| M.A.K.I. | •
 |
(9.1.2005 20:55:10)
Ahoj-mám problém a myslím si, že byste mi mohli poradit.
Jsem 5 let rozvedená a z prvního manželství mám 6.5letou dceru. Manžel nechtěl platit, ani se s ní stýkat, tak se ji zřekl. Můj nynější manžel ji chtěl osvojit a to se také povedlo a je zapsán v rodném listě jako otec. Teď máme ještě druhou dceru společně. Ale k tomu problému. Máme dceři říct, že vlastně není jeho dcerou?Já bych ji to radši neříkala(je dost paličatá a velmi na manžela fixovaná), ale co když ji to někdo vyslepičí? Nebo můj bývalej-ten je taky schopnej ji to nešetrně sdělit, aby nám co nejvíc ublížil.
Jestli můžete, napište mi, co si o tom myslíte a co byste dělali vy?Nechci nějak zničit její skvělý vztah s tátou
Díky
|
| Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta | 
|
(9.1.2005 23:56:10)
Ahoj Maki,
na to jsou různé názory, nicméně znám dva lidi, kteří se v dětství ocitli ve stejné situaci (nový tatínek je adoptoval), oběma to jejich maminky neřekly a oba se to blbou náhodou nebo díky uřeknutí známých dozvěděli. Oba s tím mají dost problém (je jim 26 a 29let, oba to vědí už několik let, ale stále ještě se s tím nesrovnali).
Myslím si, že pravděpodobnost toho, že se to dcerka dozví, je dost vysoká. Děti mají tendenci považovat to za podraz - čím později se to dozvědí, tím je to horší.
V dnešní době je běžné, že děti mají třeba druhého (třetího...) tatínka nebo maminku, není to žádný velký handicap.
Když si dobře promyslíš, jak jí to říct (třeba formou pohádky, podobně jako se to doporučuje u dětí, které byly přijaty do nové rodiny z dětského domova) a postavíš to tak, že původního tatínka nebudeš nazývat "pravým tatínkem", ale třeba "pánem, se kterým jsem tehdy žila" nebo aspoň "prvním" tátou, tátou "Jirkou" (jak se jmenuje) a pod., tak je to pro ni určitě přijatelné a nijak to vztah s jejím tatínkem (=současným) nenaruší. Naopak - můžeš třeba vyprávět "Kájovi (jméno tatínka) ses tak strašně moc líbila a tolik si tě zamiloval, že chtěl být tvým opravdovým tatínkem. A to taky je, protože tě má moc rád a stará se o tebe. Tak jsme šli za paní soudkyní a ta rozhodla, že od téhle chvíle je tvým jediným tatínkem jen a jen on. Byli jsme štastní a šli jsme to oslavit do cukrárny atd.atd."
Platí, že čím dřív se to dítě dozví, tím přirozeněji to vezme. Děti jsou na tohle mnohem chápavější, než si často připouštíme. A hlavně, když se to dozví od cizích, může mít dojem, že to je něco strašně špatného, když se to musí tajit. Víc se dozvíš z knížek o adopci (např. z nakladatelství Portál).
Hodně štěstí!
Martina
|
| Jakarta | 
|
(10.1.2005 6:18:46)
Maki připojuji se k názoru Marti. Většinou se každá lež provalí a jestli má tvá dcera prima vztah s tátou tak si myslím, že ba naopak v jejich očích ještě "vyroste". Držím palečky.
Marti úplně jsem se vžila do té tvojí "pohádky" a až mě zamrazilo (myslím tím krásně zamrazilo :-)).
|
|
| maceška | 
|
(10.1.2005 8:21:12)
Ahoj,
po dlouhé době se dostávám k tomu, abych taky přispěla svou troškou do mlýna.
Minulý týden jsem chtěla napsat, že se mi líbil příspěvek Minky, ale nedostala jsem se k tomu, tak pokud Minka čte - moc hezky napsané, díky.
Ke "špatným" genům ( taky z minulého týdne): samozřejmě že se s tím setkáváme neustále ( tedy s otázkou, jestli nemáme strach ze špatných genů). Nechápu to. Dovedeno ad absurdum - platí snad, že dítě, o které rodiče pečují, má všechny geny úžasné, dobré, čisté, a pro dítě, které sociálně osiřelo, už zůstaly jen ty geny špatné? Jak by to bylo s našimi děvčaty? O všechny jejich rodina nějakou dobu pečovala, měly tedy zpočátku podle této teorie dobré geny. A ty se pak najednou změnily? Jednu z našich děvčat matka opustila, ale u dalších zasáhla nemoc - jak je to potom u nich s těmi geny? Otcové: jeden otec se k dítěti hlásil, ale byl ženatý jinde a pečoval o dvě děti v manželství - má teda geny dobré nebo špatné? Jeden otec je neznámý, ale předal své dceři mimořádné umělecké nadání...Třetí otec opustil matku a dítě ( = geny špatné), ale později založil novou rodinu, ve které pečuje o nevlastního syna (= geny dobré???)
Podobné úvahy mi připadají vážně pro kočku. Naše děti jsou každé samo sebou, v něčem skvělé, a v něčem mají potíže - jako každý člověk.
Co se týká adopce a zda říct či ne, tam jsem jednoznačně pro. Mě osobně v tomhle pomohla jedna moudrost, kterou jsem kdysi četla:
" Rodičem se člověk nestává pouhou skutečností, že má dítě, stejně jako se klavíristou nestane ten, kdo má klavír."
S touto větou v pozadí jsem vysvětlovala našim nevlastním dětem, jak se odvíjel jejich osud, a všechny to přijaly velmi dobře.
Tak se mějte fajn.
Ahoj Maceška
|
| Jakarta |
|
(10.1.2005 9:12:11)
Maceško,
jak ty to děláš, že tvoje vysvětlení je vždycky tak pochopitelné a poučné a čtivé a já nevím ještě jaké superlativum k němu přiřadit. Nevím proč se ptám - je to prostě tebou a tvými životními zkušenostmi. Jak to vypadá s knížkou - ještě tě nikdo nepřemluvil? Myslím, že podle ohlasů tady na rodince by ta knížka měla velký úspěch - moc lidiček čerpá z tvých článečků nápady na řešení situací, které potkají skoro každého. Díky za ně a už se těším na další.
|
| Roni (Štěpán +Johana+Václav) | 
|
(10.1.2005 10:06:30)
Maceško, prostě klobouk dolů, smekám! Opět zásah do černého. Moc se mi líbí jak tvůj styl, tak názory. Dík, za ispiraci.
Za tu knížku bych se taky přimlouvala.
Ahoj Roni
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(10.1.2005 14:20:18)
Ahoj holčiny
Právě jsem dočetla VŠE, co ne této diskusi je, Je to FAKT fuška, ale dohnala jsem vás. Prožívala jsem s vámi naděje i nadšení, obavy, občas zklamání (Czeperko, jak pokračují výchovné potíže - netrpělivě koukám, kdy bude v deníčku pokračování) i úspěchy. A teď k nejnovějším věcem si dovolím něco připodotknout.
Ad puma: Sally, právě proto, že u vás pumy žijí v přírodě a je tam i jiná zvěř, tak mají co žrát (kromě lidí :-D ) a navíc to jsou v přírodě vyrostlé šelmy, které jsou před člověkem plaché. U nás to nejspíš je následek nějaké neuvážené "adopce" malých pumiček, které - když majiteli přerostly přes hlavu - byly vyhozeny do přírody. Neumí teda lovit a nebojí se člověka!!! Takže proto ty obavy.
Ad rasová nesnášenlivost: já se trochu vracím k té debatě, co tu proběhla minulý týden o rasové nesnášenlivosti, která tu je (či někde není) vůči Rómům: nemyslím si o sobě, že jsem rasista, klidně bych si do PP vzala černouška, dítko šikmooké či zelené s puntíky :-))). Ale Romátka bych se asi bála. A proč? Hned za dvou důvodů: První důvod je, že žiji na malém městě (cca 5 tis. obyvatel),kde s bílou majoritní skupinou žije cca 100 Rómů. Když můj manžel dělal předsedu přestupkové komise (po dobu 8 let), tak v 95 % případů byli na štíru se zákonem příslušnící této místní 2% minority.....
Ten druhý důvod je ten, že mám okolo sebe hned několik příkladů neúspěšných výchovných výsledků romských dívek v PP v bílých rodinách. Čemu říkám neúspěšná výchova? Myslím tím když děti, které se do puberty chovaly celkem normálně - chodily do školy, poslouchaly rodiče, komunikovaly s nimi - se připojily k romské komunitě a aby "zapadly", tak bílou rodinu navštíví maximálně proto, aby tam něco ukradly. Nebo např. děvče, které došlo k maturitě s vyznamenáním se měsíc před maturou "zbláznilo", začalo chodit k nejhoším asociálům z romské komunity u nás, dnes chlastá a fetuje a má 3 děti o které se nestará..... Jiná dívka si začala pořizovat děti v 16, dnes jí je 22 a má jich 5 - některé jí odebraly, některé s ní bydlí v baráčku, kde ve dvou místnostech žije 35 lidí.... Děti byly v PP učitelky - ženy s celkem rozumnými názory, netlačila na holky příliš - o té mladší věděla, že není na učení, tak si myslela, že se dívka něčím vyučí....., o té starší dodnes říká, jak byla nadaná (její případ kdysi prošel taky tiskem a "Vlastníma očima", jednalo se o děvče tehdy 22 leté, které žilo s mužem 78 let....). Je z děvčat nešťasná, pokud může, tak jim pomůže, ale např. jim přestala dávat věci a peníze, neboť ony se tak přizpůsobily romské mentalitě, že vše odevzdají svému parnerovi. Co se dá prodat je prodáno, a peníze se propijí. Takže dcerám pomáhá např. jen tak, že k ní mohou přijít na jídlo a ona je i s vnoučaty naživí.
Takže já bych se dost PP romátka bála
a) že místní budou Romátko řadit a priori mezi tuto skupinu lidí => budou se na něho takto koukat učitelky ve škole či sousedé
b) toho, že "vrozené" převáží na "výchovou získaným" a skutečně se u něho nezvládnutelné problematické rysy projeví
c) že dítě v pubertě bude chtít poznat "kulturu odkud vyšlo" a připojí se k místním Rómům, o nichž moc dobré mínění nemám.
Jinak Maceško - co slovo to perla, přirovnání s klavírem je úžasné. Akorát že na ten klavír existují školy :-D.
Zdravím a omlouvám se za délku příspěvku.
Simča
Berte to prosím jen jako "oživení diskuse", nechci vám určitě vaše rozhodnutí vymlouvat. Jinak já taky když se kouknu to těch náááádherných laních očí a vidím černé copánky, tak jsem ztracená (MMCH děti i manžel jsou světlovlasí a modroocí - ale nevyměnila bych je :-D ).
|
| Jakarta |
|
(10.1.2005 16:34:26)
Simčo díky (za tu pumu :-))).
Janino - prý to má být puma od Příboru (takže asi ta tvoje - nebo ne?) a má prý cca 60 cm (to je fakt přítulná přerostlá kočička).
Tak máme 27.1. další schůzku u psycholožky. Mluvila jsem s její kolegyní a dle jejího názoru to není poslední schůzka :-( a je vhodné vzít Nikolku sebou. Tak a celkem mám z toho špatný dojem, třeba to nic neznamená - ta naše nám minule říkala, že v případě nejasností si je s námi osobně ujasní. Možná je těch nejasností tak moc, že ten závěr udělá až příště. No klesat na mysli nebudu - za 14 dní se uvidí.
Teď nevím jestli to nepopletu (předem se omlouvám), ale myslím, že zítra má psychotesty Dita - tak hodně štěstí a vůbec se neboj.
|
| 11.8MartinaEmma12 | 
|
(11.1.2005 7:29:01)
my máme prý poslední schůzku (čtvrtou) teď ve čtvrtek 13.1. a taky nám řekla, že to když tak doladíme. Tak hlavu vzhůru, až uvidí Vaši bezvadnou dceru, tak nebude o ničem pochybovat !!
Jinak z toho čtvrtka máme docela strach /jako před maturou :-))/, sice je mi jasné, že teď už je vše sepsané a napsaná a že to teď asi nezměním, ale doufám, že to pro nás nebude zase tak velké překvapení.
Maceško, děkuji za příspěvek o těch genech. Mluvila jsem s jedním pánem /přes 60 let, neznáme se osobně/ přes ICQ o jeho dětech - dceři /25let/ a synovi/30let/ - nějak jim to skřípe, moc se nestýkají, nemají si co říct, dcera lumpačí, mají nevyřešené problémy z minulosti. Potom jsem mu řekla, že my se rozhodli pro adopci a to se do mě pustil teda fest a říká mi: A CO GENY? A to mi řekne člověk, který nezvládl "geny" svých dětí, tak jsem mu přeposlala příspěvek od Macešky, zdá se mi, že na jeho dotaz odpovídá a já to neuměla tak výstižně popsat.
