| 25.12Ali.......14 | 
 |
(2.4.2013 21:33:21)
Uvažuji o třetím dítěti, ale nejsem už nejmladší. Zajímalo by mě v kolika letech maximálně byste šly do třetího dítěte v případě, že máte 2 zdravé děti. Basiková snad ve 45 ale to mně přijde moc. Já bych do toho šla max. do 40 - co vy?
|
| Mishula | 
|
(2.4.2013 21:35:35)
Tak ve třiceti..
|
| Jája | •
|
(2.4.2013 21:37:52)
Maximálně v 35-ti, pak už je to podle mýho názoru pozdě, i když vím, že trend je zcela opačný.
|
| Ursus+3 | 
|
(2.4.2013 22:24:22)
měla jsem 4 dítě v plánu okolo 40 (děti 1-3 jsem měla 28, 31 a 33)
|
|
|
|
| Velšice | 
|
(2.4.2013 21:37:17)
Dala jsem si hranici 38
|
| Renda-Verča 05,Kája 07,Luca13 | 
|
(2.4.2013 21:42:35)
taky jsem řešila, nakonec 36 let ale asi nad 38 už určitě ne. Beru to tak že mě bude skoro 60 a doma budu mít 20tiletého pomalu puberťáka a v téhle době vidím kolem sebe hodně málo naprosto soběstačných 20tiletých. Navíc sil ubývá :o) jako netěhotná jsem čím jsem starší tím jsem celkem aktivnější ale jako těhule ten "vyšší" věk cítím.
Ještě mám kolem sebe pár kamarádek co v tomhle věku mají opravdu hodně staré rodiče a neví jestli se mají dřív starat o malé děti nebo právě o ty své rodiče a je to pro ně hodně náročné. Ale každý to má nastavené stejně jinak :o)
|
| Lída + 4 |
|
(2.4.2013 22:05:52)
No, moje máma měla ségru (svoje třetí dítě) v 39 letech, a bylo to dost dobrý  Mohla jsem to docela dobře pozorovat, protože mi při jejím narození bylo skoro 19. Máma toho nikdy nelitovala, bylo jí líto jedině to, že pak nešla ještě do jednoho dítěte - ségra takhle byla prakticky jedináček.
Já bych bývala do dalšího ochotná jít ještě pár let po čtyřicítce, ale po 45 už fakt ne. Sama jsem třetí měla v 31 a čtvrtý ve 33.
|
|
|
|
| Paradox | 
|
(2.4.2013 21:37:36)
Já se narodila mamce, když jí bylo 42 let. Letos mám 38 a máma 80. Měla sice před dvěma lety úraz a chodí o holi, ale jinak je čilá. Až moc. 
|
| Paradox |
|
(2.4.2013 21:39:32)
Odesláno dříve...Osobně bych šla do třetího maximálně do těch 40 let, ale mám o 20 let staršího manžela a on už by to nedal.
|
|
|
| Zajdulka | 
|
(2.4.2013 21:40:10)
Řeším to samé. Kdysi jsem si dala limit 40 let, teď to vidím spíš tak na 35-37.
|
|
| Monty | 
|
(2.4.2013 21:40:39)
42.
|
|
| sylvaina | 
|
(2.4.2013 21:41:57)
Vidíš to, mě je 43 a ještě uvažuji. I když je to spíš už v rovině snů.
