| Cácork@ | 
 |
(25.7.2013 11:28:10)
moje desetiletá dcera se bojí smrti. No to asi každý, ale ona má dny kdy je vyplašená, bojí se. Klepe se. Myslí na ní. A je opravdu reálně vystrašená. nevím zda je to normální, já se jako dítě taky bála. Ale, tyhle stavy jsem neměla. Jsou dny kdy si třeba měsíc nevzpomene a pak zase začne plašit. Přeci jen poslední dobou byli nepříjemné věci v rodině. Před dvěma lety zemřel můj tatínek(56) - letos tchyně. Navíc jejich paní učitelka ač je jinak moc fain, s nima probýrá občas nějakou perlu, třeba jak hnije lidské tělo, nebo jak lidi na ulicích padali a umírali na mor. Většinou to asi vyvolá vzpomínka na dědu, či babičku. nebo novinový článek s palcovým titulkem kolik zase umřelo a na co lidí.
A tomu se člověk prostě nevyhne. Máte někdo zkušenost?
|
| adelaide k. | 
|
(25.7.2013 11:46:28)
Už jsme párkrát řešili, ale děti mám mladší. Dcera je asi trochu úzkostnější, že?
Jedině asi o tom mluvit mluvit a mluvit.
|
|
| Jája s čápátkem | 
|
(25.7.2013 12:04:40)
Zkusenost msm osobni. Bala jsem se jako dite jit spat, abych nemrela. Nasi s tim moc pracovat neumeli, takze jsem se s tim vyrovnsvala az v dospelosti. Doporucuji psychologa nebo nekoho dobreho od cirkve, kdo umi pracovat s detmi. Hlavne to res a nenech ji v tom!
Jinak se vyvarujte pred ni mluvit o.nemocech apod. Ja si dodneska pamatuju, jak se mamka bavila s jednou pab
ni v obchode, ze sousedka shnila zaziva, ze mela rakovinu prsu. Byly mi 4!!! Dodnes z toho msm husi kuzi. Nekdo je holt citlivejsi.
|
|
| Natali | •
|
(25.7.2013 12:07:47)
Jedná se o úzkostnou poruchu. Je třeba léčit co nejdříve, aby se nestala chronickou. Navštivte bez odkladu psychiatrii. Spouštěčem bývá stres (úmrtí atp.)
|
| Jutta+L08/08+K04/10 | 
|
(25.7.2013 12:23:55)
Nezávidím a doufám, že u nás se to do takových rozměrů nedostane. Malá má necelých 5 let a taky to docela dost řeší, asi před půl rokem v noci plakala a nechtěla mi říct proč, až po delší době mi mezi vzlyky řekla: "Já nechci, abychom všichni umřeli". No tak jsem se ji snažila utěšit, že to tak v životě je, ale bude to za moc a moc dlouho a až budeme hodně staří, budeme rádi, že umřeme. Utěšovala jsem ji a pak usnula.
Opakovaně na to téma zavádí řeč, ale naštěstí nepláče. Jednou jsme si tak povídaly, řekla jsem jí, že dnes jsou páni doktoři moc šikovní a vynalézají různé léky, které lidem pomáhají a třeba jednou najdou lék, díky kterému neumře nikdo. Zdá se, že ji tohle relativně zklidnilo, tak uvidíme.
Přeji, ať to dcera co nejdřív nějak zpracuje a přijme. Kdyby to pokračovalo tak, jak popisuješ, možná by nebylo od věci se obrátit na odborníky, ať to zpracují s ní 
|
| Jutta+L08/08+K04/10 |
|
(25.7.2013 13:48:24)
Zrovna mi babička přivedla děti a v ruce měla fotky, které mi chtěla ukázat, že si je prohlíželi s dětma. A můj 3-letý Kája držel jednu v ruce a povídá: "Toto je babičky bratr a on se zabil na traktoru". Lu pak na fotku babičky, jako nevěsty, kde vypadá smutně, řekla: "Babička je tady tak smutná, protože jí zemřel manžel". Podotýkám, že manžel jí zemřel za cca 30 let po svatbě.
|
|
|
| překvapená 20.9. | 
|
(25.7.2013 16:04:36)
Jako počkej, co je poruchovýho na strachu ze smrti? Jako dítě jsem si užila svoje, ptž na vsi jsou pohřby pozdvižením, průvody se vinou od kostelíka na kopec za vsí pomalu každý týden. K tomu jsem měla zmatečnou ateisticko-katolickou výchovu, babička mlela nesouvislé evangelium a rodičové byli striktně pro přírodní koloběhy včetně toho hnití. V této souvislosti, aniž bych lobovala pro svého oblíbeného Krista, vidím východisko v naději v život po.
