| Ornelka | 
 |
(12.2.2015 10:31:57)
Poradí někdo? Myslím, že kdyby se toto zvládlo, žilo by se o něco líp. Člověk by se necítil osaměle, když někdo není v tu chvíli naladěn na stejné vlně a dává najevo nezájem. Dokázal někdo nad tím zvítězit a povznést se na to? Jak se zbavit potřeby mít spřízněnou duši?
|
| Puma |
|
(12.2.2015 10:39:15)
Myslím, že je to přirozené a není třeba se tomu bránit.
Nebrat případný nezájem osobně, je vyšší dívčí, ale stojí za to se k tomu dopracovat, a to i pro jiné situace. To vidím jako cestu.
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 10:47:55)
A jak se k tomu dopracovat?
|
|
|
| Carollyn | 
|
(12.2.2015 10:42:42)
Tak spriznena duse je v zivote dulezita,ale chapu,ze i ta duse nemusi mit vzdycky naladu,ma svoje starosti a bolesti a nema zajem jeste poslouchat jine narky. Ja jsem treba naslouchaci hodne,ale kdyz se jeden problem probira po stopadesate,tak uz te empatie take moc nemam... Prusvih je,kdyz se nenajde vubec nikdo,kdo by naslouchal. Ja prave ve svem okoli mam spise ty sverovace,ale na moje problemy vetsinou probehne nejake hmmm, dve tri zdvorile vety a jede se dal v problemu puvodnim... Uz jsem si na to zvykla. Vyresila jsem to tak,ze si vedu dialog sama ae sebou. Ma to velke vyhody,super si pokecam,slysim jenom prijemne veci,problem hezky vyresim  . Jako samozrejme mluvim s lidma i normalne,ale kdyz neni nikdo naladen na poslech,tak se tato metoda hodi.
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 10:47:06)
Carollyn, ty jsi má spřízněná duše   . Mám to úplně stejně. Právě já jsem také ta naslouchací, vždy jsem se snažila si na druhé udělat čas i na úkor své vlastní rodiny. Teď vím, že to bylo špatně,naštěstí to na nikom nezanechalo šrámy (na mé rodině). Jsem ta vrba, ale na mě na oplátku téměř nikdo čas nemá. Ale to by bylo zase na jinou debatu.
|
| Carollyn |
|
(12.2.2015 10:57:26)
Jasmin,je jasne ze to cloveka mrzi,kdyz je k dispozici,snazi se najit reseni,utesit,proste vyslechnout a na druhe strane je odezva velice chaba. Proto nejake veci opakuji do zblbnuti a uz se ani nedivim,ze je to pro jiste lidi i po ste novinka... Je to asi o typu cloveka,prokazes dobrou vuli,empatii a neprosazujes sama sebe a uz to jede,druha srana nema potrbu se zaobirat tvymi problemy. Ja treba svoje problemy nikdy moc neventiluji,jako ne ze jsem oorad super v pohode,ale casto jsou to banality,dulezite jenom pro mne,nebo naopak zalezitosti tykajici se rodiny,ktere jsou tak slozite a interni ze nevim,jak bych to prezentovala... No ona druha strana take vetsinou resi banality,ale kazdy to ma nastaveno jinak. Zkus si treba s tou kamaradkou "pokecat" v duchu. Az se uvidite,budes mit pocit,ze uz jste tvoje problemy probraly .
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 11:10:13)
Mluvíš mi naprosto z duše. "Je to asi o typu cloveka,prokazes dobrou vuli,empatii a neprosazujes sama sebe a uz to jede,druha srana nema potrbu se zaobirat tvymi problemy"  Přesně toto jsem si také říkala. Prokáži dobrou vůli, empatii, neprosazuji sama sebe a už to jede.
V této souvislosti by mě strašně zajímalo, co se děje v duši toho druhého člověka. Co prožívá, když je mu prokazována dobrá vůle, empatie, protějšek neprosazuje sám sebe. Je to nějaké uspokojení a s tím souvisí, že už svého dosáhl a nemusí se snažit zájem, empatii oplácet?
|
| Kudla2 | 
|
(12.2.2015 11:13:44)
Jasmin,
to by mě taky zajímalo.