Jak pravil manžel, musí vydržet pracovat ještě 20 let, dokud mladší nevystuduje. Takhle by se mu to ještě o nějaký roček protáhlo...
|
|
| Elíláma | 
|
(2.4.2013 21:43:23)
Záleží, jak moc bych po něm toužila, kdybych toužila strašně moc a byla zdravá, tak do 45 cca. Kdybych si prostě jen říkala, že by to bylo fajn nebo věděla, že bez toho dokážu spokojeně žít, tak do 35.
|
| Anni&Annika | 
|
(2.4.2013 21:45:51)
zrovna vcera jsem si rikala, ze jsem to prosvihla....mela jsem si treti poridit hned po porodu druhe dcery, tudiz do 45......mela no, ted uz to nedam
|
|
|
| kreditka | 
|
(2.4.2013 21:44:57)
Nevím je mi 28 a třetí mimi mě láká, ale spíš srdcem rozum říká NE! Manžel taky nechce i když ne rezolutně, ale stejně ještě čekám. Tipuju že do 35 let pak už asi ne
|
| x x |
|
(2.4.2013 21:55:47)
Na rozum se vyprdni, pokud není zásadní důvod, proč ne. 
|
| kreditka |
|
(2.4.2013 22:34:37)
 Uvidíme ještě je čas
|
|
| Hilly. |
|
(3.4.2013 9:51:54)
Tady je to mimořádně pro-rodinné, koukám
|
|
|
|
| Delete | 
|
(2.4.2013 21:45:07)
Já se kdysi zařekla, že nechci dítě po třicítce (jako dítě starších rodičů, což v době mého dětství nebylo obvyklé a i to, že moji rodiče jsou ve věku prarodičů mých vrstevníků, mi v kolektivu bylo spíše k neprospěchu, navíc jsem o oba rodiče přišla ještě dřív, než mi bylo třicet a bylo mi líto, že moje děti neměli jednu babičku a dědu, což jsem jako dítě neměla ani já a strašně mi to chybělo....prostě žádná panika z větší pravděpodobnosti postižení nebo tak něco, čistě vnímání a prožívání v dětství).
Nyní, nemít těch dětí už dost, tak by u mě spíš než věk při rozhodování hrála roli moje hmotnost  . Do čtyřicítky mám ještě pár let, ale na dítě už se necítím. Na druhou stranu, mít o nějakých 30 - 50 kg méně, klidně bych ještě dítě měla. Ta hranice by byla někde ve čtyřiceti, myslím, vzhledem k současnému trendu mít děti spíše později...
|
| sabrina20 |
|
(2.4.2013 22:17:53)
Delete- na to jsem se chtěla zeptat.....já vyrůstala v éře, kdy se děti rodily po 20roku, na střední jsem měla spolužačku, která měla rodiče starší o 18let od mých a docela jí to trápilo, dnes nám je 35, ona má malé mimčo, ale musí se starat o rodiče, kteří na tom nejsou nejlépe, tak mne právě zajímá zkušenost lidí, kteří se narodili rodičům ke 40věku
mí babi je 78 a už je opravdu stará, tak by to pro mne bylo náročné- mít svou "mladou" rodinu a do toho se starat o nemocnou "maminku"- takhle si vypomáháme s jejími dětmi (s mamkou a se strejdou), ale třeba tatka mi odešel v necelých 55ti letech a je mi líto, že už tu s námi není, neuvidí růst vnouče...atd
nechci se nikoho dotknout, kdo rodil dítě po 40ce, to v žádném případě, vím, že ted je to takhle běžný, já rodila ve 30ti a je mi líto, že jsem nerodila dříve, protože bych měla pak druhé
|
| Lída + 4 |
|
(2.4.2013 22:24:19)
Sabrino, já bych řekla, že z tohohle pohledu není moc dobrý bejt jedináček starších rodičů. Ségra to nejspíš bude mít vcelku dobrý - až bude mít děti (zatím žádný nemá) a naši rodiče začnou mít zdravotní problémy (a bude potřeba se o ně starat), budeme já s bráchou mít svoje děti dospělý, a přitom snad ještě vcelku dostatek energie. Nemluvě o tom, že i ty vnoučata pak budou schopný se starat, je jich zatím dohromady 6, tři z toho už plnoletý, a těm nejmladším dvěma je 15.
