| Nazdar* | 
 |
(9.1.2014 20:07:30)
Spirálo já ti rozumím a překvapuje mě, že s tím nikdo nemá problém. Pohybuju se také v té nižší třídě a peněz nemáme nazbyt, ale spíš z důvodu vysoké hypotéky, která nás dost vysává, práci mám, i školku. Ale vnímám problém u bohatší kamarádky, já mám problém, ona ne....protože neustále narážím na to, že oni jedou v létě k moři na dovolenou, ona to řeší...my nejezdíme, nemáme na to. Pro mě je problém zaplatit staršímu synovi tábor, neumím si představit, že třeba za rok, za dva by jeli synové oba. Její dvě děti jedou obě třeba 2x. Oni můžou s manželem do tanečních, do divadla, zaplatí si paní na hlídání. My kdybychom na lístky třeba i měli, tak ale na paní na hlídání už rozhodně ne, a okruh témat, o kterých se člověk může bavit, se neustále zužuje. Jasně, peníze nejsou všechno, ale když nejsou, nebo jich není tolik, tak to je velký problém. Jedidé takové nenarušitelné téma jsou nemoci dětí, ta máme obě 
|
| Anna Veselá |
|
(9.1.2014 20:13:02)
Jolco, to je přesné, mluvíš mi naprosto z duše 
|
|
| Persepolis | 
|
(9.1.2014 20:16:15)
To asi ty lidi rozdělí nejvíc. naprosto odlišné možnosti, které se týkají aktivit. Můžete s nimi jít na pokec na pivko do hospody, ale už si nemůžete dovolit jet celé rodiny společně na pár dní lyžovat do Alp a pak v létě na jachtu.
Ale třeba můj kolega má partu kamárádů z dob, kdy trempoval a scházejí se každých 14 dní v hospodě, kde popíjí, hrají na kytary a zpívají a tam je úplně jedno, že jeden má třeba 10-násobně vyšší příjmy než druhý. tam se ty rozdíly setřou, protože tohle si můžou dovolit oba a mají pořád o čem mluvit, protože mají desítky společných známých a stovky společných zážitků z dob trempování.
|
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 20:35:00)
No jo, ale ten problém je pak daný tím, že s těmi "přáteli" nemáš jiný společný téma než dovolené (na které nemáš) a divadla (na která nemáš).
Já mám kamaráda těžce za vodou finančně (já jsem spíš socka) a těžce v prdeli vztahově (já mám vztah super). On tráví dva měsíce v roce v destinacích typu Austrálie, Nepál nebo Amerika, já zas utírám zadnici dítěti. A stejně máme hromadu témat k hovoru, máme si co říct a čím se obohatit, i když úplně vynecháme jeho dovolenky a moji rodinu.
|
| angrešt |
|
(9.1.2014 20:37:31)
Žženo, přesně, to máš pravdu, taky mi přijde problém spíš v tom "přátelství" postaveném jen na těch drahých zážitcích, než v samotném finančním rozdílu.
|
| radka | •
|
(10.1.2014 9:14:56)
tam jde ale o to, že žiješ jinou životní realitu, pohybuješ se v jiných dimenzích, co si můžeš, nemůžeš dovolit, že musíš každý den přemýšlet, jak zaplatíš nákup, jestli vyjdete do výplaty, kam můžeš, jestli tam vůbec můžeš, protože děcka budou loudit (takže se cíleně snažíš takovým věcem vyhýbat)
|
| Anna Veselá |
|
(10.1.2014 9:32:23)
Radko, mohla by ses mi prosím ozvat na mail pod nickem? Díky.
|
|
|
|
| Nazdar* |
|
(9.1.2014 20:51:37)
Žženo, ale o čem se pak bavíte, kam spolu chodíte, co děláte? Peníze bohužel hýbou světem a vždy a všude na ně narazíš
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 21:03:37)
Jolčo,
z našich témat namátkově:
- filmy (neznamená chození do kina, on má rád starší klasiku, která se dá stáhnout nebo půjčit na DVD nebo už jela i v TV)
- zajímavý akce - v ČR jezdí na různý recese-akce, občas nějakej adrenalin
- jeho práce a šéf - má zajímavý místo v jedné hodně známé firmě a hodně vtipných historek; ta firma je taky dost "vidět", takže mám přehled co je novýho a můžu se vyptat na nějaký detaily "zevnitř", když mne zajímají
- moje práce a můj muž - přes něj a moji práci (=kamarádův koníček) jsme se poznali
- jeho rodina - sourozenci, rodiče, jak se mají, mám přehled
- moje rodina - sourozenci, rodiče, jak se mají, má přehled
- když se vidíme, klidně zajdem na pivo (jedno, dvě) nebo sednout do parku (zadara) nebo něco jinýho
- byli jsme spolu (a s partou dalších přátel) třeba na (pro mne pracovní, pro něj koníčkové) akci v cizině, pak třeba na chatě jeho tety v Jeseníkách (apod. - tj. společné zážitky z minulosti)
- když má cestu kolem, je zván na kafe a žvanec, a třeba i na pár dnů povegetit u nás
- no a když na to přijde, řešíme i ty naše "rozdíly", tj. on si klidně poslechne o mým vztahu a dítěti nebo si postěžuje na milostný nezdar a já se ráda něco dozvím o jeho dovolence na Madagaskaru... vzájemně si to přejem
Atd atd.
