| Viola |
 |
(25.4.2015 18:45:00)
Celoživotně nemám ráda psy, nemám k nim důvěru, nejsou mi sympatičtí.
Až jako dávno dospělá jsem se dozvěděla, že mě kdysi, jako batole, po odložení plen, doma strašili, že když se počůrám, tak to nějaký pejsek vyčuchá a přiběhne mě kousnout do těch počůraných kaťat.
Kamarádka zas nedokáže spát s odkopanýma nohama, té doma vyhrožovali strašidlem, co děti chytá za nožičky koukající z peřiny, takže dodnes má nějak podprahově v sobě potřebu spát přikrytá.
Co si za iracionální blbosti vyvolané strašením rodičů nesete životem vy?
|
| Lady V. | 
|
(25.4.2015 18:47:41)
Mne nastesti rodice v detstvi nestrasili.
Akorat si pamatuji, ze nam mamka cetla z takove knizky, kde se deti v noci baly stinu na stene, tak to je pro me taky docela emocionalni vzpominka.
A pak jsem se jeste strasne bala obrazku od Jiriho Trnky v knizce H.Ch.Andersena, totiz jak na toho cisare saha smrt, jestli to znate. Ale dnes uz se toho nebojim (teda obrazku, strach ze smrti mi zustal)
|
| Lady V. |
|
(25.4.2015 18:54:14)
Tenhle:
|
| Len | 
|
(25.4.2015 19:13:43)
Trnku jsem vzdy nesnasela, Spalicek Pohadek s jeho ilustracemi byla ma nejhorsi knizka v knihovne
|
|
| Mili+2 | 
|
(25.4.2015 19:15:39)
Venetto, to byl otres!
Ale daleko horsi byla ilustrace z knihy detskych rikanek, basnicka k omu byla ze dabel unesl kloucka, a bylo to tak realisticky namalovano, ze tu knihu neotviram dodnes s dobrym pocitem.
|
| Persepolis | 
|
(25.4.2015 19:23:18)
Děda mi zse recitoval tuto básničku od Erbena:
Osiřelo dítě
o půl druhém létě.
Když už rozum bralo,
na matku se ptalo.
"Ach táto, tatíčku!
kde jste děl mamičku?"
"Tvá matka tvrdě spí,
žádný ji nevzbudí.
Na hřbitově leží
blízko samých dveří."
Jak dítě slyšelo,
na hřbitov běželo.
Špendlíčkem kopalo,
prstíčkem hrabalo.
Když se dohrabalo,
smutně zaplakalo.
"Ach mámo, mamičko!
promluvte slovíčko."
"Mé dítě, nemohu!
mám na hlavě hlínu.
A na srdci kámen -
hoří jako plamen.
Jdi, dítě, jdi domů,
máš tam jinou mámu."
"Ach není tak milá,
jako vy jste byla.
Když má chleba dáti,
třikrát jej obrátí
Když vy jste dávala,
máslem jste mazala.
Když hlavičku češe,
krev potůčkem teče.
Když vy jste česala,
vy jste objímala.
Když nožičky myje,
o škopíček bije.
Když vy jste mývala,
vy jste je zlíbala.
Když košilku pere,
div mne neprokleje.
Když vy jste právala,
vy jste si zpívala.
"Jdi domů, mé dítě,1
zejtra na úsvitě
přijdu, vezmu si tě."
Dítě přišlo domů,
položilo hlavu.
"Ach táto, tatíčku!
už vidím mamičku.
Má mamička milá,
celá pěkná bílá!"
"Co, dítě, co děláš?
vždyť mamičku nemáš!
Vždyť nikdo tu není,
marné tvé viděné!
"Ach táto, tatíčku!
chystejte rakvičku.
Má dušička Bohu,
mé tělo do hrobu.
Do hrobu - k mé matce,
ať jí zplesá srdce!"
Jeden den stonalo,
druhý den skonalo,
třetí pohřeb mělo.
|
| libik | 
|
(25.4.2015 19:44:28)
Krása, drsnej dědeček
Mně babička vláčela na hřbitov oprašovat hrobku a při odchodu mě nutila zdravit "hajejte, spinkejte" (bylo mi méně než 5 a moc jsem to nepobírala, ta tma pod hlínou a vůbec), byla jsem z toho dost na hlavičku, když procházel pohřební průvod vískou, zalézala jsem pod postel a blinkala tam.
A pak mě rodičové a širší příbuzenstvo strašívalo, jak umřu když
1) se napiju po třešních
2) nepůjdu k zubaři
3) sním babiččiny léky
4) když pozřu vlas případně pecku
5) když mi vleze do ucha škvor
6) když se nešikovně píchnu o jehlu (a ta pak bude putovat krevím řečištěm až k srdci)
a tak..
Měli fobie, že přijdou o hubené dítě, tak mě vykrmovali a nenechali mě popoběhnout, v zimním období, které znamenalo září až květen, jsem běžně nosila čepku a šáteček přes pusinku.
Přežila jsem to, vztah ke sportu jsem získala až po třicítce a s jídlem mám problémy dodnes. Vztah ke hřbitovním věcem jsem ale stabilizovala, bojím se jiných věcí..
|
| Pavla | •
|
(25.4.2015 20:06:27)
Líbiku připomněla jsi mi, jehlu, to jsem se bála hrozne. Me říkali, ze kdyz si pichnu špendlik tak dobrý, ten se zachytne, ale jehla poputuje řečištem. Děs. Škvor na chatě take proběhl, spaly jsme se sestřenicí se šátkem na hlavě.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(25.4.2015 20:17:25)
Jehly jsem se bála šíleně, ale tím mě nestrašili, naši mi to naopak vymlouvali.
|
|
|
|
| magrata1 | 
|
(25.4.2015 20:48:02)
to nám babička zpívala tklivým hlasem. A předčítala Kytici, se ségrou jsme seděly pod stolem a poslouchaly. Milovaly jsme to.
