| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Názory k článku Jak matky přicházejí o zásady I

Jako strom Podle času

Celkem 162 názorů.

nekázanka
	co dodat:-) (1.10.2007 9:03:17) šedivá je teorie, ale zelený strom života!!! moje zásady šly po narození hyperaktivní a ukřičené holčičky taky do kopru, půlhodina klidu mi stála za obětování hesla "nikdy s dudlíkem" a kdyby před těmi devatenácti lety prodávali hrací lehátko, koupila bych bez váhání. Odpovědět

Marcela,syn 4r., dcera 3m.

•

Re: co dodat:-)

(1.10.2007 10:15:23)
Opravdu krásný článek:) Syn dudlík nechtěl, neměl tak velkou "dudlací" potřebu, ale dcera by dudlala pořád. Narodila se do letošního tepla, takže byla stále u prsa. Buď pila nebo si chtěla jen tak dudlat. Řeknete si, že je to v pořádku, jen ať pije vždy když si řekne. Jenže u nás bylo výsledkem tohoto stálého přikládání neustále nafouklé bříško, tudíž večerní kolikové stavy byli u nás na pořadu dne 9 týdnů, a nebo se, v tom "lepším" případě, kompletně pozvracela (a vše nebo všechny kolem) a vše začlo nanovo. Od té doby co si vzala dudlík mám spokojené miminko, které nic netrápí. Ale pozor, nevzala si dudlík určený pro její věkovou kategorii, ale až ten větší (6-18m.). Ten malý jí zřejmě nedosáhnul tam, kam má:)
Jo a houpačku se světýlky sice nemáme, ale máme lehátku s vibracemi a hrazdičkou, na které jí měním hračky, protože ty původní se jí po chvíli okoukaly:)

Re: co dodat:-)

(1.10.2007 11:00:25)
Hi, hi to je trefně napsaný a vtipný článek. Také jsem si vyslechla pár dobře míněných rad od bezdětných, ani mi nestálo za to je komentovat.
Dudlík jsme měli vždy a nemohu si ho vynachválit, chápu, že u špatně se přisávajícího dítěte je špatně nacpat mu ho už v porodnici, ale jakmile se kojení rozběhne, připadá mi, že není důvod ho nedat dítěti, které se od přírody rádo uklidňuje dudáním. Mě naopak bylo vždy trochu líto maminek, kterým ho děti odmítaly, neměly obvykle po ruce žádné jiné tak báječné uklidňovadlo.
Sedátko, ze kterého může miminko pozorovat se rozhodně hodí, nemělo by tam asi trávit většinu dne, ale třeba při tom sprchování jsem mimi v sedátku dala před vanu a sprchovala jsem se, obvykle bylo zaujato zvláštní činností, kterou máma provozuje a bylo hodné, také se jim kupodivu líbil zvuk fénu na vlasy a do určitého věku i zvuk vysavače.:-)
Také se mi osvědčil šátek na nošení, ale to nedovedu posoudit u dětí, které vyžadují nošení pořád, tam to musí být pro maminku a její záda dost náročné. Mojí holčičce obvykle stačila chvíle v šátku, aby usnula a pak jsem ji s úlevou mohla spící odložit do kolébky.

Eva21546

Re: co dodat:-)

(1.10.2007 13:41:50)
Ahoj, jojo, rady jsou rady, ať už od bezdětných, nebo od starší generace. Taky jsem si vyslechla o kojení, dudlíku, pití a jídle, bití... Teď už se ale snažím na tyto rady reagovat velmi diplomaticky, diskuze se mi neosvědčily:-). Nejstarší rada:
před novorozence zapal sirku a poznáš, jestli vidí:-). Švagrová by zase z děcka chyby "vymlátila".

A s odsuzováním či negativním hodnocením souhlasím s autorkou, nikdy neříkej nikdy a říci, že je něco špatně je nejjednodušší:-)). Mě se většinou ukázalo, že ten druhý měl své oprávněné důvody. Jistě to platí ve všech odvětvích života. Eva

Kačík

•

Nejsme jiní :o)))

(2.10.2007 10:14:49)
Příspěvek mi vážně něco připomíná. Také jsem měla předsevzetí, že děťátko nebudu houpat, uspávat apod. Jelikož je moje dcera velmi nespavé dítko a navíc uřvání u ní nepřipadá v úvahu, také jsem musela značně polevit ze svých zásad. Vyřvání jsem nejdéle vydržela 1,5 hod a nic se nestalo. Pak jsem jí ve velké posteli uspávala další 1,5 hod, protože už jsem jí nemohla ukonejšit :o))

Dnes jí je 18 měsíců, postýlku přeleze, dveře od ložnice si otevře :o)) takže nezbývá, než po koupání ucpat dudlíkem, lehnout si k ní, zazpívat 3 -5 písniček, držet dlaň na jejím obličeji a čekat až upadne do spánku. V noci k ní pak několikrát vstávat, někdy jí znovu i hodinu uspávat :o))

Moje první dcera se večer napapala, lehla a spala až do rána. A tak jsem také nevěřícně kroutila hlavou nad maminkami, které své děti rozmazlují a konejší a uspávají :o))

Tak doufám, že jsem vás ujistila o tom, že v tom nejste sama a jste úplně normální milující maminka. Však ony dětičky z toho jednou vyrostou a my se tomu už budeme jen smát :o))

Hodně sil a optimismu přeje Kačík :o)))))

berunka
•	Re: Nejsme jiní :o))) (9.10.2007 18:14:16) Tak já si až do teď myslela, že moje dcera tak krásně usíná, protože jsem jí zavedla režim. A teď mi to sebevědomí pěkně kleslo:-(. Jak vidím, u druhého dítěte to může být úplně jinak. Ale zas to může potěšit maminky nespavců, že to druhé dítě může být spavec:-). Odpovědět

Bal+♂

Tohle je super trefné :o)

(8.10.2007 22:01:53)
Taky jsem dudlíka nechtěla a máme ho,sbírka se dokonce rozšířila na jeden cestovní a dva postýlkové protože v noci dudlajs věčně hledám tak ať mám více šancí ho najít :o)Dnes jsem mu ho v noci strkala myslím i do ucha!
Lehátko skvělá věc!!!!Vřele doporučuju..
Vlastně máme víc takových "zbytečností" ale co bych pro toho svého mrňouse neudělala když ho to aspoň na chvilku utěší a zabaví že :o)

Staňka,2kluci

•

Známe

(1.10.2007 9:06:18)
To bylo fakt hezky napsany.Ale třeba to bude podruhe lepsi:-). Ja si po nasem prvnim tarzanovi - tak mu zacali rikat uz v porodnici nedokazala predstavit,ze nektere dite se normalne naji a dokonce samo usne v postylce... Vzpominam,jak sem jezdila s rohlikem v ruce po sidlisti,protoze jinak se najist neslo,jak sem drncala kocarek u obeda vedle kuchyn. stolu, abych snedla i neco teplyho - o rohlikach se jenom zit neda :-), jak jsme uspavali jedine chovanim a to tak od 9 mesicu prestalo funfovat,jen sem malyho dala do vodorovne polohy bylo zle. Ted mam doma druheho andela a nestacim se divit.Ale jedno je fakt,naucila sem se nesoudit a nehodnotit ostatni maminky,pokud sem si tim za co odsuzuju, neprosla taky. tak hodne zdaru.

JankaP
	Dobré počtení (1.10.2007 9:11:17) Majdo, já tě chápu :-). Já to měla taky a v údivu zírala na maminy, které to prostě neznaly! Jsi dobrá, žes své zásady byla schopná včas přehodnotit a zachovat si zdravý rozum. Janka Odpovědět

JankaP
	Re: Dobré počtení (1.10.2007 9:14:51) Ještě dodám, že ze začátku jsem si myslela, že budeme bez dudlíku a jen občas si podudlá můj malíček. Po 14 dnech jsem musela uznat, že díky dudlíku mám alespoň jednu ruku volnou. Na druhé jsem chovala potomka... Odpovědět

Re: Dobré počtení

(1.10.2007 9:21:23)
Přidám další zásadu: nikdy neříkej že tvé druhé dítě je anděl, protože jednou se z něj stane andělský ďáblík, kterému se ani nedá vynadat za to co dělá s tak okouzlujícím výrazem. Dcera je úžasná, krásná, po starším bráchovi jsem konečně na mateřské vydechla úlevou, že znám i něco jiného než nepřetržitý řev a pozornost pro dítě...a nedávno se mi válela na chodníku úplně stejně jak její brácha...jenomže na rozdíl od vztekajících se řvounů jí to vydrželo víc jak půlhodiny a šibalsky se smála na všechny kolejmdoucí...no můžete se na ní zlobit, když si jen chtěla ustlat v křižovatce, když maminka nejvíc spěchala domů???

Katka a 3 čertíci

•

Re: Dobré počtení

(2.10.2007 19:40:31)
Tak opět článek mluvící mi z duše:o). Já ztratila iluze o zásadách už po prvním dítěti. I když dudlík neznám, ne že bych nechtěla já, ale kupodivu děti. Ta nejmladší uznává jen jedno "dudlátko"- to maminčino. Ale napadla mě ještě jedna věc související se zásadami. Naposledy v porodnici se mnou byla maminka, která měla zásadu zásadně nechovat svoje děti, aby si na to nezvykly! Já jsem chovala všechny děti podle jejich libosti a v určitém věku je to přešlo /hlavně kluky/ a dneska je mi líto, že už je to pryč. Ta maminka se připravila "ze zásady" o jedny z nejkrásnějších chvil s miminkem, které tak rychle roste. Takže mamky, zásady jsou na .....:o))

Evča, kluci 90+96

Chápu...

(1.10.2007 9:21:39)
Ahoj, chápu tě a rozhodně tě neodsuzuju. Je to přesně tak, jak píšeš. Snad každá z nás dopředu teoreticky "ví", co dělat, abychom byly dokonalé matky - ne jako ty, které každý den potkáváme :-))) Jenže pokud se vám narodí dítko, které je všechno jiné než takové to vzorné tiché hodné poddajné, nastane doba kompromisů.

Oba mí kluci mají tzv. lehkou mozkovou dysfunkci, ten starší má/měl hodně těžkou formu a byl opravdu výrazně hyperaktivní - i paní v poradně říkala, že s něčím takovým se za 20 let své praxe nesetkala. Kdeže jsou moje sny o klidných, hodných a poslušných dětech, které přece snadno vychovám :-))) Hahaha!!!

Kdo má doma hyperaktivní dítě (myslím skutečně hyperaktivní, ne jen normálně "čiperné"), tak ví, o co jde. A taky víte, kolik úsilí stojí uhlídat takové dítě, aby něco z přemíry aktivity neprovedlo sobě či ostatním. Víte, že každý výchovný úspěch vás stál mnohem víc úsilí než maminky NE-hyperaktivních dětí bez LMD. A přesto se vaše dítko chová, jako byste se mu vůbec nevěnovali :-(

Takže povzbuzuju všechny unavené maminky: Vydržte! Ač se to nezdá, bude časem lépe a naše snaha o výchovu bude mít časem aspoň nějaké výsledky... Přeju všem hodně síly...

Markéta, Beruška 03+Cvalda 08

Jo, to známe :o)

(1.10.2007 9:39:37)
Taky jsem byla odpůrce dudlíků, ale vydrželo nám to necelých 6 neděl. Jinak se to naše křičící zlatíčko utišit nedalo. Už v porodnici jsem měla zostražitět, když malá řvala tak moc často, že mi jí chodily na střídačku chovat i sestry a dětská doktorka :o) Doma jsem pak už nevydžela od rána do večera jí mít "přicuclou" na sobě (jediné chvíle klidu), a tak jsme vzali za vděk dudlíkem. Dodnes chválím toho kdo ho vymyslel. Jen díky němu jsme to ubulené období všichni ve zdraví přežili.

PS: I s dudlíkem jsme kojily 18 měsíců. Takže tak strašný vliv na kojení zase mít nebude.

radka + 2
•	Dudlíky (1.10.2007 9:55:40) ahoj, první dceru jsme přes snažení babiček o naučení dudat - hrozné slovo... zvládli bez dudlíku, kojila jsem 17m, druhá dcera si začala ve 3m cucat palec, takže dudlík má.. Odpovědět

Vanility

•

Re: Dudlíky

(1.10.2007 20:10:21)
Ahoj všem, moc hezky a výstižně napsaný článek. Taky jsem si původně říkala, že dudlík našemu drobečkovi pokud možno nedám. Ale poměrně rychle jsem to přehodnotila a snažila se mu ho vnutit. Bohužel mé dítě je uvědomnělé, a dudlík si za žádnou cenu nevzalo.( Stejně tak vyžaduje ke každému jídlu zeleninu nebo ovoce, a s dortem ho nemůžeme vyfotit ani k narozeninám, natož aby ho snad ochutnal). Tak potud je to celkem fajn. Ale od narození si cucá prsty.(je mu 5,5) Je to už reflex, kdykoli si lehne, automaticky strčí ruku do pusy. A jakmile usne, ruka mu vypadne, a je klid. Ale tu chvilku před spaním si prostě neodpustí. Už jsme zkusili všechny rady, včetně dost příšerných, a nic nepomohlo. Kdyby měl někdo tip, co by mohlo zabrat, budu ráda, když mi odpovíte. Díky a držím všem maminkám palce v každodenním boji

radka + 2

•

Re: Dudlíky

(2.10.2007 6:55:43)
V lékárně prodávají nějaký lak na nehty, prý je při cucání odporný... Pro mimčo mám na spaní rukavičky, ty ale taky zvládne cucat,dáváme úspěšně! dudlík. Nechtěla ho, tak mě napadlo, trochu drasticky - možná ve vašem případě by to šlo, vyrobit na ruce kornout, jako mají psi na hlavu po operaci, aby si netrhali stehy. Tak něco takového vyrobit třeba z kelímku od jogurtu na ruce. Dej mi vědět prosím, jak bojujete. Díky

Tulačka(Bety 9/96+Anička 4/98)

Re: Dudlíky

(2.10.2007 9:20:00)
Tak to se musím zapojit do diskuse - palec je (byl) u nás velký problém. Starší dcera měla dudlík, který jsme v rocwe a půl "dali ptáčkům" a byl klid. Mladší (ročník 98!) dudlík nechtěla a našla palec. Snažili jsme se všemožně odnaučovat, nic nepomáhalo. V noci jí tam ten paleček vlezl (jak říká). Ona už sama vědomě nechce mít tenhle zlozvyk, ale ve spánku se mu neubrání, takže spí - respektive spala - s rukavicemi. No a protože si dumláním způsobila ortodontickou vadu (otevřený skus), má od prázdnin rovnátka. Takže rukavice už nejsou potřeba, má tzv. "klec na palec". Ale patro je poškozené, kdybych mohla vrátit čas, tak už ji jako miminku zašiju rukávky. A na ten dudlík ji naučím stůj co stůj.

Mirka, dvojčata 4 roky

•

Re: Dudlíky

(7.10.2007 22:47:51)
Ahoj, moje dcer si aumlala palec skoro pořád, až jsem si jednoho dne řekla a dost (tak někdy v roce) a zašla do lékárny. Tam mi prodali MORDEX (lak na nehtíky - zdraví neškodný ale naprosto odorný). Mordex jsem natřela před spaním, druhý den ráno a po každém umytí rukou. Po 4 dnech bylo po cumlání place a už se nám to nikdy nevrátilo. A bylo to bez stresu a ani jsem nemusela zašít rukávky u pyžama (ani využít další nápady -viz na všem dobře známé rady našich maminek a babiček-určitě jste jich všechny vyslechly víc než dost :o) )
Přeji hodně zdaru při odnaučování palečkodumlání.

Grainne

Re: Jo, to známe :o)

(1.10.2007 10:01:48)
Myslím, že je velké štěstí pro dítě i matku, když se včas probereme ze snů o děťátku, odpovídajícím všem normám z příruček a "moudrých knih" a uvědomíme se, že se narodila osobnost, kterou do "norem" nevecpeme. Jsi dobrá matka, rozhodně lepší, než kdybys klopýtala životem na pokraji sil, vyčerpaná dodržováním "správných zásad". Záměrně používám uvozovky, dítě nám samo většinou dává najevo, co potřebuje a je důležité naslouchat jeho potřebám. Občas ironicky říkám, jestli to není tím, že děti "naučné knihy" o dětech nečtou. Já jsem dodnes nepochopila, proč je dudlík takový strašák. Jsou děti, které ho vyplivnou, nepotřebují ho a to se potom mluví chytře o "nevhodnosti". Jsou děti, které ho chtějí a využijí. Tak jako tak, přijde doba, kdy se dudlíku zbaví každé dítě, tak nač to řešit takhle zoufale? Ne kniha, ale matka ví nejlíp, co její dítě potřebuje. Samozřejmě, můžeme se o nějaké to moudro opřít, ale rozhodně bychom neměli považovat všechno, co vyčteme, za neměnné dogma. Takže přeju hodně sil při hledání té správné cesty.

