| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Odstraňme tabu smrti miminek z našich nemocnic!

 Celkem 147 názorů.
 withep 


To je mi líto :o( 

(15.4.2011 9:13:10)
Je moc smutné, že i v případech, kdy není co zachraňovat, brání zdravotníci rodičům v kontaktu se svým dítětem (ať už oni "tomu" dítě říkají nebo ne). Pláču pro vaši holčičku a přeju vám, ať už vás čeká jen vše dobré. A děkuju, že jste se o svůj smutek a zkušenost podělili. ~s~
 marina+1 


Vzdělání 

(18.4.2011 12:24:16)
Bohužel, ke vzdělání zdravotníků by měl patřit především kurz empatie a komunikačních dovedností. Málo z nich má dar vcítění se od přírody, a to ještě většinou jen ti, kteří podobné události sami prožili.

Co myslíte, že je náplní výuky psychologie na lékařské fakultě?
Jaké existují psychologické testy a jaké máme významné osobnosti....

O tom, jak se cítí nemocný člověk, jak rodiče, kterým zemřelo dítě, jak děti, kteří ztratili rodiče - o tom není nikde nic.
Lékaři a sestry jsou školení k tomu, aby nedávaly najevo emoce, aby se "nepřipoutali" k pacientům....
Podle mě je to obrovská chyba, oni nejsou vyhořelí z přemíry negativních emocí, ale z jejich potlačování.
Lékař a sestřička nám nejvíc pomáhají tím, že s námi sdílí naši bolest a poskytují nám podporu a útěchu...
 Colima 
  • 

Re: To je mi líto :o( 

(19.4.2011 12:05:10)
Když jsem četla tento článek, chtělo se mi brečet. Tak moc jsem soucítila s rodiči malinké Terezky.
Je to už několik let, co jsem v TV viděla dokument, jak se to řeší v cizině, myslím, že to bylo v Americe.Personák nemocnice nechá rodiče o samotě s mrtvým děťátkem, ať se mohou rozloučit. Rodiče si své dítě mohli vyfotit, personál jim pomohl udělat obtisky ručiček a nožiček. Maminky, které se mohly tímto způsobem s dítětem rozloučit, to vnímaly velice pozitivně. A v tom dokumentu to byly většinou děti hodně předčasně narozené, možná i děti,které u nás označí lékaři jako potrat.
Já sama, kdybych se ocitla v takovéto situaci, tak bych se se svým dítětem také potřebovala rozloučit. Nosíte ho pod srdcem, cítíte jeho pohyby a nakonec dítě třeba nemáte možnost ani vidět. To není správné! Určitě je hodně maminek, které jsou raději, že své dítě neviděly, protože by to neunesly. Ale proč neumožnit rodičům, kteří o to stojí,aby si své dítě pochovali v náručí a měli možnost ho pohřbít?
Určitě by se v tomto ohledu mělo mnohé v naších nemocnicích změnit.
 cihla 


Re: To je mi líto :o( 

(20.4.2011 0:09:50)
Znám česko-americkou rodinu, která potratila v 16. týdnu a mají fotky miminka, pochovali ho, a mají i ty otisky. Bylo to samozřejmě v USA. Ono to člověku pomůže se s tou smrtí lépe vyrovnat, sama si neumím představit, že bych přišla o dítě aniž bych ho viděla.
 acetom+Radek05/09+Matěj01/11 


Re: To je mi líto :o( 

(9.5.2011 14:29:20)
Je mě to moc líto!!!

My jsme přišli o syna 14 dni před porodem-byl bez srdeční akce a já jsem si přála vidět ho a bylo to moc krásné...držet ho v náručí a říct mu naposledy jak moc ho milujeme.... manžel moc nechtěl,a le pak byl moc rád, že Tomáška ještě viděl.... jsou to už 4 roky a jizva na srdíčku bolí stále stejně... máme dva rošťáky... děkuji za ně!!!!

 Jana 
  • 

Dekuji! 

(15.4.2011 9:17:53)
Moc dekuji za ty pravni informace - ty urcite pomuzou hodne rodicum se proti ignorantum a idiotum prosadit!
Chtelo by to jeste presny udaj - kde a jake cislo zakona, narizeni atd....
 Mab 


Re: Dekuji! 

(15.4.2011 10:08:28)
Hranice porod/potrat by měl znát každý lékař, jsou takto napsány ve všech lékařských učebnicích. Na druhou stranu i pokud stav bude hodnocen jako potrat má matka právo na etický přístup personálu. Což se v tomto případě nestalo, obdivuji autorku a jejího manžela, že i přes takovýto přístup personálu si vybojovali aspoň něco. A jsem zároveň hrdá na ty zdravotníky, kteří chápou že novorozenec patří k matce ať živý či mrtvý. A naštěstí jich znám dostatek.
 Pady 


Re: Dekuji! 

(16.4.2011 21:29:22)
K dotazu (kdyby se někdo potřeboval ohánět před "lékaři" paragrafy): vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 11/1998 Sb. stanoví v § 2 až 4, kdy se dítě považuje za živě narozené, v jakých případech se jedná o narození mrtvého dítěte a jaké situace se posuzují jako potrat. Stejné vymezení pak obsahuje i zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který v § 26 odst. 11 upravuje možnost nakládání pro lékařské potřeby s plodem po potratu a v odst. 12 upravuje nakládání s plodem po potratu, který se nebyl použit pro lékařské potřeby. S miminkem, které váží více než 500 g a po porodu projevuje známky života (tak jako u maminky v článku), tak nesmí lékaři podle zákona zacházet jako s plodem po potratu, a to ani když zemře třeba minutu po porodu. Rodiče mají v takovém případě právo na vydání rodného listu a nárok na vydání tělíčka. Stejně je tomu i u miminka, které má sice méně než 500 g, ale přežije 24 hodin po porodu. Jinak pro úplnost: známkami života se rozumějí dech nebo akce srdeční nebo pulsace pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva, i když pupečník nebyl přerušen nebo placenta nebyla porozena. Stačí, aby dítě projevovalo jen jednu známku života (např. pohyb končetin).
 kili 
  • 

Re: Dekuji! 

(17.4.2011 10:18:54)
"S miminkem, které váží více než 500 g a po porodu projevuje známky života (tak jako u maminky v článku)"

Z čeho usuzujete, že to tak bylo u maminky v článku ?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dekuji! 

(17.4.2011 10:29:38)
"Dodnes mi je líto těch minut, kdy ještě žila, ale doktor mi ji nechtěl dát. "

"Později jsme zjistili, že po právní stránce je povoleno pohřbívat děti, které při porodu projevují známky života a váží více než 500 g (...) Na vydání rodného listu jsme tedy měli plné právo."
 kili 
  • 

Re: Dekuji! 

(17.4.2011 12:16:12)
z těchto vyjádření pro danou věc nevyplývá nic než možnost spekulací
 Binturongg 


Re: Dekuji! 

(17.4.2011 19:33:24)
kili - Vaše nezvladatelná touha hašteřit se a slovíčkařit v tématech, s nimiž nesouhlasíte, je zde více než nevhodná a neetická... ~a~ ~Rv
 kili 
  • 

Re: Dekuji! 

(17.4.2011 21:32:50)
ad binturong

nevím, kdo tu má nezvladatelnou nevhodnou neetickou (Síc!) touhu hašteřit se, nicméně já jsem se optal autorky jednoho z příspěvků jak došla k jistému poznání a odpověděl mi někdo jiný a ta odpověď nebyla nijak vysvětlující, což jsem sdělil. Nevím, jak jste přišla na to, že "nesouhlasím s nějakým thematem". Nevím, co Vy si představujete pod pojmem slovíčkaření.



 Janina, 2 kluci 


Re: Dekuji! 

(17.4.2011 22:58:05)
Souhlasím s tím, že jste se reagoval(a) nad zcela triviální "věcí". Myslím si, že bychom se měli pozastavit nad nevhodností chování persenálu ke zcela logické situaci - vrátit dítě rodičům - RODIČUM - dítě není majetek státu, je to bytost, kterou stvořili oni. A je zcela jedno z hlediska morálky, jak k tomu přistupuje "zákon". Chovat se eticky, s ohleduplností a mít alespoň povědomí o lásce k bližnímu naše společnost bohužel ve velké míře vymazala ze svého repertoáru.
 kili 
  • 

Re: Dekuji! 

(17.4.2011 23:12:17)
- nereagoval jsem nad věcí, ale ptal jsem se - byl vyjádřen předpoklad, jehož oprávněnost mne zajímala, nic více nic méně

- (ne)vhodnost chování subjektu konktretně neurčeného nechci posuzovat a obecné hodnocení z jednoho anonymního hypotetického případu nemám za správné

- neviděl bych to se společností až tak smutně, nemyslím si, že je to tak jak píšete

 Peggy + Růženka 4 r. 
  • 

Re: Dekuji! 

(20.4.2011 14:03:17)
Kili, opravdu nechápu, jak můžete tvrdit, že to je hypotetická situace. Z čeho usuzujete, že je ten příběh vymyšlený? A naprosto souhlasím s ostatními, kteří se pozastavili nad Vaší reakcí - zpochybňovat, jestli něčí miminko bylo živé, nebo ne, to se opravdu nehodí. Trochu se nad sebou zamyslete!!
 kili 
  • 

Re: Dekuji! 

(20.4.2011 15:35:01)
Možná by bylo vhodné, abyste se prvně zamyslela sama nad sebou a nad tím, co chcete sdělit, případě prvně řádně přečetla, co je obsahem sdělení, na které reagujete. Nikde jsem nezpochybnil to, co píšete.

 madlenka+2 


Je mi to líto... 

