| tvkalina |
 |
(21.2.2009 13:42:26)
Prosím o radu a trpělivost.
Když dojde k té události, že se u nás v kuchyni sejdou mol, moje máma a můj tříletý syn Igy, jen stěží neuslyším větu „pojď Igy, zabijeme mola“. Protože Igy už má tendence rozšiřovat zabíjení i na další živočišné druhy (zatím nepřešel řád bezobratlých) a protože mám obecně o chvilkách s babičkou romantičtější představy, zkusila jsem posledně pro mola zvednou palec. Máma mě ale uzemnila, že „snad nechci aby mi to tu všechno sežral“. No a to má pravdu, nechci. Ráda bych zdůraznila: nejsem ani přívrženec Džainismu ani vegetariánka, jenom jsem do toho zabíjení chtěla zasvětit syna později. Teď, když už se provalila naše pravá povaha, řeším zásadní otázku, jak synovi vysvětlit naše predátorství a jeho pravidla. Šlo by samozřejmě moly vyhubit z kuchyně před příjezdem babičky, zapomenout a ještě nějaký čas se tvářit, že žádné zabíjení neexistuje, ale když už u nás doma nenosí děti čáp (mé sestře hladil břicho a těšil se na „Vilíka“) a ani ježíšek už skoro žádné dárky nenosí, ale nakupujem je - nebo vyrábíme společně, byla by pohádka o „mase“ v katalogu dětských verzí úplně sama. Navíc syn je i tak každodeně konfrontován s polaritou našeho vztahu ke zvířatům. Nejen dělení na hodná a zlá zvířátka, které mi sice přijde logické, ale svým pragmatickým klíčem vyloženě nevýchovné – ti z nichž máme nějaký užitek jsou hodní – kráva, kočka, kůň, slepice, vlaštovka, žížala, včela, pavouk, beruška, a ti kteří nám nejdou na ruku jsou zlí – holub, potkan, moucha, mol, komár, vosa. Mnohem zmatečnější je to se zvířátky, která jsou v našem dětském věku hodná, myšky, krteček, mravenci ale v dospělosti je hubíme. I když za tuto schyzofrenii jsem autorům pohádek vděčná, vnímám ji jako snahu o relativizaci dospělého světa. Vzpoměla jsme si nedávno na společný výlet s kamarádkou a jejím synem do Zoo. V pavilonu predátorů požíral za sklem malý tygřík nějaké méně štastné zvířátko a syn kamarádky se zeptal. „Mami co to jí?“ A maminka odpověděla: „To má oběd.“ Zasmála jsem se tomu eufemismu, ale hra pokračovala dál. „A co má na oběd?“ „No to mu přinesli ošetřovatelé“ „a co je to?“„maso“. Maso je dobrá odpověď tříletému dítěti, zní to skoro jako máslo a tak malé dítě se ještě nebude ptát „čí?“. Maso ale překvapivě zní neutrálně i dospělým. Ještě na škole nám jeden pedagog říkával, že ten kdo jí maso, by si měl alespoň jednou v životě nějaké zvíře zabít. Zní to logicky, ale moc se tím toho nezmění. Zabité maso a koupené maso, je vnímané odlišně. Jako kupující musím občas vzdorovat chlácholivému pocitu, že když už tam to maso jednou je, tak co s ním, nemůžu za to jak to dopadlo, jenom si je koupím. Ale jinak samozřejmě vím, že jako kupující jsem „objednatel“. Beze mě a mě podobných by v regálech žádné neleželo.
Pamatuju si dobře jak to probíhalo u nás doma, když jsem byla malá. Rodiče chovali králíky, ale otec je zabíjel velice nerad. V mezipauzách, kdy se k tomu nemohl odhodlat, protože mu jich bylo opravdu líto, chodila máma nakupovat k řezníkovi. A tam už bylo maso dost anonymní na to, aby ho někdo nelitoval. I pro otce, který tu zkušenost zabíjení měl. Vlastně byl vždycky rád, že „to“ za něj někdo udělal.
Já osobně jsem zvíře za účelem získání potravy nikdy nezabila. Jednou jsem na pionýrském táboře zašlápla myš a ještě dlouho potom na mě byli všichni naštvaní, „Jak můžu být taková“ Ačkoli jsem chápala, že nebylo potřeba ji zabíjet a dupnutí na hlavu také neladilo s etikou vraždění pomocí myší pastičky, říkala jsme si, no jo děcka z města. Na vsi se myši nezabíjeli až poté, co něco „provedli“, likvidovali se preventivně. A protože jsme to věděla, (sama jsem natahovala pastičky a chválila kočku když chytila myš) nedokázala jsem projevit nad svým činem dostatečnou lítost a po zbytek tábora jsem byla Brutální Nikyta.
