Neznámá | •
|
(28.3.2015 19:27:41) To co popisuješ, hlavně ohledně těch peněz a půjček, mi hodně připomíná jeden případ z mého vzdáleného okolí. Nakonec se opravdu prokázala duševní choroba, schizofrenie tuším.
Dotyčná byla sice asi o něco starší, ale mělo to podobné znaky, půjčování všech peněz co měla ztraceným a podivným existencím, nadělala díky tomu hromady dluhů a peníze mizely bůhví kde.
Takže ano, pokud skutečně nejde o zkreslené informace a máte to potvrzené z více stran, tak bych usuzovala na propuknutí duševní poruchy, nebo minimálně vážných psychických problémů. Ale to samozřejmě musí posoudit lékař. Nicméně to samo o osobě nevylučuje vážné problémy v manželství, švagr se může opravdu jevit vám jako rodině jinak než jaká byla realita ve které žila sestra. Tohle se vyskytuje někdy až bohužel dost často. Chování manžela mi v pořádku nepřijde, ale chápu že je možné že mohlo jít o zkratovité jednání v zoufalé snaze to řešit, ač tedy nešťastně. Spíš záleží jak to u nich chodilo dřív, než to propuklo, spíš tam může být zakopaný pes.
Ale možná se sestra tzv. "urvala z řetazu", hledá unik z nešťastného života, možná hledá jak sama říkáš náplň a pocit potřebnosti. Tomu by nasvědčovalo to že děti jsou velké, ona sama nepracuje, je v inv.důchodu. Ona tohle je v 40 dost těžká životní situace, je ještě relativně mladá a může se cítit nepotřebná, neužitečná apod. A do toho mohla i navíc propuknout nemoc. Což koneckonců není až tak divné, neboť spouštěčem mnoha psych.nemocí může být právě životní krize.
Myslím že si klidně i ty nebo s dalším sourozencem můžete domluvit konzultaci u lékaře, což bych asi udělala já, abych si promluvila s odborníkem, který by alespoň podle popisu mohl navést o co by se mohlo jednat a jak příp. postupovat. Asi taky i proto že může dojít k nějakému zlomu, tak abyste byli připraveni co dělat. Víc asi dělat nemůžete, jsou všichni dospělí a svéprávní.
|
Silvie03 |
|
(28.3.2015 19:43:14) Jo, k té konzultaci asi nejspíš opravdu dojde. Já jen nevím, jestli se obrátit na psychologa, nebo přímo na psychiatra. A ještě lepší by bylo, kdyby se na odborníka obrátil přímo švagr, protože by její chování popsal lépe než já.
|
Neznámá | •
|
(28.3.2015 20:03:37) Asi bych zkusila už přímo psychiatra. Zkuste nějaké obvolat zda byste mohli na konzultaci.
A zda švagr, no jistě by mohl pokud by chtěl, ale to by musel chtít on. Je ovšem otázka nakolik je schopen švagr jak kritického odstupu, tak nějakého řešení. A pak - můj názor - pokud by snad byla šance že sestra někoho poslechne a nechá se přesvědčit alespoň ke konzultaci, tak švagr to jistojistě nebude.
Naopak bych se obávala že to on může pokazit a zhatit nějakou poslední možnost sestru přimět ke spolupráci s odborníkem. Naopak on ty informace může použít zle a kontraproduktivně. Pokud třeba na ni ve nějakém afektu začne vykřikovat že je patří do blázince nebo že je psychicky nemocná, tak to pak můžete "zabalit".
Z toho co jsi napsala - opravdu si nemyslím že on je schopen to nějak konstruktivně řešit, příp. sestře pomoci. To snad, pokud vůbec někdo, byste mohli mít šanci jako sourozenci. Ho ona má jednoznačně na háku, snad k něčemu by se dala přemluvit sourozenci, pokud byste našli správný postup, nebo přišla ta "správná" chvíle. Možná ještě děti, ale ty jsou ač dospělé na tohle asi ještě moc mladí. Švagr ne, od toho si fakt nic neslibujte. A opravdu si dejte pozor na "spolčování" s ním. Ať už se vám to teď jeví jakkoliv, fakt nevíte úplně přesně co mezi nimi bylo. A pokud bude mít sestra pocit, že jste na jeho straně, nemáte šanci s ní hnout. Leda ji zaženet dá k těm jejím "existencím", bude hledat další a další, kteří jí "porozumí".
|
Silvie03 |
|
(29.3.2015 8:44:11) No on je hlavně průšvih v tom, že švagr si sice přijde postěžovat, ale v momentě, kdy ji začne kritizovat někdo z nás, tak on ji hájí. Věřím tomu, že pokud by jí i hrozilo nějaké umístění v ústavu, tak by to byl on, kdo by nesouhlasil. Ona si je vědoma jeho oddanosti, proto jsem psala, že ji pálí dobré bydlo. Je vždycky usměvavá, všechno je v pohodě. Vlastně - kdyby nešlo o peníze, tak nic neřešíme, protože to je jejich věc. Ale máme strach, že minimálně ona špatně skončí.
