| androidka | 
 |
(26.1.2012 13:52:02)
originál tady: http://reporti.net/inspiration/ceho-nejvice-litujeme-pred-smrti
Čeho nejvíce litujeme před smrtí
Prosinec 15, 2011 | Leo Kladívko
by Pechan @deviantart.com
[via Inspiration an Chai] Bronnie Ware pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují. Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?
Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.
1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.
Je potřeba se pokusit naplnit alespoň některé z našich snů. Jakmile ztratíte své zdraví, bude pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si málo kdo uvědomuje.
2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.
Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.
Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.
3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity
Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.
Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…
4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…
Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství..
5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější
Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…
Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.
Život je volba. Je to VÁŠ život. Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.
|
| 15.5Mišel12 | 
|
(26.1.2012 13:59:08)
Hezké téma.Tak já osobně litovat nejspíš nebudu,protože jsem udělala rozhodnutí,který se okolí moc líbit nebude,ale to mají smůlu.V tomhle jedu podle sebe.Upřímná jsem taky,potlačuju jen tam,kde by to mohlo dost ublížit a přijde mi to zbytečný,to řešit..Ztráta přátel-hodně mě mrzí jedna holčina,vyrůstaly jsme spolu.Asi už jsem jí i odpustila,ale v zájmu svým i mojí rodiny se s ní už stýkat nechci.
Práce-tak tady mám ještě veeelký rezervy,moc jsem toho zatím napracovat nestihla.Ale vzhledem k mýmu věku budu mít ještě hodně času nechat se sedřít z kůže..
Vím už teď,že jedný věci litovat budu.Ale to už nevrátím,s tím už umřu.
|
|
| Snoopik + Viky 9/2013 | 
|
(26.1.2012 14:01:19)
Moc hezky napsané, člověka to povzbudí. Nerada bych něčeho jednou litovala. Právě jsem na cestě k vyplnění svého snu a tím je mít alespoň tři dětičky, zestárnout s manželem a vystudovat speciální pedagogiku. - ne pro kariéru, ale pro radost.
|
|
| CPO |
|
(26.1.2012 14:01:29)
Já litovat nebudu (a rozhodně ne těchhle 5ti bodů). Rozhodovala jsem se dobře (v rámci informací, které jsem kdy měla k dispozici) a jsem spíš za spoustu věcí na sebe pyšná. 
|
|
| Siddhártha | 
|
(26.1.2012 14:02:58)
Krásné.
I když bod 2 je v dnešní době málo reálný, lidé pracují, aby měli aspon nějaké minimul, natož vysokou životní úroven.
Bod 3 je taky málo reálný. HOndě záleží na lidech, co nás obklopují. Upřímnost se kolikrát nevyplácí (ani pěkně řečená, a už vůbec ne na pracovišti) a to, že se zmizí nezdravé vztahy z našeho života... no právě, že většinou ne, že většinou v těch vztazích musíme dál fungovat. Dneska měnit práci nebo se stěhovat není zas tak jednoduché.
|
|
| Cloe |
|
(26.1.2012 14:07:07)
No nevim. Prijde mi to jako takovy ty americky navody na zivot 
|
| Martina, 3 synové | 
|
(26.1.2012 14:12:05)
Hodně choďte s kámošema do zahradní restaurace, tam můžete brát i děti, nedejte na kecy svý starý - život bude fajn a na smrtelný posteli nebudete mít čeho litovat, zvlášť když se vám podaří vojet servírku... 
|
|
|
| fisperanda | 
|
(26.1.2012 14:08:44)
Já si představuju, že umírám, a budu litovat tady těch, přesně tady těch věcí. A proto se snažím dělat všechno tak, abych ničeho litovat nemusela.
Ničí mě akorát to, jak všechno rychle letí. Ale to asi nezměním. A bude hůř.
|
|
| M_ |
|
(26.1.2012 14:13:50)
Z toho mi vychází vzorec, že nejhorší rozhodnutí je mít rodinu. A to asi povzbudivý moc není.
|
|
| amanvireja | 
|
(26.1.2012 14:17:02)
Já budu nejvíce litovat před smrtí toho ,že tady nebudu pro své děti a vnoučata. A děsí mě ,že bych měla zemřít dříve než vychovám děti .....
Litovat nebudu snad ničeho ,ale člověk nikdy neví....
|
| Siddhártha |
|
(26.1.2012 14:19:24)
Amanvirejo, to je přesné.
