| kambala pláááckááá | 
 |
(20.8.2014 10:44:54)
Já brečím prvních deset minut, pak začnu pracovat, mozek funguje, nehroutím se, nepřežírám se, jenom se klepu. Pak jednu noc nespím, vše ok a za půl roku dostanu hnisavou angínu. To v případě krize, která se týká mně. Jo a volám relevantním kamarádům a sprostě si stěžuju, velmi sprostě.
Ve věcech krize klientů jsem samozřejmě klidná a jednám s rozumem
Někdy si říkám, že by bylo lepší lehnout si a počkat, až se to vyřeší samo, ale to neumim
|
| Lída+4 |
|
(20.8.2014 10:53:44)
Když se to týká mě nebo nejbližší rodiny, sice se nejdřív vnitřně rozklepu, ale pak funguju dost efektivně. Rozsypu se, až když je krizová situace bezpečně vyřešená... Občas mi pak trvá i dost dlouho, než se z toho zase dostanu.
|
|
| Epepe | 
|
(20.8.2014 10:53:50)
Velmi dobře, jednám racionálně a věcně. Nebojím se požádat o pomoc.
Je to částečně výhoda, ale i nevýhoda, protože jsem s touto vlastností celkem osamocená, a když se např. jedná o krizi rodiny při střetu s vnějším světem, tak musím zajišťovat nejen řešení, ale i uklidňovat příbuzné.
Zatím jsem se dostala do situace ohrožující život mně nebo dětí jen jednou a to byla jen chvilka, tak nevím, jak bych se zachovala v nějaké hodně exponované situaci. Ale to asi málokdo.
|
| kambala pláááckááá |
|
(20.8.2014 10:56:38)
Jejdo, když mne srazilo auto, tak kolem lidi pobíhali jak slepice bez hlav a já tam ležela s polámanýma kostma a uklidňujícím hlasem jsem jim dávala pokyny: dejte trojuhelník, zavolejte sanitku a policajty, prikrejte mne dekou proti prochladunuti a soku, mluvte se mnou. az kdyz prijela sanitka a ja vedela, ze si to muzu dovolit, tak jsem propadla panice
|
| M_ |
|
(20.8.2014 11:02:07)
|
|
| Mamča + 4 ♥ | 
|
(20.8.2014 11:09:58)
Kamb.., díky....
|
|
|
|
| Limai | 
|
(20.8.2014 10:57:27)
Co to je pro tebe krizová situace?V takové jsem snad ještě ani nebyla.Krizová situace pro mě je,když mi někdo unese děti,nebo mě přepadne a bude chtít podříznout,případně se dozvím,že moje dítě má zhoubnou nemoc,nebo dramatická autonehoda či situace podobné.Nic z toho se mi nestalo,takže nemohu říci,jak se v krizové situaci chovám.Do takových situací se člověk nedostává čtyřikrát ročně.
|
|
| M_ |
|
(20.8.2014 10:58:28)
V ohrožení života nebo zdraví překvapivě dobře, abych vyřešil situaci a až zpětne mi dojde co jsem udělal.
Při stresu v práci, kdy se toho na mně nabalí hodně, se začnu potit, být nervózní, podrážděnej a nevím čím začít. Až začnu, situace se uklidní.
Při krizi v osobním životě, přemýšlím, nespím, mám pesimistickou nálad a mám potřebu se o tom bavit.
|
| Natascha | 
|
(20.8.2014 11:04:15)
úplně stejně 
|
|
|
| boží žena | 
|
(20.8.2014 10:59:14)
krizové situace naštěstí nezažívám
nevim co si před tím představit
úrazy dětí jsem zažila jen takové víceméně běžné, nic závažného
ťuk Ťuk
to jsem nepanikařila
|
|
| Persepolis | 
|
(20.8.2014 11:01:19)
Tak to hodně záleží na tom, jak dlouhotrvající ta krize je. Z krize, která trvala něco přes rok jsem si odnesla úzkostnou poruchu.
|
| Rodinová | 
|
(20.8.2014 11:05:25)
To je presne ma reakce...autonehoda, urazy, nahle konflikty zvladam s chladnou hlavou, vsichni na me spolehaji. Rozklepu se, az je situace vyresena.
Ted jsem v dlouhe krizi rok a pul a jsem dost na dne, sama sebe jsem prekvapila
|
|
| M_ |
|
(20.8.2014 11:06:04)
jak se taková úzkostná porucha projevuje?
|
| Persepolis |
|
(20.8.2014 11:18:19)
Jak to popsat? Takový neustálý vnitřní strach bez příčiny. Mozek neustále vytváří katastrofické scénáře a ty, přestože rozumově víš, že je všechno pohodě, že se nic neděje a že by si měl být v klidu, tak si prostě nejsi schopný poručit a vyhnat ty černé myšlenky z hlavy. neustále se stresuješ. Je to strašně vyčerpávající.
|
| M_ |
|
(20.8.2014 11:24:47)
OK díky. Přeju ať to přejde.
|
| Persepolis |
|
(20.8.2014 11:29:16)
Díky Michale, myslím, věřím že nejhorší už je za mnou.