Možná ten člověk myslí, že je tak děsně zajímavej, nebo mu vůbec nedocvakne, že by druhá strana mohla taky něco chtít (což je ale zas trochu její problém, že to nechce dávat najevo - já třeba jsem v tomhle směru velkej neumětel, měla bych dát najevo, že bych se taky chtěla dostat ke slovu, ale zase když vidím, že to toho člověka vůbec nezajímá, že jediný co chce je někomu se vykecat o sobě, tak mě na to přejde chuť.)
Ale znám zase lidi, co spíš poslouchají než mluví, a pokud nedají najevo, že by to chtěli jinak, tak to zase já beru jako fakt a neřeším to.
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 11:20:06)
Tak možná toto je ta odpověď. Že povídající člověk prostě ten poslouchající protějšek neřeší. No jo, ale je to správné ? Je správné se i o toho druhého člověka nezajímat  ? A schovávat se za to, no tak ať se tedy aktivně prosadí,že.Já si nad ním myji ruce.
|
|
|
| Monty | 
|
(12.2.2015 11:15:36)
"Co prožívá, když je mu prokazována dobrá vůle, empatie, protějšek neprosazuje sám sebe. Je to nějaké uspokojení a s tím souvisí, že už svého dosáhl a nemusí se snažit zájem, empatii oplácet?"
Jasmin,
tak asi záleží na konkrétním případě - já si z toho, co píšeš, nic moc konkrétního nepředstavím.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 11:18:32)
Monty, tak si představ, že se Ti někdo pravidelně dlouze vykecává, jaký má problémy v práci, s manželem, s dětma ve škole.. nejeví žádný zájem o to, co Ty v práci atd., a když se Ty pokusíš říct něco o sobě, tak pokýve a zase začne mlít o tom, co on...
|
| Natascha | 
|
(12.2.2015 11:19:47)
A někdo je tak "empatický", že ani nepokýve.
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(12.2.2015 11:20:30)
na tohle mám jednu bezva kamarádku, když se sejdeme, tak jednou "meleme" její problémy a příště zase celé setkání moje problémy a vyhovuje nám to oběma 
|
|
| Monty |
|
(12.2.2015 11:22:44)
Kudlo,
hm, to si moc neumím v praxi představit, když mně něco nezajímá, tak to neposlouchám. Leda že bych si to odtrpěla za nějaký bonus. 
Ale chápu, co tím myslíš.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(12.2.2015 11:27:21)
Podle mě je jediné řešení, těmto lidem se prostě vyhýbat.
Oni si nemyslí o svých posluchačích nic, vůbec o nich nepřemýšlejí, jsou zahledění do sebe. Druhého vnímají jen jako objekt, který jim poslouží na potřebné vykecání.
Člověk se může pokusit je přerušit a začít mluvit o sobě, ale když se neprosadí a nesetká s odezvou, lze jedině omezit kontakt s takovou osobou.
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 11:43:19)
"Oni si nemyslí o svých posluchačích nic, vůbec o nich nepřemýšlejí, jsou zahledění do sebe. Druhého vnímají jen jako objekt, který jim poslouží na potřebné vykecání".Takže až takto. Tak to je ještě horší než jsem si myslela  . Ale nenaděláme s tím nic.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 11:44:21)
Jasmin,
já si to myslím přibližně taky.
A jak to, že s tím nic nenaděláme?
Můžeme jim přece přestat toho vola dělat, ne? To je docela zásadní.
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 11:52:01)
No jo, ale dnešní téma není o tom, že s tím nic nenaděláme (to byla jen odbočka) a tudíž jim máme přestat dělat toho vo.a . Ale o tom, když ti lidé nikdy nic s námi nebudou chtít sdílet (tudíž je to ještě horší než jsem myslela, protože my jim jsme naprosto ukradení), tak jak se zbavit té potřeby také s nimi něco sdílet?
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 11:54:11)
Jasmin,
já to mám tak, že mě ten člověk prostě přestane bavit, a přestanu mít potřebu s ním cokoli sdílet (a najdu si někoho, s kým to bude víc reciproční).