Katoun

V zájmu klidu ...

(1.10.2007 14:47:57)
Naprosto souhlasím, já jsem byla taky plná ideálů a představ, ale vztah mezi maminkou a dítěte by měl být o oboustranné pohodě. Na nás maminkách proto zůstává tu pohodu vytvářet. Rozhodně po 2 dětech nezavrhuju dudlíky (taky jsme je první neměli, mladší syn má 1,5 roku a ještě ho teď má na spaní, většinou pouze na usnutí, pak ho vyplivne a nepotřebuje celou noc), sedačky jsou taky super, nedokážu si představit, jak jinak bych se v klidu osprchovala ...někdy i dovařila oběd. Proto nezavrhuju nic z toho, co děťátko na chvíli zabaví a uklidní. Zvlášť moje druhé mateřství bylo náročné, starší syn měl 2 roky když dostal mladšího brášku k narozeninám. Mimino bylo od příjezdu z porodnice nespavec, starší žárlil a vyžadoval pozornost, ...zažila jsem docela krušné období, jídlo na stojáka u kuchyňského baru jako někde v bufetě pro mě bylo samozřejmostí, nepočítám ty rychle snězené suché rodhlíky cestou z obchodu - abych se alespoň nasnídala, ... z nespavce se stalo docela "živé neposedné stvoření". Zastávám názor, že cokoliv trochu usnadní život mamince je fajn.

Jana, Verča 2,5r a Filip 2m

•

Re: V zájmu klidu ...

(1.10.2007 15:48:59)
Ahoj,
něco podobného právě prožívám. Mám hodně čilou holčičku 2,5 roku a 2měsíčního chlapečka. Přes den moc nespí a vyžaduje neustálou pozornost. Vzpomínám na předsevzetí z dudlíkem. Nejprve jsem ho radikálně odmítala, pak bych dala nevím co za to, kdyby si ho malá vzala. Bohužel i druhé mimi dudlík chce jenom občas a většinou ho brzy vyplivne. A to jsem mu ho začala dávat cíleně už v porodnici (kde že jsou ty předsevzetí....) Ještě tak je ochotný dudat občas můj prst a samozřejmě je hodně u prsa. Právě jsme se vrátili z návštěvy stejně starého miminka, které se vzbudí jednou za tři hodiny na kojení. Dudlík pochopitelně vůbec nepotřebuje.
Teď už se neřídím vůbec žádnými příručkami ani radami a zbývá mi čas jenom na "přežít to vše zdraví" Ale jsem optimista, vím že to všechno dobře dopadne. A držím palce všem maminkám, které jsou na tom podobně :-)

čaroda

Re....dudlikovani

(2.10.2007 12:13:54)
Jedina zasada co se mi podarila bylo, ze pokud mimi dostane dudlik tak jedine ortodonticky - nastesti jsme v nejkrusnejsich chvilich meli jeden z darkoveho porodniho balicku doma :) to kdyz brala za sve zasada o nedudani (ja mela dojem ze kdybych mu dudlik nevrazila tak me dozajista sezere :) a reci o striktnim dodrzovani 3hodinovych pauz v kojeni me uvadely do stavu sopky pred erupci..
Vypadalo to ze malej dudlika nechce, ale jak jsem se docetla tak technika kojeni je odlisna od dudlani, proste ho jazykem vystrkuje jako to dela s mlikem. a to ho samozrejme rozvzteklilo jeste vic. Ale nedavil se, takze jsem slozila plenku do pruhu a dala mu ho pres dudlik z jedne strany hlavicky az na druhou (jak "hledal" tak mu taky vypadaval). Jen jsem kontrolovala aby to nemel pres nos a spolehala na vetraci otvory v dudu. A pomohlo to!! Uklidnil se tim, usnul a hned jsem uvaz povolila a dudu vyndala. NAucil se to sam az okolo 5mes. Doted (je mu rok)dudla na usnuti a kdyz je mi fakt ouvej aby byl klid. Tak nevim jak ho to budu odnaucovat, jeste bez dudu nikdy nikde neusnul...tak uvidime. Snad vam tenhle trik pomuze? Ja se za nej dost stydela a pred navstevama ho tajila :)

Gábi_Smolíková

jak naučit dítě na dudlík?

(1.10.2007 14:26:18)
Obě moje starší děti dudlík měly. Nepamatuju se vůbec, že by byl jakýkoli problém s jeho "zaváděním". Prostě dudlík do pusy a bylo. A je fakt, že díky tomu byla doma mnohem větší pohoda a klid. Ani odnaučování nebylo žádné drama, takže jsem i u třetího potomka nepochybovala o tom, že dudlík mít bude. Leč mrně má jiný názor. Dudlík nechce ani náhodou, plive ho anebo jazykem vystrkává ven. Zkusili jsme už všemožné tvary, materiály i značky a nic. A jak já bych ho brala, třeba když v obchodě stojím dlouhou frontu u pokladny a Fanoušek začne vřeštět. Nebo u doktora v čekárně, kdy čekáme už druhou hodinku a prcek se řádně nudí. Řeším to přiložením k prsu, ale malej dost trpí na bolení bříška, takže musíme dodržovat minimálně 1,5 hodinový rozestup. Nemáte někdo nějakou radu, jak naučit mimčo na dudlík?

Eva21546
	Re: jak naučit dítě na dudlík? (1.10.2007 14:31:37) Ahoj, jen ti mohu potvrdit, že není vyjímka, naše Lucinka ho taky nechtěla a nedonutila jsem jí. Jak píšeš, přikládala jsem ji na prso kdekoliv a kdykoliv a na začátku kojila po hodině a půl... Eva Odpovědět

Re: jak naučit dítě na dudlík?

(1.10.2007 16:33:36)
tak to bych taky ráda věděla,jak naučit dítě na dudlík.Prvního syna mě v porodnici s dudlíkem už přinesli,k mému zděšení:)).Je fakt,že to bylo miminko andílek,který nezabrečelo.Takže (ne)právem jsem byla matka nad věcí s pocitem,že vše vím nejlíp,když nám to tak krásně funguje.No ono mě to vytrestalo,radši ubrečené miminko,než jednoho šíleného puberťáka s LMD.Ovšem aby toho nebylo málo,tak momentálně mám obojí:)).Přiznávám kombinace celkem vražedná.
Malej probrečí a prokňourá půlku noci,naučil se už i za tak krátkou dobu ,že usíná mě u prsu a běda,když je dán do postýlky ve stavu bdělém.O kočárku nemluvím,to je nepřítel číslo jedna.Takže mám denně pocit,že sotva jsem usnula po jednom kojení už řve budík,že musím vstávat a vypravit syna do školy.
Takže vážně uvažuju o dudlíku,aspoń venku,nebo tak,protože strávit dvě hodiny na nejnutnějších nákupech s řvoucím dítětem,které se dožaduje uspání u prsu není opravdu to pravé.

Evča, kluci 90+96
	Re: jak naučit dítě na dudlík? (1.10.2007 16:47:24) Jak naučit dítě na dudlík? Babská rada bez záruky: Namočte špičku dudlíku do medu ;-) Odpovědět

Ráchel, 3 děti
•	Re: jak naučit dítě na dudlík? (1.10.2007 17:01:50) dudlík do medu? no, to může dítěti zapříčinit takové zažívací potíže, že nestačíte měnit pleny! Odpovědět

RadkaN + Pavlík 8m

•

Re: jak naučit dítě na dudlík?

(1.10.2007 20:29:40)
Ahojky,
tak me zaujala vaše dikuse- také nemáme dudlík a nijak zvlášť jsem se o to nesnažila, spíše naopak - na usínání by se místo prsa hodil, hlavně v noci :-).
Možná jediná rada je vytrvat a dávat ho mrňouskovi tak dlouho, až se mu zalíbí, ale je to neověřené - asi nemám tu trpělivost a tak zatím raději kojíme.
Jo a med bych asi také nedoporučovala, četla jsem, že protože je z pylu tak je pro malé děti alergení a tak rozhodně s medem nespěchat. A stejně se rychle slíže a dudlík zas poletí z pusiny ven.
Tak hodně zdaru a síly všem dudlíkovým i nedudlíkovým.

Klara, 4m
•	Re: jak naučit dítě na dudlík? (1.10.2007 20:59:22) Doktorka nam rikala, ze by dite do 1 roku med nemelo jist. Odpovědět

terapeutka

Re: jak naučit dítě na dudlík?

(1.10.2007 21:37:55)
Tak s medem bych to u malých miminek moc nehrotila...ale já jsem na něj třeba kápla mlíčko nebo čajík... Chápu, že v obchodě asi těžko budete odstříkávat pár kapek na dudlík (to by si lidi kokli :o))), ale můžete si vzít do malé lhvičky trošku čajíku a je to. Alespoń na začátek, pak si určitě zvyknou i bez toho.

P.S: Kačce táhne na dva roky a taky dudlí, hlavně na noc.Přes den jen když je třeba po pádu nebo nemocná.

Mickey16

Re: jak naučit dítě na dudlík?

(2.10.2007 14:35:32)
Míša měl dudlík od druhého dne v porodníci do druhhého dne doma, pak na něj zanevřel, mé pokusy umlčet ho dudlíkem selhávaly a to jsme měli doma snad všechny co jsou na trhu:( Kapala jsem na něj sab simplex, stejně ho bral kvůli prdíkům a docela mu chutnal, ale vydrželo mu to tak půl minuty, než ho ocucal, pak letěl dudlík obloukem. Z dudlíku prostě nic nekáplo, tak co s tím... usínal svého času jen v babyvaku, ovšem problém byl že jsem ho nemohla vyndat, jakmile se narovnal tak se vzbudil, prostě mu dělala dobře ta "visící" poloha, takže buď jsem s ním pochodovala po bytě, nebo jsem ho někam pověsila, skvěle fungoval třetí šuplík odspodu na kuchyňské lince, měl zhruba stějnou šířku jako moje ramena, a pod něj složenou deku:))) takže v noci spal u mě v posteli a ve dne buď jsem ho nosila, nebo někde visel. Před 3. měsícem nastal zlom, od té doby spí ve své postýlce a usíná sám, prostě ho položím, řeknu "dobrou noc", odejdu a spí, a tak fungujeme dodnes.

HelenaPa
	Re: jak naučit dítě na dudlík? (1.10.2007 22:01:24) Moje mamka bráchovi dudlík do medu máčela a on měl řezáky úplně černé, jako by ohnilé, normální byl až špičáky. Druhé zuby už má ale v pořádku. Takže sladké na dudlík fakt nedoporučuju. Odpovědět

Katka, syn 3roky

•

Re: jak naučit dítě na dudlík?

(1.10.2007 23:51:04)
Syn taky dudlík nechtěl a to jsme vyzkoušeli všechny možné od obyčejných za 20kč až po drahé za 200kč. Zavděk vzal aventem když byl v kočárku v zimě,ale pak objevil paleček a to mu bohužel zůstalo. Jsou mu 3 pryč a dudlá si pořád. Sice už to omezuje jenom když chce spinkat nebo je unavený. A rady jako pepřit, solit apod. rozhodně nepřijímám, zkuste dítěti nasypat do rozžužlanýho prstíčku sůl aby ho to pálilo. To fakt nedokážu.
Teď čekáme druhé miminko a opět budu zkoušet dudlíčky a doufám,že neodkouká od staršího brášky fígl s palečkem, který je vždycky po ruce a lepší než nějaká guma :-)

Andrea + Ema 4 měsíce

•

Místo medu Sab simplex

(2.10.2007 14:20:21)
Naše Emička taky nechtěla dudlík, ale paleček jí moc chutnal. Vlastně jí chutná pořád, proto jí nutíme dudlíka. Někdy užívala sirup Sab simplex a jednou mně napadlo kápnout ho na dudlík. Od té doby ho přijímá. Většinou večer při usínání, někdy i v kočárku když nemůže usnout a pláče. Někdy ho vyplyvne, někdy si ho nechá po pár sekundách přidržení. Každopádně - sirup nám na prdíky nepomáhá, ale k dudlíku nám pomohl :-)

Marcela, Martin2 roky,Klára 4 měsíce
•	Re: Místo medu Sab simplex (30.12.2009 23:21:02) Taky jsem to zavedla. Když je Klára už přejezená a prso nechce, kde by usnula, kápnu na dudlík Sab Simplex ona si ho vezme a krásně se ududlá. Nebo, když mi ji hlídají a bylo by zle, tak jim k dudlíku nechám i kapky. Odpovědět

michelle
•	Re: jak naučit dítě na dudlík? (2.10.2007 16:59:22) Med bych z hlediska zoubku nedoporucovala. Ale osvedcily se mi kapky Sab Simplex, ktere jsou bezne k dostani v kazde lekarne a jejich ucelem je snizeni vyskytu vetru po krmeni. Staci 1 kapka na dudlik (jsou sladke) a neznam miminko, ktere by odolalo. Hodne stesti. Odpovědět

Fiam
	Re: jak naučit dítě na dudlík? - Sab Simplex (2.10.2007 17:14:56) Ano, Sab Simplex nasi male na dudliku moc chutnal, jenze velice brzo se naucila ty sladke kapicky sliznout a dudlik vyplivnout. Kdyz jsem ji pak dudlik nabizela neoslazeny, tak ho nechtela uz vubec a dozadovala se dalsi sladke davky. Takze ochucovat dudlik nedoporucuju. Odpovědět

LaraKroft
	Re: jak naučit dítě na dudlík?MED??? (2.10.2007 23:10:48) Do medu? Vidíš a mně v první poradně málem zapřísahali, že dítě med do roka nesmí. Přičemž mě samotnou by taky ani nenapadlo mu ho dávat, med může být silným alergenem, neřkuli, co bych si schytala od svého zubaře(spolužáka), kdyby se to dověděl :-D Odpovědět

Tom
•	Re: jak naučit dítě na dudlík? (15.10.2008 11:13:03) Medem na dudlíku zničíte dítěti zuby. NAVŽDYCKY. Rodinná zkušenost. Odpovědět

Re: jak naučit dítě na dudlík?

(3.8.2008 17:34:48)
Jak naučit dítě na dudlík? Odposlouchaná rada je necpat mu ho do pusinky, ale naopak mu ho jako tahat z pusinky ven. Prý to funguje, nevím, všechy tři mé děti dudlík chtěly. Poslední jsem ho nechtěla dát já, ale ve dvou měsících byla téměř permanentně na prsu, přibrala za týden co měla za měsíc a pořád plakala, jak ji bolelo bříško...a s dudlíkem jak když utne, spokojenost. Stejně jsem kojila skoro 2 a půl roku...jen teď řešíme jak se zbavit toho dudlíku, snažím se dávat ho jen na usnutí a už to párkrát zvládla i bez něj, tak snad to půjde

Linda

•

Taky se to učila

(2.10.2007 8:29:33)
Ahoj, naše malá byla jako miminko děsně uřvaná a až když se naučila dudlat dudlík, bylo to s ní jakž takž snesitelné :-( Ale taky se to musela učit, a to následovně: měli jsme její postýlku vedle naší postele a při usínání jsem jí dala dudlík. Ten vyletěl po pár vteřinách ven - zase jsem ho "nahodila". A tak pořád dokola...až se to po pár dnech naučila. Vím, že odpůrkyně dudlíku si asi klepou na čelo, ale musím říct, že malá se poté velice brzo naučila usínat v postýlce sama, což mi dost usnadnilo život. A vůbec, za dudlíka by si jeho vynálezce zasloužil Nobelovku :-)

•

Re: Taky se to učila

(2.10.2007 20:13:04)
Dudlík doporučuju i jako soukromá porodní asistentka, neoslabuje sání, děti jsou chytré,ví, že z dudlíku nic nepoteče. A pokud vidím, že skutečně intenzivně sají, mají ještě hlad. Dcera ho cíleně používala k "dodudlání", protože se nakojila velmi rychle a něco jí chybělo.
Na to jak naučit na dudlík přišla opět moje dcera, když obdržela v necelých 15 měsících bratříčka. Jemně, ale vytrvala mu ho přidržovala v puse až ho přestal vyplivovat. Nebojte se nešlo o násilí.
Moc se přimlouvám, nepoužívejte své prsy jako uspávadlo pro miminka, spíš si s dítětem zacvičte a zatancujte při hudbě, zazpívejte mu, řekněte básničku a budete se divit, že dítě spokojeně usne i jinak než u prsu. Je totiž nasycené nejen tělesně, ale i duševně.

Linda

•

Re: Taky se to učila

(4.10.2007 0:00:59)
Taky si myslím, že uspávání u prsu není dobré. Kamarádka kojila svého syna do 2 let, a to zejména proto, že bez prsu nedokázal usnout...:-(
A taky si myslím, že dudlík nijak nevadí kojení, nevím, kdo vůbec vymyslel, že to vadí. Jako že by se dítě zasytilo dudlíkem a pak už nesálo z prsu? Možná ze mě mluví jen vlastní zkušenost, ale u nás platilo, že prsu se nic nevyrovná :-)))

Zuzana, 2 vnoučata

•

Re: jak naučit dítě na dudlík?