(15.4.2011 9:24:04)
Je mi líto holčičky, maminky a brečím tu nejen tou lítostí, ale i ze zoufalstvím a bezmocí nad přístupem zdravotníků. Proč???
 Gabriella, 2 děti 


hrozné 

(15.4.2011 9:41:11)
"Je nutné podotknout, že jsem se při druhém těhotenství "nestíhala" šetřit a myslela si, že když jsou za námi první kritické týdny, už se snad nic nemůže stát."
Vynikající - pořád člověk potkává řeči o tom že těhotenství není nemoc a šetřit se netřeba... a pak jsou matky úplně paf z toho, že jakejkoli malér může přijít bez varování a najednou teprve pak je jasně vidět jak moc křehká věc je zdraví i život nastávající maminky i nenarozeného miminka.
 Binturongg 


Re: hrozné 

(15.4.2011 10:03:25)
Gabriella - ~R^ ~7~
 Jana Nová 


Re: hrozné 

(15.4.2011 10:08:28)
Jistě, to je pointa celého článku: Vlastně je to chyba maminky a dobře jí tak. Nechť se aspoň nediví ~a~
Zajímalo by mně, kde bereš tu jistotu? Co všechny ženy, které potratily, i když se nehnuly z postele? Co když situace s nějakým šetřením vůbec nesouvisela? Nezlob se, ale tvůj postoj je hloupý a necitlivý.
 Gabriella, 2 děti 


Re: hrozné 

(15.4.2011 10:31:46)
Ne ne ne, já neútočím na matky. Mě štve ten dost rozšířenej pocit že "těhotenství není nemoc" takže nastávající maminka má dál cvrkat jak veverka, hopkat okolo starších dětí, v domácnosti, v zaměstnání - jet jak dráha dokud nepadne s pevnou vírou "nic mi není, jsem jen děsně unavená, ale já to zvládnu". A nejlepší rady o tom že těhotenství není nemoc takže je rozcapenost se šetřit mívají převážně ti co sami nic neriskujou.
 JankaP 


Re: hrozné 

(15.4.2011 10:48:50)
Gab,
teď chápu, jak jsi to asi myslela. Příště pečlivěji formulovat ;-)

Ale přesto si myslím, že těhotenství fakt není nemoc, že kdyby měla pisatelka nějaké problémy, že by udělala přiměřená opatření.
Spíš se málo mluví o tom, že těhotenství může skončit špatně v kterékoliv fázi. Že dítě může zemřít, ANIŽ by za to někdo mohl. A že by se i v takovém případě měli zdravotníci chovat s pochopením a na úrovni!
 Gabriella, 2 děti 


Re: hrozné 

(15.4.2011 11:05:07)
No jo, jenomže těhotenství může skončit špatně v kterékoliv fázi a třeba i smrtí dítěte i z naprostého zdraví a bez sebemenšího předchozího varování. Proto mi tak pije krev zaklínadlo "těhotenství není nemoc" užívané k popohánění matek k vyšším výkonům. Těhotenství i úplně v pořádku je doba křehká pro matku i dítě, i u zdravého těhotenství je hranice mezi pohodou a malérem tenká a ve hře je hodnota příliš vysoká.
Poznámka že "dítě může zemřít, ANIŽ by za to někdo mohl" je taky moc dobrá a je dobře žes ji napsala.
 Toliman 


Re: hrozné 

(15.4.2011 11:23:44)
Gabrielo, chápu, co chceš říct. Jenom je potřeba si uvědomit, že ani obyčejný netěhotný život není nemoc a přesto je strašně křehký a umřít můžeme náhle a kdykoliv z úplného zdraví.
Je to smutné, ale jsou věci, které neovlivníme. A proto nemá cenu trávit život (těhotenství) v posteli, jenom proto, aby se něco nestalo.
Maminka z článku se asi necítila v těhotenství špatně a nejspíš si nezpůsobila předčasný porod tím, že se málo šetřila. Jenom zpětně hledá důvody proč se to mohlo stát...
Obdivuju její sílu.
A jasně, že se ženy mají v těhotenství šetřit, ale jenom tak, jak je to jim samým příjemné ~;).
 Gabriella, 2 děti 


Re: hrozné 

(15.4.2011 11:38:21)
Ale jo, zdraví a život je křehčí než se zdá i u netěhotných, ale u nastávajících maminek to platí dvakrát. Jistě že nekomplikované těhotenství nikdo asi neproleží preventivně v posteli, to je extrém, na druhou stranu ale i nastávající matka se staršími dětmi si může ulehčit a neriskovat zbytečně - třeba s břichem starší holčičku nezvedat na čůrání do náruče, ale zkusit ji naučit čůrat na bobečku a jen ji šikovně přidržet, nezvedat ji celou. Nebo kamarádka teď v osmém měsíci nosí tříletýho kluka v domě po schodech do ložnice když usne v obýváku (manžel služebně pár dní pryč) a nenapadlo ji vybodnout se na zvedání kluka a vyspat se s i ním v tom obýváku (teď už to dělá)... Cesty k hledání jsou. Jen normální člověk má i v těhotenství bez komplikací pocit, že je nezranitelnej a nesmrtelnej... a ono to tak být nemusí.
 JankaP 


Re: hrozné 

(15.4.2011 12:53:30)
Toliman,
vyjádřila jsi to naprosto přesně!
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: hrozné 

(15.4.2011 11:30:00)
Gábi, nenapsala jsi to sice úplně nejlépe, ten první příspěvek vyznívá doopravdy jako útok na tu maminku, ale asi jsem to pochopila. Těhotná žena by se určitě šetřit měla ... když já si vzpomenu, na svoje druhé těhotenství, měla jsem problémy s placentou, tlakem, Miška nebyla dobře vyživová, určitou dobu vůbec nepřibírala, doktorka měřila průtoky pupečníkem a říkala, aspoň do 28.týdne, pak aspoň do 32. týdne ... s tím, že jsem se ptala, jestli dítě může díky té špatné placenty zemřít a ona mi řekla, že to není obvyklé, ale stát se to může, že se mám šetřit a hlídat pohyby, pokud by ustaly, okamžitě do nemocnice, a já prostě proto, že mi nic jiného nezbývalo (spíše jsem si myslela, že mi nic jiného nezbývá), jsem lítala kolem starší dcerky a odmítala nemocnici, protože na mě byla psychicky závislá (řešeno i s psychologem) ... dneska si říkám, že jsem neskutečně riskovala, že jsem se chovala, s prominutím jako kráva, která všechno zvládne ... u nás to dopadlo dobře a já už bych stejnou chybu neopakovala ...

Autorce článku přeji jen to nejlepší a samozřejmě, aby se co nejdříve mohla radovat z dalšího miminka ve své náruči ~;((
 Gabriella, 2 děti 


Re: hrozné 

(15.4.2011 11:48:23)
Jo, napsala jsem to blbě, vyznělo to jinak než jsem mínila, ale kdo se k tomu vrátí a dočte debatu ten k podstatě dojde o).
A nešlo to u vás tehdy třeba kompromisem? Ten kdo by se o starší holčičku postaral kdybys byla v nemocnici by naběhl a začal pečovat a ty bys nešla do nemocnice, jen bys to vyležela doma, dávala pokyny z postele, hodně odpočívala a spala a zároveň byla fyzicky doma aby to pro holčičku nebyla taková rána že mamča je úplně fuč?
 Zuuuza 


Re: hrozné 

(15.4.2011 11:54:31)
Já jsem tě pochopila. Máš pravdu. Žena je v těhotenství křehká a zranitelnější, tak je potřeba trošku zvolnit.. A dát na své tělo, věřit mu a odpočívat. Staršího syna jsem naučila nastupovat do autosedačky, jíst u velkého stolu atd. Abych ho nemusela zvedat apod. Vždy se dá najít něco, co trošku usnadní práci a hlavně uleví těhotné ženě.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: hrozné 

(15.4.2011 14:39:48)
vždycky jsou možnosti, jenže já jsem fakt tehdy byla snad totálně padlá na hlavu ~Rv
 Zuuuza 


Re: hrozné 

(15.4.2011 14:50:47)
Hlavně, že vše dobře dopadlo ~6~.
 Nítěnka 


Re: souhlasím 

(18.4.2011 12:10:34)
Janko, přesně tak.~R^
 Jana Nová 


Re: hrozné 

(15.4.2011 14:23:53)
Gabriello, chápu, že tě podobný postoj může štvát. Máš pravdu v tom, že je dobré v těhotenství zvolnit - s tím asi souhlasí drtivá většina lidí (ALE starší děti, domácnost, práce... není to tak jednoduché zařídit). Mně hrozně zvedlo ze židle, žes své rozhořčení dala takříkajíc "sežrat" ženě po tak smutné události, ačkoliv to s její situací nemá nic společného. Tož tak.
 Gabriella, 2 děti 


Re: hrozné 

(17.4.2011 18:10:33)
No právě, já jsem to napsala blbě, protože jsem to nemínila adresně na tuhle jednu maminku, naopak jako obecnou situaci kterou prochází nastávající maminky pořád dokola když se nechají ukolébat onou zkreslenou představou že po prvním trimestru už je všechno vlastně tak jako v pohodě. Nemínila jsem to dávat nikomu sežrat (na co taky, navíc má sama svého dost), jen jsem naštvaná na obecnou situaci a vyznělo to jinak než jsem chtěla.
 Binturongg 


Re: hrozné 

(17.4.2011 19:44:58)
Gabriella - já bych to asi napsala podobně. Někdy to člověk myslí dobře a dostane držkovou, protože to jiní myslí líp, nebo to nepochopí, protože se jeden nevyjádřil zcela polopaticky.

Bohužel případ mé kamarádky, která slepě věřila lékařské "autoritě" a právě výkřikům typu, že těhotenství není nemoc a vše je v pořádku, a to i po jejím třetím potratu, mě utvrdil v tom, že těhotenství sice fakt není nemoc, ale je to JINÝ stav a čím je "JINĚJŠÍ", tj. čím rizikovější, tím víc by si měl člověk dávat pozor na to, jak celý ten čas probíhá, kdo na něj odborně dozírá a omezit co nejvíc rizik na minimum, i kdyby to znamenalo civět 9m na televizi a ani se nehnout.

