| Vítr z hor | 
 |
(26.3.2014 7:51:52)
Mezi přechodovými rituály jsou samozřejmě velmi významné ty, které souvisejí s pubertou, přechod do dospělosti je v některých rituálech dokonce tak zdůrazněn, že dotyčný přijímá novou identitu nebo dokonce "umírá" a "rodí se znovu".
Quinceaňera je především ta dívka, v překladu "patnáctiletá", jinak je to fiesta de quince aňos, fiesta de quinceaňera. Označení celého rituálu jako quinceaňera není přesné.
Je to na naše poměry naprosto bombastická oslava srovnatelná s našimi hodně velkými svatbami, je určena pouze pro dívky, chlapci v LatAm podobný iniciační obřad nemají. Sice je samozřejmě určen pro dotyčnou dívku, ale v podstatě jde o jakousi reklamu na její rodinu, dokonce bych řekla, že je často určitým ekvivalentem severoamerického "potlach", kdy šlo o ohromení a zahanbení ostatních tím, že pořádající utratil a zlikvidoval obrovské množství prostředků.
Fiesta de quinceaňera se zdaleka nepořádá pro všechny dívky, pokud rodina nemá dosta prostředků, raději tuto oslavu nepořádá, než aby se říkalo, že nebyla nic moc. Nejlevnější Fiesta de quinceaňera, na které jsem kdy byla, stála asi 100.000 Kč, běžná oslava v prostředí střední třídy je tak kolem 200–400.000 Kč. Kdo nemá, často považuje za nutné se raději zadlužit, než by se nechal "zostudit" malou nebo žádnou oslavou. Hodně záleží na lokálních zvyklostech, ale ve venkovském prostředí bývá zvykem bohatě pohostit všechny, kdo přijdou (a může přijít opravdu kdokoli včetně místních ožralů, o které se pak musí postarat rodina, aby něco nevyvedli). Když rodina nemá/nechce utratit tolik peněz, nastupují alternativní metody. Známí z města (už to město je výhoda, nepředpokládá se, že by se měl zúčastnit každý kolemjdoucí) pronajali významný sál v centru hlavního města, pozvali pouze rodinu (ehm, asi 150 lidí), část jídla nechali připravit na venkově a zásadního lesku dodal fiestě známý novinář, který zajistil barevnou celostranu plnou fotografií v místním deníku.
V průběhu oslavy se odráží a symbolicky představuje místní kultura a způsob života třídy, do níž quinceaňera patří. Tento život je mnohem komplikovanější a protkaný mnohem více pravidly, než si tu dokážeme představit. Co se týče zde v diskuzi zmíněné úcty, ta jaksi existuje v celé kultuře v mnohem významnější míře než u nás. Nelze říci, že u nás se dostává méně úcty matkám nebo dětem od rodičů. Dokonce bych řekla, že nejen, že u nás se úcty nedostává celkově, ale že je zde celkem běžné i násilí jako součást jednání mezi lidmi. Náš běžný způsob jednání mezi lidmi je v LatAm často považován za urážlivý.
Nedomnívám se, že by Fiesta de quinceaňera měla až tak zásadní význam v případně méně dramatickém prožívání puberty, je pouze jedním zmnoha prvků, ale uznávám, že pro dívku, která tuto oslavu prožila (a musela se na ni připravit, často pod dozorem odborníků, asi jako na divadelní celovečerní show), jde o jeden z nejzářivějších dní jejího života. Je to den, kdy je za princeznu, je středem celého vesmíru, všichni jsou zde jen pro ni. Tato oslava zároveň vyjadřuje sílu a sepětí celé rodiny, vystupují na ní různí rodinní příslušníci a dávají najevo, že oni jsou zde pro quinceaňeru, a že je pod jejich ochranou.