(9.10.2007 7:58:03)
Po přečtení článku jsem si říkala - kdyby tak byla moje dcera chtěla dudlík! Bylo to krásné miminko od prvního okamžiku, sestra už na sále se nad ním rozplývala, žádné fialové skvrny, pomačkání, nic. Zato prvních půl roku jsem měla peklo. Kojila jsem téměř 6 měsíců a po celou tu dobu měla střevní koliky. Už jsem to chtěla vzdát, jenže tehdy to byla rarita, kojící matka a tak mě lékařka přemlouvala, že dítě přibývá, i když ne moc, tak proč nekojit..brečela celé dny, vařila jsem tak, že jsem ji měla na levé ruce, šátky tehdy nebyly, že bych si ji dala třeba na záda.Od té doby se mi zhoršila skolioza páteře, kterou mně našli na rtg již v 18 letech. Neuměla jsem ji chovat na druhé straně. Pokud jsem ji chtěla nechat uřvat, jak mi radili ti "zkušení", nebylo to vůbec k ničemu. Vydržela strašně dlouho, až modrala a bylo vidět, že nebrečí jen tak, že chce chovat, kroutila se bolestí a taky se jí trochu udělala pupeční kýla. Bylo mi jí hrozně líto, nedokázala jsem ji nechat brečet.Vařila jsem fenyklové čaje, mazala bříško zelenou mastičkou, která zničila několik košilek, používala dokonce občas i rourku na uvolňování větříků, samozřejmě hrozně opatrně, abych jí neublížila, ale stejně to pomáhalo jen minimálně. Ale dudlíka nechtěla, protože jak každou chvíli brečela, vypadl a ona ho pak i vyplivávala. Druhé dítě jsem kojila šest neděl, ve dvou týdnech už jsem začala odstavovat. Určitě to nebylo správné, ale vzhledem k tomu, že rozdíl mezi nimi byl pouhých 15 měsíců, prostě bych to nezvládla chovat celé dny čerstvé miminko a ještě se starat o druhé, také maličké. Tedy jsem kluka odstavila, přešla na sunar - a v klidu si do dvou let dudlal dudlíka a spal jako dudek, prakticky od krmení ke krmení..

Cindule (1 ještěrka - 10 m)

•

Zásady?

(1.10.2007 10:28:14)
Ač jsem poctivě chodila do předporodních kurzů, tak nic mě nemohlo připravit na to skutečné, co bude potom.... Když se malá narodila a já ji konečně po 2 dnech měla u sebe na pokoji (po cř jsem ji viděla jen cca 20 minut denně), říkala jsem si, že je tak klidné děťátko. Napapá se, přebalí a spinká spokojeně nejlépe se mnou v posteli. Když jsme po týdnu přijeli domů z porodnice, vše bylo takové, až do 3 týdnů našeho broučka. Malá si vzpomněla, že vlastně proč spát v noci, když přes den se spí tak dobře a celou noc ječela a ječela a ječela. Jediné, jak aspoň na chvíli přestala křičet bylo, když jsem s ní poskakovala na balonu. Po čase jsem si brala na sebe už automaticky kojící polštář, aby podepřel ruce a já neměla takové křeče a už skákala. Při větším křiku trochu víc, při podřimování jen tak zlehka houpání. Největší problém pro mě byl, když jsem usínala ve stoje, v sedě a nejvíc jsem se bála, abych neusnula na tom balonu, což se mi párkrát stalo; naštěstí, jak jsem se trochu pohnula, hýbla jsem se a probrala se. Nemusím asi povídat, jak je člověku po tolika probděných nocích. Po 3 měsících se to začalo poněkud upravovat. Od čtvrtého měsíce mi malá začínala na balonu usínat už třeba ve 3 ráno a já mohla hurá! do postele také. Pak se čas postupně upravoval a malá usínala už kolem půlnoci a od šestého měsíce jsem zavedla systém - spinkat v 8 a po radě mé kamarádky (to vyčetla z jedné německé knihy) jsem cca po týdnu toto mohla nastolit. Teď si užívám klidné večery a dokonce i spaní přes den už dělám tak, že malá musí usínat sama v postýlce. Chvilku jsem s ní a pak spinkat.
Taky jsem při nocích zoufalství zkoušela všechny možné dudlíky, ale všechny jí vypadávaly z pusinky a jekot byl i tak. Stejně tak občas malé pouštím teleblbís, tedy teletabies a jsem ráda, že se malá zabaví....
Zásady jsou hezká věc, ale realita často jiná.

Evik+Lea+Marek
	pro Cinduli (1.10.2007 11:37:23) Vím přesně, co jsi prožívala. Můžeš mi prozradit, jakým způsobem jsi zaváděla systém v 8 spinkat a že usíná sama v postýlce? Nám se nedaří. Díky Odpovědět

Eva21546

uspávání

(1.10.2007 13:21:05)
Ahoj, u nás se teď stal "malý zázrak" s usínáním. Lucince je už 1,5 roku a začala usínat večer sama.

Prvních 6 měsíců jedla po hodině a půl ve dne v noci, do 8 měsíců usínala jedině na prsu, pak s povídáním a tulením. Teď asi týden usíná sama v postýlce.

Dáváme jí spát v devět, ale netrváme na tom hystericky, když je méně unavená, jde později. Ten čas jsme dlouhodobě vysledovali dle její únavy a režim mu přizpůsobili. Než ji dáme do postele, rozloučí se s hračkami a uděláme hygienu. Chvíli si s ní povídáme a pak použiji trik - maminka přijde, např. jdu pro pití apod. Ze začátku jsme se vždycky po chvíli vrátila s pitím a usnuli jsme společně. Nenechala bych to dojít k řevu, ale ona v klidu ležela. Asi po týdnu jsem se prostě nevrátila a ona spala do 10 minut. Takže teď asi týden usíná sama, ale nedělám to každý den, aby jí to nedošlo. Časem přestanu "šidit", prostě jí popřeji dobrou noc. Snad:-).

Tak to třeba pomůže i u vás, večerní usínání je snažší.

Eva

zuzi, dvě dcery 4+2

•

Re: pro Cinduli

(2.10.2007 11:49:28)
Jak si tuto diskusi pročítám tak se mi vybavují snad všechny popsané situace,mám totiž dcery až extrémně rozdílné.Starší byla doslova andílek a mladší nám to fakt vynahradila.Nicméně odpovídám na tvůj dotaz jak zavést usínání v 8hod.apod.Mi to u obou dcer šlo dobře(i když mladší protestovala podstatně déle a hlasitěji).Postup který napíšu se osvědčil mi 2x,ale to neznamená,že musí všichni souhlasit,je to moje zkušenost.Jenom musím podotknout,že jsem vždycky patřila k matkám,které odmítají spát s dětmi v jedné posteli a proto jsem byla (hlavně u mladší dcery) dost vytrvalá,ale po negativní zkušenosti,kdy neteř spí s rodiči v posteli ještě ve 13letech jsem z toho měla fakt až panickou hrůzu-takže položit mimčo do postýlky (začínala jsem to praktikovat asi od 8měs. a trvalo to tak měsíc,než to bylo naprosto bez problémů),pohladila jsem ji,zazpívala ukolébavku (vždy stejnou) a řekla "spinkej,maminka jde spinkat do svojí postýlky),následoval řev,ale vytrvej pár minut,potom jdi pohladit-u toho nerosvěcuj,nezpívej,nezvedej,jenom pohlaď a ukaž se,že jsi na blízku a tak pořád dokola.Interval postupně prodlužuj,tzn.že poprvé jdeš cca po 5min,pak po 10,15 apod.Většinou jsem tam musela přijít tak 3x než usla,ale po měsíci to bylo v pohodě a je pravda,že do dneška nevím co to je uspávat děti.Jdou hezky do postýlek,pusu a dobrou noc.Jenom to chce fakt trpělivost a obrnit se proti křiku,protože křičet bude,s tím počítej.Hlavně když zjistí,že nic jiného než pohlazení nepřijde.(ani čaj apod.)

Cindule (1 ještěrka, 10 m)

•

pro zuzi

(2.10.2007 21:40:23)
No, vidíš, nejdřív jsem odepsala evikovi, pak jsem četla dál a vidím, že jsme měly stejný systém. Naše malá spí sama v postýlce (hned vedle mojí postele) od cca 1-2 měsíců. Občas jsem si ji vzala k sobě, během těch prvních 3 měsíců jsem byla šťastná, když malá mi usnula třeba na mně. To ovšem zafungovalo jen jednou. Asi zkrátka jsme si to bdění museli prožít.
Teď je malá úplný zlatíčko. A já i manžel jsme rádi, že máme večer i trochu času na sebe.

Cindule (1 ještěrka - 10 m)

•

Re: pro Cinduli

(2.10.2007 21:26:19)
No, je to trošku složitější. Je to vlastně takový systém - trochu je to i o nervy, ale nám to cca do týdne pomohlo. Malou jsem dala do postýlky, dala jsem jí dobrou noc, pohladila, zazpívala písničku. Pak jsem zhasla a odešla z ložnice. Ona si chvilku broukala, pak začala plakat. Dokud byl pláč jen takový jen naříkavý, nechala jsem ji, když nabyl na intenzitě a působil zoufale, šla jsem do ložnice, malou jsem pohladila a zhruba těmito slovy: už je večer, malé děti už musejí spinkat a ty také. Ráno, až se vyspinkáš, bude zase čas na hraní. (je nutné to říct tak, aby bylo vidět, že maminka to myslí vážně, nesmíte působit jakkoli nerozhodně nebo nešťastně či dítě nějak litovat - to by okamžitě vycítilo a využilo vaší slabosti). Malou jsem zase pohladila (a vůbec jsem ji nebrala do náruče a odešla). Malá opět začala plakat a já ji nechala cca 10 minut. Pak jsem tam opět za ní šla a opakoval se rituál výše popsaný. Pak jsem za ní šla cca po 15 minutách a nakonec malá usnula.
Takto jsme to aplikovali cca 3-4 dny a bylo po problému. Teď se občas stane, že nemůže hned zabrat a začne hodně plakat (tak 1 x za 15-20 dní). Takopět jdu za ní, trošku s ní mluvím, pohladím, případně dám pusinku na čelíčko a jdu pryč.
Přeju hodně úspěchů.
Toto mi poradila kamarádka, které její maličká nechtěla spát do roku. Pak jí její známá přivezla ze Švýcarska knihu:Každé díte se naučí spát. Okamžitě si ji nastudovala a aplikovala a ono, světe div se, to do 7 dnů zabralo. Nyní její dcerka spinká klidně celou noc od 8 večer.
My jsme to zaváděli od 6 měsíců. Může se i dřív, ale děťátko má mít minimálně 5 kg.
Přeji hodně úspěchů.

IVET & KUBA

To mi něco připomíná:-)

(1.10.2007 10:28:40)
Tak tohle známe moc dobře:-) Pokud se s naším chlapečkem nejezdí v kočárku/a i to někdy nepomáhá/, nebo se nechová atd. tak neusne. A to jsem si pořád dávala předsevzetí jak nebudu chovat a jinak rozmazlovat. Ale co jiného dělat, když pořád řve jak na lesy??? Takže pokud nemám pomoc doma-tatínek-tak neudělám vůbec nic. Ale metoda-nechat ho vyřvat-mi trhá srdce. Tak pořád pevně doufám, že se časem zklidní a bude to náš HODNEJ CHLAPEČEK:-)

čaroda

Taky jsem moc cetla :)

(1.10.2007 12:29:55)
Je fakt ze lecos se hodilo: kojeni mi vubec nikdo neukazal. Kazdopadne v porodnici byl malej ukazkovej, doma prvni tyden take..a pak se to nejak zvrtlo. Kojila jsem po 2hod, vzdycky 45 minut, prebaleni, odkrknuti atd...zbyvalo mi tak 50 min mezi kojenimi - a to jsem pronosila. V noci to same, jen mezi kojenimi spal. Vydrzela jsem to 2 mesice, pak se mi zablokovaly zada a ja mu se sebezaprenim vrazila dudlik, zafixovala ho pruhem plenky aby mu nevypadl a supla ho do kocaru, nebo do postylky - tim jsem ziskala 20minut "volna" mezi kojenimi. Pak si malej zkratil dobu kojeni ale zato chtel vic pozornosti a zabavu. Jak ja byla stastna kdyz zacal lezt! a ted se uz i batoli... Kazdy krok od miminkovske ubrecenosti dospelejsim smerem je pro me, narozdil od maminek hodnych a klidnych miminek, krok vpred ke klidnejsim zitrkum :)))

to nemá chybu

(1.10.2007 10:49:05)
Dcera sice byla opravdu šíleně spavá (tím se moc omlouvám autorce), ale po čase i velmi zvídavá a nejvíc jí samozřejmě bavily hračky, které vydávají všelijaké pazvuky a blikají světýlky. Syn už tak spavý není, ale na nějaká ta "blikátka" a "kraválky" jsme si už zvykli. :-)
Jinak musím napsat, že jsem velmi velmi pobavila. :-)))))) Také jsem měla spoustu zásad a kde že dneska jsou ...... ? No, vždyť vy víte kde. :-))))))) Autorku mohu uklidnit, že bude ještě hoooooodně zásad, které "padnou". :-)))

Eva

•

Re: to nemá chybu

(1.10.2007 11:20:46)
Článeček vypovídající pravdu o nás maminkách. Pokud nechceme skončit na psychiatrii, jdou zásady k šípku. Moje dcera, ta zase dudlík odmítala, prostě jsem ji neoblafla. Až jsem přestávala kojit (v roce), tak si to najednou rozmyslela. A po dalším roce zas nastal problém, jak ji to odnaučit. I když člověk ví, že si zadělává s dudlíkem na ještě větší problém, nejde to jinak. Řvoucí dítko vydržíte možná den, týden a jste na sesypání. Vím, o čem mluvím. Ta naše cácorka si jej nakonec nějak nechala rozmluvit, ale dodneška "krade" dudlíky panenkám.

Re: to nemá chybu

(1.10.2007 11:45:28)
Evo, já po zkušenostech s dcerou a dudlíkem (a hlavně odvykání na něj) jsem si řekla, že kluk dudlíka mít nebude. Ale když si ještě v porodnici začal dudlat palec, tak jsme honem sháněli takový, který by mu vyhovoval. :-)))) Dudlíka totiž sebereš, ale palec mu neuřízneš. :-))) Vzpomněla jsem si i na bývalou švagrovou, jak se pyšnila, že syn nemá dudlíka. Jo, neměl. Ale o deformovaným palci, který si dudlal ještě ve škole, o tom nemluvila. :-))) A nepomohlo žádné mazání palce čímkoliv.

petluše

Re: to nemá chybu

(1.10.2007 17:03:39)
Ani jedno moje dítě nechce dudlíka, a nenaučila jsem je to ač snaha byla velká. Ale syn si teda palec nedudal a nedudá ani k tomu nemá sklon, takže i to asi je dítě od dítěte jiné. Ale syn nechtěl ani lahvičku, nepil z ní prakticky nikdy. U holky nevím, ještě je malá.o))lehátko využíváme hodně, na mladší zabírá i obyč hrazdička.

Moc pěkně napsaný článek, líbí se mi.

