| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Když je dítě příliš „živé“ 2.

Jako stromPodle času
 Celkem 16 názorů.
 František Majer, Evička 5 let 
  • 

„Živost“ 

(29.8.2003 7:15:31)
Po přečtení článku mi začal vrtat hlavou červík, jestli toto není cesta k odhalení „můry“, která mě a manželku provádí už pátým rokem.
Naše Evička byla od narození dost plačtivá a v noci se často budila. To jsme bydleli ještě u rodičů a ti na noční křik dítěte reagovali tak, že si jej na spaní vzali k sobě („Neumíte se postarat o vlastní děcko!“). Manželka to dost těžce nesla, že svou dceru nezvládá a babička si vždycky poradí.
Dva roky bydlíme ve svém domku a přestěhováním problémy s nočním spaním zmizely. Nastal však problém úplně jiný: Evička se často bojí návštěv, zvířat, panenek, ... Už ani k babičce nechce chodit, když má někdo přijet, je zle. Vždy musíme každou návštěvu dlouho dopředu naplánovat a nachystat na ni Evičku. Někdy se nám to ale moc nepodaří a tak návštěvu raději rychle ukončíme. Vždy vyžaduje naši blízkou přítomnost, případně naši asistenci.
V blízké rodině má Evička pověst uřvaného, nevychovaného a rozmazleného dítěte. My ji ale známe z jiného pohledu a nedáme na ni dopustit.

Není ona z Vašeho článku?
Odpovědět
 Dana 
  • 

Živé dítě ? 

(4.9.2003 10:44:29)
Ahojky. Doma mám úplně ukázkový příklad.Synovi je 10 let a mám pocit, že během těch let jsme prošli vším.
On nezačal v roce chodit, on totiž začal rovnou běhat. A když jsme se opozdili s pravidelnou procházkou, nahrazoval to běháním z pokoje do pokoje až byl úplně zpocený. Trošku jiné to bylo s komunikací. Začal mluvit brzy,srozumitelně a neustále. Ráno se probudil a s hovorem přestal,až když usnul.I v postýlce si před usnutím povídal sám se sebou.
První vážnější problémy začaly ve školce.Se staršími dětmi a s dospělými vycházel v pohodě, ale s vrstevníky - to byla tragédie. Byl podrážděný, vybuchoval, špatně se ovládal a pral se. Vždy jsem vyznávala názor, že zlobení dítěte je označení činnosti dítěte, která dospělým v té dané chvíli nevyhovuje. A tak jsem se k tomu postavila. Nic jsem jako zlobení nebrala, ale pouze jako chování, které posuneme o chvíli dál. Oběhali jsme, pro náš dobrý pocit, že jsme nic nezanedbali, pár psychologů, dali mu rok odklad na školní docházku /kdyby to šlo, tak klidně i tři - fakt je, že rok od roku je to lepší/. Různí psychologové nám tvrdili různé věci - Od toho, že je jen živější, přes předělaného praváka na leváka!! / a jeho poškození učitelkami ve školce / po oznámení, že má lehkou mozkovou dysfunkci a je hyperaktivní.
Poslední vyšetření jsme absolvovali v 9 letech, jen kvůli paní učitekce, že musí mít jeho diagnózu a tím pádem výchovný postup potvrzený od fundováného odborníka. Do školy jsem přinesla požadovaný papír,kde nám psycholog napsal, že syn je dyslektik a jeho soustředění vydrží max.20 minut / lehkou mozkovou dysfunkci nepotvrdil,ale ani podezření na ni nevyvrátil/ a popsal , jak má vypadat práce s ním.
Vlastně jsem tohle očekávala. Syn neudržel pozornost nad jednou věcí. On při čtení viděl koutkem oka všechno ostatní, sluchem to poslouchal a ještě si přemýšlel o svém. Jenže můj drahoušek začal zneužívat " výhod" ve škole s tímto spojené. Např.diktát psát celý nemusel.Dostal ho předtištěný a měl doplni i/y. Bohužel, jeho euforie způsobila, že tam měl chyb víc než obvykle. Takže po dohodě s paní učitelkou jsme se vrátili k obvyklé metodě výuky, byť za cenu, že na vysvědčení měl dvě trojky / jen díky své nepozornosti/. Ale já vím, že látku, kterou probrali ve škole a já ji musím s ním probrat ještě dvakrát, umí. A to je důležité. Nic mu neuteče a nic nebude muset dohánět, byť vysvědčení není na chlubení. Já z toho všeho mám poměrně dobrý pocit. Pravda, chce to hodně trpělivosti, lásky - hlavně, aby ji dítě cítilo, domlouvání, diskuze s ním, byť jeho argumenty jsou fakt někdy praštěný, ale výsledek stojí za to.
Je sebevědomější, veselejší snad i štastnější / a taky trochu drzejší/.
Všem , kteří máte takové dítě. doporučuji: buďte optimisti, vydržte a nemějte komplexy - není kvůli čemu. A ty děti za to stojí a jiný nejsou, jsou jen své.
Odpovědět
 Helena, syn 7 let 
  • 

