Klíčovou dírkou: To si koupím!!!!

Snažil se hodně. Pod vánočním stromkem byl rok, kdy holky našly samé hodnotné a podněcující hračky typu stolní fotbal, hokej nebo boxovací pytel. Dokonce měl už připravenou (byť se slzou v oku) vlastní stavebnici "Merkur" z dob dávno minulých - tedy vlastního dětství, ale pod vlivem okolností a neustále přistrčených panenek: "Tati, přebal mi jí, mně to nejde!", své rozhodnutí změnil a Merkura schoval.

Letošní Vánoce se vzdal nadobro a pod vánočním stromkem si pro jistotu sedl a nechal se "zmalovat" svou dceruškou, která právě dostala "to stříbro", o které si psala Ježíškovi (pro nezasvěcené - dětská "malovátka" smývatelná vodou). Usmíval se, i když jsem cítila, že do smíchu mu až tak asi není.

Snad právě proto čas od času vyvleču dcerky sama a třeba do drogistického obchodu tatíka raději nebereme. Šla jsem zrovna s pětiletou dcerkou, která pusu jako obvykle stěží zavře a naslouchala jejímu neustále plynoucímu monologu. Co regál, to dcerčin intenzivní hlásek:" To si koupím, to si koupím, to si koupím…" A jak šla opakovala stále a stále, police za policí až se vyčerpala matčina trpělivost. "Terinko, proč si budeš tohle všechno kupovat? Vždyť to jsou krémy a ty nemáš ráda, ani když tě namažu, protože musím, natož aby ses mazala dobrovolně!!!" Dcerka na malinkatou chvilku zaváhala. Chtěla jsem si blahopřát, jak skvěle jsem to vyřešila, když tu se ozval stejný hlásek: "To si koupím až budu velká, to si koupím až budu velká, to si koupím až budu velká…"??????