Přeji všem hezký den.
|
|
|
| Margita | 
|
(11.1.2005 2:31:31)
Simco, neber to prosim nijak ukorne, nechci zpochybnovat Tvoje zkusenosti, ale zajimalo by me co si predstavujes pod pojmem “romska mentalita.” A taky prosim napis jestli vsechny ty pestounske rodiny ktere znas vedly ty deti k tomu aby se stykaly s normalnimi lidmi z romske komunity odmalicka, cili driv nez si ti pubertaci nasli ty nezadouci jedince. Pises, ze se bojis ze “dítě v pubertě bude chtít poznat "kulturu odkud vyšlo" a připojí se k místním Rómům, o nichž moc dobré mínění nemám.” Co kdyby tu kulturu poznali driv a trochu promyslenejsim zpusobem? (Na toto tema je napsana i odborna literatura.)
|
| Jakarta |
|
(11.1.2005 6:44:12)
Marti u Margitky ten čas chápu, ale u tebe? Ty nemáš spaní? Mě se ještě teď klíží oči v práci a to jsem vstávala až poté co ty jsi asi šla spát :-) (zkusím - já vstávala v 4,30 a kdy jsi šla spát ty?).
|
| Krista2 | 
|
(11.1.2005 7:15:50)
v novém roce. Stíhám jen v rychlosti číst, tak se omlouvám, že reaguji až nyní.
Ivulko, mail mi opravdu nepřišel, přitom je adresa pořád stejná.
Kaťásku, jsem z Královéhradeckého kraje, ten je na čekání asi opravdu nejhorší.
Makčo, díky, snad už to nebude dlouho trvat. Naposledy mi řekli, že už nás po novém roce budout "tahat ze šuplíku" a zařadí nás do aktivu, tak uvidíme.
Mějte se moc krásně a všem přeji hodně štěstí a zdraví.
|
|
| Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta |
|
(14.1.2005 2:23:28)
Páni, tady se to za ty dva dny rozjelo!
Jakarto, jak vidíš, můj čas už je zase tady :-) Normálně chodím spát dřív, tak kolem 1, ale v to pondělí jsem usnula v osm při uspávání Matýska a probudila se kolem 23h, řekla jsem si, že kouknu na net... a někak jsem se "zaklikala" - to je teď náš oblíbený rodinný termín :-) Myslím, že jsem šla spát asi hoďku před tvým budíčkem. Mimochodem, potěšilo mě vypátrání původu Tvé přezdívky, dlouho jsme s Pavlem dumali, proč se čteš jakarta a ne džakarta :-) I tak jsem ani nechtěla uvěřit, že obec s tak úžasným názvem u nás existuje, dokud nenašla na internetu i váš erb a bohatou historii Ekhardtovy Vsi :-)
KONFERENCE V BRNĚ - úpěnlivě jsem je poprosila o sborník přednášek a poslali mi ho mailem v .pdf, takže pokud byste o něj stáli, snad neporuším nějaká autorská práva moc, když vám ho přepošlu... Bohužel teda není příliš rozsáhlý, spíš je to jako souhrn anotací, ale aspoň pro představu.
Anonym - víš, těžko Ti někdo poradí "určitě ano - rozhodně ne". Ze své zkušenosti jen můžu říct, že jsem šťastná, že jsme na výchovu Matýska dva - a to je ještě malý a podle kamarádek téměř ideální dítě. Nejde jen o to, že se dělíme o výchovu i práci doma, a že když mi bude blbě, tak je tu Pavel, který mě pošle zalézt do postele a o Matýska se postará, ale strašně moc i o ten pocit, že se mám na koho spolehnout, ke komu přitulit a že vím, co bude s mýma dětma, kdyby se mi, nedej Bože, něco stalo.
Každý to ale samozřejmě může mít jinak... Jestli chceš, klidně mi napiš na mail u ikonky.
Holky, díky moc za příspěvky o přijetí dětí ve škole, to je věc, ze které mám celkem obavu. Hodně jste mě povzbudily, že to jde, asi jen se musí pečlivě zvážit škola a paní učitelka, ne každá je k tomu asi vůbec ochotná a má dost citlivosti a taktu. Taky z toho důvodu znovu zvažuju úmysl odstěhovat se mimo Prahu - tam taková možnost volby školy nebude :-(
Czeperko - hurá, jsem ráda, že Tě zase vidím (čtu) usměvavější! Dej vědět, jak se máte!
Lejko - gratulace a ať ti čekatelství uteče jako voda!
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(14.1.2005 8:53:05)
Marti, nebo je možnost odstěhovat se mimo Prahu cíleně na místo, kde skvělá škola je. Mně se dokonce nedávno stalo, že jsem navštívila školu, která byla tak skvělá, že mně napadlo, jestli bychom se neměli odstěhovat jen kvůli ní - děti aby to molhly zažít a já bych se tam teda měla hodně co učit :-) (Petroupim u Benešova)
|
| EVUŠA (syn 13 a dcera 7 ) | 
|
(14.1.2005 9:37:55)
Lejko tak moc gratuluji k psychotestům:-)). Vidíš já jsem ti to říkala, že to máte jisté:-). Tak a teď přeji ať na toho vašeho piškotka moc dlouho nečekáte, pa
|
|
|
| anonym | •
|
(14.1.2005 13:13:44)
Marti V. - já vím, že mi nikdo nemůže poradit, ale zajímaly mě názory a hlavně zkušenosti. Já to asi nedokážu tak napsat, jak to cítím. Já druhé dítě chci, přitel ne. Mám strach, že když se v tomhle podřídím, že ve mě bude něco, co ten vztah stejně naruší, něco jako výčitka. Výčitka příteli, že kvůli němu to druhé dítě není a výčitka sobě, že jsem přece jenom měla... Nevím jak lépe to nazvat. Koukala jsem, že moje dítě je jen o den mladší než tvoje :-). Děkuji za tvé příspěvky na můj dotaz.
|
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(11.1.2005 8:23:03)
Já obvykle když se mi líbí jak někdo něco napsal, tak mě to zahřeje, ale nic k tomu nenapíšu... tak udělám zas jednou výjimku - moc se mi líbí jak Marti odepsala anonymovi o tom říkání pravdy (už je to tu dýl, ale já se k tomu dvakrát vracela) a zrovna tak co píše teď Margita. Tak vám holky děkuju :-)
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(11.1.2005 11:39:29)
Margito - co jsou to "normalní lidé z rómske komunity". Pokud je slovo normální rovno slovu běžné, nejčastější, tak se ani nedivím, že v obou pěstounských rodinách nebyly děti vedeny k tomu, aby se stýkaly s rómskými rodinami v okolí těchto dětí běžnými. Místní Rómové tam co teď žiji jsou totiž ze 100% bez práce, čekají na dávky a ty jdou prochlastat a prohrát v automatech, A ta první pěst. rodina, co jsem se s ní setkala měla ve svém okolí romské rodiny taky nepříliš vyspělé - viz dále.
Já tvou polemiku rozhodně neberu jako útok na sebe, já jsem i psala, že to přidávám jako téma k diskusi. Takže k tvým dotazům:
romská mentalita.....hmmmm....vycházím z těch Rómů, kteří se pohybují okolo mne, které jsem ve svém životě poznala, ale podotýkám, že ty kontakty nebyly nijak moc blízké. Níže tedy uvedu, co tvořilo můj "názor na rómskou populaci v Čechách".
1) V Brně jsem bydlela v ulici sousedící s romskou čtvrtí (do 12 let) a věděla jsem, že se nikdy nesmím nechat vystrašit např. tím, že jde proti mně skupina cca 10 dětí či výrostků a udělá řadu přes ulici, aby nikdo proti nim neprošel. Jsem odmala "prostorově výraznější" a vždy jsem jako dítě byla hodně veliká na svůj věk, takže v době, kdy jsem už chodila po ulicích sama (6 - 7 let) jsem si mohla dovolit jít přímo proti nim a tuto "výhružnou" řadu dětí doslova prorazit. Protože jsem jim dávala najevo, že se nebojím, tak to v cca 10 letech došlo až do stádia, že jsem mezi nimi měla řadu kamarádů a účastnila se např. výpadů na sousedovic meruňky :-)). Nic ale nebylo na hraně zákona, byly to hry - občas troch drsné - ale takové děti mnohdy jsou. Ve mně z té doby zůstalo poznání, že RÓMOVÉ UZNÁVAJÍ PŘIROZENOU AUTORITU, že jsou IMPULZÍVNĚJŠÍ, ale na druhé straně PŘÍMĚJŠÍ (rozbijou ti "držku, když se např. neshodnete, ale nebudou tě pomlouvat za zády a do očí se usmívat....).
2) Když jsem začala učit, měla jsem pár zkušeností s romskými dětmi. Neměly většinou základní hygienické návyky (umytí rukou po WC), ba některé úkony, které konáme jen o samotě, jim nečinilo potíže vykonávat takřka na veřejnosti (šli jsme s prvoukou v září ven. Děti se pustily ze dvojice, přičaply vedle cesty a vykonaly potřebu. Holky třeba neměly spoďáry!) Bylo to v roce 1984 v jedné vesnici u Brna. Byly i problémy s domácí přípravou, ale to jsem kladla za vinu rodičům.... Tam jsem měla také první zkušenost s dítětem v PP. Byla to holčina 10 let, půl Romka, půl Arabka. Nádherné něžné stvoření, kterou maminka oblékala do pastelových barev (sladce růžové, housátkově žluté nebo světle modré) a malé to moc slušelo. A nejen to, ale ona šla i ze školy čistá (moje bio-dcera má denně triko jako prase, boty od bláta po kotníky a rifle často roztržené..). J. byla i dobře vychovaná, dobře se učila - byl to můj miláček. Po dvou letech jsem musela na jinou školu (byla jsem zde jen jako zástup po mateřské) a když jsem po roce navštívila bývalé kolegy, ptala jsem se na J. Zjistila jsem pro mne hroznou věc: po prázdninách se začala chovat neúnosně, začaly se jí asi bouřit hormony, takže chodila na klukovské WC ke starším dětem, tam se svlékala, kluky osahávala a provokovala je k sexuáním praktikám. Maminka nešťasná, ve škole problémy - důtky a pod. Až pěstounka - maminka sama požádala o vrácení dívky do DD... Co se pak s J. stalo už nevím. Byl to mne šok, věřila jsem, že problémy rómských dětí jsou způsobeny nedostatečným výchovným působením, špatným vzděláním rodičů a pod. a že v PP budou mít šanci na lepší uplatnění, ale tohle "vzbouření genů" mi zasadilo velkou ránu do mých představ. Taky jsem si ke svým představám o Rómech přidala poznatek že dříve a BOUŘLIVĚJI A DŘÍVE SEXUÁLNĚ DOSPÍVAJÍ, než bílá populace a asi díky své živelnosti "fungují" PUDOVĚJI při uspokojování všech - tedy i sexuálních - potřeb.
3) Po svatbě jsem se nastěhovala do sousedství paní, která si k vlastnímu synovi vzala do PP romské holčičky. postupně měla tři a víc nechtěla, ale pak zjistila, že sestra jedné z nich je v KÚ, tak skončila u čtyřech. A opět se opakovalo stejné schéma - jak přišla puberta, byl s idilkou konec. Když jsem se tam nastěhovala, tak holky měly K. 13 let, Z. 11 let, R. 10 let a Ž. 8 let. Protože ta nejmladší byla hodně dětská, hrály si s naší první dcerou - tehdy dvouletou - často na písku. A my s jejich maminkou hodně povídaly. Mně zajímalo, jaké to je vychovával tolik dětí a po zkušenosti s J. i to, jak je výchova čokoládek těžká. Maminka měla - já mám dodnes ten pocit - o dětech celkem realistické představy, věděla, kde jsou jejich silné stránky i slabiny, třeba to, že Ž. je pomalejší v učení a moc jí to nejde brala jako fakt a hodlala tomu přizpůsobit nároky na dítě i zaměření k nějaké profesi. Vztahy v této rodině - měla jsem pocit - byly moc pěkné. Po pár letech mi se slzami v očích maminka líčila, že K. si nechala změnit úředně jméno, aby měla jméno "svojí jediné maminky". A asi rok na to to začalo. K. začala pít, "tahat se" (nevím, jakým hezčím slovem to vyjádřit) s mužem ve věku svého dědečka, R. kradla, Z. a Ž. si pořídily mimina, aniž s někým chodily => prostě náhodný "diskotékový úraz". A také kriminalita. O děti se nestaraly...... nakonec to dopadlo tak, že tyto 4 dívky mají dohromady 13 dětí, z toho o 3 se jim stará maminka (matky jsou zbavny RP a tato jsou převedena na babičku), o 2 + 3 se starají dvě z děvčat samy - jedna snad OK, druhá viz včerejší příspěvek - zbylé děti jsou v DD. K. žije u maminky, pije, potuluje se, nepracuje, je stále na štíru se zákonem. Z. žije spolu se svým 2. a 3. dítětem někde v Krkonoších, kde má druha. R. je střídavě zavřená a střídavě na hlavním náraží v Praze, fetuje, prostituuje se a krade. Ž. žije u místní rómské komunity - opět viz včera. Maminka vychovává 3 ze svých 13 vnoučat a je dnes v podstatě zlomený člověk, který téměř nevychází a svým spoluobčanům se nedokáže podívat do očí. To víte - malé město. Už jsem s ní asi 2 roky nemluvila - ne, že bych já nechtěla, ale.......
