| Canteta | 
 |
(22.7.2014 10:34:49)
Nemyslím tím věci, které se musí dělat, třeba mytí nádobí. 
Slyšela jsem včera zajímavý hovor a přivedl mě na tuhle otázku.
Muž a žena se bavili o tom, co budou dělat o víkendu, žena oznámila, že se jede k jejím rodičům a chlap na to, že chtěl s kamarády někam na závody.
Žena trvala na tom, že se pojede k rodičům.
Tak mne napadlo, co od toho lidé, kteří někoho nutí čekají. Podle mě nemůže takový člověk mít z toho radost. Jde o pocit vítězství, prosazení si svého? Nebo proč?
Nebudu u PC, takže nemůžu reagovat, ale děkuji za všechny postřehy, počtu si večer.
|
| Markéta, kluci 12 a 5 | •
|
(22.7.2014 10:40:52)
Žena potřebuje jet k rodičům a zároveň chce být se svým mužem. Čeká od něj, že se přizpůsobí a bude se chovat mile, i když by byl radši s klukama na závodech. Celkem běžné v partnerství, ne? Kdyby to bylo jen na mně, v určitém časovém období bych k manželovým rodičům vůbec nejezdila, ale protože on tam s kluky jel, a já chtěla být s nimi, jela jsem taky. A fakt jsem se snažila nebýt otrávená.
|
|
| Adelinkaa 1 dítě. | 
|
(22.7.2014 10:53:31)
Tak i o tom je vztah, udělat kompromis..ty pojedeš se mnou za maminkou /vím že ji nemiluješ, ale maminka tě ráda vidí, jsi můj partner/ a ty si zítra si užívej sport kámoši, místo aby jsi se mnou nakupoval nebo nevím co ....
|
|
| Citronove koliesko | 
|
(22.7.2014 10:59:22)
No tak hlavne aby to bolo vyvážené nie? Raz k rodičom, raz na závody. Alebo ak to nevadí tak ja k rodičom a ty na závody. Nevidím problém.
Horšie by bolo každý víkend k mojim rodičom X-rokov bez možnosti odporu resp. nebral by sa ohľad.
Ja beriem manželstvo ako partnerstvo kde sa dvaja majú dohodnúť a ani jeden nesmie mať pocit že je utláčaný a neberie sa ohľad na jeho názory a potreby.
|
|
| Raduza | 
|
(22.7.2014 11:00:03)
Člověk by měl někdy udělat "rád" i to k čemu je nucen. Například jet k rodičům manželky. Naprosto si dovedu představit jak to u aktérů dialogu je. Manžel by rád x-tý víkend po sobě jel na nějaké závody, ale manželka řekla, že jednou za tři měsíce by měli jet k rodičům (například pomoct spravit kůlnu). Manželovi se samozřejmě nechce (práce je pro spoustu lidí sprosté slovo). Buď se manželka zase podřídí a nikam se nepojede nebo chlap bude celý víkend otrávený :-(. TAkže člověk by se fakt měl někdy přemoct, nezabejčit se a uvědomit si, že si to vlastně užívá .
|
| Monty | 
|
(22.7.2014 11:02:56)
Pak je taky varianta, že si každý pojede tam, kam ho "srdce táhne".
Pokud bych se otravovala na závodech, ale partner by tam chtěl, pojedu k rodičům sama. Rozhodně bych nikoho nenutila jet někam, kam se mu za a) nechce, za b) se tam dá jet kdykoli (zatímco závody nebývají "kdykoli").
|
|
|
| Cimbur | 
|
(22.7.2014 11:02:01)
Myslela jsem, že půjde třeba o práci, která je vám přidělena, k tomu se vztah získat dá. Tady chlapovi nevadí až tak návštěva rodičů jako to, že o něco přichází. Chce to kompromis. Nikdy bych svého chlapa nepřipravila o závody, na které se těší, prostě bych mu nabídla, že za námi může přijet potom - nebo bychom víkend napůlili.
|
|
| Rodinová | 
|
(22.7.2014 11:05:48)
Z nuceni kohokoliv k cemukoliv nevzejde nikdy nic dobryho ... driv nebo pozdeji se to obrati proti tomu nuticimu
Samozrejme jsou vyjimky typu - prosim te pojed se mnou k rodicum, vim, ze bys na zavody radsi, ale spadla jim pulka strechy a desne leje
|
| Kudla2 | 
|
(22.7.2014 11:26:10)
Souhlasím, že nucení není dobrý, ale myslím, že normální lidi se dohodnou i na tom, že se bude dělat něco, co víc vyhovuje tomu jednomu, a ten druhý se přizpůsobí I BEZ NUCENÍ.