Mery72
	Hlučítka (1.10.2007 11:25:26) Dudlík byl naprosto nezbytný u všech dětí, ale hračkám s zvukem jsme se naštěstí vyhli. Děti jsou dost hlasité a ještě falešně hrající hračky! Tak si jich semtam užívají na případných návštěvách kamarádů:-) Odpovědět

MSteflova

Také porušuji zásady

(1.10.2007 12:41:46)
a měním plány. Dříve jsem chtěla 5 dětí, nebo alespoň 4. Také jsem tvrdila, že věkový rozdíl mezi sourozenci by neměl být více, než dva roky...a co myslíte? Mám doma 14 měsíčního kyborga, který se za noc 5x vzbudí, přes den spí hodinu(nebo vůbec)a ani po hodinovém plavání neusne dřív, jak ve 22.00. Také jsem vždy tvrdila, že je důležité být s dítětem co nejdéle doma, ale po soužití s tchýní....mimochodem, nevíte o něčem ? :-)

Zdenka

•

úplně se vidím :-)

(1.10.2007 12:49:41)
Taky jsem s prckem sama. Za nejlepší věc, co jsem pořídila, považuju babyvak, díky tomu od jeho 3 týdnů bylo aspoň pár chvil klidu, když mi usnul v něm. Do cca 7 měsíců jsem nechápala výraz "dát dítě spát" :-) pak se to nějak samo zlomilo a večer usíná sice za mé asisitence ale během pár minut a to přímo v postýlce, zázrak :-) Sprchování se mi podařilo vyřešit jinak, cca od těch 2 měsíců jsem ho v autosedačce brala do koupelny s sebou, on se v ní houpal a pozoroval. A používám šílené barevné osušky, tak se dodnes těší až se začnu utírat :-) Bude mu 8 měsíců.
Akorát dudat ten lump nechce :-| Dudlík ho akorát vytočil, až tak ve 4 měsících ho začal brát jako jednu z hraček, tj. já mu ho nedávám do pusy ale do ruky a on si ho dle nálady ze všech stran okusuje :-)

Sara. Terka 9,Kája 5
•	souhlasím.... (1.10.2007 13:16:33) Pěkný článek, který mě pobavil a připomenul mi chvíle, kdy například věším prádlo na sušák jednou rukou a v druhé se snažím pohupováním uklidnit řvoucí Terezku. Těch zásad šlo "do háje" během let mnohem víc.A myslím,že ještě párkrát budeme muset přehodnocovat priority.Tak jako všichni,že????? Odpovědět

Marcela,syn 4r., dcera 3m.
•	Re: souhlasím.... (1.10.2007 13:44:56) Tak, tak:) Dokud jsem neměla děti ani jsem netušila kolik činností zvládnu jednou rukou:) Odpovědět

Sara. Terka 9,Kája 5
•	souhlasím.... (1.10.2007 13:16:34) Pěkný článek, který mě pobavil a připomenul mi chvíle, kdy například věším prádlo na sušák jednou rukou a v druhé se snažím pohupováním uklidnit řvoucí Terezku. Těch zásad šlo "do háje" během let mnohem víc.A myslím,že ještě párkrát budeme muset přehodnocovat priority.Tak jako všichni,že????? Odpovědět

jenniska+ 9/05, 3/09 a10/13

měli jsme to stejné

(1.10.2007 13:34:21)
Tak já jsem před narozením našeho drobečka měla také zásady kterých jsem se nechtěla vzdát.Naivně jsem si myslela že když budu neústupná,všechny zásady dodržíme a moje dítě mělo být dle mých představ andělíček spinkající bez dudlíku ve své postýlce...realita byla a je opravdu jiná.Od narození kdy všechny děti pořád spinkali,náš pořád plakal a nemohl spát.Dostali jsme se k nošení s dudlíkem a pohupování v bocích.Ještě jsem musela najít správné tempo,aby byl výsledek co nejlepší.Když jsem mrňouse uspala a chtěla přenést do postýlky,byl ihned vzhůru a vše začalo nanovo.Byla jsem šťastná že vůbec chvíli spí a vyčerpaností jsem padala na h...,nějaké zásady šli stranou.Takže měl dudlík,spal v naší posteli,neustále jsem ho musela nosit aby usnul.Naše dítě je teď dvouleté batole,dudlík nemá už asi od 8 měsíců,zato pije vecer z láhve kterou nadevše miluje.V noci spí dobře občas má budící období,k ránu chce svoji milovanou lahev.Spí ve své postýlce,někdy k ránu přejde ke mě.Chvíli se nezastaví a je to prostě živel.

Andrej

•

A bude hur...

(1.10.2007 13:53:00)
Vcera:

Od pul seste od rana je malej (2,5 roku) vzhuru a kvici a jeci a je protivnej.... tak si s nim hraju a hraju... v devet jsme se domluvili, ze postavime garaz a maminka se pak pujde osprchovat. Vylezu ze sprchy, malej skace nahatej po manzelskych postelich, vycural se nam do postele, pocural vsechny me rozectene knizky (drahe v anglictine a pujcene jak jinak) sundal si obleceni a narval ho do pracky, kterou zapnul (blbe) Takze loznice smrdi, vse je znicene.... a pracka divne blika a smrdi - jo ta nova draha co mi ji privezli v sobotu. A mrne nad tim vitezoslavne stalo a jen se rehnilo na cele kolo...

Dneska:
Vylezu ze sprchy, cerstve vyprane a povlecene periny (povlak na matracea podlozka dtto) rozhazene na zemi, do toho vyhazene cerstve vyprane a vyzehlene veci na mimco, ktere se ma narodit kazdym dnem, a na tom mokre veci vybrane z pracky (hergot proc nemaji detskou pojistku i v prubehu prani????)

A zatim co to tu pisu, tak vylezl na skleneny stul a flaknul o nej sklenici, vse je rozlite a sklenice rozbita....stul nemam odvahu zkontrolovat.

Zasada c 1 Sve dite nebudu bit a nebudu na nej kricet, budu trpeliva, klidna vstrcina matka a vse mu vysvetlim....

Bára a kluci
	za zkoušku nic nedáte ;o) (1.10.2007 14:13:08) Zkuste vzít dítě v houpačce sebou do koupelny! Zvuk sprchy dělá zázraky, stihnete si možná i umýt vlasy ;o)) Odpovědět

Jordana

Re: A bude hur...

(1.10.2007 14:17:37)
:-)))taky známe-náš dvouletý lumpík je obdoba-že by se to někde prenatálně učili:-)
Koberec je pročuraný,zlitý vším možným.
Gauč v obýváku-problinkaný(za to samozřjemě nemůže),zlitý jednorázově-za to ale 2l limonádou.
Pračka při praní vydávala divné zvuky-mmj se prala i pet lahev
Balon jsme opravdu dlouho nemohli najít,nakonec byl v ledničce
Kuchyňské náčiní slouží pouze jako nářadí........atd.atd.

Ale stejně je to fajn,ne?

Mila, dva dospělí, tři dospívající

•

Re: A bude hur...

(1.10.2007 20:31:26)
..nechci strašit... Poznámky od paní učitelky, která má pouze jednu vzornou dceru umí nadzvednout. Tu mám taky(díky za ni), ale kromě toho ještě 4 kluky se značně tvrdou hlavou. (Za ty taky díky, stojí to za to.) Kdo nezažil, nepochopí. Takže:"Nesuďme, abychom nebyli souzeni!" A zásady jsou přece od toho, aby se porušovaly.

Helena+2kluci 11/05, 3/07

•

Re: A bude hur...

(1.10.2007 22:47:21)
Andrejko....
konečně jsem našla někoho, kdo to má doma v bleděmodrým jako já....
náš poslední hit - Matýsek vyšlápl h.... svoje.....ve svý postýlce.....
Je to moc milej chlapeček, akorát energie má na rozdávání... občas mám pocit, že mu někdo vyměnil baterky za nový, zatímco ty moje už se nějak pomaleji nabíjejí...
rozestup mezi klukama mám 16 měsíců, ale nejhorší mám už snad za sebou. Malýmu je teď už půl roku, "velkýmu" rok a třičtrtě a už se to zašíná zklidňovat.
Držím palečky ať jste v pohodě..
Helena

Taňula
	Re: A bude hur... (6.10.2007 14:52:42) takove dite bych vratila,pripadne bych skoncila na psychiatrii.Moje bylo vzdorovite,taky 2roky nespalo,vztekalo se,nic jsem nenakoupila jen nejnutnejsi potraviny a to jeste zpocena,bylo to hrozne narocne obdobi a byla jsem fakt na pokraji sil. NO ALE TOHLE????Pokud je to pravda,to se snad ani neda prezit! Odpovědět

Gabina, syn Honzík 2 roky

•

Re: A bude hur...

(7.10.2007 10:03:49)
Ahoj všichni, taky jsem si myslela, že budeme bez dudlíku, nakonec ho dostal hned v porodnici, protože by byl pořád u prsu, ale jenom proto, aby se ududal. Doma měl v oblibě usnout, ale jak jsem vlezla do sprchy, tak spustil takový řev, že než jsem doběhla, byl celý rudý a zpocený, ale naštěstí to netrvalo dlouho. Při vaření se mi osvědčilo lehátko s hrazdičkou, dokonce mi i usnul. Nejvíc jsem si vytrpěla v šestinedělí, na rady lékaře - jste po císaři, hodně odpočívejte - vůbec nedošlo. Ale první zkušenost je první zkušenost a už teď si uvědomuju, co jsem mohla dělat jinak a tak doufám, že podruhý to bude klidnější.

Petra

•

Re: A bude hur...

(9.10.2007 12:49:07)
Jo, jo, Majdo bude hůř.... tvůj článek i reakce, na kterou teď odpovídám, mně něco silně připomnělo :-)))) Moje holčička má 17 měsíců, počuraný postele (protože se naučila sundat si plínu a dělá to pořád - prostě POŘÁD!) znám důvěrně, stejně jako neustále vysypané šuplíky a jejich obsah často nenávratně rozcupován (umí totiž už zdolat i většinu bezpečnostních pojistek....), zničených pár domácích přístrojů atd. Dudlík má stále - sice už ho dlouho přes den neměla, ale zas ho chce, nechť, chvílu je s ním v klidu :-))), narozdíl od chlapečka z úvodního článku ale musí mít pouze dudlíky Avent (jak víte, jeden stojí skoro stovku...), holt asi bude náročná holčička :-)
Vše, co hraje, bliká a vypadá pro nás hrozně, už máme doma, a jak něco podobného uvidím v obchodě, nadšeně pro to běžím. Momentálně u nás boduje chrochtající prasátko...
A výchovné zásady? Co to je????? Já už si nějak nemůžu vzpomenout.... :-)))))))))))

Lemora

U mě šla k šípku jiná zásada

(1.10.2007 14:10:54)
a to nedávat dítě do chodítka...
Když mi ho švagrová hrdě předávala, tak jsem si myslela své, slušně poděkovala a chodítko putovalo do zadních útrob garáže. Jenže... náš prcek začal poměrně brzo lézt a v lezení se rychle zdokonalil, no a v půl roce už se začal stavět na zadní a jak byl ještě malý a nešikovný, tak se samozřejmě každou chvíli pustil a plácl sebou - jak jinak než - na záda (a že to byly pády občas docela nebezpečné). A já začala trávit veškerý čas tím, že jsem mu stála za prdelkou, aby si někde nerozbil hlavu.
Musím ještě podotknout, že v okamžiku kdy objevil pohyb, tak do zadních útrob garáže putovalo i polohovací lehátko, které de facto zratilo smysl. Tudíž se moje veškeré denní povinnosti smrskly na minimum a já si pomalu nedošla ani záchod, no a netrpělivě čekala, kdy se vše zlepší a začne chodit sám. Po 2 měsících jsem to vzdala, oprášila chodítko a celá šťastná se začala věnovat i své zanedbané domácnosti. Nutno podotknout, že chdítko používáme už 4 měsíce a stále ještě nechodíme, takže takové ty názory, že dítě se chodítkem předčasně naučí chodit jsou jaksi neopodstatněné... aspoň u nás to tak nefunguje...

Eva21546

Re: U mě šla k šípku jiná zásada

(1.10.2007 14:27:29)
Ahoj, moc dobře si pamatuji, kdy se Lucinka odhodlaně vydávala na výpravy kolem nábytku:-). Domácnost mi hnije dodnes, to s chozením nesouvisí:-). Na úklid, vaření, internet:-) mám hodinu a půl, když spí po obědě, jinak jsme venku nebo si hrajeme.
Myslím, že chodítko vadilo z jiného důvodu, říkali nám to na přednášce o tělesném vývoji. Stejně jako že se nemá posazovat v kočáře, když nesedí samo apod. Lucinka chodila kolem nábytku 4 měsíce, než začala chodit bez opory a to ještě prvních 14 dní byla pořád na zemi:-). Já to u prvního vydržela, tak snad to vyjde i u dalšího:-). Eva

Lemora

Re: U mě šla k šípku jiná zásada

(1.10.2007 15:35:30)
to je přesně ten důvod proč jsem tak dlouho odolávala (i když ani pediatři nejsou v tomhle zajedno) a proč taky ještě pořád (ve 13měs.) stále nesedíme...
ale tak je jasné, že v tom chodítku nebude od rána do večera, ale prostě (a především v zájmu jeho bezpečnosti) ho tam občas šoupnout musím a zatím mu to nijak neuškodilo... doufám...

Radka-2 deti
•	Re: U mě šla k šípku jiná zásada (1.10.2007 16:15:22) Ahoj, já obe deti dávala do chodítka od 4 mesícu. Kdyz byl dceri (mladsí díte) rok a pul, byli jsme na neurologii kvuli tomu, ze chodila po spickách. Tam nám paní doktorka rekla, ze to má z chodítka a taky ze to bývá z odrázedel. Nevím, starsí syn je v poho a dcera po spickách chodí dodnes (3 roky). Odpovědět

Insula
	Re: U mě šla k šípku jiná zásada (1.10.2007 18:38:48) Radko, chudák dítě. Dávat ve čtyřech měsících je teda síla. Z toho by naše rehabilitační sestra omdlela. Odpovědět

Insula
	Re: U mě šla k šípku jiná zásada (1.10.2007 18:40:05) ... ve čtyrech měsících do chodítka.... Vypadlo mi to tam. :-) Odpovědět

Eva21546
	Re: U mě šla k šípku jiná zásada (1.10.2007 21:05:17) Nedovedu si představit, že se v poloze na stojáka udrželi. Proč jsi to dělala? Eva Odpovědět

DENISA

•

Re: U mě šla k šípku jiná zásada

(1.10.2007 22:27:23)
Ve vsech knizkach pisou, jak jsou choditka nebezpecny. Dite se v nich nenauci chodit, ba naopak, krivi si pater a nejvic detskych urazu pochazi prave z choditek, protoze dite se diky nemu dostane tam, kam by se po vlastnich nedostalo, prirazi si ricicku k nabytku apod. O tom, ze existuji i taci rodice, co daji dite do choditka v 1. patre a ono spadne s choditkem ze schodu, ani nemluvim. Pri padu ze schodu se telo schouli do klubicka, kdezto s choditkem se jedna o zlomeni vazu. Divim se, ze takoveto veci jeste prodavaji.

Eva21546
	Re: U mě šla k šípku jiná zásada (3.10.2007 13:00:25) Ale určitě se najdou i výrobci, kteří přemýšlí nad prospěšností a nezávadností svých výrobků. Eva Odpovědět

Helča+3svišti
	Chodítko ve 4 měsících??? (2.10.2007 13:24:55) Promiň, ale 4 měsíční dítě si ABSOLUTNĚ neumím představit v chodítku. To snad ani nejde,ne? Opravdu by mě zajímalo, co Tě k tak šílenému a nesmyslnému činu vedlo! Odpovědět

Insula
	Re: U mě šla k šípku jiná zásada (1.10.2007 18:36:43) Lemoro, nejde o to, že se naučí chodit předčasně jako spíš o to, že se to naučí špatně. Většina chodítek totiž naučí dítě chodit po špičkách, což je špatně a dost blbě se to odnaučuje. Tak ti přeji, abys měla to "dobré" chodítko. Navíc je to pro takové prcky hodně náročné na páteř. Odpovědět

Ivana Procházková
	Re: U mě šla k šípku jiná zásada (1.10.2007 20:30:02) Tak naše mladá neviděla chodítko ani z rychlíku a také chodí často po špičkách (3 roky). Chci se na to optat naší Dr., až teď půjdeme na 3-letou prohlídku. Odpovědět

Lemora

Re: U mě šla k šípku jiná zásada

(2.10.2007 8:50:30)
Já věděla, že píchnu do vosího hnízda...
tak ještě pár upřesnění - co se týče špatného návyku chození (zmiňované špičky), tak chodítka mají nastavitelné sedátko, které když se správně nastaví, tak dítě došlápne celou nožičkou a nemá šanci se naučit chodit po špičkách.
Co se týče bezpečnosti - tak je fakt, že moje "chytrá" švagrová mi celkem hrdě sdělovala, že chodítko je vyzkoušeno i pádem ze schodů, takže o bezpečnosti nelze pochybovat. Jinak my máme domek přízemní, takže jsem nic takového řešit nemusela, jinak bych to řešila zábradlím.
Další věc je, že můj všetečka se všude dostane po svých kolínkách, takže dát ho do chodítka znamenalo zabránit mu leckams vlézt a ublížit si.
A v poslední řadě - do chodítka jsme se postavili až téměř v 8 měsících, kdy jsme za sebou měli pilný trénink u nábytku, takže můj prcek už měl páteř dost zpevněnou na to aby těch pár nutných chvil (kdy jsem fakt potřebovala na záchod nebo něco uvařit či umýt nádobí nebo si jen chvilku odpočinout) v chodítku přežil.

asi jsem divná

(2.10.2007 20:20:17)
Myslím, že jsem divná, když tak čtu jak jsou děti v chodítku, aby měla mamka klid na to umýt nádobí, uvařit..... Mám dvě holky a nemáme ani jedno chodítko. Holky si prostě lezou kde se jim chce, byt jsme přizpůsobili tak aby si nemohly ublížit. Když se začali stavět, tak jsem určitě za nimi nestála, aby nemohli spadnout, asi dva dny padaly a tím to skončilo, pak už si začaly dávat pozor.