|
| sabrina20 |
|
(2.4.2013 22:33:44)
Tak to máš pravdu, ale víš jak to v rodinách bývá, Vaše rodina drží pohromadě , ale moje nebo v okolí co slýchávám- stejně se jeden snaží více než ten druhý sourozenec- bud bydlí daleko, nemá na to vypomáhat atdatd, takže ono to kolikrát ani neplatí,
no přemýšlím nad tím docela často, a pak si říkám, že kdo porodí později, tak má pak vitality ažaž- že je nucený, ale mne by (jako dítěti) vadilo, že tu se mnou pak nebudou nebo budou hodně nemocní,
|
|
| Delete |
|
(2.4.2013 22:44:41)
Lído,
tohle strašně záleží na povahách. Když umírali rodiče, můj brácha už měl děti odrostlé, ségra bezdětná, já měla čtyři děti ve věku 0 - 4 roky (táta zemřel, když jsem byla těhotná s poslední, mamka o rok a půl později) a stejně jsem to byla já (a můj muž), kdo se staral, kdo jezdil 100 km za mámou a dělal jí společnost, když byla zoufalá z táty, který ji ve svém stavu dokázal obstojně terorizovat, byli jsme to my, kdo našim pořídil byt, aby se mohli přistěhovat do našeho dosahu (a nebylo to o penězích, brácha ani ségra nikdy neměli nedostatek, jsou oba hodně schopní), byla jsem to já, kdo lítal každý den za mamkou do nemocnice, když umírala a kdo se ji snažil na poslední dny dostat domů dřív, než ji doktoři zabijí (což se bohužel nepovedlo)....
|
|
|
| překvapená 20.9. | 
|
(2.4.2013 22:25:13)
Můj manžel se sice narodil mladým rodičům(28), ale zase už je mu 56. K otázce péče o seniory v tomto případě platí, že jsou jak rybky, žijí samostatně na chalupě a občas nám něco hezkého koupí.
Jako středoškolačka jsem znávala děvče, co mělo rodiče ve věku mých prarodičů. Ta maminka se mi hrozně líbila, byla to taková dáma v dobrém slova smyslu. Vzhledem k tomu, že naší spolužačce tenkrát zemřela maminka, když jí bylo 34, nějak jsme cítili relativitu mládí a stáří a určitě jsme se nad vyšším věkem rodičů nechlámali.
|
|
| Markéta, kluci 11 a 4 | •
|
(2.4.2013 22:30:13)
Potřeba "postarat se o rodiče" může vyvstat kdykoli, to jim nemusí být k osmdesáti, sama píšeš, že jsi přišla o relativně mladého tatínka. Oba moji rodiče měli "staré" maminky, měly je obě po válce kolem čtyřicítky (jedna po návratu z koncentráku, druhá "omylem")zase ale moje máma mě měla ve dvaceti, tak jsem obě babičky a jednoho dědu zažila, s babičkou a dědou jsme do mých deseti let bydleli. Tchýně měla manžela ve 38, jí i tchánovi je už přes osmdesát a jsou naprosto soběstační. To je prostě strašně individuální. Jediné, co považuju za nevýhodu, že nedám babičce hlídat malé děti, protože by to pro ni bylo moc náročné a já bych se bála, že to skončí nějakým průserem. Chlapa se musím zeptat, jestli se mu někdy ve škole posmívali kvůli staré mamince (mimochodem rodila měsíc před svou nejstarší dcerou, mám synovce o dva roky staršího než já).
|
| Hilly. |
|
(3.4.2013 9:54:50)
Mrkéto, to je takový dost podivný argument, protože se vzrůstajícím věkem je ta pravděpodobnost prostě obrovská, s nižším o mnoho menší.
|
|
|
| Delete |
|
(2.4.2013 22:38:03)
sabri,
možná, že kdybych byla jedináček nebo měla alespoň v širší rodině někoho věkově blízkého, nevnímala bych to tak intenzivně. Ale mně nejblíž věkem byl syn mé sestřenice a dvě dcery mého bratrance, tedy o generaci mladší děti, se kterými už jsme se neměli moc šanci vídat, sestřenice a bratranci vyrůstali s mými sourozenci, já jsem prostě byla a dodnes jsem úplně mimo a ani sourozenci mě neberou jako sobě rovnou. Babičku jsem zažila jen jednu, dědu žádného, hodně mi to chybělo, i ti bratranci a sestřenice a sourozenci. A ani ostatním dětem to nebylo jedno, když jsme se učili ve škole takové ty věci o rodině a věku, že hlásím věk u rodičů, který odpovídal věku jejich babiček, dávali mi to znát...
