tisk-hlavicka

Jak jsem bourala

3.3.2008 Hanka K. 50 názorů

V pátek jsem si prošla „křtem“ na silnici. Poprvé jsem bourala. No, všechno je jednou poprvé. Štěstí je, že se nikomu z nás nic nestalo - ani mně, ani dětem. I když, šok to byl pěknej... Ale pěkně popořádku.

Vracím se kolem poledne z klubu maminek a Beky (2 a ¼ roku) si se mnou povídá. Většinou si cestou v autě povídáme nebo zpíváme. Zato Miuška (10 a ½ měsíce) řve a řve a řve. No už jsem trochu zvyklá, prostě to ignoruju. Občas, když stojíme na červené, tak se vyvlíknu jednou rukou z pásů a poslepu jí strkám dudlíka do pusy. Na chvilku to funguje, ale pak to začne nanovo.

Dobrý, za chvilku jsme doma. Je mokro, tak jedu trochu opatrněji než jindy, trochu to po silnici klouže. Na jedné křižovatce mi tam jede auto z vedlejší. Moc se nevzrušuju, musí mě přece vidět. Taky jsem takhle občas nezareagovala včas, když jsem měla čerstvě řidičák, ale nakonec jsem vždycky zabrzdila. Jenže co to? On pořád jede. No on snad nezastaví?!

A pak už to šlo ráz na ráz. Koukli jsme se na sebe, vyvalili oči, asi jsme oba brzdili, ale na té mokré silnici to bylo houby platné... Pak si pamatuju jen to, jak jsem čekala na náraz, a pak jsem pozorovala, jak mi kapota víc a víc „roste“ před očima a doufala jsem, že to brzo přestane. Naštěstí to opravdu netrvalo dlouho a náraz se zastavil. Beky se zeptala jenom: „Maminko, co se stalo?“ a já jí řekla: „Bekynko, bourali jsme.“ Miuška řvala i předtím, tak jen trochu zesílila... No a já se klepala. Hlavně z toho strachu, jak to dopadne.

Kluk vylezl z auta, rozhazoval nešťastně rukama, a jeho první bylo: „Nezlobte se, mě to fakt moc mrzí.“ No přece jsem se na něj nemohla zlobit. A hned se ještě ujistil, že jsme všichni v pořádku a že se nám nic nestalo. Beky do toho začala vykřikovat, že chce čaj, Miuška řvala do ruda, a já se klepajíc šla podívat do kufru, kde že mám to pití pro Beky. No v tu chvíli mi moc dobře nebylo, ale byla jsem ráda, že se nám aspoň nic nestalo. Když jsem vylezla z auta, představili jsme se s tím „spolunešťastníkem“, nějaký Kamil. A hned na mě s výrazem kokršpaněla spustil „Jé, a ještě se dvěma dětma, no to mě fakt mrzí. A nechcete s něčím pomoct?“ „Ne, to je dobrý, já to nějak zvládnu.“

Z kufru auta jsem vytáhla vodu a dala jí Beky, a ona mi dala pokoj :-) Rovnou jsem vytáhla trojúhelník a strčila ho kus za auto. Kamil dal trojúhelník za svoje auto – na křižovatce jsme překáželi ze dvou stran. Pak jsem odpoutala Miušku a pohladila ji, hned se trochu uklidnila. Potom jsme se ještě domlouvali s Kamilem, kdo zavolá policajty. Nejdřív jsme volali každý někomu jinému. Já Pavlovi, aby mi přišel pohlídat děti. Jenže on byl na druhém konci Plzně, tak jsem se snažila sehnat jeho rodiče. Ještěže ta Bekynka byla tak v pohodě. A Miuška už teď taky. Tak se pustím do toho volání policie. Aha, městská ne, to je špatně. Tak teda 158. No moc ochoty jsem se teda nedočkala. Nakonec sem asi někoho pošlou, ale hodně neradi, a tak nejdřív za 1 – 2 hodiny. No to mám teda radost.

Á, už dorazili babička s dědou. Napřed se dívají na auto, děda kritizuje viníka nehody. No chlapi... Já vím, asi to je s tím autem bída. Domlouváme se, co Beky jedla, pila, jak se spaním a tak. Pak ji vezou k nám domů. Miušku si radši nechávám u sebe, je na mně strašně závislá. Teď je v pohodě, a kdyby brečela, tak je jedno, jestli má brečet doma nebo v autě, ne?

Já už jsem se uklidnila, jenom mě otravuje ta představa dlouhého čekání na policii. Chvilku si ke mně do auta sedá Kamil a povídáme si, jenže do toho nám zvoní telefony, je to hloupý. Tak si zase každý sedl do svého auta. Volá mi ségra ze Švýcarska. Jak se to mohla tak rychle dozvědět? Jenže ona je to náhoda. Ale milá náhoda. Mám strašnou potřebu se vypovídat, tak mi to přišlo vhod.