4) Máme krámek, takže se s rómskou komunitou setkávám i jiným způsobem: Dejte na dluh, příjdou v pondělí peníze a zaplatím.... Dokud jsem byla "měkká" a na dluh občas dala, byl problém peníze dostat zpět. Také jejich jednání s námi bylo velmi zvláštní - vůbec se nerozpakovali na nás bušit po zavírací době - třeba potmě, kdy vyžadovali cigarety či pití. A je zajímavé, že když jsme s nimi začali jednat z pozice síly "Ne, na dluh nedávám, neplatíte. Ne, nic neprodám, je zavřeno" tak se s nimi vychází lépe. Taď napíši něco i když riskuji, že mne ukamenujete: Máme velice bohté zkušenosti se psy. Chováme je, provozovali jsme 8 let útulek, manžel je veterinář a často mu pomáháme při úkonech. Jakmile je pes se svým "člověkem", ve svém domácím prostředí nebo dáte najevo, že se ho bojíte - začne pouštět hrůzu. Jakmile se vy ke psu stavíte z pozice psa alfa - tedy vůdce smečky, pes vás respektuje. Rómové jsou stejní. Nechci říci, že se rómové chovají jako psi, nebo nedej bože že jsou jako oni. Chci jen připodobnit jejich respektování autorit, to, jak se jim nesmí dát najevo jakýkoliv strach, protože toho umí využít. I to, že jinak (agresívněji) se chovají ve skupině a jinak je-li jeden. To vše mne přesvědčujem že jsou jaksi PŘÍRODNĚJŠÍ, PŘIROZENĚJŠÍ, dejme tomu NEZKAŽENÍ CIVILIZACÍ a tudíž že jim život v naší civilizaci klade mnohé překážky, kterým nerozumějí. Navíc naše "civilizace" není příliš civilizovaná v lidských vztazích. Takže žijí v naší bílé džungli a snaží se s tím poprat, jak to jde. Např. jsem přesvědčena, že zneužívají sociální systém. Ale oni pouze využívají mezer v zákoně. Mnohý bílý je příliš "outlocitný" na to, aby to dělal také - i když jsou takoví, také je znám. Ale v přírodě vždy přežívají ti schopnější. Ne chytřejší, ne čistotnější, ani vzdělanější - ale schopnější. Schopnější se přizpůsobit, schopnější využít všech možnoszí k přežití, možná schopnější všeho.... a ve srovnání s většinou bílé populace je skutečně většina populace rómské SCHOPNĚJŠÍ v naší džungli přežít. Je otázka jak.
5) Myslím si, že pokud žili rómové podle svých pravidel, byla to pravidla možná pro Gádže nepochopitelná, možná špatná, ale byl a rómové je respektovali. Tím, že byla snaha je "vybělit", byly rozbity jejich rodinné i jiné vazby a jejich pravidla zrušena. A nic nepřišlo místo nich. Tam vidím velkou vinu bílé většiny, ale s tím teď nic nenaděláme, historie nelze vrátit a já ani nevím, jak by bylo správné postupovat jinak......
Padá na mne z toho deprese. Celkově jsem došla k názoru, že VÝCHOVOU SE TOHO MOC NEZMŮŽE, ačkoliv jsem po absolvování ped. školy byla opačného názoru (odborně se tomu říká výchovný optimismus a výchovný pesimismus). Původně jsem si myslela, že výchova činí 75 - 80%, dnes sázím tak na 20 - 25%. I moje děti mne o tom přesvědčují - jsou obě bio, i když podle lékařů je první dcera přírodní anomálie, neboť jsem stejně jako Renčka neměla šanci NIKDY přirozeně otěhotnět, druhá je po IVF - tedy zázrak vědy... :-D. Ale i když vzhledově jsou to dvojčata po 9 letech, povahou je to něco úplně jiného. Vychováváme je stejně a výsledky jsou diametrálně odlišné. Po kom to menší dítě je tuším, takže můžu ji zabít, když je prevít po mamince?
Návrh "Co kdyby tu kulturu poznali dřív a trochu promyšlenějším způsobem?" je asi dobrý, jen mám pocit, že k tomu není zatím moc možností - zvláště na malém městě či vesnici. A už vůbec nebyly možnosti před těmi 20 lety. Tehdy se hodně tvrdilo, že jediná šance je znemožnit jakýkoliv kontakt s Rómy. Přečetla jsem kdejakou literaturu jste tu dopoučovay, např.: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, Dětství - Mezi životem a smrtí, Potřebuji tvou lásku, Jako stromy bez kořenů, Na cestě za dítětem, A nikdo ho nechtěl a další, ale nejsem z toho moc moudřejší. Nevím, zda se dá romské dítě vychovávat a vychovat v běžném smyslu tohoto slova. Asi bych si na PP čokoládky netroufala. Je asi dobře, že jsou mezi námi - mezi vámi - maminy které si na to troufnou, ale asi to nebudou mít jednoduché. Budu teď pár dní v Brně - uvažuji o návštěvě muzea romské kultury - někde jste tu o něm psaly. Nevíte kde je? Otevírací doba? Web?
Jsem strašně zvědavá, jestli tu máte někdo zkušenosti opačné - tedy víte o PP čokoládky, která "dobře dopadla" . Myslím tím, že dítě už není dítětem, dokázalo si najít práci, založit rodinu, udržuje kontakt s nebio-rodinou případně si vytvořilo určitý kontakt i k romské komunitě (a nebo ne, ale má prostě tuto otázku vyřešenu)? Podle sdělení té mojí sousedku - pěstounky 4 děvčat - se prý takovéto případy dají počítat na prstech ruky....
Budu 5 dní bez netu, tak vás nebudu zahlcovat svými romány - sorry, jsem děsně ukecaná. Když ono mi to fakt valice leží v hlavě.....
Ahoj Simča
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(11.1.2005 12:02:19)
Hmm a ještě tam není všechno - když jsem si to po sobě četla, tak mně napadl ještě jeden rys povahy, který jsem u rómů zpozorovala. Ale vzhledem k tomu, že ho vidím i u bílých rodin nižší sociální úrovně, tak to sem asi možná nepatří. (Já - když o tom přemýšlím - se totiž fakt nikdy nesetkala s Romem, který by normálně bydlel, pracoval, nechlastal a pod. Omlouvám se tedy za můj asi trochu zkreslený pohled na tuto minoritu....).
Takže čím se ještě lidé tohoto etnika okolo mne vyznačují je naprostá neschopnost plánovat. Teď dostanu peníze, tak si je teď užiji. Že mi ty peníze musí vystačit na celý měíc.... ale, co bude zítra, co bude za týden, .....
Rozumíte mi? Já tvrdím, že ač by s tím měly různé soc. prac. třeba více práce, měly by se tyto dávky vplácet třeba týdně, s tím, že ta pracovnice by měla mít přehled, co dotyčná rodina má platit a pravomoc jisté platby provést sražením. Třeba takto: Tento týden jste dostali 5 tisíc, ale máte platit obědy ve škole a školce, což dělá 800, dále za vodné a ...., to je 200, talže na ruku dostanete 4000. Další týden: Opět máte dostat 5000, tento týden máte platit 1/2 nájmu, takže vám vyplatím 3500..... a takto to s lidmi, kteří žijí z dávek, dělat se všemi, aby se učili, že není možné za týden všechny peníze projíst, propít, prokouřit a pak jít opět žádat na státu...... Takže jako rys povahy možná NEZDRŽENLIVOST, NESCHOPNOT ŘEŠIT VZDÁLENĚJŠÍ CÍLE.
Jo, musím vám ještě říct jeden bonbónek, kerý se mi stal, když jsem před 2 lety začala dojíždět do sousedního města do práce. Jedna naše romská zákaznice se mně ptala, proč už nejsem skoro v krámě, tak jsem jí řekla, že jsem si našla místo a jezdím (20 km) do práce. A ona na to "Proč?" Vysvětlovala jsem jí, že náš krámek je malý a neuživí nás, že budeme muset zavřít a tak jsem hledala práci, abychom měli nějaké peníze. A ona na to povídá "Vy gadži jste nenažraný, to musíte mít ještě další peníze, to vám nestačí to, co dává paní sociální?"
Nebyla jsem schopna ji přesvědčit, že do práce nechodím proto, že mi nestačí peníze od sociálky, a výplata není "nenažranost", ale proto, že žádné peníze od sociálky nedostávám. S tímto faktem se zatím ve svém okolí nestkala, takže mi povídala "čo to táráš, to přece všem dává paní sociální, to musí..."
Tak asi tak, a teď mně můžete ukamenovat. Ale já doufám, že ne, že tu bude plno diskuze a polemik, až se v neděli dostanu na net.
Simča
|
| maceška |
|
(11.1.2005 12:37:29)
Ahoj Simčo,
nevím, jestli jsem ten pravej, od koho čekáš reakci, romistiku jsem nestudovala a žádné vztahy s romskou komunitou ( přírodní) nemám. Známe ale spoustu pěstounských rodin s romskými dětmi, a to i skvělými, už dospělými. Jedna je Evička ze známé pěstounské rodiny, ta má tuším 18-19 let, má sice ZvŠ, ale jinak je to fajn holka bez tebou citovaných problémů, potom dvojčata rodiny K., holky mají 20 let, obě jsou skvělé - jedna studuje na konzervatoři, druhá má obchodní akademii, obě jsou moc prima holky, potom Olinka M., ta je adoptovaná, má 18 let, dělá zdravku, je chytrá, vtipná, milá a hezká, stejně tak Simona R., i když tady jsou už trošku problémy - nikoliv ale ty, o kterých píšeš ty, spíše běžně pubertální - má 19 let, z kluků těch starších vím o dvou, kteří jsou úplně bez problémů - jeden je houslista ( ne profesí, ale hraje krásně), ale žije v přechodně Izraeli, takže jsem ho už asi 4 roky neviděla, druhej je 16 letej obyčejnej kluk, slušnej, bydlí nedaleko od nás. Třetí, kterýho bych zařadila mezi kluky "běžné", sice kouří a chodí po zábavách, ale nekrade, nefetuje, neutíká "ke svým" (má 17 let).
Kromě toho ale znám i mraky těch, kteří řeší stejné potíže jako popisuješ. Pěstounky zcela vyhořelé, se ztrátou iluzí a nešťastné...děti, které kradou, toulají se, vydírají NR, atd. Ale v rámci spravedlnosti musím dodat, že takové děti jsou i mezi těmi bílými.
Víš, beru to tak, že PP je šance, kterou dávám dítěti. Naučím jej, že má svou cenu, že je milované a milováníhodné. Ale nemůžu za něj zařídit, aby žilo podle mých představ. Máme samozřejmě jakýsi obecný cíl vychovat z našich dětí slušné lidi, ale stále musíme mít na paměti, že my jim můžeme jen ukázat cestu, ale oni si tu svou budou volit sami.
A ještě jedna poznámka - obecně asi dospívají romské děti dříve, ale není to pravidlo. Např. v naší rodině to neplatí. Obecně jsou romské děti živelnější, kurážnější, atd., ale není to pravidlo. Ani tohle v naší rodině neplatí. Prostě existuje jakási pravděpodobnost, ale u konkrétního človíčka to může být úplně jiné. Proto taky neříkám, že máme romské dítě, ale že máme Zuzku. Přivádí mě do rozpaků otázky týkající se typických etnických znaků - ona je pro mě prostě Zuzka, vůbec neřeším a nedokážu rozprojikovat, co je romské a co je prostě jenom její.
Tak nevím, jestli jsem řekla, co jsem chtěla. Rozumím tomu, co píšeš, rozumím i těm, kteří s Tebou polemizují. Myslím si, že jsou věci, které nelze řešit jen v teoretické rovině. Každý má totiž svůj díl pravdy. Někdy je hodně užitečné poslechnout si, jak to prožívají přímo tyhle děti ( tj. romské děti v neromských rodinách).
|
| Roni (Štěpán +Johana+Václav) |
|
(11.1.2005 13:56:12)
Aho Simčo,
nevím zda jsem povolaná odpovídat na tvůj příspěvek. Vychovávám zatím jen své dvě bio děti, tudíž zkušenost s PP mám pouze teoretickou. Ve škole při romistice ná říkali přesně co ty popisuješ, Romové jsou přírodnější, pudovější, žijí daným okamžikem. Z pohledu majority to může být problém, ale problémy s Romy jsme si zavinili sami. Násilným zákazem kočování, sestěhovávání rodin do paneláků, bez ohledu na jejich "kasty", slibování výhod, když přijdou do Čech apod. Sebrali jsme jim kulturu, kořeny, jazyk a teď se divíme, že jsou vykořenění a asociální.