Já ještě budu litovat, že jsem nestihla a taky nemohla realizovat všechny své koníčky.
|
| amanvireja |
|
(26.1.2012 14:35:46)
Sid ,koníčky ještě určitě stihneš 
Já se vzdala tolika koníčku ve prospěch dětí a kupodivu mi to nevadí... Dokonce jsme byli ted na horách ,že budeme lyžovat a mi -ač veliiikýýý lyžař -se mi vůbec nechtělo a raději jsem blbla s dětmi a užívala si. Asi stárnu nebo co.....
|
| Siddhártha |
|
(26.1.2012 14:38:56)
Aman, nestihnu, je toho hodně, časově hodně náročné (něco i finančně) nestíhám ted, aby to nebylo na úkor dětí a až budu chodit do práce, nestihnu ani to maličko, co ted ještě jo.
|
| amanvireja |
|
(26.1.2012 14:43:32)
Sid ,až budeš v důchodu tak si to vynahradíš
|
| Cloe |
|
(26.1.2012 14:46:20)
My duchod mit nebudem
Z fabriky rovnou na krchov 
|
| amanvireja |
|
(26.1.2012 14:47:26)
Clo osobní důchod ,který si budeme muset našetřit ,ovšem z čeho 
|
|
|
| Siddhártha |
|
(26.1.2012 14:52:51)
V důchodu bude pozdě, málokterý důchodce má bystré smysly a je pohyblivý jako třicátník :-(
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(26.1.2012 14:21:04)
Můj děda, který byl vlastně velmi úspěšný člověk, obdivovaný kolegy a milovaný rodinou a přáteli, před smrtí nejvíc litoval toho, že nebyl více se svými dětmi. Prosil mě, ať neudělám stejnou chybu.
|
| M_ |
|
(26.1.2012 14:22:44)
Má pravdu. Ale záleží na člověku a jeho prioritách. Cítím to ale stejně jako tvůj děda.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(26.1.2012 14:27:50)
On měl svý děti moc rád. Měl jako doktor náročnou práci, po večerech studoval, aby se dovzdělával. Myslím, že před smrtí se ty priority najednou člověku tak nějak ukážou - co vlastně bylo opravdu důležitý. Pamatuju, jak říkal "tvoje máma teď dělá to samý, prosím, neudělej jednou stejnou chybu..." Starala jsem se o něj poslední rok, kdy umíral rakovinu. Jeho radou se snažím řídit. Proto mě nadzvedávají témata jako "dítěti jsou 3 měsíce a já chci jít pracovat". Pochybuju, že jednou budu před smrtí litovat toho, že jsme neměli na vyskakování.
|
| M_ |
|
(26.1.2012 14:55:54)
To je těžký. Rád bych s dětmi trávil víc času, ale musím vydělávat bokem abych nás zabezpečil. Místo toho bych se raději s dětma pral, nebo hrál pexeso. Někdy bohužel člověk nemá na vybranou a musí žít život který si nepředstavuje.
|
| Chape | •
|
(26.1.2012 16:09:56)
jo s detma je radost si pohrat, kdyz nekrici ze maji hlad a lednicka je prazdna,
takze souhlasim, prvni uloha dospeleho je zajistit jidlo a strechu nad hlavou, a pak si hrat.
Jine by to bylo pri rozhodovani zda nedelat a mit vilu s jednim bazenem a nebo delat a mit vilu s 2 bazeny.
|
| M_ |
|
(26.1.2012 17:41:55)
Takových se na rodince asi vyskytuje mizivý vzorek. Do něj bohužel nepatříme. S jedním platem si nemůžeme dovolit ani hypotéku na vlastní bydlení. To je sen, který se mi asi nikdy nesplní, ale snažím se.
|
|
|
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(26.1.2012 14:29:59)
Hezké.
Snažím se dělat kroky, abych podobných věcí jednou litovala co nejméně. Ne še jde hned, ne vše vůbec půjde. Někdy je štěstí i minimalizace všeho toho nefunkčního
|
| CPO |
|
(26.1.2012 14:31:11)
"minimalizace všeho toho nefunkčního"
Pěkné, Niki.
Člověk zas nemůže chtít všechno
|
|
| Ajlina | •
|
(26.1.2012 14:54:34)
jj přesně :o)
|
|
|
| Petra Neomi | 
|
(26.1.2012 14:51:42)
To, že člověk umírá, ještě neznamená, že není v zajetí klišé. Tohle celkem jako klišé zní.
|
| Siddhártha |
|
(26.1.2012 14:54:17)
Petro, klišé to být může. Ale hodně lidí se na tom shoduje. Já už vím u sebe ještě za bezdětna, že čas s dětmi je mi nade vše a že bych nemožnosti s nimi být hodně hodně litovala.
|
| Petra Neomi |
|
(26.1.2012 14:58:47)
No, když pocítím potřebu být se svým dítětem, tak si ho z té družiny vyzvednout můžu :)
|
| Siddhártha |
|
(26.1.2012 15:04:06)
Petro, to máš dobré. SPousta lidí to má tak, jak píše Michal.