A neboj, teď zas dostanu držkovou já, od zaměstnaných matek, že než aby se doma užíraly a přemýšlely, co se může stát, budou makat od nevidím do nevidím, protože je to lepší na psychiku, že když mají děti, nelze se šetřit atp. ~;)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: hrozné 

(17.4.2011 19:54:04)
Binturong, chápu nějaké zásadní šetření, kdy má někdo problémy, jistě podporuju odpočinek nebo zvolnění ve chvíli, kdy tělo vydává signál dost, ale omezovat rizika ne minimum ve chvíli, kdy se cítíš absolutně v pohodě mi nepřijde ani nutné, ani zdravé. Já se fakt nepředřu, klidně si jdu lehnout a spát, pořídila jsem si paní na úklid, ale když mám chuť dojet pro dceru do školy na kole, tak jedu. Až mi to bude nepříjemné, nebo se nebudu cítit stabilně, tak přestanu. Ano, opravdu spoléhám na to, že jsem byla 3x bez problémů a když jsem něco měla tendenci přepísknout, tělo mě varovalo. ~d~ Ono se reálné zkušenosti těžko přebíjejí obecnými "dobrými radami".
 Binturongg 


Re: hrozné 

(17.4.2011 20:52:03)
Markéto - ale to ta uvedená kamarádka byla taky úplně v pohodě.
Je možné, že je chyba jinde a nebylo to tím, že tahala i 4 a 5 leté děti, nervovala se s puberťáky atp.
Jenže to těžko zjistí, když nezmění lékařku, která jí tvrdí do očí, že se po třech potratech v dalším těhotenství opět nemusí šetřit, a že jí nenapíše neschopenku, protože těhotenství není nemoc... ~a~

Jasněže nemám nic proti jízdě na kole, pokud to udýchám a nedřu jak vůl.
Jenže z kola lze spadnout.
Proč to riskovat? ~d~
Atd.atd.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: hrozné 

(17.4.2011 21:03:01)
Binturong, tři potraty za sebou bych za nerizikové fakt nepovažovala, tohle už není otázka chybné intuice matky.

Ze schodů jsem v životě spadla zhruba stejně často jako z kola. Za posledních několik let z kola ani jednou, ze schodů asi třikrát. Po schodech chodím denně mnohokrát, mám dům o dvou patrech. Na kole jedu cca jednou týdně dvacet minut po rovině. Myslím, že rizika uvážit umím.
 sasanka+2 


Re: hrozné 

(17.4.2011 21:23:41)
Jasně,je tvoje věc a tvoje rozhodnutí zda na kole pojedeš,osobně taky dost poslouchám tělo co mi říká a intuici....nikdo ti to nezakazuje nicméně nemám ráda když doktoři nechtějí napsat neschopenku s tím že těhotenství není nemoc,nebo když tě někdo cpe a nutí pořádně makat protože přece nejsi nemocná tak dělej...vždyť oni taky dělali..atd...to je rozdíl
Já se teda šetřila dost a vyhýbala se všemu ale já jsem taková úzkostlivá...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: hrozné 

(17.4.2011 21:31:51)
Ale těhotenství opravdu není němoc. Je to jiný stav, který může vyřadovat zvláštní ohledy. To, že jsou tyto ohledy směrem k zaměstnání vyjadřovány stejným úkonem jako ohledy na nemocného (neschopenkou), je záležitost systému, že reality. Čili, ano, souhlasím, jeĺi to v zájmu těhotné a jejího dítěte, měl by lékař tyto ohledy udělat, stejně jako její okolí. Ale ne proto, že je nemocná.

JInak se mi zdá, že nerespekt k "jinému stavu" je ze stejného těsta jako nerespekt k šestinedělí a koneckonců i "veřejnému" prožívání emocí - viz hlavní téma článku, ze kterého jsme odbočili.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: hrozné 

(17.4.2011 21:32:24)
oprava: ... systému, NE reality
 Binturongg 


Re: hrozné 

(17.4.2011 23:36:09)
Markéto - jasně, chápu kolo, chápu hranice, které má každá nastavené jinak.
Jsem pevně přesvědčená, že většinu patologií si způsobí člověk svou psychikou - tedy v tom smyslu, že když bude těhule svištět na kole a sjíždět horské řeky, protože je u toho šťastná a zaplavuje mimino endorfinama, je to lepší, než kdyby se válela doma a hledala na netu milión plus jeden pů.er, který může předčasně ukončit těhotenství.

Steně tak bych ani jako úplně zdravá těhule nedělala třeba vychovatelku v děcáku, protože je to psychická i fyzická zátěž, o níž jsem přesvědčená, že je nadměrná a žádný doktor mi to nevymluví.

S tím kolem je to u mě jasné. Já z kola nespadla více než 10 let, ale bohužel jsem pevně přesvědčená, že by se mi to v těhotenství určitě stalo, neb náhoda je blbec, což logicky vede k tomu, že by se mi to opravdu stalo... ~d~

Každopádně i bez autoočkování katastrofickými scénáři je, jak vidno, tragédií až moc... ~7~
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: hrozné 

(17.4.2011 21:26:33)
Aby to nevyznělo tak tvrdě, jak to zní, když to po sobě čtu. Myslím si, že každá z nás, pokud je rozumně informovaná a rozumně naslouchá svému tělu a duši, dokáže odhadnout, co jejímu těhotenství ne/prospívá, a ty výrazně ohrožující věci, pokud to jde, eliminuje. Ovšem množina těch prospívajících a ohrožujících věcí je pro každou ženu trochu jiná (když vynechám takové fakt jasné věci jako přemíru alkoholu, drogy, bungee jumping) a přijde mi trochu krátkozraké na základě povrchních informací někoho/nějakou činnost paušálně odsoudit.
 bajoska 


Re: hrozné 

(18.4.2011 14:00:09)
Nejen že z kola lze spadnout, ale je tu i nebezpečí pro dítě. Sedátko je tvrdé a dítě je v bříšku hlavičkou dolů, hlavička vlastně ještě není hlavička, ale jen blána bez lebky. Můj lékař z tohoto důvodu cestu na kole zakázal. Samozřejmě ve vyšším stadiu těhotenství.
 Peggy + Růženka 4 r. 
  • 

Re: hrozné 

(20.4.2011 14:18:09)
Uf, koukám, že v tomhle ohledu jsem měla kliku na gynekologa. Každou návštěvu se mě ptal, jak se cítím a jestli nechci napsat neschopenku. Naštěstí jsem jí nepotřebovala.
Paní, která měla 3 potraty za sebou a neschopenku jí nechtěli dát, měla změnit doktora, to je jasný!
 Myšutka* 


Re: hrozné 

(16.4.2011 10:59:27)
Já jsem nedávno měla dlouhý rozhovor se svým mužem, který po 10ti letech od narození dcery náhodou dostal do rukou zprávu z nemocnice, kde jsem ležela na konci šestinedělí a děsně se divil, že tam bylo něco o naprostém vyčerpání... A teprve teď mu došlo, že když mu doktor ze sanitky nadával, že o šestinedělku je třeba se strat, tak to myslel vážně. Prej si myslel, že jsem omdlela z nízkého tlaku (neb mu to tak řekla jeho matička). Pro vysvětlení - při koupání děcka jsem s sebou přaštila o zem a nemohl mně probrat.
A jeho názor byl, že po návratu z porodnice je třeba "Nekomentovat nepořádek, ale nepomáhat, aby si maminka co nejdřív zaběhla nový rytmus. On jí pak stejěn nikdo pomáhat nebude." A když jsou jednorázovky, tak je šestinedělí klídek a potřeba se šetřit je staromódní přežitek a pověra...~o~~o~
 bajoska 


Re: hrozné 

(18.4.2011 14:06:52)
To je ono, děláme si to zčásti samy. Přijde nám nepatřičné, když nebude uklizeno, nádobí umyté, vyžehlené prádlo. Stydíme se za to, když to za nás někdo musí udělat. Nejhorší varianta je, když není nikoho, kdo by to za nás udělal a tak si řekneme: "Ono se nic nemůže stát." a stane se... pak nám to teprve dojde, že všechno je proti novému životu nepodstatné.
 Peggy + Růženka 4 r. 
  • 

Re: hrozné 

(20.4.2011 14:24:25)
Myšutka*,
nezlob se, ale Tvůj muž je ...., no, prostě hlupák (hodně slušně řečeno). Většina chlapů by nevydržela samotný porod, natož ten kolotoč, který následuje.
 sasanka+2 


Re: hrozné 

(17.4.2011 19:41:53)
Gabi,chápu jak to myslíš...taky mě štvalo když jsem se třeba v těhu necítila na 100 procent a starší kolegyně mě cpali že toho nadělám,těhotenství přece není nemoc,oni tím taky prošly tak co nadělám....a ještě přidali jak jezdili na motorce...osobně nechápu matky co takhle riskujou-tím myslím pády a tak...mám známou co porodila předčasně-miminko naštěstí se z toho dotalo a dnes je z něj prima kluk ale byla ve 28.týdnu a měl cca 800 g...a porodila poté co byla se starším bobovat a najela blbě na bouli....prostě nikdo neví jak zrovna to jeho těhotenství je moc křehký tak proč to pokoušet?
Jinak tahle poznámka vůbec nesouvisí s autorkou...je to moc smutné když se něco takového stane a obdivuju její sílu...~s~~s~~s~
 withep 


Re: hrozné 

(15.4.2011 10:33:02)
Souhlasím, necitlivý a hloupý.

Těžko se mi chápe, že něco takového dokáže říct nějaká žena jiné ženě, které umřelo dítě ~a~. To, že autorka sama připouští, že mohla být opatrnější a více se šetřit, je spíš obdivuhodnou sebereflexí a snahou nehledat "vinu" jen u těch ostatních. Ono "šetřit se" znamená pro každého něco jiného a často je to sci-fi pro maminky neposedných batolat. Soudit někoho, kdo nejspíš nic nezavinil a i tak byl potrestán až až, je opravdu... eufemisticky řečeno, necitlivé a hloupé.
 Mili+2 


Re: hrozné 

(15.4.2011 10:59:40)
No ale to "setreni se" je mozne leda v prvnim tehu. Cele druhe tehotenstvi jsem zvedala dvacetikilovou holku na in-linech kdyz venku musela curat, v 8. mesici jsme sankovaly, byla jsem si vedoma rizika, ale co ma matka delat s tema starsima detma?
 Veveruše 


Tomu nerozumím 

(16.4.2011 23:45:20)
Tomu nerozumím. Dcera už uměla jezdit na in-linech, ale neuměla se sama vyčůrat ve dřepu~e~? Nebo jsi snad na těch in-linech byla Ty?
 kreditka 


Re: hrozné 

(15.4.2011 10:32:18)
No jistě rychle zlynčovat matku že neležela v posteli s nohama nahoře že...