Já svým dítětem říkám v podstatě.
"nevím, co bude, až umřeme, nikdo to neví, je to tajemství. Ale asi něco jo, není možné, aby svět existoval jen tak a všechno končilo, třeba je to potom hezký"
No a k tomu plynule odcházej domácí zvířata do nebíčka, nevidím v tom žádný přehnaný kreacionismus a děti mají klid.
|
|
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
|
(25.7.2013 12:34:59)
Ja to mam taky. Nepovazuju se za uzkostneho cloveka. Ale smrt, je proste neco z ceho mam vetsi strach, nez z cehokoliv jineho. Bojim se o manzela, protoze muj otec zemrel mlady pri stejne praci, jako dela muj muz a hlavne se bojim o sebe. Bojim se, ze neuvidim sve deti vyrustat, ze neuvidim dceru, jak se vdava a svoje vnoucatka, nekdy me to tak chytne, ze z toho brecim, pritom nejsem nijak plactiva ani nejsem nejak vazne nemocna. Nekteri lidi jsou na to proste asi citlivejsi.
|
| Jarmilka. | 
|
(25.7.2013 12:41:39)
Mám to jako ty, Kukuřice.
Jinak normální to u holčičky není, v takovéto míře, domluvila bych jí nějakého dětského psychoterapeuta. Dá se s tím docela dobře pracovat.
|
| Jarmilka. |
|
(25.7.2013 12:42:20)
OT: Funguje ti mail nebo chodíš na FB?
|
| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. |
|
(25.7.2013 15:15:56)
Na facebooku jsem jednou za cas, ted jsem tam nebyla, meli jsme trochu potize. Jinak mail mam x.sebastian@email.cz
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(25.7.2013 13:32:18)
Jen pro odlehčení celkem vážného tématu (víc rad, než tu už proběhlo, bych stejně neměla): Moje tříletá dcera má už asi půl roku období dotazů typu "co by se stalo kdyby ..." a dost často jsou ty dotazy takové "morbidnější" - kdyby někoho přejel parní válec, kdyby někdo spadl z Petřínské rozhledny atd.... Včera jsme se na koupališti bavily o tom, k čemu je dobrý plavčík a ona se zeptala "Co by se stalo, kdyby umřeli všichni lidi i s plavčíkem? To by se pak musel vypustit bazén?" 
Zakladatelce a její dceři držím palce.
|
| Cácork@ |
|
(25.7.2013 13:56:12)
Děkuji za všechny reakce.
Já to s ní samozřejmě řeším, vysvětluji co se dá.
ona se nejvíc bojí - "věčnosti" fakt nevím kde to slovo vzala, nejsme věřící.
a toho, že když umře že to nebude vědět.
poměrně rychle se uklidní.
říkám, jí že zdravá holčička, že se smrti nemusí bát.
vysvětluji jak je pro nemocné lidi vlastně vysvobozením.
pravda je, že ty dvě umrtí byli hodně boletivé,citově.
já mavíc letos prodělala rakovinu, dcerka mě zaslechne jak jsem
plakala kamarádce do telefonu. Ale, lečím se, a vše je na velice dobré cestě. Ona
vidí, že je mi dobře, ale zase ví, že mě ještě čeká nemocnice.
... psychologa no nevím. Nemám dobrou zkušenost.
byla jsem s mladší dcerou. Ve třech letech měla fobii z pavouků a marvenců a celkově lezoucího hmyzu. Nechtěla nám chodit po zemi.