Jestli bylo téma myšleno tak, že se jedná o někoho hodně blízkého a jak ho DONUTIT, aby sdílel, tak to IMHO prostě NEJDE.
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 12:04:10)
Ne, nebylo to o někom hodně blízkém a jak ho DONUTIT. Téma je opravdu o tom, jak se všeobecně zbavit potřeby chtít s někým něco sdílet. Dobré rady jsou ty, co třeba dala Carollyn, Anet a ještě i jiné, nepamatuji si teď nicky. Naopak nepomohla Líza,co to je za odpověď dát zpochybňující otázku a dál nereagovat?  To je ještě horší jak mlčet.
|
| Monty |
|
(12.2.2015 12:06:42)
Jasmin,
když já moc nechápu to "všeobecně".
Pokud nejde o blízkého člověka typu rodič, dítě, kterého nelze nahradit (i když rodiče nahradit částečně jde), tak mi není úplně jasné, koho tím myslíš. Kamarády?
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 12:11:38)
Nemyslím ani dítě ani rodič ani partnera.U rodiny mám jasno. Všeobecně myslím s kamarádkami, ale s vícero, nemyslím jednu konkrétní. Nechci nikoho nudit a nutit a na nikoho tlačit, proto to řeším. Jak se zbavit té potřeby, když bych někoho tím měla nudit a otravovat?
|
| Monty |
|
(12.2.2015 12:16:41)
Jasmin,
no a není lepší najít si jiné kamarádky?
Ty to píšeš hodně obecně, ale když bych to zkusila nějak blíž rozebrat, tak kamarádi tě (zjednodušeně řečeno) buď mohou obohacovat tím, že jsou jiní, nebo naopak tím, že jsou stejní, a obvykle to je v každém tom kamarádovi nějak "namíchané". Mít kamarády a nemoci s nimi cokoli sdílet mi přijde divný. Není to spíš tak, že mají to sdílení jinak "hozené" než ty?
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 12:23:20)
Monty, proto jsem nechtěla psát konkrétněji, právě proto, aby se to zbytečně nezvrtlo v nevyžádané rady. Já moc dobře vím, je by bylo lepší najít si jiné kamarády, kteří by to mé sdílely, ale kde je v našem věku najít? V dospělém věku už je těžké hledat nové kamarády a navíc by bylo to známé kolečko. Nejdříve bych je já vyslechla, byla k nim vstřícná, empatická, jim by se to líbilo o neměly by potřebu pak být i empatické ke mě. Toto mám nějak v sobě vyřešené (že je těžké v našem věku a postavení- zaměstnané matky od rodin) hledat empatické kamarádky s hodně volného času. Proto se ptám jak se zbavit potřeby chtít s někým něco sdílet.
|
| Epepe | 
|
(12.2.2015 12:26:15)
Jasmin, a kolik času bys od těch kamarádek potřebovala?
|
|
| Monty |
|
(12.2.2015 12:26:41)
Jasmin,
ale pokud je něco tvoje POTŘEBA, tak se toho zbavit moc dobře nejde, jde to možná potlačit, ovšem dostat se do situace, že něco hrozně chceš a pak lusknutím prstů to chtít přestaneš je dost nereálný. A je to navíc živná půda pro všelijaké šarlatány, co nabízí "okamžitý a efektivní řešení" problémů pomocí živý vody, ochranných krystalů nebo nějakých obskurních sektářských praktik...
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 12:37:00)
Monty konečně odpověď k věci. Že je to POTŘEBA a že SE TOHO NEJDE ZBAVIT, JEN TO POTLAČIT. Hm, to je pro mě smutné. Co tedy ale s tím? Asi nic, že.Je nějaká technika na potlačení toho? Musím to nějak zpracovat. Také máš pravdu, že je to živná půda pro šarlatány a podvodníky.
|
| Monty |
|
(12.2.2015 12:38:07)
Jasmin,
tak ono těžko mluvit k věci, když jsem dlouho nevěděla, o co přesně ti jde... proto jsem ti psala, jestli to můžeš upřesnit.
|
|
| Černá mamba |
|
(12.2.2015 13:06:57)
Jasmin,
takže pokud se to týká kamarádek, tak si osobně myslím, že se té potřeby sdílet s nimi své pocity a problémy zbavit lze. Jen to krapet dýl trvá a krapet (no, někdy víc) to bolí.