Strašili nás polepšovnou, která má celu, do které přitéká voda. Musí se pořád pumpovat, jinak se člověk utopí.
|
| Epepe | 
|
(26.4.2015 1:06:36)
Taky nám to babička zpívala. A děsí mě dodnes, i mé dětí
Třeba se bojím včel, i když je máme na zahradě, protože mě před nimi rodiče vždycky panicky chránilí
|
|
|
| Girili | 
|
(25.4.2015 21:45:55)
Tuhle pisnicku nam kdysi zacala zpivat cestinarka v hodine CJ na gymplu a najednou s placem utekla ze tridy. Celkem nas to prekvapilo, byla to docela ranarka a tak nejak predpokladam, ze by ji ani nezacinala zpivat, kdyby ji takhle silne opakovane dojimala...
|
|
| Líza | 
|
(26.4.2015 5:51:51)
Osirelo dítě mi zpívala babička, tu písničku jsem milovala. Asi jsem byla morbidní už od malička
|
| Persepolis |
|
(26.4.2015 16:02:10)
já ji měla taky hrozně ráda. Vždycky jsem po dědovi chtěla tu o tý holčičce(představovala jsem si dítě jako holčičku) jak jí teče z hlavy krev. Taky jsem asi dost morbidní. Navíc děda recitoval vyloženě procítěně.
|
|
|
| Kafe | 
|
(26.4.2015 8:33:02)
Persepolis - to je strašná báseň, z Kytice snad nejhorší. Hlavně ta sloka:"když vlásky češe, krev potůčkem teče". Co si pamatuju, tak Kytici jsme rozebírali až na druhém stupni základky a i tak jsem se téhle básni vyhýbala.
|
| Líza |
|
(26.4.2015 9:56:30)
To není z kytice.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(26.4.2015 13:18:46)
jj, to mi recitovala babička :)
a taky uměla Polednici
|
|
|
|
|
|
| Persepolis |
|
(25.4.2015 18:50:27)
Klekánicí.
Ale žádné následky to na mě nezanechalo. Ponocuju dodnes.
|
|
| Zufi. | 
|
(25.4.2015 18:55:08)
Maminka mi naštěstí nikdy ničím nestrašila, taky to nedělám vnoučatům a dětem samozřejmě taktéž, akorát manžel jednou v návalu vzteku na puboškou starší ji řekl, že ji nedáme kapesné , ono to zabralo .
|
|
| Limai | 
|
(25.4.2015 18:59:48)
Čertama.A psy taky nesnáším,ale těma mě nestrašili.
|
|
| Míša | •
|
(25.4.2015 19:11:08)
Že mi žvýkačka zalepí střeva a můžu umřít
Že když budu skákat, zamotají se mi střeva a můžu umřít
Že když budu pít na třešně, nabobtnají ve mně a prasknou mi střeva a můžu umřít
Že když budu uřícená a budu pít, dostanu zápal plic a můžu umřít
Ale oni na to šli fikaně, neříkali, že se to stane přímo mně, ale říkali TO TAKHLE JEDNA HOLČIČKA SPOLKLA ŽVEJKAČKU A SKORO UMŘELA.......
Následky nemám, vlastně si dávám pozor, abych takhle nestrašila svoje dítě
|
| vertigo | 
|
(25.4.2015 19:54:11)
Tak nějak - nelítej po jídle, zauzlujou se ti střeva
|
|
|
| Len |
|
(25.4.2015 19:12:41)
Nicim, na straseni sama sebe jsem vzdy stacila sama Jo, vlastne tou povidackou o cerne sanitce. Ale to bylo jen jednou, zadne pravidelne straseni.
|
|
| Mili+2 |
|
(25.4.2015 19:13:01)
Tata veril v jedovatou spicku bananu a predal mi to uspesne.
Mama jecela ze nemame litat s tuzkou ci klacikem v ruce, vypichnem si oko. Totez jecim ja na svoje deti.
Jo a kdyz jsme se s brachou rvali, tak babicka bedovala ze si odrazime jatra a ledviny, ale to se nejak nechytlo
|
| Viola |
|
(25.4.2015 19:24:57)
Ale to není úplně blbé strašení.
Zakopnout a vypíchnout tužkou oko se dá. Vím o dítěti, které si "cucavý špalek" (ten duhový) olízalo do špičky, pak běhalo, zakoplo a zarazilo si ho v puse do patra.
O jedovaté špičce banánu prý hluboko za komunistů vyšel nějaký varovný článek v novinách, který vyvolal vlnu obav.
Odražení ledvin neposoudím, natož jater, ale ledviny celkově považuju za velmi důležitý a poměrně háklivý orgán.
|
|
| Len |
|
(25.4.2015 20:00:08)
Valkyrko, kostizerem me strasila kamaradka. Jezdili jsme z takoveho fakt velkeho kopce na Tatre (tom detskem modelu se sklapeckou) a ja mela vecne kolena uplne krvava, jak jsem ruzne bourala. A ona mi tvrdila, ze mi pred dospelosti budou muset nohy uriznout, protoze v tech kolenou mam urcite kostizera. No, mam je porad, ale na kolenou mam opravdu velke jizvy
|
| Koliha | •
|
(25.4.2015 21:11:57)
Jo, žloutenkou mne taky strašili, že když budu jíst nemytýma rukama, dostanu žloutenku, půjdu do nemocnice, kam si nebudu moct nic vzít a když ano, už mi to nedají domů a spálí to. Šíleně jsem se bála o své hračky
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)