Co se týče králíků, naši nechtěli, aby jsme se sestrou vůbec kdy byli přítomny jejich odpravám. Nicméně časem povolili, takže mám doteď v hlavě uložený obrazový záznam i se zvukovou stopou. Nejstrašidelněji působil pohled na některého z nich stočeného v hrnci. Stažený z kůže vypadal jako nahé miminko. Občas se mi to připomene jako obrazový flashback a není to příjemná vzpomínka.
Kolikrát mě s odstupem času pobaví vlastní výklad správného chování. Např. když syn urval hlavičku plyšovému zající hned jsem spustila „ No to přece nemůžeš myslet vážně, jak se to asi tomu zající líbí, takhle bez hlavičky, to už nikdy nedělej“ a pár minut na to jsem mu už na talíři krájela „masíčko“ k obědu.
Kamarád mi na to říkal, že to je předsi jasné, zabíjení (zvířat) pro zábavu je špatné, pro potřebu je v pohodě. Kde je ale nějaká hranice mezi potřebou a potěšením, to nevím.
Dát si dvakrát týdně maso protože mi chutná a ze stejného důvodu vysočinu na rohlík, přece není žádná životní potřeba, miliony vegerariánů jsou důkazem, že se bez masa žít dá - ačkoli je otázkou, kolik vegetariánů by zeměkoule uživila. Jenže maso a masné výrobky spolu s koženými výrobky jsou jenom tou nejviditelnější a nejprůkaznější formou našeho predátorství. Musela bych přestat jíst i tvrdé sýry, neb jsou sířeny sířidly z telecích žaludků a potom začít kupovat výrobky označené králíčkem, abych měla jistotu že složení mého šamponu neokusilo žádné pokusné zvíře, no a potom doufat že neonemocním abych nemusela užívat žádné léky. V těchto místech už potravní řetězec zduřel do nečekaných rozměrů.
No a pak bych se z toho taky mohla zbláznit, protože na zvířatech nejsou testovány jen látky obsažené v lécích a v kosmetice, ale vlastně všechny chemické látky které přechází do okolního prostředí a je u nich potřeba vyloučit negativní vliv na člověka. Někdy si říkám že je to beznadějné, prostě jsme predátoři a co už s tím. Přece jen mám ale pocit, že jako ti co jsou nejvíš na špici, by jsme se mohli víc ovládat a z pozice těch „myslících“ s tím alespoň zkusit něco dělat. Mně osobně by zatím stačilo, umět synovi nějak rozumě vysvětlit, jak to s námi je. Chtěla bych v něm vzbudit alespoň základní mezidruhovou empatii, ale přitom ho nijak nestresovat, nedeformovat. Budu ráda když poradíte.
|
| ajorika |
|
(21.2.2009 14:05:52)
kdyz kouknes na delku lidskeho streva, stavbu zaludku a chrup, tak proste je vsezravec ... nema nekolik zaludku a dost dlouhe strevo pro dostatecne traveni rostlinne stravy (aby z ni dostal vsechny ziviny) .... take bylozravci travi konzumovanim potravy vetsinu casu ....nema ale ani typicky chrup masozravce. Takze jako pro vsezravce obcas maso v potrave neni pro radost, ale pro uzitek. Takze souhlasim s tvym kamaradem a jeho vysvetlenim.
Mozna alibisticke (jiste prave pro ty, kterym pripada jist maso jako vrazda), ale me to pripada rozumne. (jen namatkou mrkni na obsah zeleza v mase a rostlinne strave .... a castou anemii kojencu)
|
| Klár@ | 
|
(21.2.2009 14:23:11)
Taky suhlasím s vysvětlením kamaráda- pro užitek ano, pro zábavu ne.Je na každém, jak moc masa potřebuje a užije
|
|
| Jana | •
|
(21.2.2009 18:53:22)
Ale stovky vegetariánů jsou důkazem pro to, že člověk maso nepotřebuje. Když jsem vstoupila na diskuzi vegetariánů, až mě překvapilo, že tak živí i své děti a ty jsou naprosto zdravé. Myslím, že to člověk s masem rozhodně nemusí přehánět.
|
|
|
| Simeona a 3 | 
|
(21.2.2009 14:12:17)
Asi nějak nerozumím oč ti jde . Má syna, téměř čtyřletého, který už celkem dlouho (rok určitě) ví, že existují masožravci, býložravci a všežravci. Začalo to návštěvou dinoparku, kde byly scény požírání jiných dinosaurů těmi masožravými celkem naturalisticky vyhotoveny. Taky ví, že jí zrovna kuřecí maso a že mu chutná, že jsou v něm bílkoviny, které potřebuje, aby měl silné svaly jako táta. Stejně tak ví, že potřebuje k životu i vitamíny ze zeleniny.
