| kosatka2 | 
 |
(26.8.2014 18:50:26)
K tématu mě navedla známá, kterou zarazilo, že se pečovatelka po smrti kamarádčiny babičky rozbrečela. "Byli moc fajn, ale toto mi přišlo už příliš".
Musí umět sociální pracovník, psycholog apod. zvládat svoje emoce? Jednou jsem se při práci ve škole nad krutým příběhem jedné rodiny takřka rozbrečela, naštěstí jsem k nim byla zády a nemluvila s nimi. Po mateřské se budu vyskytovat asi v podobném oboru a nějak jsem citlivější, než dřív...
|
| M + 4 | •
|
(26.8.2014 18:56:05)
Můj názor je, že smí. V sociálních službách pracuji 15 let. Idea chladných profesionálů v pomáhajících profesích je podle mě překonaná. Vždy a všude přece zůstáváme i lidmi.
|
| kosatka2 |
|
(26.8.2014 18:58:26)
to jo, ale jak to pak působí na klienta? něco tu ledabyle googlim a čtu akorát o pláči klienta.
|
| CisloPi | 
|
(26.8.2014 19:01:13)
Myslím, že pokud o paní pečovala dlouho, je to přirozenější než chladný odstup. Ale chápu na druhé straně, že pozůstalí to mohou brát, jako že jim "ukradla" část jejich smutku. Nevím, jak to lépe napsat.
|
| Jarmilka. | 
|
(26.8.2014 21:08:08)
Hm, no já to chápu. Kdyby se vedle mě hroutil i někdo, kdo s mou matkou dělal měsíc, asi mi to přijde divné, nejsme rovnocenné pozůstalé.
Chápu to jen v rámci dlouhodobé péče, kdy vztah lehce překročil profesiolalitu do osobního. Pak ta část osobnosti, která měla ke klientovi osobní vztah, plakat může. Ale stále by si mela uvědomovat, jestli to někomu neuškodí, tedy se vcítit do rodiny a,odhadnout, jak to přijme. Jinak by měla odběhnout plakat do ústraní.
|
| CisloPi |
|
(26.8.2014 21:14:51)
Jarmilko, vyjádřila jsi to lépe než já. Díky.
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(26.8.2014 21:19:06)
hm, můj názor je ten, že i setkání trvající jeden den může člověka poznamenat. Člověk se za 1 den může třeba i zamilovat, tak jaképak pohoršování, že pečovatelka po 1 měsíci starání se si vytvoří nějaký vztah.
|
| Jarmilka. |
|
(27.8.2014 7:54:45)
No, tak ať si to nechá pro sebe a pobrečí si stranou. Tobě fakt nepřijde divné, když ti umře babička, aby se tam slzqmi zbrotila ošetřovatelka, která včera nastoupila a zajíkajíc se omluvala, že to je prostě láska a ta může tak hluboká vzniknout během jednoho dne? Já bych si asi pomyslela, že takový labilní člověk nemá ve zdravotnictví co dělat. Pár takových hluboce věřících dobrovolnic-plaček jsme v hospici měli a všechny akorát sr.ly.
|
| Jarmilka. |
|
(27.8.2014 8:01:04)
46xx tím chceš říct co?
|
| Jarmilka. |
|
(27.8.2014 9:05:18)
46xx nedělám, normální situace z praxe. Hranice profesionality a osobního vztahu se řeší v pomáhajících profesích hodně.
|
| Darka 4+1 | •
|
(27.8.2014 15:03:26)
Myslíš, že každý, kdo zapláče, se hroutí?
|
|
|
|
|
|
| Tarka | 
|
(27.8.2014 13:42:44)
Jarmilko "Pár takových hluboce věřících dobrovolnic-plaček jsme v hospici měli a všechny akorát sr.ly." To je tedy hodně drsný 
|
| Ananta | 
|
(27.8.2014 15:13:25)
Tarko, taky by mě s.aly a vůbec bych s nimi nechtěla dlouhodobě spolupracovat. Asi je těžké pochopit profesionální pomoc. Fakt se ti zamlouvá představa, že přijdeš k psychologovi a on se tam rozbrečí nad tvým strašným životem? Nebo oceníš vyrovnaný empatický přístup s podporou a poskytnutím naděje a pomoci do budoucna? Když se potřebuješ o někoho opřít, tak ti plačka většinou nevyhovuje.
|
| Žžena |
|
(27.8.2014 15:19:24)
Ale tohle nebylo o psychologovi-plačce, ale o situaci po úmrtí klienta, ne?
Tak myslím, že zabředávat do argumentace "a jak by se vám líbil psycholog, kterej brečí, když s ním máte sezení" je dost mimo.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 15:22:56)
A komu to vadilo? Tomu mrtvému klientovi? Nějak tomu nerozumím.
|
|
|
| Monty | 
|
(27.8.2014 15:20:21)
Ananto,
psycholog ti přijde na stejném "levelu" jako někdo, kdo pracuje s umírajícími?
Už chápu, proč jsem nemohla vydržet v nemocnici na sepťáku dýl než měsíc - tam byli totiž všichni tak profesionální, až se mi z nich chtělo zvracet.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 15:25:41)
A ten kdo pracuje s umírajícími má za úkol jim brečet u postele? Ale houby, viděla jsem jeden dokument z hospicu a není to tak. Ti lidi co tam pracovali byli citliví a rozhodně ne zdeptaní a nebrečeli s klienty, spíš dělali vtipy a snažili se je povzbudit, popřípadě v těžších chvílích mlčeli a drželi je za ruku, objali je.
|
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 15:26:38)
Jinak Monty, psycholog taky pracuje s umírajícími a ještě častěji s pozůstalými.
|
| Žžena |
|
(27.8.2014 15:31:44)
Tady ale, opakuji, není řeč o psychologovi, ale o pečovatelce.
A dokonce ani nebylo blíže definováno, jak vypadalo, když "se rozbrečela", tudíž je dokonce možné, že se ani nehroutila, jen se jí zalily oči a nebyla ani nijak jinak hysterická, a vypravěčka to poněkud nafoukla (protože ani zakladatelka u toho nebyla a neviděla, jak se přesně pečovatelka zachovala).
|
|
| Grainne | 
|
(27.8.2014 15:52:51)
Ananto, policajti a patologove taky pracuji s mrtvymi a tedy i logicky s pozustalymi a od tech se naopak zadny cit neocekava, ovsem vetsina z nich bere na vedomi, ze jakysi soucit projevit musi, ale ve skutecnosti ho neciti, protoze tam nemaji zadnou osobni vazbu.