Lemora

Re: asi jsem divná

(3.10.2007 9:15:51)
máš jenom štěstí na šikovné a klidné děti. Můj prcek si v žádném případě pozor dávat nehodlal a ještě i dneska se zcela bezmyšlenkovitě pustí a upadne. Nejde o to mít na něco klid, protože nádobí se dá klidně umývat i když mi dítě visí za nohu a uvařit se dá večer, když už spí. Leda bych někomu přišla jako krkavčí matka jenom proto že se chci sama taky občas najíst... A co se bezpečnosti týče, tak naši přátelé k nám chodí okukovat všechny možné vychytávky, aby si malý neublížil - jde zabezpečit leccos, ale máme starý barák a některé věci prostě přestavět nejdou nebo na to (bohužel) nejsou peníze. Prostě je pro mě snesitelnější dítě v chodítku před koupelnou, než dítě bez chodítka se mnou v koupelně, kde mi hodí záda na kachličky nebo spadne po hlavě do vany, zatímco páchám ranní hygienu.

Semetrika

•

Re: asi jsem divná

(3.10.2007 18:02:50)
V pohodě...taky jsem změnila názor. My koupili bazarové chodítko pro naší slečnu v okamžiku, kdy si ve 13 měsících, tehdy stále ještě lezoucí, zlámala ručičku. Doktoři nám zakázali jakýkoliv pohyb po sádrové ruce, jenomže JAK udržet zvědavé hyperaktivní dítě na zadních nebo v postýlce, to neporadili.

Naše malá tou dobou už obcházela nábytek, takže s našlapováním jsem si tolik hlavu nedělala. Nad chodítkem od prvního okamžiku hýkala radostí. Při používání měla ruku opřenou o stolek. Kromě procházek v kočárku nebo šátku to pro nás byla jediná možnost, jak ji nebránit v pohybu a přitom šetřit gypsovou ručičku.

MM, 2 kluci

•

S chodítkem se často naučí POZDĚJI!

(3.10.2007 13:20:34)
Píšeš, že se Vám nepotvrdila taková ta varování, "že se dítě prý naučí chodit předčasně". Je to ale, pokud vím, jinak. Lékařská varování před chodítky, jak je znám já (v některých zemích jsou dokonce zakázaná!) naopak říkají, že se přirozený motorický vývoj může zpomalit, protože dítě se naučí špatným pohybovým vzorcům - v chodítku vlastně jakoby "visí" resp. pak "chodí" po špičkách (což je nepřirozené), nemá možnost posilovat všechny svaly tak jako kdyby se plazilo, lezlo, sedalo si, a pak se přirozeně stavělo na nohy... Tudíž prý děti pak mnohdy chodí později, nikoliv dřív (samozřejmě ne vždy). (Předčasně je na tom to, že ho v chodítku dáváš do svislé polohy, často když si ještě samo nesedne ani nestoupne.) Druhá věc, před kterou pediatří varují, je nebezpečí úrazu: dítě je v chodíktu uvězněné, jezdí v něm po bytě/domě aniž by ho mohlo opravdu ovládat a může spadnout třeba ze schodů (i když si nedokažu představit že je nezabezpčím) nebo do něčeho nabourat. Jsou to prý velmi ošklivé úrazy.

My máme dvě děti a nikdy jsme nic takového nepotřebovali. Holt se člověk musí smířit s tím, že v určitém období musí dítěti víc "stát za zadkem" a chytat ho když padá. Ale je to jen fáze a za dobrý a pokud možno ničím zbytečně nemezovaný vývoj mého dítěte mi to stojí.

Lemora

Re: S chodítkem se často naučí POZDĚJI!

(3.10.2007 14:04:59)
no vidíš, a já mám ve svém okolí právě takové co se s chodítkem naučili chodit brzo, nemluvě o tom, jak některé mé kamarádky (o chytré švagrové snad raději ani nemluvě) nechápavě kroutily hlavou, když jsem dítě odmítala do chodítka dávat. A ty špatné návyky jsou od toho, že se chodítko špatně nastaví - to není z mé hlavy, je to vyčtené z jiných diskusí maminek, co s chodítky zkušenosti mají.
A stále si nemohu pomoci, ale vidím daleko větší nebezpečí úrazu v tom, že mi dítě neomezeně leze všude než když se v relativním bezpečí chodítka nemůže nikam dostat a na nic dosáhnout.
Ještě pro jistotu dodám (pro všechny co nečetly mé předchozí příspěvky), že rozhodně nestrkám dítě do chodítka proto abych se ho zbavila, ale protože jsou situace kdy nutně potřebuju něco udělat a nedá se to dělat s plazícím se a (hlavně si všude stoupajícím) dítětem pod nohama. Jediná moje chyba (za kterou si sypu popel na hlavu) je, že jsem si ho krutě rozmazlila a nemůžu ho tudíž nechat samotného v postýlce či ohrádce aniž by srdceryvně neprotestoval. A hlavně - pokud už dítě umí samo stát u nábytku nebo (u nás místo sezení) samo klečet, tak už (myslím, i když nejsem pediatr) má snad páteř dost zpevněnou na to, aby chvíli v chodítku přežil.

čaroda

Re: S chodítkem se často naučí POZDĚJI!

(3.10.2007 23:25:21)
Pokud ti malej sedi s rovnou pateri (ne ohnutou do oblouku) tak uz ma dostatecne posilene zadove svaly a obcasny kratkodoby pobyt v choditku by mu nemel ublizit. Ono jde spise o to, ze deti ktere se davaji predcasne do choditka mohou mit v pozdejsim veku skoliozu nebo jine vadne drzeni tela ze 2 zakladnich pricin:
1. svaly nejsou dostatecne zpevnene, nedrzi pater vzprimenou a ta se pri delsim sezeni-tzn. nadmerne zatezi pro ni borti
2. dite neni dozrale motoricky, zafixuje si spatny pohybovy streotyp chuze a bez choditka pak chodi spatne a vetsinou drive nez by k tomu normalnim vyvojem dospelo a svaly nejsou dost vyvinute aby udrzely pater pri takovem zatizeni
- jako kdyz bychom my v dospelosti najednou treba zacali chodit se sadrou...zmeni se take nas streotyp chuze a rovnovaha tela a mohou zacit bolet zada..a dite se fakt setrit nebude aby moc nechodilo..toho to proste "pudi" :))
Nevim jestli jsem to nejak srozumitelne podala, jde proste o spatne zafixovani techniky chuze a povedomosti telicka ditete o rovnovaze a rozlozeni hmotnosti na nozicky.
Takze choditko pouze v nejnutnejsich pripadech indikovanych psychickym a fyzickym stavem matky :) podle hesla: uspokojeni primarnich potreb matky vede ke spokojenosti a tudiz nadalemu uspokojovani neustalych potreb ditete :))))

Linda

•

Radši ať padá

(4.10.2007 0:14:33)
Já myslím, že pokud je to na chvíli, určitě to chodítko ve zdraví přežije. Jinak si ale myslím, že by si na to neměl moc zvykat, podle mě je lepší nechat ho nějakou dobu padat (pokud nespadne na nic ostrého - což snad doma nemáte), nemyslím si, že by se mu něco mohlo stát. Ani nevodit za ruce, jak se dost často vidí. Tak se to určitě rychleji naučí, tohleto období "nejistoty" se zkrátí a i ty tím pádem budeš mít větší klid. Je fakt, že naše malá, když se učila chodit, padala spíš dopředu - ale spadla X-krát za den a myslím, že je to fajn, aspoň se naučila pořádně padat. Když začínala sedět, párkrát se skácela dozadu (přímo na hlavu, na tvrdou podlahu - většinou jsem nestačila zareagovat...), ovšem za 3 dny už to uměla na 100% a nemusela jsem se bát.

monika

•

HELMICKA

(15.10.2007 9:58:35)
Ja jsem nasi male dracici koupila v Detskem raji mekkou prodysnou helmicku, ma ji od te doby kdy zacala lezt a stoupat si a pady na parkety nejsou fakt nic prijemneho, uz nas zachranila od spousty place a ja ji nemusim porad stat za prdelkou a trnout hruzou, kde si rozbije hlavu. Ted napriklad visi rukama za rantl ohradky (zvenku) a nohama se splha nahoru a..........bac uz je dole, trosku se otrela hlavou o reprak, ale nemit tu helmu, tak by to asi hodne bolelo. Tuhle vec si fakt nemuzu vynachvalit,no a co ze se nam lidi smejou, kdyz jim reknu, ze Sara doma nosi helmu:)

Lemora
	Re: HELMICKA (18.10.2007 11:11:01) můžeš mi prosím poradit, kde přesně (a za kolik) jsi tu helmičku koupila? On to zas tak špatný nápad není.... díky Odpovědět

Iva, kluci 4 a 2 1/4 r.

•

Zrcadlo taky zabírá ...

(6.10.2007 22:55:49)
... nevěřila jse tomu, když mi vyprávěla kamarádka, jak zabavili svého drobečka, když potřebovala také něco doma udělat - na spodní stranu desky stolu přilepili s manželem (podotýkám, že OPRAVDU PEVNĚ a KVALITNÍM LEPIDLEM, aby snad některé maminky neměly obavy, cože to kámoška přichystala za nebezpečí) obyčejný mozaikový čtverec zrcadla, cca 25x25 cm, které se prodávají v Bauhausu apod. Synkovi (bylo to v době, kdy ještě ani nelezl, vhodné spíš pro menší dítka, teprve malé "ležáčky")nachystala deku,na které vždy ležel na zemi, právě pod stůl, šoupla ho na ní, a on, který nikdy nevydržel ani chvilku bez maminky - VYDRŽEL PŮL HODINY HYPNOTIZOVAT SVŮJ OBRAZ a nahlas se tomu řehtat! Neříkám, že to musí zaujmout všechny drobečky, ale u někoho to vyjde!

Jinak jsem se při čtení také pobavila, vidím sebe samu před pár lety :-)

Přeji hodně pohody bez sprintových úrazů, Iva

kacaba
•	dr. karp (1.10.2007 16:34:07) Tak nejprve přeji pevné nervy a zadruhé doporučuji zkusit si přečíst knížku od dr. Karpa - Nejšťastnější miminko v okolí - u nás jeho pět zásad zafungovalo. závazat i s ručičkama, houpat, syčet, dát něco dudat a položit na bok nebo bříško ( to samozřejmě pod dohledem). přeji klidnější dny. k. Odpovědět

Baba Jaga

Houpacka

(1.10.2007 19:26:05)
To jsem moc rada, ze ti ta houpacka pomohla :) Mne taky zachranila nervy. Jo a s tim dudlikem jsem mela uplne stejne zasady, vydrzela jsem to tyden - pak jsem vrazila dudlik, soupla dite do houpacky a jeee, to ticho bylo nadherne!!!! Nefungovalo vzdycky, ale dost casto na to, aby se ze mne nestala zanedbana matka v spinavych teplakach a mastnych vlasech.

TerezaK,2 děti

•

Jako bych se viděla...

(1.10.2007 20:56:39)
Ó jé, jak moc mi článek připomněl mé maminkovské začátky :-))) Miminko, které bude usměvavé už od samého narození, zapláče jen hlady a dudlík potřebovat nebude, se nekonalo. Synek spal v noci (rozložený na mém hrudníku, ale SPAL), zato přes den výhradně namotaný v šátku či chovaný. Při pokusu o položení do postýlky se okamžitě vzbudil s jekotem, který se dal uklidnit jen kojením (přisátý vydržel klidně tři čtvrtě hodiny, pak zaklímal, já ho zkusila odložit, on se do 3 minut vzbudil, takže zase kojení....a tak celý den). A pak samozřejmě večerní neutišitelný a nepřetržitý pláč v délce čtyř, pěti, šesti hodin, jak se poštěstilo vyhnat prdíky (které samozřejmě vznikaly tím předchozím dlouhým dumláním prsa). Dobře si pamatuju, jak jsem večer utíkala aspoň na pár minut ven se psem, abych ten řev nemusela aspoň chvilinku poslouchat. Muž zatím trpěl jako zvíře s naším malým v náručí. Dobře si pamatuju, jak jsme jedli na střídačku, aby jeden mohl chovat a druhý jíst. A když nebylo komu ho nechat pochovat, padaly mu špagety na holou hlavičku...Dobře si pamatuju, jak jsem celé hodiny hopsala na balonu s pohledem upřeným do akvária (zabralo asi na týden, malý neplakal, upřeně pozoroval rybky). No, dudlík jsme dali těsně po šestinedělí a bylo to o něco lepší. A pak ještě lepší a ještě lepší...
A dnes je z toho tygra, který byl schopný zaměstnat klidně tři jinak schopné osoby, čtyřletý mladý muž, který se sám obleče, umyje, nají i s následným úklidem stolu, zaváže tkaničky, podrží dveře a bez vyzvání zdraví v obchodě i v domě. Nepere se, rád doma se vším pomáhá, chová se vstřícně a je mimořádně vtipný. Ve školce je za miláčka hočiček i paní učitelek. Až se trošku bojím, zda nám doma neroste malý Mirek Dušín.
Takže, přeju všem maminkám pevné nervy, dost sil a vydržet. A nebojte, ono to bude lepší.

TerezaK,2 děti
•	Re: Jako bych se viděla... (1.10.2007 20:59:22) A ještě bych ráda dodala - nenuťme našim dětem naše představy o tom, jaké by měly být. Milujme je takové, jaké opravdu jsou, i když někdy je to nesmírně těžké. Ale jedině tak získají ten jedinečný pocit vlastní hodnoty. Odpovědět

Modřinka
	No dobrá, tak já tedy sem dnes psát nebudu (1.10.2007 20:52:40) :-) Odpovědět

11.8MartinaEmma12

Nesdělitelné :-))

(1.10.2007 21:45:01)
Taky jsem si coby bezdětná a free mladá žena myslela, že mé dítě bude hodné, dobře vychované, nezlobící, hrající si tiše s nejoblíběnější hračkou - Encyklopedií :-)) Má domácnost bude stále tak krásná, čistá a tak............. dnešní stav: 18 měsíční syn, tajfun hadra, velmi zvídavý a akční, domácnost v kritickém stavu,ale to mě tak moc netrápí, ale jak já jsme šťastná, když se na 20minut zabaví a já dám nohy na stůl a dělám, že jsem mrtvá :-)))) Zatím ho /bohužel/ nebaví TV,ale už mu preventivně kupuju pohádky a těším se na studené, zimní večery, kdy se bude dívat na DVD :-))))

Linda

•

Zkus Krtka :-)

(2.10.2007 8:37:08)
Hele, jestli ho chceš brzo naučit závislosti na TV, zkus mu pustit Krtka :-) Naší malou taky TV nijak nebrala, ale Krtek jí dokonale zabavil. Asi ve 20 měsících jsme jí ho pustili poprvé a od té doby ho fakt žere. Až moc, ale občas se mi to fakt hodí :-) Přiznávám, že to byla moje hlavní zásada, která šla do kopru (že se rozhodně nebude dívat na TV a když, tak max. 10 minut Večerníček a konec.)

Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05)
	Re: Zkus Krtka :-) (2.10.2007 12:31:46) souhlasím. SIce nemáme televizi, ale máme rozsáhlou sbírku kreslených dětských dvd. A oslavuji den, který se nám podaří bez počítače. Na druhou stranu, když se děti koukají, tak se většinou věnuji domácnosti a vaření :-( Odpovědět

Katka +Ani 03+Robbie06
•	to je dobrý (1.10.2007 21:58:08) takhle jsem se už dlouho nezasmála až mi tečou slzy:-) Odpovědět

Kudlanka
	nádhera (1.10.2007 22:29:05) Jako prvomatka ročního synka můžu jen souhlasit.Už jsem se dlouho tak nenasmála. Díky moc. Odpovědět

verak

•

super

(1.10.2007 23:39:20)
Ani nevite jak moc mi to pomaha (a skvele bavi zaroven) cist o tom, ze deti se chovaji podobne jako muj drobecek...a co se tyka starsich, zrejme se mam na co tesit!
Nekdy se vazne snazim mu vnucovat svuj pohled na materskou DOVOLENOU ale vetsinou v okamziku kdy si rikam: a ono to skutecne chtelo jen duslednost...me broucek tvrde vyvede z omylu. Byli jsme ted tyden doma protoze se nam k ryme pridruzily teploty a moje sladke detatko zcela nevycerpano nemoci behalo, vse bralo, rozbijelo, nicilo...a pokud jsem jej zrovna nenahanela aby vratil mobil ze ktereho volal minimalne do Australie, tak on chodil za mnou, vesel se mi na nohu a jecel a jecel.
Padla dalsi zasada-"dudlik jen na uspavani" :)))
Kdyz opadly vysoke teploty a ja se vydala s jecicim ulicnikem ven (doma hrozilo realne nebezpeci ze mu SKUTECNE ublizim)bylo to trochu lepsi, jen tak relativne tise nadaval. Pak jsme vlezli do jedne cukrarnicky u nas, kde je pani milujici deti, maji tam dets koutek a navic tam nikdo zrovna nebyl..parada. Koukala na me divne ze jsem takova prepadla, milacek se rozzaril, usmevy na vsechny strany a ja s tezkym srdcem poslouchala jaka je to pohoda mit takove vzorne dite, jak sedi a papa, jak si hezky hraje, jakou mam pohodicku...
Ja ho proste bit nemuzu, me by nikdo neveril ze umi byt pekne nesnesitelny, me by vazne ukamenovali.
Kazdy mesic se mi to zda lepsi. Nocni kojeni kazde 2 hodiny (zasada- "dite ma dostat mliko kdykoliv si o nej rekne")-rikal si 9 mesicu kazdou noc:((((( hruza! tak tomu udelal pritrz az manzel kdyz k nemu zacal vstavat a odvezl ho v noci nekolikrat vedle do pokoje, uz se mu moje mrtvolne plouzeni a kruhy pod ocima nejak prestavaly libit.
Tak se tesim ze jednou se prestane budit a ze bude taky Mirek Dusin...nebo padne zasada "dite jako ze skatulky" a bude to Stetinac :)

Jarka

•

Co dodat

(2.10.2007 11:24:15)
Milé maminky, neberte ten život tak moc vážně. Nejdůležitější je, ž je miminko spokojené a vy taky. To, že ustojíte nedat dítěti dudlíka a ono bude neustále plakat, nic nevyřeší, protože vy budete unavené, přímo vyčerpané z toho, jak ho uklidňujete. A to se zase odrazí na tom maličkém, protože mu v pohodě nebude např. zpívat. Zapojte zdravý rozum, rady od ostatních si v klidu nechte projít hlavou a volte to, co je pro vás dva nejvýhodnější. Sama mám 3 děti, dnes už odrostlé a tak si myslím, že mohu trochu radit. Nedejte na totální zákazy, vždyť mnohé je prověřeno léty ne-li přímo desetiletími. Co se týče kojení, tak mě děsí představa dnešních novot, že při každém zakňourání se má dítě přiložit k prsu. Kdy si, vy maminky, pak odpočinete, kdy děláte mnoho dalších prací, které je potřeba vykonat? Sama jsem kojila všechny tři děti skoro do půl roku, ale mezi kojením byly přestávky 2-3 hodiny. Mezi tím trošku čaje, pokud měly zájem. Přeci jste si dítě nepořídily proto, abyste mu takhle otročily. Ono přece i bez toho pozná, že ho milujete a je pro vás vším. Někdy mi to připadá jako extrém na extrém.
Mějte se hezky a užívejte si toto období bez velkých nervů.

DENISA

•

Re: Co dodat

(3.10.2007 1:18:33)
Moje rec, Jarka to vystihla. Ja jsem teda zadne zasady nemela, chytre knihy jsem necetla, delam vsechno spartansky jak si myslim, ze by to melo byt a neresim. Taky jsme v pohode a vse je zatim bez vetsich stresu. Kdyz se mi kamaradka, matka mimina rvouciho 24 hod denne, divila, proc davam diteti dudlik kdyz odbornici, asociace, doktori, stomatologove, liga za...., liga na.... a ja nevim kdo, dudlik nedoporucuji, tak jsem se jen blbe tvarila, protoze jsem o teto "novince" nevedela a ani jsem nad tim neuvazovala, kdyz vim jak cele generace na nem vyrustali. Spis me trapilo ze moje dite zrovna o dudlik nestoji, ma ho na chvili tak 1x za den aby usnulo. Tak jsem si rikala, jestli zrovna v jejim pripade by nemela porusit slovutne zasady, treba by se jeji nervozni mimino trochu zklidnilo, protoze jinak je chudacek cele dorvane.

Hanka, rocni dcerka
•	taky nespavec (2.10.2007 12:19:11) Ahoj, uplne Te chapu, taky mame doma nespavce. Jen ten dudluk vubec nebere - ani minutu ji v puse nevydrzi...Bydlime v Nemecku, manzel je neustale pryc, tak jsem taky vetsinou sama a ty sprinty do sprchy a ven byly take mym dennim chlebem;o) Ale vydrz, ono se to casem zlepsi...Drzim Ti pesti. Odpovědět

Hanka, rocni dcerka
•	taky nespavec (2.10.2007 12:19:23) Ahoj, uplne Te chapu, taky mame doma nespavce. Jen ten dudluk vubec nebere - ani minutu ji v puse nevydrzi...Bydlime v Nemecku, manzel je neustale pryc, tak jsem taky vetsinou sama a ty sprinty do sprchy a ven byly take mym dennim chlebem;o) Ale vydrz, ono se to casem zlepsi...Drzim Ti pesti. Odpovědět

majdaleenka +07+11

od autorky:o)

(2.10.2007 16:36:13)
Ahoj holky:o)
To je nádhera, když si můžu počíst, jak je to vlastně skoro všude stejné:o) Hned je mi líp a necítím se jako matka vyvrhelka - i když včera to na mne přišlo na procházce, asi znáte ty všeříkající pohledy odbornic na lavičkách, co hledí na řevem se otřásající kočár a matku tvářící se "jakoženic". No, mám 2 možnosti - upalovat domů, nebo v intervalech ne větších než 30 vteřin zkoušet vrazit Adámkovi dudlíčka do pusinky - které pravidelně střídám = upaluju domů a v intervalech ne větších než 30 vteřin zkouším vrazit Adámkovi dudlíčka do pusinky a on ho sveřepě plive a vřeští, prostě hrozná matka, úplně slyším dámy s psíčky na lavičkách;-) Ale ono bude líp, jinak se zblázním a bude tím pádem líp stejně, protože o tom nebudu vědět:o) Tak nám všem přeju hodně zdaru a až si zase něco někam vrazím, tak vám to honem napíšu:o)

Krucipísek
	Jéééé ... (2.10.2007 16:48:03) ... no takhle dobře už jsem se dlouho nezasmála :-DDD Jo jo. Počítám, že to takhle probíhá u většiny prvomatek :-) Odpovědět

Miladka

•

Před a po...

(2.10.2007 17:03:20)
Zrovna včera jsem přemýšlela, jak jsem smýšlela před porodem a jak mě dítko změnilo.
Celkem jsem totiž "pomlouvala" svoji kamarádku, která svého syna uspávala pokaždé hopsáním na míči, protože to jinak nešlo. Říkala jsem si, že ho pěkně rozmazluje. A až byl větší, tak ho nechala vykramařit všechno svoje oblečení ze skříňky a pěkně rozházet po pokoji. No které slušně vychované dítě to takhle dělá??? Až já budu mít dítě, tak to bude jiné kafe...
Moje dítko sice nebylo třeba uspávat na míči, nicméně kdybych tehdy viděla sebe, asi bych se hodně divila :)

marta, 8mesicni klucik
•	:)) (2.10.2007 20:10:12) To jsem se pobavila. Taky jsem hrdinne tvrdila, ze dudlik nebude a jak jsem byla rada, kdyz brouka bolelo brisko a dudlik bylo to jedine, co ho utesilo. Diky bohu za dudlik!! :) Odpovědět

Jana + Honzík

•

Zásady

(2.10.2007 20:13:23)
Jakožto prvomatka dnes 20 měsíčního syna se ptám - zásady ? co to je? :)))
Jééé, kolik já jich měla ! Vybavena vědomostmi z předporodního kurzu a okukováním kamarádek, které už děti měly když já ještě ne. A jak jsme si říkala, tak tohle já dělat nebudu!, nebo naopak, já budu důslednější! Prdlajs !
Zásady šly jedna po druhé do věčných lovišť a teď už se snažím jen přežít :)))
Držím všem mamkám, které toho mají nad hlavu palce.

Simča, dcery *1988 a 1997

To znám :-¨)

(3.10.2007 9:07:39)
Jo, podobnou věc jsem zažila. Ale nebyla jsem v pozici osoby odsuzující, ale té kritizované.
Měla jsem v té době asi roční (první) dceru - celkem hodnou, ale prostě všetečnou. Přišli jsme na návštěvu k sestře, v té době bezdětné, krátce vdané. Obdivovala jsem její nový byt, jen jsem ji poprosila, da bych mohla zvednout různé pěknosti (vázičky, sošky, misky), které byly v obyváku v "dosahové výšce" mojí dcery. Sestra mne zpražila všeříkajícím pohledem a pronesla: "To MOJE děti budou vychované a budou vědět, že na tyto věci nesmí sahat."
Myslím, že nemusím popisovat, jak to dopadlo, když měla vlastní dítě....

Asi 8 let po této události měla i sestra dceru a začala ji vychovávat podle svých představ. Jejím hlavním kritériem bylo "neomezovat rozvíjející se dětskou dušičku". A tak se venku na procházku chodilo tam, kam se rozhodla malá, doma se malá pohybovala všude (a pěknosti byly odstraněny :-D ) a dělalo se vždy to, co chtělo dítě. Když jsem sestře říkala, že musí alespoň nějaké mantinely dceři stanovit, neuspěla jsem. A tak se Pán Bůh (nebo osud?) zasmál a po pár letech jí nadělil dvojčata. A když chce jedno dítě jít na procházce vlevo a druhé vpravo? Ale kdeže - doby demokratické výchovy jsou dávno za námi - jde se rovně, do obchodu :-D

Takže NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY!!!!

Simča

zuza

•

AHA!

(3.10.2007 9:52:25)
hm, tak to ja jsem vubec netušila že je na dudliku něco špatného - prostě jsem ho koupila ještě než se to zvíře narodilo a frkla jsem mu ho do tlamičky už v porodnici - ale tak aby to neviděly sestry. a milánek dudla do ted - a je sppokojenej - fakt nevim co je na dudlinovi špatnýho?? muže mi to někdo osvětlit? sedačku neměl - měl jen hrazdu a prima kolotoč! ale jinak uplně chápu - rychlou sprchu - fofr fofr. a asi to bude tim že je mi uplně fuk co maji nebo nemaji ostatni děti a jak vypadaji - hlavně že ten muj zatim v mé péči přežívá..... mimochodem je mu 20 měsíců a stále kojíme. taky ma svý mouchy ale je s nim hlavně děsná sranda :-) tak se mějte a vydržte to. vlastně jsem jako matka neměla žádné zásady ve smyslu - co nebudu nikdy dělat - a nemusela jsem to řešit potom. ja se spiše děsila že to bude fakt šílený - a on byl skoro zlatíčko - když vidim ty příspěvky:-)

majdaleenka +07+11
	Re: AHA! (3.10.2007 12:48:51) ahoj, na dudlikovi je špatný to, že se saje jinak, než prso, takže dítě, které má problém s kojením (jako i můj poklad, ze začátku), může údajně začít prs úplně odmítat, je to stejný jako s flaškou. Odpovědět

majdaleenka +07+11
	Re: AHA! (3.10.2007 12:52:20) ahoj, na dudlikovi je špatný to, že se saje jinak, než prso, takže dítě, které má problém s kojením (jako i můj poklad, ze začátku), může údajně začít prs úplně odmítat, je to stejný jako s flaškou. Odpovědět

Eli+3kluci

na dudlíku není podle mě nic špatného

(4.10.2007 10:15:37)
Můj první syn dostal dudlík už v porodnici. Naštěstí jsem neměla ani tušení, že pokud mu dám dudlík, nebudu pak moci kojit, protože miminko popletu a on už to nebude umět (jinak řečeno, použití dudlíku prý znesnadňuje popř. znemožňuje kojení). Kojila jsem rok (i s dudlíkem). Večer krásně usínal, když jsem potřebovala něco udělat, spokojeně si s ním i hrál, prostě pohodička.
Můj druhý syn dudlík zásadně odmítá. Je mu sedm měsíců a já se stále snažím, ale marně. Usíná na 99% u prsu, jinak řve a řve a řve - nepomáhá nošení, houpání, nic. Nemám nervy ani srdce nechat ho tak strašně řvát. A tak vždycky nakonec vyhraje a u prsu za chvilinku spí. Jen se bojím, aby to netrvalo moc dlouho ...
Takže dle mého, chvála dudlíkům!!! Eli
PS. Článek je príma, taky jsem porušila většinu svých "pevných" zásad.

Daniela

•

Re: na dudlíku není podle mě nic špatného

(4.10.2007 15:08:20)
Nejsem matka, vychovávala jsem jen tři roky tři předškolní děti (zároveň se svou prací a studiem). Ale jedna věc mi pořád nejde do hlavy, v mé neskonalé bezdětné naivitě... Když je miminko jaksi samostatně ještě nepohyblivé a brečí čistě z emotivních důvodů, PROČ je nutné do sprchy sprintovat a na záchod nedojít už vůbec? Já i batolata zanechávala řvoucí v BEZPEČNÉM prostředí a na záchod si, s odpuštěním, vždycky došla... Proč nejde donést sedačku se řvoucím dítětem do koupelny a osprchovat se s ním v dohledu? Upřímně mě zajímá důvod.

majdaleenka +07+11
	Re: na dudlíku není podle mě nic špatného (4.10.2007 17:51:57) protože Adámka pohled na sprchující se matku nezajímá, chce být v náručí či těsné blízkosti, málokdy se mi podaří ho zabavit, aby mu nevadila má nepřítomnost déle než tak 3 minuty, když je vzhůru. Odpovědět

majdaleenka +07+11
	Re: na dudlíku není podle mě nic špatného (4.10.2007 17:55:28) PS: a na záchod s ním samozřejmě chodím;-) v náručí... jednou rukou jde leccos... Odpovědět

Daniela
•	Re: na dudlíku není podle mě nic špatného (4.10.2007 19:53:27) No jistě že je to nebaví. Tak se holt deset minut nebudou bavit. Já se taky při tříhodinovém nošení řvoucího mimina nebavím. Odpovědět

štěpánka

•

Re: na dudlíku není podle mě nic špatného

(4.10.2007 22:11:29)
Myslím, že objektivní důvod "PROČ" to nebo ono nejde není. Myslím si, že až budeš mít svoje mimi, tak asi to "PROČ" pochopíš. Racionálně se to fakt vysvětlit nedá. Když jsem musela byŤ v BEZPEČNÉM prostředí nechat na chvilku své řvoucí poklady, pořád mi něco šeptalo - neřve teď nějak jinak? Proč ho slyším tlumeněji? není někde přidušený? apod... Ještě horší bylo, když řev náhle ustal. Ve sprše by si člověk mohl celkem racionálně usoudit, že konečně drobek usnul. Ale nevyspalá hormony cloumaná matka v šestinedělí už vidí, jak se mrně dusí apod....A proto ihned nahá a mokrá vybíhá zkontrolovat, jak si klidně spinká v postýlce a pak běží zpět dokončit sprchu a utřít se. Tak to aspoň vidím já.

majdaleenka +07+11

Re: na dudlíku není podle mě nic špatného

(4.10.2007 23:14:43)
A nejen Ty, já zásadně na sprchu zapínám monitor dechu, přestože nám teď táhne na třetí měsíc:o) Tedy pokud pokládek není v houpačce, tam se monitor jaksi nevejde. Ty chvíle, kdy ztichne a je jako pěna mě pořád docela děsí. Tak třeba spí se mnou v posteli, skoro pořád, protože jinak to zatím neumíme, ale občas se podaří, že spinká v postýlce, a pak jsem jak na trní. Místo, abych si v klidu natáhla záda, mám uši nastražené jako netopýr... to si pak člověk nevybere:o)))

Pruhovaná

Re: na dudlíku není podle mě nic špatného

(5.10.2007 3:11:41)
Tak. A je to tady, konečně potvrzení, že jsem (byla) hnusná krkavčí matka. Protože ačkoliv jsem se chodila dívat, jestli děti dýchají, když coby mimina spaly, naprosto souhlasím s Danielou. Na záchod s miminkem v náručí - to bych měla opravdu dlouhotrvající zácpu :-) - či monitor do sprchy...? Já příšera neměla žádný..no, teď bych si ho asi pořídila - a skončila tak, že bych ho měla i ve sprše :-). Na druhou stranu, vidím, že moje kolegyně u v pořadí třetích dětí nějaký ten řev taky už tolik neřešily (chovat dvouměsíčního řvounka nebo zachraňovat tříletého bráchu před čímkoliv, co si dosadíte - tady ani monitor nepomůže). Ale každý nechť jedná, jak mu to vyhovuje a jak nutnost velí...