Jo to já se při prvním těhu šetřila jak mohla, ale teď při druhým těhu to prostě nejde, protože bych se nemohla postarat o svoji tříletou dceru, naštěstí mám zatím bezproblémové těhotenství
 Binturongg 


Re: hrozné 

(15.4.2011 12:01:56)
Ale tady přece nejde o to, že někdo vyčítá mamince, že se nešetřila.
Zaprvé nevíme, co to znamená "nešetřit se", a kde je hranice a zadruhé šlo Gabrielle hlavně o to, že 80% doktorů vykřikuje, že těhotenství není nemoc, všechno je v pořádku, maminko...

Moje kamarádka dvakrát potratila, než jí došlo, že je něco špatně, nemá lítat do práce, kde se stará o 8 dětí o 3 do 16 let, do toho se strarat o domácnost, babičku...a ještě nadále pěstovat své koníčky, protože thotenství není nemoc...

Právě kvůli téhle smutné zkušenosti mně blízké duše chápu, co chtěla Gabriella říct... ~7~
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: hrozné 

(15.4.2011 12:38:12)
Podle debat tady mi připadá, že většina doktorů spíš vystaví neschopenku z důvodu rizikového těhotenství, než že by vykřikovali,že těhotenství není nemoc. O škodlivosti zvedání těžkých břemen snad informuje každý lékař.Jinak je to strašně smutné, přístup v nemocnici příšerný.
 x x 


Re: hrozné 

(18.4.2011 16:33:41)
Obávám se, že by k potratu došlo, i kdyby ležela celé měsíce s nohama nahoře. Ten pohyb a zdravá aktivita rozhodně předčasné otevírání nezpůsobuje.
 Binturongg 


Co dodat? 

(15.4.2011 9:56:34)
Je to strašně smutné.
O to smutnější, když člověka vůbec nepřekvapí chování zdravotnického personálu.
Zaprvé jsou většinou tak nějak uvězněni v zajetých kolejích a rozhodně si nehodlají přidělávat práci nestandardními postupy, zadruhé je jasně stanovená hranice, kdy se ještě "nejedná" o dítě, zatřetí těch hrůz vidí tolik, že je jim to už jedno.
Nic z toho není omluva, ale snad vysvětlení... ~7~

Bohužel se obávám, že se ještě dlouho budeme potýkat se zaběhnutou skutečností, že na prvním místě je organizace, na druhém názor odborníků a na třetím (možná) přání a pocity pacientů... ~:(

Rodičům Terezky přeji mnoho sil, aby se s touto tragédií vyrovnali, a aby zapomněli i na neúctu, aroganci a nepochopení... ~;((
 Jája 
  • 

Re: Co dodat? 

(16.4.2011 15:38:42)
Tos napsala dobře, že doktor vidí tolik hrůzy, že je mu to jedno. Já bych neřekla, že mu to je jedno. Ale řekla bych, že zkušený doktor naprosto neomylně pozná, kdy už nepomůže, ani kdyby se na hlavu stavěl. A navíc: kdyby se měl doktor hroutit nad zlomenou rukou, potraceným dítkem nebo čímkoli jiným, skončily by na psychiatrii už v průběhu studií. Ač se nám to zdá necitlivé, divné nebo třeba morbidní, je třeba ne doktora nenadávat. Řada z nich dělá co může a na nějaký sentiment nemají čas.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Co dodat? 

(16.4.2011 15:42:33)
No já nevím, mám stejný nárok nedávat na necitlivého doktora jako on na svoji necitlivost. Sklapnutí podpatků není řešení, řešením je řešit, jak tomu doktorovi a tím i jeho klientům pomoci.
 bajoska 


Re: Co dodat? 

(18.4.2011 14:14:55)
Mám vlastní zkušenost. Můj lékař, dlouhodobý známý a velmi dobrý přítel mi v 38 letech, když jsem otěhotněla, nepředepsal ani léky pro podporu časného těhotenství, ani vitamíny, nic. Když jsem pak potratila, řekl jen, že asi plod nebyl životaschopný a že se tak příroda sama chrání. Co na to říct? Nebudu ho přece žalovat.
 cihla 


Re: Co dodat? 

(18.4.2011 21:52:55)
Bajoška, ale ona je pravda, že většina neživotaschopných těhotenství se ukončí sama, příroda to tak zařídila. Ty udržovací léky nebo vitamíny jsou je placebo.
 petluše 


Re: Co dodat? 

(16.4.2011 17:56:05)
Jájo...hele já nechci po dr. aby se hroutil z mého neštěstí, ale nemměl by to necitlivě komentovat a vůbec by se necitelně chovat. Psychologie kontaktu z pacientem je min. 25% z práce lékaře, bohužel mnozí to ještě nezvládají.

Mmch. moje známá porodila dítě s VVV neslučitelnou se životem, už to že ho uhájila byl dost drsný boj, a to že se s ním pak mohla rozloučit další....

Řeči typu..není na TO hezký pohled. Tak jí TO sem hoďte, ať si TO pomuchlá atd. jsou neprofesionální.
 JankaP 


Důležitý článek! 

(15.4.2011 10:21:48)
Je dobře, že tohle někdo napsal!
Takovou zkušenost za sebou naštěstí nemám, ale obdivuju pisatelku, co všechno dokázala vybojovat, obdivuju, že o tom dokázala napsat. Je třeba tyhle věci změnit.
 vlad. 


Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 10:59:48)
HROZNÉ! Kdy dojde osvěta ohledně provázení při umírání do našich nemocnic, to opravdu nevím.
Živě si pamatuju, když jsem nastoupila na nové pracoviště a poprvé jsem dovolila rodičům rozloučit se s dítětem, které umřelo (pravda, byla to velká rumunská rodina, bylo to v noci a byl to vcelku strašidelný zážitek). Na pracovišti, odkud jsem přiišla to bylo běžné, ale tady z toho sestry byly v šoku. Ale zase na jejich obhajobu, nikdo s nima nepracuje, nemají žádnou psychologickou supervizi ani odlehčovací terapii. Prostě systém s něčím takovým nepočítá, je to jen na ochotě a empatii jednotlivce a to je špatně.
 Zuuuza 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 11:52:36)
Vlad., víme, že systém s tím nepočítá, v nemocnicích na to nejsou připraveni atd. Což je pro mě teda nepochopitelné, ale budiž... Ale sami za sebe snad jsou lékaři a sestry lidi, sakra? To nemají žádné pochopení, empatii, nedokážou rozumem pobrat, že rodiče ztratili dítě a rádi by se aspoň rozloučili? Vždyť ztratili to nejcennější? Tohle mi hlava nebere ~a~
 karma 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 13:36:09)
přesně tak! chápu, že mají hodně práce, chápu, že mohou být vyhořelí, chápu, že podléhají nadřízenému...sestry mají jistě velmi tvrdý chlebíček. ale nechápat bolest někoho, kdo přijde o dítě???? tj jednání na úrovni psychopata. pro to není omluva.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 13:46:42)
Jenže oni si v tom stavu, v jakém jsou, nemůžou "dovolit" chápat, protože by se sami psychicky rozpadli na kousky. Ta absence supervize a citového opečovávání je naprosto zoufalá a se šílenými důsledky na klienty.
 karma 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 14:31:37)
když já myslím, že furt to jsou LIDI. já beru v potaz tu náročnost, ale vždycky je všude lisdskej faktor...chvíli jsem dělala fyzioterapii ve špitále, odešla jsem právě pro absenci lidského přístupu některých sester.
primárně jsou tam jistě ty sestry kvůli odbornosti, ale sekundárně je na nich, jestli se při utírání zadku staré babičky, (třeba duševně svěží vzdělané dámy) usmějou a přidají milé slovo, nebo to okomentují "bába se posrala"...vím, že mají svoje starosti, že vidí hrozně moc lidské bolesti a že to může devalvovat, ale soucit s rodiči, kterým umřelo dítě...tj snad naprosto elementární
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 14:41:30)
Je to elementární, ale bohužel, při absenci péče o ně je často jedný způsob, jak duševně přežít, je totálně se emočně odříznout.

Netvrdím, že je to správné, není to ani omluvitelné, jen pochopitelné.
 Katjan 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(18.4.2011 22:07:41)
Emočně se odříznout - proč ne. Ale to znamená stát se chladným profesionálem a ne cynickou a surovou ženskou, která pronáší komentáře typu "bába se posrala" nebo se chovají tak, jak popisuje autorka článku, to mi hlava vážně nebere a je úžasná, že se s tím vyrovnala. Osobně mám se sestřičkami většinou dobré zkušenosti, vzdor své nesmírně, opravdu nesmírně tvrdé práci, jak fyzicky, tak psychicky, jsou většinou milé, vstřícné a usměvavé, ale potkala jsem pár, které v klidu pily kafe vedle miminka, které už půl hodiny plakalo, které byly vysloveně surové k mému osmdesátiletému dědovi, protože se jim nechtělo předělávat špatně zavedený katetr, a nemůžu si pomoct, takové ženské jsou prostě potvory, které najdete všude, a psychologické opečovávání z nich dobré lidi prostě neudělá, na to vinu svádět nelze. Nezbývá než obdivovat ty, které si dovedou udržet svou lidskost nebo alespoň chladnou profesionalitu, a pokud možno zlepšovat jejich pracovní podmínky a ohodnocení, a snažit se o pravidla, která by ty černé ovce udržela v mezích slušnosti.
 Elíláma 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(19.4.2011 8:17:52)
To je těžké někoho odsoudit, moje kolegyně, sestra na gerontologii (psychiatrické) už jednou tak vyhořela, že napráskala jednomu dědovi pravítkem! Přičemž je to hodná ženská, citlivá, křesťanka a moc toho lituje. Byla vyhořelá, začalo jí tam hrabat. Každý den smrt, smrt, smrt, demence, demence, demence.

Já dělala chvilku v hospicu, za tu krátkou dobu jsem to snášela skvěle, personál tam byl úžasný, leč někteří vypadali, že jsou na tom hůř než pacienti ~t~ když byli vyhořelí. Kruhy pod očima, zelení, hubení, depresivní nebo apatičtí.

Takže obdivuju každého, kdo to zvládá.
 vlad. 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 14:40:42)
Markéto, popsala jsi to naprosto přesně.

