Jak matky přicházejí o zásady III

Kdeže jsou ty chvíle, kdy spokojeně spinkal v houpačce a z televizní obrazovky mu k tomu tiše předl Vlasta Burian…

Jedna ze zásad (budiž jim země lehká) by se dala nazvat: Nebudu s ním usínat, aby si na to nezvykl – no hádejte, v kolik jsem dneska vstala, prorože chlapínek nechtěl dopoledne spinkat sám, tak jsem si ho vzala do postele, že ho jen uspím;-) Podotýkám, že jsem nikdy nebyla proti uspávání a uhoupávání miminek v náručí, o čemž svědčí i současný stav mého pravého ramene – paní doktorce jsem sice horlivě odkývala, že šátek teď na nějakou dobu odložím, ale hádejte, s čím jsem dnes byla na skok venku? On taky malý obvykle (teď už) usne buď sám bez křiku, nebo při kojení a taky bez křiku. Ne vždy to ovšem má delšího trvání:o)

Pak jsem také měla jednu úzkostně čistotnou zásadu - něco jako denně vytírat a podlaha musí být jak z alabastru … no, ona je, ale po zásahu demoliční čety:) Mimochodem, vy, kdo dáváte svým dětem uvědoměle kukuřičné křupky bez soli, konzervantů, barviv a pod, tak jako já, všimly jste si, jak špatně jdou odlepit od podlahy, když na ni dopadnou lehce navlhčeny a ještě se malounko přišlápnou? Až budu potřebovat něco hodně fest přilepit, rozhodně si vzpomenu na křupku;-)

Pak jsem si také říkala, že nebudu kvůli malému stěhovat kocourům misky, no, přála bych vám vidět ty zoufalé kočičky, když sedí na místě, kde ještě minulý týden měly mističky s papáním a teď tam není ale vůbec nic. Musíme je za halasného volání: „Na!“ lákat ke dveřím do bytu, kam jsme misky odstěhovali, protože jiné funkční vnitřní dveře doma nemáme a ani mít nehodláme (zatím;-)). Ale nutno říci, že vychrtle zatím, opravdu nevypadají, a ty dveře nemají výplň, takže si na baštu můžou zajít kdykoliv je třeba.

Také jsem si říkala, že přece nebudu řešit takové hlouposti, jako jsou biopotraviny - no, hádejte, z čeho chlapečkovi vařím polívčičky;-)

Není to tak dávno, co jsem v duchu nesouhlasila se svou sestřenicí, která krmila svého rok a půl starého synka „za pochodu“, tedy pochodoval jen on, zato sveřepě. Říkala jsem si, že takhle tedy ne a proč ho neposadí?! Už ji chápu, krmím chlapínka někdy v sedátku, někdy na klíně, podle jeho aktuální (ne)ochoty pozřít něco pevného, taky se přiznám, že klidně přejdu od zeleniny k jogurtu v průběhu jednoho „chodu“. Neběhám kolem něj jako teta Kateřina ze Saturnina a nenabízím vše, nač si vzpomenu, jen ten jogurt prostě máme rovnou připravený:o)

No a co na závěr? Nějakou vtipnou historku … Bylo nebylo, byli jsme po plavání v sauně. Tatínek se šel ještě sprchnout a my seděli vevnitř, v teploučku, chlapeček pomalu rozmrzal, ani se moc nevrtěl, když tu jsem pojala onu hloupou touhu ho lehce přemístit na svém klíně. Slabší povahy nechť ukončí četbu ZDE. No, podložila jsem mu prdelku rukou a ouha, on se podložil sám a dostatečně. Přísahám, že jsem to ani neslyšela, ani necítila (považovala jsem to za zavrtění). Tak jo, tak jsem to pomalu zlikvidovala plínkou k tomu určenou a šli jsme se osprchovat, abychom se mohli ještě chvíli saunit. Sedli jsme si, chlapeček se pomalu uklidňoval z té nečekané sprchy, ani se moc nevrtěl, když tu jsem pojala onu hloupou touhu ho lehce přemístit na svém klíně. Jistě jste pochopili, co se stalo:o) Ano, sprchovali jsme se podruhé, nutno říci, že dotřetice se nekonalo. Příště se vybavím plenkami o něco lépe, tedy tak o dva kousky lépe;-)

PS: Opět zdůrazňuji, že si nestěžuji, jsem šťastnou maminkou báječného chlapínka, která nelituje ani minuty s ním. Nezkoumám, jak je to jinde pro potvrzení svých „postupů“. A v neposlední řadě: kdo má dítě, které jí vše a vydrží u toho klidně sedět, které spí ihned po odložení do postýlky a celou noc … nechť klidně kritizuje, je mi to šumák:o) Krásný den!