Samozřejmě se to musí střídat, není schůdné, aby se přizpůsoboval pořád jen ten jeden.
Ale situace, kdy ten jeden si dělá pořád jen to, co chce on, a do čehokoliv společného by musel být NUCEN, protože by nebyl sám od sebe ochoten k žádnému ústupku - pak se nabízí, proč s takovým člověkem vůbec být?
|
| Monty |
|
(22.7.2014 11:28:02)
"Souhlasím, že nucení není dobrý, ale myslím, že normální lidi se dohodnou i na tom, že se bude dělat něco, co víc vyhovuje tomu jednomu, a ten druhý se přizpůsobí I BEZ NUCENÍ."
Tak pokud mu to nebude vyloženě nepříjemný a bude to přizpůsobení se v rovnováze
(jednou ty, jednou já), tak proč ne. 
Nutit někoho k tomu, co je mu z duše protivný je vždycky špatně a stejně tak trvat na tom, že se vždycky a za všech okolností přizpůsobuje ten druhý.
|
| Rodinová |
|
(22.7.2014 12:36:14)
Jo, a kdyz uz se prizpusobim, tj. pristoupim na nejaky kompromis, tak bych k tomu taky tak mela pristupovat.
A ne ze reknu "tak teda jooo" a pak u te ukompromisovane cinnosti trpim jak zvire a podle toho to taky vypada.
Znam totiz lidi, co neumeji rict ne, "prizpusobi se", a znasilnuji tim sami sebe a otravuji okoli.
|
| Kudla2 |
|
(22.7.2014 12:53:10)
Rodinova "Jo, a kdyz uz se prizpusobim, tj. pristoupim na nejaky kompromis, tak bych k tomu taky tak mela pristupovat.
A ne ze reknu "tak teda jooo" a pak u te ukompromisovane cinnosti trpim jak zvire a podle toho to taky vypada.
Znam totiz lidi, co neumeji rict ne, "prizpusobi se", a znasilnuji tim sami sebe a otravuji okoli."
Přesně.
Nám se osvědčilo dát dostatečně a zřetelně najevo "v tomto se přizpůsobuji", tj. není to aktivita, kterou bych si o vlastní vůli vybral/a, ale někdy je to zkrátka v zájmu celku potřeba (třeba návštěva akvaparku se 2 nebo více malými dětmi, kdy by to jeden rodič neukočíroval), aby ten druhý nežil v mylném dojmu, že návštěva akvaparku je pro mě nejlepší zábava na světě, ale poté, co tato informace projde, DRŽET PYSK A V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEPRUDIT.
Protože o tomhle přeci život v rodině je, že jednou se přizpůsobím já někomu, PODRUHÉ NĚKDO MNĚ, a taky bych nerada, aby mi to celou dobu omlacoval o hlavu nebo se tvářil jak kyselá zadnice.
Ale ta informace "podvoluji se v zájmu celku" - samozřejmě NEVYČÍTACÍ, jen jako informace - je dost důležitá, už proto, aby se to dalo zohlednit, až bude potřeba, aby se "v zájmu celku" podvolil zas někdo jiný.
|
| Kudla2 |
|
(22.7.2014 12:58:01)
Tohle je vlastně ilustrace toho, že naprosto není nutný, aby to ten člověk dělal RÁD a je veliká surovost a nepochopení to od něj požadovat.
Spravedlivě lze požadovat jen to, aby to UDĚLAL bez keců a ksichtů.
|
| Rodinová |
|
(22.7.2014 13:14:21)
Souhlasim, tak jsem to presne myslela.
Aby nekdo neco udelal rad, to fakt nejde donutit
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(22.7.2014 11:23:24)
Tak někdy nastanou situace, kdy není důležitý, aby člověk něco dělal RÁD, stačí, když to udělá (a moc u toho nedržkuje).
V popsané situaci by strašně záleželo na kontextu - jestli je dotyčný na závodech každý víkend, tak by to bylo o dost jiné, než kdyby to byly jedny závody za půl roku.
Obecně si myslím, že kdyby ta situace byla víceméně normální (žádná krizovka u rodičů, chlap netráví na závodech všechny víkendy, rodina tráví značnou část víkendů spolu), tak by neměl být problém rozdělit se.
Ale pokud by to mělo být pořád jen jednostranné (tj. pořád by se jezdilo jen na závody nebo pořád jen k rodičům, případně by si oba pořád jen jeli po svý lajně), tak se nabízí otázka, k čemu potom být v partnerství?
|
| Monty |
|
(22.7.2014 11:25:16)
"Ale pokud by to mělo být pořád jen jednostranné (tj. pořád by se jezdilo jen na závody nebo pořád jen k rodičům, případně by si oba pořád jen jeli po svý lajně), tak se nabízí otázka, k čemu potom být v partnerství?"