Je vubec lidsky normalni o nekoho pecovat, zasahovat do jeho intimity atd zachovat si chladny odstup? No to se radeji vcas zastrelim. Je to rychlejsi a mene trapne.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 15:47:54)
Ananto, zrejme zapominas, ze umrtim osoby, o kterou pecovatekka pecovala a jeji ukol skkncil. Na rozdil od...tveho...psychologa, ona neni pozustalym povinnovana vubec nicim, dokonce ani tim poskytovanim utechy.
Ja bych je dokonce ani utesit nedokazala, pokud by vypluli kdesi z nicehoz nic nad mrtvym klientem. Velmi profesiona,ne bych je ovsem nekopla do zadku, to zase ne.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 15:54:31)
Pečovatelky možná, nevím, ale ve většině takových profesích spolupracuješ i s příbuznými a musíš se chovat stejně profesionálně jako ke klientovi, o kterého pečuješ. A pořád nechápu proč si představujete odosobněný přístup, empatie se dá opravdu vyjádřit i jinak než brekotem.
|
| Monty |
|
(27.8.2014 15:57:22)
Ananto,
prosím tě, a jak jinak?
Jsem všechno jiný, jen ne plačka, ale když někdo blízkej umře, a klidně i zvíře, tak mám slzy v očích. Nehroutím se, nelomím rukama, prostě brečím, velmi decentně, bez jakéhokoli zvukového doprovodu; co jinýho myslíš, že se má v takový situaci dělat? Deklamovat patetický citáty?
|
|
|
|
|
| Tarka |
|
(27.8.2014 16:14:30)
Ananto, "Fakt se ti zamlouvá představa, že přijdeš k psychologovi a on se tam rozbrečí nad tvým strašným životem?" Nechápu, proč tady píšeš naprosto úplně mimo mísu o brečícím psychologovi?
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 16:15:23)
Protože název tématu je, zda může pomáhající pracovník brečet.
|
|
|
|
| neznámá |
|
(27.8.2014 15:25:20)
Nejsem pomáhající pracovník, ale jako pozůstalou by mě taky taková pracovnice naštvala a hlavně psychicky odrovnala.
Ona je od toho aby pomáhala, ne aby se hroutila. Má dát najevo soustrast, chápu, že ovlaží oko, ale plačka je přespříliš. Pokud svoji práci nezvládá, nemá jí dělat.
|
| Monty |
|
(27.8.2014 15:31:50)
A jak pomůže mrtvýmu?
Sorry, tohle já nepobírám. Každej brečí u seriálů a nablblejch filmů, to je v pořádku, dojímat se nad sladkejma fotkama dětiček a štěňátek, to je taky v pořádku, sdílení a přeposílání srdceryvnejch citátů a videí, to je OK, ale bejt normálně prakticky lidskej, když někdo, koho jsem znal a o koho jsem se staral umře, to je moc, to je neprofesionální.
Fakt s tím jděte do prdele, vy profesionálové.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 15:39:03)
Monty, tak ještě jinak, když uroní slzu nad zemřelým, tak je to asi jedno, když okolo toho budou jeho příbuzní, tak by se měl snažít poskytnout podporu těm příbuzným. Tohle totiž může dopadnout fiaskem typu pozůstalý utěšuje profesionála. Ona tichá účast je od profesionála mnohem důstojnější. Asi máš blbou zkušenost, ale nemá smysl to přenášet na to co píšu.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 16:09:31)
"Truchlení se vyžadovalo" to se dá vyžadovat? Hele já nevím kde jste kdo pracoval a hlavně v jaké době, ale tohle je podle mě blbost. Máš jako pomáhající profesionál projevit účast, ale truchlit? No to jsme úplně někde jinde než u pomáhající profese. Doktor s tebou taky netruchlí, to by se zcvoknul.
|
|
|
| Vaitea | 
|
(27.8.2014 16:08:24)
......uniká mi důvod, proč by měla pečovatelka o nemocného být oporou pozůstalým
Ten důvod taky nevidím.
Sdileni zármutku vnímám jako přirozené.
Hysterii rozpoznám a naštěstí jsem imunní.
|
|
|
| Tarka |
|
(27.8.2014 16:01:21)
Ananto, na tvoje příspěvky bych ti odpověděla stejnou větou, jako Monty: "Fakt s tím jděte do prdele, vy profesionálové."
|
| Monty |
|
(27.8.2014 16:04:37)
Tarko,
doufám, že si na to ti profesionálové vzpomenou, až budou sami v devadesáti někde umírat v hospicu.
"Berte to profesionálně, babi, umřít musí každej, tak jakýpak s tím sraní". 
|
| Tarka |
|
(27.8.2014 16:07:50)
Monty, přesně  Já mám ale zkušenosti, že tyhle typy pak nejvíc kritizují to, co kdysi tak strašně propagovaly a uznávaly 
|
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 16:12:03)
Monty, ted píšeš nesmysly, prostě si do toho projektješ nějakou negativní zkušenost.
|
| Monty |
|
(27.8.2014 16:17:03)
Ananto,
já nemám žádnou negativní zkušenost.
Ale můžu ti říct, že jak jsem kliďas, tak zažít "klienta", kterej si stěžuje, že při úmrtí jeho rodinnýho příslušníka pomáhající pracovník brečel, neudržím se a nakopu mu prdel tak, že bude brečet taky.
|
| Vaitea |
|
(27.8.2014 16:22:40)
Asi tak.
Profesionalitu očekávám vůči klientovi, nikoliv vůči pozůstalým.
"Klientovi" je to už dost Volný.
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(27.8.2014 16:16:11)
Monty,
až budu v devadesáti umírat v hospicu (tedy u mně dost nepravděpodobné, ale co kdyby), tak si rozhodně budu přát, aby o mne pečovatelka pečovala a doprovodila to třeba milým slovem, nikoliv slzami.
Pleteš situace do sebe
|
| Monty |
|
(27.8.2014 16:20:24)
Hanko,
upřímně - tomu umírajícímu je to už většinou šumák.
Mne fascinuje přístup pozůstalých. Že někdo z pomáhajících pracovníků brečí a jiný ne je naprosto vedlejší, to je kus od kusu.
|
|
| Tarka |
|
(27.8.2014 16:24:03)
Hanko, tvrdit dnes "až budu v devadesáti umírat v hospicu (tedy u mně dost nepravděpodobné, ale co kdyby), tak si rozhodně budu přát, aby o mne pečovatelka pečovala a doprovodila to třeba milým slovem, nikoliv slzami." je absolutně mimo mísu a hodně, hodně hloupé.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 16:34:08)
Nevím proč by to mělo být hloupé, je to tak jak to kdo cítí, já taky čekám podporu a ne soucit a pláč toho kdo má pomáhat.
|
| Vaitea |
|
(27.8.2014 16:38:37)
No jo, ale pečovatelka zemřelého klienta Ti jako pozůstalé nemá pomáhat.