|
| kambala pláááckááá | 
|
(9.1.2014 21:07:26)
hele, to je pravda. já mám třeba zážitky z cest,což kamarádky rády poslouchají, protože je to asi celkem zajímavý vyprávění, ale třeba já dokážu se zaujetím poslouchat hovory o jejich dětech a co dělají na rodičáku. nenudí mne to (to bych asi nemohla chodit 8 let na Rodinu )
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 21:10:06)
No jasně, vždyť ta kamarádka s Tebou do tý Jižní Ameriky nemusí jet (nebo si připadat blbě, že na to, aby tam s Tebou jela, nemá)... pokud se zajímá o svět, ráda si poslechne, jak to kde chodí, co je kde zajímavýho... a je jí šumák, kolik jsi zaplatila za letenku.
|
|
| angrešt |
|
(9.1.2014 21:11:30)
No jasně, já si to taky ráda přečtu a nedere mě, že na většinu těch míst se asi osobně nedostanu
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 21:20:06)
angrešte, máš maila
|
|
| Delete | 
|
(9.1.2014 21:30:04)
angrešt,
a to mě to zase docela dere  . Přitom ještě před deseti lety mi to bylo jedno, vůbec jsem neměla touhu cestovat, ale nějak se to ve mně probudilo a fakt bych jezdila, až bych brečela. Takže když mi někdo vypráví, tak ne že bych mu to nepřála, ale jednak z toho moc nemám (mizerná fantazie, potřebuju alespoň fotky  ) a hlavně závidím, protože chci taky . Takže pak začnu zjišťovat i takové věci, kolik co stálo, abych mohla posoudit, nakolik je to pro mě dosažitelné. Ne třeba hned, ale při vhodné příležitosti, kdy nebudu muset řešit děti a pejsky...a tohle si mnohem radši poslechnu než někde hledám, protože zkušenost jasně říká, že lidé, co víc cestují, mají většinou vychytané, kde je co lepší pořizovat a tak...No a štve mě, když zjistím, že to fakt nepůjde proto nebo pro tamto....
Není to tedy důvod se s dotyčným nestýkat nebo nekamarádit, to fakt ne, ale že by mi to bylo jedno, že nemůžu, to zase ne .
|
| Monika |
|
(9.1.2014 21:59:20)
No, pokud jde o fotky z cest, tak mám taky zajímavý případ "rozdílů" - mám kamarádku, která před dětma hodně cestovala. Nebyla nijak "bohatší" než zbytek kolektivu, ale cestování pro ní bylo tak důležité, že vždycky 2 roky škudlila, aby pak mohla třeba na 3 týdny do Jižní Ameriky n. tak a tam spali pod širákem a opět "škudlili", co to šlo, aby měli ty zážitky co nejlevněji) a pak se s námi ostatními (cestovními "ignoranty", příp. "mastňáky", co jedou tak na pláž se dvěma fakultativními výlety za 2 týdny) chtěli podělit o své zážitky - a promítali třeba 500 - 1000 fotek - tak na 2-3 hodiny rychlého tempa - no, nějak jsme to taky nedokázali ocenit, přitom kdyby fotek bylo do 200, zajímavé by to bylo ...
|
| Kudla2 | 
|
(9.1.2014 22:00:54)
Moniko, tak to by mě asi zabilo 
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:04:49)
Moniko, hm, já jich vozím tak 3000, ale udělám z toho pásmo tak o 500 fotkách a udělám k tomu tematickou party s místním jídlem a hudbou a tak nějak to probereme.
a zvu jen toho, koho to zajímá /bývá o to dost zájem/
ale vidět 1500 fotek dětí kamarádek,to bych taky nedala
|
|
| Delete |
|
(9.1.2014 22:13:00)
Moniko,
já kdysi jezdila na bronťárny a měla odtud dost kamarádů, některých o pár let starších, což v budoucnu způsobilo, že se naše cesty rozešly.
Ale byl tam právě jeden, co taky vždy 8 - 9 měsíců pracoval a šetřil a pak čtvrt roku cestoval s batohem na zádech kdesi...a z cest vozil kvanta diáků....a paradoxně, jak mě tehdy cestování nelákalo, tak jsem se strašně těšila na jeho promítání, když přijel. On sezval prakticky celou tu partu z té bronťárny plus další své známé, takže se nás v jeho 1 + 1 sešlo třeba 30, uvařil čaj z cest, přidal nějakou tamní specialitku (třeba nějaké sušenky) a promítal a vyprávěl....také několik hodin...bylo to jak sledovat nějaký cestopisný dokument....Tak tohle mě třeba bavilo hodně....
Ale úplně jinak vnímám, když přijde někdo na kafe a hodinu vypráví, jak byl tam a tam a co cestou zažil....tam mám potřebu se taky zapojit, taky povídat....
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 22:47:27)
Delete,
to je taky o míře... jako jestli má někdo potřebu unudit ostatní svým výčtem navštívených atrakcí, je to blbý.
My třeba na to cestování narazíme, ale není to formou hodinové přednášky toho, kdo cestoval. Je to nenásilné a jen jedno z mnoha témat, která obvykle probereme. Jsou to třeba rozhovory typu
"a byls teď na jaře někde?"
"Jo, v Nepálu na šest týdnů"
"a byls tam sám?"
"ne, s Martinem, jak se mnou a Pavlem onehdá bydlel na privátě"
"aha, a jaký to bylo?"