V první řadě si musíš v sobě utřídit své pocity ze setkání - a co čtu, tak ty odcházíš "neuspokojená", možná zklamaná, tvé potřeby nejsou naplněny.
Za druhé si tedy musíš zhodnotit, co ti tedy ta setkání dávají - kamarádky by měly být od toho, abychom se s nimi cítily dobře, psalo se tady o reciprocitě, můžou být stejně založeny jako ty, nebo být naopak odlišné (v zájmech, názorech) - což tě zase obohacuje. Pokud tě neobohacují, jen ti "berou" - berou si tvé rady, tvé pochopení, tvou energii - tak je nepotřebuješ.
Řešení je odstřihnout, ubírat setkání, které tě vysává, až třeba doztracena.
Ty to asi sama cítíš, a jak se tedy zbavit té potřeby? Pokaždé, když tě přepadne chuť se s nimi vidět, si připomenout ta minulá setkání a pocity, které tě přitom provázely, které jsi měla po příchodu domů, představ si průběh toho setkání, a časem sama poznáš, že ta chuť s nimi sdílet je menší a menší.
Ale jak říkám, déle to trvá a mnohdy to dost bolí.
A v mezičase si skutečně psát deník, mluvit sama se sebou nebo chodit sem.
Tipla bych si, že podotázka, kterou ses nechtěla tady odchýlit od tématu zní: A jak se těm setkáním vyhnout, když tě např. samy osloví "pojď na kafe"? To když tak dej jako samostatné téma, protože to je taky obtížné, ale ne nemožné. Já jsem to vyřešila tak, že jsem prostě a jednoduše řekla, že mám období, kdy se mi nikam nechce chodit, jsem ráda doma, nemám náladu chodit mezi lidi, a čas to pak upravil sám.
Ty jsi svým pánem, je jen a jen na tobě, s kým a proč se chceš stýkat, a nejsi povinna nikomu nic sáhodlouze vysvětlovat, můžeš se stýkat jen s lidmi, se kterými chceš.
Lidi, kteří jen berou, a nic nenabízejí (vím, jak blbě to zní), jsou ti k ničemu... 
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 13:15:32)
Díky
Je to milé, když vás někdo pochopí.
|
|
| Carollyn |
|
(12.2.2015 14:04:05)
Ale někoho člověk na pokec mít musí, vést dialogy sama se sebou je sice hezká věc, ale taky by člověk mohl skončit jako mumlající podivín, na kterého když druhý promluví, tak se lekne, zaječí a uteče ... Asi to chce ty kamarádky a známé roztřídit. Ti, kteří skutečně jenom berou a nic nedávají, tak ty odstřihnout. A orientovat se na ty, kteří mají alespoň elementární zájem o problémy druhých. Tam je naděje, že občas i k jejich mozku dolehnou slova, která jsme k nim vyslali .
|
|
|
| Carollyn |
|
(12.2.2015 13:58:15)
Jasmin, já asi vím, o co Ti jde a co cítíš. Pokud máš nějakou kamarádku, která opravdu jenom mele svou a Ty jí nestojíš ani za pár větiček, tak to je těžké, takovou osobu nepředěláš. Je to těžký egoista, který bude vždycky vidět jenom ten svůj problém. Ale takových lidí je naštěstí docela málo. Já to mám vyřešené tak, že různým lidem říkám různé problémy. Vím, že jednu kamarádku nezajímají absolutně třeba problémy s naším psem (i když je to pro mne důležité), ale známe se od batolecího věku, znají se naše rodiny a vím, že když jí něco řeknu o XY, tak je okamžitě v obraze a nemusím jí složitě a sáhodlouze popisovat, kdo že to vlastně je a jaké k němu mám vazby a pěkně toho výlupka zdrbeme . Další kamarádka zase jede v těch psích problémech, takže když se jí zeptám na typ granulí, nebo léčení zánětu, tak si o tom dokážeme dlouze pokecat. Ostatní s ní neřeším, nebo jen zcela okrajově. Něco zase řeším s manželem, něco s máti... A to já nemám milion známých, spíš jenom pár, + rodinu. Ale díky tomu, že jsem empatická vůči ostatním, tak jsem dokázala vypozorovat, kdo na co reaguje a o čem se s ním můžu bavit.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2015 12:35:19)
Jasmin, pokud to máš takhle rozumově zdůvodněné, že ideální kamarádku k sobě prostě nenajdeš, protože s lidmi navazuješ vztahy určitým způsobem, který vede vždycky k jednostranné komunikaci, nezbývá ti, než si také rozumově potlačit svou touhu po sdílení.
