| Xantipa. | 
 |
(30.4.2013 10:45:50)
Můj manžel taky nechtěl - zpočátku. Už je nám moc, co když se mně nebo dítěti něco při porodu stane - to byla jeho největší obava. A pak taky - peníze, budou chybět. To bylo nejmenší - sedla jsem si a napsala rozpočet na dobu, kdy budu bez vlastního příjmu, pak bydlení, šli jsme do hypo - i tohle jsem rozepsala, žádný růžový brýle, bylo to přísně střízlivé vč. rezervy. Porod - ten nemůžu ovlivnit, ale věřila jsem, že tentokrát se nic nestane, protože všechny rizika budu eliminovat. A náš věk? Naštěstí v okolí bylo více starších otců, tak stačilo tu a tam upozornit. Postupně si zvykal na tu myšlenku, ale pořád nechtěl, ale já jo až tak moc, že mi bylo jedno, jak to mezi námi dopadne, protože bez dalšího dítěte jsem si nedovedla představit další život a tak jsem jasně řekla - dobře, nechceš, ale já ti to nikdy neodpustím a stejně bychom se rozvedli, tak když ti vadí děti, rozejdeme se hned, abych si mohla ještě to další dítě pořídit - bez tebe.
A teď jsme spolu, tomu nejmladšímu je už 10 let a jak říká manžel - ani si to neumím bez něj představit, on celý den rozsvítí.
Jenže zas neříkám, že to musí všude vyjít. Ale já byla rozhodnutá: buď a nebo, nic mezi tím.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 11:07:21)
Stejně by to skončilo, když bych kvůli jeho rozmaru dítě neměla, protože tohle bych mu nikdy neodpustila. Takže jiné řešení nebylo.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 11:16:11)
Tak já odpustím leccos, neobviňovala bych ho, když by to prostě nešlo, ale neodpustila bych mu nikdy, že mi nedal šanci na další dítě, který z nějakýho důvodu potřebuju /neumím to vysvětlit, cítila jsem, že musí být ještě jedno/.
A tak jsem nějaký čas tak nenápadně přesvědčovala a když nebyl schopen se rozhodnout, tak vzhledem k mému věku mi došlo, že pokud dítě, tak nejlepší by bylo s ním a pokud není on schopen pochopit mou potřebu a mé vnitřní já, nebudu s ním šťastná už nikdy. A tak jsem se musela rozhodnout a nebylo to jednoduchý to vyslovit, ale musela jsem. Už nevím, jak dlouho mu trvalo rozhodování, ale jsem ráda, a on taky, že se rozhodl tak, jak se rozhodl.
|
| adelaide k. | 
|
(30.4.2013 11:20:13)
Xan, tak takhle radikální bych být neuměla. Rozejít s ekvůli hypotetickému dítěti...
Jakkoliv chápu tu touhu, to dítě být může a nemusí Kdežto to manželství je a funguje.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 11:21:38)
Adel - když to bereš takhle. Ale já věděla, že to manželství by už nefungovalo, pak už ne.
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 11:25:08)
Xan, to má každý jinak 
Já si teď představuju, jak mě manžel opouští kvůli tomu, že nechci další dítě a dobře mi z toho moc není.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 11:28:19)
No není - ale pokud jich bude chtít 10 a já ne, jinak než ukončením vztahu to skončit nemůže, protože si umím představit, že bude zklamaný a neodpustil by mi to. Jiné to je v případě, že bych to dítě prostě mít nemohla kvůli zdraví či věku - to je o něčem jiném. Taky bych mu nedala na vybranou, pokud by manžel to dítě mít prostě nemohl.
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 11:31:58)
No tak 10 to je trochu extrém  Ale pokud by chtěl jeden z nás "ještě jedno" a druhý už ne, tak si myslím, že bychom to snad měli být schopní ustát.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 11:34:47)
Tak pokud by v mém případě zatoužil po dalším dítěti, tedy čtvrtém, tak bych s tím problém neměla - ovšem musel by si vzpomenout dřív, ne teď, když mi je, kolik mi je On taky říkal - kruci, proč sis nevzpomněla dřív. A já - no jo, když dřív jsem to tak necítila. A fakt ne.
|
|
|
|
|
| Lassiesevrací |
|
(30.4.2013 11:27:51)
Xantipo, až takhle "na dřeň" bych nešla. Je tam riziko, že dítě nebude zdravé a péče by pak byla na obou rodičích, nejen na tobě. Proto má i partner právo se rozhodnout, stejně jako se rozhodl u starších dětí. Nebo sis napsala i rozpočet na situaci, že zůstaneš sama s postiženým dítětem?