Ona pomáhala klientovi, tedy zesnulému.
|
| Monty |
|
(27.8.2014 16:42:30)
Vaiteo,
teoreticky můžeš být klient ty, pokud si dotyčného najmeš a platíš ho za svý.
Ale ani v takovým případě nechápu, proč se pohoršovat nad tím, že ten dotyčný měl k seniorovi citový vztah - to snad má být účelem takové služby.
Nebo přijde Anantě a ostatním tohoto názoru lepší mechanická péče bez emocí?
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 16:54:21)
Monty, prosím tě, nikde jsem nepsala, že pomáhající pracovník je bez emocí, ale psala jsem, že s mimi musí pracovat a musí jim rozumět, proto mají některé pomáhající profese třeba supervizi, aby si to tam mohly zpracovat. A garantuju ti, že v práci dvakrát za měsíc vylezu z teraputky uslzená a odešlou mě na individuální supervizi. Myslím, že tady dochází docela k nedorozumění, je tu postavena proti sobě ubrečená pečovatelka a necitelný pomáhající pracovník bez emocí, obojí je špatně.
|
|
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 16:48:49)
Vaiteo, já nevím jak to mají nastavené pečovatelky, fakt ne, ale v mnoha pomáhajících profesích jsou rodina a blízcí klienta součástí procesu a musí k ním pomáhající pracovník chovat profesionálně a dodržovat etický kodex pomáhajících profesí.
|
| mil007 | 
|
(27.8.2014 17:22:59)
Já vím, že v domácí hospicové péči provází pečovatelka umírajícího i jeho rodinu a to ne jen po konec života dotyčné osoby, ale ještě pár dnů po smrti. Má být oporou všem zainteresovaným.
|
|
|
|
| Tarka |
|
(27.8.2014 17:17:15)
Ananto, hloupé je to v tom, že absolutně dnes nemůžeš tušit, jak se budeš cítit v devadesáti...P.S. devadesát mi opravdu není...
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 17:22:54)
To opravdu netuším, stejně tak jako ty, navíc nepracuji v hospicu a neznám specifika té práce.
|
|
| Hanka | •
|
(27.8.2014 17:28:04)
TRušit nemůžu, ale na druhou stranu se celá má rodinná linie vyznačuje zatloukáním nepříjemností a potíží, jen aby se náhodou nemusela vypořádávat se soucitem, takže pochybuji, že by mi připadalo fajn, kdyby nade mnou někdo plakal.
Z jiného soudku - asi před rokem jsem strávila jistý čas s umírající starou paní, ne jako pečovatelka, ale na návštěvách v nemocnici, když už bylo jasné, kam to spěje - návštěvám i jí. Přála si drobnou pomoc typu podat vodu a natřepat polštář a sama už neměla moc sil vyprávět, ale přála si, abych jí vyprávěla, co dělají lidé, na kterých jí záleží, jak se jim vede. Takže jsem jí líčila, co chlapeček od sousedů a co tetička a jak jsem minulý týden na opačném konci republiky potkala její praneteř... a když mohla mluvit, vzpomínala na manžela.
Kdybych nad ní plakala, jistě by mě ještě utěšovala. (Ale pravda je, že bych musela plakat dost nahlas, aby to postřehla.)
Já tedy tak milá a trpělivá určitě nikdy nebudu, nejsem milá a trpělivá ani teď, když mám ještě dost sil.
|
| Tarka |
|
(27.8.2014 18:09:57)
Hanko "Já tedy tak milá a trpělivá určitě nikdy nebudu, nejsem milá a trpělivá ani teď, když mám ještě dost sil." O tom tady právě píšu tobě a dalším "jak to víš/víte, jaké budete třeba za 40-50-60 let (když budete mít štěstí, že se toho věku dožijete"? Víte houby a posuzujete situaci jen podle vašeho současného pohledu.
|
| Hanka | •
|
(27.8.2014 18:26:25)
Ale jdi ty. A podle čeho ji posuzuješ ty? Že by podle svého současného pohledu? Já se svýma budoucíma očima fakt dívat neumím.
|
| Tarka |
|
(27.8.2014 20:39:17)
Hanka: "Ale jdi ty. A podle čeho ji posuzuješ ty? Že by podle svého současného pohledu? Já se svýma budoucíma očima fakt dívat neumím."
Ani já ne, ale rozhodně na rozdíl od tebe alespoň vím, že mé názory na to, co posuzuju a chápu dnešním pohledem, není neměnné...natož za 30-40-50 let...
|
| Hanka | •
|
(27.8.2014 20:49:49)
Tarko,
tak to je hezké, že o sobě tolik víš, tak přej nám nevyspělým naše vlastní názory na sebe sama. Tak jako tobě připadá arogantní, když tvrdím, co si o některých konkrétních věcech budu myslet někdy později v životě, tak mi připadá arogantní, když mi ty, která mě neznáš, dáváš lekce o tom, co o sobě můžu a nemůžu vědět.
|
| Tarka |
|
(27.8.2014 21:30:53)
Hanko, " tak mi připadá arogantní, když mi ty, která mě neznáš, dáváš lekce o tom, co o sobě můžu a nemůžu vědět." Hanko, opravdu nemůžeš vědět...Arogantní se zase mně jeví, že nejsi schopná pochopit, že bys mohla během života v budoucnu změnit jakékoliv současné názory a postoje...dobrou noc
|
| Hanka | •
|
(27.8.2014 21:32:41)
Trochu rozšiřuješ, ne? Nikde jsem neřekla, že nebudu měnit jakékoliv své názory a postoje. A dokonce jsem schopná pochopit, že můžu změnit i ty, o kterých si to nemyslím. Ale to zase nehodláš pochopit ty, viď. Dobrou noc.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tarka |
|
(27.8.2014 17:24:49)
Ananto: "Nevím proč by to mělo být hloupé, je to tak jak to kdo cítí, já taky čekám podporu a ne soucit a pláč toho kdo má pomáhat." Jasně, jenom ty a některé další nejsou schopny pochopit, že to, jak to dnes cítí, nebude platit věčně...že jaksi pod vlivem životních zkušeností velmi pravděpodobně změní různé současné názory...to se prostě nedá nalinkovat...