Prostě si řekni, že nikdo nemá ideální život, nikdo nemá splněné úplně všechno, co by si přál. Ty máš třeba fungující rodinu, dobrou práci ... (dosaď si podle potřeby), a to kamarádství je holt jedna z věcí, které se ti tak docela nedaří, ale takové nepodařené věci máme v životě každý.
Máš opravdu jen dvě možnosti - buď se naučit s lidmi komunikovat jinak, aby tě více respektovali, nebo vzít stávající situaci jako fakt a neužírat se tím.
|
| JaninaH |
|
(12.2.2015 12:45:47)
Souhlas s Anett. A nevěřím, že by tě nikdo neposlouchal a nerespektoval. Ale ty sis své kamarády naučila, že ty jsi ta vrba, které je možné říct všechno, a sama nemáš co řešit nebo nic řešit nechceš. Byla jsem stejná. Až se stalo, že jsem měla velké starosti a potřebovala jsem je s někým sdílet, poradit se, vypovídat se... A najednou jsem poznala, že jsou lidi, kteří mě vůbec nejsou ochotni vyslechnout, natož aby je to zajímalo. A naopak jsem našla lidi, kteří, ač jsme ani tak blízcí kamarádi nebyli, mi projevil empatii a už tím mi moc pomohli. Od té doby se kamarádím jen s těmi druhými.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2015 13:04:16)
Janino, ano, já mám také podobné zkušenosti, proto o tom píši, protože tomu principu rozumím.
Do této pozice se často dostávají empatičtí, slušní, trpěliví, ochotní lidé. A také, bohužel, příliš měkcí. Ti druzí velmi rychle poznají, na koho se mohou "nalepit" a vysypat své problémy, aniž by museli dávat něco na oplátku zpět, protože ten slušný a měkký si to neumí vynutit. A nemusí to být vědomá kalkulace, oni to prostě vycítí. Ten druhý s jeho problémy je nezajímá, protože se neumí prosadit, oni sami z něj nic dolovat nebudou, to je bláhová iluze.
Takže buď se naučit prosazovat, nebo od lidí nic nečekat.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 12:37:13)
Já myslím, že pro Tebe není vůbec řešení "zbavit se potřeby sdílet" a že tímto směrem jen plýtváš energií.
Spíš u Tebe vidím problém, že nedokážeš zformulovat svá očekávání tak, aby to druhá strana pochopila (a myslím si to proto, že mluvíš o "kamarádkách" v množném čísle, není to tedy tak, že bys měla jednu neempatickou osobu - citového upíra, ale že se tak k Tobě víceméně chovají všechny). Plus si myslíš, že i kdybys je "vyměnila", bylo by to stejné (a je dost možné, že je to pravda, pokud bys na ně uplatňovala stejný přístup).
A odhaduji, že se Ti nechce do řešení, kdy bys musela něco aktivně řešit s NIMA, a že je Ti obecně "blbý" vyjádřit, že i Ty bys něco chtěla a potřebovala, a že než bys do toho takto "šlápla", tak se budeš radši vysilovat nesmyslnými úvahami, jak se zbavit potřeby něco sdílet (na Lízu ses osápla, ale ona měla 100% pravdu v tom, že je to základní lidská potřeba a té se zbavit dost dobře nelze).