No, Kudlo, to je právě o těch prioritách, o tom jsme se tu bavily 100x.
Když si budu brát sportovce, tak se pak nebudu divit, že chce jezdit na závody a ne za mými rodiči.
|
| Kudla2 |
|
(22.7.2014 11:31:58)
Monty,
zase na druhou stranu když jsem sportovec, který není ochoten slevit nic ze svého single života ve prospěch celku, tak se nabízí otázka, proč bych neměl zůstat single.
Nebo otočíme-li to z pohledu toho partnera, pokud poznám, že ten člověk takový je, tak si s ním vůbec nezačínám.
Ale předpokládám, že normální člověk, který chce žít v partnerství a založit rodinu, nepředpokládá, že bude nadále žít tak, jako by tam ten druhý vůbec nebyl?
|
| Monty |
|
(22.7.2014 11:35:03)
Kudlo,
ty to ženeš moc do extrému - většina lidí nemá na světě jen jednu jedinou věc, jeden zájem... problém nastane, když po založení rodiny se ta rodina stane jediným zájmem pro jednoho a pro druhého ne, kdy v podstatě oba trvají na svém "extrémním pojetí".
|
|
| Persepolis | 
|
(22.7.2014 11:43:46)
Tak sportovec je hodně extrémní případ. Pokud je to sportovec profesí, tak tam se naopak předpokládá a většinou i děje,že se nejen manželka, ale celá rodina přizpůsobí jeho sportovní karieře.
Pokud má sport jenom jako koníčka, měl by se pochopitelně čas od času překonat a trávit volný čas s rodinou.
|
| Markéta, kluci 12 a 5 | •
|
(22.7.2014 11:55:50)
Pokud se bude muset překonat, aby trávil volný čas s rodinou, nebude to asi stát za nic.
|
|
|
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(22.7.2014 11:23:30)
Asi dost záleží na tom, co dělali minulý víkend.... zda byli společně na závodech, nebo společně u rodičů. nebo oba dva v práci... a taky na tom, co budou dělat následujíví víkend... a taky na tom, co dělají přes týden.
My se s manželem míjíme, společných chvil je málo - manželství je velký kompromis: jeli bychom k rodičům OBA DVA od rána a přes oběd a po polední kávě oba dva na závody za kamarády - já bych pak řídila ze závodů domů, aby si manžel mohl dát s kamarády pivko.
|
|
| Zeleninka + syn |
|
(22.7.2014 11:28:08)
Myslím, že by si měli - každý za sebe - stanovit priority.
Bude-li mou aktuální prioritou být s rodinou / věnovat se individuální zálibě,
snadno si vyberu, ne?
|
|
| Bára a kluci | 
|
(22.7.2014 12:00:49)
Vztáhnu-li zmíněnou situaci na naše manželství a moji rodiče by rádi viděli i mého muže, jel by manžel na závody, jelikož se předpokládá, že rodiče tam budou i příští víkend (a naši nepřítomnost v tomto případě pochopí), zatímco závody se konají na termín a další víkend již nebudou.
U nás je to o dohodě a vycházení si vstříc (včetně prarodičů).
|
|
| Tili + 2 | •
|
(22.7.2014 12:07:14)
Já se tak nějak vždycky přizpůsobím a snažím se na tom najít to nejlepší. Hm. a s rodiči pořád navrhuji, že bych mohla jet sama s dětmi, ale zatím to nevyšlo. Myslím, že my bychom si užili a manžel by si mohl udělat pohodový víkend. Ale to nechce a raději probíráme celou cestu v autě, co všechno je na mých rodičích i na mě hrozné ...
|
| Kudla2 |
|
(22.7.2014 12:46:15)
"s rodiči pořád navrhuji, že bych mohla jet sama s dětmi, ale zatím to nevyšlo. Myslím, že my bychom si užili a manžel by si mohl udělat pohodový víkend. Ale to nechce a raději probíráme celou cestu v autě, co všechno je na mých rodičích i na mě hrozné ..."
To je teda manžel pěkný hovado, s prominutím.
Bych ho z toho auta asi vyhodila.
Jako promiň, ale když mu navrhneš, že nemusí jezdit, když nechce, ale on na tom trvá, a pak ještě (nemyslitelné!) cestou kritizuje Tebe i rodiče, tak se chová, pardon, ale jako kretén.
|
|
|
|
...děláme to vlastně dost často. My třeba i nakoupit nebo s košem(a) chodíme často spolu 
V její náručí
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)