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 17:30:59)
A to znamená Tarko co? Že pomáhající pracovník který nebrečí je špatný pomáhající pracovník? Nějak mi uniká o čem se dohadujeme.
Jinak ještě definice paliativní péče
"Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Cílem paliativní péče je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým. Podrobně o paliativní péči hovoří"
Principy paliativní péče
"Paliativní péče se neodvrací od nevyléčitelně nemocných, ale chrání jejich důstojnost a klade hlavní důraz na kvalitu života
dokáže úspěšně zvládat bolest a další průvodní jevy závěrečných stadií smrtelných onemocnění
podporuje život, avšak pohlíží na umírání jako na přirozený proces, neusiluje ani o urychlení ani o oddálení smrti
je založena na interdisciplinární spolupráci a na celostním pohledu na nemocného člověka, a integruje proto v sobě lékařské, psychologické, sociální, existenciální a spirituální aspekty
vychází důsledně z individuálních přání a potřeb pacientů, respektuje jejich hodnotové priority a chrání právo pacienta na sebeurčení
zdůrazňuje význam rodiny a nejbližších přátel nemocných, nevytrhává nemocné z jejich přirozených sociálních vazeb, ale umožňuje jim, aby poslední období života prožili v důstojném a vlídném prostředí a ve společnosti svých blízkých
nabízí všestrannou účinnou oporu příbuzným a přátelům umírajících a pomáhá jim zvládat jejich zármutek i po smrti blízkého člověka
vychází ze zkušenosti, že existuje zásadní rozdíl mezi špatnou a kvalitní péčí o umírající a že umírání nemusí být provázeno strachem, nesnesitelnou bolestí a nesmyslným utrpením"
http://www.umirani.cz/principy-paliativni-pece.html
Opravdu sem nějak výrazně nepatří ventilování nezvladatelných emocí, pracovník je tam pro klienta a má je pomoci zvládnout jemu.
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 18:11:22)
Ananto, dohadujeme se o tom, ze nekdo se ofrnoval nad oecujicim oracovnikem, ktery nad mrtvym hronil slzu. Srdceryvny hystericky plac nepredpokladam.
Takze otazka zni, jestli je pohorsujici uronit slzu nad mrtvolou, nebo je to spise norma a pokud je to v norme, jestli je naopak v norme to pohorseni.
Pokud mi na nekom blizkem zalezelo, ocenim, ze nad nim ti, kdo ho znali, uroni slzu.
To jsem opravdu studenej cumak, schopnej striktne oddelit pracovni a rodinne zalezitosti, doma si naopak dovolim emoci dost. Nekdy az moc.
|
| kosatka2 |
|
(27.8.2014 18:34:21)
Děkuju všem za zajímavou diskusi, opravdu nešlo o to, že by se pracovnice po smrti hroutila či dělala scény, pouze uronila slzu. Kámoška je trochu drsňačka. Jinak péči této organizace si velmi pochvalovala, že jim pomohli zvládnout, aby dědeček zemřel doma. Možná šlo o dobrovolnici, která nemá umírající jako rohlíky na krámu, ale jen třeba v úterý večer.
Jinak všeobecně mi přijde, že to dneska se smrtí a emocemi moc neumíme, se slzami či bez. Četla jsem pár výpovědí pozůstalých - klientů té neziskovky a zaujalo mě, jak často zmiňují, že zažít smrt umírajícího blízkého člověka může být slavnostní a krásný zážitek. Ale to už by bylo na jinou debatu.
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 18:53:35)
Drsnaci se obvykle hrouti prvni. Zrejme pocitila emoci, zastydela se za ni a ponekud ujela v uvaze. Zrejne bych ji doporucila nasledovat dobreho prikladu.
Pokud emoce neciti v takove situaci, je to trochu divne.
Mame ponekud problem vnimat druhe jako lidi a snazime se drzet si odstup, jenomze driv, nebo pozdeji nas to dozene.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 19:22:32)
Grainne, já ti rozumím, ale když pracuješ v nějakém rámci, tak se musíš přizpůsobit nebo odejít. Existují alternativní způsoby terapie kde je spoluprožívání žádoucí a přesto se i tam vyžaduje sebekontrola terapeuta, vlastně všude, můžeš brečet, ale nespíš se v tom utopit s klientem, to je zákon. Já jsem měla párkrát slzy v očích, ale nebrečela jsem nikdy, většinou to tak ani necítím, protože můj přístup je orientovaný na budoucnost a mám klienty předpřipravené z komunity (tam teda kolegové taky nebrečí) navíc mi už při vyprávění jede hlavou co s tím budeme dělat. Já bych tu práci nemohla dělat kdyby mě běžně dojímaly příběhy klientů k slzám.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 19:44:02)
Brečela spolu s jeho příbuznými, těm to nebylo příjemné, co na tom nechápeš?
|
| Yhec | 
|
(27.8.2014 20:28:37)
Ve chvili umrti pozustali vetsinou touzi bud byt uplne sami nebo jen a pouze se svymi nejblizsimi. A to pecovatelka neni. Necekejte, ze se pozustali budou chovat racionalne - v tu chvili mohou citit, ze jim ta pecovatelka ten smutek "krade". Tim profesionalem by mela byt ona.
Na pohrbu uz maji ten prvotni sok a smutek zpracovane natolik, ze jsou schopni ten pohreb obsolvovat.
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 19:59:22)
Ananto, ale takhle je to prece v poradku, ty jsi svetlo na dalsi ceste, nikokiv svetlo na konci. Ti lide maji porad nadeji, treba i pramalou, ale maji a ziji a ty samozrejme tahnout dolu nesmis.
Jina vec je louceni se znamym zesnulym a tady neni plac, pochopitelne decentni, v rozporu ani s kulturou, ani s normou.
Ja vim, s cim presne bojujes ty, to neni jen smutek, ale obcas i vztek, bezmoc, mozna i strach a zoracovavani takove smrste je nekde jinde, nez prosty a jednoduchy smutek u zesnuleho.