Re: Živé dítě ? 

(13.9.2004 14:30:12)
Náš Honzík je naprosto ukázkové dítko s ADHD. Při psychologickém předškolním vyšetření to potvrdil i pan doktor. První třída byla utrpením asi nejen pro něj. Změnili jsme školu - paní učitelka existenci ADHD zřejmě neuznává - chtěla aby seděl i o přestávce na místě. Na nové škole je to lepší, ale také ne bez problémů. Stále nosí poznámky, že zlobí, paní učitelka odmítá brát ho sebou na výlety a podobně. Snažila jsem se jí vysvětlit, že stačí přidat mu trochu práce - má všechno rychle hotové - ale nějak se to nedaří a já bohužel pozoruji čím dál tím větší Honzíkovu nechuť ke škole. Co s tím? Poradí někdo? Helena
Odpovědět
 Jana Slezáčková 4 děti 
  • 

Re: Re: Živé dítě ? 

(23.10.2004 12:16:04)
Chápu Vaše obavy, mám dceru 8 let, která má ADHD.Nyní chodí do druhé třídy, ale měla jsem štěstí na výbornou paní učitelku, která má pochopení pro toto postižení.Aby dcera udržela pozornost a vše se naučila aspoň do jisté míry
učím dceru tři dny v týdnu dvě hodiny doma a to
matematiku a ČJ. Je znát velký pokrok, dcera chodí ráda do školy a děti se naučily ji pomáhat při problémech. Má ve třídě kamarády a jeji chování se zlepšuje i se zájmem o učení.
Důležité je vydržet a mít pochopení ve škole.
Držím Vám palce ať syn zdárně vyroste.
Odpovědět
 Danny 
  • 

Re: Živé dítě ? 

(14.12.2007 13:33:45)
Chtěla bych se zeptat někoho zkušeného. Syn učí ve škole dobře. Zatím má jedničky a pár dvojek. Ty dvojky většinou z nepozornosti, neboť doma to vyřeší dobře. Většinu dvojek má za úpravu, která mu moc nejde. Protože paní učitelka hodnotí zvlášť správnost a zvlášť úpravu písma při psaní, takže mají lomené známky. Sezení u psaní nám dává zabrat. Taktak vydrží sedět u úkolů, i u večeřesotva vydrží sedět. Ale zase když má něco co ho baví, hlavně počítač, tak u toho vydrží v pohodě. Je hyperaktivní nebo jen živý, nechce se mi zatím mu dávat nějaký cejch.
Odpovědět
 Š. - 3 děti 
  • 

Re: Pro Helenu 

(26.11.2004 9:57:20)
Milá paní Heleno,
jsem moc ráda, že jsem konečně našla stránky, kde mohu s někým komunikovat o mých problémech. Můj syn, je stejně jako Váš, učebnicový příklad. Paní učitelka je těsně před důchodem a velmi přísná. Syn chodí do druhé třídy. Na konci školního roku jsme uvažovali o změně školy, protože první třída byla jedním obrovským utrpením. Od začátku byl označen za toho nejhoršího, nejzlobivějšího, nejagresivnějšího...atd. Pochvala žádná. Takto se vyvíjel stav i v družiněa táhne se to dosud. Chodila jsem pro něj s hrůzou, co zase vyvedl. Nakonec jsme skončili v PPporadně, protože paní učitelka potřebovala papír. Ale není to k ničemu. Dostává poznámky i za věci, které učitel na vlastní oči neviděl a řekly mu o nich jiné děti. Nevím, jak z toho ven a uvažuji znovu o změně školy.
Odpovědět
 Dana 
  • 

Živé dítě ? 