"no hele obskurní, celou dobu chcalo a jak byly pořád všude kolem a nad náma mraky, vůbec jsme neviděli, že jsme vlastně v horách"
"jo? To muselo být na budku"
"no to si piš, a jak se má xy? Už ho nebolí ty záda?"
atd atd.
|
| Zasjaj. | 
|
(9.1.2014 22:53:40)
No jo ZZeno, ale to ses nedozvedela vlastne nic, ze jo. S jednou kamaradkou si piseme dlouhe maily a to mam pak pocit, jak bych tam byla s ni, nebo cetla cestopis, jenze prave cestopis od nekoho ciziho me moc nezajima, s ni sdilim pohled na svet. vecer s promitanim fotek si vzdycky vyzadam a ji to taky ba.
|
|
| Delete |
|
(9.1.2014 23:01:44)
Žženo,
no u mě je to asi ze všeho nejvíc o tom, kdo a za jakých okolností...když se sejdu s kamarádkou u kafe, tak i když se sama zeptám, jak se měla na dovolené, tak mi je stejně nakonec líto, že já jsem nebyla, Když mi navíc řekne, že projezdili tři týdny, je mi to líto ještě víc, protože vím, že já se nezmůžu na víc než týden (muž víc nedá, já to nedám sama - není to pak pro mě dovolená, a nikoho jiného, s kým někam jet, stále postrádám), a když je to ještě navíc destinace, která mě osobně láká....no prostě závidím....moc bych chtěla taky, moct přidat ze svého alespoň něco z toho.....
Ale zase se neseptat, když vím, že byla, mi taky přijde hloupé .
To, cos popsala, u mě není vyprávění o dovolená, spíš zdvořilostní či přátelská konverzace o nevýznamných věcech...
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 21:34:17)
Je fakt, že zážitky z cest někoho jiného bych asi nedala.
Ne že bych mu to záviděla, ale těžce mě to nebaví.
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 21:36:35)
Kudlo, to je jasný, já to taky nevyprávím každýmu, jenom tomu, kdo projeví zájem. to byl příklad, že se dá bavit i o věcech, které dělá jen jeden z kamarádů
|
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 21:38:19)
Když je člověk dobrej vypravěč, tak mne to baví. Však zážitky z cest nemusí být seznamovitý výčet uměleckých děl zhlédnutých v Louvru.
Mne baví takové ty historky "ze života" - kdo kde zabloudil, jak se ožral s domorodci, co hnusnýho jedl, co dobrýho jedl, jakých zvyků si všimnul, co si nevědomky dovezl zelezenýho v kapse báglu, jak se mu spalo se škorpionem ve stanu atd Jako to je typ zážitků, u kterých člověka "a co to stálo?" fakt nenapadá, a ani nejsou opakovatelný tím, že si našetřím a na to samý místo si zajedu, to jsou prostě taková malá dobrodružství obyčejného života 
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 21:39:45)
Žženo,
tak takhle jo, to by mě bavilo taky.
A takhle se dá na oplátku vyprávět i o dovolené pod stanem, když je ten dobrý vypravěč.
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 21:41:14)
No právě, věci tohoto typu se Ti můžou přihodit i cestou z krámu
|
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 21:42:31)
tak já vám někdy povyprávim, jak jsem spadla v Kostarice pohlavě z útesu a visela za nohu za kořen a místo toho, abych se snažila vylézt, dostala jsem záchvat smíchu a nebyla schopná se hnout. nahoru mne za nohy tahali tři lidi a já se tak smála, že jsem se svíjela hlavou dolů smíchy, batoh mi visel na loktech a nemohla jsem to zastavit
takový historky mám, ne jak jsem procházela tuto památku a ta vypadá takto a pak jsem šla na večeři a dala si toto...
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 21:43:50)
Naši kamarádi byli na měsíc v Indii a nejsilnější zážitek byl, že jim v tom vlhku a teple zplesnivěly batohy centimetrovým kožichem... no nekup to
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 21:45:20)
jo, jedna holka mi vyprávěla, že v Indii dostala něco jako úplavici a ležela tři týdny v nemocnici zařazené do top10 nejhorších nemocnic světa. takový hangár pro 150 lidí na hliněný podlaze. a když už jí bylo líp, vlezl jí do postele had a kousnul jí do zadku. tak tam ležela další týden
|
| Šešule | 
|
(9.1.2014 21:47:16)
Ci boha!
|
|
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 21:46:54)
Koukám, taky máte dobrodružný kamarády
|
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 21:52:12)
Jinak, já mám dojem, že dost dobrý historky vznikají právě ve chvíli finanční tísně na cestě. To jsou pak historky, kdo co jedl, jak se kam dostával atd... Je ale pravda, že my máme kamarády, co jsou na tom finančně podobně
My teda po zahraničí moc necestovali, ale nejlepší historky jsou z toho, jak jsme byli někde úplně v pr..., nic odtamtud nejelo, případně jsme skončili v tak strašným pajzlu, že půlka výpravy dostala druhý den průjem
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 21:53:56)
Jo, "historky z vojny" typu ztraceni v divočině a úplavice z pečenýho sarančete jsou pak perly společných akcí
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 21:57:05)
Zas asi ne vždy se hodí, když je člověk na dlouho pro okolí "jo, to je ten, co se po.ral v xy" Já to teda nebyla, ale jeden náš známý jo. Chudák
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:00:53)
šešule, já roky vyprávěla historku o dvoumetrové zrzavé kamarádce - skautce, se kterou jsem seděla na gymplu v lavici, jak jí uvázlo při hodině jablko v nose, že když jsem jí představovala kolektivu, stačilo říct: to je ta s jabkem v nose, a všichni měli jasno
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 22:28:14)
Zas furt lepší být "ta s jabkem v nose", než "ten s po.ranejma gaťma". To už je jinej levl. Ale nesmrtelná historka z cest to je, to jo.