Ty nesmis plakat, nakopat klienta do zadku, servat ho.....ale to jsme nekde uplne jinde.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 20:38:34)
Šuplíku, když ti vykládá klientka, jak byla v dětství sexuálně zneužívaná bratrem, matka alkoholička, otců na každý měsíc jiný a pak partneři, ti jí posílali šlapat, aby vyšlapala prachy na drogy a když ne, tak ji zmlátili, do toho má střídavě anorexii a bulimii, tak je to taky k pláči nemysli si. Já jsem spíš vnitřně vyděšená, tyto věci nechávají člověka těžko chladným :-(
Jo a v pomáhající profesi, když přesáhne vztah s klientem určitou hranici, repektive si neumíš u určitého klienta udržet hranici pomáhajícího profesionála, tak bys ho měla předat někomu jinému. Ted ani nemyslím tu pečovatelku, tam je to složitý i s tou profesionalitou, to nejsou lidi s výcvikem, supervizí a vzděláním v té oblasti, většinou mají jen pečovatelský kurz a tím končí.
|
|
|
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 20:31:36)
Grainne, ty víš co dělám, ta práce je hodně specifická tím, že je můžu i do toho zadku nakopat, oni to totiž moc dobře ví a cítí, že jim chci pomoc a berou to i když se někdy nafrčí, nakonec přijdou a domluvíme se 
Brečet nad zesnulým může, ale když jsou tam jeho příbuzní, jeho rodina, tak by měl spíš zachovávat úctu k nim a držet se zpátky, toť můj pocit ze situace.
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 20:51:14)
No ja porad nejak nevim....pro mne je absokutni tabu predat peci o nekoho blizkeho cizim lidem a kdyby uz k takkve situaci muselo dojit, taky muzu byt oripadne nemohouci, tak hezky tise sklapnu a vyckam, az ten, kdo sr ujal me povinnosti, treba za place, nebo se rozlouci, jak sam uzna za vhodne.
Blbe pindat proto, ze nekdo mel rad mou starou, nemohouci babicku, mi prijde ponekud zcestne.
Jo a...uplne nejhorsi je, jdyz ani to nakopani do zadku nepomuze.
|
| Monty |
|
(27.8.2014 20:54:38)
"Blbe pindat proto, ze nekdo mel rad mou starou, nemohouci babicku, mi prijde ponekud zcestne."
Grainne,
ano, jsem téhož názoru - vůbec mi hlava nebere, jaký důvod k pindání takový člověk může mít.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 21:28:01)
Monty, smiř se s tím, že pozůstalí si můžou pindat co chtějí, ta pečovatelka je tam jaksi navíc, její úloha byla jiná než brečet s rodinou nad pozůstalým, někomu to vadí a někomu ne.
|
| Monty |
|
(27.8.2014 21:32:06)
Ananto,
copak o to, já se s tím smířím snadno, ale nic to nemění na tom, že bych takovému remcalovi nakopala prdel. S rozběhem. 
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 21:33:05)
Monty a v roli koho bys to udělala?
|
| Monty |
|
(27.8.2014 21:51:02)
Ananto,
v roli toho, komu by si stěžoval.
|
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 21:54:47)
Pravdepodobne v roki obeti, ktere se nekdo sveri s takovou tuposti na Ntou a orotoze jsme tez obeti tuposti, protoze to vime, okazale ji vystavime na zdejsi pranyr.
Obcas to nekoho muze trknout.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 22:06:09)
Graine, takže podle trebe chudák pečovatelka a tupci pozůstalí, promin, ale to je ptákovina jako bejk. Ta pečovatelka je zaměstnanec, pokud má ke klientovi tak zásadní a citový vztah, tak o něj má pečovat mimo rámec své práce. Chci tím jen znovu opakovat, že právo na pocity je na straně pouzůstalých a ne na straně zaměstnance - pečovatelky.
|
| Monty |
|
(27.8.2014 22:07:05)
Ananto,
mám tě za chytrou holku, co blbneš s "právem na pocity"?
|
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 22:13:25)
Šuplíku, mělo tam být právo na "vyjádření pocitů" myšleno otevřeně ventilovat své pocity, brečet když to není vhodné atp.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 22:12:55)
Ananto, ano, emocionalni tupci, protoze jinak velmi snadno pochopi, ze ten, kdo v modernim pojeti pece prevzal to, co meli udelat oni, musi to prevzit se vsim vsudy, tedy i s tim, ze tu vznika vztah.
To neni nic jineho, nez ze by si prali prenechat to osklive a pak okazale prezentovat sve vysostne oravo na truchleni. Jenomze tim, ze se vzdali sve povinnosti, meli by stejne tak samozrejme prijmout i to, ze se vzdali casti vztahu a tedy i casti emoci.
|
|
| radka | •
|
(28.8.2014 12:30:07)
tak ono je to hlavně o tom, co pečovatelka je - dá se to vůbec brát jako "jen práce" - když hlavní náplní je starost o druhého? Je to postavené na hlavu, že dnes se nestará rodina, ale cizí lidé...z toho potom vznikají takové situace
jsou lidi jen kusy? nebo stejné dilema - chůva k dítěti? to se snad ani nedá brát jako práce...nevím, proč se matky diví, že chůva má k dítěti větší vztah než ony nebo dítě k chůvě větší vztah než k mámě (pokud dítě s chůvou tráví většinu času)
|
|
|
|
|
| Yhec |
|
(27.8.2014 21:46:38)
Vazne soudis cloveka, ktery prave prisel o milovanou bytost a diky tomu se nechova racionalne, nevcituje se do "bolesti" jinych - pro nej cizich a nechova se podle prirucek dobreho chovani? 
|
|
|
|
| libik | 
|
(27.8.2014 21:59:33)
Ananto, znám přímou péči zevnitř. To není utírání zadků, to je to nejmenší, hlavně je to být s člověkem, nezřídka v situaci, kdy už mu "nejbližší" zajišťují jenom technickou stránku věci, protože se stydí jeho bezmocnosti, nechtějí ji vidět a prožívat, nechtějí si ji připouštět. A pečovatelka sedí a mluví, dotýká se, je přítomna.
Je zajímavé, že rodinka se velmi často proti ní vymezí, dáví jí pocítit, že je služka na hrubou práci a oni jsou něco víc. Jsou to jen mindráky, stejně jako citovaná výtka.
Jestli děláš nějakou supervizi v pomahacích profesích, jsi teoretik, nejsi in natura a dle toho, co tu sypeš, ani moc nevíš o čem to v terénu je. Jj, to jsou ty naše slavné grandy.., smutný.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 22:11:40)
"Jestli děláš nějakou supervizi v pomahacích profesích, jsi teoretik, nejsi in natura a dle toho, co tu sypeš, ani moc nevíš o čem to v terénu je. Jj, to jsou ty naše slavné grandy.., smutný."
