Klarisanek |
|
(18.5.2014 23:01:50) Jedná se o osobu, která řeší finance velice podivným způsobem. Podotýkám IQ v normálu, vysoká škola. Jedná se o to, že chorobně hlídá drobné výdaje a úplně klidně projede deseti, možná statisíce. Nejde o nějakého boháče, nebo podnikatele, či případ lehce nabyl, lehce pozbyl. Normálně vydělává průměrné peníze, naprosto dostačující k normálnímu životu. Jenže svojí rodinu neustále dusí kontrolou výdajů za prkotiny - nezhasnuto, radiátor o stupen výš, počet SMS, dražší párek apod. Je schopen psát sáhodlouhé reklamace kvůli desetikoruně a hádat se v obchodě o korunu. Zatímco v jiných věcech je tak velký prokrastinátor, že např. nepožádá o roční zůčtování daně, i když mu to bylo několikrát připomínáno s tím, že příjde o mnoho tisíc. Nezaplatí fakturu, i když ví, že mu bude účtováno šílené penále. Nevymění peníze v bance, i když ví, že kurs půjde rapidně dolů a přijde o desetitisíce. Jak byste na takového člověka pohlíželi? K mnoha věcem přistupuje jako klasický prokrastinátor, na všechno prdí, na což doplácí především rodina snížením životní úrovně, ale v honbě za desetníky dokáže vyvinout mimořádné úsilí. Nemůže se jednat o nějakou psychickou poruchu? Je vůbec možné takového člověka nějak změnit?
|
NovákováM |
|
(18.5.2014 23:18:14) no v tom se ztrácím.
Finančně gramotný je, lakomý ano, ale zároveň rozhazovačný, nebo až nedbalý, ale zároveň sepisuje ty elaboráty kvůli pár korunám...
Spíš mi připadá jako prudič, což není asi ani vlastnost, ani diagnóza.
|
NovákováM |
|
(18.5.2014 23:20:27) a víš, že možná ano... že ho prostě baví kontrolovat, otravovat lidi, aby dokázal, že si na něj někdo jen tak nepřijde, ale zároveň je flink... chce po ostatních pravidla a sám není schopen je dodržovat. nevím, jen co mne napadlo.
|
Červená řepa |
|
(19.5.2014 8:28:58) to je podle mě trefa.
|
enny |
|
(19.5.2014 8:32:43) Strouhaná, nevím, já jsem v lecčems pdoobná, ale druhé zásadně neprudím. Mám v tom až takový blok, že než by řekla, ať zvedne ruku a vypne, tak vstanu, přejdu a vypnu sama.. ale už se mi stalo, že i to přišlo někomu podivný, že si neřeknu
|
|
|
|
Klarisanek |
|
(18.5.2014 23:20:42) Neni rozhazovacny, je nedbaly.
|
Alraune |
|
(18.5.2014 23:57:22) Úzkostná porucha, k malým věcem se dokope, velké ho děsí. A šetřením malých věcech se utěšuje, ospravedlňuje.
|
Lei |
|
(19.5.2014 14:34:25) Souhlasím s Alraune. Znám takového člověka. Tato diagóza na něj přesně sedí. Stále doplácí na podnikatelskou nezkušenost a neřeší to, a místo toho škudlí a naříká, jak si nemůže dovolit nic...zatímco kdyby hnul zadkem a vyřešil vlekoucí se finanční černou díru, neutíkaly by mu peníze kamsi. Bohužel se mu nedá nic říct, protože se v tu chvíli stane tak lítostivým, popírajícím skutečnost, že se jeho blízcí bojí, že by skončil na psychiatrii.
|
|
|
Kamisi |
|
(19.5.2014 9:38:34) Je nedbalý sám za sebe, ale po druhých chce, aby hlídali prkotiny. Jak píše Tereza - prudič. Na druhých je líp vidět, co dělaj blbě, než na sobě. Je načase, aby si s ním spolužijící vyříkali taky JEJICH priority a nenechali se prudit.
|
|
|
|
Marika Letní |
|
(18.5.2014 23:21:38) Deniso, diagnózu neporadím, ale napadlo mě, že prostě nevidí širší obraz. Nebo ty velké věci nedokáže zařídit? Proto se zabývá maličkostmi, které umí a zvládne.