A ještě myslím si že vychovávat jakékoliv dítě je risk, nevíš co z něho bude. Můžeš něco říct, v dušičce se to zapíše špatně a je problém.
Pracovala jsem v "polepšovně" a řeknu ti že není plná jen Romů, ale je ze i spousta dětí "bílých", z relativně "normálních" rodin. Chápu jak jsi to myslela, s něčím souhlasím, s něčí ne. Ono asi obecně platí, že co člověk to něco jiného. Nemůžeme globalizovat.
Znám dost špatných bílých i dobrých romů.
Nevím jestli jsem to napsala srozumitelně, jestli ne omlouvám se. Ahoj Roni
|
|
|
| Mecháček | •
|
(11.1.2005 15:40:07)
Ahoj, nedá mi to, abych si také nepřisadil, mám zrovinka čerstvou záležitost s naším Kubou (pro neinformované: 17 let - 5 rokem v PP), pro jistotu jen připomínám, že se nejedná o dítě romské, ale ryze tuzemské, velmi inteligentní a všestranně nadané. Jinak ovšem vykazuje jeho povaha celou řadu z uvedených nectností - likviduje, neplánuje, neřeší, lže, krade, podvádí atd.
Právě dnes jsem totiž opět (po kolikáté už ?) draze zaplatil za svou naivitu a důvěřivost. Vlastním 2 mobily, jeden služební a jeden pracovní, a mívám čas od času vyšší účty, než bych si přál a než bych si myslel, že mít mám. Ale to se stává, to asi známe všichni. Na služebním mobilu mám předplacený paušál (300 minut) a platím pouze jeho překročení, soukromý účet pochopitelně celý. Už jsem si pomalu zvykl na víceméně pravidelné finanční nárazy, spojené se stejně pravidelnou přednáškou o mé nehospodárnosti od mojí ženy, to k tomu neodmyslitelně patří. Dokonce jsem sám sebe podezíral z přílišné rozmařilosti a snažil se používání nějak zefektivnit. Jak jsem byl bláhový. Někdy v polovině prosince jsem se znenadání v noci probudil, kolem 0.30, a šel se napít - což normálně nedělám. Ani nevím proč, šel jsem (snad profesionální deformace) zkontrolovat mobily, zda mi něco nepřišlo a s údivem jsem zjistil, že mi jeden chybí. Tak jsem si na něj zavolal a ještě ke všemu se ukázalo, že hovoří. Tak to mi dodalo. Vylezl jsem tedy do patra, kde bydlí naši 3 miláčci, a tam jsem našel Kubu, kterak prostřednictvím mého mobilu řeší cosi nesmírně "závažného" s nějakou slečnou. Dokonce na mne udělal gesto, ať ho teď jako neruším (!!!). Jsem v jádru povahy klidné, skoro bych řekl letargické, ale fakt mne to dožralo. Mobil jsem mu sebral a ani jsem to raději dál neřešil, neboť bych ho nejspíš musel seřezat, což se mi zdálo v tuto noční dobu přeci jen nevhodné. Druhý den jsme to spolu probrali, ale nevím co si z toho odnesl, on opravdu nějak nechápe pojem vlastnictví, co je mé, co Tvé, co společné. Co jsme se kolem toho již nazlobili co je u nás, stále je to stejné. Chová se spontánně a zcela nevypočitatelně. Myslím, že už si to nedovolí, ale pro jistotu oba telefony na noc vypínám, PIN by odhalit neměl. Dnes to celé vyvrcholilo tím, že jsem dostal v práci k úhradě doplatek za prosinec ve výši 2.500,- Kč, jak milé takhle po Vánocích, že. Tak tady teď sedím a abych se trochu srovnal z toho šoku, pročítám si zkušenosti jiných, to vždycky trochu pomůže. Ale zatím ještě ani nevím, jak to s ním doma srovnám, nejspíš mu to přibyde na dluh, ale ten už je dnes tak velký, že to stejně nikdy nesplatí. Vážně nevím, co s tím.
Tak to jen tak, abych troch narušil tu obecně proklamovanou problémovost jiných, zjm. pak romských, etnik v PP. Ono to v té pubertě bude nejspíš složité se všemi, důležité asi je nezbláznit se z toho a nějak to společně přežít.
Mecháček
|
| Margita |
|
(11.1.2005 20:53:04)
Taky se predem omlouvam za desnou delku a rovnez obecne za to, ze nepouzivam diakritiku – na mem pocitaci to sice jde, ale ja jsem do ceskojazycne skoly chodila jen do pate tridy, psat na pocitaci hacky a carky jsem se sice posleze naucila, ovsem jde mi to protivne pomalu.
Nejdriv male poznamky: Macesko, souhlasim ze u ditete vetsinou nema cenu hadat co je “romske”, co je z vetsinove kultury a co je “jeji.” Diky za prispevky, Roni a Mechacku a Jano taky. Chtela jsem rict neco podobneho jako Mechacek – ze s detmi v PP, statisticky receno, byvaji z ruznych duvodu vetsi potize nez s detmi vychovavanymi cely zivot v rodine. Podle toho co vim napr. o americkem systemu jsou predpoklady vicemene stejne bez ohledu na etnikum, ovsem deti jineho “puvodu” nez pestouni ci adopt. rodice vic zapaseji s identitou a proto je temer nezbytne aby si ve “sve” etnicke komunite nasly pozitivni vzory driv nez takoveho oslabeneho jedince mezi sebe zatahnou dalsi slabi jedinci – a hlavne kvuli celkovemu dusevnimu zdravi ditete v NRP. Stejne jako u biologickych deti, urcite procento “vysledku” – a ted jsme u nekonecne debaty, jaky podil to je – zalezi na vychove, vzdelani a okoli, pricemz zbytek je na genech. Ale na tom jsme se uz dohodli :-)
Co se tyce “romske mentality,” reknu to narovinu – tento pojem mi pripada zbytecny a zhruba stejne tak zavadejici jako “romska problematika.” (O romistice a charakterizaci Romu jako “prirodnejsich” apod. muzeme polemizovat jindy :-) Je to zcasti kvuli tomu, ze lidi vetsinou nerozebiraji “gadzovskou mentalitu” ci “ceskou mentalitu.” A kdyz uz se o necem takovem mluvi, takova “ceska mentalita” coby sociologicky nebo pavedecky popis by zcela urcite vypadala jinak u Cechu/ceskych expertu nez kdyby to napsali treba Americane nebo Chorvati. Ta “ceska mentalita” by totiz zalezela na osobni zkusenosti i na predsudcich, komunikaci, na informaci ci omylech v mediich, atd., stejne jako “zkusenosti s Romy” nas vsech. Podle me vetsinou nema cenu mluvit o “ceske mentalite,” “zenske mentalite,” ani “romske mentalite” – aspon ne pokud se stejny myslenkovy postup (vyhledavani odlisnosti) nepouzije v popisu skupiny nebo skupin s nimiz se Roma, zeny, atd. srovnavaji. Ja bych coby Romka mohla popsat radu zkusenosti s Gadzemi nebo konkretne s “etnicky ceskymi spoluobcany” (a mluvit o pozitivnich “vyjimkach”) a udelat z toho zaver o “ceske mentalite.” Takovy popis by treba zahrnoval zneuzivani socialnich davek u absolventu VS, nechut k praci (uprimne receno nekdy az zasnu jak si nekteri lide neumeji vazit zamestnani), naprosty neprofesionalismus (vuci studentum, zakaznikum apod.), kradez v malem i ve velkem, bezohlednost, korupce vladni, soudni, policejni i obchodni, vrazdy v malem i ve velkem, skoro neuveritelna neschopnost logicky uvazovat ci dat najevo soucit, atd., atd. Ale proc bych to delala? Podobne nebo jine problemy najdu treba u Romu, stejne i zcela jine problemy u Americanu a nakonec zjistim ze jsme jako skupiny vsichni stejni – ne co se tyce jazyku nebo kultur, ale co se tyce zakladnich lidskych hodnot. Pak samozrejme nekdo namitne ze napriklad drobne kradeze, hlucne chovani (mimochodem co by na prumerneho Cecha rekl prumerny Japonec?) nebo nezamestnanost se nachazi u Romu v mnohem vetsi mire nez u Cechu. S tim souhlasim (a existuji i jine problemy – v tech pripadech na spoustu Romu primo nadavam). Ale neverim, ze by se to dalo vysvetlit “mentalitou” o nic vic nez problemy jakekoli jine skupiny. Mentalitu beru jako zalezitost jednotlivcu, protoze kazda etnicka skupina ma komplexni vlastnosti, ma sve vrstvy a podskupiny. (A taky kdybych chtela, mohla bych vzdycky pokracovat: no jo, romaci vic to a to, blbe to a to a min to a tamto, ale Cesi zase obecne vic to a to, a tak donekonecna.) Myslim, ze Simca i dalsi z “diskuse71” chapou ze jde i o souziti mezi mensinovou a vetsinovou populaci, a taky ze rozdily nezalezi ani tak na etnickem puvodu jako takovem ale na zarazeni do nizsi ci vyssi spolecenske vrstvy. Tezsi je domluvit se na tom, o ktere prvky toho souziti ma jit a jestli se da “mentalita” oddelit od mezietnickych vztahu nebo od tridnich rozdilu. (Napr. nezamestnanost u Romu nebo hrube chovani k zenam bych vysvetlila uplne jinak nez drtiva vetsina Cechu, protoze mam uplne jine zkusenosti a znalosti.)
Proti pojmu “romska mentalita” jsem zaujata z osobnich duvodu. Zadna mentalita (ani treba to, ze znacna cast me rodiny do padesatych let kocovala) nezabranila mym pribuznym a znamym, kdyz se ruznymi zpusoby vzdelavali, rozvijeli sve profese a zaclenovali se do spolecnosti. A ja nejsem z tech “asimilovanych,” i kdyz samotny ten termin zpochybnuji. Romsky v soucasne dobe mluvim kazdy den a vetsina me rodiny pouziva romstinu aspon trochu, ode me i od nekterych z tech nejmensich se ocekava abychom do detailu znali zakony nasi komunity, jsou mezi nami muzikanti co verejne vystupuji s romskou hudbou, vcetne me a moji matky, atd. Nechci aby me lide brali jako “slusnou vyjimku,” protoze takove oznaceni moje zkusenosti popiraji. Uznavam, ze muj stupen akademickeho vzdelani je mezi Romy dost ojedinely (delam doktorat), ale nebudu jedinou romskou profesorkou v Americe a taky nejsem jedinym romskym studentem u nas na Harvardu. (Mimochodem ucim bakalarske studenty a shledavam ze nekteri – zduraznuji nekteri -- prislusnici mensin maji treba horsi vysledky na testech, coz se dle ruznych teorii da pripsat cemukoli, ale zato umeji/chteji lepe premyslet a nejednou mi zachranili diskusi pri vyucovani, snad diky bohatsim zkusenostem…u “bilych” studentu mam o neco casteji pocit, ze chteji shltnout material aniz by ho prezvykali, udelat test a slus. Kulturni rozdily se muzou projevit i pri studiu a neznamena to ze jedna skupina je horsi nez druha.) V Cechach se stykam s ruznymi Romy - se cleny romskeho studentskeho sdruzeni a taky mj. se svou babickou, ktera kvuli valce na Slovensku i z jinych duvodu nestravila jediny den ve skole, neumi cist ani psat, je vzdelanejsi nez ja a chova se slusneji a mene “pudoveji” nez vetsina lidi v jeji vesnici (pomaha lidem i zviratkum – rikam ji “chodici charita,” dokaze pochopit ci tolerovat rozmanite kulturni zvyky a nazory lepe nez prumerny clovek, uzasne hospodari s penezmi i kdyz ma manzela alkoholika, z cehoz krome jeho slabosti pravem vini otravu olovem v praci a dosti alkoholickou kulturu sousedu, kteri jsou mimochodem Gadze...taky mluvi hlasiteji nez vetsina sousedu a obcas poplete ceske slovicko nebo socialni pravidlo, takze si o ni nekteri lidi mozna mysli, ze je ignorant).
Opravdu se omlouvam, ze jsem se tak rozepsala…chtela jsem vam jenom priblizit neco ze svych zkusenosti, ktere opravdu potvrzuji pravidlo ze “vsude jsou dobri i spatni (pracoviti, lini…..) lide,” i kdyz samozrejme jako kazdy clovek mam predsudky, jenom mozna trochu jinak zamerene…(treba na policajty nebo na Americany s jizanskym prizvukem – myslim ze bychom se vsichni meli snazit odbourat predsudky, ktere nas omezuji :-)
|
| Sedmikráska* | 
|
(11.1.2005 21:08:54)
Margito, díky za tvůj příspěvek, myslím, že k němu není co dodat.