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:36:26)
šešule, tak já jí tim dodatečně ještě uklidnim
|
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 22:48:54)
Po.raný gatě jsou ještě dobrý. Já znám jednoho poblitýho v kostele při svatebním obřadu 
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:51:38)
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=491895464264245&set=a.310571542396639.76673.310318909088569&type=1&theater pardon,nemůžu se nepodělit, to je boží
|
| vlad. | 
|
(9.1.2014 23:02:48)
kamb.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 21:54:03)
Šešule, přesně.
Nejvíc zážitků mám z doby, kdy jsem neměla ani na vlak. Zatímco v hotelích je to předvídatelná relativně nuda.
|
|
|
|
|
|
| Delete |
|
(9.1.2014 21:43:04)
Mě baví, pokud mám s čím srovnávat nebo když mohu také přispět se svými (třeba z jiných cest)...ale jen poslouchat, jak se druhý měl.....nic extra...a když je to navíc proto, že na to fakt nemám (a ne proto, že by mě podobná dovolená třeba nebavila), tak to může jít z lítosti až do hořkosti, aniž by to tak člověk chtěl .
|
| Len | 
|
(9.1.2014 21:45:44)
Tak ja posloucham rada, mam kamaradku stejnou cestovatelku jako je Kambala. A pritom si planuju, jak to JEDNOU taky objedu. A objedu Me to naopak naleva optimismus do zil, takovi lide me tahnou. Ji zase tahnou moje deti, neb ona o jedno prisla uplne a o druhe vlastne skoro taky
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 21:52:47)
len, esli chceš, dám ti odkaz na můj cestoblog, některé historky jsou vtipné
já teda vyprávím ráda o čemkoliv, to jste zajisté poznaly. mám touhu bavit společnost, je to excentrismus hrubého zrna, nemůžu si pomoct. na druhé straně, když potkám člověka ještě výraznějšího, ráda se upozadím. kamarád má kamaráda, který když nám vyprávěl svoje zážitky z pákistánu a indie, tak jsem se fakt počůrala smíchy (teda málo, ale přece), to bylo neskutečný - například, jak šli do kina v indii na film do vesnického velkoformátového kina a nevěděli, že to bude lehké indické porno. jak se tam ta tlustá žena smyslně mydlila u hliněné zdi pod kropítkem od konve mýdlem s jelenem a jeho líčení: prso mělo deset metrů a bradavku, tu bych odkrokoval, na to nezapomenu asi nikdy
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 21:53:39)
|
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 21:53:54)
Taky chci odkaz!
|
|
| Len |
|
(9.1.2014 21:56:51)
Kambalo, ano, prosim prosim Fakt maloco me tak nabiji. Vzhledem k memu oboru studia mam spoustu informaci o bide, dosahu energeticke site, rustu DPH a negramotnosti obyvatelstva rozvojovych zemi, ale ty historky jsou jaksi vic povznasejici
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 21:59:09)
Len, šešul, tak mi prosím napište na kambala 8 zavináč gmail com, já vám to pošlu
já tam mám i fotky a tak, tak to nechci zase tak moc zveřejňovat
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 22:03:21)
Máš mail. Hele, já vim, jak vypadáš. Ale pst!
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:06:10)
šešule a ty jsi z praglu? že kdyby ses urvala od dětí, pozvu tě do divadla, hrajeme v únoru
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 22:08:37)
Ne, bydlím v takový p.deli na východě. Bohužel
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:10:09)
tak nic, no. náhodou, jednou jsme hostovali v Pardubicích a jednou v Semilech, tak jsme slavný
máš to v mailu
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 22:12:58)
Tak do Pardubic to daleko nemám
|
|
|
|
|
|
| Len |
|
(9.1.2014 22:04:14)
Kabalo, pisu
|
| Len |
|
(9.1.2014 22:04:31)
Kambalo
|
|
|
|
|
| Zufi. | 
|
(9.1.2014 21:57:40)
Potvrzuji, kambaly blog je supéééééééééééééér
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:11:15)
zufi, dík, příští týden tam začnu psát jih itálie
|
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(9.1.2014 22:44:31)
Kambalo, ty mas blog? ja chci taky pristup siim! (mail pod nickem je prastary, nefunkcini, tenhle funguje zuzana.dostalova@lycos.com) Kdyz uz sedim doma na zadku, tak aspon slinit u blogu. Zvlastni je, ze me to vypraveni z cest bavi jen od lidi, ktere aspon trochu znam, to vydrzim u nekonecne fotek a zazitku, ale on na to vykecavani se kazdy neni.
Letos jsme byli na Jamaice a byl to sok, asi nejhorsi cesta v zivote. Jednou jsem mela daras jak o zivot, ackoli po nas akorat hodili kamenem a chvili nas pronasledovali na motorce, ale pocit hnusnej. Pravda, jedna znama me trochu varovala, ale kamarad naopak vychvaloval.
