Klíčovou dírkou: Vánoce mohou být klidně v lednu!

Snad se v této lednové atmosféře lépe sní vánoční pečivo, o které už nikdo nestojí, snad jsou lepší cukrové bonbóny utržené ze stromečku než si je vzít na míse, snad máme s holkami lepší pocit, když ještě chvíli Vánoce u nás pozdržíme. Bohužel, třetí týden v lednu už i naše jedlička vypadala jako strašák do zelí a jehličí se dalo nabírat lopatkou. Holky spustily sborový pláč, který by obměkčil mrtvého v hrobě, ale ne tak našeho tatínka." "Poslední víkend holky a odpoledne v neděli jde z domu!", řekl a bylo jasné, že není návratu. Přesto jsem chtěla mého muže dostat ještě do vánočnější nálady, a tak jsem mu před stromkem připomínala, jak krásná jedle to byla, když ji postavil den před Štědrým dnem u nás v kuchyni. Nostalgická chvilka se nekonala. Můj muž se na mě zblízka podíval, zbrunátněl, potemněl, odeběhl a urychlenými gesty, aby jej nespatřily ani dcerky, ani já (což byl problém, neboť jsem na něj zírala s otevřenou pusou), přistrčil pod stromek nezabalený, zmačkaný balíček i s paragonem. "Ježíšek si vzpomněl, že ti ještě něco zapomněl dát!"

Pominu-li fakt, že si vzpomněl, když se podíval milený na můj obličej, tak ten krém byl dárkem veskrze milým. Smála jsem se tomu mému Ježíškovi ještě dlouhou dobu poté a s nadšením v srdci, že mám právě takového muže po svém boku, líčila jsem historku své kamarádce.

Usmála se, ale nadšení, kterého byl tento příběh hoden, se nekonalo. "To já jsem tuhle stěhovala peřiny, a jak jsem vzala deku do ruky, podívám se na Iva a ten začal žasnout, křižovat se a upaloval do pokoje do své skříně a přiběhl s obrovským dárkem. Vzpomněl si, že mi koupil k Vánocům nový polštář, ale protože byl veliký a nevešel se k ostatním dárkům, musel najít nový úkryt. Přijde ti to normální?"

Nevím, jestli normální je to pravé slovo, ale milé určitě.