Ne, nejsem teoretik. A není to o žádných grantech, to je etika pomáhajích profesí platná skoro všude na světě. Ono to světe div se s občasnými odchylkami funguje a má to svůj smysl. Tak jak vy to tady někteří popisujete se ta práce dá dělat tak dva roky a skončíš na psychiatrii a nebo to musí dělat řádová sestra.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 22:15:19)
Normální to je, to nepopírám, ale nemělo by to obtěžovat pozůstalé z řad rodiny.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 22:19:03)
ne není, v tom se neshodneme
|
|
| Yhec |
|
(27.8.2014 22:19:40)
To je problem pozustalych?
|
|
|
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 22:19:23)
Ananto, jak te muze obtezovat emocionalni projev nekoho, koho jsi sama vpustila do rodinneho prostoru za ucelem prevzeti brime, prioadne tedy jeho casti?
Ta pecovatelka se tam nevetrela o sve vuli, predpokladam.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 22:22:24)
Grainne, ta osoba je za to placená, je to profesionál ne sousedka nebo teta od vedle.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 22:27:52)
Nic, to nemá smysl, už se cyklíme. Na závěr zopakuji jen to, že profesionál v přítomnosti rodiny projeví účast, podporu, maximálně se mu zamží oči a vyřvat se jde na supervizi nebo domů. Pokud je s klientem sám a klient umírá jde o jinou situaci, tam neplatí to co jsem psala, nejsem v paliativní péči kovaná ani teoreticky. Dobrou noc.
|
| libik |
|
(27.8.2014 22:43:23)
Nemáš pravdu, profesionál je povinen myslet chránit sebe na 1. místě, jenom tak může vydržet a být k něčemu. Navíc ty žádáš pseudoprofesionalitu v situaci, kdy už je tam jaksi neslužebně, klient je mrtvej, ve vztahu k jeho rodině je asistentka v nezávislejší situaci než pošťačka, co jim nese rekomando. Slušný člověk (a to holky od asistence věsměs jsou) si sice v takové situaci nezačne hvízdat, nicméně teoreticky může.
Ztotožnění klienta s jeho family je velký nešvar, klient (byť nemohoucí) pokud podepíše smlouvu o péči, je svébytná osobnost a asistent je tam pro něj. Neberme hendikepovaným jejich existenci. Vnučka si může pindat, co uzná, asistentka taky. O profesionalitě či její absenci nemůže být řeč.
|
|
|
|
| Monty |
|
(27.8.2014 22:24:29)
Před takovými profesionály v sociální sféře nás ochraňuj Pánbůh...
|
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 22:27:33)
Ananto, no me bys musela hooodne zapkatit, abych sd takhle obetovala za penize. Jsem schopna to delat zadarmo, kdyz si to zrovna muzu dovolit, to jo.
Predpokladam, ze i soucitici pecovatelky musi pkatit slozenky.
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 22:29:39)
Jinak za ty prachy tem pecovatelkem pozlatit ruce a nasadit svatozar a ne se jeste osklibat.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 22:24:54)
Tady smutni a proziva cela ves, ten clovek tu pro nektere jen byl a uz neni, odesel nejaky kousek neceho blizkeho a znameho.
Dnes tu mame takovy soucitici den smutku a malokomu do toho realne co je, jen to spokuprozivame a nikdo nezasne, nedivi se a nepohorsuje, ze houfne krademe smutek.
Podotykam, tohle jsdm nijdy predtim nepoznala, ale ma to neco do sebe.
|
|
|
| Monty |
|
(27.8.2014 22:21:41)
Obtěžovat?
Ono je obtěžuje vědomí, že měl někdo citovej vztah k jejich babičce/dědečkovi?
Jak říkám od začátku, nakopat a s rozběhem.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 22:15:57)
Ananto, nesyp ty pomahajici profese do jednoho pytle, vis sama, ze to nefunguje v jedne lajne.
|
|
| Yhec |
|
(27.8.2014 22:16:04)
Radove sestry se umi odosobnit dokonaleji nez my. Alespon u nas. A presto tu praci delaji celou dusi.
|
|
| libik |
|
(27.8.2014 22:18:53)
Tak já myslela, že ti jde o pocitový komfort nebohých pozůstalých a ty máš starost o vyhoření ubohé pečovatelky, že si zapláče? No to jsi opět vedle.
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 22:21:23)
Libiku, motáš to dohromady, pečovatelka se nemá skládat z klientů, protože tím jednak narušuje ten konfort klientů v tomto případě pozůstalých a taky pokud to tak má, tak brzo vyhoří a stejně půjde dělat jinam, to je blbě celý.
|
|
| libik |
|
(27.8.2014 22:23:13)
Člověk, co si pobrečí, se jen tak nesloží.
A klient je mrtvej, pokud jsi četla zadání.
|
|
| libik |
|
(27.8.2014 22:25:02)
Že půjde dělat jinam je pravděpodobný, za 70 peněz bt na hodinu se málokdo nechá dlouho vodit od přepíčených pozůstalých.
|
|
| kosatka2 |
|
(27.8.2014 23:04:00)
po stopadesáté: personál se NESLOŽIL, jen uronil slzu. pro někoho je mezi tím zjevně rovnítko? pro mě ne.
v práci s klientem se taky mluví o autenticitě pracovníka a projevování lidskosti, co jsem měla tu čest si všimnout.
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 23:25:32)
S dovolenim bych vypichla tu lidskost, je na projevu lidskosti u pecujici profese neco nelidskeho? Pripadne co je na projevu lidskosti u pecujici profese neprofesoinalniho?
Ja to porad ne a ne pochopit.
|
| AnWa | 
|
(28.8.2014 4:57:15)
U pomahajicich profesi je naopak velice lidske, kdyz se odosobni od cloveka o ktereho pecuje. Pokud to neudela, tak tak do dvou let vyhori.
Nase profesorka nam kdysi rekla, ze pokud to neudelame, skoncime do 5 let jako promiskuitni, alkoholicky, nebo budeme pacientum krast leky - nebo vsechno dohromady. A za 20 let v tom budeme tak, ze oblibenym pacientum od utrpeni "pomuzeme". Takze si muzeme vybrat - neangazovat se nebo skoncit v lecebne pripadne ve vezeni. (celkem aktualni ted, ze?)
Ja to nedokazala, proto jsem odesla.
Ale po zkusenostech by me u vzlykajici zkusene opatrovnice nenapadlo "ach ta naseho dedecka milovala" ale "ma v kabelce vodku, nebo neco jineho?"
|
| Grainne |
|
(28.8.2014 9:38:23)
To uz se ovsem nelze divit, ze se to profesionalni odosobneni orojevuje v LDN i nekterych domovech duchodcu projevuje tak, jak se projevuje.