Priorita je bohužel děti uživit, zatím jsem si nevšimla, že by někoho (vládu např.) zajímalo, jestli Ti vyhovuje kolik času trávíš s dětmi.
|
| Petra Neomi |
|
(26.1.2012 15:13:52)
Jo, mě to vyhovuje. Kdybych chtěla, můžu si dceru brát dřív, jsem na volné noze, ale já s ní nemám klid a nic neudělám. Po pravdě, mě víc baví psát, než hrád s dítětem pexeso, to je pro mě obět a dělám to jen z donucení.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(26.1.2012 15:25:34)
Petro, dědu taky bavilo studovat. Ono zpětně právě člověk vidí věci v jiné perspektivě. Nejsou to žádná klišé, já s dědou zažila rok rozhovorů, kdy si rekapituloval svůj život, a věř mi, nebylo to pro něj snadné. A to to byl člověk, jak už jsem psala, kterého měla ráda řada lidí.
|
| Siddhártha |
|
(26.1.2012 15:41:11)
Ráchel, závidím Ti ten rok rozhovorů (v dobrém).
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(26.1.2012 15:59:20)
Sid, bylo to náročný, jelikož mi bylo 18 a starat se o umírajícího bojujícího s depresemi a pocitem marnosti života v takovým věku není snadný. Dlouho jsem se z toho sbírala. Ale zároveň jsem za tu zkušenost vděčná.
|
| Siddhártha |
|
(26.1.2012 16:06:08)
Ráchel, moje máma tohle měla přesně ve stejném věku, ale byl to její otec. A taky zpětně hodnotí, že je ráda, že byl doma...
No mě ty rozhovory právě u blízkých zemřelých strašně chyběj.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(26.1.2012 15:45:22)
Petro, no ono to bude taky tím, že klišovitý jazyk těchhle textů dorazí ještě špatný překlad, a máme tu klasickou ezopříručkovou češtinu.
(Neříkám, že na tom textu nic není, ale v tomto případě můj odpor k formě spolehlivě přebije jakákoli obsažená sdělení.)
|
| Cloe |
|
(26.1.2012 15:54:13)
Koprivo,
presne
|
|
|
|
| takyjedna | •
|
(26.1.2012 16:55:00)
jelikož máme do smrti ještě daleko (doufám), těžko se hodnotí... ale s těmi vlastnostmi a výchovou, která mi byla dána už těžko pak udělat něco jinak... to jsou takové kecy v kleci.. protože těžko přetěžko udělat něco jinak, když je člověk nějak nastaven.. a když už neudělá chybu x, tak udělá chybu y a zase bude litovat a otáčet se?
nejlepší by bylo žít tady a teď a nepitvat moc minulost,protože změnit se nedá
|
| Tylity | 
|
(21.2.2012 21:46:39)
takyjedna:
hluboce s tebou nesouhlasím - nejedná se o kecy v kleci a každý může víc, než si je schopen připusit. Člověk a jeho možnosti nemá hranice.
Vždy jde všechno jinak.
Vždy má cenu začínat jinak.
Vždy má cenu žít.
Vždy má cenu prožít každou chvíli.
|
|
|
| TiNiWiNi | 
|
(26.1.2012 19:34:37)
Jediná lítost, která mě přiváděla k slzám, když jsem byla/nebyla v ohrožení života, byla sebelítost, že tu nebudu. Litovala jsem SAMA SEBE a u toho plakala. Týkalo se to budoucnosti dětí a vlastně celého fungování naší rodiny. Nakonec jsem se tím popoasovala, a to tak, že by z té bolesti zřejmě vzešlo něco pozitivního jak pro mé děti a manžela, tak i pro další příbuzné. Ono totiž všechno zlé je pro něco dobré.
|
|
| Theend |
|
(26.1.2012 19:46:46)
Já jsem četla něco trochu podobného, byly to, myslím, postřehy žen, které prodělaly rakovinu prsu. Co po této zkušenosti ve svém životě změnily? MÉNĚ UKLÍZEJÍ. Takže můžu být v klidu, já v tomto ohledu praktikuji dokonalý předsmrtný režim. A co vy?
|
| Siddhártha |
|
(26.1.2012 19:52:30)
tak v tomhle jsem klidná.
|
|
| TiNiWiNi |
|
(26.1.2012 20:43:13)
Jooooooooooooooooooooooooooo!!!!!!!!!
|
|
| *Niki* |
|
(28.1.2012 14:22:32)
Martino, ano, vedu naprosto naplněný a dokonalý předsmrtný život, pokud do něj patří málo uklízení
|
|
|
| Tylity |
|
(21.2.2012 21:43:37)
Nečetla jsem diskusi, ale přečtla jsem si článek. Ano, souhlasím, že to ti lidé takto vidí - také jsem k tomu došla. A to neumírám, jen jdu svou cestou, která již nějaký ten metr měří.
Co je v životě těžké? Dojít k těm základním pravdám a mít odvahu si je prosadit. Přijít na to, co je důležité pro člověka - to totiž celý život hledáme, stále se na to snažíme přijít a váháme. Nakonec to víme, ale není síla..
Uvědomte si to. Je to prosté a je to jednoduše tak..
|
|
|
V její náručí
Za Babičkou Boženy Němcové do RatibořicNáchod 
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Řezbářské sympoziumSemily 
Závody dračích lodíTábor 
Za Babičkou Boženy Němcové do Ratibořic
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Řezbářské sympozium
Závody dračích lodí
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)