| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů?

 Celkem 79 názorů.
 E.La 


Téma: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 12:40:32)
Teprve teď, ve třiceti, mi došlo, že i kdybych se postavila na hlavu, tak se rodičům nezavděčím. Jsou to hodní lidé, nikdy neodmítli materiálně pomoct, ale psychicky to nedokážou. Nedokážou mě přijmout, protože nechápou moji povahu - oni vyčítají mi, že všechno moc řeším, já jim, že si nechávají "dělat" na hlavu, rovnováhy evidentně nedosáhneme. Teď se náš vztah vyhrotil natolik, že se se svými dětmi u nich cítím být nevítaným hostem. Jsem hodně citově založená, matka je naopak v tomto ohledu naprosto plochý člověk. Ví to, nevadí jí to. Aby mě jejich ignorace nezlomila, budu se s nimi muset přestat vídat, nebo se vídat jen tak na kafe při nezávazných konverzacích. Jak se zbavit lítosti z téhle situace, která mě naprosto paralyzuje..?
 Epepe 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 12:42:58)
U psychoterapeuta. Bude to drahý a bolestivý. ~6~
A asi nikdy se toho úplně nezbavíš.
 Pam-pela 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:20:33)
Ale Zorko, jde to, jen ne moderní psychoterapií...
Existují poměrně efektivní způsoby, až překvapivě efektivní.
S tímhle nepřijetím se potýká hodně dětí - pak tedy už dospělých.
 Ornelka 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:45:14)
A jakou terapií? Něco konkrétního by nebylo?
 úča 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:35:06)
Ano.
 Kukurice29+3. 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 12:44:47)
Pokud je matka citove plocha, tak co s tim ma delat? Delej co citis. Neslo o matku, ale hodne pomohla audiokniha 4dohody. Hodne veci jsem zacala chapat jinak. ~6~
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 12:52:19)
nic...já vím, že s tím nic nenadělá...ale nechtěla jsem tomu doteď uvěřit a stále se snažila ji nějak rozpohybovat.
Dík za tip, posháním.
 Fren 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 12:49:26)
Asi to fakt zbytečně hrotíš - žíj a nechej žít. Počkej si tak 20 let a budeš úplně v klidu a snad dospěješ k faktu,že co tě nezabije,to tě posílí.

Já jsem byla vždy hodně jiná než moje matka,rozčlovalo mě mnohdy,když jsem viděla,jaké hlouposti tropí,snažila jsemse vysvětlovat,ale byla jssem vždy ta,co vždy ví vše nejlíp velmi ironicky řečeno; nedávni mi volal syn,že má babička nějaké problémy s novým dodavetelem energií,ke kterému se nově uvázala - tak jsem ho hned spražila,at dál nepokračuje,že mě to vůbec nezajímá~d~

A takhle když jsme třeba na návštěvě u tchánů,tak jsem přišla na to,že stačí jen se usmívat,max.pokývat hlavou,vůbec nemusíš nic říkat a vyjde to nastejno nebo ještě lépe,než když začneš uvádět v život nahlas své myšlenky ~v~~v~
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 12:53:39)
Fren, naprosto s Tebou souhlasím!
 š. 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(30.1.2015 11:59:21)
Ale je něco jiného mít na věci jiný názor než rodiče, a něco jiného cítit se prostě nemilovaná, nepřijatá..., pocit, že rodičům na tobě vůbec nezáleží, max., abys nevypadala blbě před sousedama (viz Valkýra)

přes to se citlivej člověk přenáší těžko

Zakladatelku naprosto chápu
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 12:52:15)
Co znamená "všechno moc řeším"?
Já nejsem citově plochá, dost věcí řeším, ale hodě problémů (obzvláště cizích a pak těch se kterými nelze pohnout) neřeším..
Např: nehroutím se z deště, z mrazu, z větru - nic s tím neudělám.
Sousedovi auto zajelo psa. Ano je to smutné, je mi to líto - ale nemám potřebu s o tom bavit u kafe, protože mu stejně nepomůžu...
A takových problémů je spousta.
Třeba se zdá matka plochá jen Tobě, ostatním ne.
Možná máš přehnané nároky.
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:03:24)
Sestra si myslí totéž co já, ale má podobnou "neřešící" povahu jako mamka, tak se jí to tak nedotýká jako mě.
všechno moc řešit znamená podle ní třeba to, že se ozvu, pokud mi někdo hodí při vystupování z auta petardu pod auto. Ona byla v tom autě taky. Jednak jsem se lekla, zadruhé mohla mamka přijít k úrazu. Seřvala jsem ty puberťáky a ona se mnou do večera nemluvila, že jí dělám ostudu a že ona by nad nimi jenom zakroutila hlavou. Možná jsem přecitlivělá, ale já v tom cítím, že by jí vlastně bylo jedno, že by tím mohli zranit mě (být ona řidičkou a já na jejím místě).
 Kafe 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:08:45)
"a ona se mnou do večera nemluvila, že jí dělám ostudu "

