|
(16.4.2014 23:00:45) s velkým sebezapřením sním rýžový nákyp... ale musím mít fakt hlad a v okruhu 100km není žádná jiná možnost se občerstvit, byť sucým chlebem
ovšem co fakt nedám, jsou těstoviny na sladko.. je jedno, jestli to jsou nudle s mákem, kolínka s kakaem,..nevím jaké další patvary... škubánky s mákem... ne, toto jsou jídla, která nedám! z těch sladkých... a ze slaných nepozřu kachnu a husu - jak to ucítím, chytnu na patře pach jejich trusu, krk se uzavře a nepolknu... pokud nedýchám, zavřu oči, někdo mi to nevdomky dá do pusy, jakmile to ochutnám, stejný pocit, zavřeno... nepolknu... a čím déle to v té puse mám, tím rychleji musím vyhledat wc...
a "nejnechutnější" jídlo byla slepice na paprice. Ale ne kvůli tomu, co to je, ajk to chutná, atd... to je všechno v pohodě, ale když mi bylo cca 10? +- rok, tak máma uvařila fakt kotel slepice na paprice (slepice naše, domácí), měli přijet bráchové s rodinami.. ovšem už nevím proč, nepřijeli... byly jsme na hausbotě, bez mrazáku, takže to zmrazit nešlo.. léto, červenec, fakt horko... no, přece to nevyhodíme, tak následovalo SnP s knedlíkem, těstovinama, rýží, s chlebem... a takhle pořád dokola, k obědu a večeři a CELÝ TÝDEN... poslední porci jsem vzala a hodila daleko, fakt strašně moc daleko!!!i s miskou... no a nějak od té doby toto aky nemůžu, dala bych to na roveň tomu nákypu
jinak vyloženě nějakou enchutnost alá "hovno se šlehačkou" jsem nejedla..
|