Pacientů bylo zo ty roky mnoho. I těch, kteří umřeli. Ale některé okamžiky a výjevy mám v hlavě pořád a pravidelně se to vrací. Toho už se člověk nikdy nezbaví a nese si to s sebou napořás. Laik si myslí, že tohle všechno má zdravotník zvládnout. Ano, měl by, ale některým je třeba pomoct. Právě proto, že jsou to taky jen lidé.
 Zuuuza 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 14:53:35)
Vlad., to asi všichni chápeme.. Nikdo přece nechce, aby zdravotníci uronili slzu či pozůstalé litovali atd. Ale nabídnout jim chvilku s mrtvým miminkem, nechat jim prostor se rozloučit by neměl být problém, ne? Proč to nejde?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 15:02:31)
Protože jsou po desetiletí učeni, že lepší je nevidět neslyšet zapomenout. Protože je problém nechat rodiče se živým, natož s mrtvým nebo umírajícím. Protože jsou konfrontováni s vlastním selháním - nedokázali pomoci - a potřebují to mít rychle za sebou, aby mohli dělat něco, co jim znovu přinese kontrolu nad situací a tudíž pocit "správnosti".

Je toho tolik, s čím zdravotníci potřebují pomoci.
 Zuuuza 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 15:14:58)
Markéto, proč je problém nechat rodiče s mrtvým či umírajícím miminkem? Promiň, asi jsem natvrdlá, ale neumím si vysvětlit, v čem je problém nechat rodinu třeba 20 minut v klidu nerušeně spolu? A potom vyřídit potřebné formality..
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 18:12:08)
Technicky je to naprosto banální. Stejně jako je banální nechat fyziologického novorozence s rodiči a odložit ošetření, jako je technicky snadné nechat rodičku rodit a nevypisovsat, na co umřela babička. Ty překážky jsou v hlavách, bohužel.
 Zuuuza 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(15.4.2011 21:17:20)
To jsem tušila.. Smutné. Velmi.
 vlad. 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(16.4.2011 9:30:03)
Zuzo, ale i ty sestry pláčou. Vzpomínám na jednu resuscitaci, asi 4 letou holčičku sraženou autem, někde u nemocnice, byla hned na oddělení, resuscitovali jsme ji asi hodinu, udělali možné i nemožné, ale nepodařilo se. Potom jsme všichni seděli na zemi, z každé strany ti na rameni brečí jedna dvacetiletá holka, která je odborně výborná, ale stejně má pocit, že selhala. A to jsem opravdu měla pocit bezmoci. Systém nenabízí jakoukoli psychickou pomoc ani rodičům, ani sestrám, které udělaly maximum, ale nepovedlo se. A ani mi, na kterou se snese bolest rodičů, někdy vděk, někdy hněv, ale taky emoční zátěž personálu. Odolní nějakou dobu vydrží nebo taky ne, emočně se v rámci zachování duševní zdraví odstřihnou nebo to třeba začnou řešit nějakými únikovými cestami. Proč si myslíš, že je u lékařů akutních oborů násobně vyšší procento alkoholiků, než je běžně v populaci...
 Binturongg 


Re: Neuvěřitelný pířstup 

(16.4.2011 21:15:27)
vlad. - není to jen u lékařů a sestrer v akutních oborech.
Po 2 letech na onkologii jsem zčásti pochopila (ale neomluvila) jednání některých mých kolegyň s (většinou umírajícími) pacienty.

Ano, těžko odhadovat, jak by se mnou práce s umírajícími zamávala třeba po 10 letech, ale po těch dvou jsem měla stále svou tvář, s pacienty jsem mluvila, sedávala u nich, mazala jim záda, mazala s nimi po nocích karty... :-)
Nedalo mi vůbec žádnou práci být milá - jen jsem se cca každého čtvrt roku na den sesypala ~d~
O dva roky starší kolegyně se k pacientům chovala při dobré náladě bodře a familiérně, normálně však arogantně a přezíravě.
Ostatním kolegyním bylo mezi 45 a 60 lety, a až na dvě výjimky byly chladné, profesionální, ale neudělaly ani pohyb navíc, natož, aby se s pacošema bavily...
Ty dvě výjimky byly andělé, kterým jsem v dobrém slova smyslu záviděla jejich povahu a schopnosti - byly to sestřičky od Pánaboha talentované.
Stejně tak byly báječné i dvě naše "kuchyňky" obě tam desetiletí šůrovaly nádobí, krmily pacienty, dost se nadřely, ale zůstal jim smysl pro humor, optimismus a schopnost komunikovat a vyjít s každým...

Tímto dlouhatánským příspěvkem chci říct, že chápu odtržení se od emocí, chápu i alkoholismus mnohých mudrů, chápu a omlouvám.
Ale NIKDY nepochopím a neomluvím chování řeznického psa (omluva psovi), necitelnost, aroganci, pohrdání vlivem psychiky na lidské zdraví, rigiditu a zabedněnost... ~q~ ~d~
 Cindy (XI/06 + IX/10) 


Binturong 

(16.4.2011 21:20:33)
naprostý souhlas!
 Kahlan+5 


Jeste ze jinde je to jinak 

(15.4.2011 12:06:02)
...a nam bylo umozneno porodit nase mrtve miminko v 18tt na porodnim sale (stejnem, kde jsem pred par lety privedla na svet nasi holcicku), se dvema velmi ohleduplnymi PA, ze jsme se mohli se synem rozloucit, mame fotku i otisky nozicky, mohli jsme ho nechat zpopelnit a urnu si vzit domu, a to vsechno presto, ze vazil mnohem mene nez tech 500g. Jen diky tomu vsemu, neuveritelne milemu personalu, od uklizecek, pres doktory, sestricky, nemam z toho, co se stalo, zadne trauma.
 Zuuuza 


Re: Jeste ze jinde je to jinak 

(15.4.2011 12:08:21)
~R^~x~
 Havvah71+2xmazlíci TP 23.4.09 


setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 12:14:39)
Malinko si myslím to, co Gabriela, jakási hloupá móda si myslet, co všechno v těhotenství zvládneme... Byla jsem na spinningu a se mnou těhotná maminka snad v sedmém měsíci... Když jsem ji viděla, jak šlape do rytmu a stojí přitom na šlapkách jako všichni ostatní během hodiny, ač jsem tolerantní, nenapadaly mi příliš lichotivé výrazy na její adresu... A může mi kdo chce jak chce vykládat, jak spinning nevadí, měla jsem toho plné brejle i coby netěhotná... ať chodí maminky na gravijógu, ale na spinning???
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 12:39:42)
V čem prakticky myslíš může spinning, kde není žádné nebezpečí pádu, ohrozit zdravou trénovanou těhotnou?
 Gabriella, 2 děti 


Nooo... 

(15.4.2011 12:55:31)
Netuším jestli je to pravda nebo blbost a mám to "z třetí ruky", ale kamarádce mojí sestry její gynekoložka zatrhla ježdění na kole, protože kromě pádu hrozí ještě jedna věc. Každý má jednu nohu odrazovou, dominantní, nevím jak to přesně říct, prostě jednou nohou nevědomky zabírá o trochu víc a při tom stále opakovaném rytmickém pohybu kolen nahoru a dolů se tím drobným zabíráním na jednu stranu může začít otáčet mimino či pupečník. Buď se pupečník stočí do takového toho pohybu jako při ždímání ručníku nebo se může vyloženě udělat uzel - oboje nižuje průchodnost krve pupečníkem a neprospívá miminu. Zní to jakoby logicky, ale jestli je to pravda nebo blbost netuším.
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: Nooo... 

(15.4.2011 13:08:25)
..To si myslím, že je blbost. Většina doktorů označuje za riziko pád z kola.
 Gabriella, 2 děti 


Re: Nooo... 

(15.4.2011 13:11:47)
Pád z kola je jasné riziko, ale jestli hrozí i tohle další nevím, každopádně je to informace původem od gynekoložky.
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: Nooo... 

(15.4.2011 13:18:37)
Můj gynekolog tvrdí, že je to nesmysl - ptala jsem se na to, protože se to traduje. Na kole jsem jezdila v prvním těhotenství, v druhém jsem se na to už cítila stará a ´bála jsem se, že spadnu.
 Gabriella, 2 děti 


Re: Nooo... 

(15.4.2011 13:26:06)
Jo tak to je možný že je to jenom tradovaný omyl který starší doktoři ještě sem tam používají.
 Winky 
  • 

Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 19:40:16)
tak teda na spinning chodím a ta tepová frekvence je docela drsná - zpotí se i naše trenérka která jezdí víc než 7x v týdnu, čili taky si nemyslím že by to bylo to pravé ořechové zrovna pro těhulku - jakou tepovou frekvenci pak asi musí mít ten plod-miminko?

Autorce děkuji že se podělila o svou zkušenot byť velmi citlivou a bolestnou. Myslím že tohle je jediný způsob jak začít něco měnit. Mluvit o tom - nemlčet.
 mil007 


Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 12:48:42)
Mi případá,že tahle diskuse se chytla jedné věty autorky,o tom,že se měla více šetřit....Přitom to podstatné postesknutí bylo o tom,že se ji nelíbil přístup v nemocnoci.O tom je ten příspěvek.Jenže to je taky těžká věc,sto lidí,sto chutí.Jsou rodičky,které v takové situaci právě z psychických důvodů nechtějí rodit na porodním sále,deptá je představa toho,že vedle leží šťastná maminka a raduje se z příchodu miminka na svět.A řekla bych,ze své praxe,že takových je většina.Sál na kterém rodila bych nenezývala sálem na potraty,je to prostě zákrokový sál,u kterého nebývá příslušenství takové,jako u porodního sálu,tudíž se nemůže stejným způsobem používat.
 Gabriella, 2 děti 


Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 13:09:29)
Ono je v článku těch sporných věcí víc - třeba že je autorce líto času kdy jí děťátko hned nedali, protože podvazovat v tomhle případě pupečník snad netřeba... pokud by nepodvázali, tak předpokládám že by jí leželo v náruči a jeho krev z pupečníku tekla na její tělo, ono by jí v náruči tak nějak vykrvácelo... z té miminčí tekoucí krve by autorce asi taky psychicky nebylo vůbec dobře... no prostě je to celé hrozná situace která zřejmě nemá dobré řešení, už se jen hledá které cesty jsou míň zlé a každá maminka různé drobnosti potřebuje asi trochu jinak... a zároveň věřím že není v tu chvíli schopná říct co jak potřebuje. No celý je to hrozný.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 13:14:57)
Promiň, ale pupečník spojený s placentou jaksi nekrvácí, v náručí lze mít dítě i "připojené".
 Gabriella, 2 děti 


Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 13:16:01)
Jo to mi nedocvaklo že by byl nepřestřižený, pravda.
 Gabriella, 2 děti 


Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 13:22:53)
Když už jsme tedy zašly až tak do detailů - jak dlouhý je normálně pupečník? Dosáhne jen na břicho tak jak se to dělává - nechat na břiše dotepat nebo se dá skutečně pochovat v náruči i dítě "připojené"?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 13:30:35)
Záleží kus od kusu (a nevím, jak dlouhý je u nedonošených), ze tří dětí měly dvě tak dlouhý, abych je mohla mít plně v náručí, obličej u obličeje, aniž by to nějak tahalo. První dcera ho měla kratší, dosíhla mi jen na břicho.
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 13:33:11)
Průměr 50 cm. Variabilita 20 - 150 cm.
 Eliška Junková 


Re: setreni v tehotenstvi 

(17.4.2011 22:31:07)
ale to, že se žena nechce rozloučit se svým mrtvým dítětem a k situaci přistupuje tak, jak to vidí u zdravotnického personálu kolem sebe, přece neznamená, že necítí bolest a zklamání a lítost. vytěsněné emoce nepřestávají existovat. kupříkladu kamarádka se po vyvolaném potratu (porodu) pro VVV dávala psychicky dohromady přes rok, ačkoliv pro zdravotníky je to přece "jen" potrat a byla to koneckonců její volba. hrozný na tom je, že pak to takhle bezcitně vnímá i většina populace, pokud si sami s něčím podobným neprošli.
díky autorce za článek a přeju už jen to dobré!
 Horama 


Re: setreni v tehotenstvi 

(15.4.2011 13:57:39)
Ale možná jsi tam potkala těhotnou holku, která byla před těhotenstvím zvyklá jezdit 200km v terénu každý víkend (já takové znám) a která v těhotenství jen přesedlala na sport, kde jí nehrozilo riziko pádu. V takovém případě tys toho mohla mít plné brýle a ona dost možná byla úplně v pohodě.
 Lenka P. 
  • 

Mrzí mě to 

(15.4.2011 12:49:29)
Moc mě to mrzí a máte můj obrovský obdiv za to, jak o Vaší holčičce dokážete mluvit a bojovat za ni i za to, jak dokážete popsat celou situaci. Já měla druhý porod velice těžký, ale syn byl naštěstí úplně v pořádku. Odneslo to mé zdraví. Dodnes (je to už rok) o tom nedokáži s nikým mluvit otevřeně. Neumím popsat, jak se ke mě choval personál, jak jsem se cítila, jak to bylo celé špatně. Prostě to mám v sobě a neumím s tím ven. Jediný, kdo o tom ví je manžel, ale ten (i když byl celou dobu se mnou) má zase výčitky z toho, že nezasáhl :-(. Opravdu, klobouk dolů před Vámi. Přeji Vám vše nejlepší a plno sil, abyste to zvládala tak úžasně, jako doposud. Terezky je mi moc moc líto....hodně síly.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Mrzí mě to 

(15.4.2011 13:15:52)
Lenko, mluvit, psát, najít si něco o postraumatickém stresovém syndromu zejména s proodem, případně vyhledta terapii. Moc přeju úzdravu!
 Lenka P. 
  • 

Re: Mrzí mě to 

(15.4.2011 20:09:05)
Děkuji moc:-).
 withep 


Re: Mrzí mě to 

(15.4.2011 15:38:57)
~6~~s~~;((
 Lenka P. 
  • 

Re: Mrzí mě to 

(15.4.2011 20:09:26)
Děkuji:-)
 Jana 
  • 

Re: Mrzí mě to 

(16.4.2011 15:56:51)
Jeste po roce jsem pri vzpomince na porod moji holcicky trasla a brecela - byl hroznej ale ona je v poradku...
U me se po nem rozjela autoimunni nemoc..

Traumatherapie...
Pomohla.

Ale ziju v Nemecku, nevim jaky jsou moznosti v Cechach...
 MarkétaP + 4 dcerky 


Děkuji za sdílení 

(15.4.2011 13:17:45)
Zuzko, děkuji ti za sdílení tvého příběhu a za inspiraci jiným, že ať živé či mrtvé, ať donošené či nedonošené, dítě patří k rodičům. Jsem ráda, že jste přes to všechno zvládli rozloučení a přeju jen dobré ~s~
 Pawlla 


Strašné 

(15.4.2011 16:40:03)
"Nezapomenu na jeho poznámku, že by "to snad ani dítětem nenazýval" a na ignorantní přístup jeho a sestry, která u porodu také byla.
Rodila jsem na nezabržděné posteli v kleče, oblečená v prokrvavělém pyžamu - na sále, který nebyl porodní a nebylo zde žádné odpovídající vybavení pro porod...sestra přitom psala na stroji a bavila se s doktorem"

Je mi úplně jedno,co zdravotníky k tomuhle otřesnému a necitlivému jednání vedlo.Tihle lidi by tam neměli být,není pro ně omluva.~a~Rodiče jsou moc stateční,skláním se před nimi a přeju lepší časy.~x~~;((~;((~;((
 ahoj 
  • 

v USA to je samozrejmost 

(15.4.2011 18:37:26)
pracuji ve zdravotnictvi v USA a je to samozrejmost ze rodice chovaji umirajici miminko. V mnoha pripadech je dite na ventilatoru, aby mely rodice cas dojet a rozloucit se. Stejne tak i s dospelymi lidmi. Pokud se vidi, ze umiraji tak se informuje rodina dopredu a pokud mozno jsou pribuzni v nemocnici do posledniho vydechu. Uz je to tak zabehnute, ze pokud rodina neni vedle umirajiciho, tak se na to divaji jako na nezdvorilost a neuctu..nebo jako na nefunkcni rodinu. Byla jsem svedkem nekolika umrti, kdy rodina zpivala vedle nemocnicniho luzka a umirajici "krasne umrel" s usmevem na rtech.
Myslim si, ze je to velice dulezite. V CR Vam jen rano zazvoni telefon, ze Vas milovany umrel. Pritom zdravotnici vedi trochu vic dopredu, ze je konec. Je to proces, vypovi ledviny..atd. Samozrejme nemyslim akutni infarkt..nebo neco podobneho
 Pawlla 


Re: v USA to je samozrejmost 

(15.4.2011 18:44:11)
Ano to je velká bolest našeho zdravotnictví,vím,že holky tady často kritizují příšerný přístup z porodnic a beru to,ale přece jen,po porodu vám zůstane krásné miminko a na všechno zlé se snáz zapomene,pokud někdo blízký(nedejbože dítě) zemře a oni vám znemožní důstojné poslední rozloučení,to je trestuhodné.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: v USA to je samozrejmost 

(15.4.2011 18:54:12)
No obojím je vidět, jak mají naši zdravotníci hrůzu z emocí - neumějí a nechtějí zažívat cizí emoce (křik rodičky, nářek rodiče), protože je to konfrontuje s vlastními nezpracovanými emocemi a navíc je to něco, co je zcela mimo jejich kontrolu.
 Elíláma 


Re: v USA to je samozrejmost 

(19.4.2011 8:27:11)
Markéta:
"No obojím je vidět, jak mají naši zdravotníci hrůzu z emocí - neumějí a nechtějí zažívat cizí emoce (křik rodičky, nářek rodiče), protože je to konfrontuje s vlastními nezpracovanými emocemi a navíc je to něco, co je zcela mimo jejich kontrolu."

Podle mě jedna z nejchytřejších vět všech diskusí na rodina.cz....
 mil007 


Re: v USA to je samozrejmost 

(15.4.2011 19:41:09)
Já si nemyslím,že je to problém jen zdravotnictví,ale problém lidí u nás,že se bojí,či ostýchají být konfrontování se smrtí.V našich nemocnicích je možné být s umírajícím v jeho posledních hodinách,né že né.Jen málokdo to však chce.A v případech podobných,jak je tady popsán,jsem se opakovaně setkala s tím,že těhotné ženy si opravdu stěžovaly na to,jak je jim nepříjemné být v kontaktu s ostatníma rodička.Tohle je citlivé téma a každý v takové náročné situaci potřebuje a chce něco jiného.~;((
 Margot+1 


Re: v USA to je samozrejmost 

(15.4.2011 20:01:54)
Já ti nevím. Když nám před rokem umírala babička, nesměla jsem za ní chodit s ročním dítětem v šátku (neměla jsem hlídání) - a to měla babička nadstandardní pokoj. Pokoutně jsem se domlouvala se sestřičkami, kdy tam nebudou mít staniční sestru a kdy se tedy můžu k babičce proplížit. A to šlo o půlhodinku, hodinku denně.
 Mrej 


jen málokdo to chce? 

(19.4.2011 16:35:44)
ale prdlajs, můj táta umíral, oni to věděli, ale mamce řekli "běžte domů, musíte si oba odpočinout" ... tak máma šla, nespaly jsme celou noc, ráno jsme volaly jak mu je byl mrtvej ... umřel ve 3 ráno. Doprdele, 30 let v tom špitále, na tom oddělení moje máma byla vrchní sestrou, a ani jí tam nenechali!!!!!
 Binturongg 


Re: jen málokdo to chce? 

(19.4.2011 20:35:11)
Myslíš, že nechali naši kolegyni - sestru - u syna, který jí u nás na oddělení umřel?
Ale je to skoro 20 let, myslela jsem, že se poměry zlepšily... ~7~
 Nerida 


Re: v USA to je samozrejmost 

(16.4.2011 23:59:42)
Podobne je to I v australii. Jiz jsem tu jednou psala ze moje kolegyne prozila neco podobneho, miminko tez umrelo tusim v 22. tydnu. Oba rodice s nim mohli stravit zbytek dne, maji i otisk rucicek a nozicek i fotky.