Ale byl to stoprocentně následek dlouhotrvající krizové situace. Dokud ta situace trvala, tak jsem byla relativně v pohodě, jenom jsem se hrozně těšila, že se to všechno nějak vyřeší a uklidní, tak se mi strašně uleví. A ono se to vyřešilo, situace se uklidnila a mě se ne a ne ulevit, naopak jsem cítila, že je mi psychicky čím dál tím hůř.
|
| Rodinová |
|
(20.8.2014 11:32:15)
Co jsi s tim delala/delas? Blizim se tomuhle stavu a furt doufam, ze to nejak zvladnu sama, akorat zacinam pochybovat....
|
| Persepolis |
|
(20.8.2014 12:54:05)
Navštívila jsem psychiatra a rok a půl brala AD. Už jsem půl roku bez prášků a zatím dobrý.
Je fakt, že se cíleně vyhýbám(pokud to jde) věcem, které mě nejvíc stresovali.
|
|
|
|
|
|
| bob | 
|
(20.8.2014 11:27:34)
U mne se úzkostná porucha projevuje tím, že mám pocit na omdlení, začne mi fungovat velice rychle střevní peristaltika a přidává se strach, že nestihnu WC, takže legrace... po kapsách nosím toaletní papír
|
|
|
|
| Seyla+1 |
|
(20.8.2014 11:04:00)
Nejdřív situaci vyřeším, pak až mi dojde, co jsem udělala (když se například chlapeček cca 3 roky při skoku do vody zranil na hlavě o můstek a já pro něj skočila a všichni okolo jen lítali a panikařili) Max. pár dní nejím, jestli je to něco složitějšího - třeba rodina. Ti mě dostávají do krizových situací často  brečet ze zoufalství moc neumím, nikdy mi to nešlo 
|
|
| Z+2 | 
|
(20.8.2014 11:08:23)
Jak kdy. Záleží na tom o co nebo o o koho se jedná?
Někdy jsem naštvaný a kopu kolem sebe.
Někdy jsem racionální a efektivní.
Jednoznačně nejhůř zvládám stres z nutnosti zabalit dětem nebo uklidit. Hůř než rozpady vztahů, nebo zdravotní krize.
|
|
| Arka |
|
(20.8.2014 11:11:21)
Při krizových situacích neohrožujících život je ze mě robot. Mechanicky, efektivně funguju, zmizí veškeré emoce. Ztráta emocí přetrvává i dlouho po, takže pak ještě velmi dlouho nejsem schopná se upřímně radovat a chovat se přirozeně.
Při pádu příbuzného, kdy jsem si myslela, že je mrtvý jsem jen stála a křičela „Ježišmarjáááá“ (vůbec netuším, kde jsem to vzala, běžně nepoužívám). Když se pohnul byla jsem opět efektivní a řešila.
Vytočit mě dokáže svým psychoterorem jen mamka. Vnitřně se sesypu, klepu se a je mi blbě. Nemám se komu svěřit, manžel by jí pak nejraději zakázal přistup do domu.
|
|
| kosatka2 | 
|
(20.8.2014 11:14:04)
Šrotuje mi mozek, buší srdce, najdu v sobě netušené síly. Třeba jsem došla se zlomenou nohou domů, doktor se smál, že se zlomeninou se chodit nedá a když viděl rentgen, stáhnul ocas.
řidičák a jedna zkouška ve škole byly pro mě extrémně stresové(hlavně díky těm zkoušejícím, mačodebilům). obojí jsem perfektně zvládla, ale ve vedlejší ulici jsem se rozbrečela. pak jsem letos maskovala slzy na finančáku na chodbě, když jsem něco musela potřetí po manželovi přepsat a děti lezly po stropě. nesnáším bezmoc.
mám rychlé reakce na krizovky na ulici, když se někomu něco děje (násilí, úraz, mdloby). možná od toho, jak se starám o ty děti. dřív bych asi jen blbě čučela paralyzovaná jako ostatní, teď bývám první, kdo to začne řešit.
|
|
| Pruhovaná | 
|
(20.8.2014 11:16:11)
V lehké krizi hysterčím a ječím, když jde doopravdy do tuhého, mlčím a funguju.
Ale nejhorší co jsem zažila bylo, když šlo o syna, a to jsem nijak dobře nezvládla. Byli jsme na chalupě a já viděla, že potřebujeme nutně jet k doktoru (kluk strašně otékal) a všichni okolo (manžel i otec) mi říkali, že hysterčím a že to tak hrozný není. Tajně jsem brečela na záchodě, abych kluka nestresovala, a hádala se s nimi. Teprve když manžel pochopil, že je to krizovka, ujížděli jsme o půlnoci do Motola. A tam nám řekli, že kdybychom čekali do rána, mohli bychom taky přijet pozdě...