(4.9.2003 10:45:11)
Ahojky. Doma mám úplně ukázkový příklad.Synovi je 10 let a mám pocit, že během těch let jsme prošli vším.
On nezačal v roce chodit, on totiž začal rovnou běhat. A když jsme se opozdili s pravidelnou procházkou, nahrazoval to běháním z pokoje do pokoje až byl úplně zpocený. Trošku jiné to bylo s komunikací. Začal mluvit brzy,srozumitelně a neustále. Ráno se probudil a s hovorem přestal,až když usnul.I v postýlce si před usnutím povídal sám se sebou.
První vážnější problémy začaly ve školce.Se staršími dětmi a s dospělými vycházel v pohodě, ale s vrstevníky - to byla tragédie. Byl podrážděný, vybuchoval, špatně se ovládal a pral se. Vždy jsem vyznávala názor, že zlobení dítěte je označení činnosti dítěte, která dospělým v té dané chvíli nevyhovuje. A tak jsem se k tomu postavila. Nic jsem jako zlobení nebrala, ale pouze jako chování, které posuneme o chvíli dál. Oběhali jsme, pro náš dobrý pocit, že jsme nic nezanedbali, pár psychologů, dali mu rok odklad na školní docházku /kdyby to šlo, tak klidně i tři - fakt je, že rok od roku je to lepší/. Různí psychologové nám tvrdili různé věci - Od toho, že je jen živější, přes předělaného praváka na leváka!! / a jeho poškození učitelkami ve školce / po oznámení, že má lehkou mozkovou dysfunkci a je hyperaktivní.
Poslední vyšetření jsme absolvovali v 9 letech, jen kvůli paní učitekce, že musí mít jeho diagnózu a tím pádem výchovný postup potvrzený od fundováného odborníka. Do školy jsem přinesla požadovaný papír,kde nám psycholog napsal, že syn je dyslektik a jeho soustředění vydrží max.20 minut / lehkou mozkovou dysfunkci nepotvrdil,ale ani podezření na ni nevyvrátil/ a popsal , jak má vypadat práce s ním.
Vlastně jsem tohle očekávala. Syn neudržel pozornost nad jednou věcí. On při čtení viděl koutkem oka všechno ostatní, sluchem to poslouchal a ještě si přemýšlel o svém. Jenže můj drahoušek začal zneužívat " výhod" ve škole s tímto spojené. Např.diktát psát celý nemusel.Dostal ho předtištěný a měl doplni i/y. Bohužel, jeho euforie způsobila, že tam měl chyb víc než obvykle. Takže po dohodě s paní učitelkou jsme se vrátili k obvyklé metodě výuky, byť za cenu, že na vysvědčení měl dvě trojky / jen díky své nepozornosti/. Ale já vím, že látku, kterou probrali ve škole a já ji musím s ním probrat ještě dvakrát, umí. A to je důležité. Nic mu neuteče a nic nebude muset dohánět, byť vysvědčení není na chlubení. Já z toho všeho mám poměrně dobrý pocit. Pravda, chce to hodně trpělivosti, lásky - hlavně, aby ji dítě cítilo, domlouvání, diskuze s ním, byť jeho argumenty jsou fakt někdy praštěný, ale výsledek stojí za to.
Je sebevědomější, veselejší snad i štastnější / a taky trochu drzejší/.
Všem , kteří máte takové dítě. doporučuji: buďte optimisti, vydržte a nemějte komplexy - není kvůli čemu. A ty děti za to stojí a jiný nejsou, jsou jen své.
Odpovědět
 Zdenka, syn 9 let 
  • 

Re: Živé dítě ? 