Já tu touhu chápu, nic mi nemusíš říkat. A měla jsem kliku, že muž vlastně to třetí chtěl taky. Ale bála jsem se i tak, že ho přesvědčím a dítě se třeba narodí postižené. To ovlivní život všem, i sourozencům....
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 11:30:22)
O tom, že by se mi narodilo postižené dítě, jsem neuvažovala. Pokud by se stalo, co bych mohla dělat? Musela bych se k tomu nějak postavit - ať s ním či bez něj. Na všechny situace si rozpočet připravit nemůžeš To je snad jasný každýmu.
|
| Lassiesevrací |
|
(30.4.2013 11:35:17)
No právě.... Právě proto bych nikoho takhle ke zdi netlačila, protože je to i jeho život, který se může obrátit vzhůru nohama...
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 11:37:12)
Ale já to necítím jako tlačení ke zdi - já se jen rozhodla v určitém případě ukončit vztah dřív než by k tomu postupně došlo později, kdy bych už ovšem neměla na dítě šanci.
|
| Lassiesevrací |
|
(30.4.2013 11:38:35)
Já myslím, že když někomu pohrozíš rozchodem, tak to tlačení ke zdi je. Já bych se cítila přitlačená ke zdi, kdyby mi někdo rozchodem hrozil
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 11:42:22)
Já nehrozila rozchodem - já řekla, že tohle mu nebudu schopná nikdy odpustit a že vím, že by to stálo mezi námi a dřív či později bychom se stejně rozešli, protože ani on by tu výčitku neustál. A proto je pro nás všechny lepší to ukončit v takovém případě hned, protože je mi to líto, ale já mám pro porození vlastního dítěte jen omezený čas, on může i za 10,15 a více let, já ne.
|
| Realla | •
|
(30.4.2013 15:04:29)
"Odpustit"????? Promiň, ale to nemyslíš vážně, že ne? Co by si mu měla odpouštět??? Že nechce další dítě? On ti taky "odpustil", že sis předtím nějaké děti pořídila a splnila si tak svoje touhy? 
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 15:31:19)
On ti taky "odpustil", že sis předtím nějaké děti pořídila a splnila si tak svoje touhy? - co mi měl odpustit? To nějak nechápu.
|
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 15:38:53)
Někdy na požadovanou jemnost není prostor - tak jako tak by nás to zničilo a mně by to už navždy zazdilo možnost mít další dítě. Nechápu, co je na tom k nepochopení. Musela jsem se rozhodnout poměrně rychle, moc času jsem už neměla.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 15:50:24)
Co vím 100%, tak strejdu bych teda rozhodně nepořizovala.
A rozvrátit rodinu? To je těžký, to by se stalo i tak, takže lepší takhle se v klidu rozejít, děti tátu neztratí než se roky užírat a pak za sebou zabouchnout.
Každý má tu hranici někde, někdo neodpustí nevěru, já zase tohle - a děti nejsou šťastné tam, kde cítí nevraživost, takže zůstat tam, kde visí ve vzduchu otázka imaginárního dítěte, není dobrá volba.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 16:09:44)
Podívej se, nechodíš v mých botech, takže nemůžeš soudit. Vím, proč jsem se tak rozhodla, vím, co bych v případě, že by manžel odešel, udělala, vím, jak bych se k tomu postavila, to jsem si dobře promyslela. Takže pokud by byla potřeba párová terapie, tak kvůli Tvému rádobyodbornému posudku skutečně ne.
Každý se musí rozhodnout dle svého vědomí a svědomí a každý unese něco jiného a každý má priority jinde a že Tvá priorita není další dítě, je Tvá volba a nemáš právo mě odsuzovat za mou volbu. Tak to je.
A nějaký prorocký - aby, kdyby - to je skutečně k smíchu. Protože aby kdyby může být vždycky a úplně jinak, než si jeden myslí.
A znovu říkám - každýmu by prospělo občas trochu sobeckosti a že jsem žena, neznamená, že se hodlám obětovat. Tohle je můj život a je jediný, který mám a tak si dovolím být sobecká v případech, kdy mi to připadá prioritní a je mi fuk, že jiným to připadá nepatřičný.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 16:24:29)
Tak hlavně - nikomu nic neradím, to jsem psala xkrát.