Jana a malý Míša

•

Super článek

(4.10.2007 13:04:03)
Díky, moc jsem se pobavila. To jen dokazuje, že každé dítě je jiné a že nemá cenu u dětí cokoli moc plánovat, protože ony zařídí, aby to dopadlo úplně jinak. Teď se moc bavím nad předsevzetími mého bratra, který plánuje rodinu a jsou si jisti tím, že používat jednorázové pleny je zvrhlé a dělá to moc odpadu a také rozhodně nebudou používat sušená mléka (asi chtějí kojit do pěti let, nebo co) a taky právě dudlík. Řekla jsem mu, že o tomhle si popovídáme až potomek bude na světě a jsem zvědavá, jak všechny zásady postupně padnou. Ještě jednou děkuju za krásný článek a držím moc palce a přeju pevné nervy.

majdaleenka +07+11

Re: Super článek

(4.10.2007 17:46:05)
jednorázové pleny?!?!?! fuj!!!! tohle jsem taky tvrdila, no, ještě jsem o nich uvažovala na střídačku. Realita? Jednorázové pleny občas střídáme látkovými:o)))) Fakt nevím, ale Adámek je tak šikovný, že při používání plen látkových musí docházet při každém přebalení k výměně kompletního odění i "obutí", u jednorázových jen tak v 1 případě ze 3, i když dneska to byly 2 ze 2:o)))))))) Jo, zásady.....

Peeťa+Daja+Nellinka

:o)

(4.10.2007 14:17:03)
Opravdu jsem se dlouho takhle nepobavila. Píšu schválně o pobavení, neboť mám doma již odrostlejší ratolest (sedmiletého klučíka). A moc dobře si pamatuju, jaké jsem měla zásady a z kolika jsem musela chtě nechtě slevit... Byly to bezmála všechny :o)
Takže nevěš hlavu, bude líp. On ti veškerou péči, kterou malýho teď obklopuješ, postupem času vrátí. Neni nic krásnějšího, než když se ti sedmiletý školáček před všema spolužákama vrhne kolem krku,pusinkuje tě a říká: "maminko, mám tě moc rád"!

Nabuko1

Tak to je fakt jak u nás

(4.10.2007 19:12:19)
Úžasný článek. Přesně takhle to probíhá u nás. Taky jsem na syna sama a taky je to takový ubrečený uzlíček, toho času tříměsíční. Ale už mám o zkušenost na víc - uřve se. Je to sice boj, ale daří se. Už dokonce i sám večer usíná - sice musím tak pětkrát k němu - nacpat do pusy dudlíček, dokonce i ten ortodontický (i přesto, že jsem se taktéž kasala, že dudlík nikdy nebude)....

A hlavně - je znát každý týden. Teď už dokáže - světě div se - vydržet i půl hodinky bez pozornosti.

Re: Tak to je fakt jak u nás

(5.10.2007 9:37:24)
Hi divný my spinkáme v noci od 10 do 6 papu spinkáme do 11 pak si hrajeme povídáme zpíváme chodíme ukazujeme napapáme mažeme ven spinkáme papáme hrajeme spinkáme.hodně hladíme mazlíme a miminko když je chvíli samo v hrajícím lehátku kick and play od fisher price nebrečí pověsili jsme mu tam slona a hrocha lamaze tak jim povídá vesele kope a já se stihnu vykoupat najíst uvařit úplně bez problémů :) a dudlíka nemá protože to jen a jen dělalo problémy s kojením.a to teda věřte že první měsíc po císaři a kojení po hodině!aby se nám rozjelo mlíko bylo hustý někdy byl u prsa tři hodiny jinak řval ale teď mi to vynahrazuje jsou mu tři měsíce a 3dni.. v přírodě žádná maminka dudlíček nemá ani kravička ani kočička tak proč ho potřebuje malej človíček?:)chce to aktivně trávit čas když je mimi vzhůru aby se unavilo. a přestože mám únavovej syndrom a po špatně udělaný spinální a. při císaři dva pohmožděný obratle z toho a obecně jsem líná stíhám být učesaná vykoupaná mám čistý oblečení tepláky nenosím a stíhám i pleťový masky a holit se a vůbec se jakžtakž udržovat.jen musím "volný čas " kdy mimi hajá umět využít takže když vařím meju u toho nádobí a mám pleťovou masku apod.vždyť se přece říká že ženský zvládaj víc věcí najednou ne?

fisperanda

Re: Tak to je fakt jak u nás

(5.10.2007 15:38:08)
papu, spinkáme, kakáme, dudlíček nemá ani kočička ani kravička, tak proč ho potřebuje malej človíček?
Možná máš čas dělat si pleťový masky a třeba bez tepláků vypadáš hezky, ale asi bys toho měla využít a začít chodit mezi lidi, protože jestli máš takovej slovník po třech měsících s dítětem, tak to potěš koště :o)))

Pruhovaná
	Re: Tak to je fakt jak u nás (5.10.2007 16:00:54) Trefa! :-))))) Odpovědět

Hmarika
	Re: Tak to je fakt jak u nás (7.10.2007 8:05:14) ..prostě dokonalá matminka a dokonalá dítko!!! Odpovědět

Re: Tak to je fakt jak u nás

(5.10.2007 9:40:21)
Hi divný my spinkáme v noci od 10 do 6 papu spinkáme do 11 pak si hrajeme povídáme zpíváme chodíme ukazujeme napapáme mažeme ven spinkáme papáme hrajeme spinkáme.hodně hladíme mazlíme a miminko když je chvíli samo v hrajícím lehátku kick and play od fisher price nebrečí pověsili jsme mu tam slona a hrocha lamaze tak jim povídá vesele kope a já se stihnu vykoupat najíst uvařit úplně bez problémů :) a dudlíka nemá protože to jen a jen dělalo problémy s kojením.a to teda věřte že první měsíc po císaři a kojení po hodině!aby se nám rozjelo mlíko bylo hustý někdy byl u prsa tři hodiny jinak řval ale teď mi to vynahrazuje jsou mu tři měsíce a 3dni.. v přírodě žádná maminka dudlíček nemá ani kravička ani kočička tak proč ho potřebuje malej človíček?:)chce to aktivně trávit čas když je mimi vzhůru aby se unavilo. a přestože mám únavovej syndrom a po špatně udělaný spinální a. při císaři dva pohmožděný obratle z toho a obecně jsem líná stíhám být učesaná vykoupaná mám čistý oblečení tepláky nenosím a stíhám i pleťový masky a holit se a vůbec se jakžtakž udržovat.jen musím "volný čas " kdy mimi hajá umět využít takže když vařím meju u toho nádobí a mám pleťovou masku apod.vždyť se přece říká že ženský zvládaj víc věcí najednou ne?

majdaleenka +07+11

Re: Tak to je fakt jak u nás

(5.10.2007 15:06:59)
asi máš nějaké mimořádné miminko, moje miminko se neunaví, jak jsem tak pročítala ostatní reakce, není výjimkou, neřekla bych, že věštšina matek není schopna rozvrhnout si čas, prostě některá miminka se odložit moc nedají a unavit je je nadlidský výkon, když už se náhodou podaří, tak pláčou a chtějí se chovat, protože sama neusnou. Gratuluj si a patenty na výchovu pečlivě schovej.

Martik a Teri

•

Tak to je fakt jak u nás

(6.10.2007 18:23:56)
Tak nějak mi to něco připomíná...žeby mně samotnou? Taky jsem si říkala, žádný dudlík, kojení nejmíň do roku, žádné uspávání... a jak to dopadlo? Malá dostala dudlík už v porodnici, protože se jí v noci zrovna nechtělo spinkat a 3 noci za sebou probrečela od 22 - 3 hodin na ránem, kdy jsem brečela už i já, vyčerpaná, zničená, bolavá po rozsáhlém vnějším i vnitřním šití, prostě děs a hrůza. Manžel donesl dudlík a pak se to dalo přežít a brečela už "jen" hodinku. Naštěstí to zabralo a teď pracujeme na tom, abychom se toho věrného pomocníka pomalu začali zbavovat. Máme 19 měsíců a "kamaráda Didi" používáme jen na spaní, jinak odpočívá u Pinokia na lampě nad postýlkou (skákací postavička, na kterou ráno dudlík zavěsím a malá mi ho občas už i dobrovolně dá a ukáže, co s ním mám udělat). Kojení? Naivně jsem si myslela, jak nebudu vzorně kojit a malá nedostane to nejlepší, co po narození nejvíc potřebuje a co já ji můžu dát. Houby,houby zlatá rybko. Mlíčko neteklo ani náhodou, malá řvala hlady a my jsme museli chtěnechtě do lékárny pro Nutrilon. Zkoušela jsem přikládat ještě několikrát, odsávat, masírovat...prostě neteklo a malá je na flašce dodneška. Uspávání? Známí se chválili, že malou dají do postýlky, odejnou z pokoje a ona si sama usne a pohoda. Já dám malou do postýlky, když se jakože tvářím, že jsem zapomněla na dudlík, tak se nejdřív začne provokativně usmívat, pak dělá "prosím, prosím" a pěkně šmidlá ručičkami, a když se stále tvářím nechápavě, tak mně upozorní "didi, didi" a to už pak nevydržím a dostane ho. Otočí se na bříško, vystrčí zadeček a začně s ním vrtět, jakby tančila lambádu. Na spaní to zrovna nevypadá. Po min. 15 minutách zpívání konečně začne zabírat a to jí u toho zpívání musím držet za ručičku. Kde jsou ty představy - položit do postýlky a bude se spinkat, ani omylem. Když se snažím odejít z ložnice dřív, než tvrdě usne, okamžitě začne brečet a začínáme znovu. Spaní ve dne? To skoro neznám! Od narození spí přes den jen minimálně, ve 3 měsících spala 2-3x za den po 30 minutách a konečná, nepomáhalo nic. Dneska spí 1x za den max 1h, když se překoná a chce mi udělat radost tak 1h a 15 minut. Těch zásad v háji bude ještě víc, ale co, je to naše Sluníčko a hold domeček nemáme jako z cukru, jsem ráda, když stihnu něco málo mužíčkovi uvařit, a co? Zboří se svět? Jsem šťastná, že je zdravá, chytrá, bystrá a že ji máme :-)
A té "dokonalé" mamince s "dokonalým" dítkem gratuluji. Takové štěstí hold každý nemá. Dovolím si jen podotknout, že i já jsem Berušce zpívala, hrála si s ní, ukazovala jí všechno možné, snažila se jí unavit...ale prostě jí to nestačí. Může řádit kolik chce, kdybych měla za den "nacvičit" všechno, co ona, tak jsem v poledne hotová, ale jí to prostě neunaví a spinkat prostě víc nebude.
Všem maminkách přeji hodně štěstí a hodné děti:-D

Pom

Nezoufej

(6.10.2007 11:56:22)
Milá Majdo, přesně vím, o čem tady píšeš. Mám docela živě v paměti, jak jsem se po čtyřech plížila okolo koše, kde spal náš prvorozený syn, abych se dostala do koupelny a mohla se vysprchovat. Samozřejmě, jen jsem minula místo, kde do té doby spokojeně spal, začal plakat. Dnes, když si nato vzpomenu, tak se tomu dost směju, muselo to opravdu vypadat dost komicky, ale já jsem v tu chvíli pouze hledala cestu, jak se do koupelny dostat, aniž by se to moje, do té doby sladce spící dítě, vzbudilo a nechalo mě provést alespoň základní očistu. Teď mám měsíční holčičku, která je přesně tím dítětem, které položím a bez větších problémů spí (dnes v noci dokonce 7 hodin na jeden zátah. Takže není vždy tak zle a holt každé dítě je jiné a my mámy to prostě nějak musíme zvládnout. Každopádně vám držím palce.

sarina
•	a co telka ? (6.10.2007 19:17:59) Ahojky ,souhlasím s tebou. Ještě jsem odsuzovala matky co "šoupnou "děti k televizi ,aby měly klid.Teď každé ráno vstáváme a malej křičí :"koukat" a já vím,že v klidu uvařím :o) Dudlíka dala malýmu babička a já jí tenkrát ještě vynadala,že si zkazí "sací reflex" :o))) Odpovědět

Zdenka, Ondrášek

•

To se musí zažít!

(6.10.2007 21:47:54)
Ahoj, myslím, že celé matařství je o kompromisech..je na každé z nás, aby jsme si našli - pro nás - správný životní rytmus s miminkem..
Naše 13.ti měsíční soužití někdy považuji za přežívání mě i manžela.., ale Ondra je spokojený..má dudlíka, jako čtyř měsíční mimi se rád díval na reklamy - ty obrázky ho bezva zabavili, protože zoubky snáší špatně - od 6.ti měsíců spinká s námi v posteli, nepije dudlíkem ani savičkou, ale lžičkou, ještě dnes si krásně umí hrát v ohrádce a kolem oběda nespinká v postýlce, ale v kočárku - po dlouhém drncání.., ještě dnes papá obědy ze skleniček, protože domácí stravu odmítá, rohlík a chleba považuje za bezva hračku.. A co? Pro tchýni jsem ta nejhorší.., ale Ondra je šťastné, spokojené miminko a to je pro mě to nejdůležitější..směje se na celý svět a já s ním.. I když bohužel nemám zrovna umyté vlasy, mám ohromné kruhy pod očima a nic doma nestíhám.
Vždy budu mít ale čisté svědomí, že jsem vždy věděla o každé jeho prožité minutě a nikam ho "neodkládala"..

Stova, kluk V/07, holka XI/05

Hranolky

(6.10.2007 21:41:09)
Ahoj, článek mě moc pobavil. Sama jsem uvažovala, že něco takového také napíšu... :-))) Mám dvě mimi - holku 22 měsíců a kluka 4 měsíce.

No, ale taky jsem slevovala všechny zásady. Já jsem byla děsně zásadová a odsuzovala jsem matky, kterým kdy jen píplo dítě nahlas. Myslela jsem si, že když dítě láskyplně obejmu, zazpívám mu apod. prostě nemůže brečet. Ač to tak praktikuji, občas se malá prostě při obejmutí odstrčí a naprosto ji to rozzuří, vlastně je hodně "nekontaktní" dítě od narození. Zato prcek se chce mazlit pořád. Navíc jsem žila v domnění, že díky kojení budou obě děti zdravé jako řípy, ale nejsou. Máme ve vlnách vždy několik nemocí během pár měsíců, pak chvíli klid a nanovo. Takže už se nekoukám s despektem na matky často nemocných dětí. Sama nevím, co má ještě udělat, aby se to u mých prťátek zlepšilo. Jsem skoro zoufalá!

Taky jsem najela na dudu, ale u prvního jsem čekala asi měsíc nebo dva, protože jsem měla strach z kojení, mám vpáčené bradavky a moje mamka nemohla kojit. Tak jsem chtěla mít jistotu, že to zmáknu. Kojila jsem 12 a kousek měsíců. A u druhýho jsem zoufale volala hned druhý den po porodu z porodnice manžílkovi, ať koupí cestou v lékárně nějakýho dudlíka, nebo se zcvoknu já i ta druhá paní po císaři. A kojíme také jak o život. A obě děti protestovaly, protože ho neuměly udržet. Pomohla plenka stočená do ruličky a umístěná před obličej miláčka když ležel na boku. Plenku zvládne i úplný prcek odstrčit, když mu vadí, neudusí se přes ní a je mu pocitově příjemná. A velmi jemně zadrží dudlík, když začne kvůli špatné technice padat z pusiny.

Jinak už také zdaleka nejíme jen BIO jídlo (ač jsem studovala hnojárnu a po některých předmětech jsem se rozhodla, že moje dítě nikdy nedostane nic nebio a ač jsme oba s manželem alergici a snažila jsem se jídelníček ratolestí enormně hlídat). A také jsem několikrát spěchala, zašla proto do "meka" na rychlovku a malá byla tak strašně protivná a já tak strašně vystresovaná, že dostala dvě hranolky v asi 13 měsících. Návyk si neudělala a teď se nijak hranolek nedožaduje a těch pár minut klidu na jídlo ve spěchu mi v danou chvíli zachránilo zdravý rozum (upozorňuji, že normálně do teď nejí jiná, než vařená jídla téměř bez soli). Malá je v 25 percentilu u poměru výšky a hmotnosti, takže jinými slovy je na svou výšku spíš hubená.

Také jsem byla v šoku z hrazdičky od kolegů z práce na rozlučku, která byla celá blikací a hrací. Dlouho zela v koutě a nakonec mě také umožnila napsat několik dopisů na úřady v klidu, malá se zabavila a teď ji využívá i malej.

Se spaním jsme neměli s malou problém, spala několikrát několik hodin v kuse přes den a v noci se budila jen na kojení. Ale pořád plakala odpoledne kvůli kolikám. U malého mám problém, že skoro nespí přes den, ale koliky nemá a zase aspoň po odpolednách hodiny nebrečí. A v noci spí oba dobře, pokud nerostou zoubky a nejsou nemocní.

Malá pila často, malej taky, ale zatímco malá byla delší než průměr, ale hubená jak lunt, prcek je obr, na délku i na váhu. Ve 4 měsících má velikost 80 (ve 3 měsících měl 70 cm a 7,5 kg)! Přesto vypadají jak dvojčata.

Každý si např. hrál na hrazdičce jinak. Malá do věcí bouchala, prcek je osahává.

