Pavla | •
|
(12.4.2014 13:33:57) Přezdívko, přesně o tom přemýšlím. Já zjistila po 15 letech manželství, že největší pomlouvačka je moje vlastní tchyně. Je to neskutečný a člověku se chce jak správně říkáš brečet. Nejhorší je, že podle tebe soudím tebe. Já naivní a vždy si hleděla svého - jak tady někdo radí.Měla jsem vždy plno práce, hodně známejch a neřešila jsem nějaké pomluvy. Oni náznaky byly, ale já je nevnímala. Nikdy by mě nenapadlo lhát. Neříkám, že jsem neměla nikdy konflikt, ale vždy jsem se snažila říkat věci narovinu a někdy to bylo velmi nepříjemné, ale mohla jsem jít dál. Jaké hrozné zjištění, když tchyně, která se dělala vždy tichá a nekonfliktní, najednou zjistíte, jak po Vás jde!!!! To samé platí o druhé přítelkyni mého otce. Usměvavá, milá a nejednou kudla v zádech. Nemám radu, také o ní přemýšlím, jen si opravdu všímat svého a lidem ve svém okolí co nejmíň sdělovat. Pro mě je to tedy život naprd, protože já mám ráda lidi i zábavu.
|
Pavla | •
|
(12.4.2014 18:35:29) Mandelinko, jak jsem psala trvalo to léta. Pomalinku polehounku. Z takových narážek jsem se dovídala. Např. jsme přijeli k našim kamarádům. Tchánojc jeli okolo na kole a prý si na mě stěžovali. Koukala jsem jak blázen. Říkám prosím a jelikož je kamarád takový jako já, říká věci narovinu, tak mě to zdělil. Zařídila jsem tchyni práci u strýce, který tam dělá ředitele. No a to jsem se to vlastně dozvěděla a proto mi i moje strana věří. Protože tchyně se tam dala do řeči se spoupracovnicema, ale ty to samozřejmě šéfovi řekly, že si stěžuje na snachu. Za léta jsem pochopila, že i moje tchyně a tátovo přítelkyně jsou vlastně nešťastné ženy a mě asi závidí - nevím!!!! Reagovala jsem na zakladatelku na to, že je mě to také líto a nevím jak s tím bojovat. A promluvit jsem si promluvila a již si nepovídáme!!!!! Ale jak píši to je záležitost 20 let (u přítelkyně otce). Co je na tom ovšem nejhorší je to, že lidé věří a nebo jinak, rádi poslouchají.....
|
|
|