Druhak - pokud se manžel rozhodne odejít, udělá to a žádný kecy o tom, jestli a zda jsem se obětovala a obětovala kvůli tomu jedno dítě, by ho nezastavily a pokud se tak muž rozhodne, udělá to bez ohledu na okolí.
Manželství je kompromis, ale ne všichni mohou žít spolu, protože mají jiné priority. A ono se může ukázat, že priority se časem mění a pak už to jede.
Je mi fuk, zda tomu říkáš vydírání, každý musí dělat spoustu rozhodnutí a volit mezi špatným a horším a tak jsem zvolila, i s tím vědomím, co můžu ztratit. Nejsem ostrostřelec, který střílí, aniž by nad tím nepřemýšlel.
A jestli jsem spokojená? Ano, jsem, protože když bych sklapla a nerozhodla se, tak teď to dítě asi nemáme a já bych byla usoužená z toho, proč jsem nebyla důraznější a dost možná bychom ani spolu už nebyli. Neumím si totiž představit, jak jinak bych k dítěti přišla, omylem rozhodně ne.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 16:44:17)
Eeko - já to vidím jinak. Ano - pokud nechceš další dítě, nedokážu se s tím smířit. Ale - nechci Tě nutit dívat se na dítě, které nechceš a které Ti vzalo něco, co je pro Tebe důležité. Takže pokud by to takhle mělo být, musíme se rozejít co nejdříve, nemohu čekat.
A jestli odejde až děti odrostou? No to nikdy nevíš a jistě by to pro mne nebylo jednoduché, ale mnohem horší by pro mne bylo, pokud bych pro něj obětovala to jedno dítě a on by pak odešel stejně.
A co to říká o mém charakteru? Nic. Snad jen něco o mé povaze - pokud se pro něco rozhodnu, nezastaví mě nic - ale to věděl vždycky.
A že mu to může časem vadit až tak, že to bude důvod k rozchodu? No to asi může. Ale s tím nic nenadělám, nezměním se.
Ale v jiných případech jsem zase mimořádně tolerantní
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 17:01:39)
Pak to máš jedno - on mě znal dost dlouhou dobu, aby si ujasnil, co vlastně chce.
A já svoje děti nehodlala vhodit vlkům, při Tvém přístupu by se každý rodič, který se rozvádí, musel střelit do hlavy výčitkami, že možná neudělal vše, co šlo, aby zabránil rozpadu rodiny. A ty děti žijí a jsou spokojené a pořád mají mámu a tátu, jen každého jinde.
Jinak nesouhlasím s tím, že by děti nevycítily, že se něco děje - nevím, jak u vás doma, ale já bych se prostě nedokázala přetvařovat - ani kvůli dětem a možná - právě kvůli nim ne.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 17:18:16)
Pochop ale, že já bych na tom nechtěla pracovat, cítila bych se jako oběť a na tom se nedá pracovat.
Ale ano - o dítěti jsme mluvili cca rok, nebylo to ze dne na den, předkládal argumenty a mluvili jsme o tom, až nezbyl žádný argument jen to, co mi došlo až později - zbavení se vlastního pohodlí a to bylo příliš silné a možná doufal, že mě přesvědčí.
Ale už jsem byla příliš daleko a příliš zainteresovaná a byla jsem rozhodnutá 100%, ale neměla jsem už čas donekonečna vyjednávat, nemusela bych se už dočkat. Musel se rozhodnout, nešlo už čekat na - no nevím, pořád se nemohu rozhodnout, snad za čas, za rok.......ještě uvidíme. Nebylo na co čekat.
|
|
| treba já | •
|
(30.4.2013 17:19:33)
Já tomu ale rozumím tak, ze Xantipa o tom všem s manželem dlouho mluvila, pak teprve udělala co udělala. Tudíž dělala totéž co Buchli, jen manžele se k tem rozhovorum stavěli odlišné
|
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 17:20:34)
Chci říct, že kdyby mi bylo 30 let, mohla bych počkat 4 nebo 5 let a třeba bychom se i domluvili, ale já už čas neměla. A je pravda, že manžel použil i argument - kruci, kdybys řekla, že chceš víc dětí, mohli jsme si pospíšit. No to mohli, ale já je předtím nechtěla
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 17:25:45)
Xan, takže pro tebe byla touha po potenciálním dítěti důležitější než stávající rodina? To je to co nechápu.