A připomnělo mi to pohádku od Petišky - O panu Šnofousovi, kterou jsem nedávno četla dítěti. Byl to lakomec, stále chtěl šetřit, proto pokácel lípu před svým domem. Dřevo prodal a počítal peníze. Vyhnal psa i kočku, nechtěl je živit. V noci přišla liška, pes tam nebyl, tak snědla všechny slepice. Ráno si pan Šnofous nemohl uvařit vajíčka, protože neměl žádné slepice. Chtěl si dát chleba, ale taky nebyl, snědly ho myši, které měli pré, protože kočku už taky vyhnal. A tak to pokračuje dál, až nemá nic, protože peníze mu taky rozkoušou myši.
|
NovákováM |
|
(18.5.2014 23:41:09) a to je hezké přirovnání.
Můj vztah k penězům je mmch pro mé rodiče velmi podivný :-D
|
|
|
. | •
|
(18.5.2014 23:38:01) A prudí s maličkostma i sebe, nebo jen své okolí, jako že on může co chce a ostatní ne?
|
|
Marika Letní |
|
(18.5.2014 23:50:08) Deniso, ještě mě napadlo, že třeba vůbec nejde o peníze - že to prudění je jen kvůli prudění. Že si tím dokazuje svou nadřazenost, moc. V případě korunových reklamací svou důležitost, že ho jen tak někdo nedoběhne. Ale zaplacení faktury - proč by to dělal? Jemu přece nikdo nebude říkat, do kdy to má být uhrazeno. Udělá to, kdy on uzná za vhodné. Protože skutečně šetřivý člověk by si na to dal opravdu pozor.
|
Arien+2 | •
|
(19.5.2014 1:32:29) Mně se také zdá přirovnání Marky výstižné. Skutečně šetřivý člověk by šetřil jaksi komplexně. Z popisu to spíš vypadá, že šetří hlavně tam kde může někoho prudit.
Mně to ani tak nepřijde jako rozdělení na "malé" věci a velké, ale spíš na to kde se dá někoho prudit a tam kde ne, to pak není zajímavé řešit.
A jinak myslím že to bude na nějakou diagnozu.
|
|
Anni&Annika |
|
(19.5.2014 8:22:16) no tak psat reklamace a hadat se o destniky pisemne, to je taky opruz.. ale myslim si, ze stahnout topeni je jednodussi nez udelat dane....takze mozna je setrilek, ale tk nejak nedusledny a dela to jen tam, kde to neda tolik usili...
|
|
|
Winky | •
|
(19.5.2014 2:53:38) Zmenit asi ne. Spis odstavit od rozhodovani o financich v rodine, asi by to mela prevzit partnerka - ve vlastnim zajmu. To ze se necha cepovat za korunove vydaje - mela to utnout v pocatku, ne to nechat rozjet az takhle (aneb on se k mi bude takto chovat pokud ona se necha). Jinak souhlasim ze problem je v tom, pokud on neco MUSI - zaridit, dohledat, nechat potvrdit atd. Se mu nechce, to je moc odpovednosti. Tu asi nema rad, tak ji prehazuje na jine - vsadim se ze sve vlastni vydaje nekritizuje, jen ty ostatnich.
|
|
withep |
|
(19.5.2014 6:25:43) A není ten problém v tom, že kvůli drobným buzeruje ty ostatní, kdežto on sám se cítí být oprávněn s penězi nakládat, jak se mu zlíbí?
|
|
Signoret |
|
(19.5.2014 6:57:13) Mě to silně připomíná přirovnání - pro třísky nevidí les. Se šetrností to nemá co společného a podle mě by hodně napovědělo to, jak se chová a řeší běžné životní záležitosti a pak opravdové problémy. Tam si myslím, že by se dala najít paralela.
|
|
enny |
|
(19.5.2014 7:42:48) Mně to přijde jednoduché. On nehledí "jen" na výši výdajů, ale i hodně na úsilí, které musí při šetření vynaložit.. Pro něj je prostě v jeho očích jednodušší zmáčknut ovladač, vypínač, vypnout a ušetřit.. Ale zúčtování daně, zaplacení složenek, k tomu se už musí dokopat.. Bohužel ho chápu, byť já tím neprudím ostatní
|
enny |
|
(19.5.2014 7:48:04) Dnes ráno jsem byla postavena před lehké dilema Vynaložit lehké úsilí, vejce, marmeláda od babičky, upéct koláč za malé peníze. Úsilí vynaložené cca 30 minut. Či jít do drahého krámu, který je v ulici, čas cca 10 minut. Nebo jít do marketu, čas cca 20 minut (sjedu na kole). Rozhodla jsem se upéct koláč .. ale odhodlávám se
|
|
|
Dari79 |
|
(19.5.2014 7:57:01) Já bych se ptala spíš na to,jaký byl jeho finanční vývoj v dětství a mládí.