Podle cely system je jiny I proto ze tu zine mnoho kultur a zdr personal se musel naucit respektovsat vselijake odlisnosti.
 Nerida 


Re: v USA to je samozrejmost 

(17.4.2011 0:01:19)
Autorce a jeji rodine prreju mnoho sil.
 hokkaid 


Igelit 

(15.4.2011 22:35:48)
To je opravdu strašný~n~ - se mnou v porodnici byla na pokoji paní, která přišla o miminko ve 22. týdnu - přijela do nemocnice se zánětem močového měchýře - a oni jí nedali vůbec žádné léky!, jen čekali na kultivace a po třech dnech došlo k potratu (dost jasná chyba Apolináře, ale i kdyby je zažalovala, nikdo jí dítě nevrátí) - na tom pokoji nás bylo asi šest, nikdo se jí nevěnoval (to ani nikomu jinému) a ona jen plakala do telefonu, že když miminko porodila, doktorka řekla sestře: "Podejte mi na TO nějakej igelit." Takže její miminko bylo někde v nějakým igelitu...
 withep 


Re: Igelit 

(15.4.2011 22:37:03)
~n~
 Lenka P. 
  • 

Re: Igelit 

(16.4.2011 12:59:40)
To je strašné:-(.
 Dasimka 
  • 

Podobný zážitek... 

(15.4.2011 23:16:49)
Vím, že nelze srovnávat nesrovnatelné...každá máme svůj příběh -přidám i ten svůj - v r.2003 jsem přestala ve 25. týdnu svého prvního,do té doby absolutně bezproblémového těhotenství cítit pohyby- můj gynekolog mě po vyšetření na UTZ s kamennou tváří odeslal rovnou do Thomayerovy nemocnice- přijali mě a druhý den mi začli vyvolávat porod pro "nečekané úmrtí plodu" Rodila-nerodila jsem v bolestech celý den, na úplně běžném -ač nadstandardním samostatném pokoji- ovšem na chodbě, kde jsem ještě 2 dny poté slyšela pláč čerstvě narozených miminek..Ležela jsem tam celý den více méně sama, v době návštěvních hodin v přítomnosti rodiny, později pak občas přicházela sestra nebo lékař, neustále do mě cosi cpali a nepříjemně komentovali mou "výdrž" , neboť mi léky vyvolávající porod vůbec nezabíraly...pamatuji si jen bolest, prázdnotu, v nočních hodinách jsem na tomto běžném pokoji porodila svého chlapečka, jak jsem se později dozvěděla z propouštěcí zprávy- měl celých 980g a nenašla se žádná genetická vada, v podstatě dodnes nevím, proč se to stalo, nikdo mi nebyl schopen nic vysvětlit, prý to bylo mezi nebem a zemí..Nikdy jsem ho neviděla..hned poté mě odvezli na operační sál na "vyčištění" Na pokoji jsem byla tak omámená a vysílená, než jsem otevřela oči, odnesli ho patrně také v nějakém igelitu..V dalších letech se mi podařilo porodit 2 další krásné zdravé děti, přesto mám dodnes slzy na krajíčku, když si vzpomenu, že jsem nespatřila své první dítě..
 withep 


Re: Podobný zážitek... 

(16.4.2011 0:22:38)
~n~.

Jsou to strašně smutné příběhy. Člověka, kterému se normálně narodí živé a zdravé děti, ani nenapadne přemýšlet, jak to probíhá, když miminko umře dřív, než se narodí, a že je u nás nutno se za rozloučení s ním poprat stejně jako za přivítání s živým dítětem. Snad se nerouháme, když litujeme svých nepodařených přivítání, protože ta nepodařená rozloučení jsou jistě mnohem, mnohem, mnohem... no nepředstavitelně bolestivější.

Děkuju a přeju vše dobré ~s~
 Lenka 
  • 

Re: Podobný zážitek... 

(16.4.2011 6:19:47)
Ahoj, i já zažila před 9lety velkou bolest, kdy se nám po císařském řezu narodila mrtvá holčička ( v 37 tt)asi jediné co momentálně pro mě doktoři udělali je ,že mě nenechali normálně rodit ( možná myslely že malou zachrání vše se seběhlo tak rychle) Až po porodu , když jsem se probudila jsem se dozvěděla pravdu. Tehdy mi žádný z doktorů nenabídl, že se mohu podívat na své dětátko a rozloučit se :(jelikož jsem byla ve velkém šoku zmohla jsem se jen kde je moje dítě :( , no že už je pryč ted už nevím zda říkaly na pitevně nebo v márnici už nevím. Manžel jí taky neviděl a to byl za dveřmi sálu, s vysvětlením, že není na malou hezký pohled.
 ber 


Re: Podobný zážitek... 

(16.4.2011 23:00:40)
I já přišla o holčičku (u Apolináře před 5 lety). Měla být moje první dítě! Ve 36 týdnu mi přestaly pohyby-umřela. Porod trval dva dny, ptaly se nás jestli jí chceme pojmenovat a pochovat. Oboje jsme zamítli. Jen mě doteď mrzí, že nevím, kde skončila. Měla uzel na pupečníku.
 Marky+Tomík a Klárka 


Re: Podobný zážitek... 

(17.4.2011 9:30:51)
"Nemohla jsem uvěřit, že bych mohla porodit ve 22. týdnu těhotenství. V tomhle týdnu se ještě děti nezachraňují, takže nám nedovolili odjet na specializované pracoviště - prý by nás tam nepřijali. Dneska bych jela rovnou tam. "

Bohužel jste opravdu měli dojet na specializované pracoviště nebo Vás tam měli okamžitě převézt ...bohužel...

V "malých " nemocnicích se s takovým případem setkají třeba jednou za 5 let...netuší jak se chovat jak pomoci ..raději se otočí zády...

V neonatologických centrech je péče o rodičku špičková a rozloučení a event. pohřeb je zcela v režii rodičů...sestry a lékaři jsou speciálně školeni na podobné "případy".

Je mi líto co jste zažili a přeji Vám do života už jen dobré!
 lenami.gp 


Re: Podobný zážitek... 

(17.4.2011 14:54:17)
NENÍ VĚTŠÍ BOLESTI V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA NEŽ ZTRÁTA ČI VÁŽNÁ NEMOC DÍTĚTE!!! Hodně těžko se čtou takové příběhy...být já zdravotní sestrou či doktorkou v takové situaci, tak to na sále probrečím s maminkou a jakákoliv pravidla by šla okamžitě stranou - "Chcete vidět svoje miminko?" - "Tak se na toho drobečka podívejte." "Chcete si jej pohladit, podržet v náručí...?" - "Není problém." A NEMĚLO BY BÝT V TU CHVÍLI NIC PROBLÉM, CO BY SI MAMINKA PŘÁLA A CO BY JÍ V TÉHLE NEJTĚŽŠÍ ŽIVOTNÍ CHVÍLI ALESPOŇ TROCHU POMOHLO!!! ...a pak si pusťte televizi, kde uslyšíte o rodičích, co týrali nebo utýrali vlastní dítě ~7~ - ten paradox a ta chuť takovým "rodičům" minimálně nafackovat baseballovou pálkou.
 Alia, 4deti 
  • 

take jsem prisla o dite 

(17.4.2011 16:09:56)
Ve 22tt jsem se rozhodla pro ukonceni tehotenstvi z duvodu tezkeho postizeni plodu. Porod - potrat, nazyvejte to jak chcete, mi byl vyvolan vecer a v rannich hodinach jsem na porodnim sale v slzach porodila. Dite jsem videt nechtela, citila jsem, ze je to tak lepsi. Sveho rozhodnuti nelituji. Pristup lekaru a sester mi vyhovoval, byl pragmaticky i chapavy zaroven. Kdyz jsem o par let pozdeji jeste ctyrikrat potratila a jednou se zjistilo, ze plodu prestalo bit srdicko, bylo toho na me uz opravdu moc. Od te doby uplynulo vice nez osm let a ja mam presto vsechno dnes krasne a zdrave ctyri deti.
 cihla 


Re: take jsem prisla o dite 

(18.4.2011 21:51:44)
No promiň, ale mně přijde jako podstatný rozdíl, jestli někomu UMŘE chtěné dítě, nebo jestli někdo vědomě zabije nechtěné dítě. Nejsem žádná pánbíčkářka, ale fakt nechápu ty matky, které se radují z miminka, a bum, má vývojovou vadu, už TO nechci.
 Alia, 4deti 
  • 

Re: take jsem prisla o dite 

(18.4.2011 22:36:43)
A vis, ze se velmi mylis? Mne to dite take umrelo... a tu bolest si neumis predstavit. A odsuzovat matku, ktera se takhle rozhodla je fakt jednoduche a nespravne, dokud to sama nezazijes, neprocitis az do dna, neodplaces, navic nevis, jake vady melo zrovna to moje a jake jsou ostatni okolnosti.
 cihla 


Re: take jsem prisla o dite 

(18.4.2011 22:46:58)
Vím, měla jsem dítě s Edwardsovým syndromem. Přesto jsem ho odmítla potratit. Umřel nám v náručí, dva dny po porodu, celá rodina si ho pochovala, cítil, že ho má někdo rád. Neskončil v kýblu jako biologický odpad, protože se někomu nehodil do představy dokonalého života. I když je vada neslučitelná se životem, tak normální máma nebude rozhodovat o tom KDY dítě umře, ale bude se snažit naplno využít čas, který s ním má.
 A 
  • 

Re: take jsem prisla o dite 

(18.4.2011 23:01:25)
Nesouhlasim s Tebou: "normalni mama nebude rozhodovat..." to je dost diskutabilni. Je to Tvuj nazor, na ktery mas pravo. A ja mam svuj, s kterym nesouhlasis Ty. Kazdopadne sve volby nelituji, domnivam se, ze jsem mela pravo se takhle rozhodnout a rozhodla se spravne. A kdo mne chce odsuzovat, at si poslouzi.
 cihla 


Re: take jsem prisla o dite 

(18.4.2011 23:03:16)
Právo? Kdo má právo rozhodovat o cizím životě? Jaký je to rozdíl oproti dobrým úmyslům třeba Hitlera? Ten chtěl taky jen čistou rasu, žádné postižené...
 Alia, 4deti 
  • 