tak pokud by mi mamka něco taového řekla, tak ukončuju kontakt. Na výchovu jsem už příliš stará.
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:12:34)
Já bych byla označena za hysterku, která hned všechno žene do extrému a bylo by vidět, že stejně ví, že vychladnu a "přilezu", protože mi rve dušu když dlouho nevím jestli je v pořádku a nemám o ní zprávy. Nevím po kom jsem taková cíťa...
 Ráchel, 3 děti 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:43:04)
Valkýro, "já se v tobě taky zklamala, maminko - no, co naděláme, viď?" ~t~
 holka anonymka 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:08:17)
u nás je to stejné, akorát že mamka jen poznamená, že jsem celej táta.. A má pravdu. Táta nebyl nikdy tak citově plochý jako mamka. Buď jsme se spolu zhádali jak koně, nebo byl na mě pyšný. Mamka je však manipulátorka a dělá jen to, co je dobré pro ni, umí i "podlejzat", vtírat se.. Nikdy po nikom nic nechce, ale stále nás (mě a děti) k něčemu potřebuje.. Jen někdy ukážu směrem k ní kousek citu, hned je to po zásluze potrestáno..
 Viola 


"nikdy bych nevěřila... 

(29.1.2015 16:08:09)
"nikdy bych nevěřila, že se z tebe stane takovej lempl, cuchta atd."
No vidíš, a já zas pořád věřila, že se z Tebe namísto hyperkritika bez špetky empatie třeba přeci jednou stane člověk - a vidíš, taky nic!
 Ráchel, 3 děti 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 16:47:25)
Valkýro, to nic nemění na tom, že by zasloužila odpověď "já se v tobě taky zklamala, maminko - no, co naděláme, viď?"
 Len 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:44:52)
Valkyrko, tady je odpoved "jakou jste si me s tatinkem udelali, takovou me mate":-) U nas to teda do velkych vycitek ze strany rodicu nejde, ale kdyz delali pokusy me predelavat, tak jsem tohle parkrat rekla. Ja si svou genetickou vybavu nevybirala.
 Žžena 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:46:41)
Len,
máti jednou plácla na můj účet že "jsem nějaká nedomrlá", i vrátila jsem jí to okamžitě stejnými slovy "já nemůžu za to, že jste mne s otcem nedomrli" ~:-D
 Len 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:49:42)
Zzeno, ~t~~t~. U nas by tohle znelo trosku jinak, neb z neznameho duvodu se u nas rika misto nedomrly "nedomrDly"~t~~t~ Dlouho jsem si myslela, ze je to spravne. Mas pravdu, kdyz si me spravne nedomrdli, co ja s tim~t~
 Žžena 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:53:28)
Len,
u nás teda za to moje nedomrdnutí nemůžou moji rodiče, ale babička, která je při tom načapala ~t~
 Martina, 3 synové 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:08:18)
Nedomrlý je týž tvar jako »umrlý«, totiž starší tvar příčestí min. činného od slovesa nedomříti; tvary podobné jsou nevrlý (od slovesa nevříti, v tvaru dokonavém zanevříti) a otrlý (od slovesa otříti se). Nedomrlý je tedy ten, kdo umírá, ale ještě nedomřel; kdo není k životu ani k smrti; kdo je chatrný, churavý, slabý atd.; vulgární synonymum podobného tvaru je nedochcíplý.

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=936
 JaninaH 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:10:27)
Nedochcíplý, to jsem ještě neslyšela, to mi nepřipadá vulgární, ale roztomilé ~:-D
 Len 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:16:35)
Valkyrko, no, jsem stejna, taky po tatinkovi. Jen co se tyka oboru, tak to proste po nasich nejsem, mamka je chemik a tatinek je letecky inzenyr, ja jsem vyslovene humanitne zamerena, ale po kom, to teda nevim~t~ A i to budi dost nepochopeni vcetne vety "k cemu tohle je". Njn, tam nejak preskocily geny generaci ci co.

A ted si jdu placat humanitni zvasty do pocitace, nebo tu praci nikdy nedopisu~t~ To je ta lenost a prokrastinace po tatinkovi~t~
 Len 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:51:47)
Valkyrko, jj, i ja jsem spis po tatinovi. Akorat to matematicky nadani me minulo velkym obloukem~l~:-)
 š. 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(30.1.2015 12:23:50)
Ano, označena za hysterku,
a nejen to..
Chápu, rozumím
 Fren 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:11:13)
Takže problém máš vlastně hlavně ty - s přecitlivělostí.Zkus na sobě zapracovat alespon v tom směru,že tuto tvoji nedobrou vlastnost nebudeš očekávat i u ostatních.
 š. 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(30.1.2015 13:02:36)
ne Fren, špatné je být citově plochej, ale to se těm citově plochejm, špatně vysvětluje, asi jako že hloupému člověku nikdy nevysvětlíš to, co chápe chytrý
 Kudla2 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(30.1.2015 18:28:41)
no ale co je to "citově plochej"?