Nakonec jsem si sedla s Miuškou dozadu a sedačku hodila na přední sedačky. A dobře jsem udělala. Miuška kouká na auta a lidi z okýnka, směje se a radostě vykřikuje u každého dění venku. Taky „vrže“ čelem o sklo a má z toho velkou radost. Ty děti jsou legrační... Pak jde kolem Pavel domů, tak se zastavuje. Moc nemluví, ale na očích mu vidím, jak je naštvaný na viníka nehody. Většinou moc nemluví, když má vztek... Domlouváme se, že když už je doma, tak mu v případě potíží předám Miušku. Každopádně mi udělá něco k jídlu, protože mám hlad.

Pořád jsem tu sama jenom s Miuškou, už je mi zima na nohy. Nejdřív jsem nechtěla nikomu psát ani volat, ale teď se cítím v tom všem strašně sama. Tak jsem napsala asi třem kamarádkám a jedné zavolala. Jenže to stejně není ono. Ten osobní konakt mi prostě chybí. Zrovna přichází babička a nese mi nějaké chlebíčky a pití. No aspoň něco. Beky je prej v pohodě, najedla se a hraje si. Ještě že ty Pavlovy rodiče mám, a že už jsou oba v důchodu! To je fakt poklad! Pouštím se do „oběda“ a uždibuju kousky Miušce. Pořád je veselá, ještě nikdy si takhle netrajdala v autě. Pořád je co objevovat. Jejda, zrovna mi málem spadla pod sedačku. Ale ne, ona nespadla, ona tam chce vlézt. Tak to teda ne, holka. Pojď hezky nahoru. Kamilovi aspoň přijela ségra a je tu s ním celou dobu. Ten se má...

Čas se hrozně vleče, už jsme tu přes hodinu. Kolem jede městská policie. Policista jde k druhému řidiči, policistka ke mně. Hrozně sympatická ženská :-) Hned se hrozí: „A to tady čekáte už hodinu s tím malým dítětem? Jo ono tu bylo ještě druhý dítě? A je všechno v pořádku? Nechcete zavolat doktora, aby malou prohlídl? Jo ona nezvracela ani neusínala? Tak to asi bude dobrý.“ Pak se dovídám, že má doma holky dvojčata, ale už veliký – jak ten čas letí. A že zvažuje to třetí, ale neví jestli se do toho má dát. Tak jí přemlouvám, ať do toho jde ;-) Najednou mi je dobře. Paní policistka ještě volá dopraví policii, aby k nám přijeli co nejdřív. Po ujištění, že už vyrážejí, se oba policisté odporoučeli, nasedli do auta a odejli.

No nevím, odkud ty dopraváci jeli, jestli odněkud z Pelhřimova či co, ale dorazili ještě za další půlhodinu, možná později. No aspoň že už jsou tady. Fakt mi mrznou nohy. Venku je hnusně, pořád prší... Vystupuju z auta i s Miuškou, jinak bychom si něco poslechli ;-) S deštníkem nad hlavou odpovídám na první otázky a dávám jim na sebe kontaktní údaje. (To je zajímavé, taky jsou tu chap a ženská, to snad mají u policajtů takový nařízení či co.) Společně popisujeme, co a jak se stalo. Přichází děda, Bekynka už prý spí. To je dobře. Policisté jdou omrknout situaci blíže a k nám se zatím přifařil červenej anděl. Všechno je tak supervýhodné a superskvělé, že je mi z toho špatně. Beru si od něj vizitku a snažím se rychle ukončit hovor. Doma se v klidu můžem podívat na internet a pak se rozhodnem. Vláďa (tj. děda) se ho zatím ptá na další informace. Miuška je nervózní jak pes, kroutí se mi v náručí, asi jí taky ten agent moc nesedl. Tak se na ní vymluvím, s radostí si zase sedám do auta a pouštím Miušku na špacír po sedačkách. Policistka mi dává podepisovat náčrtek situace na křižovatce.

Po nějaké chvilce už můžeme odvézt auta. Kamil se má, auto mu startuje. My takové štěstí nemáme. Vláďa sedá za volant a chlapi zezadu roztlačujou auto. Já s Miuškou pořád sedíme na zadních sedačkách. O zadrobeném vnitřku auta asi nemusím nic vykládat... Ale hlavně že celé ty dvě hodiny byla v klidu. Tak, tady ho zaparkujem. Zamykám auto, beru domů jenom dítě, peněženku a doklady. Miušku přebírá Pavel (tatínek), jeho přece jenom bere. Já se zajdu vyčůrat (dýl už bych to asi fakt nevydržela), beru si teplejší boty a běžím zpátky. Ještě musím přebrat protokol, snad už jim to nebude dlouho trvat. A hele, oni už jsou hotoví a jedou mi naproti. Dostávám papír a instrukce, rozloučíme se a jdu domů. Definitivně.