Nijak zatím nefilozofuje, bere to všechno jak to jde.
Jinak - děti u nás taky nenosí čáp, ale Ježíšek dárky ano .
|
| tvkalina |
|
(21.2.2009 15:28:14)
synovi maso vyloženě chutná, stejně jako mě, občas ho ale mate, že nejdřív Krteček hrozně dlouho zachraňuje kuřátko, aby nespadlo do pece a my si je potom klidně dáme k obědu. Nebo zlý potápěč unese Nema a my sledujeme jak se sáhodlouze snaží dostat na svobodu, a pak si dáme podobnou, i když trochu větší rybičku k večeři. Jde mi tu spíš o to jak vyřešit ten kulturní rozpor, jak jde to přátelení se se zvířátky dohromady s tím že je potom jíme a ta schiza v tom které zvířátka se jí a která nikoli.
|
| holka anonymka | 
|
(23.2.2009 8:39:29)
Jééé.. utrpení zvířete.. to abychom zakázali pavoukům žrát mouchy - ti si teda vytrpějí.. a dalším zvířatům.. A některé kytky taky žerou zvířata.. A některá zvířata taky žerou lidi..
Myslím, že to je právě ten koloběh života - jako mladý žrát, jako starý být sežrán.. funguje to tady miliony let, tak proč to měnit? Jen proto, že náš lidský mozek je už natolik odtržen od přírody, že není s to pochopit, že každá kytka i každé zvíře tu má svou roli - např. i tu, být sežrán.
Vegetariánství je čirým chorobným výplodem civilizovaných lidí, kteří si myslí, že se tím navracejí přírodě, ale přírodní to není. Chtěla bych vidět Eskymáka, jak hledá nějaký kytičky nebo kořínky )) Nicméně, proti vegetariánům nic nemám, sama jím všechno, miluji jáhly apod., prostě se snažím poslouchat tělo, co by tak chtělo
|
|
| holka anonymka |
|
(23.2.2009 8:42:01)
Jo.. a ještě jsem neviděla např. krokodýla, který by si před "lidskou svačinkou" řekl - ten je inteligentní, toho žrát nebudu )))
|
| Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 | 
|
(28.2.2009 20:47:35)
Já myslím, že krokodýl a jiná zvířata si nemůžou říct, že nebudou jíst maso, protože na to nemají "buňky" . Ale člověk by tolik masa jíst nemusel, když nechce. Samozřejmě když bez masa nemůže být, tak ať není, ale když už se někdo nad tím zamyslí a chce se mu to s masem omezit třeba jednou týdně nebo měsíčně nebo za dva týdny, tak je to moc fajn. Myslím, že cpát se uzeninama není pro člověka ze zdravotního hlediska potřebné, ale když se chce cpát, ať se cpe, však škodí i sobě. A když někdo nechce jíst maso vůbec, tak není fanatik, ale prostě přišel na to, že mu je tak líp a proč by tedy měl jíst maso a bylo mu hůř, když už našel svojí cestu, že?
|
|
|
|
| Líza | 
|
(21.2.2009 19:33:43)
Ale kdepak, jestli je v něčem schíza, tak v tom, že vykládáme dětem, že krteček je kamarád. Pokud to máš potřebu řešit, tak mu vysvětli, že ve skutečnosti je to jinak - řekni mu pravdu - zvířátka nejsou naši kamarádi, pokud to není babiččin Alík a tetina Micka. Krteček není kámoš, ale ničí úrodu pěstitelům a zemědělcům. Mol nám sežere mouku...
Ať se tváříme sebenadřazeněji, tak celá naše nadřazenost tkví v tom, že díky inteligenci máme více prostředků si ostatní druhy podrobit a využít či zneužít, ve skutečnosti ale pro nás platí tytéž přírodní zákony jako pro všechna zvířata, tedy především nutnost uživit se.
Nehledala bych v tom velkou vědu, tvůj kamarád to s tím zabíjením pro užitek shrnul krátce, ale výstižně.
|
| tvkalina |
|
(21.2.2009 20:17:27)
to že krtek není kámoš, protože ničí úrodu je ultrapragmatický pohled na věc, který chápu ale nesdílím. Nakonec z toho stejného úhlu pohledu by klidně mohl být kamarádem, protože je také tím, kdo žere hmyz, larvy a myši viz.příroda.cz " Živí se živočichy, kteří svým okusováním kořenů rostlin škodí na našich zahradách a polích. Jediná věc, kterou škodí na zahradě krtek mohou být jeho chodby, které mohou kořeny odříznout od výživné půdy. Tyto škody jsou však minimální oproti škodám, které mohou napáchat například slimáci či hmyz, a proto bychom si měli rozmyslet zda krtka ze zahrady vyhostíme či nikoli." Jak jsi napsala, díky inteligenci máme více prostředků si ostatní druhy podrobit a využít či zneužít, ale díky inteligenci máme i schopnost vytváření jiných, než jen těch nejprimitivnějších řešení, mezi něž zabití spadá. Krtek většinou všechny nasírá jen proto, že jim kazí krásný trávník, ale na to ještě nikdo hladem neumřel.