Přiznám se, že mě nekonečný řešení toho, kdo co řekl/udělal neba a nad většinou věcí nepovažuju za nutné se rozčilovat nebo je nějak prožívat - je to citová plochost, nebo je opak zbytečná hysterie? a jde to vůbec nějak objektivně posoudit?
 Roya 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 12:57:44)
Jedině přijmout mámu (rodiče) takovou, jaká je, i s její plochostí, a neočekávat pořád, že ji najednou osvítí duch svatý a ona se změní. Je to tvoje máma, tak ji přijmi, a to, co ti od ní chybí, si dej sama. Je to takhle jednoduché, ale samozřejmě někdy moc těžké to uvést v život . v tom případě může pomoci dobrý terapeut.
 Katka 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:00:40)
Zakladatelko,chapu,mam to trochu podobne. Myslim,ze je dobre si uvedomit,ze mamu nezmenis,ze ona Ti vic dat nemuze,co bys chtela/potrebovala,ona je, jaka je. Ja jsem se trapila podobne,posilily me tezke chvile v zivote, kdy mama stala pri me, pomohlav prakt.vecech,videla jsem, ze ji na me zalezi - mam ted vetsi nadhled - dava mipo svem, stejne jako ja ji. Vztah to nikdy nebude idealni, jak bychom si obe predstavovaly, ale jsme jen lide se svymi omezenimi.

Ja jsem kdysi mame navrhovala rodinnou poradnu,mamka nechtela - podle me taky moznost,ale musely by byt pristupne obe strany.
 Monty 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:00:56)
Nevím. Naše matka nepřijala ani jedno svoje dítě, ani své jediné vnouče. Důvod podobný, jak píšeš - jsme jiní, máme jiné názory, jiné hodnoty, a navíc jí odmítáme "dělat radost" tím, že bychom jí plnili přání a poslouchali ji na slovo.
Ze zkušenosti - přerušit kontakt, nevídat, nevyhledávat. I po x letech stačí minuta k tomu, aby tě sundala debilní poznámkou a za to to nestojí. ~;)
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:09:48)
a nikdy ses netrápila myšlenkama, jestli třeba nepotřebuje s něčím pomoct, jestli si jednou nebudeš vyčítat, že jsi s ní nebyla když měla těžkou hlavu z práce nebo tak? Já mám z těch výčitek hrůzu.
A ano, největší radost by jí udělalo, kdybych se začla chovat přesně tak jak chce ona - za všech okolností držet hubu a krok, všechno bezpráví nebo křivdy si nechat pro sebe. Bohužel tak jak se těžko bude ona nutit do projevů emocí, tak těžko se já naučím "neřešit".
 Monty 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:11:12)
Elo,
teď se tím víc trápí mladší sestra, já už to vzdala.
Rozumím ti, je to blbý, matky je mi v podstatě líto, ale nestojí za to, fakt ne - nezměníš ji a sama se tím budeš zbytečně rozčilovat.
 Kafe 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:16:07)
Ela - ne, výčitky nemám. Je dospělá a pánem svého osudu. Dříve jsem se dost angažovala, abych mamce různě pomohla (koupila jsem ji třeba byt), radila, co jíst, kam jít na jaké vyšetření, jaká cvičení by jí pomohla - marnost marnost marnost. Raději svoji pečovatelskou energii věnuji svým dětem.
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:22:53)
Přesně...já vím, že se mě o pomoc nikdo neprosil, ale opravdu mám držet pusu když např. vím, že se chystá brát prášky na spaní, na které jsou naprosto hrozné recenze o kterých ona neví? Neupozornit ji na to? Stát se takovým ignorantem jako ona?
 Ráchel, 3 děti 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:41:48)
Elo, nedávej holt nevyžádané rady. Nekecej jí do ničeho, taky nechceš, aby ti kecala do života, prostě ji nech být - to je její volba, že uvažuje a žije tak, jak žije. Nejsi tady od toho, abys o ni pečovala a vychovávala ji, je svéprávná.
Ty nezařídíš, aby tě rodiče přijali, ale je ty přijmout takové, jací jsou, můžeš. A pak se můžeš rozhodnout, nakolik to je pro tebe snesitelné, jakou míru kontaktu chceš a zvládneš. Ale nečekej, že se změní - s největší pravděpodobností se nezmění.
 Roya 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:44:42)
"opravdu mám držet pusu když např. vím, že se chystá brát prášky na spaní, na které jsou naprosto hrozné recenze o kterých ona neví?"

Já myslím, že je v pořádku ji na to upozornit, podat informaci. Ale dál je na ní, jestli s tou informací něco udělá, nebo ji bude ignorovat. Je těžké nepřipouštět si příliš když vidíme, jak si někdo blízký ubližuje, ale jak sis sama ověřila, stejně si to udělá po svém, takže jediné, co se může změnit, je tvoje reakce na to - trochu si poodstoupit a nechat ji žít její život po jejím.
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:14:59)
"Je těžké nepřipouštět si příliš když vidíme, jak si někdo blízký ubližuje..."

to je to...když už teď vidím jak tahá těžké tašky autobusem zbytečně, jak se ničí naprosto hloupými doporučeními stran výživy, jak si nechává doslova srát na hlavu od sousedů, které svou laxností a nečinností akorát živí v ničení její zahrady na které jsme se něco všichni nadřeli a ona nic neřeší protože chce klid!! tak to ve mě vře neskutečně.. Tak se ze všech sil (teď už vím že je to špatně) snažím bránit možným problémům, ale nic z toho.. a to to vidím.Zatím si neumím představit co se mi bude v hlavě odehrávat když nebudu mít ani tušení kde všude ještě "svěsila hlavu" a nechala do sebe kopat.