Co se týče puberty a jejího prý méně dramatického prožívání v různých kulturách, dovoluji si zmínit slavnou práci Margaret Mead "Dospívání na Samoa". Harmonické dospívání dívek na Samoa, o němž psala a dlouhá léta kázala, vyvrátil později Derek Freeman v kine "Vzestup a pád antropologického mýtu". Prokázal, že místní informátoři s Margaret Mead zacházeli jaksi jinak, protože byla žena, takže jí spoustu informací jednoduše zatajili. Naopak odhalil dosti dramatickou pubertu a zároveň to, že se na Samoa zachází dosti odlišně s chlapci a dívkami, s muži a ženami – a podobně samozřejmě i v LatAm.
S podobným přístupem místních, tedy s ochranou před různými informacemi a situacemi s ohledem na to, že jsem žena, jsem se na svém terénním výzkumu setkala také. Nestěžuji si, protože můj předchůdce byl muž, který touto ochranou a informačními deformacemi sice netrpěl, ale rozstříleli mu dům.
Čili fiesta de quince aňos je sice velmi zajímavým a dechberoucím fenoménem, ale spíš bych ji studovala, co se studia kultury a též nerovnosti pohlaví týče, a nehledala bych v ní příčiny případného sladkého prožívání puberty.
|
| angrešt |
|
(26.3.2014 9:04:26)
Omlouvám se za jazykové nepřesnosti a díky za bližší popis 
Mně to bylo popisováno právě jako značný přechodový rituál, veřejné odložení dětského plyšového medvídka, převléknutí z dětských do dospělých šatů...prostě fakt přijetí do komunity dospělých. Ale třeba se to liší krajově.
no a samozřejmě velká paráda za spoustu peněz, to rozhodně, stojí to strašně moc a musí to být oslnivé.
|
| Vítr z hor |
|
(26.3.2014 9:32:54)
Samozrejme, vzdyt je to prechodovy ritual jenze on jaksi neni vytrzeny ze sve kultury a ma mnoho rovin a doplnujicich aspektu.
Na tech prechodovych ritualech je vyborna jejich prehlednost a srozumitelnost pro vsechny zucastnene, to, myslim, je neco, co nam dost zasadne chybi.
|
| angrešt |
|
(26.3.2014 9:42:32)
To ano, sem je to nepřenosné a ty místní rituály, které mají logické zasazení, bohužel dost vymřely.
Ale k jiné věci - odepiš mi na mail, ženo! Kterou variantu volíš, ať to můžu doklepnout a nechat přesosat 
|
| Vítr z hor |
|
(26.3.2014 9:57:53)
Nemuzu jedu k zubari a pisu kdyz mam cervenou
|
|
|
|
| Vítr z hor |
|
(26.3.2014 9:41:26)
Jinak, jak to popisujes, a vzhledem k tomu, zetusim, odkud mas informace, tak se ten ritual v podstate nelisi na pomerne velkem uzemi.
A jinak je to v podstate ekvivalent uvadeni divek do spolecnosti, ktery byl zde v urcitych kruzich drive bezny.
|
|
|
| Alraune | 
|
(26.3.2014 9:24:42)
Zajímavé. No, ve favelách se to asi moc neslaví. Ono je to takhle nakonec se vším...
|
|
| Filip Tesař |
|
(26.3.2014 9:49:25)
Bohužel, o latinskoamerické kultuře obecně toho vím velmi málo, ale to, co Veveru psala o M. Mead a omezení přítomné jejích pracech (nejen v Dospívání na Samoa) o ní platí a o většině antropologů z její generace rovněž. Kromě toho, že dostávali informace různě filtrované, trpí jejich práce prostě i tím, že šlo do značné míry o průkopníky terénního výzkumu, vydávali se (nejen geograficky) do neznámého terénu, měli málo možností opírat se o srovnání, a to nechávalo hodně prostoru k promítání si vlastních představ do cizí kultury, a že to často dělali docela hodně. Dneska je to lepší, přinejmenším co se toho srovnání týče,, ale taky co se týče propracovanosti metod. Ale nechci nikoho zbytečně otravovat.