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:49:33)
zasjaj, máš to tam.
no, za dva roky o tom budeš vyprávět se smíchem. to je základ, co člověka málem zabilo, za pár let pobaví (pokud tě to nepobaví už rovnou, jak když jsem visela z toho útesu)
|
| Zasjaj. |
|
(9.1.2014 22:56:43)
Kambalo diky diky, no doufam, ale do smichu mi fakt nebylo, bala jsem se jeste celou nasledujici noc, jestli po nas nejdou. Ale zase jsem si zacala vazit zivota v bezpeci, neni nad to moci klidne spat.
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:58:31)
mezi moje společensky nejoblíbenější historky patří, jak mne přejelo auto, jak mne škrtili v metru nebo jak mne mlátili v tramvaji
napřed šoky a za pár let hvězda salonů
|
| Zasjaj. |
|
(9.1.2014 23:08:22)
Kambalo
parada, parada ten blog, uz tam jsem.
Skrtili v metru, kterym?! hruuza. Ja jsme za davnych mladych let nejvic bavila pribehy z hodin autoskoly, kdyz jsem ve zmatku a stresu radila na nejfrekventovanejsi krizovatce, tak me vzdycky duvtipne a nenapadne osahnul muj starej plesnivej instruktor. Ted uz po mne ani plesnivi dedci netouzi, na Jamaice chteli jen ty prachy.
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 23:15:37)
díky, od cestovatele to potěší :)
no, v metru v Praze. většina hrozných věcí (asi tři přepadení a tak) se mi vždycky staly v Praze, zlatá bezpečná cizina
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 21:46:23)
Delete,
a musí to být nutně zážitky Z CEST?
|
| Delete |
|
(9.1.2014 21:58:27)
Kudlo,
no on člověk, co nemá moc peněz, tak obecně těch vypravovatelných zážitků má méně, ať chceš nebo ne. Jeho život se točí kolem peněz, jídla, datumů, kdy přijde další stokoruna...a i ten zájem o zážitky ostatních v tu dobu výrazně klesá.
No a když pak jeden vypráví, že byl tam nebo tam a stalo se mu to a to, tak je mnohem snažší navázat tím, jak mně se zase při cestě tam a tam (a klidně můžeme mluvit on o Karibiku a já o Praze) stalo to a to...mnohem hůř už do toho nacpeš, jak jsi řešila třeba nějakou domácí "kalamitu", i když sama o sobě mohla být dost k popukání...ale prostě do konverzace se v tu chvíli moc nehodí .
Ono je to i o tom, jak má člověk potřebu povídat - poslouchat....a lidé uměle hozeni do situace "jen poslouchat" se neubrání lítosti, že vlastně nemají co povídat...a časem třeba ani komu .
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:02:17)
Delete, to jo. Třeba mně je někdy líto, že nemám manžela, dům, kočku, psa (to ne vlastně) a děti. ale ráda si to poslechnu, protože je to jejich život a ony jsou moje kamarádky
|
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 22:03:57)
Delete,
já mám naopak těch vypravovatelných zážitků víc z doby "bez peněz", fakt ovšem je, že jsem byla v té době svobodná a bez závazků.
Zážitky spojené s nějakým luxusem považuji obecně za méně vypravovatelné, protože to, jak jste za studií spali ve Francii v parku, můžete vyprávět úplně každému, ale jak jste si v Londýně zašli do známé restaurace jenom někomu, o kom víte, že mu to určitě nebude líto.
|
| Pavla | •
|
(9.1.2014 22:18:33)
Kudlo, ja myslim, ze pro dost lidi je stanovani ve Francii a navsteva drahe restaurace v Londyne, zhruba stejny neodsazitelny luxus. Jinak jsme na celo rodinne novorcni seslosti mela moznost shlednout fotky z Arabskych Emiratu,od 25 leteho synovce. On a jeho pritelkyne v hotelu v restaraci, v baru , na pokoji, u bazenu, dalsi den v restaraci, v hotelu, atd.. atd.. Taky asi 500 fotek jo jedna navsteva diskoteky a nejaky trh..
To mi teda bylo lito, spis jeho ze jezdi v 25 na zajezdy, jak nemecky duchdoce. Ale on byl evidentne nadseny..
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 22:24:12)
Pavlo, jo, fotky mé bývalé skorotchýně. To jsem já v hotelu, to je můj pokoj v hotelu, to je fotka snídaně, to je můj obchodní partner, tam byl takový obchoďák
a kámoška má podobné z USA (vzala si američana a jezdí tam často) - to jsme my ve starbucks, to jsme my jak jíme hamburger, to jsem já na golfu, to jsme ve výprodeji DNKY, to jsme ve zmrzlinárně
to bych vždycky pošla
|
| Pavla | •
|
(9.1.2014 22:28:33)
Kambalo, ze ty zavidis..
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(9.1.2014 22:33:05)
Pavlo,
jo, taky me to soklo uz pred mnoha lety u nemeckych dorostencu, jeli s cestovkou na Majorcu a pak pohorsene vypraveli, ze deda u vedlejsiho stolu olizoval pri jidle nuz a v bazenu byla hnusna voda.
|
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 22:36:02)
Pavlo, to nebylo stanování, jeli jsme tam tehdy šílenou šunkou a nocovali na výměnu u známých (nestálo to ani korunu).