 Monty 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:24:33)
Val,
u nás je to zase tak, že matka má vysněný obraz ideálních dětí a my jí do něj nepasujeme.
Všechno děláme špatně, protože to děláme jinak, než jak chce ona.
V podstatě se nevídáme, protože si neustále klade podmínky, za jakých k ní můžeme přijet, a my jsme ty "zlé", protože je neakceptujeme. ~;)
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:37:06)
ptám se jestli nechce odvézt, na její povzdech že zase přibrala jí řeknu proč se to tak děje a že to bohužel nepujde jinak než... atd....to je mluvení do života? ano, na sousedy jsem vyjela...je to "morálně" i moje zahrada (práce na ni mě něco stála a dost mi vadí, že se mě máma třeba v tomto nezastane, když ví, že to je ničení i mé práce na které mi dost záleží)...
 Alena 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:46:05)
Tvoje maminka mi pripada cim dal normalnejsi, nepripada mi z popisu vubec citove plocha.Porad s tebou mluvi, i kdyz se k ni chovas jako k desetilete (vazne ji vysvetlujes jak ma zhubnout, fakt si myslis, ze to chce slyset? Citis se neprijimana? Me spis pripada, ze te rozciluje, ze se maminka chova jinak nez by sis predstavovala a neda ti za pravdu?
 Žžena 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:47:57)
Máte to spolu asi těžký vzájemně. Třeba se taky matka cítí Tebou nerespektovaná.
 adelaide k. 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 20:42:04)
Je to asi vždycky nejtěžší, když jde o mámu.

Mě hodně pomohlo (vztah s babičkou) dojit k poznání, ze není mým úkolem ji o něčem ji přesvědčovat a vnucovat jí svoji pravdu (i když třeba objektivně správnou - viz prášky na spaní), ani mojí povinností řídit se jejími přáními a radami. Že jsem dospělá, svobodná a cokoliv rekne nemá vliv na můj zivot.
 JaninaH 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:20:32)
Rodiče si zase můžou myslet, že jsi konfliktní uječená metrnice. :-)
Nic ve zlém, schválně jsem to přehnala, aby ses zkusila ne věci podívat jejich pohledem.
Kolik je rodičům?
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:39:53)
Máma si to opravdu myslí a dost často mi to říká. :-) táta se umí pořádně vzteknout, takže ten mi až tak nemá co vyčítat... mají oba 60.
 Ropucha + 2 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 20:50:48)
Elo, šedesátníci nejsou žádní dezorientovaní stařečci. To jsou dospělí lidé, kteří holt mají svůj rozum, svůj postoj ke světu, svoje názory. Vy bydlíte společně, že řešíš takové detaily z jejich života? A proč je vlastně řešíš? Já si neumím představit, že by mi mé děti mluvily do života, upozorňovaly mne na mé chyby ... To se přiznám, že by mi vadilo, kdyby to bylo pravidelně (jasně, občas mě děti obdaří nějakým moudrem, ale není to nic systematického). Sice mi ještě není šedesát, ale předpokládám, že za necelých dvacet let nezdementním a budu nadále chtít žít svůj život po svém jako teď. Např. si neumím představit, že budu se svými dětmi konzultovat své léky, já také netuším, co moji rodiče užívají za léky. A to je jim sedmdesát. Ale jsou příčetní a umí si najít lékaře, kterému budou důvěřovat.
 Žžena 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:00:42)
E.La,
prášky na spaní jsou ještě dobrý, věř mi. Jsou i horší věci, co si mohou lidé dělat se svým zdravím, nereflektujíce oprávněné obavy svých ustaraných dětí.
Stejně jako Ty už jsi dospělá, jsou dospělí i Tvoji rodiče. A oni řídí (jen a pouze) svoje životy, Ty řídíš (jen a pouze) svůj.
 Hanka 75 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:53:53)
s tím osatním neporadím, je to těžké (také znám), ale tohle fakt neřeš (ostatně to víc lidí v tvém životě bude dělat, věci, které ty nechceš, aby dělali, i jednou děti)
trénuj se na mamince, abys jednou nechala "žít" své děti a nechala je dělat jejich chyby
nech ji ničit si zdraví (je to fakt její zdraví a když to nechce slyšet, respektuj to)