Tak je vidět, že každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup a nesmí se to generalizovat a mít jakékoliv předsudky. Ti, kdo je mají, jsou zoufalci a za chvíli se zblázní. Chudáci jejich děti.

Na závěr mám radu - pořiďte si brzy po sobě druhé mimi a spoustu věcí prostě přestanete úplně řešit :-) ! Myslím, že první dítě jsem zbytečně přetěžovala psychicky i fyzicky. Malej je mnohem klidnější, protože nestíhám po něm chtít tolik věcí, jako u malé, kdy jsem chtěla být dokonalá a milující matka a měla jsem na to k dispozici nezdravě moc času. Teď mám na oba tak akorát a i u malé je vidět větší samostatnost a je teď klidnější.

Jana + Tom (3,5 měs.)
•	to znám! (6.10.2007 21:43:06) Co se týká zásad o dudlíku, měla jsem je nachlup stejné. A úplně stejným způsobem jsem je opouštěla. Tomík je rázem hodné miminko a spokojená matka :-) Odpovědět

Olina + Jáchym 7 měs.

•

:-) znám

(6.10.2007 22:33:40)
:-))) u nás to začínalo podobně. moc zásad jsem teda neměla, protože jsem o dětech toho moc nevěděla. těhotenství a porod jsem nastudovaný měla, ale co přijde potom jsem moc netušila. a byl to ze začátku podobný děs. šestinedělí jsme si protrpěli všichni. řev, kojení, řev, odstříkávání mlíka, řev, chování, řev, řev, řev. zabíralo chování, nošení v šátku, dudlík, vibrační lehátko, hrazdička, kolotoč nad postýlkou jsme během prvního měsíce z natahovacího vyměnili za elektronický s dálkovým ovládáním :-). nedělala jsem doslova nic jiného než kojila a chovala a kojila a chovala. všichni říkali, že si ho moc rozmazlím a budu to mít. ale podle mě maximálně za týden uděláte opravdu cokoliv, zásada nezásada, jen aby ten malý zločinec přestal brečet :-)
toho našeho mizeru nebral ani kočárek. jestli jsme ho za ty první čtyři měsíce použili 20x tak to přeháním, ale jakmile jsme ho vyměnili za sporťák, ve kterém je v polosedu a vidí ven, tak je to v pohodě :-). kočárek byl vůbec kapitola sama pro sebe. když jsem dala tvrdě spícího mimiňáka do kočárku a vyrazila ven, tak jsem nejdéle za pět minut skončila s ječícím dítětem v šátku (tam se tedy hned uklidnil :-)), před sebou tlačící prázdný kočárek. a do toho ještě pes velikosti menšího telete, kterého jsem musela 3x denně venčit, protože nemáme zahradu :-)
na co si ale nemůžu stěžovat je večerní spaní. od třetího měsíce usíná sám v postýlce. ze začátku za asistence kolotoče, ale teď už bez něj. přes den sice ještě občas uspávám na ruce, ale není to zas tak často. a vím, že to jednou, možná velmi brzy skončí a tak si to i užívám :-). uklízení počká na večer :-)
a jinak se to u nás začalo po třech měsících krásně zlepšovat. v šátku ho nosím už jen proto, že chci já, že mě to baví a mám ráda jeho blízkost. ze stejného důvodu si ho i často chovám. dudlík tedy má, ale ani kolotoč, ani lehátko už nejsou v kurzu :-). vydrží si hrát i půl hodinky sám. hrazdička s melodiemi ho baví pořád. ale pravda je, že od toho druhýho - třetího měsíce to je usměvavý miminko, který skoro vůbec nebrečí. těžký jsme měli jen ten začátek, ten rozjezd :-)
myslím si, že se to musí jednak vydržet a druhak zkoušet. dle mě cokoliv, co na ty malý řvoucí uzlíčky zabírá a oni ztichnou je fajn a v pořádku - nervy máme jen jedny, ne? a taky co s vynervovanou a nevyspalou matkou :-)
hodně sil a pevné nervy všem podobně postiženým rodičům :-)

majdaleenka +07+11
	Re: :-) znám (11.10.2007 23:27:58) Ahoj:o) Jakoupak máte hrazdičku?:o)))))))))))) Odpovědět

petra s Lukym 13měs

•

taky jsem měla představy

(6.10.2007 22:34:16)
Nádherný článek. Uplně se v tom vidím jak pobíhám polonahá po bytě a v tom omezweným čase chci stihnout spoustu věcí. Loni před Vánocema jsem viděla v obchodě hrazdičku pro miminka za 1990. Řekla jsem si - to ani náhodou za ty peníze, a jak je to hlučný. a pak jsem u kamarádky Lukšu položila pod tu stejnou hrazdičku a skoro půl hodiny jsem o něm skoro nevěděla. Do té doby neviděný jev.
A protože jsem s ním sama a taky se musím sprchovat a jíst, hned jssem ji taky koupila a musím říct, že jssem jí vděčná za spoustu času.

Gábina a Eďa 20měsíců

•

jóó zásady:-)

(6.10.2007 23:00:31)
Jako kdybych četla o sobě.:-)Jen s tím dudlíkem jsme nepochodili.Kojím doteď,jinak neusne.Povídám pohádky a usíná v náručí.Zkuste 2x za noc zvedat 13 kg chlapa z postýlky a zase ho tam položit zpět tak aby se nevzbudil.No,jde to.V ložnici kde s námi ještě spí vrže podlaha.Když se plížím k postýlce nebo od ní,jsem jak hadí žena,jen aby se nevzbudil,a to mám do ní setsakramentsky daleko.
Jóó,zásady.Člověk který děti nemá nepochopí.Ale maminky ví.....
Takže přeji každé aspoň maličkou chvilku soukromí na odpočinek a nezoufejte,fakt to bude lepší,nekecám:-)

Bara
•	Re: jóó zásady:-) (8.10.2007 21:10:23) Taky tak :o)) Odpovědět

Makina+Terka25měsíců

•

Re: jóó zásady:-)

(9.10.2007 22:53:36)
Jako bych četla o sobě, Terka neusne jinak než u prsa (podotýkám, že opravdu pije a to docela dlouho a pak teprve dundá), dát takovýho "klacka" do postýlky, aniž by se vzbudila je nadlidský výkon. Ovšem dostat se z ložnice, to je teprv parádička. Taky nám příšerně vržou parkety, takže se stává, že to malá v polospánku zaregistruje a já celá zděšená stojím i několik minut jako socha (snažím se nevrzat) a čekám, až zase "zabere". Což se ne vždy povede, takže celé martyrium - prso, postýlka, parkety nastává znovu. A nejhorší je, že někdy už nechce ani to prso, tak pak musím dělat ve své posteli, že taky spím a čekat až usne. Ale jinak je to naše sluníčko:))) Teda pokud se zrovna nevzteká, neválí po zemi a nemlátí přitom hlavou o zem.

Markéta

•

Re: jóó zásady:-)

(10.10.2007 0:55:39)
smarjááá to znám. jenze nam vrzou schody a skripou bezpecnostni dvirka. takze balancuju na jedne noze na tech schodech. grrrr...
ze se v noci budi kvul kojeni mi ani moc nevadi, ale ze usina nekdy i hodinu nebo na dvakrat trikrat mi uz leze na mozek.
nesnasim, kdyz mi nektere matky rikaji, jak sve detatko polozi do postylky reknou spinkej a ono spi!!!

Božetěcha

Nejsi v tom sama, Majdo

(7.10.2007 10:21:11)
Mamča mi zemřela před osmi lety, táta letos na konci dubna. Brácha se mnou nemluví kvůli tomu, že si dělám nároky na dědictví, myslel si, že mu dům, ve kterém bydlel s taťkou, spadne do klína. Můj muž dálkově studuje, bydlíme v nedodělaném bytě, na nějž jsme si vzali hypotéku. Když má manžel volno, pracuje na úpravách doma, nebo se chodí odreagovat k počítači, do hospody. Jeho rodiče jsou mladí, tudíž zaměstnaní a příliš se do babičkovských a dědečkovských povinností nehrnou. Neznám nedělní zvaní na obědy a podobné úlevy. Máme téměř dvaapůlletého, velice živého a vzdorovitého chlapečka a druhý je na cestě. Mé deprese se střídají s okamžiky, že snad bude líp. Časem. Nebýt kamarádek a občas i toho chlapa, byla bych v ústavu pro choromyslné. Proto musím říct, že obdivuji, že to zvládáš sama. Úplně sama. Drž se.
PS: Vím, že jsem vůbec nenavázala na humorný tón Tvého článku o pomáhacích inštrumentech (mimochodem Martínek dudlíka nechtěl vůbec, dával přednost prsu :o), ale nejvíc jsem se našla v té poslední větě.

Andrea
•	ja jsem zasadu neporusila (7.10.2007 11:35:17) Ja jsem zasadu, kterou jsem si dala pred narozenim potomku nikdy neporusila. Ta zasada znela - nikdy nedelej zasady. A asi jsem nebyla ona supermatka, protoze jsem mela uz pred porodem spoustu blikajicich hrajicich pitomosti a plno dudliku. Odpovědět

majdaleenka +07+11

Re: Nejsi v tom sama, Majdo

(9.10.2007 16:03:05)
no potěš, tak ani v tomhle nejsem sama! Máma měla před rokem a půl herpetickou encefalitidu a od té doby je její diagnoza demence, je v DD a momentálně na psychiatrii, můj otec byl "magor" vždycky, ale teď se z něj stal zlý šílený alkoholik, co některé lidi bije holí, nekterým, jako mně, jen nadává a to přesto, že mu všechno platím (nájem, elektřinu, vodu, teplo, jen teď jsem mu odhlásila TV a internet). S měsíčním chlapečkem mě v noci vyhazoval z bytu (bydlíme naštěstí jen ve stejném domě), řval na mě, že mě vydědí a podobně, tuhle zase řval, že se mnou zatočí, až se budu divit. Kdybych neměla zákon na své straně, bála bych se, ale zákon naštěstí stojí za mnou. Kdyby to byla jen spravedlnost, jektala bych zubama hrůzou, co bude, takhle je mi to jen líto a jsem permanentně ve stresu, co zase provede. Považuje se totiž za jasnovidce geniálního ve všech směrech, sestřičky v DD a jinde., kde máma zrovna je, posílá do pr..., řve na lékaře, mámu překrmuje, přestože se mu už několik lékařů pokoušelo vysvětlit, že to není dobře... Ale všechno má i dobré stránky: když jsem se konečně rozešla s Adámkovým tatínkem, který není Čech a nežije tu, dali jsem se dohromady s přítelem, kterého znám už 3 roky, vždycky mi byl oporou a dokonce se mnou celé těhotenství bylel. O víkendu jsme byli u "babičky a dědečka" a já viděla dva hodné šťastné prarodiče, jak cukrují nad naším chlapečkem. Bude se k nám stěhovat:o) A abych nebyla za hrdinku neprávem: v 6tinedělí mi moc pomáhala kamarádka, která byla právě nezaměstnaná, jinak bych už opravdu asi někde visela. Drž se, Boženko, drž se čeho můžeš!!!!!!!

Rra

•

Re: Nejsi v tom sama, Majdo

(9.10.2007 21:47:39)
Proč nenecháš své rodiče na pokoji, odstěhuj se, zkus se osamostatnit. Odhlašovat svému otci televizi v jeho bytě je typický teror.Nejdřív otěhotníš s jedním, a pak krátce po porodu taháš do bytu jiného. To bych zešílala a pila I JÁ. JDI DO SEBE, aŤ TI TEN TVŮJ UKÁŽE ŽE JE SCHOPNÝ A SEŽENE PRO TEBE I DÍTĚ BYDLENÍ.

majdaleenka +07+11

Re: Nejsi v tom sama, Majdo

(10.10.2007 17:22:59)
Milá Rra, suď, až budeš v mé kůži, ráda Ti svého otce na pár dní půjčím, uvidíme, jak budeš mluvit potom. Mimochodem, kdo Ti dává právo soudit, když mě ani neznáš? Jak víš, co mě k tomu vedlo? Třeba to, že byl dotyčný zcela netečný? A pokud Ti přijde normální, že platím dospělému člověku nájem a vše okolo včetně Tv, přestože jsem na mateřské a on má svůj příjem, který jsem mu zajistila mimochodem já, tak to jdi do sebe Ty a nech se vyšetřit lékařem.

majdaleenka +07+11
	ještě doplněk (10.10.2007 17:47:41) PS: on začal chlastat dřív, než jsem já otěhotněla, to jen pro informaci. Jen si tak říkám, jestli je to s Tebou stejné, jako se všemi velkými moralisty ... to jest, že mají největší nepořádek sami doma a v sobě:o) Odpovědět

jaruska75
	úúžasnýýýýýýýýýý (7.10.2007 23:20:45) Fakt jsem se pobavila! Já mám doma dva rarášky - krásné zdravé a pěkně živé!! No a věk 19 měsíců a 5 měsíců a myslím že už ani víc psát nemusím. I když: jedno dítě žádné dítě! Jarka Odpovědět

bezva vtipnost

(8.10.2007 17:11:13)
Ahoj,ve věku 2 měsíců mých dětí bych patřila k těm šťastnějším matkám,byli to kluci hodní,spaví,nakojit a do postýlky,zavřít dveře...do doby než začali chodit,pak to byli neřízené střely,chodit uměli velmi rychle,ale poslouchat ne,takže pustit kočárek a běh pro dítě,které se vydalo něco objevovat.Vrcholem byl starší,který v 18měsících vylezl přes 2 žebříky na půdu(bez střechy-dělali se krovy),ve chvilce,kdy jsem ""pracantům" šla udělat kafe a ti ho měli pohlídat...Ty zásady jsem naštěstí taky neměla,jen jsem říkala,že se budu velmi věnovat dětem,teď jsem ocenila fakt,že 2,5letý se začal dívat na televizi(3x dokola sice vidím nebo spíš slyším Kostičky),ale díky za to,jinak by jsme neměli ani co jíst a z čeho....Při dnešním gruntování skříní se taky zabavil...ostříhal cafousky čouhající z koberce(pro ty nůžky si vylezl do skříňky)a pak se snažte něco doma udělat.Vám hezký den a pevné nervy

Jo, dudlání

(10.10.2007 17:18:05)
Tak to nezbývá než blahopřát, také jsem byla plná předsevzetí, že bude naše holčička bez dudu, je, ale za jakou cenu??? Co bych za to dala, kdyby chtěla dudu, ale nechce, zprvu paleček a teď už celá ručička chutná lépe. Dudu je gumové a neosobní, že? Navíc se jí z něj zvedá žaludek a to jsme vyzkoušeli snad 15 druhů dudlíků, teď se s nimi můžeme dát vyfotit. Jenže ten cucací zvuk by probudil i mrtvolu, takže já místo abych se v noci vyspala, když malá spí celou noc, poslouchám, jak si žere palec popř. ruku. Čumím do stropu a přemýšlím, jak jí naučit na dudu, nebo aspoň odnaučit žrát ten palec.

•

Jsi mrcha a dítě jsi mít nikdy neměla...

(9.2.2008 19:53:26)
Po tom, co jsem četl, je mi zle. Je mi zle, vědomí, že jsou ženy jako ty (nebudu vykat, protože cizím tykám, když jde o pitomce a kreatury).

V životě je hodně nespravedlností, to, že mnohé hodné holky dítě mít nemohou a přec by "otroky" dělaly z vděčnosti a šťastně. Jsi pěkná mrcha a nějaká Laktační liga, normální žena se obejde bez podobných ptákovin.

Mrchy jako ty si pořídí dítě, na kterém zkouší pokusy a trápí ho... ...chudák tvé dítě. Jsi HIENA ! Za tu hloupou kýlu doufám, že na stáří budeš sama a nemocná...

Monika
•	Re: Jsi mrcha a dítě jsi mít nikdy neměla... (25.3.2010 13:36:16) neurazej! A chytraku, slovo hyena se pise s tvrdym y. Nez budes nekoho urazet, nastuduj si nejprve pravopis. Odpovědět

Jana a J a E

•

Pořiďte si podnájemníka :D

(5.9.2010 22:30:55)
Tak trochu si srandu nedělám. Jsem momentálně sama. Mám 3 měsíční zrzečku a to poslední, co bych si přála, je zůstat v novém domečku, kde je plno práce, bez chlapa. I stalo se. Já neřidič už asi rok (po bouračce na dálnici) jsem se za měsíc naučila opět řídit, za měsíc a půl vím, kde co sehnat a za dva měsíce jsem měla podnájemníka (pár). Čerstvá babička s dědou. Tudíž, jsou-li doma, Elinko sem, Elinko tam. Já v klidu uklidím, vykoupu se a ještě když to dodělám, dítě spí a já si mohu popovídat. Proto: Doporučuji!

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Rekonstrukce husitské bitvyJičín
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice
Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.