Psychložka pořád mlela jen že pavouk=doteky ..... a že já si jí nevěnuji.
Větší blábol jsem neslyšela zrovna náš mazel byl tulený jako žádné jiné dítě snad.
Doufala jsem v radu - já se taky pavouků bojím, ale jsem dospělá, zdůvodním si to.
Nakonec pomohlo vysvětlování, ukázka že nic nedělají a dětské příklady hele
brouček hledá maminku. ne že by je dnes milovala, ale snáží hmyz bez problémů.
jo a manžel když byl malý tak se smrti taky bál
zdědila to naše cácroka po obou.
|
| zlobivá holka | 
|
(25.7.2013 15:22:16)
Já bych to nepatologizovala. Strach ze smrti se u dětí objevuje docela často, akorát ne všechny o tom mluví s rodiči. Smrt je téma, které děti řeší a v určitém období ještě nemají dost nástrojů, aby to uchopily abstraktně a postavily se tomu racionálně.
U Tvé dcery mi přijde přirozené, že na to tak citlivě reaguje, když máte v rodině tak krátce po sobě dvě úmrtí a k tomu ještě Tvoje nemoc. Děti to moc dobře vycítí aa je jasné, že se dcera o Tebe bojí a s tím to téma vystupuje ještě děsivěji - protože nejde jen o smrt, ale i o odloučení od maminky. Mluvíte spolu o Tvé nemoci, o Tvém strachu ze smrti? Je to téma smutné a je jasné, že dceři se hned neuleví, ale aspoň v tom nebude sama...
Je mi líto, že nemáte dobrou zkušenost s psychologem, bohužel těch dobrých je pomálu...ale naštěstí jsou!
|
|
| Baobab | 
|
(25.7.2013 16:56:38)
Podle me dceru sebralo tvoje onemocneni. Deti jsou hodne vnimave.
Preji brzke uzdraveni.
|
| Cácork@ |
|
(25.7.2013 17:06:38)
já se smrti bála jako malá.
ted už ne. o tom, že jsem se bála a manžel taky s ní mluvíme.
říkáme že to věkem přejde, i to že je to běžné.
o nemoci jsem s ní mluvila.
říkala jí že nemusí mít strach, že i přes tu diagnozu se to chytlo brzo
mám po operaci, po léčbě, ted mě jen hlídají a další léčba bude až v dubnu.
jsem fakt ok, nehroutím se, je to moje povaha nepropadat panice
|
| Cácork@ |
|
(25.7.2013 19:18:54)
Jitys mám rakovinu štítné žlázy.
vzhledem tomu že mě zlobila už dlouhé roky chodím na pravidelné kontroly.
po čase se objevili uzlíky, drželi se - ale, v listopadu se na SONU ukázalo velké zvětšení a byla mi doporučena punkce.
z puknce vyšel stupen č.4 - ne rakovina.
ale, byla jsem upozněna že je to krůček a že je lepší si nechat štítku vyoperovat.
Můj lékař doporučil celou (díky za to) a já šla.
Výsledek histologie - karcinom 
takže jsem obdžela "pozvání" na nukleární klinika a šla si loknout radiojodu.
a za rok v druhé jdu na repete
|
| Tragika | 
|
(25.7.2013 19:25:11)
Můj dospělý syn dnes odjížděl na dovolenou a dal mi instrukce, co a jak mám zařídit po jeho smrti.
Nu, kroutila jsem hlavou. Vím jak má být zařízen pohřeb, co s jeho osobními věcmi, komu zavolat.
Doufám, že své děti nepřežiju.
Jinak se smrti nebojím, spíš se na ni těším.
Jen bych ráda počkala do plnoletosti druhého syna. No, uvidíme.
|
| Tragika |
|
(25.7.2013 19:28:34)
Kukuřice, trochu na odlehčení.
Ty se bojíš, že neuvidíš svou dceru při vdavkách a já se naopak obávám, že uvidím svého syna, jak se žení.
|
| Girili | 
|
(26.7.2013 0:59:16)
A ja se obavam, ze az se syn ozeni, tak ja budu naprosto nesnesitelna tchyne. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)