jenovéfa7 |
|
(2.10.2014 1:38:10) Moje otazka bude srrucna. Kdyz se potkate s nekym, kdo je viditelne nervozni, nesvuj, p,lachy...snazite se mu pomoct anebo z toho mate srandu a jeste si kopnete? At v zamestnani nebo v rodine, kdekoliv?Dekuji za uprimne odpovedi
|
Jachtarka |
|
(2.10.2014 5:52:14) Když se s někým takovým potkám, tak jsme tam viditelně nervozní, plaší a nesví dva. A oba se modlíme, aby už ten druhý proboha něco řekl, abychom tam nestáli jako paka
S dětmi to tak nemám, tam cítím, že já jsem plachá už dlouho, tak mám zkušenost, že se to poddá a snažím se aktivněji. Můj majstrštyk byl naučit plachou dceru oslovovat lidi abych to mohla dělat místo mě,
|
Jachtarka |
|
(2.10.2014 5:53:28) oprava... oslovovat lidi, aby to mohla dělat místo mě.
|
|
withep |
|
(2.10.2014 6:04:17) Jachtarko, to je zajímavé, mě to spíš uklidní, že jsme jako na stejné úrovni a můžeme se normálně bavit
|
|
Jarmilka. |
|
(2.10.2014 7:06:09) Jachtarko, to je mazanééé! Já se zase někdy učím být plašší, abych ty plaché neděsila
|
|
|
withep |
|
(2.10.2014 6:05:07) Snažím se mu pomoct. Dělat si srandu či ještě si kopnout mi přijde jako silně infantilní. Mluvíš o dospělých lidech?
|
|
Cimbur |
|
(2.10.2014 6:33:13) Za prve se k ti ke kopani nikdo neprizna, za druhe plasi lide ke kopani vybizeji jen vyjimecne mamlasy.
|
Jarmilka. |
|
(2.10.2014 6:59:44) Tak tak.
|
|
radka | •
|
(2.10.2014 10:49:44) anebo varianta c - plaší lidé to berou jako kopání a ono to tak třeba vůbec není
|
Anna Veselá |
|
(2.10.2014 11:21:23) To je zajímavá teorie, můžeš uvést příklad? Nějak si to neumím představit.
|
radka | •
|
(2.10.2014 11:54:51) příklad konkrétní asi nevím, ale už to tu psalo víc lidí - že někdy plaší jsou víc vztahovační, takže si nějakou reakci vyloží jako kopání a ono to tak vůbec nebylo myšleno, je to kopání jen v mysli toho plachého jinak zdravím
|
. | •
|
(2.10.2014 12:59:29) Jo, s tím mám taky zkušenost. Někdy jsou ohledy vůči plachému člověku tak vysilující, že se mu vyhnu.
|
|
Anna Veselá |
|
(2.10.2014 13:21:36) Taky zdravím, mimochodem máš mail
|
|
|
|
|
|
Brunhilda |
|
(2.10.2014 7:29:14) Myslím, že těch, co si schválně "kopnou" a mají srandu, je málo. Ale těch, co se umí vcítit a druhým pomůžou, je taky poměrně málo. Řekla bych, že nejvíc je těch, kteří se nechovají nijak speciálně. Buď to berou tak, že plachého člověka nechají rozkoukat, nebo tak, že i ten plachý je samostatný a musí se o sebe nějak postarat, a nebo jim na tom vůbec nezáleží.
|
Brunhilda |
|
(2.10.2014 7:33:37) A ještě tedy odpověď na otázku, co dělám já: Když vidím, že by ten dotyčný byl rád, abych si jeho plachosti všimla a počítala s tím, tak se ho snažím uklidnit, že o nic nejde. Když vidím, že plachost skrývá, působím klidně a pohodově, ale nedávám znát, že bych si jeho nervozity všimla.
Každopádně se snažím pomoct, protože sama nejsem dokonalá a někomu se smát nebo si do něj rýpnout mi fakt nedělá dobře.
|
|
|
ronniev |
|
(2.10.2014 7:39:13) Záleží na tom. Pokud se s ním mám stýkat víc (práce, nový člen rodiny), snažím se ho rozkoukat a zapojit, je to totiž nejen v jeho, ale hlavně v mém zájmu, já jsem z plachých lidí nervózní Pokud je to někdo cizí, nechávám ho na pokoji, mám totiž zkušenost, že ukecaní extroverti jako já těmhle typům moc po chuti nebývají. Nejvýš se na něj usměju a nahodím jednu otázku, aby viděl, že "může", jestli chce.
|
|
|