Re: take jsem prisla o dite 

(18.4.2011 23:08:23)
Podle meho nazoru to hodne pretacis. Kdyz se matka rozhoduje pro potrat, nerozhoduje jen tak o cizim zivote.... a rozhodne bych matky, co se pro ten potrat rozhodnou, neprirovnavala k Hitlerovi. To je absurdni a priserne. I kdyz Ty se asi povazujes za neco lepsiho, protoze jsi sve dite porodila i pres dane okolnosti.
 cihla 


Re: take jsem prisla o dite 

(18.4.2011 23:27:03)
Tak pokud se rozhodneš pro potrat postiženého dítěte, tak tím rozhodneš o jeho smrti. Mohlo žít bůhvíkolik let a tys ho vlastně nechala zabít. Tak v čem je to přetočené? Protože to miminko, na které se ta matka 20 týdnů těší, ve chvíli, kdy zjistí, že nebude dokonalé, přestane být miminkem, a začne být TO, co necítí bolest a nemá nárok na to, aby se narodilo, důstojně žilo a umřelo jako člověk? Protože to je to, co chci pro svoje děti, bez ohledu na to, jaké jsou. A bez ohledu na to je mám i ráda, jak může matka vůbec přestat mít ráda svoje dítě jen proto, že není zdravé????
 Alia, 4deti 
  • 

Re: take jsem prisla o dite 

(18.4.2011 23:31:23)
A kdo rika, ze ho prestala mit rada, kdyz zjistila, ze jeho vady jsou neslucitelne se zivotem?
 Alia, 4deti 
  • 

Re: take jsem prisla o dite 

(18.4.2011 23:34:54)
A zeny, ktere se rozhodnou pro potrat v zakonem stanovene lhute, ty take odsuzujes - jejich dite bylo pravdepodobne zdrave, mohlo zit tolik let...
 Binturongg 


Re: take jsem prisla o dite 

(19.4.2011 0:20:56)
Karkulko - jsi extrém, ale jsi obdivuhodná.
Neznamená to, že jsi něco víc nebo méně než mámy, které se rozhodnou ukončit těhotenství pro postižení dítěte.
Ony se asi taky nerozhodují vesele a s prstem v nose, co myslíš?

Je mi líto toho, co Tě potkalo, ale je dobře, žes tu hrůzu mohla mít alespoň ve své režii.

Já přiznávám, že bych tohle nezvládla a skončila bych na chytrovně ještě před porodem, takže by toto zjištění byl vlastně impuls pro ukončení těhotenství předčasně.
Ona je to totiž Sofiina volba - představa toho "kýblu", jak říkáš, je strašná, ale představa umírajícího miminka, u něhož absolutně nikdo nemůže odhadnout, jak moc trpí, a jak dlouho to utrpení potrvá, je pro mě ještě nesnesitelnější.

Tak či tak je to hrozná tragédie a nemyslím, že to někdo nese tak, jak popisuješ.
 cihla 


Re: take jsem prisla o dite 

(20.4.2011 0:06:08)
S prstem v nose možná ne, v každém případě ale sobecky. Protože ony litují sebe, ne dítěte. Jinak by mu to udělat nemohli. Já jsem při tom na sebe nemyslela, jen na to maličké, aby mělo všechno, co bude možné, a umřelo v klidu. A ty řeči o utrpení - on porod sám o sobě není bezbolestná záležitost ani pro dítě, ale jsou k tomu uzpůsobení. Rozhodně děti s vývojovou vadou netrpí. A už vůbec ne třeba děti s DS, které mohou žít normální život.
 Binturongg 


Re: take jsem prisla o dite 

(20.4.2011 0:15:12)
Karkulko - to je ale opravdu věc názoru a odmítám se dohadovat s někým, kdo si takovou tragédií prošel.
Nicméně obviňovat matky, jejichž utrpení se Ti nezdá dostatečné, ze sobectví a opovrhovat jimi, je velká známka neschopnosti empatie, až arogance, to se nezlob.
Jen ten, kdo jedná jako Ty, je vzorem etických principů?
Jen ten, kdo cítí a prožívá jako Ty, je ten dobrý?
Jen ten, kdo prožil to, co Ty, zažil skutečné utrpení? ~a~ ~7~
 cihla 


Re: take jsem prisla o dite 

(20.4.2011 0:07:22)
S prstem v nose možná ne, v každém případě ale sobecky. Protože ony litují sebe, ne dítěte. Jinak by mu to udělat nemohli. Já jsem při tom na sebe nemyslela, jen na to maličké, aby mělo všechno, co bude možné, a umřelo v klidu. A ty řeči o utrpení - on porod sám o sobě není bezbolestná záležitost ani pro dítě, ale jsou k tomu uzpůsobení. Rozhodně děti s vývojovou vadou netrpí. A už vůbec ne třeba děti s DS, které mohou žít normální život.
 Katka, kluci 12 a 8 
  • 

Re: take jsem prisla o dite 

(20.4.2011 14:12:43)
Karkulko, jen pro zajímavost - kolik dětí jsi měla dome před narozením tvého děťátka s vývojovou vadou ? Ptám se proto, že já to cítím tak, že nejsem jen já sama na to rozhodnutí přivést na svět těžce postižené dítě. Že tím prostě výrazně změním osud a život celé rodiny a to tedy není jen moje věc.....Já sama za sebe bych do toho v minulosti možná šla, ale za současné situace (2 děti doma) už prostě ne. A můžeš mě odsoudit.
 babočka 


Re: take jsem prisla o dite 

(20.4.2011 14:26:47)
Ve 12. týdnu byl ménu dítěti diagnostikován Edwardsův syndrom, mělo mnohočetné vývojové vady neslučitelné se životem (srdeční defekty, problém s trávícím traktem atd.). S manželem jsme se rozhodli těhotenství ukončit. Bylo to mé druhé dítě, stejně vymodlené jako to první, obě po IVF. Asi jsem sobecká a nejsem dostatečně silná, ale opravdu jsem si neuměla představit, že během dalších měsíců těhotenství k dítěti získám vztah, že budu cítit jeho pohyby, budu si s ním povídat a moje malá dcerka se na sourozence bude těšit a potom po porodu umře. Kdybych to zjistila později, možná bych se rozhodla jinak, ale svého rozhodnutí nelituji.
 klaracs2 


článek na Nedoklubko 

(17.4.2011 19:44:52)
Zuzko, museli jste se chovat s manželem velmi statečně a obdivuji vás, že jste za svou Terezku i v takto psychicky a emočně náročné chvíli tolik bojovali. Že jste si vymohli rozloučení a že jste si ji mohli pochovat. Je to neskonale smutný příběh, jakoby z minulého století, z dob těžkého totalismu. Netušila jsem, že lidskost je u takovéto profese, jakou lékař a sestra jsou, může být tak potlačena.Takováto neúcta ke člověku i v dnešní době! Je to šok. Máte můj obdiv i za to, že jste se rozhodla svou zkušenost zveřejnit a příběh vypsat ...
Pokud by vám to nevadilo, umístila jsem jej na stránky Nedoklubko.cz. Myslím si, že etika, lidskost při rození nového života, respekt k němu i k umírání, že to jsou oblasti, na které byhcom měli upozorňovat a za jejichž zlepšení bychom měli bojovat. Nevím, jak jinak to říct.
přeji Vám hodně sil, hodně podpory okolo sebe ... ~s~
Klára
 Evito 


Tak snad aby s tím někdo něco konečně udělal! 

(19.4.2011 8:23:05)
Maminka po takové porodu - i když se tomu do 24. týdne podle zákona říká potrat, opravdu nemá v té chvíli, zvlášť když se třeba zrovna porobudila z narkózy a dostala se do takové situace narychlo a navíc je třeba sama ..opravdu nemá sílu bojovat se systémem - a na odpověď typu - vaše děti jsou již odvezeny jinam jako bilogický materiál (si asi každý představí jak)... rodný list se nevystavuje, pohřeb se nedělá - se prostě již nedá nic říct - některá to ustojí a věřím, že některá se sesype...
Já jsem aspoň měla to štěstí, že samotný porod byl v pohodě a na reverz mne brzo poslali domů - ale nemocnici za její přístup opravdu pochválit nemohu. trojcata estranky cz
 Irena2 


proč 

(19.4.2011 22:21:25)
Proč je kolem nás tolik tragédií? Proč nemůžou lidé, co se těší na děťátko řešit např.jen "jak blbě se jezdí s tím starým kočárem"
Před 6ti lety jsem samovolně potratila hned v 9tt. I to byla rána, ale když mi švagrová řekla že ona přišla o miminko asi ve 25tt, a celá ta léta si vybavuje jen jak "to plesklo do kýbla"... že to jediné si i přes oblbováky zafixovala...
Dnes mám doma dcerku 3 a půl roku a synka necelé 2 měsíce. Oba jsem porodila přesně v termínu, oba jsou zdraví, i když porody byly oba vyvolávané... Prostě určité potíže tam byly, ale vše proběhlo dobře a v příjemném prostředí, s milým personálem.
A právě při čtení jakýchkoli článků o smrti miminka si uvědomuji, jak bych měla každý den děkovat Bohu (i když víře moc nepropadám), že celý den řveme a řešíme prdíky a kakání... a mám pytle pod očima z nevyspání...
Autorce a všem, kdo mají smutek hodně síly.
 Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 


Kolik hovadin se řeší, ale takové věci na to se kašle 

(23.4.2011 22:58:40)
Za prvé upřímnou soustrast.~n~

Když jsem čekala prvního syna, připadlo mi, že bych si měla rozmyslet co bych, kdyby se ...
Dospěla jsem k názoru, že bych se chtěla rozloučit, že by mě to pomohlo ...
Ještěže jsem něco takového nemusela prožít.

Zažila jsem jen podobně otřesné chování, když jsem v 8 tt potratila a nechala se odvézt sanitkou do nemocnice. Kázání, jak jsem si dovolila jezdit tak pozdě, že jsem potřebovala sanitku ... Já byla vedle, smutná jsem byla, i když s autorčiným smutkem se to nedá vůbec srovnávat a Pan Dr. mě dával kázání. Pan Chytrý ..
Výhodu jsem měla v tom, že mě dali na samostatný pokoj, kde jsem si mohla důkladně pobrečet ..

A myslím, že lidskost snad nemusí být uzákoněna. Když už je jasné, že to smutně skončí, mělo by být na rodičích, jak to chtějí a vyšla bych jim maximálně vstříct.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.