| Pam-pela | 
 |
(18.4.2015 15:29:10)
Lucko, myslím, že přiměřené myšlenky nebo vnitřní strach ze smrti má tak nějak běžně každý, protože smrtí skončíme prostě všichni..
Starý člověk ví, že už už o to čeká a že se tomu nevyhne, zvlášť když mu kolem umírají jeho vrstevníci.
Mladý člověk nad tím většinou nepřemýšlí (protože smrt je pro něj daleko  ), přemýšlet a bát se začne, pokud se s tou smrtí setká, i s trápením kolem ní...a může to být třeba trauma už z dětství...a může to být prožité i získané nepřímo - právě z TV, novin, od přátel, z knížky apod...a může to být silné.
Snrt je prostě něco definitivního a nic se o tom neví. Není to vědecky prozkoumáno  .
Osobně ze smrti jako takové strach nemám ani trochu, zato mám obavu z toho před ní (taky z blízké traumatické zkušenosti)...a třeba ten pocit nedostatku dechu je pro mne asi ta nejhorší...
Neděsí mě to, nemyslím na to...ale vím, že to je, existuje, a to dlouhodobé trápení jsem viděla...prožívala, doufám, že už nebudu muset.
Na strachu ze smrti je vlastně položen pud sebezáchovy, základní pud všeho živého. Prostě vše živé přirozeně chce žít.
Takže obava ze smrti je do určité míry normální, pokud člověka neomezuje, aby normálně žil.
|
| Pam-pela |
|
(18.4.2015 17:20:27)
danulu, fakt jsi nad tím přemýšlela?
Musela jsem si teda vygooglit....ale on třeba člověk myslí a pak je to jinak...
Otčím několikrát říkal, že by nejradši posadil mamku (manželku) vedle sebe do auta a napálil to i s ní na dálnici do mostu...aby to skončili oba najednou a měli po trápení...nakonec to vydrželi dlouhá léta   spolu.
|
|
| Pam-pela |
|
(18.4.2015 17:27:08)
Danulu, asi je dobře, že má člověk takovou krajní možnost, takové "jištění", co by mohl, kdyby to bylo nesnesitelné...a naštěstí ji nemusí využít.
Otázka je, kdy je ta hranice...a třeba u Ahzheimera si neumím představit, kdo by to za člověka byl schopen (a vůbec ochoten) rozhodnout .
No, radši ani nebudu přemýšlet.
|
|
| Lady V. | 
|
(18.4.2015 17:27:09)
Kolik to u vas stoji, Danulu?Rakusaci Sterbehilfe urcite v dohledne dobe neuzakoni, tak kdyz tak...
|
| Lady V. |
|
(18.4.2015 17:29:00)
..snad se Euro do te doby zotavi 
|
|
|
| Pam-pela |
|
(18.4.2015 17:36:31)
Danulu, no právě...třeba bych rozhodně nechtěla být ta, co by měla dát pokyn k likvidaci příbuzného (či kohokoliv)...to bych opravdu nemohla.
|
|
| Pam-pela |
|
(18.4.2015 18:44:10)
...Danulu, naštěstí.
Když se tenkrát diskutovalo o euthanásii u nás, hodně jsem nad tím přemýšlela...jak moc je to na hraně pro všechny, myslím, že i pro lékaře.
Něco jiného je nezachraňovat, odpojit od přístrojů, udržujících život, ale něco jiného vědomě usmrtit. Nějak se spíš osobě přikláním k tomu, že to není "správné" řešení.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(18.4.2015 19:04:01)
Pam-pelo, pokud vím, ani v těch zmińovaných sanatoriích neusmrcuje lékař, ale jen poskytne prostředek, který člověk sám užije.
Což je samozřejmě jen lehká nuance, pro někoho to zůstane nepřijatelné i tak.
|
| Pam-pela |
|
(18.4.2015 19:38:53)
Anett, asi ano, myslím, že jsem kdysi viděla i dokument, který jsem už poněkud vytěsnila...bylo to dojemný.
I když smrt je přirozeným následkem života, víme o ní fakt hrozně málo .
Třeba Moody popisuje zážitky blízkosti smrti moc hezky...jenže pořád jsou to lidi, kteří doopravdy nezemřeli. Je na tom aspoň hezké to, že ty jejich prožitky a pocity byly povětšinou takové, že se jim zpět "do života" vracet nechtělo.
Ptala jsem se mamky, byla taky v kómatu, ale nepamatovala si nic.
|
| Ropucha + 2 |
|
(18.4.2015 19:55:31)
"že se jim zpět "do života" vracet nechtělo"
To jsou prý hormony. Možná to tu někdo z lékařů dokáže upřesnit, ale laicky to chápu tak, že tělo v určité fázi vylučuje hormony, které mají usnadnit smrt. Něco jako při porodu.
|
| Pam-pela |
|
(18.4.2015 22:29:38)
Anett, skeptici si to tak vysvětlují, ale může to být určitě i jinak. Je jasné, že to poznáme každý na svou kůži .
.....
Raymond A. Moody vystudoval filozofii i medicínu a oba obory zakončíl doktorátem. Ještě v době studií začal s výzkumnou prací v oblasti nevysvětlitelných jevů v hraniční oblasti mezi životem a smrtí. Vyvinul rozsáhlou přednáškovou činnost mezi lékaři a zdravotnickým personálem o otázkách zkoumající jevy a příčiny smrti.
Jelikož seriozní výzkum tzv.prožitků blízkosti smrti je záležitost teprve současná, doktor Moody zpočátku nevěděl o podobně zaměřené práci jiných vědců. Přesto se stal jeho Život po životě (Life After Life- 1975) průkopnickým dílem.
Moody dodnes napsal 11 knih, pořádá i vlastní přednášková turné. V rámci jednoho z nich navštívil už v roce 1991 Československo a v r.2011 podruhé. Raymond Moody přijal pozvání ČT24 do pořadu Události, komentáře.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)