Seděly v rohu kavárny, šálek kávy, z kterého se ještě kouřilo, před sebou a povídaly si. Vypadalo to, že se znají velmi dobře, smály se, občas mluvily vážně, chvílemi si utírala jedna oči, to, jak skrz slzy smíchu ani neviděla.
Na hroucení se předem jsem v naší rodině specialista já. Můj muž s přehledem sobě vlastním zvládá všechny důležité změny v naší rodině bez mrknutí oka.
Když jsem poprvé po půl roce stála opět na naší „zahradě“, jen jsem slabě polkla a léčebný několikatýdenní pobyt v ústavu pro duševně choré, se mi zdál tisíckráte lepším řešením než úprava pozemku, který se pod dvoumetrovou lebedou dal jen stěží tušit.
Stála jsem na ostrůvku tramvaje a v bezděčném gestu mi zabloudila ruka do kapsy. Po krátké chvilce jsem z kapsy vytáhla kamínek - jeden, druhý, třetí…
Přestože můj muž neustále věří v moc výchovy, s jedním zjištěním se pomalu ale jistě sžívá. Holčičku v kluka prostě nepředěláš!!!
Tři králové už dávno nechodili, vánoční dárky měly holčiny už dávno rozebrané a postrkané ve svých úkrytech a stejně jsme si poctivě každý den rozsvěcovali sněhuláčky na vánočním stromku.
Jako by nestačilo, že venku padal sníh s deštěm, foukal silný nárazový vítr, v ulici přestaly jezdit tramvaje kvůli dopravní nehodě, ale já s dcerkou stejně musela šlapat na zápis do školy.
V naší domácnosti je zvláštních situací, kdy celá rodina vyčkává. Přiznám se, že nevím na co?
Jaro se kvapem blíží a už několik týdnů v rodině našich tří malých slečen pozorujeme, že se chichotavé hlasy culí nad každou dvojicí v objetí a neslyšně mňoukají něco o tom „oni se milují“.
Těhotenství |
Dítě |