Co jineho, nez chybejici trocha citu umozni osetrujicimu personalu projit kolem nemohouciho cloveka a nenakrmit ho, neposkytnout mu zakkadni hygienu a neprohodit vlidne sluvko?
Mozna tuhle teorii nekteri vyucujici razi, ale pokud v rychlosti sleduju vyvoj v podobnych oborech, tento trend se davno zmenil a za modernejsi je povazovan prave lidsky pristup a to odosobnene delat nelze.
Ten, kdo se, mozna dokonale, odosobnil, rozhodne nevyhral. Bud sam o sobe je bez citu a emoci, coz je stav mimo normy, nebo ty city potlaci a predstira, ze je nema a pak se samozrejme zhrouti.
|
| Ananta |
|
(28.8.2014 9:47:53)
Hranice
"Klíčovou dimenzí ve vztahu profesionál–klient je vymezení hranic. Hranicí
ve vztahu mezi dvěma lidmi Kopřiva (1997) míní dělítko, které nám jasně určuje
kompetence každého účastníka procesu. Jinými slovy nám vymezuje to, co je záležitostí mou a co je záležitostí toho druhého. Každý fungující celek musí mít
zřetelnou hranici vůči okolí k tomu,aby přežil tzn. i základní stavební jednotka života–buňka, která by bez hranic byla pouhou sloučeninou rozptýlenou
v prostředí. Stejný smysl má i hranice psychická, hranice já, která se uplatňuje v mezilidských vztazích. Kdybychom se totiž zaobírali záležitostmi druhých lidí stejně tak jako svými, nebyli bychom schopni přežít. Hranice tedy představu je ochrannou bariéru vůči tomu, co stojí vně (Kopřiva, 1997)"
Soucit a empatie
"Hlavním problémem při pomáhání je splývání, kdy pracovník bere záležitosti klienta příliš za svoje vlastní. Trpí nejen pomáhající, ale celý proces pomáhání. Proti splývání se může pracovník chránit netečností, což představuje další problém. Běžnou starostí je jak uhájit svou hranici vůči manipulaci ze strany klienta. Zde přichází ke slovu asertivita"
"Je třeba rozlišit soucit a empatii. Při soucitu se se svým protějškem ztotožníme. Můžeme ztratit hranice a být zaplaveni lítostí, pobouřením, úzkostí z toho co se druhému děje. Při empatii si dovedeme představit a procítit, co se v druhém děje. Rozpoložení druhého správně a citlivě zachycujeme, ale zůstáváme sami sebou. Jsme připraveni pomáhat tak, jak to vyžaduje situace"
Nikdo nepíše o tom, že pomáhající vztah nemá mít lidský rozměr, to je nesmysl, ale je to právě o těch hranicích.
|
| Monty |
|
(28.8.2014 10:06:54)
Ananto,
tragédií dnešní doby je převis vzdělanců, kteří se hromadí jak Cimrmanovi dělníci v dole a protože něco dělat musí, tak vymýšlí teorie a manuály.
Přežívající "úcta ke vzdělání" pak způsobuje, že lidé skáčou na kdejakou pitomost a jsou ochotni ji do krve hájit, protože ji napsal/řekl někdo, kdo má před jménem i za jménem dálnici z titulů.
Zkus to vzít jinak - měla jsi Aničku dlouho v inkubátoru, bála ses o ni, nevěděla jsi, jak se z toho dostane, jestli nebude mít následky... fakt bys v té době přivítala od doktorů a sester na novorozenecké JIPce absolutně odosobněný přístup? Od lidí, kteří s tvou dcerou byli v denním kontaktu a starali se o ni?
Tady přece nikdo neobhajuje nějaké teatrální projevy účasti, přehrávání a hroucení se. Mluvíme jen o normálním, lidském přístupu. I většina těch profesionálů ti řekne, že v rámci zdravotnictví nebo sociálních služeb existují obory a typy práce, které jsou a vždycky budou daleko větší "nápor na emoce" než jiné. Doktor na urologii se odosobní daleko líp, než dětský onkolog. A projevit přirozenou emoci při smrti člověka je normální, někdo umřel, je to sice nutné a nezvratné, ale vždycky je to smutné. Hrát si na to, že není, že o nic nejde, protože já jsem tu za prachy a na nějakým dědkovi mi houby záleží je buď póza nebo osobnostní patologie.
|
| Grainne |
|
(28.8.2014 10:19:49)
Monty, ma to neco do sebe, v prubehu cele diskuse se mi v mysli mihala nad luzkem bezmocneho cedule...EMOCE ZAKAZANY prilisne prozivani skodi zdravi....
Takova divnost pristupu, zvlast, kdyz i nase kultura je v souzneni s tim, ze je treba soucitne pomahat trpicim, presto, ze to neni nijak jjnak vyhodne, nez prave a jen pro jiny pocit, pocit lidskosti.
|
|
| Ananta |
|
(28.8.2014 10:25:50)
" JIPce absolutně odosobněný přístup?"
A kde jsem já nebo citace uvedla, že má mít pomáhající pracovník absolutně odosobněný přístup? Sestry na JIPu a i doktoři se chovali převážně profesionálně, aspoň co jsem měla možnost vidět, vyhovovalo mi to a nečekala bych, že kdyby Anička umřela, jakože se to tam stává, že by ji někdo oplakával.
To nejsou žádné manuály, to vyplynulo z mnoha let pozorování a zkušeností pomáhajících pracovníků, to si nikdo jen tak na koleně nevymyslel.
Navíc, k tomu odosobněnému přístupu a netečnosti dochází právě u vyhořelých zaměstnanců, kteří přepjali své síly a neukočírovali to, proto je nutné držet si ty hranice.
|
|
| mil007 |
|
(28.8.2014 11:43:53)
Monty ty to ale stavíš absurdně. Mezi pláčící sestrou a tou "jsem tu za prachy o nic nejde" je ještě mnoho pozic. Napíšu to konkrétně. Z praxe můžu říct, že mi zemřelo na službě několik lidí, vždy to bylo smutné a nikdo z kolegyň nikdy neřekl no boooože jsme tady za prachy, ale pokud by se někdo rozplakal, zůstal by na sesterně a nelezl za příbuznými. Ale připouštím, že tady se to fakt může sestře nějak vymknout kontrole. Ovšem v poradenství, kdy pracuju nyní, je to naprosto nepřípustné.Slyšíte šílený životní příběh, klientka pláče a není možné se začít dojímat jako při filmu a začít slzet, posmrkávat a otírat si oči. To fakt ne a nevěřte tomu, že klient by se domníval, že konečně narazil na citlivou osobu.
|
| Monty |
|
(28.8.2014 11:45:24)
mil007,
ale to přece nemůžeš srovnávat. Šílený příběhy jsou z druhý ruky, ať už je vypravěč pojme sebeemotivněji, ale tady mluvíme o tom, že konkrétně a v přítomnosti té pečovatelky někdo umře...
|
| Ananta |
|
(28.8.2014 12:59:43)
Monty, z jaké "druhé ruky"? A ta pečovatelka byla přítomna umírání té paní? To jsem nikde nevyčetla.
|
|
| AnWa |
|
(28.8.2014 18:03:27)
Monty uplne nejlepsi by bylo, kdyby jsi se prihlasila nekam jako dobrovolnice a po par mesicich nam tady napsala.
|
| Monty |
|
(28.8.2014 18:05:34)
Díky, radši ne, dělala jsem měsíc na sepťáku a stačilo... asi by to dopadlo špatně.