 sourir 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:14:49)
:-)
To je presne ono, sundat debilni poznamkou.
Uz se pres leccos dokazu dostat, aniz by mi to zkazilo den, ale obcas je to necekane. Ona to ale mysli dobre. Pomuze sdileni situace se sourozenci, ti to 100% pochopi a zasmejeme se tomu a imaginarne tluceme hlavou do zdi.
Nejhorsi je, ze ona by se na "stara kolena" chtela snazit i skamaradit, ale bohuzel to nejde.
To se spolu stykame a mluvme pomerne casto, obecne a nezavazne. Otevrene, vic a duvernejsi si popovidam s jednou kamaradkou, ktera je o par let starsi nez moje matka.
 neznámá 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:04:59)
No, moc řešíš a hrotíš.
Asi jsem taky citově plochá, protože zbytečné řešení taky nechápu, prostě se s ní bav o neutrálních věcech a neřeš.~d~
A nepřijetí je snad i silné slovo, to by o nepřijetí musela mluvit většina dcer.
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:18:59)
no jenže už jsme u základního kamene - kdo rozhodne kde je ta správná míra "řešení"? Umíš si představit, kdyby tě někdo nutil řešit víc než jsi ochotná? Tak samo mě těžko bude někdo nutit být víc free. To prostě buď máš nebo nemáš, ne?
 neznámá 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:41:34)
Řeš pouze sebe ne jí. Co je to po prášcích na spaní, když nejsou tvoje, její věc, je dospělá. Ty by si taky špatně snášela, kdyby ti někdo jiný mluvil do tvého soukromí.
Chápu, že s příkladem s petardou ses neudržela, ale asi bych taky snášela špatně, kdyby někdo seřval kluky na ulici, zbytečný, stejně z tebe měli jenom prču a zburcovala si půlku ulice.
Myslím, že tvoje matka trpí stejně jako ty, akorát, že ty se tím zbytečně užíráš, zatím co ona to nechá vyhnít a srovná se to sama.
VG tomto případě bych ustoupila já z pozice dcery, matku nepředěláš.
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:01:51)
konkrétně u těch léků já bych byla kdysi strašně ráda, kdyby mi měl kdo říct, že antikoncepce, kterou jsem se chystala brát je jedna z nejhorších. Samo že pak už je její věc, jestli je brát bude, ale jde mi o tu informaci. Neříct, když vím a není to nevyžádaná informace typu: v růžové jsi hnusná, kup si hnědý svetr?
Já už jsem pochopila, že ji nepředělám, ale těžko se mi s tím bude vyrovnávat v klidu, když vidím, že ona odmítá pochopit resp. smířit se s tím, jaká jsem já.
 Žžena 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:08:09)
Hele s tou antikoncepcí... v ideálním světě by Ti tuto informaci měl podat Tvůj lékař. Maminka je fakt ten poslední člověk, od něhož bych tuto "odbornost" očekávala, pokud zrovna farmakologie není její životní koníček.
Zdraví si zkrátka každej huntujeme podle svýho.
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:17:53)
nene, tak jsem to nemyslela. Jde mi o to, že já zažila situaci, kdy mě nikdo nevaroval, tak když jsem pak já v situaci kdy varovat můžu, tak mě to nutí to udělat páč vím jak jsem dopadla já. U blízkých, na cizí taky prdím.
 Žžena 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:21:29)
E.lo,
já to vidím z pohledu člověka, kterej na varování nedá. Lidi, a někteří víc, si prostě POTŘEBUJOU svou držku nabít sami.
S těmi léky je to třeba typické. Buď jsi v rozpoložení "pochybuju, zajímám se", nebo v rozpoložení "beru co mi doktor napíše a dál to nezkoumám". V tom prvním případě se sama zajímáš a pídíš se po rizicích, v tom druhým případě stejně na žádný varování nedáš, ani kdybys jich dostala deset.
 E.La 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:24:09)
čím ji vychovávám?

v 15 mi řekla že se do 18 se mnou o sexu bavit nebude, protože dřív se to prostě nedělá.. a od té doby mě měla za štětku (ne napřímo řečeno)
v 18 při mém těhotenství (když nám selhala antikoncepce) její první a jediná reakce byla: proč nám to děláš??? ani náznak zájmu jak se cítím a co budu dělat
v 21 mi řekla, že když jsem si vybrala zaměstnání takové jaké mám, tak ať za ní nechodím až mi to tam chlapi budou dávat vyžrat...
atd...
JE to celoživotní pocit: máma mě z nějakého důvodu nechce přijmout. z jakého? z toho, že jsem jiná, chovám se jinak a mám jiné hodnoty než ona.
 Žžena 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:26:01)
Vychováváš ji tím, že jí mluvíš do toho, jaké léky má nebo nemá brát, co má nebo nemá dělat se svým životem, nákupem, sousedem...
Ten zbytek... no, je to smutný, co na to říct.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 22:59:56)
U nás je to přesně obráceně, já chci mít ve vztahu k cizím lidem svou důstojnost a klid, mamka je taková "angažovaná" od mýho dětství, pořád něco řeší, do všeho mě strká, vychovává cizí děti na ulici, pomáhá cizím lidem, vybavuje se na zastávce s lidma, který zná 1 minutu, a mě to ničí:-). Asi jí jdeš na nervy~6~
 Ráchel, 3 děti 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 16:48:28)
Elo, jenže ty už víš, že matka na tvoje rady zvědavá není. Co se dá dělat.
 Kafe 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:06:28)
Pokud si s rodiči nerozumíš, tak omez kontakt. Já to tak udělala a je mi lépe.
 Tizi 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:22:24)
Já jsem měla podobnou situaci s matkou, možná až na to, že jsem si ji příliš nesnažila zavděčit, dost jsme se hádaly. Moje máma není citově plochá, ale nesedneme si, ona má jinou povahu a dle mého mínění má velmi slabou empatii, tedy i když jsem se snažila vysvětlit, aby mě chápala, ona chápala pouze to, co by dělala stejně. Pokud by to ona dělala jinak, tak to odmítla pochopit.