Smířit se s tím, že nebude, i když by být mohlo, je určitě hrozně těžké. Ale odstřelit fungující rodinu kvůli pocitu že bych měla mít ještě jedno dítě?
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 17:32:06)
Zkus si představit, že by to nebyla fungující rodina - nebyla, protože bych se s tím nesmířila, takže je to vlastně jedno, nemůžeme v takovém případě mluvit o fungující rodině.
Jen jsem nemohla čekat, až odrostou děti a kdy bych se mohla s manželem rozejít, aniž bych ničila "štěstí dětí". Protože rozejít bych se s ním sice pak mohla, ale k čemu by to bylo? Dítě bych už mít nemohla.
Musíš to brát komplexně - není jen jedno a pak to druhé, obojí šlo ruku v ruce - já nevím, někdo neodpustí něco jiného, není schopen, protože je to pro něj příliš a nedokáže se přes to přenést.
A já bych se nedokázala přenést přes toto.
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 17:35:11)
Nebyla by fungující proč, žes nedostala cos chtěla? To že další dítě by nebylo, by se dalo ustát, kdybys o to stála.
Ne, pořád mi to připadá stejně nepochopitelné
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 17:38:49)
Ale jo, můžeš se oblbnout, když se hodně snažíš. Nevím, zda i tohle se dá oblbnout. Slyšela jsem hodně od kamarádek, které šly třeba na potrat /uznávám, že je to něco jiného/ na naléhání partnera a kvůli rodině to ustály. No ustály - nesmířily se nikdy a mockrát mi bylo smutno i za ně. A dost jich bylo, který řekly - měla jsem tenkrát odejít od manžela, měla jsem to udělat. A když jsem se ptala, proč to neudělá teda teď, tak mi řekly - a proč, k čemu, to dítě už mi to nevrátí, ale kdyby to šlo, udělám to hned.
A to, co jsem cítila, bylo natolik silné, že jsem se s tím pocitem nechtěla srovnávat, protože tohle je to, co můžu ovlivnit a co si budeme povídat, ono toho moc není. A některé nemohou ovlivnit ani tohle.
|
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 17:35:13)
Ale prosím Tě K dítěti můžeš přijít snadněji než k novým botám, když chceš - to Ti snad nemusím vyprávět
Pochopitelně - pokud to lze a není nějaký problém - a já problém nepředpokládala. A pochopitelně bych si vybírala "genetický" materiál dobře, to se neboj
A nepíšu MY - protože my jsme neučinili prvotní rozhodnutí, to já. A dál je já, protože já bych s tím musela žít a musela se s tím nějak srovnat a nakonec bych to byla já, kdo by vlastně "rozbil fungující rodinu".
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 17:37:13)
Xan a to bys fakt jednou s klidem řekla dětem "táta už další nechtěl, já jo, tak jsme spolu nemohli zůstat protože bych se užírala ale aspoň máme tuhle Pepíka (bez tatínka).
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 17:39:59)
No - nemyslím, že je nutné děti seznamovat s detaily
Prostě - už to dál nešlo, nerozuměli jsme si a každý jsme byl jinde. Ostatně - ona by to byla pravda.
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 17:43:49)
A myslíš, že by jim to neřekl aspoň on, možná ne dneska ale třeba později?
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 17:47:33)
Nevím, co by řekl nebo neřekl, každopádně bych se k tomu musela nějak postavit. Ale rozhodně ne stylem, co jsi psala - máte smolíka, máte místo táty Pepíka bez táty. Tak tohle snad neočekáváš
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 17:56:42)
No, ale holá skutečnost (které by se jednou tak jako tak dobrali) prostě taková je
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 17:43:58)
A myslíš, že by jim to neřekl aspoň on, možná ne dneska ale třeba později?
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 17:58:36)
Ano - pochopitelně by dítě bylo bez otce. Tak jako jsem si odmítala připustit možnost otěhotnět s manželem jako náhodou a hle, radujme se, tak mi na mysl nepřišla možnost, že si nechám udělat dítě a pak plať, je přece tvoje.
Jinak nad tím přemýšlím - tak mi přijde, že byste tolerovali otěhotnění jakoby náhodou, to je OK /pochopitelně bych taktně zamlčela, že jsem té náhodě pomohla/. Tak dobře - nesmířila bych se s neexistencí dítěte, ale protože by bylo pro mne dejme tomu složitý vysvětlovat svým dětem, proč s manželem už nemůžu žít, tak bych počkala na nějaký chyby a využila je pro argument - vidíš, nemůžeme spolu žít, vždy jsem to říkala. /abych se vyhnula nepříjemné situaci, tak bych pomlčela o skutečném důvodu/. No a nakrásně bych si našla rychle někoho, s kým bych přišla jakoby náhodou do jiného stavu, ale žít bych s ním nechtěla, unáhlila jsem se, ale platit musí, je to přece jeho dítě. Tohle by taky bylo OK?