(15.10.2003 13:43:19)
Milá Dano,

jsme na tom asi stejně.
Potěšilo mě, že se najde rodina, kde znají podobné "problémy" jako máme my.
Náš syn jako mimonko prořval snad všechny noci a během dne to nebylo lepší. S nástupem do školky a později školy musíme řešit problémy typu s kým se popral, komu nadával a že neposlouchá učitelku. Kupodivu s dospělými (cizími) nebo staršími dětmi nemá problém. Ale vycítí slabinu stejně starých dětí a je konec. A to vysvětlujeme horem dolem, že se tohle nesmí a tak. Papír z poradny nemáme, protože jsem narazila na fajn doktorku a ta říkala, že se to upraví a popřála nám i učitelkám hodně trpělivosti (a že jí potřebujeme).
Časem jsme zjistili, že nemáme doma obyčejného grázla, ale hyperaktivní dítě. Řešíme to různými aktivitami, typu atletika a fotbal, kde se synek vylítá a dá pokoj.
přeju Vám také hodně trpělivosti. Ahoj
Odpovědět
 Irena 
  • 

Re: Živé dítě ? 

(2.2.2007 0:10:47)
Ahojky maminky.Všem vám přeji pevné nervy a at to všechno zvládáte.
pokud to pujde tak vás trochu povzbudím. Dnes mi je 22 let.Zhruba ve 14 letech došlo k mému zlepšení.Do té doby jsem byla jen lup a hloupé dítě(v mé době tuhle nemoc neuznávali)začátek znám jen z vyprávění. v 8 měsících už jsem běhala říkali mi chodící trpaslík.špatně spala budila se kvůli maličkostem a nechtěla dál spat.neustále sem se prala na písku brala děckám hračky atd. Ve školce jsem nechtěla spávat a dělala problémi a přitom jsem byla děsně citlivé ditě.které se hned rozbrečí nebo naštve. První roky na škole byli hrozné(to už si pamatuji)byla jsem příliš aktivní a nic mě dlouho nebavilo. Učitelka nechtěla uznávat ani dislegii(nebo jak se to píše)netož že bych byla hyperaktivní. Při vetším nátlaku na učitelku a několik stížností u ředitele mě začala učitelka brat jako normální dítě.měla jsem určité výhody ve psaní a tak. Postupem času jsem se začala vyrovnávat jiným spolužákům a byla jsem klidnější a měla i kamarády.nikdo se mi neposmíval.kyž mi bylo víc začala jsem toho využívat ale vratmě se zpět.z nástupem na základku nastali i dobré časi ve formě kroužků. Začal jsem chodit do skautu,tanečních,malování,sportů atd. skoro celé prazdniny jsem strávila na táborech abych se dostatečně vyblbla a naši něli taky klid(určitě si ho zasloužili).kolem 13let nastal zlom.stěch všech koníčků jsem byla unavená a už nebyla tak aktivní.ve 14 už to byla úplná pohoda aspon se soustředěním a aktivity.ted můžu říct že vůbec aktivní nejsem ale mám zájem furt mít nějaké koníčky a něco dělat.ted mám 7 měsíčního kluka a už začíná chodit.ve všem je napřed ale jinak je docela klidas.krásně spí a umí si hrát sám.tak jsu zvědavá jak se bude dál vyvyjet.
Odpovědět
 r 
  • 

r 

(4.9.2003 10:57:06)
r
Odpovědět
 Daniela-syn10 let 
  • 

Re. Mohu zařadit syna do LMD,nebo ne.? Psycholog řekl ano. 