Vyřešila jsem to tak, že jsem se postavila na vlastní nohy. Našla jsem si vlastní bydlení, mám práci, která mě uživí, mám vlastní rodinu. Rodiče navštěvuju ráda, s tátou si velmi rozumím. S mámou žádné spory nemáme, prostě teď není důvod. Ona si udělá věci po svém ve svém bytě, já zase ve svém. Když jsem byla na rodičovské a byli jsme spolu delší dobu na chatě a přestávalo to klapat, tak jsem pobyt zkrátila a jela s dítětem domů – bez hádek, prostě jsme se normálně domluvily. Teď spolu občas všichni trávíme týden na chatě a je to fajn.

Beru jako fakt, že ne se všemi je člověk na stejné vlně, ne vždy se lidé dokonalé chápou a rozumí, ne vždy existuje nějaké souznění. Hodně mi pomohlo si uvědomit, že mámu nepředělám, že je třeba ji přijmout (nebo odmítnout) takovou, jaká je. Náš vztah už je roky v pohodě, slavili jsme spolu Silvestra, navštěvujeme se, pokecáme a přitom pokecání nic významného neřešíme, případně když řešíme, tak se stejně nakonec každý zařídí po svém. Ale to je OK, jsme obě dospělé, máme právo na rozdílné názory a rozdílné životy.
 Modřinka 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:31:49)
Přestat se s nimi vídat je blbost, tento stav mám se svým otcem kvůli zcela jinému kalibru a byť se to může zdát jako krásně efektivní řešení, je to psychicky velmi nepříjemné a náročné. Doporučuji najít si formu a míru kontaktu s nimi, při které zvládneš vaši jinakost bez následků a na té setrvat (klidně vypití jedné kávy za měsíc a zdar, pokud nemáš na víc), ale nezavírej ty dveře úplně.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:39:11)
modřinko, a jak se s tím vyrovnáváš?
 Modřinka 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(30.1.2015 8:32:38)
Dost těžko. Snažím se to nebrat jako definitivní stav, připouštím možnost, že se to jednou může změnit. Momentálně už jsem po několika letech schopná se za něj modlit. Cítím to tak, že to bylo jedno z nejtěžších, nejhnusnějších a nejlepších rozhodnutí v mém životě. Dost těžko se to vysvětluje dětem, které k němu sice žádný vztah nemají, ale zajímá je to. Rozhodně to nedoporučuji jako řešení čehokoli, pokud existuje ještě jakákoli jiná možnost jak ochránit sebe a svou rodinu.
 úča 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:34:20)
Mám to podobně.
Asi jediná cesta je pochopit a odpustit. Ne, že by člověk pak byl už jen happy nebo se nenaplňující vztah změnil na naplňující, ale můžeš existovat, aniž bys kvůli tomu, že tě nepřijímají, trpěla.
Nezměníš je, ani není ve tvých silách se jim zavděčit, přesto jsou to jediní rodiče, které máš. Nemá cenu s nimi bojovat nebo zkoušet jim utéct.
 Žžena 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 13:43:56)
Manžel to má podobně. Myslím, že je to jednou ze součástí dospívání - připuštění (a odpuštění), že rodiče dělali to nejlepší, čeho byli schopni, a že víc nebylo v jejich silách či možnostech. Kdyby nebyli takoví, jací jsou, dali by Ti jistě rádi víc citu, ale oni to neumí, pravděpodobně zčásti i proto, že sami víc citu nedostali.
 ronniev 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:20:52)
Žženo, ono to s tím dospíváním je dvousečná zbraň. Já jsem taky s mámou měla na ledacos jiný názor, taky mi zadělala na pěkných pár mindráků, zkazila mi v životě pár šancí, protože mi "vysvětlila", že to vlastně žádné šance nejsou, a já jako poslušná dcera jsem ji proti svému vnitřnímu přesvědčení poslechla. Dlouhá léta jsem pak sama sebe racionálně přesvědčovala, že to myslí/myslela dobře, že jsem přece dospělá a už na tom nezáleží, že se nemůžu chovat jako malá. Nakonec jsem z toho měla sama psychické problémy, protože ten vztek se ve mně pořád podebíral a prostě jsem ho neoddiskutovala, jen jsem ho ještě sama sobě vyčítala, protože jsem ho považovala za nevhodný. Teprve když jsem si ho dovolila přiznat a připustit (za pomoci jednoho sebepoznávacího kurzu - to už byla máma po smrti a myslím, že se o něm nikdy doopravdy nedozvěděla), tak jsem se s ním dokázala vyrovnat a víceméně přijmout, že to nebylo ze zlé vůle, že to máma prostě líp neuměla.
Takže rozumem o tom člověk sám sebe prostě nepřesvědčí, a když jo, je to špatně.
 Žžena 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:23:13)
ronniev,
možná to nebylo zřejmé, ale já jsem svým příspěvkem myslela něco naprosto jiného, než Ty.
 ronniev 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:27:26)
Tak to jsem asi opravdu nepochopila.
 Yuki 00,03,07 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:13:17)
dostala ses, možná kvůli dětem, do fáze, kdy si to uvědomuješ a je to rána, najednou vidíš rodiče v jiným světle než dřív, ale neboj, ono se to zase srovná, zase si to v sobě uklidníš, překryješ tím, co je pozitivní
asi ta vřelost ve vztahu nebude už nikdy, ale to není povinný, o když mrzí, když to není