Když čtu ty argumenty, tak zřejmě ano.
Jenže já takhle nepostupuju
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 18:04:49)
No kde - přece pořád je to - bylo špatné, žes ho vystavila takovému rozhodnutí - tudíž z toho vyplývá vše ostatní. Nebo ne?
To, co jsem udělala, bylo jediné možné rozhodnutí, žádné jiné prostě nebylo na výběr bez toho, abych to řešila jinak - což jsem nechtěla.
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 18:09:42)
Ne, nevyplývá alespoň pro mě ne.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 18:11:51)
Dobře - tak jak bych "správně" měla postupovat?
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 18:23:29)
A existuje nějaké objektivní "správně"? Pro tebe bylo přece správně to cos udělala nebo ne?
Pro mě je tvůj způsob nepochopitelný, ale já jsem já
Já jsem chtěla mít děti se svým mužem a kdyby nechtěl nebo nemohl (nevěřím, že by mi to smířené usnadnilo), tak bychom se s tím museli nějak poprat(stejně jako s tím že já chci).
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 19:16:48)
Tak mě zajímá to Vaše správně. Objektivní správně neexistuje.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 19:22:41)
No a já stále říkám, že to řešení pro mne nebylo akceptovatelné.
|
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 19:22:42)
No a já stále říkám, že to řešení pro mne nebylo akceptovatelné.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 19:20:52)
Ale prosím Tě - každý má něco a tohle bylo něco, co jsem odmítala přejít. Jiná by zas nepřešla nevěru - třeba, nebo něco, cokoli jiného. Pro mne je zas nepochopitelný, že byste se byly schopné vzdát myšlenky na dítě jen proto, že muži se nechce. No vidíte - a je děje se to.
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 20:05:51)
No u mě už je to jen čistě hypotetické
Ale jo, je pro mě přijatelnější mít rodinu za cenu nemit třetí dítě, než naopak.
|
|
|
|
| Ája Fíková | 
|
(30.4.2013 18:23:13)
Ale taky by to mohlo dopadnout tak, že by byla rozbitá rodina a nebyl by ani Pepík bez tatíka.
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(30.4.2013 18:07:07)
Xan, nevím kde tohle čteš, já to tady nikde nevidím.
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 18:10:48)
Tak ono je klidně možný, že každý si domýšlíme něco jiného stejně tak jako že každý činí jiná rozhodnutí a má jiné priority.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 16:27:15)
Na stesti nema nikdo automaticky pravo, to si jeden musi sakra zaslouzit!
- s tím souhlasím. Ale kde bereš tu jistotu, že jsem si ho nezasloužila
|
| Xantipa. |
|
(30.4.2013 16:48:03)
ano, ale ono to platí i obráceně - nelze stavět štěstí ostatních na mém vlastním neštěstí.
V mém případě nebylo jiné řešení a já manžela nechtěla nutit k dítěti tak, že bych otěhotněla "čistě náhodou" s tím - no jo, já vím, ale stalo se, co můžu.
Dítěte jsem se taktéž nechtěla vzdát.
Takže jsem mu musela vysvětlit svoje důvody a říct, co mě k tomu vede a proč to dělám a dát mu na výběr, protože na výběr toho moc nezbylo.
|
|
| treba já | •
|
(30.4.2013 16:51:34)
Eeko, ty si tady strašně rada hraješ na psycholozku. S každým, kdo nežije podle tebe, jsi raz dva hotova. Jsi si jista, ze tvůj manžel je s vašim soužitím naprosto spokojeny?
|
|
|
|
|
|
|
. Jen si prostě myslím, že když se někdo bojí dalšího dítěte z obav, že to finančně neutáhne, tak se nebojí relativně jisté doby rodičovské dovolené(RP je u nás poměrně štědrý), ale právě těch nepředvídatelných průserů. To je vše. A čteme to tady pořád - nemůžu do práce, nemám školku, dítě je pořád nemocné, nemohu najít rok práci atp.
Upozornuji, ze u obou deti jsem mela problemy s pocetim.
V její náručí
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)