Jak matky přicházejí o zásady I

To dítě je moje, můj dvouměsíční syn, má chlouba … A já si tak rekapituluji své prvorodičkovské zásady, které se pomalu, ale jistě, odebírají do propadliště dějin a ještě za sebou zametají cestu. Tady jsou ty nejzásadnější:

ZÁSADA Č. 1: MOJE DÍTĚ NEBUDE MÍT DUDLÍK

Jsem moderní matka, rodila jsem v sídle laktační ligy (a díky tomu dnes kojím) - já přece vím, jak nemožné je dávat dítěti dudlíka, k něčemu takovému bych se prostě nesnížila! Už jako těhule jsem lehce opovržlivě sledovala dudlající děti v kočárcích, tedy ne ty děti, ale jejich matky, děti jsem litovala, co to mají za matky. Jenže:o) Adámek je děťátko z druhu nespavých, věčně plačících, pokud mu není věnována pozornost. Nejsem krkavčí matka, ale zato jsem s ním sama. I jen rychlá sprcha se tak mění v souboj s nervy a svědomím, ale pokud nechci skončit jako ve středověku a přehlušovat zápach parfémem, sprchovat se musím. Jak jsem již psala v článku Nosit či nenosit, jednou jsem zkusila, jestli se chlapeček "uřve" - neuřve. A tak jsme se dostali až k pupeční kýle a hned po ní ke kýle tříselné a já byla zoufalá.

ZÁSADA Č. 1A: DOBŘE, BUDE MÍT DUDLÍKA, ALE JEN TOHO ORTODONTICKÉHO (někde měli napsáno ortopedického:o)

Ten mu ale v pusince nevydržel ani minutu, takže by to znamenalo pořízení otroka, který by mu dudlíček cca po 30 vteřinách vracel na příslušné místo.

ZÁSADA Č. 1B: JAKÝKOLIV DUDLÍK, KTERÝ UDRŽÍ V PUSE, JE FAJN

A tak máme obyčejný latexový kulatý dudlíček a chlapeček je spokojen. I tenhle vyplivne, ale ne tak rychle. Bála jsem se, že bude ječet pokaždé, když mu vypadne a já budu otrokem dudlíka, ale není to tak, tedy neječí pokaždé:o)

ZÁSADA Č. 2: NEBUDU MU KUPOVAT HRACÍ SEDÁTKA APOD.

Ještě se skoro slyším, jak s všeříkajícím tónem v hlasem pravím asi toto: "Jak můžou některý matky kupovat takový nesmysly?! To přece k ničemu není! A ještě je to naprosto příšerný!"

ZÁSADA Č.2A: COKOLIV, V ČEM CHLAPEČEK VYDRŽÍ ASPOŇ CHVILKU V KLIDU, S JAKOUKOLIV MELODIÍ A SVĚTÝLKY, JE FAJN

Po dvou měsících každodenního sprchování "s muzikou" jsem dala na radu Markéty, kterou tímto zdravím, a objednala jsem přenosnou houpačku se světýlky a několika melodiemi. Nefunguje vždycky, ale dost často, Adámkovi se někdy líbí světýlka a zvířátka, co na ní visí, přilepila jsem na ni medvěda navíc, ale hlavně se to houpe:o)

A TAK TVOŘÍM ZÁSADU Č.3: NEODSUZUJ, DOKUD TO NEBUDEŠ POTŘEBOVAT.

Nedávno jsem byla v Tescu a před vchodem jezdila paní s asi holčičkou na takovém tom růžovém jezdítku s mnoha hlasitými melodiemi, jezdily dokolečka a paní dokolečka mačkala veliký knoflík, který páchal ony "báječné" melodie. Chvíli jsem si říkala, že to je příšerný, ale pak jsem se zarazila a zeptala se sama sebe, jestlipak to dělají také v modré… Protože zatím všechno, co jsem razantně odsoudila, už máme doma. No asi ne všechno, ale něco ano:o)

A ještě vám povím, jak to bylo s tím začátkem článku:o) Byl večer a já se opravdu nutně potřebovala osprchovat. Chlapeček ovšem ječel jak na lesy a já nevěděla, co dělat. Posadila jsem ho do houpačky a ječel dál. Pak mě napadlo znovu vyzkoušet toho obyčejného dudlíka a - a stal se zázrak. Chlapeček utichl a dokonce usnul. Vletěla jsem do vany, pamětliva dědečkovy zásady "spěchej pomalu". Chlapeček spal i když jsem vylezla z vany. Jelikož jsem netušila, kolik mám ještě času, chtěla jsem být děsně rychlá. Nalila jsem si obličejový olej do dlaně, lehce rozetřela a jala se ho nanášet na obličej tak rychle, že jsem si malíčkem pravé ruky vjela do nosní dírky. Přísahám, že jsem si pak zpoza nehtu vyndávala kus sliznice (slabším povahám se omlouvám). Hned nato se mi z nosu začala řinout krev. Nezbylo mi tedy, než popadnout onen kosmetický tampon, stočit ho do ruličky a nacpat do nosu. Vypadala jsem fakt moc pěkně:o)

A to je pohádky konec.

Jen malá prosba na závěr: matky, co máte děti, které se položí do postýlky a spí, nebo které máte obětavé pomocníky, nepište to sem, mohlo by mi to přijít líto. (Spíš k vzteku:-)