| Zufi. | 
 |
(22.9.2013 8:56:47)
Ještě předtím ...
lord Runciman, požadavek odstoupení území, demonstrace , generální stávka, ve dnech 22. a 23. září probíhala jednání mezi Hitlerem a Chamberlainem, 23. září vyhlásila československá vláda všeobecnou mobilizaci a o dva dny později odmítla Hitlerovy požadavky....
Pokud to někdo zapomněl:
Dohoda o odstoupení pohraničních území ČSR obývaných německou menšinou Německu; podepsána 29. 9. 1938 na konferenci v Mnichově představiteli Německa (A. Hitler), Itálie (B. Mussolini), Velké Británie (N. Chamberlain) a Francie (E. Daladier). Zástupci československé vlády na konferenci pozváni nebyli; dohoda byla pro ČSR ultimátem, které pod nátlakem přijala. V říjnu 1938 vyhověla ČSR i územním požadavkům Polska (Těšínsko) a v listopadu i Maďarska (jižní a východní Slovensko, značná část Podkarpatské Rusi).
|
| Kreaty | 
|
(22.9.2013 9:15:43)
no o to smutnější je, že po 70 ti letech jsme si vlastní zemi vykradli my sami Češi, sami sobě, takže sice vlastníme území, ale zdevastované
|
|
| Senedra | 
|
(22.9.2013 9:34:21)
Žufi, jsem ráda, že opět zakládáš témata  . Byť takhle smutná.
Jestli mi přestane téct z nosu jak z rozbitého kohoutku, tak odpoledne chci vzít děti na výlet do Lidického památníku.
|
| Zufi. |
|
(22.9.2013 10:04:09)
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(22.9.2013 9:39:13)
dají se ty noviny někde stáhnout a přečíst celé?
My jsme fandové do čs. opevnění, o prázdninách jsme byli na Kralicku, prošli jsme srub Cihelna, tvrz Hůrku ( s přidruženými sruby), muzeum Králíky, Lichkov ( ten jsme viděli zvenku, neboť funguje jen o víkendech). Na Boudě už jsme byli před léty.
Všechno bylo tak propracované, promyšlené,funkční, bohužel odevzdáno bez boje.. 
|
| Zufi. |
|
(22.9.2013 10:06:13)
Myslím, že dají ( toto je z W.) ale už musím vařit, uspávat a pak procházka...dcera zvrací a manžel si vzal sluřbu navíc, tak snad najdeš...pa
|
|
| Filip Tesař |
|
(22.9.2013 10:30:45)
Nadšení do opevnění chápu, je to v našich podmínkách jedinečné dílo.
Je ale dobré připomenout, že funkční a připravené v době Mnichova nebylo. Nejenže nekrylo rakouskou hranici, ale řada srubů, včetně klíčových staveb první linie, byla nedostavěná nebo nebyla vybavená zbraněmi. Důvodem bylo, že se začalo stavět pozdě, po několikaletém handrkování o peníze.
To je ale jen část pravdy. I přes tahanice o peníze (zda stavět, v jakém rozsahu) je faktem, že statická obrana (stavba opevnění) byla zvolena jako levnější varianta. Dražší by byla dynamická obrana, která by znamenala především vývoj moderního letectva a obrněné techniky. K tomu se ve větší míře, až pod tlakem odstoupení pohraničí, sáhlo teprve po Mnichovu (vývoj stíhacích dolnoplošníků srovnatelných s francouzskými a britskými, když už ne s německými; vývoj kvalitních, ale pouze lehkých tanků - kvalitou však převyšujících srovnatelné německé). A daleko od pravdy nebudou úvahy, proč udělaly Francie s Británií to, co udělaly. Jednak tam hrála roli trestuhodná naivita (ta byla ale i na české straně), ale také fakt, že v obou zemích převládalo mínění, že pro československou státnost vynaložily dost krve a peněz už v první světové válce, a nyní se jim nechce vynakládat víc bez toho, že se Češi o svou obranu starají na srovnatelné úrovni (finančně) jako Francouzi, a místo toho spoléhají na francouzský bezpečnostní deštník.
Dnes je u nás zase silně rozšířené mínění, že se nesmí na obranu vynakládat zbytečně moc, protože nás přirozeně chrání díky geografické jiný deštník.