Ale je fakt, že jsme byli študáci a ti můžou být chudí i v "lepší společnosti" (viz milionářské historky o tom, jak přišel do New Yorku s pěti centy v kapse
|
|
|
| Delete |
|
(9.1.2014 22:22:44)
Kudlo,
jo, to jsem chtěla napsat, že hodně záleží na tom, jestli tu nouzi dře sám na prahu dospělosti, nebo když má být "na vrcholu" a má k tomu děti, vůči kterým se nedokáže ubránit pocitu, že je třeba o něco ochuzuje.
A pak jde i o povahu. Každý svou situaci vnímá a snáší jinak...
|
|
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 22:05:53)
navíc člověk, který není úplný sociální troglodyt, snad po čase pozná, že vypráví jenom on sám, a měl by se trošku zarazit.
|
|
| Šešule |
|
(9.1.2014 22:12:16)
My docela rádi vyprávíme, jak jsme se vypravili s batoletem, dvěma krosnama, stanem a nářadím na práci na druhej konec ČR, bloudili, bylo horko, nemohli jsme se oproti plánu umýt, dítě dostalo kopřivku... no bylo to dobrodružný, nicméně, kdyby na nás nějakej bdělej občan zavolal socku a oni nás zadrželi v tom stavu, ve kterým jsme se vraceli zpátky, tak nám synka asi seberou
|
|
| kosatka2 | 
|
(9.1.2014 22:23:24)
Mám třeba velmi chudé a skormné přátele, kteří pečou doma pečivo. dělají s tím hotové obřady a mě to strašně baví - poslouchat postupy, pozorovat, ochutnávat. mám pocit, že jsem pak oproti nim fakt žabařka.
obecně ohledně konverzace moc potíž nemám, dá se přece mluvit o věcech, které se našich všedních životů netýkají (nedavno jsme diskutovali o černobylu). Já nějak konverzačně v tomto problém v sociálních rozdílech nevidím
ohledně konverzace jsem měla potíž s jednou vzdálenější kamarádkou, které už do konce života moc nezbývalo, už se ani nemohla hýbat zemřela pak za 2 měsíce.
pak mám taky potíž někdy s těmi, co nemohou mít děti a je na nich poznat, že je to pro ně velmi bolestné. a já furt těhotná nebo min. 1 dítě při sobě...
|
|
|
|
|
|
|
| Alenka.Alča |
|
(28.1.2014 17:30:27)
Přesně tak, dá se najít tolik společných témat i napříč sociálními rozdíly.
|
|
|
| angrešt |
|
(9.1.2014 21:03:49)
Jolco, tak teda třeba mým světem přátelství peníze rozhodně nehýbou.
Bavím se s přítelkyněmi o tom, co nás pojí. S některou je naše velké téma vaření, s jinou filosofie a Svatý Augustin, s další výtvarná tvorba... prostě nás spojují úplně jiné věci než peníze. Přátelství stojící na penězích si moc neumím představit, spíš mi to přijde jako protimluv.
A kam chodíme? S jednou k sobě domů a třeba spolu vaříme. S druhou třeba do archivu nebo veřejných knihoven. Se třetí třeba na Brdy na houby... to se nedá zobecnit, jsme si natolik blízké, že vnímáme, co tu durhou zajímá, pojí nás řada témat, víme, co druhou potěší... na tom přece přátelství jako takové stojí.
|
| Anna Veselá |
|
(9.1.2014 21:13:46)
Angrešt, to je hezký U nás byl problém ten, že jsme si přátelství postavily na dětech (máme stejně staré dcery, seznámily jsme se náhodou když byly holky ještě malé). Až časem jsme se poznávaly a zjišťovaly, co kterou baví. Z toho vyplynulo, že toho nakonec moc společného nemáme, jako zájmy a tak.
|
| Delete |
|
(9.1.2014 21:35:10)
Mám taky většinu známých a kamarádek spíš přes děti, ztráta vlastních zájmů v důsledku toho stěhování a i rodiny a zpřetrhání pouzt z mládí vedla k tomu, že ty, co zůstaly, jsou kamarádky opravdu jen příležitostné. Takové to denní (nebo poměrně časté) sdílení a trávení společného času, to je napojené právě na ty děti. A je to hodně o hledání dalšího společného.
|
|
|
| Nazdar* |
|
(9.1.2014 21:16:36)
Žženo,
ale v těch tématech, která jsou úplně normální a běžná, narazíš všude na peníze. On má výbornou dobře placenou práci, zakladatelka žádnou nemá a je to pro jejich rodinu velký problém. A tak bych mohla pokračovat dál. Ne každý to snese a o to podle mě zakladatelce šlo.
Angrešte, ano, máš pravdu, výtvarné tvorbě nerozumím , ale to je zrovna téma, kde se prachy řešit nemusí. Ale třeba vaření....soused je kuchař, neustále něco zkouší a kuchtí, ale hlavně sinosí domu zadarmo z práce maso...takže ano, můžu si vyslechnout nové recepty, zkušenosti, ale nemám na panenskou svíčkovou a tím se to celé kazí.
Jasně, je spousta lidí, kteří se budou přátelit bohatí s chudými, protože bohatí se nevyvyšují, chudí zase nezávidí, ale určitě to nebude fungovat všude.
|
| Anna Veselá |
|
(9.1.2014 21:25:39)
Jolco, jsem ráda že to někdo tak dokonale chápe... Prostě na finance se naráží vždy a všude. Třeba aktuálně, moje a kamarádčina dcera budou mít narozeniny (jsou od sebe jen o tři dny). Kamarádka plánuje oslavu, vymýšlí jaký bude mít holčina dort, jaké dostane dárky atd. Zatímco já mám strach, abychom vůbec zvládli zaplatit účty, čert vem kde pak vezmeme na zbytek měsíce na jídlo a domácnost. Natož si dovolit udělat dceři pěkné narozeniny... Takže ano, holt na pořád je to penězích.