Někomu bych totiž nakopala tu prdel.
|
| AnWa |
|
(28.8.2014 18:21:44)
asi sobe
|
| Monty |
|
(28.8.2014 18:23:23)
To je anatomicky nemožný.
|
| AnWa |
|
(28.8.2014 19:48:39)
Vzhledem k tomu, ze jsi odbornik na vsechno, vsemu rozumis a vsude jsi byla, jsem presvedcena ze by jsi to dokazala.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(28.8.2014 10:13:09)
Ananto, ale ty hranice tu nikdo nepopira a nikomu je neupira.
Ted se teprve vlastne dostavame k jadru veci a tim je stanoveni hranice pro pomahajici profese. Lze je stanovit oficialne, ale vyhradne doporucujici formou. Jednak se budou lisit u ruznych pomahajicich profesi, druhak je treba pocitat s tim, ze je to vec individualni.
Hranice, ktere zminujes, jsou natolik samozrejmou soucasti kazdodenniho zivota vsech jedincu, vsichni je stanovujeme automaticky a s ohledem na blizkost osob, vuci kterym je stanovujeme. K velmi blizkym lidem mame ty hranice velmi rozvolnene, u mne to konci malem ostnatym dratem vuci nekterym pozicim...treba sefove vseho druhu, nebo nekterym typum osobnosti...tedy manipulatorum.
Pomahajici profese ma jiste urcita specifika a patri k nim i kontrola prozitku, ale v nasem prioade nedoslo k nicemu, co by bylo proti profesionalnimu postupu, nebo nadmernemu proziti nejake situace.
|
| Ananta |
|
(28.8.2014 10:52:26)
Oni nejsou stanoveny výhradně doporučující formou, máme jasně dané co můžeme a co už ne, občas to na vlastní riziko porušuji, ale mohli by mě za to vyhodit, většinou pujčím pár korun na základní potraviny než se klient dostane k nějaké podpoře, nebo 50 Kč na azylák, aby nemusel přespat v parku a někde se tam nesčuchnul s feťáky. jedna kolegyně to však přehnala tak, že odejita byla.
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(28.8.2014 10:51:21)
"trend se davno zmenil a za modernejsi je povazovan prave lidsky pristup a to odosobnene delat nelze"
jo.
byla jsem na nějakym kurzu a jedno ze setkání bylo věnováno právě projevování lidskosti ve vztahu ke klientovi. legrační, jak si tyto věci nejdřív zakážeme, abychom se je pak museli zase znova učit. že častěji pomůže jednoduché gesto víc, než hromada naučených profesionálních slov.
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(28.8.2014 1:07:23)
Ananto, kruci uz jednou, kolikrát ještě bude potreba napsat, ze se NEBAVÍME o žádným SKLÁDÁNÍ nebo hrouceni, ale o tom, ze se ji pravdepodobne zalily oči slzama a par tech slz ji mozna steklo po tváři a mozna si par krát posmrkla?
Nevím, odkud taky beres, ze pláč = hrouceni a nadměrný prožívání. Muze byt, ale taky to muze byt ventil, kterym upusti páru a jede dal bez vetsi škody, zatímco nekdo jinej se vsi silou přemaha a zhroutí se treba až za par dnu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(27.8.2014 21:05:15)
Grainne,
mně by to taky nevadilo, nějaká ta slza. Ale dovedu pochopit lidi, kterým to vadit může. Já třeba opravdu nepláču na veřejnosti, z různých důvodů, i protože je v tom určitá zranitelnost, kterou nejsem ochotná před neznámými ukázat. A z pohřbu své maminky, kde mi pravda steklo pár slz a oči jsem asi měla červené, ale do chvíle kondolence jsem to prodýchala, pamatuju i pocit, že před těmi plačícími cizími lidmi (nic nestandardního) to vypadá, jako bych maminku neměla dost ráda a cítila jsem se tím tlačená do kouta; a navíc jako bych snad měla utěšovat já je. (Dnes už je mi o dost víc let a s cizím pláčem i vlastním neprojevováním emocí se vypořádávám jinak, ale tehdy mě to zraňovalo).
Jindy můžou být pozůstalí zmítaní třeba výčitkami svědomí, že se o zesnulého nedokázali starat sami - a často to prostě jsou plané výčitky, protože to nebylo možné (moje babička umřela měsíc před tím, než se narodila má mladší sestra, maminka neměla fyzické síly být s ní v posledních dnech, a přesto trvalo celé roky, než si to odpustila), a takový plačící cizí člověk, který se staral, je taky může zraňovat...
Tu ošetřovatelku neodsuzuji, ale taky se mi nechce odsuzovat pozůstalé, kterých se to iracionálně dotkne nebo je to zabolí.
|
| Grainne |
|
(27.8.2014 21:25:01)
Ja nikoho neodsuzujubza to, ze to priste nedal, ale za to, ze bkbe pinda.
Pokud ma nekdo vycitky, citi se tlacen do kouta...atd bude si to muset vyrikat se svym svedomim, je to rozhodne zdravejsi proces, nez hledat chyby a pochybeni vsude okolo.
Mimo to, pomahajici profese jsou sice pomahajici, cas od casu musi unest i nejake to vybiti frustraci, ale to frustrovanemu nepomaha a to pohorseni je asi tak pkatne, jako nakopnout vlastni kocku.
Ne ze bych nechapala, jak tem lidem je, ale cestou je pracovat sam se sebou, ne cvicit s profesionaly.
|
|
|
| Ananta |
|
(27.8.2014 21:07:44)
Předat klienta je poslední možnost a nevím jak jinde, ale u nás dost výjimečné, udělala jsem to za posledních pár let jen dvakrát.
|
|
|
|
|
|
|
) 
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)