Na druhou stranu, dneska je poměrně obvyklé, že první dítě přichází až p třicítce a tak jsem se nechtíc dostala opět do situace, kdy jsem mimo své vrstevníky. Mám děti podobně staré jako vrstevníci mých sourozenců, ke kterým ne úplně snadno nacházím cestu. Naopak moji vrstevníci teď řeší maximálně školky, často i mimina, ve věku mé nejmladší mají své nejstarší děti, takže třeba společné akce jsou taky komplikace, protože moje starší děti už se tam nudí.....
S tím, jestli člověk jako dítě starších rodičů ty rodiče ve třiceti ještě má, se moc kalkulovat nedá. Můj manžel je o necelý rok starší než já. Jeho rodiče jsou o necelý rok mladší než moje mamka (táta byl o šest let starší). No a já přišla o tátu před sedmi a o mámu před šesti roky, ani jednomu ještě nebylo 70 let. Manžel má nejen oba rodiče, navíc má oba rodiče velmi aktivní a pracující, víceméně zdravé a pořád v pozici, kdy víc pomáhají oni nám, než my jim. A taky má ještě dvě babičky (takže holky mají dvě prababičky), oběma je přes devadesát, jedna je po mozkové mrtvici a je víceméně v pořádku, zatímco můj táta se z ní v pětašedesáti už nikdy pořádně nedostal, druhá babička ještě loni učila mé děti hrát na klavír a předloni doučovala němčinu a jako samouk zvládla angličtinu korespondenčním kurzem do té míry, že je schopná poslouchat zprávy v angličtině (problém má spíš se slyšením jako takovým), absolvovala PC kurz, a až poslední rok se stává trochu závislá na manželovo rodičích....
|
| Lída + 4 |
|
(2.4.2013 22:44:05)
Delete, moje ségra "k sobě" taky měla v celý rodině nejblíž dceru naší sestřenice, a hned potom syna našeho bratrance - ale nemyslím, že by jí to nějak vadilo. Je fakt, že my dvě spolu vycházíme výborně, poměrně brzo jsem ji začala brát jako téměř rovnocennou (možná tak od jejích 13 let), navíc máme velmi podobný zájmy a zaměření, obě jsme vystudovaly stejnej obor na VŠ. S bráchou měli a mají taky dobrý vztahy, ale ten je přece jen trošku jinde, on je historik a my dvě matematičky.
Rodičům je těsně před sedmdesátkou, jsou v pohodě - ostatně dost v pohodě jsou i máminy ségry, který jsou o 10 a 11 let starší než ona.
|
| Delete |
|
(2.4.2013 22:51:25)
Lído,
no já mám vztahově nejblíž k sestřence, která je starší než můj bratr, takže je mezi námi nějakých 15 let. Ale právě tím, že se sestřenicemi a bratranci se kontakt ještě běžně udržoval, protože se setkávali sourozenci (mamka je ze sedmi dětí, táta ze tří) u svých rodičů, jinak moc ne, protože byli roztahaní po celé republice, tak moji sourozenci ještě své bratrance a sestřenice znali, ale já už ne, protože už nebylo u koho se setkávat, když jsem byla ve věku, kdy jsem tohle začala vnímat. No a děti svých bratranců a sestřenic už neznám ani jménem  .
Mojí rodinou je rodina manžela, s jeho sestřenicemi a bratranci mám mnohem užší kontakt než s vlastními sourozenci.