Sama jsem v tomhle musela ujít kus cesty a posunout se hodně daleko. Jsem proto ráda, když si můžu ověřit, že se posouvám správným směrem :).
|
| Roni (Štěpán +Johana+Václav) |
|
(11.1.2005 22:04:12)
Dík Margito, moc hezky napsaný. Velmi oceňuji, že i přesto že jsi sama Romka, zaujímáš takovéhle stanovisko.
Pocítila jsi někdy v Čechách diskriminaci, nebo rasistické narážky? A jak jsi se bránila? (ptám se protože pokud budeme mít jednou špunta v NRP a bude to romátko, tak jak ho chránit?)
Dneska jsem mluvila s jednou kamarádkou sociální pracovnici z KÚ a vyprávěla mi o setkání pěstounských rodin, kde se dostali k případu chlapečka, kterému ve škole strašně ubližují, protože je Rom. Spolužáci mu berou věci, bijí ho, dokonce ho i počurali. Adoptivní maminka je zoufalá. Vozí hocha do školy, ze školy. Bojí se o něj a má strach, že mu svojí ochranou nepomáhají, ale škodí. Vede mě to k zamyšlení, ale i obavě z naší společnosti.
|
| maceška |
|
(12.1.2005 7:29:10)
Roni,
asi před 2 lety tu jedna adopt. maminka psala, že uspořádali s učitelkou ve třídě besedu, kde vysvětlily dětem, jak je to s adopcí a NRP vůbec, a děti to přijaly citlivě a malé romče zahrnuly mezi sebe. Dokonce měla tato beseda takový ohlas, že ji potom uspořádala ještě i na jiných školách.
My jsme v té době měli přijatou problémovou Michalku v 1. třídě, tak jsem se inspirovala a uspořádaly jsme totéž s podobným efektem. Podobný "pokec" jsem nabídla na druhém stupni v rámci rodinné výchovy". Všem našim dětem to výrazně pomohlo, a nejen těm našim. Nad jednou přijatou holčinou ( z jiné rodiny) si dokonce vzaly holky-osmačky patronát a chránily ji, chodily pro ni, aby šla s nimi ven a vtáhly ji mezi ostatní. S naší Michalkou to dopadlo podobně: dvě holky, které jezdí na koni, pro ni občas zajely s koněm, a když takto veřejně manifestovaly jízdou vesnicí na koni s Michalkou v sedle její důležitost, děti ji začaly málem uctívat.
|
| janka a spol | 
|
(12.1.2005 8:59:10)
Díky za zmínku o besedách ve škole...o jedné uvažuji spolu s třídní učitelkou syna také. Inspiroval mě právě syn, když vyprávěl o své hodině rodinné výchovy. Probírali NRP, tak byl celou hodinu terčem otázek od dětí i od učitelky. Když mi to potom vyprávěl, byla jsem překvapená, jaké otázky děti kladly. A jaké názory měly. Protože znám jejich rodinné zázemí (prostě malé město), bylo opravdu poznat, jak se na jejich pohledu na život odráží jejich rodina.
Zkušenost mám i se začleněním rómského dítěte do kolektivu. Když k dceři do 4.třídy přišel nový spolužák, rómský chlapec, po dvou měsících mi spolužačky dcery vyprávěly, že je vlastně normální a fajn, i když mu nejde učení. Proč ale byly překvapené, že je normální? Není to právě proto, že od malinka slyší každý den vlastně rasistické názory?
A tak si tak říkám, že nás dospělé čeká kus práce, aby se výsledek ukázal u smýšlení a chování dětí.
|
| maceška |
|
(12.1.2005 10:00:16)
Hele, co jsem objevila v čekárně u lékaře:
"Objímání je zdravé. Povzbuzuje imunitní systém, léčí deprese, působí proti nespavosti, posiluje, omlazuje, nemá žádné vedlejší účinky.
Objímání je zcela přírodního složení. Je organického původu, přírodně sladké, neobsahuje pesticidy, konzervační látky, umělé přísady a je 100% zdraví prospěšné.
Objímání je prakticky dokonalé. Nemá žádné pohyblivé součásti, nevybíjí se mu žádné baterie, má nízkou spotřebu energie, ale vysoký energetický přínos, je odolné proti inflaci, netloustne se po něm, nevyžaduje měsíční splátky ani pojištění, je chráněno proti krádeži, je nezdanitelné, neznečišťuje životní prostředí a je samozřejmě VRATNÉ!!!"
Hned mi bylo líp.
|
| Jakarta |
|
(12.1.2005 11:47:21)
Maceško to je super.
Já mám asi samoléčitelské pudy, protože mám pořád potřebu se mazlit a objímat ať s manžou tak s dcerou.
Nemocná jsem byla naposledy v roce 1996, deprese nemám, když mě manžel neobjímá tak neusnu (tak nevím jestli to není v tuto denní dobu zakázané téma :-)), hodně lidí mi říká, že vypadám mladě :-D a většinou si myslí, že jsem starší sestra od Nikči - asi bych to objímání neměla tak přehánět :-((.
|
| Czeperka | 
|
(12.1.2005 13:29:15)
Taky se ráda a hodně tulím. Teda spíš tulím někoho :-))) Včera jsme si zrovna s Majdou v dlouhém objetí v pelíšku vyznávaly lásku. (že jsme rády, že se máme) Hodně věcí nám teď došlo. Celé naší rodině. (zasvěcení vědí) a dneska jsem si i po dlpouhé době zpívala :-)))
|
| Dana | •
|
(12.1.2005 14:52:01)
Dnes jsme byli v Praze na posouzení k adopci. Celkem v pohodě, paní Mgr. Pečenková byla také moc příjemná. Jen co mě překvapilo, že během těch 3 hodin strávených v kanceláři volali 3 zájemci o adopci, aby se informovali o stavu jejich žádosti. Pokud vezmu, že se průměrně informuje každou 1 hodinu jeden žadatel, pak je žadatelů neuvěřitelné množství a za loňský rok prý bylo dáno do adopce 70 dětí. Čekací doba v středočeském kraji je +- 2 roky. Nyní se již vyřídilo pár žádostí z roku 2002, jinak se dělá stále 2001.
Jinak otázky typu: jak často se s manželem líbáte ? mi připadali poměrně zvláští, i když samozřejmě chápu, že chtějí zjistit jak si na tom naše manželství stojí.
|
| Kaitlin | 
|
(13.1.2005 7:12:34)
Ahojky Dano!!
Já jsem byla v červnu u pí Jonákové a máš pravdu, že i já jsem zažila asi dva telefony žadatelů...
Trochu si mě ranila s tím, že zatím řeší rok 2001, tímhle tempem to nevidím na brzký příchod adopčátka, chjoooo... Kdy řekla vám, že byste tak mohli dostat dítko? Já mám žádost od jara 2004 a zatím nám bylo řečeno, že je reálný podzim 2006.
A k těm psychotestum musim říct, že už jsem téměř zapoměla na co všechno se mě ptali - je to asi jako s porodem :-D
|
|
|
| Ivule+Hony | 
|
(12.1.2005 15:42:24)
czeperko,
tak jak jste na tom? už se cítíš líp a máš to ujasněný? jsem docela zvědavá, protože já bych asi couvla.. jsem slabotka.
|
| Czeperka |
|
(12.1.2005 17:34:31)
Ivul, psala jsem ti mejla
|
| Ivule+Hony |
|
(12.1.2005 18:44:26)
fakt?
kam?
nic tu nemám :o(
|
|
|
|
|
|
|
| Kaťas & 2 kluci | 
|
(12.1.2005 10:02:24)
Janko, tvoje poslední věta, měla být pointa mého příspěvku, ale pravda při tom usilovném přemýšlení, jak se co nejlépe vyjádřit, mi jaksi unikla. Díky.
|
| janka a spol |
|
(12.1.2005 10:54:03)
Kaťásku, já myslím, že to tak cítí víc z nás...
|
|
|
|
| Kaťas & 2 kluci |
|
(12.1.2005 9:59:34)
Děkuji všem za poslední příspěvky, které jsou vskutku hutné. V noci jsem hrozně blbě spala a nevím, jestli to bylo tím, že jsem pořád přemýšlela nad zrovna dočtenou knihou od J. Štětiny Vykradači hrobů nebo nad příspěvky odtud, hlavně poslední - Mecháčkův. Přiznám se, že jsem ve své podstatě optimista a negativní zážitky či zkušenosti s Romiky mě vždycky trochu rozesmutní a rozladí. I když je to mnohdy reálný fakt, kteří mnozí z vás zažili a prožívají, nedokážu se ubránit přesvědčení a dojmu, že si za to můžeme sami. A nadřazenost, kterou vůči odlišným etnikům jako Češi dáváme najevo je až zarážející a dělá nám dobře, že na žebříčku sociálních vrstevm nejsme tia nejposledněnší a můžeme ukázat ještě na někoho mnohem společensky a sociálně padlejšího. Obecně se mi příčí jakýkoliv odpor k menšinám a věřím v to, že jsou všude lidé dobří a zlí, nehledě na jejich příslušnost k rase. Sama občas přemítám, zda mám být na svoji národnost hrdá či ne. V mnoha případech se stydím za naše švejkovství a mnohé další nešvary. Je dobře Margito, že jsi napsala jak vnímáš jako Romka naši většinu. Ano, také si o nás nedělám iluze a bráním se bagatelizování té či oné mentality.
Kkaždopádně jsem velmi ráda, že takhle můžeme diskutovat, věřím, že nás každé poznání druhých posouvá vpřed.
|
|
|
|
|
| Ivo | 
|
(11.1.2005 23:43:44)
Margito, já bych ten pojem mentality určité skupiny nezavrhoval. Sama ve svém příspěvku říkáš, že má smysl, pokud se použije ve srovnání s jinou skupinou lidí. Když prostý český gadžo hovoří o "romské mentalitě" a nachází v ní mnoho negativních jevů, v zásadě ji srovnává s mentalitou své - majoritní - skupiny. Výsledek je jasný podle čítanky: je jich (přismahlých) míň než nás (bílých) a tak jsou blbější a dáme jim do držky. Když se vrátíme k rozumnému uvažování, je pojem mentality skupiny stejně hodnotný jako mentalita jednotlivce. Potřebuju vědět, jaká je která skupina, abych se mohl vymezit a hledat pozitivní vzory, které zmiňuješ. Potřebuju své dceři ukázat, že "toto" je mentalita průměrného Čecha (neochota, odpor k práci, ...) a toto zase mentalita průměrného Roma (dosadíš jistě sama). No, on spíš kulhá pojem průměrný zástupce skupiny. Taková osoba neexistuje. To je jediná šance pro mou Báru, totiž že se bude identifikovat s neprůměrným romákem.
Ještě dodám k nutnosti hledat obsah pojmu mentalita romské a gádžovské skupiny: je to podle mě naprosto nezbytné. Jinak se budeme každý topit v té své skupině bez šance s nadhledem zhodnotit kvalitu oné mentality. Možná je rozdíl v našich názorech proto, že se na to díváš z pohledu americké univerzity (nebo společnosti). Vidíš barevnost a srovnání na každém kroku. Česká společnost je nepoměrně hlubší monolit - názorová šeď a neschopnost reflexe. Jakákoliv minoritní skupina trpí - je na ni z despektem ukazováno a těžko prosazuje svoje postoje. Ne že by to bylo v americké společnosti lehčí, ale ten despekt a nenávist mně tam chybí. Vlastně nechybí :-)
|
|
| Ester | •
|
(12.1.2005 9:28:12)
Taky máme v rodině asi poloromíka. Ale nevím to přesně, nikdo to nezjišťoval. Jeho rodiče podepsali, že akceptují poloroma a dosatli dítě s papírem otec neznámý. Je nadané, pohybově i výtvarně, šikovné, má samé jedničky.
Takže Simono posuzovat podle Tvých zkušeností je trochu hloupý. Zkus se seznámit s Romy, kteří pracují a jsou vzdělaní. Třeba s někým, kdo má VŠ a doma pořádek. Čechy taky neposuzuješ podle těch, co žijí na ulici a berou dávky.
|
|
| Minka | •
|
(13.1.2005 16:46:24)
Margito,
psala jsem tu ted odpoved Simce na jeji vstup, musim priznat, ze trochu v afektu (lehce se to pozna podle chyb, ktere se mi tam v tom trysku vloudily :0) ).
Jsem moc rada, ze jsi se ozvala. Hodne me zaujalo, co jsi psala o svych americkych studentech a pripadnych rozdilech ve vysledcich, pristupu ke studiu, zpusobu vnimani ci ucasti v diskusi.
Studovala jsem anglistiku/amerikanistiku/kanadska studia se zamerenim na problematiku "multikulturni spolecnosti", ale az na 3 mesice v Kanade, cerpala jsem z analyzy soudobe americke literatury, jakehosi "odrazu spolecnosti v literarnich dilech". Samozrejme jsem sbirala i nazory a zkusenosti lidi. Proto me tak zajima, o cem jsi psala.
Ten zajem o multikulturni spolecnost mi zustal. Ja mam totiz tohle odjakziva, ze me svet moc zajima a lide obzvlast.
