V pátek jsem si prošla „křtem“ na silnici. Poprvé jsem bourala. No, všechno je jednou poprvé. Štěstí je, že se nikomu z nás nic nestalo - ani mně, ani dětem. I když, šok to byl pěknej... Ale pěkně popořádku.
Tahle příhoda je stará pár měsíců, ale ani dneska mi není do smíchu.
Udělala jsem závěrečné jízdy, a už se těšila, jak vyrazím sama s autem.
Je horko. Pařas. Celá rodina se těší, až se svlaží v bazénu. Zejména děti, samozřejmě.
Nic zlého netuše jsme si zašli do restaurace na nejmenované lodi na Labi v Pardubicích ve složení dvě matky, dvě batolata, kojenec a břicho.
Mladý muž přišel o ženu a dítě, ale musel se postarat o malého synka.
Malý vnuk Samuel znovu dokázal, jak chrabří a vynalézaví jsou muži a za co vše jim civilizace vděčí.
Myšlenka, že svět se dá objevovat i v okolí domova, není špatná. Při troše štěstí, i půl dne postačí k stmelení rodinných vztahů.
Po přečtení článku Děti a plyšáci jsem se rozhodla napsat také článek, snad někoho pobaví.
Měla to být krásná holčičí dovolená. Já, má kamarádka a má sedmiletá dcera. Chatička v kempu v podhůří Krkonoš. Poslední srpnový týden.
Těhotenství |
Dítě |