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 21:27:54)
hele, a řekla jsi jí to? kdyby mi tohle řekla kamarádka, tak jí řeknu, ať přijdou s dcerou k nám, dort budou mít holky dohromady a ještě budou rády, že se vidí, ne?
|
| Anna Veselá |
|
(9.1.2014 22:00:10)
Kambalo, neřekla, ale ona dobře ví jak na tom jsme, jako tohle před ní netajím. Společná oslava nepřipadá v úvahu, oni vždycky slaví v širokém rodinném kruhu se vší parádou.
|
|
|
| rišulka | 
|
(9.1.2014 21:36:44)
Spirálo, já vím, taky ti rozumím a máš pravdu je to o penězích. Ale jakmile získáš nějaký nadhled dokážeš na to vyzrát - já dorty peču sama, neumím to, udělám bábovkové těsto a vykrojím z něj třeba auto, lokomotivu, přeliju čokoládou a namačkám lentilky. Jako dárky mám vlastně štěstí, že mám toho svého mimoňka, kupuju dárky v papírnictví, za pár korun vystřihovánka, spojovačka, písmenka z pěnovky, krepák na baldachýn atd.. Musíš se s tou situací smířit, uskrovnit se i ve svcých představách a přizpůsobování - za první to jinak nejde a za druhé ti to dodá ten klid. A taky si řekni - za dva tři roky to bude jiné a pak si vzpomeň. U mě to byla bída, ale dalo mi to hodně.
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 21:42:37)
rišulko a největší sranda je, že děti pak někdy na takovéhle zážitky vzpomínají víc než na ty "kupované".
|
|
|
| Dobra1 | 
|
(9.1.2014 21:41:31)
Jestli vi, jak na tom jste, a jeste takhle mluvi, tak ti asi moc fajn neni, to chapu.
Ja bych te asi v tehle situaci vyzvala, jestli nechces nejak pomoct, treba ze bych ti zaridila dort a urcite se zeptala aspon ne jeden vytouzeny darek, ktery bychom mohli tve dceri dat.
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 21:44:53)
..nebo rovnou na ten dort pozvat, jak už tu padlo.
I když upéct/udělat ho doma by přece mohlo být OK i pro toho, kdo má loktem hluboko do kapsy (to jen k té starosti, že nemám na dort)?
|
| Delete |
|
(9.1.2014 21:52:36)
Ono pozvat na společnou oslavu někoho "slabšího" také nemusí být ideální, protože i když dotyčnému dopřeješ také nějaký ten lepší dárek, tak se nevyhneš tomu, že tomu svému dáš tak, jak je zvyklý. A zase, když dopřeješ oběma stejně, tak druhého rodiče postavíš do situace, že on musí vysvětlovat třeba příště, že už se to nebude opakovat. A zase fakt neznám nikoho, kdo by takhle zval a společně slavil třeba ty narozeniny rok co rok...
To už tedy ten darovaný dort, navíc podaný jako dárek přímo tomu dítěti, může pomoci a potěšit víc.
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 21:55:57)
Delete,
to se dá přece snadno zařídit - tomu "svému" dáš dárek jindy, když to budete slavit v úzkém kruhu rodinném.
|
| Delete |
|
(9.1.2014 22:04:40)
Kudlo,
prostě už to musíš nějak zorganizovat, a ne každý má na tohle buňky. Prostě to není jen o tom tu kamarádku v nouzi pozvat, je třeba nad tím se taky trochu zamyslet. A co třeba tobě přijde samozřejmé, tak jinému nedojde ani po desátém nakopnutí, i když je jinak zlatý člověk .
|
|
|
|
|
|
| kosatka2 |
|
(9.1.2014 21:44:38)
Ono je to taky o přístupu. My třeba poslední roky cpeme všechny peníze moment do jedné důležité záležitosti, takže naše vánoce byly opravdu velmi skromné, dárky symbolické, doma vyráběné apod., modlíme se, aby pračka vydržela a nebyli bychom nemocní kvůli práci.
No a samzřejmě mohla bych naříkat, co všechno za dárky dostali kamarádi a na co my momentálně nemáme, a že známí lyžují v alpách a my ne atd atd. K čemu se tím užírat? A proč vlastně?
Mě třeba zajímá, jak si kamarádi nechali od architektů postavit skvělý dům, ráda se nechám provést, vysvětlit si výhody luxusních materiálů a nových spotřebičů a nebudu si okusovat nehty, že bydlíme v paneláku a centrální vysavač mít v životě nebudem.
Miluju cestování a ráda si o tom nechám vyprávět, přesně jak píše kambala, mě to fakt zajímá. A že nikam nejezdíme? Za to nás kamarádi nezavrhnou a my se závistí užírat nebudem, protože to je opravdová chudoba.
