Mám manželku, která miluje děti a zahrádku. Někdy tak činí rovnoměrně obojímu, jindy přilne víc k dětem, následně zase k fialkám. Děje se tak podle toho, jestli jsou cibulky na záhoně v zákrytu a neporušené nebo jestli žena najde ničivé otisky bot zlosyna (občas též zlodcery) ve zdevastované karotce.
Anežka, moje šestorozená dcera, pracuje v Anglii. Jednou či dvakrát za půl roku od ní dostaneme mejlem povzbudivou zprávu "dýchám, žiju, nemám peníze".
Chtěla bych se s vámi podělit o zážitky, které jsem nasbírala jako au-pair v Anglii.
Stáli jsme s Matýskem na mělčí straně bazénu a já už pomalu fialověla.
Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Takhle konejší starší rodiče mladou maminku, která si stýská, že ten její neposeda shodil z linky starožitný cibulák po tchýni tatínkovy sestry a urazil mu ouško. Maminka se sápe po oušku viníkově a hlas zkušeného jí radí: „Klid maminko, bude hůř“. Svatá pravda. Nevěříte? Věřte!
Proč to nevzít z té lepší stránky a nebýt pyšný, jak chytrou a bystrou mám vnučku?
Přestože jsou dávno pryč romantické časy, kdy po kolejích supěly nádherné parní lokomotivy (ano nádherné, ale dýchat bych to nechtěla), vláčky jsou stále důvodem rozzářených dětských očí a zvláště kluci snadno propadají kouzlu železnice.
Už měsíc si léčím zlomenou patu v lázních v Darkově jako následek jednoho neopatrného pádu z patra na beton. Dny se zdají být jeden jako druhý a tak abych nezapomněl, až se mě třeba jednou vnuk Samuel zeptá: "A dědo, jaké to v lázních je?" neříkal, že se tam vlastně ani nic nedělo. Tak si píšu jen tak pro sebe skromné zápisky o drobných, všedních událostech v životě lázeňského hosta.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.