Takže za mě - neřeš pseudoproblémy, ale řeš problém, který skutečně máš. 
|
| Epepe |
|
(12.2.2015 12:39:05)
Kudla, pravda.
|
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 12:51:56)
Jenže každý holt Lízu napoprvé nepochopí a když to neupřesní, může to být pro někoho ještě horší než kdyby mlčela. Což přiznávám, že pro mě to horší bylo.To je takové to, že někdy u psychologa nejdříve člověk musí projít obdobím bolesti až se dobere k uvolňujícímu se řešení. Jenže tam je potřeba, aby ten psycholog dál doprovázel, nenechal klienta v prvotní bolesti. Jenže přesně toto Líza udělala. Něco zpochybnila a odešla a člověka v tom nechala. Každý není nastaven aby napoprvé rozumněl zpochybňujícím otázkám.
No nic, zase se to trochu zvrtlo. Děkuji Carollyn, Anet a dalším za konkrétní odpovědi a nakonec i děkuji Monty
|
| Monty |
|
(12.2.2015 12:55:25)
Jasmin,
jenže ty musíš nějak popsat problém - třeba konkrétní situaci, jak probíhá setkání s těmi kamarády. Sejdete se a oni mluví o sobě, ty neříkáš nic? Jak si domlouváte schůzky, kdo je iniciátor? Pak se snáz najde ten problematický bod. Když napíšeš "Jak se zbavit potřeby chtít s někým něco sdílet?", je to strašně obecný a můžu si pod tím představit x variant, co ti asi tak může vadit nebo co postrádáš.
|
|
|
|
|
|
| Epepe |
|
(12.2.2015 12:21:08)
Jasmin, nechápu.
Co je to za kamarádky, které nezajímá tvoje osoba?
Já si svou kamarádku vždy ráda vyslechnu, pokud má nějaký problém, který je potřeba řešit půl hodiny, hodinu, tak ho řešíme hodinu, pokud je to na pět minut, tak pak začnu třeba o něčem já.
S citovými upíry se nestýkám, nemám na to čas.
|
|
| kosatka2 | 
|
(12.2.2015 12:22:11)
a nepomohl by deník, blog, nebo tak něco?
asi jde i o to, co od toho sdílení očekáváš. jestli se jen vypovídat, nebo to rozebírat na kousíčky, nebo poplácat po zádech a obejmout, nebo slyšet, že máš pravdu a jsi správná/chudák/staatečná... třeba ti ostatní s tebou to tvoje sdílí, ale neví co říct, nebo od nich očekáváš reakci, kterou oni neposkytují, nebo jsou zvyklí reagovat jinak. nebo jim na tom nepřijde nic tak zvláštního.
tak když třeba něco řekneš a druhý na tebe pak blbě kouká beze slov, tak třeba dodej " chtěla jsem se jen poradit, chci si postěžovat, potřebuju uklidnit, nebo jaký máš ty na to názor...?
často tady na rodině čtu: nepotřebuju rady, chci se jen vypovídat. nebo někdo naopak chce poradit, ale ve skutečnosti o rady nestojí, jen si chce zanadávat. někdo dlouho diskutuje, někdo jen napíše příspěvek.
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 12:32:49)
Mně by stačilo to stejné sdílení co poskytuji já jim, takže předpokládám, že v tomto jsme naladěni na stejné vlně, když ze setkání se mnou odcházejí spokojeny.Popřípadě když si něco píšeme mailem, tak cítím i na dálku od nich spokojenost.
Ale dnešní téma nemá být ufňukané, béé  se mnou nechce nikdo kamarádit. A dostávat na to rady najdi si jiné kamarádky . Ptám se jak se zbavit té potřeby. Další dobrá rada psát si deník nebo blog. To je k věci.
|
| Monty |
|
(12.2.2015 12:35:38)
"Mně by stačilo to stejné sdílení co poskytuji já jim, takže předpokládám, že v tomto jsme naladěni na stejné vlně, když ze setkání se mnou odcházejí spokojeny..."
Jasmin,
no to ale asi nejste, když ty odcházíš nespokojena.
|
| Monty |
|
(12.2.2015 12:37:12)
Kromě toho, jak ty víš, že jsou spokojeny? To je docela zajímavý moment.
Já třeba tohle nevím a ani by mne nenapadlo nad tím přemýšlet.
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 12:41:28)
Vidíš a vnímáš jejich emoce. Jsou najednou šťastné, prozářené i mnohem krásnější než na začátku našeho setkání.