Byla jsem na sebe hrozně naštvaná, že jsem neprosdila dřívější odjezd. Ale potom jsme fungovali bezchybně, akorát když nakonec vše dobře dopadlo a kluka si nechali v nemocnici, tak jsem pak v noci nemohli spát a byla vyklepaná ještě týden.
Jo a v nemocnici za námi přišli zdravotní klauni, i když syn už byl veliký (13) a tam mi došlo, že jsou asi hlavně pro rodiče. Ttak jsem se jim smála, až jsem brečela - jak to napětí povolilo.
|
|
| Bára a kluci | 
|
(20.8.2014 11:16:13)
Pokud jde o krizové situace při úrazech dětí, nesmím to vidět a pak jednám velmi racionálně a s chladnou hlavou - rozbitou hlavu nebo zapíchnuté nůžky v obličeji jsem ošetřila tak dokonale, že jsem dostala na chirurgii pochvalu od doktora :o) Tehdy to bylo prostě prásk prásk prásk, tohle bude tak a tak a jelo se, naprosto bez emocí, jen pak to na mě padne, co všechno se mohlo stát, "kdyby" (kdyby nůžky zajely o kousek výš nebo níž a tak...). Manžel v těchto situacích naprosto nepoužitelný.
Jenže tohle léto přišla situace, kdy jsem byla přímým divákem úrazu staršího syna, zřítil se v Alpách do třímetrového neznáma, viděla jsem jeho pád a netušila, kam padá a když jsem doběhla na místo dopadu a viděla ho bezvládně ležet vedle obřího šutru, složila jsem se. Naprosto jsem to nezvládla, padla na kolena, klepala se jak ratlík a bulela - tehdy jednal racionálně manžel.
Naštestí se nic nestalo, syn dopadl do mechu těsně vedle, odneslo to jen naražené a sedřené rameno a sedřený obličej, ale mě to ukázalo, že stát takové situaci tváří v tvář moc nezvládám a jen doufám, že se to nebude nikdy opakovat.
Pokud jde o "krize" např. partnerské, nejím, nespím, hodně kouřím a jsem v takovém permanentní vnitřním třesu, nestále se tím užírám a mám potřebu to nějak řešit.
|
|
| Sam01 | 
|
(20.8.2014 11:17:48)
Mám to podobně jako Lída +4.
Uvnitř panikařím, ale přitom efektivně likviduji škody.
Jenom jednou se mi stalo, že jsem musela utéct na wc (rychle se vybrečet), překonat ten první nával stresu a pak zase zase fofrem fungovat.
Nejsem moc hroutící se typ a hlavně nesnáším ten pocit, že by mě měl někdo vidět ve slabé chvilce.
|
|
| bob |
|
(20.8.2014 11:22:02)
Krizový stav zvládám špatně, brečím, nemohu spát bolí mě žaludek a nemohu jíst :(
Krizovou situaci zvládám v daném okamžiku a sesypu se později.
|
|
| Abigail* | 
|
(20.8.2014 11:25:44)
Záleží jaká je to krize. Pokud se to týká partnerského života, tak nejím, nespím, jsem mimo. Pokud se jedná o krizi, která se týká cizích lidí a na mě je, abych nějak reagovala, tak to jsem celkem chladnokrevná.
Při úrazech dětí se mi dělá špatně, je mi na zvracení, na omdlení, ale zároveň utěšuju, zasahuju, eventuelně chystám do nemocnice.
|
|
| Sio |
|
(20.8.2014 11:39:41)
Klepou se mi ruce, bolí mě břicho, zvracím, nespím, a zavařuje se mi mozek. Kupodivu jsem celkem schopná při tom jednat a krizi řešit, ale jíst a spát dokážu až poté, co krize pomine.
|
|
| ivaxx | 
|
(20.8.2014 12:02:44)
Pokud se nejedná o mé nejbližší, tak jednám efektivně a účelně, bez vedlejších účinků.
Když jde o nejbližší (děti, manžel, rodiče) - tak jsem schopna také jednat efektivně, vše zařídit, udělat, ale jako daň za to nejsem schopna pak spát a hlavou mi běhají černé myšlenky.
Zažila jsem oboje.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(20.8.2014 12:23:13)
Snazim se byt o krok napred a pripravena - zjistuji krizove scenare a doufam, ze na ne nedojde. Ovsem, kdyz na ne dojde, vim aspon, jak postupovat a pak uz nepanikarim a funguju.
|
|
| svynka+2 |
|
(20.8.2014 12:40:43)
Nedokážem si vybaviť krízovú situáciu /ktorá by sa ma nejakým sposobom dotýkala, tipujem však, že určite by som nedokázala jednať s chladnou hlavou.
|
|
| adelaide k. | 
|
(20.8.2014 12:44:53)
Minutu sedím s hlavou mezi kolenama a dýchám... Pak funguju, složím se když je po všem a brečím.
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)