Mám podobnou "úchylku", pravdou je, že já tím nikoho nedusím, páč svoje peníze si utrácím jen já sama U mě je to dáno (podle mého názoru) tím, že jsem v rané dospělosti, po osamostatnění se, měla stabilní příjem jen 1800 Kč měsíčně, cokoli navíc jsem si musela při škole vydělat. Ten rozpočet byl tak šíleně napnutý, že skutečně o korunu dražší či levnější chleba byl naprosto zásadní problém. Velké výdaje jsem nedělala, takže ty jsem se nenaučila zpracovávat, malé výdaje (jídlo, oblečení, drogerie, cestovné, kultura...) jsem se naučila minimalizovat - tj. např. při cestě vlakem jsme nejezdili z Brna hl. nádr., ale dojeli jsme Mhd, na kterou jsme měli šalinkartu (pro pražáky lítačku) na co nejvzdálenější brněnské nádraží a až tam jsme si kupovali jízdenku, páč to bylo třeba o 10 kč levnější atd. Atd. věci, které Vám mohou připadat směšné, ale prostě to tak bylo. Tyhle návyky mám těžce pod kůží, z té kritické doby. ¨ V budoucnu pak začaly přibývat ty "velké" věci, ale to už bylo peněz víc, takže ty jsem se už nemusela učit "minimalizovat nákladově". Až časem, až příjem byl opravdu takový, že fakt naprosto dostatečně stačil, jsem začala přehlížet cedulky s cenama a kupuju si jogurt (teď) skutečně podle toho, jaký chci, a ne podle toho, jestli vedle je jiná značka o 5 Kč levnější. Ale pořád jsem (třeba proti svému muži) dost spořivá v těch malých - myšleno každodenních záležitostech. A musím se sakra hlídat a občas si rozumem říct, že nemám dělat scény kvůli dvěma stovkám.... (P.S. když mi prodali v ČR slovenskou dálničku asi o 200 Kč dráž, než vedle (kde zrovna měli zavřeno), páč mi ji neprodali (podle dokladu) za české koruny, ale papírově mi koruny vyměnili za eura a prodali mi ji za eura a naúčtovali mi 200 Kč poplatek za tu "směnu", o kterou já jsem vůbec nestála, taky jsem napsala stížnost na ČOI a oni jim tam udělali šťáru a dali mi za pravdu x koupila jsem auto (měsíc před tím) za o cca 200.000,- Kč víc, než jsem měla původně v plánu) - tj. domnívám se, že dělám něco podobného, o čem píšeš. Nad velkýma výdajama jsem schopná víc mávnout rukou, než nad drobnostma (když jsem teď kupovala maso pro mě a mrňouse k 1 obědu a dala jsem za to 60 Kč, tak jsem prskala, jak je to bestie drahý x nemám problém se po cestě z jednání v Brně stavit v KFC a nechat tam 150,- Kč za jeden blbý oběd pro sebe (myšleno nutričně a skladbou blbý).
Chápu, že pro člověka, který toto nezažil je to těžké k pochopení. Říkám, já to mám snadné v tom, že jsou to moje peníze, utrácím si je jen já a zodpovědnost za to mám jen já a tudíž tím nikoho neprudím a neotravuju A se vzrůstajícím příjmem se to hlídání drobností zmenšuje. Na druhou stranu se nezlepšuje to hlídání větších výdajů, to prostě neumím. Nebo prostě striktní rozdělení financí a zodpovědností - ve smyslu dej mi dohodnutý měsíční příspěvek na domácnost a nestarej se, za co to utratím, hlavně když vyjdu... Nebo rozdělit zodpovědnosti - ty ze své výplaty platíš to a to a do toho já nekecám, já to a to a do toho ty nekecej... a současně mu holt nenechat platit elektřinu nebo telefony
|
Marika Letní |
|
(19.5.2014 10:36:22) To co psala Dari, mě taky napadlo, že je tak naučený z rodiny - že jeho prudili šetřiví rodiče, tak to dělá taky. Co slyšel doma, tak se chová. Hlavně v tom buzerování ostatních členů rodiny, to mu přináší uspokojení, protože tak má přece fungovat správná rodina. Jestli vyrostl před revolucí, tak se od rodičů ty velké částky naučit asi nemohl, tehdy se šetřilo ne výměnou eur ve vhodném kurzu, ale zhasínáním, zavíráním dveří, aby se nevyvětralo teplo a nemuselo se víc topit. Znám to, dělal to můj děda, byl hodně šetrný a postavil vlastníma rukama dům, kde takhle šetřil dál. Hlídal každou korunu.
