Narodí se vám holčička jako princeznička, no, fantazie, co víc chtít?!
Konec byl nakonec dobrý. Takový návrat marnotratného syna.
Vyběhl jsem se včera vpodvečer podívat, jak je to s ročním obdobím. Vzduch byl nasycený benzínem a signalizoval nezvratitelně jaro.
Všechny, tedy všechna (pro ty šťouraly) vnoučata v naší rodině ráda navštěvují babičky a dědečky.
Nedávno jsem se na jedněch maminkovských stránkách dostala do sporu, zda šidítko patří "k samozřejmé výbavě miminka" a zda je to "plnohodnotná náhrada matčina prsu" - ne, že bych byla vyložený nepřítel dudlíku, jenom ho považuju víceméně za zbytečnost. Tehdy jsem však ještě netušila, že i já sama pro Ladu jeden pořídím...
Manžela jsem poznala, když mu bylo třicet a bydlel tou dobou 5 let sám. Udělalo na mě dojem, jak má doma uklizeno, pere, žehlí, jak svou domácnost perfektně zvládá a jak mu všechno stačí říct jen jednou a hned to udělá a dokonce si to ještě zapamatuje na příště.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli tento článek vůbec napsat. Ale protože na Rodinu chodím už několik let, našla jsem tu nové kamarádky, se kterými se stýkám a spousta lidí na různých diskusích věděla o našem problému, přijde mi fér napsat, jak to dopadlo…
I když nastal podzim a sluníčko se snaží ze všech sil nám vynahradit, co zameškalo, chtěla bych se vrátit k létu. Času dovolených, odpočívání a relaxu.
Jeli jsme v neděli odpoledne navštívit s dětmi, Marínkou a Samuelem, babičku v jejím jestřábím hnízdě – na letní chatičce u lesa.
Kdo by se nezasnil při pohledu na statná a mužná těla Discobola, Davida, S. Stallona či vyvolených chlapců z vily. Ideál mužské krásy.
Těhotenství |
Dítě |