Tinna |
|
(24.7.2014 20:19:52) Poraďte, prosím, vy zkušené, léta rozvedené... Kdy jste se s rozpadem manželství a následným rozvodem srovnaly? Kdy vás pustil pocit zrady a křivdy z opuštění? Nemyslím případy, kdy jste byly iniciátorkou rozvodu, kdy jste utíkaly od tyrana či manipulátora, kdy ukončení vztahu pro vás bylo vysvobození a ulevilo se vám.
Můj muž si loni po dvaceti letech pohodovýho manželství začal vztah s mladší kolegyní, hned spolu začali bydlet, střídat děti a žijou spolu spokojený nový život. Já jsem totálně na dně, nemám chuť k ničemu, chybí mi elán a radost, ke všemu se musím nutit. Pouze v týdnu, kdy jsem "za maminku" a je u mě náš syn, funguju normálně a pak taky v práci, kde hlavu zaměstnám a nerozebírám vlastní smutky. Cítím, že to tak už dlouho nedám, hledám si nějakou psycho pomoc zvenčí, do antidepresiv se mi nechce... Ke všemu máme zítra první soud o synovi, tak jsem z toho docela špatná.
Jak dlouho jste rozdýchávaly, že vás manžel opustil? Diky za reakce
|
Tinna |
|
(24.7.2014 21:03:08) Juliet, tvůj příběh sleduju, zaujal mě originální způsob přání k svátku od tvého nového muže. Je jasný, že s chlapem je svět takový komplexnější, pak už nemáš důvod smutnit nad minulostí, buduješ novou budoucnost...
Marti, jen dva měsíce? Tak to je fofr! Možná, že ti synové nedovolili propadat se dolů. Na mě nejhůř púsobí čas, kdy jsem sama...
|
Martina, 3 synové |
|
(24.7.2014 21:26:52) Kluci už byli dospělí, to je jiná situace než s malými dětmi.
Ale měla jsem strach, jak to zvládnu organizačně i finančně, manžel se hodně staral o domácnost a tak, ale nakonec jsem zjistila, že některé věci se dělaly jen kvůli němu, což se týkalo hlavně vaření, a taky jsem zjistila, že byl nejnákladnějším členem domácnosti, takže bez jeho platu a jeho nároků to bylo šul nul.
No a když kluci (hlavně ten nejstarší) začali víc vydělávat, tak si žijeme líp než kdy dřív.
|
|
|
Tinna |
|
(24.7.2014 21:46:05) Přesně, Juliet, to plánování budoucnosti, vzájemný sdílení, blízkost...to mi chybí. Je mi jasný, že se to musí odžít, srovnat se s tím, ale zdá se mi, že to trvá dlouho...
|
Tinna |
|
(24.7.2014 21:59:22) Jasně, jak jsou děti, je to vždycky těžší... S ex se děti vídaj, bere si je?
Neumím si představit, že by někdy u mě ještě nastala fáze ""jsem zamilovaná""...moc ti to přeju...
|
|
Zeleninka + syn |
|
(24.7.2014 22:08:00) Tinno, mně trvalo 6 let!!! nez jsem byla schopná se zase podívat na nějakého chlapa se zájmem, a ne s nenávistí. Pak jsem ovšem na to potřebovala už jen týden, v němž jsem potkala skvělého chlapa, se kterým jsem od té doby furt a miluju ho moc (a on mě). Byli jsme oba "opuštěni", tak si dnes sebe navzájem vážíme a chováme se k sobě podle toho.
|
Tinna |
|
(24.7.2014 22:16:36) Zele, no ne snad, šest let!! To je šílený... Chápu, že teď si vztahu oba vážíte.
Juliet, aspoň že si děti bere. Ob víkend máš aspoň pohodu a můžete být sami s mužem. Ale rozumím, že ti to rve srdce. My máme střídavku, takže to je vždycky dlouhý tyden...
|
|
|
|
|