Kdybys chtela, ozvi se mi, byla bych moc rada.
Minka
|
| Margita |
|
(13.1.2005 20:38:04)
Diky vsem za ohlasy a nazory.
Ivo: Myslim ze chapu, jak to myslis, a ne ze bych s Tebou v principu nesouhlasila… Je mozne ze mj. kvuli americkemu vzdelani (zdejsi antropologie a sociologie pojmy jako mentalita povazuje za prilis deterministicke) jsem na ten termin alergicka. Je mozne ze kdybychom misto slova mentalita pouzili slovo kultura, tak bychom se vic shodli. Kazdopadne s uzivanim “mentality” clovekem jako si Ty nemam ideologicky problem, protoze to samozrejme delas rozumne. Domnivam se ale, ze spolecnost by se musela hooodne zmenit nez by bezne uziti slova mentalita nepredstavovalo urcite nebezpeci… A ted se klidne zasmej, ale ja mam o teoretickem rozdilu mezi “mentalitou” a “kulturou” nasledujici pocity:
-mentalita: nejcasteji v negativnim, zobecnujicim smyslu; "odbornici" ci jeste mene zasveceni lide nam “ctou myslenky,” delaji ze vedi jak myslime a ze umeji predvidat jak se v dane situaci budeme chovat
- mentalita se mi zda byt vic “zdedena” (proti cemuz jsem diky americke vede zaujata a proto trvam na tom, ze “geny” jsou nesrovnatelne vic zalezitosti jednotlivce nez etnicke skupiny); socialni pracovnice, ktera to mysli jen a jen v dobrem, se raduje ze jako Romka pochopim vrozenou (a “samozrejme” znacne odlisnou) mentalitu sveho ditete, ale vzdyt na nej bude odmalicka pusobit tolik ruznych vlivu…
- kultura se da objektivneji pozorovat, popsat, naucit, zmenit, jednotlivec se s ni muze ztotoznit nebo ne; kultura ma v sobe misto na vetsi rozmanitost i v ramci vymezeneho “etnika”
- kulturu maji vsichni (vcetne “idiokultury” a idiolektu jednotlivce), (podivnou) mentalitu jen nekteri a at je dobra nebo spatna, jedna se mnohem vic o rozdily nez o to co vsechno mame spolecneho; clovek se muze ztotoznovat s “uplne jinou” mensinovou kulturou (zvyky, jazyk, pravidla chovani) a pritom byt naprosto integrovany do vetsinove spolecnosti; u pojmu mentalita mi tato moznost pripada hure predstavitelna…
Chapu, ze jsem mozna jedina ktera to takhle bere protoze ziju jinde, ale z velke casti to vypliva i ze zkusenosti s vyskyty pojmu mentalita v CR. (A co mam delat kdyz nekteri profesori zavhruji i pojem kultura, ktery ma take sve zobecnujici i jine problemy? :-D )
Minka: Rada s Tebou budu v kontaktu, tesi me ze mame podobne zajmy (ale zeptej se Marti jak casto stiham odepsat :-) Jinak je pravda, ze napriklad integrovane Romy lide velmi casto neberou jako Romy (rozhodne ne jako “ty opravdove;” a to same plati pro nektere Romy samotne) a v tom vidim veliky problem. Na druhou stranu mi pripada ze ti ostatni Romaci by se ve vlastnim zajmu napriklad mohli “lepe” oblekat aby si ziskali vetsi respekt (mnozi samozrejme neveri, ze by se tim cokoli zmenilo a my muzeme debatovat o tom jestli maji pravdu). Jako antropolog chapu, ze neexistuje objektivne “dobry” vkus, ale vis co myslim…
Marti: bic’adiom Tuke lil(a), 10.1.
Jana: Ted jsem si misto plneni nalehavych pracovnich povinnosti procitala starsi prispevky a vsimla jsem si ze jsi zadala i o muj nazor na ten clanek. Tusim, ze bych asi souhlasila s tim co napsala Martina, ale kdyz tak jeste neco pridam az si proctu ten clanek i (znovu) jeji reakci.
Opet se omlouvam za delku! Vcera byl na Dzenu/e-mailu i v Lidovkach clanek o zarazovani romcat do ZvS, ale to sem radsi nebudu vkladat :-)
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(13.1.2005 21:19:48)
Margito, a co mailem? (ten článek z lidovek - nebo aspoň odkaz) Prosím. Nebo ho nechceš vkládat, protože v něm jsou bludy?
|
| Margita |
|
(13.1.2005 21:32:25)
No jo, ten celkem bezbludovy odkaz jsem vlastne chtela vlozit, ja husa. http://lidovky.centrum.cz/akademie/clanek.phtml?id=321632
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(14.1.2005 0:23:33)
Tak jsem si vzpomněla jak nám jedna bílá (podle mě hodně schopná) učitelka v prakticky romský škole říkala, že jí se podařilo relativně dobře navázat spolupráci s rodičema (= že ji rodiče docela brali, což tam (část Ostravy) neni úplně běžný - už jsem tu kdysi psala, že někteří rodiče vůbec neposílají děti do školy a pokud už ano, třeba si je během dne vyzvedávají cestou na nákup, aby jim dítě přečetlo nápisy na zboží apod.), ale problémy měla právě s romskýma asistenkama (nepamatuju se, jestli byly dvě po sobě nebo kolik), protože samy asistentky neovládaly učivo 2. třídy, vykecávaly se s jednotlivýma dětma během výuky (běžně vulgárně), občas dětem nějakou vlepily a tak podobně, ale to by prej ještě nebyl až takovej problém jako to, že se (z titulu své nové "funkce") začly chovat povýšeně vůči ostatním romům - rodičům a ti potom zase přestávali posílat děti do školy a učitelka musela navazovat vztahy znovu od začátku. Stejná věc se jim prej stala s Romem - učitelem, kterej měl i vysokoškolský vzdělání, ale choval se prý nadřazeně a nakonec musel ze školy odejít, protože do jeho třídy přestaly děti chodit skoro úplně. Toť jen jako poznámka k Romským asistentům - je jich tu nedostatek, Romové, kteří dosáhnou vysokoškolskýho vzdělání asi dost často úplně opustí komunitu, nebo jsou odmítáni (? - nevím, do toho vůbec nevidim)
|
| Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta |
|
(14.1.2005 3:00:29)
Tak mi to nedalo a přečetla si ten článek v lidovkách... je tam pár zkreslení, které na věci nic nemění, ale pro puntičkáře:
Ta "tisícovka" romských středoškoláků je údaj, novináři s oblibou citovaný, vycházející z počtu romských středoškoláků, pro něž jejich školy dostaly něco jako stipendium (příspěvek na školné či pomůcky). Mimochodem, tato dotace může být i na romské dítě z DD nebo v NRP. Nicméně, údajný počet romských středoškoláků nic nevypovídá o skutečném počtu romských studentů, protože školy takové statistiky (aspoň oficiálně) nevedou a MŠMT nezjišťuje. Navíc se opět nastoluje otázka, kdo je Rom? Pokud jen ten, kdo se k romské národnosti přihlásil ve sčítání lidu, pak jich v celé ČR žije kolem 12tisíc...
"Ačkoliv však na podporu romské menšiny putuje stále více peněz, nezaměstnanost mezi Romy neklesá, spíše naopak" - škoda, že zatím žádná vláda nechce znát přísloví "Dám-li Ti rybu, nakrmím tě na jeden den, naučím-li tě chytat ryby, nakrmám tě na celý život". Peníze, které jdou na romské projekty jsou většinou samé "ryby", s mála výjimkami jako je třeba zmiňovaný program dotací/stipendií pro romské středoškoláky, sporadická podpora přípravy romských terénních sociálních pracovníků nebo některé specializované rekvalifikační kurzy. No a pochopitelně aktivní protirasistická a protixenofobní výchova gádžů, nejen v rovině morálních apelů, ale zejména v oblasti důsledných právních a ekonomických postihů. Naše společnost slyší mnohem líp na peníze než na city, milionové protirasistické kampaně bohužel zejména přesvědčují přesvědčené.
Romské pedagogické asistenty školí nevládní organizace, bojující každý rok znovu o granty ergo o svoji další činnost. Taktéž školy (pokud se něco nezměnilo, co jsem na MD) na asistenty nemají žádné speciální peníze, takže je na vůli ředitelky někde pár korun "vyhrabat". Podle tabulkového platu je práce asistentů spíš charitativní záležitost, zvlášť když na červenec a srpen bývají propuštěni do péče úřadu práce a od září přijati na novou smlouvu na dobu určitou. Snad už se aspoň změnila informovanost škol o funkci RPA, před dvěma lety často dostávali třeba hodiny zpěvu nebo suplovali za nemocné učitele, případně vedli kroužky. Učitelé moc nevěděli, co si s nimi ve třídě počít.
No, to jsem se zase rozkecala, omlouvám se za délku.
Dobrou noc :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Janka,35let | •
|
(12.1.2005 1:58:44)
Mecháčku,nic si z toho nedělej, přesně tohle dělá moje vlastní 17letá dcera. Dnes dokonce jsem si šla pro mobil a byl upatlaný od jídla-smrděl párkama, před chvílí je jedla. Nejvíc mě dožere,když i něco tak evidentního zapírá a zapírá.Někdy jí říkáme Fučík.Taky si od 14let užíváme krádeže,lhaní a záškoláctví,ze školního výletu minulý rok dokonce přijela tak sfetovaná pervitinem,že jsme ji museli ihned odvézt do nemocnice. Ten pedagogický dozor bych chtěla vidět! V nemocnici se na nás dívali jak na vrahy a asociály a nikdo nám nevěřil,že nikdy nic podobného neudělala a přijela v takovém stavu rovnou ze školního výletu.
V současné době vyřizujeme adopci a bereme to tak,že nic hrozného nás potkat nemůže,že už máme vyzkoušeno vše.
|
| Mecháček | •
|
(12.1.2005 13:24:47)
Milá Janko,
díky za podporu, dost jí teď potřebujeme. A jak jste to s dcerou vyřešili, splácí to, nebo to necháváte být ? Máte nějaké osvědčené metody, jak vhodně a účinně ztrestat rádobydospělého potomka za podobné úlety ?
P.S.
Omlouvám se za svou neinformovanost, možná jsi to už zveřejnila, jaké dítko že to hodláte adoptovat ?
Mecháček
|
| Janka | •
|
(13.1.2005 0:59:05)
Mecháčku,zkoušeli jsme vše:po dobrém,po zlém,hodný a zlý policajt,ale je to prostě Fučík a je rezistentní ke všemu. Po několika letech a incidentech:např.jsem jí dala blahopřání pro babičku k 60-tým narozeninám,tzn.dost důležité a´t koupí známku a hodí do schránky. Samozřejmě se dušovala,že to udělala,babička tvrdila,že nic nedostala a za blba jsem byla já.Asi po 2měsících jsem jí to přání našla ve stole. Ptala jsem se proč to neposlala a krčila jen rameny. Myslela jsem,že mě klepne,prostě mi nedokázala odpovědět. Dále jsme ji poslali venčit psa-velké plemeno,které když se vyčurá doma,je to apokalypsa. Sousedi nám pak řekli,že s ním nikam nejde a stojí dole v domě u schránek. Tvrdila,že s ním byla. Měla jsem co dělat,abych ji nedala pár facek.
Prostě do 14 let vzorná holčička a pak to začalo. Pak jsme byli ve fázi,kdy jsme ji omlouvali a hledali chybu v sobě,že něco asi děláme špatně a marně přemýšleli,po kom to má. Nejvíc nás boleli ty naschvály.Byli jsme i u psycholožky-známé,která naši rodinu celkem zná. Řekla,že je prostě taková a nedá se s tím nic moc dělat, nemáme ji fyzicky trestat,že nás asi zkouší,co vydržíme a jak moc ji máme rádi,že je nejistá.Máme se snažit korigovat drogy a záškoláctví a snažit se prostě pracovat s tím co máme,jsou i horší děti. Tak si vždycky řeknu,že jsou horší děti,dluhy jí strhávám z kapesného,ale ne vše,protože do školy jezdí vlakem a nezbylo by jí na něj.Mobily si bereme s sebou,když odcházíme třeba do kina nebo do lesa.Nesmí být nikde přes noc, pokud jde na disco,jede manžel v noci pro ni. Jinak co se týče nějakých vztahů s opačným pohlavím,nějak zatím nemá zájem a připadá mi na svůj věk dost nevyzrálá.
Kdybych ji neporodila,budu si myslet,že není ani moje ,tak je jiná. Ostatní děti jsou povahově opravdu po nás.
Takže já se té adopce ani nebojím i když romčátko si teda dost rozmýšlíme,nejraději bychom asi asiata nebo poloasiata a holčičku-kvůli naší nejmladší dceři.