|
| Líza |
|
(21.2.2009 20:20:16)
Nejde o to, co je ultrapragmatický a co není. Popisuju věci, jak jsou. Krtek není kámoš a je škůdce, kterýho se lidi více nebo méně drastickýma způsobama zbavujou - to je schíza - protože pohádky, které dětem prezentujeme, nevyprávějí o skutečném životě.
Před padesáti lety děti na vesnici měly velmi jasno v tom, jak funguje soužití se zvířaty a jak je to s jejich užitkovostí a zabíjením. Je ale taky pravda, že měly jasno v tom, že krtci nejsou kámoši ;), když furt používám tenhle jeden příklad za ty všechny, které dětem v podobě kreslených filmů předkládáme.
|
| tvkalina |
|
(21.2.2009 20:58:48)
První příběh s krtečkem "Jak Krtek ke kalhotkám přišel" se dostal na veřejnost 1956, takže děti už jsou balamuceny dlouho. Ale to je jedno. Mě osobně jen vadí ten jednoduchý pohled, to dělení na to, kdo je a kdo není škůdce. Vždy je to počítáno ve vztahu k nám a našemu "dílu". Ačkoli to zní jako hrozný klišé, ale není opravdu možný, že by jsme těmi škůdci byli my? Neznám jiný živočišný druh, jehož působení by mělo tak katastrofální následky jako to naše. Zasloužili by jsme si proto vyhubit?
Jinak sama pocházím z vesnice, měli jsme zahradu 1500m2 a spoustu domácích zvířat, ale přesto jak vidíš v tom kdo je a kdo není kámoš úplně jasno nemám. Pamatuju si ale, že když nám slepici roztrhalo káně, neplánoval otec jeho zastřelení (což by zvládl, protože sportovně střílí ) jenom řekl, že příště si musíme dát na slípky větší pozor a na zahradu je pouštět z výběhu jen tehdy, když na ní budeme taky.
|
| anetata | •
|
(21.2.2009 21:31:59)
Nevím, jak může někdo tak krásné zvířátko jako je krtek cíleně ničit nebo ho vyhánět z jeho chodbiček. Ten jeho kožíšek se tak krásně leskne a přední končetinky ve tvaru lopatiček jsou prostě kouzelné. Myslím, že živý krtek je mnohem sympatičtější, než krtek pana Milera, jenž trpí mnohdy přehnanou sebelítostí, jindy má sebevědomí na rozdávání a vůbec je jeho povaha značně nevyvážená. Myslím, že nejjednodušší bude dítěti říct, že skutečný krtek na zahradě škodí jen některým lidem a krtek ve Večerníčku je jen převlečený malý tvoreček v masce krtka. O balamucení dětí krtkem nemůže být řeči.
|
|
| Líza |
|
(22.2.2009 7:27:42)
Ale to se přece nijak nevylučuje. Samozřejmě, že stejně jako všechny ostatní živočišné druhy to posuzujeme jenom vzhledem k sobě. Jsme přemnožení a dřív nebo později vyhyneme, podléháme stejným přírodním zákonům jako ostatní.
Můžeš jistě říkat synovi, že by bylo krásné, kdyby krtek byl kámoš a moly jsme vyhazovali ven z okna a měli romantický vztah k myšičkám (jako kterási pisatelka, žijící v paneláku), ale nic to nezmění na tom, že to tak prostě není. Pokud mu chceš popsat svět, jak funguje, není dost dobře možné začít od toho, že myšičky a molíčci jsou sladcí.
A půjdu ještě dál, od toho, že člověk zůstane ve sladké nevědomosti, že všechny zvířátka jsou kámoši, nijak ho to neposouvá k tomu, aby se skutečně dobře choval k živé přírodě kolem sebe.
Myslím, že prostě furt řešíš toho staženého králíka v hrnci. Ale tvůj syn by si zasloužil dozvědět se, jak to je. Jasně, že ve třech letech mu asi nepovíš, jak fungujou velkochovy slepic nebo laboratoře kosmetických ústavů. Ale pokud chceš dosáhnout toho, aby nad zvířaty přemýšlel, jinudy než pravdou bez balamucení tam cesta nevede.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)