Ale díky tomu už na to, do kdy mít poslední dítě, koukám trochu jinak než v době, kdy jsme ty děti plánovali....tehdy právě kvůli jednoznačnosti z mojí rodiny jsem si prostě dítě po třicítce představit nedokázala .
|
| Tragika | 
|
(2.4.2013 22:59:53)
Syn měl spolužáka, který je od 17ti let sirotek. Nemá ani sourozence, natož prarodiče. Matka ho měla ve 45ti, otec byl o 8 let starší než ona.
Jasně, stát se nám může ledacos i ve 25ti, ale u starších rodičů pociťuju tu pravděpodobnost větší.
Pamatuju si, jak Jan Kaplický rok před svou smrtí hlásal, že oni mají v rodině dlouhověkost. No, už nemají.
Není žádná sranda živit v téměř 70ti letech děti na studiích.
Synův spolužák dopadl docela špatně.
|
| boží žena | 
|
(3.4.2013 7:10:24)
jojo muj muž si pořídil děti řekneme do 43 a už to mi přijde na hranici
protože představa že holky po 20 studují a chlap po 65 litá jak hadr na holi furt do práce no nepěkná pohádka snad to bude ovšem realita a on bude zvládat
a o 10 le víc, to už je zase sci-fi
|
|
|
|
|
| sabrina20 |
|
(2.4.2013 22:45:14)
díky.....
a tak to je v životě- žij dneškem a neřešit co bude, nebude, ....... prostě je to individuální,
|
|
|
|
|
| Molly. | 
|
(2.4.2013 21:45:14)
Myslím, že je jenom malý rozdíl, jestli je ženské 38 nebo 43. Je už ale velký rozdíl, pokud budoucí otec má třeba 55. Můj manžel je o 10 let starší, takže zatímco já jsem pro všechny mladice, co nemá kam spěchat, u něj už by se slušelo, aby měl rodinu pomalu kompletní.
|
| Paradox |
|
(2.4.2013 21:55:26)
Pravda. Rodina se mému muži zkompletovala ve třiapadesáti. Já bych měla ještě pár let čas.
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(2.4.2013 21:45:23)
Také vidím 40 jako pomyslnou hranici.
Kdybych třeba hodně chtěla a do 40 se nezadařilo, určitě bych zkoušela dál, třeba do 41, 42 ... Ale už by to bylo opravdu na hraně, nejsem příznivkyní tak pozdního mateřství. Myslím, že všechno má svůj čas a jako matka padesátnice - šedesátnice bych nebyla ideální k výchově pubescentního potomka.
(Pro úplnost - mám dvě zdravé děti, je mi 40 a už bych do toho asi nešla. Před pár lety klidně.)
|
| Juldafulda | 
|
(3.4.2013 9:31:16)
Do 35, ale ani ne tak kvuli fyzickym silam, ale protoze vidim tu opacnou stranu problemu a to jsou "starsi rodice" obema dedeckum bude 70 a oba jsou nemocni, navic ten jeden je vdovec a uprimne fakt nevim koho mame resit vic jestli deti nebo jeho. Takze toto fakt svym deckam udelat nehodlam.
|
| sylvaina |
|
(3.4.2013 12:41:25)
Juldofuldo, já fakt nevím, jestli je rodiče lepší řešit když jsou děti malé nebo velké. Snad skoro když jsou malé. Sousedka byla se tchýní doma 7 let těsně před důchodem a mazec. Nemá moc šanci na slušný důchod, už jí nikdo nezaměstná a síly taky hodně docházely. Já svého tátu řeším teď, jsem o 15 let mladší než sousedka. Děti jsou ještě relativně malé, v zásadě bych kvůli nim stejně nebyla v "plném provozu". Je to skoro jedno, jestli skáčeš kolem dětí nebo dědečka nebo obou najednou.