Tak. Nejhorší máme za sebou. Bekynka spinká, Miuška vesele cupká po bytě a chroustá na co přijde, já si sedám a konečně jsem mezi lidma. Už se necítím sama. Vlastně to ani nebylo nic hrozného. Jenom prvních pár vteřin jsem byla vyklepaná, a pak byla otrava to dlouhé čekání na policii. A samozřejmě nás všechny mrzí to nabouraný auto. Nedokážu si představit, jak to teď budeme dělat s velkýma nákupama – se dvěma malýma dětma. Podle všeho moc peněz od pojišťovny nedostanem, všichni tvrdí že opravit to nepůjde a na nový nám nezbyde. No co, nějak bylo, nějak bude...

Mysela jsem si, že už jsem za vodou. Že to nebyl nijak hrozný zážitek, abych z toho byla nějak odvařená. Tak schválně, hádejte, jaká byla moje první myšlenka hned ráno po probuzení? Viděla jsem před sebou kapotu auta, jak se pořád muchlá, a já s vyvalenýma očima čekám, jestli to přestane včas nebo se to zarazí až o moje nohy... Ach to podvědmí!

Názory k článku (40 názorů)
nehody s dětma Myšutka* 3.3.2008 8:48
*Re: nehody s dětma Maru+Terezka04 + Adámek08 4.3.2008 8:57
**Re: nehody s dětma Katka 4.3.2008 12:23
***Re: nehody s dětma Grainne 4.3.2008 13:53
****Re: nehody s dětma medved 11.3.2008 9:28
*****Re: nehody s dětma Maru+Terezka04 + Adámek08 17.3.2008 9:11
Ked je kludna mama, budu aj deti. Tana, Borka 4a polr. 3.3.2008 9:9
*Re: Ked je kludna mama, budu aj deti. Myšutka* 3.3.2008 12:10
**Re: Ked je kludna mama, budu aj deti... Tana, Borka 4 a pol r. 3.3.2008 14:8
***Re: Ked je kludna mama, budu aj de... Myšutka* 3.3.2008 14:50
**Re: Ked je kludna mama, budu aj deti... Tana, Borka 4 a pol r. 3.3.2008 14:8
**Re: Ked je kludna mama, budu aj deti... Tana, Borka 4 a pol r. 3.3.2008 14:8
**Re: Ked je kludna mama, budu aj deti... Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 3.3.2008 21:41
POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100 TISÍC Káťa+2 Škubánci 3.3.2008 16:1
*Re: POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100 TISÍC Káťa+2 Škubánci 3.3.2008 16:30
**Re: POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100 TIS... PajaMM 3.3.2008 16:46
***Re: POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100 T... Líza 3.3.2008 16:49
***Re: POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100 T... Káťa+2 Škubánci 3.3.2008 16:53
****Re: POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100... PajaMM 3.3.2008 16:57
****Re: POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100... Míša 3.3.2008 22:35
***taky jsem bourala Šarkyy 3.3.2008 17:10
****Re: taky jsem bourala bromelie 4.3.2008 9:42
*****Re: taky jsem bourala cyann 5.3.2008 17:58
*Re: POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100 TISÍC Líza 3.3.2008 16:41
**Re: POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100 TIS... Káťa+2 Škubánci 3.3.2008 16:57
*Re: POLICIE AŽ PŘI ŠKODĚ NAD 100 TISÍC PajaMM 3.3.2008 17:0
Zaparkovaná auta Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 4.3.2008 20:28
*zaparkovana auta u hypermarketu Myss 8.3.2008 19:26
*Re: Zaparkovaná auta Olina, Anička a Honzík  9.3.2008 9:43
Chtěla bych mít takový štěstí.... SilvieKol 8.3.2008 21:37
*tak to je síla! Gabka a žížalka06/07 9.3.2008 8:23
**Re: tak to je síla! SilvieKol 9.3.2008 8:28
***Re: tak to je síla! Gabka a žížalka06/07 9.3.2008 11:9
*Živnostenský list Nabuko1 9.3.2008 21:6
**Re: Živnostenský list Nabuko1 9.3.2008 21:7
Taky jsem bourala - už 2x Nabuko1 9.3.2008 21:16
*Re: Taky jsem bourala - už 2x Honza 30.7.2008 13:51
Znovu stejná křižovatka... Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 13.8.2008 8:45
Beky? Miuška? KatkaHr 15.3.2014 14:9
Přednost lucyan 17.3.2014 7:39




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.