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(28.3.2015 20:14:28) ...nebo třeba i maniodepresivní psychóza, znám také dva případy, obě jsou už teď na oddělení psychiatrie. Do té doba ale stačily udělat obrovské dluhy a až budou venku, je jasné, že budou v tomhle jednání pokračovat dál - řešení nikdo nezná. V těchto dvou případech bych řekla, že to je téměř bezvýchodná situace.
|
Kamisi |
|
(28.3.2015 21:28:57) jj, naše příbuzná se taky chovala velmi podobně, měla maniodepresivní psychózu.
|
Pam-pela |
|
(28.3.2015 21:37:12) Kamisi a zlepšilo se to nějak? Neporadila bys nějaké řešení?
Jedné z těch paní se snažila pomoct moje velmi dobrá kamarádka - pomohla jí právě aspoň s hospitalizací na psychiatrii atd...ale je vidět, že tahle paní není schopná samostatně žít - snad jedině v nějakém chráněném bydlení, někde pod dozorem, potřebuje osobitou individuální péči. Má i dospívajícího syna, který sám potřebuje, aby se o něj někdo staral - ten tedy obstaraný je - ale jeho maminku nikdo nezvládne. Vypadá to velmi bezvýchodně.
|
Kamisi |
|
(29.3.2015 11:02:04) Jedná se o sestru mojí mámy, znala jsem jí dobře, máma jí byla v krizových chvílích vždy nablízku. Byla hospitalizovaná pravidelně, když měla ataky mánie, tam jí nadopovali lékama, když byla v depresích, byla zase v útlumu, nezlepšilo se to, vlastně se to postupně zhoršovalo, oba extrémy byly čím dál hlubší a poslední roky co jsem jí znala, už žila jen v těch extrémech. Pro okolí jsou náročný ty mánijní stavy, člověk jedná jak smyslů zbavenej, nezodpovědně. No a ty depresivní stavy jsou zase těžký pro toho člověka, musí hrozně trpět. Vlastně neznám případ, že by se někdo z maniodeprese dostal, zřejmě jak se začnou ty depresivní stavy prohlubovat, je to čím dál nesnesitelnější.
|
|
|
úča | •
|
(28.3.2015 21:48:31) Jj, to by mohlo klidně být. Doktor by ji měl vidět, nějaký schopný, pokud by byla nemocná, tak jsou debaty marné, nebude mít náhled a nebude schopná říct, co je problém.
|
|
|
úča | •
|
(28.3.2015 21:50:47) Bipolární porucha je léčitelná, ne stoprocentně, ale hodně lidem jde pomoci, aby mohli v zásadě fungovat.
|
Pam-pela |
|
(28.3.2015 22:02:04) No, nedaří se (aspoň zatím) - o té jedné vím hodně podrobností a nevypadá to moc dobře, spíš stále hůř. Další podobný "případ" v mém okolí spáchal asi před 14 dny sebevraždu (v té depresivní fázi) - to vím sice zprostředkovaně, ale jistě. Takže zřejmě léčitelné, ale prognóza nejistá.
|
úča | •
|
(28.3.2015 22:59:15) Je to jak u koho, zaléží, kdo léčí, na spoustě dalších věcí, ale přesto jde mnoha pacientům pomoci. Většina sebevražd se stane v depresi.
|
Pam-pela |
|
(28.3.2015 23:37:20) účo, je to jako se vším...a tato osoba vystřídala různá, a to i ta nejlepší psychiatrická pracoviště u nás - dlouhodobě, s poměrně pečlivou léčbou a snahou jí pomoct. Snaha pomoc vyšla i od blízkých lidí, teď už je omezená díky okolnostem. Jde spíš o to, že ta paní nemůže zůstat sama z různých důvodů. Ale i když není sama, provádí podobné věci, jako zakladatelčina sestra - takže život s ní je neúnosný, ničící okolí. Východisko neznám ani malinkaté a nezná ho ani jeden ze zúčastněných, ani lékaři.
Podobně je na tom rodina mé kamarádky (také neznám východisko), kdy všechny v rodině ničí syn zřejmě závislý na drogách (dnes už s nějakou psychózou).
Fyzické nemoci mohou být také strašné, ale dají se většinou nějak uchopit...duševní nemoci jsou...nevím, jaká slova bych použila - "neuchopitelné", s často nepředvídatelnými projevy...neviditelně zákeřné a možná někdy víc dopadající na okolí, než na toho nemocného.
|
úča | •
|
(28.3.2015 23:46:39) Ano, ale i kdy tvým dvěma známým se pomoci nepodařilo, mnoha jiným pacientům ano. Psychiatrické nemoci nejsou neuchopitelné, jsou komplexní, jako ostatně všechny ostatní nemoci. Je hodně psychiatrických pacientů, kterým léčení pomáhá a výrazně zlepšuje kvalitu života.
|
Pam-pela |
|
(29.3.2015 0:05:21) účo, ale to já přece nepopírám, že by léčba nezlepšila kvalitu psychicky nemocného člověka, třeba u depresí vidím sama, že se to daří velmi dobře. Bez léčby takový člověk trpí (a i okolí), což samozřejmě není potřeba. Někdy sice ani nejlepší léčba nepomůže, ale to tak prostě někdy bývá.
