Stojím nahá, napůl nakrémovaná, ve dveřích do obývacího pokoje, oči lehce vytřeštěné, z nosu mi čouhá smotaný kosmetický tampon pomalu se barvící do červena a já nevěřícně zírám na dítě, které spokojeně spí v přenosné houpačce, vyhrávající jednu z oblíbených dětských melodií, a přitom dudá dudlíček.
Zase jednou se po špičkách plížím z koupelny, kupodivu mi odnikud nekape krev ani nečouhá kosmetický tampon, a se zatajeným dechem sleduji sladké miminko pololežící v houpačce, která je sama houpe, sledující film s Vlastou Burianem a třímající dudlíčka v ruce. Zase pár zásad v háji:o)
Syn mi roste a zásady dále mizí v nedohlednu, i když po předchozích zkušenostech už nemám zásady žádné, spíš možná několik málo resistentních naivních představ, o nichž předpokládám, že nepřežijí setkání s chlapečkem:o)
Těhotenství |
Dítě |