A dá se to poznat i v té písemné formě.
|
| Monty |
|
(12.2.2015 12:43:40)
Jasmin,
hm, tak já třeba tohle nevnímám a pochybuju, že bych to byla schopná poznat.
Je to takovej dost ošidnej parametr přátelství.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 12:44:45)
já to taky nevnímám, a pokud by někdo uvažoval tímhle stylem, tak ho pošlu do haj.zlu.
Ale na přímou žádost jsem schopná reagovat docela dobře.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(12.2.2015 13:15:19)
Asi jsem schizoid, tohle vůbec nechápu.
|
| Alena | •
|
(12.2.2015 13:39:22)
Ja si myslim, ze schizoid nejsem, ale nechapu to take. Ale ja nepobiram uz to zadani, je obecne, nejasne , nechapu uplne presne co by zakladatelka potrebovala slyset a poradit, je to pro me jak na vecirku s hadankarem - neuhodli jste, neuhodli, toto se me dokonce dotklo, nejbliz byla ta a ta, te dekuji. Jsem unavena jen z toho cteni - neni chyba v komunikaci s okolim? Chapou tve kamaradky, co po nich chces? Respektive dostaly nekdy prilezitost tve potreby pochopit? NEchce se mi verit, ze bys kolem sebe nemela jedineho cloveka, ktery by nebyl "vyzirka".
|
| kosatka2 |
|
(12.2.2015 13:46:41)
mě je taky vždycky podezřelé když čtu "já všem jen dávám, jsem tak empatická, hodná, všem prospěšná a všichni jsou na mě tak oškliví, samí sobci, nikdo se o mě nezajímá" ale já jim to neprozradím, jsou přeci na stejné vlně jako já, tak to přeci MUSÍ vycítit, co potřebuji, ach, jsou tak lhostejní a já chudáček... tak je jasný, že komunikačně něco nehraje na straně toho empatického zázraku
|
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 14:34:52)
Aleno,
já z toho mám trošku ten pocit taky.
Jako že by mělo být samozřejmé, že ten druhý VYCÍTÍ, co já potřebuju (jsme přeci na stejné vlně, ne?) a když ne, tak se na něj budu zlobit, protože nenaplnil moje očekávání.
|
|
|
|
|
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 12:38:50)
Na stejné vlně v tom smyslu, že by je mohlo napadnout co potřebuji, když mají tu stejnou potřebu, kterou já jim naplním. Že by na to mohly přijít ve smyslu "podle sebe soudím tebe".
|
| Epepe |
|
(12.2.2015 12:40:09)
Ajaj.
Kudla uhodila hřebíček na hlavičku. Prosím tě, nikdy nedoufej, že lidi něco "napadne". Pomoc vždycky čeká na konci tvé paže, a když něco chceš nebo potřebuješ, tak si o to řekni.
|
|
| Monty |
|
(12.2.2015 12:40:52)
"Na stejné vlně v tom smyslu, že by je mohlo napadnout co potřebuji, když mají tu stejnou potřebu, kterou já jim naplním. Že by na to mohly přijít ve smyslu "podle sebe soudím tebe"."
Jasmin,
ale takhle to vůbec fungovat nemusí. Ty čekáš nějakou empatickou reciprocitu, jako že to lidi sami vycítí, což mi přijde trochu naivní očekávání. Pokud něco nedáš jasně najevo, tak se málokdo bude zaměstnávat čtením tvých myšlenek a vciťováním se do tvých potřeb...
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 12:43:24)
přesně tak.
na to, že "někdo něco sám vycítí" prosím tě zapomeň, jinak si budeš nabíjet ústa pořád dokola.
Není fér to po těch lidech chtít, copak ti vidí do hlavy? Fér je říct, co po nich chci, a soudit až poté, jestli mi to budou /nebudou ochotni poskytnout.
|
| Carollyn |
|
(12.2.2015 14:28:01)
Monty, Kudlo, tady myslím není problém v tom, že má někdo něco vycítit. Jako typu, já se budu tvářit dostatečně zkroušeně a smutně a kamarádka ze mě začne dolovat, co mne trápí. Spíš jde o to, že na konkrétní si postěžování uslyšíš jenom "hmmm, to máš blbý, ale to náš Pepíček už zase dostal jedničku z matematiky". Tady problém přímo nabízíš na stříbrném tácku a odezva nula. teda tak to také znám, proto popisuji ...
|
| Monty |
|
(12.2.2015 14:40:22)
Carollyn,
to já chápu, jen takovým lidem neříkám "kamarádka", ale "známá".