Jsou prostě období,kdy je zlatá a chová se pěkně a my doufáme,že je to pryč a najednou udělá takovou kravinu a jsme zase v depresi a hodně nás to zasáhne.Nezbývá než doufat,že to třeba jednou přejde, největší hrůzu mám teda z drog a nechtěného těhotenství,protože je nám jasné,že by se o dítě opravdu postarat nedokázala a museli bychom se s tím nějak poprat my.
Absolutně se nám nedaří,naučit ji hospodařit s penězma a budu jí dávat kapesné asi jen po týdnu jak malýmu děckovi. Je schopná to utratit za týden a neřeší,co bude pak a za co pojede vlakem do školy. A to jí letos bude 18let.
|
| maybe | 
|
(13.1.2005 2:52:02)
Jezismarja Janko, to je sila...memu starsimu je teda 18 let, ma vykyvy, ale tohle jeste zatim ne..:-)No, jestli to neprijde pozdeji...Ten byl skvelej jeste pred rokem, ale od te doby, co ma pritelkyni (tedy stalou) se nam nejak odcizuje. Tedy konkretne me, vychovavala jsem ho roky sama a meli jsme velmi hezky vztah. Doufam, ze se to alespon zcasti zase jednou vrati. Tady se mi treba libi zakaz alkoholu do 21 let, coz je slusne omezeni, i kdyz teenageri si cesticku vzdycky najdou, ze. Drogam jsme se vyhnuli, marjanku priznal, je to jen prilezitostne, tak max. 2x do roka. Ale kdyz jede na prazdniny do Cech, je tam vsechno daleko snazsi, alkohol i drogy, takze jsem vlastne rada, ze ho takhle nucene separuju. V 21 uz snad bude mit rozumu vic. Ale kdovi..:-) No drzim vazne pesti at to vsechno zvladnes! a bez vetsich "urazu".
|
|
| Mecháček | •
|
(13.1.2005 14:49:58)
Janko, plně chápu, co teď s holkou prožíváte, máme to doma v chlapeckém vydání a hned 3x (14,5 - 17 - 17,5). To Ti je bájo. Náš nejstarší začal vyvádět až v 16ti, ale stálo to za to. Kromě (velkých) problémů ve škole a "válečného stavu" s rodiči máme už za sebou mj. také nabourané auto a ve finále zadržení Policií (spreje). Nikdy s ním problémy nebyly vůbec žádné, ve škole jedničky, doma pohoda, ochotný, starostlivý, pracovitý - a pak najednou taková změna. Vůbec jsme to nedokázali ani pochopit, natožpak třeba předvídat. Těžce nás to vzalo, hlavně ale mojí ženu, která je poněkud citlivější nátury a děsně to vše prožívá. Aby toho nebylo málo, začal úplně ve stejnou dobu naplno řádit i náš prostřední (máme ho v PP), sice úplně jiným způsobem, ale zato velmi vydatně (podvody, krádeže apod.). Fakt jsme v tom loňském roce z legrace nevyšli, to mi věř. Psychologa jsme absolvovali také, ale nějak výrazně nás to neposunulo, poradit si s tím stejně musí každý sám. A jestli Tě to zajímá, tak u nás nakonec došlo i na ty tělesné tresty - výsledný efekt ovšem nebyl úměrný vynaloženému "úsilí", potřebovali jsme ale zkusit prostě všechno, abychom si jednou nevyčítali nějakou slabost či nedůslednost, až vyvedou něco opravdu velkého. Teď se tak trochu zdá, že se nám Ti dva malinko unavili, tedy ne že by se nic nedělo, ale zdaleka to nedosahuje loňského tempa. Do hry se ovšem zcela zásadně vložil náš nejmladší, který začal koketovat s cigaretami a alkoholem, máme dokonce podezření i na trávu. Musím říct, že jsme už značně unaveni a naše akceschopnost se poměrně zásadně snižuje. Potřebovali bychom si dáchnout, jenže asi nám nebude hned tak přáno. Snad je lépe míti děti s větším odstupem, aby měl člověk čas se nadechnout a nabrat trochu sil.
A ještě k tomu kapesnému - velmi přesně známe o čem píšeš, u našeho Kuby (17) s tím bojujeme již 5 let, výsledek je nula. Týdenní kapesné jsme zkoušeli, dokonce i denní (!), ale nikam to nevedlo. Jsou určitě děti, snad je jich většina, kterým to pomůže získat nějaké návyky v hospodaření, jemu to ovšem nepomohlo vůbec v ničem. Co je horší, nejen že nedokáže vyjít s kapesným (mimochodem - kolik dáváte ?), ale když mu dojdou peníze, začne dělat dluhy a to ne zrovna malé částky. Ty pak pochopitelně nemá z čeho vracet, takže bere doma peníze, co kde najde (a opravdu hledá). Letos v září nám pak vybral rodinnou kasu, peníze a šperky. To byl opravdu vrchol. Část jsme ještě zajistili, ale škoda jde do tisíců, to prakticky nedokáže splatit, leda tak v dospělosti. Už jsme nevěděli kudy kam a nakonec jsme se dostali pod SVP (dříve polepšovna), kde nás vzal pod křídla jeden zkušený psycholog, co dělal léta v pasťáku. Snažil se nás nějak znovu nastartovat, abychom se z toho společně dostali, ale je to běh na dlouhou trať a co je horší, někdy máme se ženou dojem, že běžíme sami a náš Kuba je nejspíš kdesi na jiné trati, pokud vůbec někam směřuje. Asi nejhorší se mi u těchto dětí (v NRP) zdá jejich odevzdanost, smíření s osudem a neochota cokoli dělat pro to, aby ho změnily. Jó když jim všechno naservírujete až pd nos, tak to rozhodně neodmítnou, ale nějak se na tom aktivně podílet, to je jim zpravidla proti srsti. Ale nechci je odsuzovat, kdoví jací bychom byli my, kdy nás nevychovávali a neopečovávali tatínek s maminkou. Nejsíš stejní.
A co Vás vedlo k myšlence na adpoci (tedy jestli to není tajné) ?
Mecháček
|
| Ivule+Hony |
|
(13.1.2005 16:55:51)
teda mecháčku,
to je teda garda. No tak snad jenom popřeju pevné nervy. Zkušenosti nemám a tajně doufám, že se mi tohle vyhne, ale puberta je asi puberta.
|
| maybe |
|
(13.1.2005 17:39:07)
No ja si fakt nejsem jista, jak dalece se dite da vychovou ovlivnit zejmena v tom pubertalnim obdobi. Asi jsou nekteri vetsi rebelove a jini to zas ventiluji jinak. Fakt je, ze ja ty 18.narozeniny u syna drive pojimala jako skutecny prelom k dospelosti a ono se tak nestalo. Ale penize nam nikdy nezmizely, kapesne dostava minimalni jen na kryti veeelmi zakladnich potreb, nebot s hospodarenim je taky lehce "na stiru", pracuje nekolik hodin tydne a tak si vydelava treba na kino nebo na veceri s pritelkyni. V tomhle jsem neuprosna, byla jsem vychovavana stejne a jak se mi to pak hodilo v dospelosti. Na auto by si (doufam) nedovolil sahnout, asi by me to sokovalo. Takze vlastne krome obcasnych dohadu to mame zatim dobry, tak ja mu za to jdu udelat pudink:-)
Obdivuju Mechacka i jeho zenu, ale clovek asi fakt musi plavat jak muze, co? Drzim moc palce, at to zvladnete.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Minka | •
|
(13.1.2005 16:15:18)
Simco,
v zaveru sveho prispevku o tom, co si myslis o Romech jsi napsala "tak, a ted mne ukamenujte" - asi jsi tusila, ze neco ve tve vypovedi muze pusobit az prilis jednoznacne a vyhrocene. Myslim, ze na teto diskusi jsou ucastnici obecne nejak kultivovanejsi nez je na internetu bezne - tudiz zadne pomyslne hazeni kamenu se nekonalo.
Ja mam ale "misto kamene" par slov. O romskych detech jsem tu psala zacatkem roku, zrejme je to palcive tema, ktere se vraci - muzes si ten prispevek vyhledat.
Na tohle forum nechodim moc pravidelne, jen obcas - zajima me tema: deti a rodice, deti a spolecnost a tohle forum docela vypovida jak o rodicich, tak i o urcite vrstve ceske spolecnosti. A jelikoz bych chtela malou cernou holcicku, jiz se svym muzem nedockam, obcas se zamyslim i nad pestounskou peci ci adopci... Kupodivu o zmene muze neuvazuji ;-).
Tvuj prispevek me ale nejdriv rozpalil do bela: velmi autoritativne pises o tom, jak Romove nemaji naprosto zadnou schopnost planovat - prostou, jednoznacnou oznamovaci vetou. Pak jsem si ho precetla znovu a musim uznat, ze se opiras o vlastni zkusenost, tudiz mas pravo na svuj nazor.
A nejsi jedina - jenze. Jenze je mi to vlastne hodne lito, ze neznas lidi, ktere znam ja. Araby, kteri nekseftuji po prazskych narozich s drogama, Romky, ktere bez problemu zvladaji moderni profese na administrativnich i manazerskych postech (kde schopnost planovat a koordinovat praci dalsich lidi je kazdodenii zakladni podminkou jakehokoliv provozu), chirurga, ktery patri k tetez mensine a uspesne planuje operace - nikoho z pacientu ani kolegu nenapadne podryvat jeho schopnost planovat svou praci natoz pak zivot,lidi, kteri vyrostli z jine kulturni zkusenosti a pritom dokazi fungovat i v te nasi, vetsinove. Myslim, ze prave tyhle lidi casto nevnimame, a hlavne nevnimame je jako soucast mensiny - proste mezi nas zapadaji.
Je mi to lito. Je mi to lito, ze se lide jako Ty nedokazou prenest pres jistou odlisnost. Jsem totiz rada, ze znam ty lidi z mensin, o nichz tu pisu, jak dobre zapadaji do nasich skatulek: planovat, pracovat, uklizet po sobe, slusne se chovat, byt jako my vsichni.
Ale tesi me take veskere koreni zivota: temperament jiznich narodu, radost ze zivota, nezodpovedna, ale sladka bezstarostnost. Vidis pro mne je dulezitejsi umet se radovat ze zivota, vnimat kazdy okamzik, citit smutek az k placi a radost k tanci nez umet planovat.
Pracuji (ale obcas si myslim, ze radeji bych kocovala - aby deti videly a citily vice, abych poznala svet, aby se veci menily a svet tocil), spolu s muzem zajistime rodinu, planujeme a pneme se po rebricku platoveho ohodnoceni, abychom meli vic, myslim si ale, ze je obcas lepsi, aby nam stacilo to co mame...jako te Tve zname, ktere staci, co dostane od pani socialni, ktera vzdycky dava...
Neodsuzuj ji - ona, stejne jako Ty, pouze cerpa ze sve vlastni zivotni zkusenosti, ma tedy pravo na svuj nazor.
Jen mozna Tobe je lito, ze nepoznala nic jineho.
A proto si myslim, ze lide maji mezi sebou budovat mosty.
Anebo ne?
Historie rika, ze cela rada socio-kulturnich tradic prikazuje nemisit se a drzet se sveho (indicke kasty, nepropustnost mezi nabozenskymi skupinami napr. nevole k mezi nabozenskym snatkum v rade kultur, antagonisticky vztah mezi Romy a bilymi), mozna to tihle stari lide maji pravdu: nepatri k nam, tohle jsou my a tohle oni, nezajimej se o ne, drz se sveho...
Co myslite?
Minka
|
|
|
| Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta |
|
(14.1.2005 2:31:39)
Simčo, v našem příbuzenstvu z Pavlovy strany je jedna vzdálenější teta, má dvě adoptivní dcery, Romky. Je jim teď kolem dvaceti. Bohužel jsem se s nimi zatím ještě neviděla osobně, ale podle informací Pavlovy maminky jedna byla výchovně od malička bez problémů, bohužel před několika lety jí našli rakovinový nádor, dneska už je po léčbě snad v pořádku. Druhá měla pubertu pestřejší, začala čorkovat, lhát, snad se i tahala s chlapama, utekla z domova. Nicméně ji teta neodepsala a holčina se před asi 1-2lety zklidnila a je pokud vím v pohodě. Takže - bylo to náročnější, ale s aktuálně šťastným koncem :-) Já jsem výchovný optimista s realistickým základem :-)
Maceško, díky za Tvůj příspěvek o pěstounských rodinách, jestli Ti to neva, okopírovala jsem si ho a schovám si ho pro případ, kdyby zase naše babička propadla nějakým strachům, že bych jí ho dala přečíst. Zatím hodně lpí na tom, že děti by měly být zářnou vizitkou rodičovské výchovy...
A Margitko, Tvůj příspěvek ke gadžistice bych si s dovolením a díkem taky ráda uložila :-) Jo, a nemyslím si - podobně jako Margitka - že u Romů případné konflikty s většinovou společností zapříčiňují nějaké "etnické" geny, koneckonců, většina zde popisovaných nešvarů ještě před pár generacemi u Romů neexistovala (např. prostituce, krádeže mezi vlastními). Já osobně do polarity geny - výchova přidávám taky sociální prostředí/atmosféra společnosti, a zrovna u Romů v ČR je to VELMI důležité.
|
| robba | •
|
(14.1.2005 6:46:19)
Myslím, že by stálo za zmínku pár úvah a postřehů o nerovném smýšlení a přístupech z hlediska etnicity.