Hodně se dnes, ex post, mluví o tom, že jsme se měli bránit, i kdyby to měl být ztracený boj, boj "pro čest praporu", vlastně tedy gesto. Stojí za zmínku, že naši tehdejší politici mohli udělat jedno gesto, které by je stálo mnohem méně. Podle dohody byla totiž výzbroj z pohraničních opevnění demontována a odvezena. Pro část nebylo použití, a pro zbytek se využití neplánovalo, neboť bezpečnost státu byla nadále spojena s Německem. Čs. vláda nabídla odkoupení Francii a Británii, a když tyto země odmítly, nabídla ji Německu. Pochopitelně koupilo... Snaha finančně se nějak zahojit je z jedné strany pochopitelná. Z druhé strany šlo o prodej státu, v němž byl spatřován nepřítel, bez ohledu na titulární spojence. To kupčení vrhá smutný stín na ty emotivně laděné verše o tom, jak "zněl zrady zvon."
|
| Filip Tesař |
|
(22.9.2013 16:41:28)
Mohli je zničit - to by zas tolik nestálo a něco by to sdělilo.
Problém Mnichova byl v tom, že nikdo kromě Hitlera a (snad) Mussoliniho nerozuměl podstatě totalitního systému. Nacismus byl pro ně prostě německý nacionalismus.
Stejný problém se ale týkal Čechů (Slováků). Nedokázali přesvědčit západní spojence o tom, že nacismus znamená ohrožení všech, že jde o konflikt mezi demokratickým a nedemokratickým systémem. Dost možná by to nedokázali... Ale nedělali to proto, že to sami nechápali. Bohužel. Pak se ale nelze divit, že i Západ vnímal sudetský problém čistě v nacionalistické interpretaci; pak není ani moc divu, že to v Paříži a Londýně brali takto: když to nejde pod jednou střechou, tak Češi na jednu stranu, Němci na druhou - a máme po problému.
Dneska se s oblibou interpretuje tak, že Češi marně upozorňovali na nebezpečí nacismu, které naivní Západ neviděl, ale to prostě není pravda. Ti dalekozrací byli výjimkou, zčásti k nim patřil Beneš, který předvídal válku a vsadil i na to, že Německo podruhé prohraje... Ale ani on neviděl nebezpečí v nacismu jakožto v totalitním systému, viděl v Němcích nebezpečí jakožto v Němcích. Stejně jako důvěřoval Sovětům jakožto Slovanům. Vsadil tedy správně, ale stejně byl vedle.
|
| Maugha | 
|
(22.9.2013 17:02:24)
Také si myslím, že ti dalekozrací byli výjimkou. My to dnes už víme, ale tehdejší státníci a diplomaté a vojáci (sami slušní lidé) nedokázali nebezpečí odhadnout.
|
|
|
| Filip Tesař |
|
(22.9.2013 19:08:45)
Totéž se bohužel opakovalo i po 15. březnu. Nikoho ani nenapadlo třeba zničit výrobní plány tanků - všechno se řádně předalo a převzalo. No, asi jsme je nemilovali dost (Francii sladkou, hrdý Albion).
Ale co, ono másla na hlavě měl kdekdo, i ti Francouzi a Angličané (a zdaleka ne jen z Mnichova). Tuny ho měl na hlavě samozřejmě Stalin. Nemá smysl se v tom nějak bolestínsky rýpat, jak to naši předkové nezvládli - ale nemá ani smysl se bolestínsky vyžívat v tom, jak nás tamti zradili. Koneckonců, pohraničí jsme po válce dostali nepoškozené zpět, zničili jsme ho až my sami (ani Němci z pohraničí až na výjimky nic neničili, byli víceméně připraveni zase na předání a převzetí, akorát mysleli, že musí přežít Rusy a dočkat se domácích, Čechů - netušili, co přijde).
Rozhodování z let 1945, 1946 a 1948 leželo do značné míry na Češích a Slovácích. Dokonce i ty roky 1968, 1969 a další - nebýt toho mrtvolného ticha, třeba by se ani ten Husák (který nebyl nic jiného než převlečený stalinista) nedržel tak dlouho a snadno... Ani ťuk, ani náznak něčeho jako v Polsku.
|
|
|
|
|
V její náručí
Festival Svátky písní OlomoucOlomouc 
Jedna země, jeden králČeská Lípa 
Karneval zvířatPraha 1 
Za Babičkou Boženy Němcové do RatibořicNáchod 
Ondrášova valaškaVsetín 
Festival Svátky písní Olomouc
Jedna země, jeden král
Karneval zvířat
Za Babičkou Boženy Němcové do Ratibořic
Ondrášova valaška
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)