(25.6.2004 20:39:13)
Ahoj Zdenko a Dano,podle psychologů máme také hyperaktivní dítě LMD. Nevím,těžko to já jako laik ohodnotím.Syn už jako novorozeně vedle spících nemluvňat mrskal nohama a ručkama jako by chtěl utéct,nikdy neležel klidně-snad jen ve spánku,ale ani ten netrval dlouho.Neplakal,jen stále "cvičil" a později k tomu broukal.V deseti měs.nezačal chodit,ale běhat po bytě. Ve dvou letech dokázal poznat a pojmenovat spoustu hmyzu a ptáků. Ve třech začal s logopedií protože neměkčil "C-Č","D-Ď"...a sykavky. Ještě neměl čtyři,když zvládal jednoduché počty jako 2+2.. Později ho zaujali puzzle a s nástupem do školy hudba-zpěv,chtěl se učit anglicky a hrát fotbal..Připadalo nám to na začátek 1.třídy až moc a tak jsme udělali výběr.LŠU hud.nauka a fotbal jako sport. Nezůstal u ničeho. Zkusil karate,judo,hrál na klávesy,turist.oddíl,ale nedokázal vydržet. Trvá to stále,nic ho dlouho nebaví.Nyní jsme opět u fotbalu. Do školy se učíme spolu-vlastivědu,angličtinu,geometrii a hlavně český jazyk. Matematika-aritmetika mu nečiní žádné potíže,přírodopis,čtení také ne. Nenávidí pracovní činnost,výtvarnou výchovu,a jazyk český! Diktáty jsou bez háčků a čárek.Y,i zvládá skvěle.P.učitelka je vynikající,snaží se nedělat žádné rozdíly mezi svěřenými neposedy,ale známkuje synovi mírněji.Je na třídu dost přísná,ale velice dobře to s nimi umí. Syn má velmi pěkné známky,ale chce to trpělivost a chválit za každý úspěch. Hodně štěstí všem.
Odpovědět
 Vendy 
  • 

Nevím si rady:-(Pomozte prosím... 

(16.3.2008 10:02:32)
Mám 10-ti letého syna-hyperaktivní dislektik,disgrafik,nevím co ještě...
Ve škole chodí do speciální třídy =(5 žáků,p.učitelka + asistentka),někdy je zlatíčko,někdy prostě na zabití obrazně řečeno.3x denně bez vikendů bere Ritalin-bez něho nemůže být,je to k nevydržení.
Je vznětlivý,vzteklý jak není po jeho,agresivní a vzápětí strašně lítostivy,jeho nejčastější věta:"To je nespravedlivý,nikdo mě nemá rád"-to používá pokaždé,když po něm něco chceme.Je to dost obtížné na naši psychiku,nepomáhají ani domluvy,ani prosby.Stále se snaží být středem pozornosti,akdyž není po jeho tak třeba křičí,aby si ho někdo všiml...Občas hlídám neteř(11 měsíců) to je úpně zlatej pomáha,snaží se zapojit i do jejího koupání,má ji moc rád ,když ji vracíme pokaždé je smutný a těší se na až opět přijede!Vážně si sním nevim rady:-(
Odpovědět
 Pavlína 
  • 

Re: Nevím si rady:-(Pomozte prosím... 

(2.10.2009 11:00:23)
Ahoj, měla jsem podobný problém. Moje dítě má podobné rysy jako to Vaše. Zkoušela jste nějaký doplněk stravy? My jsme vloni vyzkoušeli takové želatinové dětské bonbónky - hvězdíky. A myslím, že to pomohlo. Obsahují rybí tuk, takže mají vliv na správný vývoj mozku a navíc našemu malému i chutnají, mají totiž pomerančovou příchuť.
Odpovědět
 Josef  
  • 

Re: Nevím si rady:-(Pomozte prosím... 

(22.11.2009 20:42:14)
Zaujal mě Vaše bombony hvězdíci? Poraďte prosím kde se nechají sehnat? a jak se to správně jmenuje?nebo ty hvězdíci to je oficiální název?
Odpovědět
 Lenka a Samuelek 
  • 

Re: Nevím si rady:-(Pomozte prosím... 

(2.12.2009 2:03:11)
Hjsou něco jako Marťánci, taky od Walmarku. Najděte si na netu, my je berem asi 14 dní, tak čekám, jak zaberou :o) Malý ještě nemá 3 roky a už jsme z něj K.O.
Odpovědět
 Vopršálková Štěpánka 


Osobní pohled 

(25.6.2018 12:58:25)
Dejte mu drogy, pls ~q~~t~
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.