1.Politicky korektní média a vědci tvrdí, jak jsou Romové u nás často oběťmi násilí a ústrků ze strany majority.
Zamýšlel se ale někdo nad tím, jak by to vypadalo, kdyby byl početní stav obrácený? Tedy kdybychom my byli minoritou a oni byli "v přesile"?
Jaké míry ústrků a násilí by se pak dopouštěli jako "silnější" majorita oni na nás? Myslím, že by to bylo podstatně horší, až za hranicí společenské stability a bezpečnosti. Myslím, že by to tady pak muselo být jako v JAR - oplocené čtvrti bělošské minority hlídané bezpečnostními službami před černošskou většinou.
Navíc je nutné si uvědomit dvě věci:
a.násilnosti a ústrky ze strany současné majority jsou do jisté míry racionální jako reakce na asociální chování podstatné části romského etnika, naopak kriminalita Romů se v tomto smyslu dá sotva ospravedlňovat,
b.beztak je i při současném stavu proporčně mnohem více kriminality pácháno Romy na majoritě než naopak.
2.Co si člověk má myslet o tom, že existuje jasná disproporce v přístupu k členům romského etnika z hlediska toho, co stojí za jejich úspěšností/neúspěšností.
Když nějakému příslušníku romského etnika podaří vyniknout, tak je to prezentováno výhradně jako jeho zásluha (což někdy tak skuteně je, někdy ovšem nikoli) a poukazuje se na to, že i Romové mohou být schopní a nadaní. Ale když se poukáže na neúspěšnost podstatně větší části Romů, tak to už jejich vina v žádném případě není, to musí být vždy výchova, špatné sociální prostředí, ústrky a diskriminace (přitom je pravděpodobné, že i mnozí úspěšní Romové přitom vyšli z ne příliš vhodného sociálního prostředí).
Tedy úspěchy jsou jejich zásluha, ale zároveň neúspěchy nejsou jejich vina. To pozitivní pochází od nich, to negativní ale vlastně ne.
3.Jak se vlastně všeobecně informuje o úspěších bílých a černých? Kupříkladu mě napadá velmi populární historická záležitost, hojně samozřejmě zmiňovaná, jak černý atlet Jesse Owens vyhrál v nacistickém Německu nad německými spritntery a pohřbil Hitlerovy sny o nadřazené rase a jak tam byli černí atleti úspěšní. Žádná závadnost v tom není spatřována - ale není to nakonec podle zažitého schématu rasistické? Přímo opoukazovat na to, že jedna rasa je v něčem lepší než jiná? Protože když někdo naopak poukáže například na to, že mezi akademickými a vědeckými elitami v USA je černých minimum, čímž je opět poukazováno na určité rasové rozdíly, tak to už údajně rasismus je. Je to sice v opačném gardu, ale princip je přece stejný.
Ano, jistěže jde o to, že úspěchy ve vědě a duševních činnostech jsou hodnoceny výše než úspěchy ve sportu a také jde přece o to, že černí byli utlačovaní bílými. Takže bílým trocha etnicky modifikované kritiky neuškodí, ale běda, když se nějaká kritika snese na bedra těch druhých.
Stejně tak není problém říci, že Romové jsou tanečně nadanější než my, ale běda, když někdo řekne, že bílí jsou nadanější z hlediska školní úspěšnosti.
Základní problém je o pravdě - musíme se naučit říkat pravdu o každém etniku - o jeho silnějších i slabších stránkách bez ohledu na okolnosti.
4.Někdy se dvojí standard uplatňuje zcela rasisticky - ovšem proti majoritě - i v praxi. Některé případy jsou skutečně zarážející a neděje se nic.
Mně osobně jsou známy dva konkrétní případy.
Dobře si pamatuji reportáž z ČT o tom, jak například byly romským dětem zdarma poskytovány školní pomůcky při nástupu do první třídy, zatímco dětem z podobně sociálně slabých a znevýhodněných rodin majority nikoli. Ovšem co jiného než rasismus toto je? Rozlišovat jen na základě etnického původu. Ovšem samozřejmě, kritika ze strany korektních médií a aktivistů žádná. Chtěl bych vidět, co by se dělo, kdyby to bylo naopak. (V té reportáži šlo totiž opět jen o poněkud propagandistickou úkázku "solidarity" k "těm slabším" a toho, jak je naše společnost na dobré cestě k mezietnické integraci /jako obvykle/, problém diskriminace tam byl zmíněn jen jako okrajový problém, nic závažného.)
Nemohu nezmínit v tomto kontextu kauzu Ondřej Giňa na ČT. Co vím já, tak je jen vyučeným kuchařem. Opravdu nechápu, jak se mohl dostat jako moderátor do hlavní relace se svým vzděláním. Pro normální smrtelníky z majority je potřeba určitě vystudovaná VŠ - patrně žurnalistika nebo něco podobného, odhadoval bych. Nehledě k tomu, že dostat se do Událostí - k tomu je přece dlouhá cesta - napřed práce reportéra v terénu a pak se několika málo poštěstí dostat se až tam.
Pak se provalil jeho podvod s tím, že si chodil i při zaměstnání pro příspěvek v nezaměstnanosti (při jeho platu moderátora v Událostech je to o to víc podivné). Tak musel odejít, poněvadž to už by bylo moc i na politicky korektní ČT. Nicméně stále je tam zaměstnán, občas dělá nějakou reportáž, z čehož se mi po tom všem dělá špatně. Opravdu by mě zajímalo, co by následovalo, kdyby se něčeho takového dopustil nerom.
http://www.ivtt.net/forum/read.php?7,13641
|
| Ivo |
|
(14.1.2005 20:09:16)
No tak to se nepovedlo. Kopírovat sem články z perverzního serveru IVTT je sadistické vzhledem k různému etnickému původu dětí mnoha z nás zde. Našel jsem v sobě trochu masochismu a přečetl si onen příspěvek. Ale asi to nemá cenu. První zásadní chyba, kterou autor dělá, je hned v prvním odstavci. Je to dělení na "my" a "oni". Více snad nemá cenu dodávat.
|
| Margita |
|
(15.1.2005 9:52:40)
Ivo, mas naprostou pravdu, ten kdo to sem bez komentare vlozil si nezaslouzi odpoved uz proto, ze si zrejme neprecetl(a) predchozi prispevky. Pokud nedokaze pochopit, ze tu hru “podivejte v cem jsou oni horsi nez my” muzeme hrat donekonecna, tak fakt nevim. Jenze ja jsem vetsi masochista nez Ivo a min rozumna nez on i ostatni, takze prece jen chci dotycnemu vysvetlit, s cim v tom “clanku” souhlasim a s cim ne. (Takze znovu prosim o odpusteni. Taky bych byla nerada kdyby to vypadalo jakoze tady delam nezkrotneho radoby specialistu na mezietnicke vztahy, ale neda mi to…)
1. Co tim sledujes? Tvrdim snad ja, ze nemam predsudky? Rekl tu snad nekdo, ze Romove jsou LEPSI nez ostatni narody, nebo ze by nebili za jinych okolnosti schopni nikoho utlacovat, nebo ze mnozi z nich nemaji takovou averzi vuci gayum, jakou maji ostatni lide trpici homofobii? To, ze rada Zidu v Izraeli nese zodpovednost za omezovani prav Palestincu nic nemeni na tom, ze si jako narod za staleti vytrpeli sve a ze se ta perzekuce stala nepravem.
A.“Nasilnosti a ustrky” proti komukoli, kdo mi osobne nic neudelal nejsou racionalni. Nikdy. A rasove zalozene nadavky i blbe zertiky jsou obzvlast nechutne, pokud je uslysi dite. Dotycny rasista ci vtipalek navic riskuje, ze napomaha tomu ze se dite nebude dostatecne snazit zaclenit do vetsinove spolecnosti. Diteti se totiz muze zdat ze to stejne nepujde. Neveris? Podivej se na Korejce v Japonsku a srovnej je s Korejci v Americe.
B. Pri soucasnem stavu je proporcne mnohem vice kriminality pachano muzi na zenach nez naopak, no a co? Reknes svym detem, aby se nekamaradily s kluky? Rasismus a podobne projevy zaostalosti jsou predevsim o nerovnostech v moci. Kdyz zena nadava na vsechny muze, tezko jim tim muze snizit socialni postaveni. Zato kdyby muzi neustale shazovali zeny, vypadalo by to u nas prinejmensim jako v jinem stoleti – a to zeny vubec netvori mensinu!
2. Jasna disproporce je podle me spis v tom, jak snadno se mensinovym etnickym puvodem “vysvetluje” cokoli spatneho (precti si co se tady uz psalo). Nicmene si nemyslim, ze by se uspechy mely pripisovat samotne narodnosti nebo jednotlivci, ktery si to nezaslouzi. A souhlasim, ze diskriminace nemuze “omluvit” kazdy neuspech, i kdyz socialni a historicke podminky hraji roli at se nam to libi ci ne – naprikald komunismus, rozhodnuti cizich vlad, chudoba nebo zanedbane skolstvi, a to mluvym jen o “bilych” jejichz uspechy se porovnavaji s jinymi bilymi narody.
3. To, ze jisty atlet pohrbil Hitlerovy sny neznamena ze bili sportovci nemuzou porazit cerne. Poukazat na relativni pocet cernych mezi elitami neni rasisticke a zadny soudny clovek by to netvrdil. Rasisticke by bylo predpokladat ze tomu tak je, protoze bili jsou i za stejnych podminek inteligentnejsi nez cerni. Velmi by me zajimalo co podle Tebe znamena to, ze mezi vedeckymi elitami je velmi malo bilych zen?
“Základní problém je o pravdě - musíme se naučit říkat pravdu o každém etniku - o jeho silnějších i slabších stránkách bez ohledu na okolnosti.”
S “pravdou o kazdem etniku,” a jeste k tomu bez ohlednu na okolnosti, Ti preju hodne stesti. Snad se dostanes mezi nejakou vedeckou elitu…jesteze ne nikde blizko mne.
Ja mam jiny nazor: ZAKLADNI PROBLEM JE O OBJEKTIVNOSTI – musime se naucit rikat pravdu o kazdem cloveku – o jeho silnejsich i slabsich strankach bez ohledu na to, k jakemu etniku patri.
Mimochodem ja verim, ze jestli umim “lepe tancovat,” tak to je kvuli vkusu (vkusu spolecnosti i svemu), vychove, sebevedomi a kulture. Jestli jsem “nadanejsi,” to nevim. Jestli jsem nadanejsi jenom protoze jsem Romka, to pochybuji. Zeptej se milionu vybornych neromskych tanecniku. Romove, kteri si mysli ze maji automaticky vrozeny supertalent pro tanec jen kvuli svemu puvodu k tomu sice maji sve duvody, ale meli by se nad tim zamyslet.
4. Uf, tak ted ale naposledy. Mam zde obsirne vypravet o svem studentovi, ktery neustale zpomaluje vyucovani, nema zakladni studijni navyky, misto uceni jednou stravil celou noc tim ze chodil po ulicich a kradl znacky a celkove pusobi – a ted temer neprehanim – jako starsi zak pomocne skoly? Nerikam, ze nema sve kladne stranky, ani ze sem chodi sami geniove, ale zatim nedokazu pochopit jak se mohl bez protekce dostat na nejprestiznejsi univerzitu v Americe. Tady “pomaha” kdyz se na Harvard dostal nekdo jiny z rodiny (az donedavna to byl skoro zarucene nekdo bily) a nebo kdyz rodice maji hodne penez (tzv. “legacy,” viz vyse). Nevim, jestli to hralo roli zrovna v tomto pripade, ale snad nechces popirat existenci milionu bilych studentu kterym na vysokou skolu pomohla protekce, opisovani ci podobne uslechtile praktiky? Kolik takovych jsem osobne poznala (v CR I v USA)! Ty ne? A ches opravdu vedet, co by se stalo, kdyby se neceho takoveho v CR dopustil Rom? (A naopak koho zajima etnicky puvod bileho cloveka, kdyz zproneveri miliony?)
MMCHD tomu, kdo vymyslel nadpis (o nemz predpokladam ze vypovida o Tvem nazoru): Vyraz double-ethnic standard se nepouziva. V anglictine nedava vubec zadny smysl. Priste pis “ethnic double standard.” Jo, a ja jsem v CR chodila do skoly mene nez pet let, ale myslim ze cesky se to rekne dvoji metr.
A kdyz uz jsme u anglickych slovicek, zaslechla jsem vetu, bohuzel tezko prelozitelnou, o rucnim razeni a “reverse discrimination:” You can’t go into reverse before you go into neutral.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rodinné léto plné dobrodružství: Objevte zábavné a hravé aktivity Horského resortu Dolní Morava
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)