Před lety jsem dostala za jednu práci obrovskej balík peněz a šla jsem si tedy koupit luxusní parfém a nějakou sukni, ať to stojí co to stojí. Nekoupila jsem si NIC, protože se v tom nevyznám, z parfumérky mě bolela hlava a na dobrou sukni jsem nenarazila a ty správné obchody asi neznám. Je vidět, že mi chybí kámoška, se kterou bych se o těchhle věcech mohla poradit.
|
| NovákováM |
|
(10.1.2014 1:07:13)
Já zase spíš žasnu nad tou informovaností.
Vůbec nevím, co moje kamarádky dostaly za dárky, ony nevědí, co dostal můj manžel nebo já.
Řešíme tak nějak ty děti, to ano.. a zpravidla se shodneme na tom, že jsou to prevíti, co oproti nám, v jejich věku dneska mají všechno.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 21:30:47)
Jolčo,
a co Tě na té práci napadne jako první, co je zajímavější? Jak je placená, nebo co je její náplní, různé historky?
Mě to první nezajímá, nevím, jak je kdo z našich přátel placen, k čemu by mi taková informace byla? Potřebné je vědět jen zhruba rámec, aby člověk neuváděl zbytečně kamaráda do rozpaků, když budu vědět, že někdo bojuje s každou korunou, tak nebudu ani navrhovat něco, kde by se finančně zakrvácel.
A třeba různé příhody z práce může přeci vykládat pilot letadla i toaletářka.
Vůbec mi přijde divné potřebovat PLACENÉ aktivity k tomu, aby se člověk bavil. To už to fakt neumíme bez toho?
A třeba ze společné dovolené ještě s někým, byť by to byl nejlepší kamarád, někde u moře mi naskakuje husí kůže. Muset se přizpůsobovat ještě někomu jinému než vlastní rodině u něčeho, co je v podstatě jen válení, to bych nedala.
Naproti tomu společně bych klidně dala třeba puťák nebo něco jiného, kde není moc úmyslně silných vnějších podnětů a kdy to intenzivní jde spíš zevnitř nebo to vyplyne z okolností (třeba nás chytne po cestě bouřka). Prostě kdy je možné na jednu stranu s tím člověkem komunikovat a nic tě neruší, ale na druhou stranu nikdy nevíš, jestli nebudeš muset řešit nějakou mimořádku.
|
|
| Žžena |
|
(9.1.2014 21:31:00)
Jolčo,
my máme do žlabu poměrně hluboko a není mi jasný, v čem by mne mělo znepokojovat, že kamarád si s prachama může tapetovat. Já mu to přeju a dál tomu nevěnuju pozornost. O jeho práci ráda poslouchám ne z toho důvodu, kolik za ni přesně dostává (to já ani nevím), ale prostě proto, že je to jinej svět, obor, ke kterýmu jsem nikdy osobně "nečuchla" a ráda se dozvím, jak to tam vlastně chodí.
To jako třeba člověk, co nemá auto, si nemůže se zájmem poslechnout, jaký to je dělat v automobilovým průmyslu?
Nebo člověk, co nikdy nebyl v zahraničí, má cítit při popisu něčích zahraničních cest jen mindrák, že on sám na to nemá?
To je smutný, ne?
|
| kambala pláááckááá |
|
(9.1.2014 21:35:55)
Já mám z práce takovejch veselejch historek, to lidi milujou (Jahelka hadr)
|
| Kudla2 |
|
(9.1.2014 21:37:07)
Kambalo, tak to bych Tě zas poslouchala přímo nábožně (Jahelku a podobný storky miluju)
|
|
|
|
|
|
| Horama | 
|
(9.1.2014 22:15:24)
My se s kamarádkami bavíme o tom, co kterou nadzvedlo, co ji trápí, z čeho má radost, co si plánuje, na co vzpomíná... Nejsou to úplně stejné věci, ale ta druhá do toho vždycky dokáže vnést jiný pohled na věc. Je to takové to "o čem jste mluvily? no já ani nevím, ale bylo to prima".
|
|
| Eržika. | 
|
(9.1.2014 22:17:23)
Jolco, jezdíme na akce, kde je každý finančně úúúplně jinde, ale v prostředí les-oheň-kytara se to setře.
Témata:
knihy, filmy, kultura obecně
obecně vztahy mezi lidmi
děti, školství, alternativy
a v neposlední řadě zajištění chodu bez elektriky a koupelny - to zabere času.
|
| Horama |
|
(9.1.2014 22:28:18)
|
|
| Delete |
|
(9.1.2014 22:35:52)
Eržiko,
les-kytara-oheň, to by bavilo mě. A můj muž, ač ve dvaceti byl schopný taky spát kdekoliv, jako dítě provandroval s oddílem mnohem víc než já, tak v 25 už byl na to všechno pohodlný, najednou ho to nebralo....
Děti by se nechaly ukecat, kdyby měly do toho prostředí parťáky...
Ale já ať kouknu, kam kouknu, tak kolem sebe nemám nikoho, kdo by do něčeho podobného šel...nehledě teda na to, že na jeden stan je nás trochu moc (ten stan je těžký na to, abych ho tahala), na bivak už jsme zase asi moc pohodlní (strašně ráda na zemi spím, ale čím dál hůř se mi daří zvedat )...líbila by se mi chatka někde v lese...
Ale jen já a děti, to je prostě málo (to jsme pořád a je pak tak nějak výhodnější být doma v pohodlí)...a kde najít někoho s podobnými představami?
Mám problém najít parťáky i pro mnohem pohodlnější trávení času .
|
| Delete |
|
(9.1.2014 23:24:34)
Neke .
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)