máš vlastní rodinu , s tou je ti snad dobře, a ber to jako přestřižení pupeční šňůry, vidíš rodiče najednou jinak

oni se nezmění, na to jsou moc staří, změnit se můžeš ty, nebo spíš můžeš změnit svůj postoj k nim, brát je takový, jací jsou, mít na nich ráda to, co se ti líbí a to ostatní brát jako součást, která k nim patří, nikdo není dokonalý

a snaž se být svým dětem větší oporou než tví rodiče tobě
 Berengarie 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 14:48:58)
Já jsem na to šla přes babi - to je extrémně zlá, hloupá a manipulativní osoba. Dlouho jsem se tak různě trápila tím, co mi řekla, až mi jednoho dne došlo, že její rady, moudra, kritiky jsou natolik absurdní, že nemá cenu se jimi vůbec zabývat.
No a jakmile jednou pochopíš tenhle princip, funguje to i u všech ostatních, v mém případě třeba u mámy a sestry. Prostě ti v nějakém okamžiku najednou docvakne, že jsi dospělá, život si můžeš řídit naprosto jen podle sebe, nepotřebuješ se nikomu zavděčit, názor ostatních na tvou osobu tě nezajímá, nevyžádanými radami se nemusíš řídit.
Takže teď, pokud mi někdo nevyžádaně vstupuje do života, cítím takový zvláštní klid a nadhled. Jakože ať si plantá co chce, já se tím můžu a nemusím zabývat a můžu a nemusím se tím řídit.
No a kupodivu když se já chovám dospěle, protistrana na to reaguje taky změněným a dospělejším postojem. A máme se ve finále čím dál tím radši.
 janna001 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 16:40:40)
Pomůže čas. Člověk prochází změnou přístupu, různými emocemi, podle mě to k tomu patří. To uvědomění si reality je velký krok. Mám to podobně, máme s mámou velmi odlišné povahy, z jejího pohledu jsem divná, ona z mého povrchní a manipulativní. Už jsem o tom tady psala několikrát, dneska nemám chuť to dál rozebírat. Jen vím, jak je to těžké a smutné, cítit se nepřijatá.
 zuzaa 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 19:26:55)
Je mi přes třicet a taky nějak nejsem smířená s tím, že mě máma má ráda "za něco". Vím, že jsem po těch letech naivní, ale pořád bych si asi přála, aby mě měla ráda prostě jen tak, i když něco po*eru, i když se mi nedaří, i když udělám něco, s čím nesouhlasí... No podle všeho se mi to nesplní. Myslím, že nezbývá, než to brát, jak to je, a s vlastním dítětem či dětmi si vědomě pěstovat lepší vztah. Ale sama vím, jak je to někdy člověku líto, když řešíš nejakej průser a vlastní máma si do tebe ještě cíleně rejpne.
 Evka a3 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 19:43:47)
mám matku to samé, když jsme spolu (a poslední dobou už fakt jen max. víkend), tak si prostě najde místo, kde mě sráží (i před dětmi), ať už se jedná o nevinnou poznámku uprostřed rozhovoru, je schopná ji obrátit proti mě a udělat ze mě blbce

jo a dostala mě naposledy po vánocích, kdy mi vyčetla předchozí telefonní rozhovor, kdy jsem se snažila jí celkem lidsky a na rovinu vysvětlit, že je mi blbý přespávat u nich, že taťka na tom není zdravotně dobře... no zeptala se mě pak, jestli jsem nebyla opilá, když jsem s nimi mluvila... tak už jí nevolám, protože bych podle ní byla asi pořád v lihu..uff!

co byste stihly říct blízkému člověku, který i když volá cca 1x za 14dní a má automatické vypnutí po 4minutách, pak KONEC, i kdyby bylo něco rozmluveno
 Winky 
  • 

Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(29.1.2015 20:32:11)
jak tu někdo psal - když se mi narodilo první dítě, začala jsem se cítit být rodičem, a najednou jsem viděla jak ti moji rodiče dělají různé věci "špatně", taky jsem jim měla děsnou touhu radit a uspořádávat jim jejich věci (a i jsem to dělala). Byla jsem přesně ten řešič jak píše zakladatelka - no nebylo to dobrý. Já teda měla víc potíží s tátou než s mámou, měla jsem mu za zlý hodně věcí který mi kdy řekl, jak se ke mě choval - řídil mě až moc, a taktéž jsem se snažila - marně - zavděčit. Takže jsem řešila svoje oba rodiče, svýho muže (rozdílný názory na výchovu - zprvu), svoje nový dítě - a když byl dítěti rok, měla jsem toho najednou teda fest plný brejle - nýst takovej náklad na ramenou.