Nabídl bych proto k uvažování pouze několik směrů k uvažování, částečně se navzájem překrývajících:
- naše současná kultura je hodně ovlivněná literaturou, odborně i populárně psychologickou, na druhou stranu se od generace před 100 lety silně odlišuje v míře přímého předávání zkušeností, navazujících organicky na zkušenosti předcházejících generací. Dál: oproti minulosti rodiče, kteří se s pubertou svých dětí potýkají, asi nepoměrně častěji žijí v rámci vlastní generace, zatímco předchozí generace se asi víc stýkaly s více životními stupni napříč populací (tj. staršími a ještě staršími, ale také menšími dětmi než jsou průběžně stárnoucí děti vlastní a děti zhruba stejně starých kamarádů).
Mj. i proto je puberta vnímána hodně staticky (podobně jako např. tzv. období vzdoru), jako něco, co nevyhnutelně přijde a musí se vydržet. Hledí se na ni hodně jedním zúženým pohledem - třeba jako na nepříjemný zádrhel v jinak lineární, poklidně plynoucí době mezi získáním slušného zaměstnání a očekávaným odchodem do důchodu. Dřív byla spíš jedním z jevů v populaci, která na jedné straně stále stárla a na druhé se stejně průběžně omlazovala, a v níž bylo přirozeně přítomno mnohem víc životních přechodů, spojených s novými povinnostmi, ale také právy, a které se oslavovaly za přítomnosti širší rodiny nebo obce: narození - konec raného dětství (cca 7 let) - puberta - dospělost - svatba ad. Ta rozšiřující se práva nebyla jen v právním smyslu (např. dospělost - plná právní způsobilost), ale taky v rámci rodiny (samostatné úkoly, spolurozhodování), ale i ve světě symbolickém: když to vezmeme v katolickém prostředí - konec dětství - první přijímání, jiné oblékání a účast na některých rituálech, puberta - biřmování a zase širší učast na rituálech (bohoslužebných i těch původem předkřesťanských) atd.; to tehdy znamenalo víc, jak proto, že lidé žili víc komunitně, uznání a přijetí ze strany jiných víc znamenalo, ale taky proto, že lidé byli víc závislí na vzájemné výpomoci, a to nejen na venkově, ale i mezi chudšími vrstvami ve městech, které tvořily většinu obyvatel venkova i měst. Konkrétně ten přechod spojený s pubertou mohl s sebou také nést třeba účast na tancovačkách (zábava, ale také hledání partnera, což bylo důležité zejména pro dívky, protože nevyvdanou dívku nečekával obvykle zrovna radostný život).
Problémem dneška může být jak rozvolnění vazby mezi právy a povinnostmi (např. neúměrně více práv než povinnosti, či naopak v pubertě snaha najednou naložit neúměrně víc povinností než dříve, aniž to nese podobné rozšíření práv), jiné odstupňování práv během života (příliš mnoho práv v příliš raném věku, anebo naopak poskytnutí příliš málo práv v pubertě).
- no, protože jsem se už zatraceně rozepsal a zdravím hrdinky a hrdiny, co se pročetli až sem, už jen zkratkovitě: praxe ukazuje, že pubertální vzdor směřuje často víc proti rodičovské autoritě, než proti autoritě cizí. V mnoha kulturách (a divili byste se, jak často až do moderních časů leckde taky i u nás) přebíral úlohu mentora v pubertě strýc (teta), kmotr či kmotra (což bývalí často blízcí příbuzní, právě strýc či teta).