|
|
|
kambala pláááckááá |
|
(19.5.2014 8:20:07) hm, moje matka, jenom jinak
ta si kupuje zubní pastu za pět korun (sto kusů echt odporné pasty v Makru), jí olivový olej z pokrutin, čajový pytlík máčí pětkrát, než ho vyhodí, nakupuje oblečení u vietnamců.
a pak si zaplatí dovolenou za 200 tisíc pro jednoho na deset dní nebo nakoupi vnoučeti osmdesát dárků k vánocům
její peníze,její život, neřeším
|
enny |
|
(19.5.2014 8:27:33) Ale to je přeci typický přiklad priorit.. a jde spíše o toleranci těch druhých, mně to nijak mimo nepřijde.. Mimo mi přijde právě ta netolerance. Já třeba zubní pastu vůbec neřeším, beru první, co mi přijde pod ruku.. Moje maminka poté, co si známí pořídili nový byt a odjely na dovolenou:" Tak oni jedou na dovolenou a obývák mají nezařízený!" To nevrtím hlavou nad známými, ale nad mou mámou
|
kambala pláááckááá |
|
(19.5.2014 8:49:00) no vždyť jo, já už jsem se tomu přestala divit dávno.
já si zase kupuju drahý kabelky, ale na dovolenou jezdím tak levně, že tam se mnou má spousta lidí problém jet
|
Simona | •
|
(19.5.2014 11:11:14) V úvodním příspěvku zakladatelky ale snad nejde o priority.. Když prudí rodinu tím, aby zhasínali, vypínali radiátory, atp., sám vkládá energii do toho, aby ušetřil, ale přitom jinde si klidně nechá peníze jen tak utéct, je to divné. Rozhodně to není o tom, že by ušetřil někde a utratil jinde (např. by jeho prioritou bylo chodit každý den do kina a kvůli tomu by jedl suché rohlíky). On si prostě ty peníze nechá utéct. Nepředpokládám, že by to byl jeho koníček a záměrně by ty peníze nechal "propadnout" tím, že nezaplatí nějakou fakturu...
|
enny |
|
(19.5.2014 11:19:14) Už jsem to psala, z mého pohledu ano.. Já také šetřit v drobnostech.. tedy, bohužel, tam, kde mě to nestojí hodně úsilí.. Když musím vynaložit při tomto šetření větší úsilí (velikost "větší" posuzuji dle sebe), zvažuji nakolik se mi šetřetní vyplatí vzhledem k tomu úsilí Příklad - stojím v obchodě, chci koupit něco s příchutí, moje oblíbená příchuť není v akci, koupím příchuť v akci, ušetřím 3 koruny Večer si vzpomenu, že je poslední den, kdy mohu zaplatit bez upomínky telefon, ale prostě už nevstanu, ztráta v ceně upomínky
|
Klarisanek |
|
(19.5.2014 14:35:47) Vdana zaziva, kdyz upominka dela 50 kc, nevstanes, kdyz dela 500 kc nevstanes, co kdyby byla 50 000, vstala bys? Kazdy to tak obcas mame, ze nekde prosustrujem vedome vetsi castky, ale mluvim o extremne velkych castkach vzhledem k prijmu.
|
|
|
Tylity |
|
(19.5.2014 13:48:04) V údodním příspěvku jde zřejmě o to, že se většinou lidé tak, jak je popsáno nechovají a tedy jde zřejmě o nějakou odchylku od normálu.
Popisovaný člověk má nějaký vitřní problém.. osobnostní problém.. osobně bych s tím i souhlasila - jinými slovy, je to magor..
Otázka je, jestli se to dá léčit.... nebo co s tím vůbec?
|
|
Klarisanek |
|
(19.5.2014 14:33:15) Presne tak, Simono, Kambala uvadi uplne jiny priklad. Myslim, ze daleko beznejsi. Znam spoustu lidi, ktere maji dle ostatnich "divne" priority, prehnane skudli, prehnane vyhazuji, ale to je o necem jinem.
|
|
|
|
|
|
Kač. ♀ + ♂ |
|
(19.5.2014 8:49:35) Přesně vím o čem píšeš znám podobného člověka. Je ochotný řešit 80Kč celé dopledne čímž někde něco projede a a přijde o 100 násobek ušetřené částaky. Ale ten pocit že uspořit 80Kč.
Radu nemám.
|
|
|