Hranolky

Ahoj, článek mě moc pobavil. Sama jsem uvažovala, že něco takového také napíšu... :-))) Mám dvě mimi - holku 22 měsíců a kluka 4 měsíce.

No, ale taky jsem slevovala všechny zásady. Já jsem byla děsně zásadová a odsuzovala jsem matky, kterým kdy jen píplo dítě nahlas. Myslela jsem si, že když dítě láskyplně obejmu, zazpívám mu apod. prostě nemůže brečet. Ač to tak praktikuji, občas se malá prostě při obejmutí odstrčí a naprosto ji to rozzuří, vlastně je hodně "nekontaktní" dítě od narození. Zato prcek se chce mazlit pořád. Navíc jsem žila v domnění, že díky kojení budou obě děti zdravé jako řípy, ale nejsou. Máme ve vlnách vždy několik nemocí během pár měsíců, pak chvíli klid a nanovo. Takže už se nekoukám s despektem na matky často nemocných dětí. Sama nevím, co má ještě udělat, aby se to u mých prťátek zlepšilo. Jsem skoro zoufalá!

Taky jsem najela na dudu, ale u prvního jsem čekala asi měsíc nebo dva, protože jsem měla strach z kojení, mám vpáčené bradavky a moje mamka nemohla kojit. Tak jsem chtěla mít jistotu, že to zmáknu. Kojila jsem 12 a kousek měsíců. A u druhýho jsem zoufale volala hned druhý den po porodu z porodnice manžílkovi, ať koupí cestou v lékárně nějakýho dudlíka, nebo se zcvoknu já i ta druhá paní po císaři. A kojíme také jak o život. A obě děti protestovaly, protože ho neuměly udržet. Pomohla plenka stočená do ruličky a umístěná před obličej miláčka když ležel na boku. Plenku zvládne i úplný prcek odstrčit, když mu vadí, neudusí se přes ní a je mu pocitově příjemná. A velmi jemně zadrží dudlík, když začne kvůli špatné technice padat z pusiny.

Jinak už také zdaleka nejíme jen BIO jídlo (ač jsem studovala hnojárnu a po některých předmětech jsem se rozhodla, že moje dítě nikdy nedostane nic nebio a ač jsme oba s manželem alergici a snažila jsem se jídelníček ratolestí enormně hlídat). A také jsem několikrát spěchala, zašla proto do "meka" na rychlovku a malá byla tak strašně protivná a já tak strašně vystresovaná, že dostala dvě hranolky v asi 13 měsících. Návyk si neudělala a teď se nijak hranolek nedožaduje a těch pár minut klidu na jídlo ve spěchu mi v danou chvíli zachránilo zdravý rozum (upozorňuji, že normálně do teď nejí jiná, než vařená jídla téměř bez soli). Malá je v 25 percentilu u poměru výšky a hmotnosti, takže jinými slovy je na svou výšku spíš hubená.

Také jsem byla v šoku z hrazdičky od kolegů z práce na rozlučku, která byla celá blikací a hrací. Dlouho zela v koutě a nakonec mě také umožnila napsat několik dopisů na úřady v klidu, malá se zabavila a teď ji využívá i malej.

Se spaním jsme neměli s malou problém, spala několikrát několik hodin v kuse přes den a v noci se budila jen na kojení. Ale pořád plakala odpoledne kvůli kolikám. U malého mám problém, že skoro nespí přes den, ale koliky nemá a zase aspoň po odpolednách hodiny nebrečí. A v noci spí oba dobře, pokud nerostou zoubky a nejsou nemocní.

Malá pila často, malej taky, ale zatímco malá byla delší než průměr, ale hubená jak lunt, prcek je obr, na délku i na váhu. Ve 4 měsících má velikost 80 (ve 3 měsících měl 70 cm a 7,5 kg)! Přesto vypadají jak dvojčata.

Každý si např. hrál na hrazdičce jinak. Malá do věcí bouchala, prcek je osahává.

Tak je vidět, že každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup a nesmí se to generalizovat a mít jakékoliv předsudky. Ti, kdo je mají, jsou zoufalci a za chvíli se zblázní. Chudáci jejich děti.

Na závěr mám radu - pořiďte si brzy po sobě druhé mimi a spoustu věcí prostě přestanete úplně řešit :-) ! Myslím, že první dítě jsem zbytečně přetěžovala psychicky i fyzicky. Malej je mnohem klidnější, protože nestíhám po něm chtít tolik věcí, jako u malé, kdy jsem chtěla být dokonalá a milující matka a měla jsem na to k dispozici nezdravě moc času. Teď mám na oba tak akorát a i u malé je vidět větší samostatnost a je teď klidnější.