|
|
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(2.4.2013 21:45:54)
Já jsem si dala limit do 37ti. Ale ideál by byl do 35ti.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(2.4.2013 21:48:53)
Je mi 41, treti uz neplanuju, ale kdyby se zadarilo, rozhodne si ho necham. Rikam si, ze tak do 45 let mi to prijd schudne, ale co ja vim, co budu rikat v tech 45.
|
|
| Šešule | 
|
(2.4.2013 21:50:35)
Třetí dítě už mám. Nevím, jak to budu vidět, ale zatím mám dojem, že dokud jde přirozeně otěhotnět, tak proč ne
|
| Lassiesevrací |
|
(2.4.2013 22:03:12)
Vždycky ráno to vidim úplně jinak a skuhrám, že jsem si o 10 let nepospíšila 
|
|
|
| x x |
|
(2.4.2013 21:53:43)
35 je můj limit, porodila jsem 4. dítě ve 33 a už to bylo na hraně mých fyzických možností. Ale každý na tom může být zdravotně jinak.
|
| Lída + 4 |
|
(2.4.2013 22:09:57)
Žubko, taky jsem měla čtvrtý ve 33, ale rozhodně jsem to v tu chvíli nepovažovala za žádnej limit Fyzicky bych zřejmě neměla problém zvládnout další ještě dlouho poté, ale řekla jsem si, že by to už asi stačilo.
|
|
|
| Majka | •
|
(2.4.2013 21:55:09)
Já mám dítě jenom jedno, jiné mít už nebudu (zdr. důvody), kdyby byly okolnosti trošku jiné, tak by byl můj strop max. v 35 /ideálně do 30/. Mě měla máma ve 40, její vrstevnice už měly vnoučata, zažila jsem kvůli tomu i šikanu od spolužáků. Táta umřel, když mi bylo 10, mámě je teď 73, má velké zdr. problémy a já nevím, jak zkloubit lítání po špitálech, péči o dcerku (je jí 5) a ještě o mámu (nemám se s kým "podělit", jsem jedináček). Takže za mne je fakt maximum 35. Neumím si představit jít v 60 jako matka potomkovi na maturák.
|
| Paradox |
|
(2.4.2013 21:57:25)
Naši (60 a 63 let) byli na mém maturáku nejlepší tanečníci.
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(2.4.2013 22:08:03)
Paradox, ten argument s tím maturiťákem mi přišel vždycky TAAAAAK NEUVĚŘITELNĚ blbej....že uvažuju, že o tom založím novou diskuzi. What ""s the point?
|
| Paradox |
|
(2.4.2013 22:16:26)
Asi úplně nerozumím. Já to nemám jako argument, ale jako odpověď na argument.
Zkrátka jsem se našim narodila pozdě, s mámou jsme v mé pubertě občas bojovaly, ale tátu jsem měla nejlepšího pod sluncem. Nejlepšího, jakýho si kdo dovede představit.
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(2.4.2013 22:18:39)
Paradox, to nebylo na tebe. Spíš naopak. To bylo na ty,co píšou:nechtěla bych na maturiťák svýho dítěte jako šedesátiletá
|
| Paradox |
|
(2.4.2013 22:24:22)
Dee Dee, už rozumím. Já jen měla obavu, abys nemyslela, že je to pro mě nějak extra důležitý fakt.
Dá-li Pánbu a ta naše poslední ještěřice bude jednou maturovat, mému muži bude 72. A pěkně to tam roztočíme.
|
| Lassiesevrací |
|
(2.4.2013 22:25:35)
|
|
|
| anemon | 
|
(2.4.2013 22:25:16)
Maturiťák je pro mě až další meta, nejdříve zdolat tři puboše v menopauze
|
|
| Mariana +2 | 
|
(2.4.2013 22:32:06)
Souhlas Deee, taky nechápu
Přijde mi to jako taková nějaká rádoby vtipná průpovídka, z kategorie nesmyslných předsudků.
