčního přístupu. Nabízím cestu relativně malého odporu, jednoduchou k pochopení smyslu. Že ty i já a mnozí jiní rodiče by na to šli jinak, to nepochybuji.
|
|
|
|
| . . |
|
(21.5.2015 14:36:07)
Jo Monty, ještě musím připomenout to, co sama víš, a to že on se ve čtvrté nezačal flákat, jen mu to flákání již nestačilo na jedničky.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 14:38:16)
Slupko,
ano, děkuji za opravu, napsalas to přesně tak, jak to bylo.
Flákání přestalo stačit na dobrý výsledky.
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(21.5.2015 14:49:11)
Šuplíku,
ano, opravdu si nemyslím, že každé dítě, které se od samotného narození nechová jako kříženec Mirka Dušína s Matkou Terezou má "problém". A budu si to myslet i nadále.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 15:01:52)
Šuplíku,
obávám se, že tě budu muset zklamat. On by fakt neměnil.
|
| . . |
|
(21.5.2015 15:12:01)
Jistě že by neměnil, kde by našel tak spolehlivý budík  ...Monty nepostřehla jsem tedy, co jsi odpovídala na původní téma, ale zrovna u tvého syna by se hned od počátku hodil přístup "škola je ŽÁKOVA povinnost", a že se kvůli ní fakt musí každý všední den vstát včas z postele, ať si na sebe vymyslí nějaký funkční způsob během pěti let, aby ho maminka nemusela o své újmě (psala jsi, že bys mohla a chtěla často spát déle) budit ještě v šestce Mě z tebe fakt klepne, ještě aby dítě chtělo měnit rodiče ...to už jsou fakt extrémy
Jé to jsem si užila smajlů  
|
| Monty |
|
(21.5.2015 16:13:24)
Slupko,
v tom to nebude, dokud bydlel pět minut od školy, tak ho nikdo o své újmě budit nemusel a otec (bydlí asi osm minut pěšky od školy) ho nebudí už tuplem.
|
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(21.5.2015 15:20:20)
Šuplíku,
tak zase se netvařme, že my ostatní vychováváme a vedeme děti dokonale.
Každé rodinné prostředí v sobě má nějaký handicap.
|
| Hanka | •
|
(21.5.2015 15:29:14)
souvisí to s tvou ironickou poznámkou, tohle můžeš brát třeba jako pobídku k zametání před vlastním prahem nebo k identifikaci třísek v očích bližních.
A vyhrazuji si právo reagovat poznámkami k tvým poznámkám podle svého uvážení 
|
| Hanka | •
|
(21.5.2015 15:41:16)
Fakt ne? Tak teda musím říct, že mě ve snu nenapadlo, že to nebylo ironické rýpnutí. Mimoslovní komunikace tu fakt chybí.
|
|
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(21.5.2015 16:46:31)
Teda Šuplíku, ty máš pamatováka
I když já si zase pamatuji, že malej Monty uměl v necelých 2 letech říct "loreal garnier", což na mě udělalo dojem.
Myslím, že se fakt strachujete zbytečně, je to chytrý, šťastný dítě a jestli trochu líny..no tak to je vlastně taky štěstí.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 16:52:52)
libiku,
to jsi dobrá, to si já tedy nepamatuju.
|
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(21.5.2015 13:13:01)
" A ve dvanácti letech i průměrně inteligentní dítě ví, kde ho tlačí bota."
To možná ví, ale co když s tím samo nedokáže něco udělat? Proč si myslíš, že je to jen a pouze otázka chtění?
|
| Monty |
|
(21.5.2015 13:15:45)
Janino,
nejspíš proto, že ho mám doma. Takže ho asi trochu znám.
On moc dobře ví, co by měl dělat, jenže kňučí, že je to "práce". Doteď to šlo tak nějak bez ní. A já ho naprosto chápu v tom, že je to nepříjemný a bolestivý.
|
| radka | •
|
(21.5.2015 14:09:00)
ono by to nemuselo být tak nepříjemné a bolestivé, kdyby si na tu "práci" zvykal postupně
|
| Monty |
|
(21.5.2015 14:14:08)
radko,
to určitě ano, ale neznám moc lidí, co by dobrovolně dělali něco, co nemusí a co je navíc ani nebaví.
|
| radka | •
|
(21.5.2015 16:14:41)
no právě, moc jich není
a proto všichni ostatní potřebují občas a pravidelně "šlapat na krk", dokud si to šlapání na krk nezvnitřní a nezautomatizují pro sebe
|
| Monty |
|
(21.5.2015 16:20:05)
radko,
jenže já dávám přednost šlapání, který má opodstatnění, šlapání jako prevenci neprovozuju.
Ony se s věkem jaksi zvyšují a "zkvalitňují" rozumové schopnosti dítěte, a co prvňák bude brát jako samoúčelnou buzeraci, to už třeba ten šesťák - byť nerad - uzná jako nutnost.
|
|
|
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(22.5.2015 9:57:07)
no ono i většina tlustých ví, že jsou obézní...Jen někdo má ale vůli s tím něco udělat. Začne jich hodně, ale brzy odpadnou.
To samé s učením. Většina ví, že na dobré známky se musí doma učit. Ale hodně z nich rezignuje a radši se smíří s těmi horšími.
|
| Alena |
|
(22.5.2015 13:33:14)
"no ono i většina tlustých ví, že jsou obézní...Jen někdo má ale vůli s tím něco udělat. Začne jich hodně, ale brzy odpadnou." jo jo, vule jednotlivce je zrovna v tomhle pripade casto slaba. ALe mit obezni dite, tak to rozhodne nenecham na nem s tim, ze je to jeho vec.
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(22.5.2015 18:19:59)
jo já taky ne. Děti mám naštěstí hubené
Ale puberťáka prostě musím k učení tlačit.
Jemu stačí, že "proleze"
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| petluše | 
|
(21.5.2015 12:04:58)
No, ale dost dětí ví, jestli chce nebo nechce na gympl. A to, že bez přípravy a s trojkou se tam nedostane rovněž.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 12:08:15)
"No, ale dost dětí ví, jestli chce nebo nechce na gympl. A to, že bez přípravy a s trojkou se tam nedostane rovněž."
petluše,
no tak to asi ví i moje dítě, že.
|
| petluše |
|
(21.5.2015 12:13:10)
A kde je tedy problém? Koukám, že místo tématu je tu již jen Stáník.
|
| Monty |
|
(21.5.2015 12:18:55)
petluše,
za to se omlouvám, neměla jsem to v plánu.
Příště se pokusím už držet ve školských tématech hubu.
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(21.5.2015 12:30:27)
to ne. Debata o Stáníkovi žije
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)