Kamarádka mi doporučila zkusit kineziologii, nevěřila jsem tomu ale byla to nejrychlejší možnost jak se někam dostat - a ta paní, ať to byl kdokoli (její oprávnění a certifikáty jsem fakt nezkoumala) mi báječně nastavila zrcadlo. Pochopila jsem tu absurditu toho co dělám ostatním a zároveň nechci aby to dělali oni mě. Když jsem tam šla, měla jsem pocit že musím vyřešit asi 1000 problémů, když jsem odcházela (a to jsem tam probrečela plnou krabičku těch papírových kapesníčků), už jsem měla problém jen jeden - naučit se zvládat sama sebe, uvědomovat si kam sahám já a kam ostatní lidi, kam já můžu a kam k sobě pustím ostatní. A hlavně, že tvrzení "on/ona je takový/á, a PROTO S NÍM/NÍ MÁM PROBLÉM" vlastně není k ničemu dobrý, stačí si říct "on/ona je takový/á a prot má sám/sama takový problém" a pak si říct jaká část toho problému se může týkat mě - jestli v té věci musím/chci něco dělat - a právě přijmout to, že i pokud já chci, tak nemám automaticky čekat, že to bude chtít i ta druhá strana. Pomohlo mi to celkem rychle, i když mi trvalo ještě tak rok-dva než jsem to postupně uvedla v praxi tak nějak celkově - už ze mě spadl ten pocit, že jsem zodpovědná za celý poznaný i nepoznaný vesmír.

A vztah dneska s tátou - musím říct že dobrý, sice jsme se nějakou tu dobu vídali míň, ale postupně je to v normálu, má radost když přijedu, když něco potřebuje řekne si (a já vyhovím), naopak když něco chci já, nebojím se to říct. A nic si už nevyčítáme ani se navzájem neřídíme.
 ehm 


Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů? 

(30.1.2015 0:29:56)
Z druhe strany: mam to naopak, citove plocha jsem podle me matky ja, ona tomu tedy rika, ze jsem prilis "logicka". Z meho pohledu je ona labilni, negativisticka, sebestredna, ma cernobile videni sveta, vyzaduje emocionalni podporu bez rozdilu, zda jde o banalitu nebo vazny problem, neustale se vraci k tomu, co se ji kdy v zivote zleho prihodilo. Pri konfliktu neumi ustat sve emoce a zahrne druheho kombinaci urazek, vycitek a citoveho vydirani. Zjednodusene receno stezuje si na vsechno, vsechny kritizuje a neustale neco resi. A ja mam cely svuj zivot na taliri, ze ji nerozumim, ze ji nepodporim, ze ji nepolituji, ze s ni nejsem v castejsim kontaktu a zkratka ze nejsem dobra dcera a az ji dam jednou za pravdu a zmenim se k obrazu jejimu, bude konecne stastna. A toto vsechno je pro me velice vycerpavajici, predstava, ze s ni musim neco resit, mi pusobi az fyzickou nechut a obcas pocituji i obrovsky vztek. Ale: ma me zrejme rada, i kdyz jeji vyjadrovani citu je dosti sverazne, je skvela babicka, chvali mou "vychovu" mych deti a az na vyjimky neopakuje nevyzadane rady do zivota. A protoze je bez partnera a pribuznych, holt ji budu mit na krku a az bude treba, postaram se.
Neznam tvou situaci, takze ji nejspis vyse popsane v opacnych rolich neodpovida a take u me matky je jeji chovani opravdu vyhrocene a je zrejme ovlivneno i nejakou zdravotni pricinou. (A ma obdobne problemy nejen se mnou, ale po nejake dobe temer s kazdym.) Jen jsem chtela asi slozite vysvetlit, ze od flegmatickeho introverta se vyjadreni caste emocialni podpory nejspise nedockas a on uprimne nechape, co furt resis. A tam, kde to chape a je empaticky, tak to nemusi umet dat pro tebe dostatecne najevo. Ale ma te rad, chce pomoci a je i treba sam nestastny, ze si nerozumite.
Pokud je to mezi vami tak, ze konflikt prichazi z tve strany, rozciluje te, ze matka nepovazuje za nutne neco resit, snaz se to nechat byt a treba si mysli sve. Prilisny a casty tlak muze vzbuzovat maximalne nechut. Jestlize si tva matka na neco stezuje, ty na ni reagujes a snazis se pomoci radou ci cimkoli jinym, pricemz je to ve vysledku na nic, zkus neradit, vypnout, rikat hm, hm, hm. Myslim si, ze prerusit kontakt, pokud se nejedna o extremni pripad, neni dobre, obtizne se muze hledat cesta zpet, nepises take, jaky vztah maji k tve matce tve deti a manzel. Mne osobne pomohl nejvice cas, jsem o neco starsi, skutecna akceptace toho, ze matcinu povahu nezmenim a ona si i nadale pojede po svem, dusledne prosazovani neutralnich konverzacnich temat, nereseni nasich rozdilnych postoju k otazkam globalniho oteplovani a vyhledavani pozitivnich zazitku, aby se aspon trochu vykompenzovaly ty neprijemne. No a obcas si zanadavam, obcas se polituji, ale uz nebrecim a beru to tak, ze kdyby matky nebylo, mela bych ten zivot moc jednoduchy :).

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.