Jde spíš o to, aby si pomoci vůbec nechat chtěl - to je někdy dost velký problém. A pak další věc, na kterou jsem se ptala - co s psychicky nemocným člověkem, který nezvládne žít samostatně nebo tak, aby to neničilo okolí.
|
úča | •
|
(29.3.2015 0:28:41) To se často řeší velmi těžko, protože náš stát se o takové věci moc nezajímá, ale v zásadě i u nás jsou stacionáře, chráněné bydlení, ústavy sociální péče, které nejsou vždycky jako z Rekviem pro panenku. Postarat se o vážně nemocného člověka není žádný med a je to drahé. Psychicky nemocné jde hospitalizovat proti jejich vůli, ale nedávno se tu o tom mluvilo, že to není jednoduché. Já jsem měla za to, že se to dělá v případě, že nemocný člověk ohrožuje sebe nebo okolí, což bych si myslela, že pokud např. rujnuje rodinné finance, je ten případ, ale nevím.
|
|
|
|
|
|
Kamisi |
|
(29.3.2015 11:20:55) Pam-pelo, vím, že na tomhle serveru to není moc žádaná rada, ale já bych zkusila jinou cestu než psychiatrii, i když v první fázi tuhle variantu nezavrhuju, každý to řeší jak umí, jen ty výsledky fakt nevidím. Zkusila bych hledat na internetu, věřím, že nějaká možnost existuje. Potíž je, že ten člověk musí chtít spolupracovat, musí sám chtít se z toho dostat, je to jako u všech nemocí a závislostí. Pokud je ten člověk v depresích a chce pomoct, je asi snazší mu něco nabídnout, v manijní fázi to téměř není možný. Zkusila bych léčitele, alternativní terapie, změnu stravování, v podstatě cokoliv. Mě třeba v poslední době oslovil léčitel Milan Calábek, nebo já třeba dělám terapie, kterýma bych to taky zkusila, protože věřím tomu, že každá nemoc má svůj spouštěč a ten je potřeba najít, ale každý si musí najít ten svůj způsob sám, aby mu sednul a věřil mu, těch cest, jak se dobrat k uzdravení, je určitě víc.
|
Pam-pela |
|
(29.3.2015 15:05:01) Kamisi, tohle je případ, který je jakoby nekonečný nebo není vidět to východisko. Pokud by se jednalo o příbuzného nebo blízkého člověka, bylo by to jiné... Tohle je prostě na přímou soustavnou péči, jako by se člověk staral o děcko - a její rodina nemá už sílu, bojují s dalšími problémy. Tak nějak jsem to kamarádce říkala hned, že je to boj s větrnými mlýny, pokud si teda tu paní nechtějí vzít třeba domů...což samozřejmě nechtějí. Calábka neznám, podívám se, díky. Jinak znám spoustu alternativ i co se psychických problémů týká a některé jsou velmi úspěšně a rychle léčitelné a řešitelné, i třeba obyčejné deprese, traumata a tak, ale tady bych si rady nevěděla, byla by to práce s velkým nezodpovědným dítětem, které asi nikdy nedospěje.
Leda nějaké chráněné bydlení, aby ten člověk byla tak nějak v bezpečí a pod kontrolou. je problém, že má i veliké dluhy nasekané v té mánii, ale celkově přístup k penězům je nezodpovědný, navíc lže - nedá se jí věřit žádná informace.
No, jak se tak na to koukám, když to shrnu...nevím a jsem ráda, že to přímo řešit nemusím
|
Kamisi |
|
(29.3.2015 16:09:16) Napadá mě dům s pečovatelskou službou. Moje teta by se taky o sebe nedokázala postarat, kdyby se o ní nestaral manžel, ale oni jinou alternativu než Bohnice/domov nehledali, a je to už taky hodně let. Jako je to těžký v některých případech pomoct, já jsem nedokázala pomoct ani vlastnímu bráchovi, přitom jsem přesvědčená, že to šlo, jenže on nechtěl. Když ten člověk nespolupracuje a zároveň zdravotní systém má svoje limity a přitom je to to jediné, kam je někdo se ochotný obrátit, tak fakt nevím, podle mě není cesta.
|
Pam-pela |
|
(29.3.2015 23:50:05) Kamisi, já ji právě vůbec nevidím, zkusím navrhnout dům s pečovatelskou službou, to je asi nenapadlo, ale tak nějak jsem měla dojem, že je to pro starší lidi, zatím jsme ho nepotřebovali.
S příbuznými je to samozřejmě tak, jak píšeš, člověk stejně nic nezmůže, pokud by oni nechtěli, tu pomocnou ruku nejde vnucovat - jen je to problém, když to dojde do té míry, až to ničí další lidi.
|
|
|
|
|
|
|
|
|