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 14:41:51)
Monty,
taky bych to tak viděla...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Epepe |
|
(12.2.2015 12:36:33)
Já jsem se ptala proto, že te té potřeby se taky nemusíš zbavit, jen ji upravit.
Napadlo mně totiž, jestli náhodou ty nejsi ten citový upír, co potřebuje víc času a sil, než ten druhý může dát ... Kdybys to měla s jednou kamarádkou, tak neřeknu, ale když se ti to děje s každou, tak špatné pochopení s určitou pravděpodobností může být někde na tvé straně přijímače.
To nemyslím zle, člověk to na sebe asi jen tak nepozná.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(12.2.2015 11:54:42)
"...když ti lidé nikdy nic s námi nebudou chtít sdílet (tudíž je to ještě horší než jsem myslela, protože my jim jsme naprosto ukradení), tak jak se zbavit té potřeby také s nimi něco sdílet?"
Jasmin,
to je divný, ne? Jak můžeš chtít něco sdílet s někým, koho nezajímáš?
Leda by to byl někdo biologicky hodně blízký. My se ségrou taky občas zapomeneme, jaká je naše matka a něco jí v dobrý víře řekneme a pak se proklínáme, že jsme zase naletěly...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2015 11:59:47)
Jasmin, jestli máš na mysli nějakého blízkého člověka, který tě ignoruje, platí to, co jsem psala ve svém prvním příspěvku: touhy po sdílení se nezbavíš, můžeš se maximálně pokusit od toho člověka citově odpoutat a najít si někoho jiného, kdo tvou potřebu sdílení uspokojí.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.2.2015 11:53:09)
Jasmin, každý má tendenci prosazovat se tak, jak mu protějšek dovolí.
Kdo je suverénní až drzý, bude se prosazovat klidně až daleko za tvé hranice, pokud mu je nenastavíš.
A vůbec mu to nebude blbé.
Je na tobě, kam si lidi pustíš a jaké lidi k sobě pustíš.
Jak píši, mám s tím také problém, někdy holt vidím jako nutnost se některým lidem jednoduše vyhnout.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 11:54:53)
Anett,
ale to vyhnutí vůbec není špatná taktika.
Zvlášť v situaci, kdy by kontakt s tím člověkem nebo neustálé střety s ním vůbec nic neřešily.
|
|
| Ornelka |
|
(12.2.2015 11:58:56)
Anett, ano, i já se raději určitým lidem vyhýbám. Pak nastává další problém, ale o tom bych teď nechtěla psát, aby jsem diskusi zbytečně neposouvala jiným směrem (to by bylo zase na jinou diskusi)
Mně spíš dělá ten problém se nějak aktivně bránit, kde pořád brát tu energii? Naopak mám někdy pocit, že někteří lidé schválně nějak provokují, aby se pak živili z těch emocí a z té energie (třeba i bránící se energie) co vyvolali.Ale i to by bylo na jiné téma, téma o energetických upírech.
|
|
|
| Epepe |
|
(12.2.2015 12:17:44)
Jasmin, prostě klasický citový upír.
Proč ze setkání s někým, kdo je buran a trouba, případně má sám problémů nad hlavu, vyvozuješ zmaření celého lidského pokolení?
Je přece spousta lidí, kteří naslouchat umějí.
Spíš bych se zamyslela, proč se tě to tak dotýká (pokud je to někdo z blízkých, pak chápu).
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2015 11:10:20)
Carollyn,
na tohle je jediný řešení:
PŘESTAT BÝT K DISPOZICI, a v ušetřeném čase udělat něco příjemného pro sebe a svoji fýzis i psýché
|
|
|
|
|
a držet se lidí, kteří to sdílení umožňují, a odpustit jim, že to nebude vždy na 100%.
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)