- a ještě dovolte, abych něco vzdáleně ilustroval jedním kazašským příslovím: "Hříbě, co se vzpíná, ze stáda neuteče." Koně i lidé mají v něčem podobnou společenskou organizaci (což bylo také jedním z předpokladů úspěšné domestikace), přičemž z toho je pro toto téma podstatné, že obojí společnost je přirozeně, i když spíše volně, hierarchická. Co dělá hříbě, které se vzpíná? Snaží si vynutit pozornost, bojuje o místo na žebříčku, nebo to přinejmenším napodobuje, dává najevo, že už si hierarchii uvědomuje a je schopno se o své místo poprat. Nechce ze stáda utéct, ale zařadit se do něho. Častým tzv. zlozvykem chovaných koní je cenění zubů (případně kousání), hrabání kopyty (příp. kopání), v úvodu zmíněné vzpínání apod. Účelem není být "zlý" či "zlobivý" (oblíbená slova v této spojitosti), účelem je přimět člověka k vzájemnému vymezení pozic. Častá chyba člověka bývá dvojí: snaha odstranit tyto projevy laskavostí, což vede k tomu, že si kůň, podle svojí perspektivy, vlastně bez boje vybojuje silnější pozici a podle toho se pak chová (a snaží se člověka průběžně umravňovat, pokud ho člověk neposlouchá), anebo snaha nebezpečnost těchto projevů zmírnit omezením komunikace, většinou prostřednictvím fyzické izolace (kůň jde do boxu, ošetřování se postupně omezuje na nejnutnější úkony, vykonávané tak, aby ošetřovatel nebyl ohrožen, což může vést k upevňování stereotypů ve vzájemné, už tak silně omezené komunikaci). Nejsnazším řešením je reagovat rovněž náznakem fyzické hrozby a důsledností v přístupu (což předpokládá přirozenou sebedůvěru), a hlavně stále a průběžně komunikovat.
Není tím řečeno, že bychom u pubertálních potomků sahat po řemenu a tím se to srovná. Lidské děti taky běžně rodičům nevyhrožují fyzicky - fyzická hrozba u koní znamená prostě naznačování toho, co už dokážou. "Umět" u koní znamená hlavně fyzickou způsobilost. I puberťáci se snaží ukázat a dokázat, že něco zvládají - u lidí je tomu z valné části jinak - co umíme, je, řečeno s nadsázkou, šikovnost ve využití rukou a hlavy. Je tedy možné, že ke zvládnutí puberty dětí je potřeba, aby si rodiče věřili, že něco sami dokážou, a že to něco, co umějí, se vyrovná třebas i obratnosti, s jakou potomci ovládají počítač? A dost možná, že podobně jako u koní je chybou snažit se je získat pouze laskavostí, ústící v průběžné ustupování, ale stejně tak represívní přístup - odhánění od stáda.
Tak a teď mne zabijte, protože to nikdo stejně nedočte, navíc jsem tu půlhodinu měl dělat něco zcela jiného. P.S. Vyprovokovala mne tuším Angrešt.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(26.3.2014 9:55:41)
Filipe, já jsem dočetla a myslím, že jsi to dosti vystihl 
|
|
| angrešt |
|
(26.3.2014 10:15:51)
Filipe, díky 
|
|
| jentak | •
|
(26.3.2014 10:18:53)
Ano, obzvlášť s těmi koňmi je ta paralela jasná. Kdo chce doma tupou ovci - nikdo. Ano, když se dítě vzpíná a cení zuby, nic nedokážu tím, že mu budu dávat jen pamlsky a nebo přetáhnu potěhem - musí to být vyvážené a hlavně - ukážu mu jasné hranice - ano, jsi tady, já Tě respektuji, ale Ty musíš zase........
Je to složité, kdyby to bylo jednoduché, už by byl návod a podle toho by se jelo.
|
| jentak | •
|
(26.3.2014 10:42:34)
No nevím, spíš je doma uplatí pamlsky, ať mají klid a venku ať pokopou a pokousají kohokoli, není to přece jejich problém. Kdo s nimi chce mít klid, ať jim rve pamlsky horem dolem, když to funguje.
|
|
|
|
|
). Ostatně, nejen u dětí, vzpomínám si, jak nám na přípravě na manželství říkali, že v v Čechách muži z "úcty, lásky a věrnosti" nejčastěji ztrácejí lásku a ženy ztrácejí úctu. 
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)