Je to jeden čistě hypotetický večer. A co když to dítko neodmaturuje, nebo nedej bože půjde na učnák Co pak, vše bude zmařeno ... klidně se mohllo narodit po 40
Vlastní maturák v 18 mi sice připadal zábavný, ale co je na něm tak mimořádně zcela zásadně důležitého pro rodiče, že se ohledně toho rozhodují o pořízení dítěte jaksi celoživotně (tím myslím život jak jejich tak dítěte) to teda nechápu.
A jak se liší prožití maturáku svého dítěte ve 40 nebo v 60? Proč bych tam nemohla, nebo neměla chtít jít třeba v 60ti ? Tak bačkory nechají doma, no  . Nevím, to tam jako chodí někoho lovit nebo co ?
|
| boží žena |
|
(2.4.2013 22:35:17)
Takovy argument sem ještě neslysela
Asi jako ze tanci jen mladi?
|
|
| *Aida* | 
|
(2.4.2013 22:37:31)
Na me nemate, moji rodice misto na muj maturitak jeli do Madarska na soustredeni s Amway! 
|
|
|
|
|
|
|
| sylvaina |
|
(2.4.2013 21:58:32)
No zrovna v návštěvě maturáku v 60ti bych ten problém neviděla. Když vidím maminy spolužáků mých dcer, nebudu rozhodně sama, spíš naopak.
|
|
| Lída + 4 |
|
(2.4.2013 22:12:59)
Majko, naši byli ségře na maturiťáku v 60 letech, a parádně si i zatančili - táta je moc dobrej tanečník. Ostatně na mým maturiťáku byli, když máma ségru čekala
Ségře bude letos 30, rodiče jsou v pohodě, máma ještě na malej úvazek pracuje (s dojížděním 40 km).
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(2.4.2013 22:17:43)
No, jo,ale co to je za míru životního úspěchu? Můj manžel prošvihl náhodou svůj vlastní maturiťák a na VŠ dělá doktorát, má spokojení manželství (aspoň doufám).
Můj maturiták byl celkem fajn,ale taková trošku nuda.
Co se tam dává zadarmo, nebo tam omlazují, nebo prodlužují penisy, nebo co je na tom tak strašně důležitýho?
|
|
|
| Pavla | •
|
(2.4.2013 22:21:20)
Ja nevidim problem v navsteve maturitaku.. Ale treba v tom, ze muj syn nema z mazelovi strany prarodice letos by jim bylo oboum devadest a synovi je sedum let. Manzelovi umreli, rodice kdyz mu bylo necelych ctyricet. kdyz manzelovi bude 6o tak kluk jeste nebude plnolety..
Trosku ostatnim, kteri maji pro sve dite prarodice nekdo dokonce i prararodice, zavidim..
|
| Ursus+3 |
|
(2.4.2013 22:26:03)
moje děti z manželovo strany taky nemají prarodiče - a ne proto, že by byli staří, nebo mrtví. Prarodičům je okolo 55 let a o vnoučata nemají zájem. Vidí je 1-2x do roka...
Ono to ve věku vůbec není.
|
|
| Lída + 4 |
|
(2.4.2013 22:27:39)
Pavlo, na druhou stranu - moje ségra zažila tři ze svejch prarodičů (jeden dědeček umřel dva roky před jejím narozením), babičky se dožily víc než 80 let.
|
| Martina, 3 synové | 
|
(2.4.2013 22:38:38)
Já jsem zažila oba rodiče své babičky z otcovy strany a matku dědečka z matčiny strany.
Moje děti zažily dvě prababičky a jednoho pradědečka.
|
| Mishula |
|
(2.4.2013 22:41:21)
Moje dcera má praprababičku (85).
|
|
|
|
| Monty |
|
(3.4.2013 8:43:39)
Buchli,
moji babičku měli rodiče po čtyřicítce a pradědeček umřel v 99, ještě si ho pamatuju... bydlel s námi.
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)